Haepp Modřinka

Nová generace / Narovnání rovnováhy

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.

Nová generace

8. srpna 2014, ráno na Garnacké univerzitě
(hráno 26. srpna 2014)

Na dnešní ráno jsem obdržel předvolání do Garnaku před svého mistra magických věd Despëadola, familiárně zvaného Despíďák a mezi řádky předvolání nalezl odkazy, že to bude něco většího a z vyšších míst. A bylo.

Dorazil jsem přesně v domluvený čas a vstoupil do Despëadolovo pracovny v okamžiku kdy sluneční paprsek na slunečních hodinách přeťal značku deváté hodiny, kde na mě čekal i druhý z vyšších mistrů - učitel mágů (jehož jméno mi neustále uniká). Vždy, když se ti dva se mnou sešli naráz, znamenalo to jediné - že se budu velmi rychle magicky přesouvat minimálně po ostrově. Pozdravil jsem a využil nabízeného místa k sezení, neb zprávy nebudou dobré.

Obdržel jsem 15 minutovou nalejvárnu novinek, které se za posledních několik dnů udály na Plexisu, a hned první věta zněla špatně. Mistr Ofek nejenom že přijal na učení nového žáka, ale navíc se k němu chová stejně, jako tehdy k Raelovi (nesmím se zapomenout zeptat mladého muže, jestli také jeho rodiče byli zabiti za záhadných okolností), ale s ním si najal bandičku mladých lidí toužících po dobrodružství.

A když si Ofek najme partičku lidí, může to znamenat, že hledá "maso" na nějaký nečistý úkol, došlo mi okamžitě, avšak nečekal jsem, že ona skupina lidí bude hlídat nového Drobka, tedy Drobka II. a já, protože vím vše o prvním Drobkovi^[1], budu jistě vědět, jak na Drobka druhého.

Dostalo se mi i upozornění, že Drobka nelze důkazy spojit s Ofekem, podobně jako v prvním případě byl Drobek vyvolán jinde (sázím na močály mezi Odovem a Komodorem). Dá se očekávat, že Ofek Drobka modifikoval, bude nutno zjistit jak, takže je docela možné že "trik" s překrmením Drobka na "bezpečném" místě zřejmě nepůjde použít^[2].

Měl jsem pár vteřin na rozmyšlení, co by mě mohlo pomoci v úkolu poznat Drobka a případně ho bezpečně zneškodnit. To mi připomnělo celou tu historii starou prakticky přesně sedm let s prvním Drobkem a mé tehdejší tušení, že se Ofek díky Drobkovi pokusí napadnout Eldor. Když se mě Despëadol podruhé, s prvním poznatelným záchvěvem netrpělivosti, zeptal, co si žádám za pomůcku na můj úkol, požádal jsem o lučištníka, který by mě teď hned zde na univerzitě odpravil…

Mé žádosti vyhověno nebylo, ba právě naopak. Kouzelníci otevřeli portál, a nasměrovali jej kamsi, údajně dle pokynů třídy kterou učí Sarah má Drobek a spol. být a já prošel skrz. Ocitl jsem se trochu stranou od známých míst v Trolích skalách, asi tak dvacet sáhů od čtyřech osob z nichž je jeden Drobek. Ofek mu dal stejnou tvář, oděv a dokonce i malého medvídka do náručí.

Hned v prvopočátku vidím, že mládenci Drobka už živili, neboť mi od pohledu připadá jako desetiletý a nemohu si nevšimnout ani toho, jak se mi naježily chloupky, když jsem cítil, kterak kolem mě procestovalo kouzlo Teleportační brány, jež do sebe Drobek nasál. Hm, aniž jsem chtěl, tak jsem ho nakrmil taky a to nejenom manou.

Vždy, když se objeví cizí člověk před družinou, vypadá další děj podle toho - nedůvěra a mnoho otázek, tentokrát jsem si to poprvé pořádně prožil z té druhé strany. Mládence kolem Drobka chápu, přijde mezi ně cizí elf, viditelně nějaký nabušenec a vypráví jim, že sem byl vyslán kvůli magické anomálii a pomalu v té stejné větě se obrátí na Drobka, kterému oznámí že znal jeho bratra - ten se diví že žádného bratra nemá - načež se dozví, že před sedmi lety jeho bratr doslova vybuchl z překrmení. Kupodivu se nikdo nezeptal, jak tohle všechno vím…

Ještě než jsme se vzájemně představili, získávám první poznatky:
1) Mládenci, stejně jako tehdy Rael s Mrakoplašem (a potom i celá družinka včetně mě) Drobka překrmují
2) Stejně jako předchozí Drobek nemá tento city
3) Drobek nebyl ohledně citů a toho, jak žijí obyčejní lidé, vůbec poučen…

Prvního z dobrodruhů, kterého zjevně poslouchá Drobek na slovo (aaaa poznatek č. 4 !!!) je krásný mladinký elfí kouzelník Eragon. Není na něm žádná známka toho, že by studoval v Garnaku…

Trpaslík, opět mladíček soudě podle zrzavých vousů a vlasů, oblečen v kožené zbroji s lukem na zádech. Jednoznačně hraničář, ale který stejně jako ostatní netuší nic o tom, že zde svého času vládli trpaslíci a s elfy dosud vedou válku. Teď večer, kdy toto sepisuji jsem si uvědomil jednu věc, na kterou jsem se nezeptal. Zdalipak mu někdo řekl o trpasličím bohovi  Ghortovi?^[3]. Dostalo se mu trpasličí výchovy? Té skutečné? Jo a trpaslík se jmenuje Luko.

Malý hezký hobit se jménem Jimmy toho z počátku mnoho neřekl, ale později měl určité nápady, které mě zaujaly. Odhaduji podle dýk a kožené zbroje, že bude nejspíše obchodníkem…

O chvilenku později se jeden z nich prořekl, že Drobek opravdu patří Ofekovi (poznatek č. 5) a já sám poznal, že tentokrát má v sobě Drobek cosi jiného, protože po proběhnutí nějakého kouzla Drobkovi jemně zazářily oči a nic víc se nestalo (poznatek č. 6 a to dost nepříjemný, protože tím nemám žádnou jasnou případnou zbraň proti Drobkovi, nevypadá překrmitelně)

Já své objevení zde vymluvil na trpasličí poklad a jeho nebezpečnost, nemluvě o tom, že stále probíhá válka mezi elfy a trpaslíky, takže i proto jsem byl jsem vyslán, když se zde děje anomálie za přítomnosti trpaslíka, zvlášť když blízký hvozd patří do panství Sira Balanara, takže o to víc jsem spěchal… A samozřejmě jsem musel zamluvit i mé oči, jež místo duhovky mají srpek měsíce a hvězdičkou.

Každopádně mládenci chtějí jít do Odova přes Komodor a pokud to chtějí stihnout bez koní ještě dneska, je prakticky čas sejít dolů. A tak jsme sešli všichni dolů, kde jsem se s nimi už už chtěl rozloučit, když tu kouzelník zabočil do Malého hvozdu a prý, že se mu tam jde lépe než po planinách. Ubožejší výmluvu jsem snad ještě nikdy neslyšel…

Ale šel jsem s nimi a kupodivu nesměřujeme k Balanarovi a jeho "skrýši", ale kamsi jinam, což jsem schopen poznat nejenom podle své elfí paměti, ale také podle zbytků čichové paměti, které mám z doby, kdy jsem tu nuceně pobíhal jako čtyřnožec.

Došli jsme na místo, kde byl nějaký kus hvozdu, který je mimochodem od mé poslední návštěvy uspán lépe, než bych čekal, obrostlý kol dokola stromy, křovím a propletenými kořeny, jež však v jednom konkrétním místě byly nahrubo vyřezány tak, že vznikl průchod dovnitř. Zde pak byla jakási skalka s několika průduchy a vlezem do jeskyně.

Mládenci si tu prý něco schovali a chtěli si nalovit nějaká zvířátka na obchod (netopýry), ale já začal mít tušení, že by tohle mělo být sídlo místního druida, jímž pokud není ani Balanar, natožpak Klíčnice, pak jím musí být sysel a druid Mário Gamel? Zkusil sem ho zavolat, ale ozvalo se mi dítko Balanarovo, tedy Elrohin, jež v podobě bílého králíčka raději vyběhlo ze skrýše.

Po drobné příhodě, která zaváněla tím, že budu Balanarovi oznamovat upečení jeho synka v podobě králíka na ohni, mládenci vstoupili dovnitř a zaujaly je 3 lektvary, chtěli si je nechat všechny. O prvním jsem díky Balanarově sloužící Violet a její značce mohl jednoznačně pravdivě prohlásit, že tento lektvar jednoznačně není jejich, a podle barvy vím, že se jedná o rudý kříž. O druhém, jež tuto značku neměl a měl fialovou barvu, jsem podle zalhal a nazval jej posilujícím roztokem. Drobka tyto dva lektvary zajímaly a třetí jej nechával chladným. To mě právě naopak - jak úděsně silná koncentrace drujdíhu lomcováku to musela být, když jsem jej rozeznal po čichu a i mě, kouzelníkovi se třásly podvědomě ruce?!? Třásl se mi i hlas, a opět jsem zalhal, že je to dost výbušné a ať všichni vyjdou opatrně ven.

Jimmy se však bránil, že tento lektvar zakoupil ve městě a požadoval vyplacení náhrady za "zabavenou" věc - hned na místě jsem jim dohromady vyplatil 15 zlatých s příslibem, že budou mít večeři zdarma U Slunce a vyinkasují zbytek peněz, které se Jimmy pokoušel vyšroubovat až na 100 zlatých pro každého.

Nechal jsem je jít samotné a ještě v jejich doslechu jsem flustrovaně zařval: "Počkej Elrohine, až tě dostihnu!", přestože to bylo dost bláhové. Ať už si ten lektvar sehnal Elrohin sám, nebo ho fakt Jimmy někde koupil, raději jsem šel a lektvar dočasně zabavil do batůžku.

V noci se pak přes oblohu spojím s Balanarem a s lektvarem provedu přesně to, co mi řekne. Znamenalo to, že má "kavka" Kačka musela letět se dvěma dopisy do Komodoru - první pro hostinského U Sluncí a druhý pak pro naše mládence, aby se posléze vrátila a musela letět se třetím dopisem o mých zjištěních.

10. srpna 2014 - O dva dny později v Komodoru
(hráno 28. srpna 2014)

Peníze jsem dle slibu doručil do Ofekovo domu, což mělo na Ofeka minimálně zapůsobit tak, že by měl vědět, že já vím, a tím pádem, že ví i někdo další. Zvlášť, když jsem mu to podal tak, jak jsem mu to podal i bez jména Drobek…

Každopádně směřuji do Komodoru, minimálně zjistit škody, neboť se tam měli vyskytovat mládenci i Drobek. Protože jsem jel nikoliv po cestě, ale prodloužil jsem si cestu kolem víly, měl jsem možnost jet kousek kolem Komodorských hradeb, ze kterých jsem zaslechl bučivý hlas Dagona.

Vézt sebou něco skleněného v rukou, tak se to právě teď rozbilo napadrť, tak velké bylo moje překvapení, jež se ale nakonec ukázalo být slabým odvarem dalšího překvapení. Mé první překvapení bylo zcela jasné - Starousedlík ze Saxisu se beztrestně prochází po hradbách cizího a navíc nepřátelského města? Nezbláznil jsem se náhodou?!?

Kačka mě několikrát musela klovnout do různých částí těla a přesvědčit mě, že nespím a i podle své inteligence si je jista, že jsme u Komodoru a ze své výšky navíc řekla, že na Dagona a ostatní strážní nereagují. To mě zaujalo takovým způsobem, že jsem se hypl nahoru na hradby, což je věc, kterou bych normálně nikdy neudělal.

Absolutně mě nepotěšilo, že jsem potkal kromě Dagona a místního komodorského starousedlíka Artuše (člověk oblečený v kožkách, prohlašujícího se za hlas oslabeného Komodora), také Luka, Eragona, Jimmyho a bohužel také Drobka. Situaci se mi už zachránit nepodařilo, Drobek ví nejenom to, že město chrání magická clona, ale zajímá se i o to, že se mě tuhle ochranu již podařilo 2x vidět v chodu, z toho jednou ji spustilo mé objevení se zde, což přímo přede mnou propálil Artuš.^[4]

Narovnání rovnováhy

13. srpna 2014, Perklus
(hráno 11. září 2014)

Dnešní den na Velvétském velvyslanectví v Perklusu už od rána šel nějak šejdrem, jak říkávají místní a přede mnou leželo vyúčtování činnosti mého konzulátu spolu s úkolem najít uniklých 20 zlatých, o potřebě přepsat určité mé zprávy nemluvě - přeci jen, některé zněly jako přitažené za vlasy, když jsem je kvůli nějakým tajemstvím, jež měly zůstat nevyřčeny, musel opravovat.

Do toho všeho na mě probliklo mé noční brnění, což mě polekalo, protože mít na sobě noční brnění ve dne, to vždy znamenalo nějaký průšvih. Později odpoledne jsem už věděl vše podstatné. Hlídači Drobka se mezi sebou poškorpili, jeden z nich se chtěl prát pěstmi, jenže ten druhý vzal sekeru. A jak to tak bývá, v té rychlosti a běsu si spletl tupou a ostrou stranu o síle úderu nemluvě. Drobek kouzlil buď přímo do souboje, nebo chvíli po …

Samozřejmě se ti pitomci prali ve dne, dokonce v čase Pána Pravého Poledne, no a jeho vazalové byli poblíž, čili je duše toho zabitého, Eragona, viděla. Služebníci Ofekovi jsou vždy v určitých kruzích známi, a číslo jedna u Slunečnáků mi dluží za pár službiček nějakou odplatu, takže se malinko se sbíráním duše opozdili, tím pádem Eragonova družina měla šanci nejenom na  oživení těla samého, ale ještě jim k tomu tělu zbyla i správná duše.

Odpoledne se mi pak na stole sešly dvě zprávičky, jedna od Slunečňáků ("splaceno, na Ofekovo kouzelníčka si vyšlápli, jeden ho bránil") a druhá jdoucí od Martina Ofekojc přes Tondu Ofekojc říkající totéž - (Martinovi to rozházelo nějaký experiment, či co, navíc došlo k nějaké události u nich doma no a Tonda je nočňátko).

Hlavou mi běželo, že ostrov Plexis nemá jen prokletí, které opakuje události po 800-letech, ale že se totálně a úplně přesně začínají opakovat děje kolem Ofekovo padawanů, vždyť mi tenkrát také ztloukli Raela, což byl kouzelník, učeň Ofekův. Teď byl zbit Eragon, opět učeň Ofekův a opět kouzelník… (Úkol: pohrabat se v mém deníku a zjistit časový úsek tohoto opakování!!!)

No a pak přišla zpráva třetí - připomínka od Pána Snů, že stále nemáme narovnanou rovnováhu a že v týmu na Plexisu máme volné místo. Celé se mi to tak nějak spojilo a začalo mi to hlavou šrotovat. Eragon má svoji duši ještě čistou, neposkvrněnou Ofekem, měl by šanci se těm, co jej napadají, lépe bránit - už jen tím, že bude mít za spojence nás.

Absolutně jsem však nečekal to, že všechno dostane krutý a rychlý spád. V noci jsem oběhl všechny staré členy hlídky i Pána Snů a tak nějak byli svolni, abych zkusil dát Eragonovi nabídku.

Když jsem byl v tom běhání, měl jsem chuť si proběhnout i kus Plexisu a nalokat se místního nočního vzduchu, takže jsem si ponechal svoji noční zbroj a svižně si to svištěl po pláních, když vtom na mě někdo zavolal, abych počkal a já tenhle hlas nemohl zařadit k nikomu, kdo se pohyboval ve Snovém světě.

"Bohyně Yawalanté, ty to vidíš!" vzal jsem málem jméno boží nadarmo, když jsem zjistil několikero věcí, které mi braly dech a "rozhazovaly tykadla". Z boku ke mě zrychleně(!) přibíhal Eragon(!!) a měl normální barvy(!!!). Panenko skákavá, on už má první schopnosti vazalů Pána Snů a ještě přitom není přijat!!!! Ani není ve zbroji!!!!!

Jaké to štěstí, že jsem oblečen v noční zbroji (stále jsem na pozici č.2, kde mám kněžský háv, takže slovo zbroj je značně nadneseno) a za mnou se vytváří ono uklidňující světlo, jež na mě sice vůbec nepůsobí, ale pomohlo mě se opanovat, nasadit úsměv a pozdravit jej.

Následovaly otázky, na které jsem byl připraven, tedy že Eragon viděl své tělo jak zamrzá, jak svým tělem a těly ostatních promáchl, co to znamená a tak. "Neboj se a podej mi ruku", řekl jsem mu po absolutně nejnutnějších slovech a vzal jej hezky pěkně postaru na oblohu, tedy metodou "deset kroků a jsi tam, ať je to kdekoliv".

Cítil jsem, že za mnou Eragon vlaje, takže chůzi po obloze ještě neumí (ostatně já ji uměl až po 2 měsících služby), ale stát na obloze, to již ano, samozřejmě i s točením hlavy, ono stát na čemsi průhledném ve výšce přes tisíc sáhů a podívat se dolů … no nic moc. Ale zase nás tu nemohl nikdo odposlouchávat a já se tu cítil bezpečněji - o vzdálenosti od Drobka nemluvě, přestože jsem si jist, že nás nemohl spatřit…

Eragonovi jsem podal rychlý výcuc na téma Pána Pravého poledne, Pána Snů a řádu Morte Ascendo, jež sbírají duše podle nějakých pravidel s tím, že mezi dušemi Slunečnáků a nás Nočňátek má panovat jakási rovnováha a současně mu i řekl, že si už Poledňáci pro něj šli. Taktéž jsem řekl i větu: "Pokud by ses zavázal ke službě u Pána Snů, tvá duše by už nikdy nepatřila Ofekovi, peklu, Slunečňákům, prostě nikomu" a povšiml si, že u Ofekovo jména pozvedl obočí.

Mysli si co chceš, odpouštěl jsem Eragonovi v duchu jeho údiv, ale pokud do toho budu moci mluvit, neskončíš jako Rael, namočený v nekromancii, kterou jsme Ofekovi nikdy nemohli prokázat a hlavně neskončíš bez duše jako právě Rael, jež ji stále nemá zpět…

Snovým přáním jsem si stvořil v jedné ruce text přísahy a nabídl ji Eragonovi se slovy, že pokud souhlasí s přísahou, mohu přivolat Pána Snů, anebo z tohoto všeho udělat sen a odvést jej dolů, načež jsem mu nabídl druhou ruku^[5]. Nepřekvapil mě, poměrně rychle zvolil možnost první a požádal mě o přivolání Pána snů.

"Pane Snů, mohl byste prosím přijít, máme třetího do Plexiského týmu" zavolal jsem prostě, čímž jsem ohromil Eragona znovu, ale to už tu byl Pán Snů samotný. Zavoněla povidla a koblížky, až jsem na ně dostal chuť a plně se nesoustředil, takže jsem jen koutečkem oka zaregistroval letící zástěru, jež si Pán Snů těsně po svém příchodu strhnul ze svého brnění a zahodil.

Pak mezi těmi dvěma proběhla diskuze nad nějakou drobnou otázkou, kterou jsem nevysvětlil a po Eragonově slůvku "Přísahám" bylo po všem. Maličko se zablesklo a jeho duhovka se proměnila tak, jako mě. Pán snů nás po drobném povídání směrem ke mě opustil, naštěstí to bylo tentokrát krátké, takže se pach spáleného pečiva při jeho odchodu neobjevil.

Ta slůvka pro mě byla jasná - budu Eragona zaučovat na mojí pozici, tedy kněze, budu tedy mít dočasně právo vstupovat jak na Plexiskou, tak na Kirinskou oblohu, já si stihl vyžádat Kirinské klepadlo a dostal jej(!!!)^[6]. No a samozřejmě se musí zpřeházet týmy.

Pro mě a Eragona nastal čas na další povídání a také na první úkol pro Eragona. Bude si muset najít Snové pavouky (dal jsem mu dva typy, jeden do hvozdu na místo, kde jsem je nacházel já, druhý na Rona, který o nich ví také a dokonce možná zná jejich nové sídlo) a získat nejenom své Snové lano, ale lano i pro mě - tím, že Pán snů mě pověřil dvojúkolem, tedy sloužit současně na Kirinu a současně vyučovat Eragona zde na Plexisu, nebudu mít čas jej získat. Ostatně tím, že mimo říši Pána Snů jsem vázaný na Kirinu mi to zhoršuje…

Dolů na Plexis jsem poté vzal Eragona rychlejší cestou, tedy jeden krok a huííí, vítr za ušima a sešup až do tábořiště Eragonových druhů (a Eragonova skutečného těla). A v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem neřekl Eragonovi jednu věc - s jeho tělem, pokud zamrzne, nesmí nikdo ani pohnout. Svoji chybu jsem ihned napravil a z vyčítavého hlasu Eragona pochopil, že jsem mu tuhle věc měl říct dřív. Oznámil jsem mu proto, že od určitého času bude do služby moci hodit přímější cestou, ale pohledem na Eragona zjistil, že je ještě něco jinak. Ten se ale zajímal nově o to, jak se dostane do svého těla.

Jakmile na to začal myslet, povedlo se mu to, což je podle mě jediná správná cesta, jak na to. Eragonovo spící tělo začalo ztrácet jinovatku a já se mohl uklidněn rozhlédnout kolem. Drobek neustále na jeho tělo hleděl a já pochopil to, že Drobek zjevně poslouchá ostatní a má Eragona z nějakého důvodu hlídat. To mě přimělo uvědomit si úvodní Eragonovo rozechvění, že jedna jeho část si běhá po pláních, to bylo o dost větší, než když se "to" poprvé stalo mě. I když já už v té době byl ve službě u Pána snů…

Znovu a znovu nikým neviděn okukuji po Eragonovi a mám dojem, že nevidím jeho váček s penězi, ani určitý prsten, který vidím nasazen na prstě Jimmyho, tedy osůbky, kterou Drobek také poslouchal. No a protože Drobek poslouchá všechny, kdo byli u jeho zrodu, co asi tak může znamenat prsten, který se takto očividně a do očí bijícně "přestěhoval" od Ofekovo padawana? Právo veta? Právo silnějšího příkazu?

V hlavě se mi začal rodit plán, jak použít určité noční schopnosti určité pozice a zařídit narovnání tohoto problému, dříve, než se do toho vloží Ofek. To by totiž bylo o několik mrtvých mladých dobrodruhů více a mohu jen doufat, že by byl blahosklonný a udělal to v noci, aby jeho jiný padawan, Půlnočňátko Tonda, měl možnost mít ulovené nějaké dušičky navíc…

A když mluvíme o Tondovi, musím konstatovat, že úplně takto by to nedopadlo, protože původní rozdělení dvou týmů.

Plexiský tým:

1. volná pozice - bojovník
2. kouzelník Tonda - kněz
3. alchymista Pidla - zvěd/alchymista

Kirinský tým:

1. Balanar
2. Modřinka
3. Sarah (odsunuta na Plexis dočasně do pozice 1 jako dozor nad mladými)

… se nyní pro akční část noci na první měsíc pozměnila takto:
Plexiský tým:  Sarah - Modřinka - Pidla
Kirinský tým: Balanar - Tonda - Modřinka
Balanar zaučuje Tondu na pozici č.1 a já Eragona na pozici č.2, obé ve chvílích volna.

… v druhém měsíci, kdy už by mohl mít Eragon své lano nastoupí na své místo a mě zůstane na Plexisu jen povinnost mentora. Jak si to v tomhle měsíci zařídí Balanar, nechávám na něm.

… no a v třetím měsíci se to začne rovnat do definitivních dvojic, jež pak od čtvrtého měsíce budou pevné, což zřejmě bude znamenat:
Plexiský tým: Tonda - Eragon - Pidla
Kirinský tým: Balanar - Modřinka - Sarah

Hlavně to bude znamenat, že já na Kirinu u přestárlých duší přestanu dostávat rány, když už budeme ve třech, o tom, že jich vystopujeme více mluvit netřeba… Také už budeme tři, kteří umějí dvě pozice - já, Sarah, Tonda - což má také své nepopiratelné výhody. Až mě začala svrbět ruka z toho, jak bych si rád alespoň vyzkoušel třetí pozici, jež z vlastní zkušenosti ještě neznám…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Příběhy prvního Drobka je možno sledovat od kapitoly č. 33 Modřinkovo dobrodružství

[2] Překrmení Drobka proběhlo v kapitole 34 Modřinkovo dobrodružství

[3] Pravděpodobně jediná zmínka o Ghortovi je v mém deníčku v kapitole 33

[4] objevení bariery popsáno v kapitole 59, shození bariéry pak v kapitole 60

[5] docela mě svádělo zahrát si na Matrix a Morfea a nabídnout dvě pilulky

[6] Doteď jsem nezvládl získat klepadlo osobně jako odměnu za "cosi", nyní jsem to "cosi" konečně našel - odměna za prácičku