Haepp Modřinka
Dozvuky Temnosvěta, Odměny
Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.
V tomto díle různí Pánové jeskyně! (začíná nepůvodní PJ)
zřejmě 1. srpna 2013 - lesy na ostrově Kirin, ráno
(hráno 27. září 2014)
Ranní vzbuzení bylo pro mě bolestivé a radostné zároveň, přičemž za oba pocity mohla stejná věc - vycházející slunce. Mé oči jsou stále drobně poškozené od nepovedeného blesku do harpyí a nepomohla z mého pohledu ani včerejší patálie s modrým krystalkem.
Dáváme se dohromady a zkoumáme škody. Jsme v místě, kde se smíchávají písková půda a krápníková drť, kolem nás drobní pavoučci přes noc upředli sítě a teď se slunečním ránem prchají pryč.
První škody zjišťuje Konrik a jako první, jak je u něj zvykem, kontroluje svoje vnitřní hodiny.
Dle Konrika je datum ráno po příchodu Cesara, a nikdo nehýbal s časem, žádný
čas nechybí ani nepřebývá, prostě čas v temnosvětě byl jakoby kolmý k času našemu,
není tedy
1.srpna 2013, Houbičkového času
ale podle něj
27. července 2013, našeho času
Tak tedy:
27. července 2013 - lesy na ostrově Kirin, ráno o chviličku později
(hráno 27. září 2014)
Konrik pak vyprávěl, že se na nás snový věštec včera přišel podívat v okamžiku, kdy už i on byl v polospánku, jen pokýval hlavou a zase odešel. Když dovyprávěl, chtěl si ověřit, co všechno byl sen. Nenašel svůj plecháček, (“budiž - to jsem mohl ztratit cestou”), avšak našel houbičkové mince a bohužel také zabalené manové krystalky.
K mým škodám totiž přibyl také podivný hlad, který nepřicházel z břicha, nýbrž z hlavy a přesně v tomhle okamžiku se projevil, protože jsem podvědomě zaryl ruku do písku. Vyvinula se u mě závislost na krystalcích, ale zvládám jí. Jakž takž. V očích Konrika vidím poznání a zřejmě v tuhle chvíli máme jednu společnou myšlenku: Mít u sebe drujdí dryák, tak s Konrikem uděláme výměnu…
Také ostatní se prozkoumávají a pak se vzájemně léčíme, já se konečně po delší době cítím zdravě, ještě jeden pořádný dlouhý spánek a budu plně fit. Pak zjišťujeme i naše zisky, mě zůstala jako jedinému kouzelníkovi hlavice z hole ohnivého mága, nikdo jiný ji nechtěl, a trošku many pro alchymistu, jíž nedávám ani Filutovi ani Dvoukvítkovi, kteří tu jsou s námi.
Ostatně i Filuta zjišťoval škody a pokusil se sestavit svůj mírně poškozený astroláb s doplněním koleček, jež posbíral v podzemí. Těžko říct, jak věřit výslednému měření, protože podle něj je anomálie zcela pryč. Jak to dořekl, astroláb se mu doslova sám složil do krabic, no tedy spíše rozpadl. Filuta z toho fakt nebyl nadšen a věřím, že ani markrabě Norsik nebude, až se mu přístroj bude vracet…
Po zbytek dne jdeme kontrolovat sestřelené harpye (opravdu jsou v rozkladu jen několik hodin, takže budu muset začít opravdu věřit Konrikovi a jeho teorii kolmého času) a pak se probíjíme stezkami na pobřeží, kam se dostáváme večer.
V klidu jsem se po večeři zamyslel nad tou anomálií a jsou podle mě jen dvě možnosti
a) astroláb a další zařízení z lodi otvíraly průchod => už se nikdy neotevře
b) průchod otevřel snový věštec => otevře se teoreticky znovu
Zde na místě pak zůstáváme na noc a já si odbývám svojí noční službu, kde se spojuji s ostatními a zjišťuji škody u nich. Nejsou žádné, všichni jsou v pořádku a protože byli v Temnosvětě krátce, až do mého vyprávění to považovali za sen…
28. července 2013, město Ater
(fabulace dění, aby správně navázala na dříve odehraný děj)
Dnes dopoledne docházíme až do Ateru a dožadujeme se audience u markraběte Balanara, kde podáváme hlášení. Vyhlášku o předávání magických předmětů obcházíme tím, že jsme magické věci získali v Temnosvětě, takže Balanarovi ani nic neříkáme.
Balanar na základě toho, co jsem mu řekl v noci, co se zdálo jemu a samozřejmě toho, co jsme mu řekli teď se jal sestavovat hlášení pro "pevninu" (čti: pro ostrov Plexis) a nás požádal, ať neopouštíme město Ater.
Tím, že město ještě nemá pevné hranice, tak možná porušujeme a možná ne tento jeho příkaz, neboť Konrik i Velemont jsou raději v přírodě (tedy na samém kraji města) a i já sám s bolavýma očima raději volím přírodní stín.
30. července 2013 , město Ater
(hráno 27.prosince 2013 - původní PJ)
Dnes za Larimem přišla osobní asistentka sira Balanara Violeta a uctivě ho požádala, zdali by druhý den v poledne byl ochoten jet jako doprovod a osobní stráž na Plexis, neboť tam jede na pravidelné zasedání markrabat (která se ve skutečnosti koná, jen když si markrabata vzpomenou, ale to už Larimovi neříkáme)
Larim zašel s tou zprávou i za mnou. "Jo, o tom vím, já jedu taky, byl jsem zcela mimořádně pozván jako zástupce Velvétského velvyslanectví" odpovídám mu po pravdě, ale ani já mu neprozrazuji, co se bude na zasedání dít.
31. července 2013, ostrov Plexis
(hráno 27.prosince 2013)
V Evelinu nás čekaly dva kočáry, které nás vzali do Hátoru a pak na loď. Plavba proběhla jako vždy a vylodění též. To až Mozkomor, jak říkám elfovi v přístavišti Eldoru, byl ten, kdo nám cestování zpestřil. Mozkomor totiž při čtení mysli Larima tiše pokýval hlavou, pohrozil prstíkem a řekl: “budu vám v patách sire po celou dobu vašeho pobytu”.
Při cestě do nejvyššího patra bylo vidět, tedy pokud jste se uměli dívat, že v zákrutech odboček stál nějaký elf s takovým vojenským pohledem, jakoby přeci jen nebylo Larimovi plně věřeno.
Nahoře si Larim povšiml, že tu není žádný další markrabě, a pochopil, že je to nějaká finta. Balanar jdoucí jako první se mnou a Larimem za zády, nyní zastavil a pak se přesunul na Larimův bok, já na druhý, hezky pěkně proti třem trůnům. Obsazený v tomhle pozdním večeru je ale jen ten vévodský.
Larim si také uvědomil, že dnes neodevzdával zbraně, což mu přišlo podivné, ale poklonil se s námi také. Vévoda mu pokývl, vstal, a šel přímo proti Larimovi. Vrásčitý rádce za trůnem se tváří - no nelze to jinak říci - usmívá se od ucha k uchu. “Čekej” sykl jsem Larimovi do ucha a poodstoupil. To byla chyba, protože Larim přes špínu ve svých uších slyšel: "Sekej". Naštěstí to neudělal…
Vévoda si obhlédl Larima z obou stran a pak pronesl:”Jest nám potěchou přivítat vás na svém dvoře pane Larime”. Pak proběhl hovor, který směřoval k tomu, že vévoda poděkoval za čin pro dvůr, který vykonal trpaslík. Rádce přinesl polštářek s vyznamenáním z mitrilu, vévoda vyznamenání vzal a připnul Larimovi na plášť. Spona prošla hladce. Nenápadně jsem omrkl vyznamenání - zpředu čtu: “Vévodský řád 1.stupně za zásluhy o vévodství", zezadu je pak Larimovo celé jméno. “Jsme vám od této chvíle dlužni, až se dostanete do potíží, obraťte se na vašeho markraběte" - Balanar přitom tichounce zaúpěl. Nedivím se mu…
Larim pak začal hledat něco ve své brašničce a já se kratičce mohl zamyslet nad tím, jako vzácnost to vlastně Larim získal (první stupeň vyznamenání je nejvyšší - mitril, druhý stupeň zlatý, třetí je stříbrný). Larim vyhrábnul jistý dopis[1] a dal jej přečíst vévodovi.
Následující dopis nebyl nikdy čten před Haeppem Modřinkou, ani se mu nedostal do ruky, proto není v kronice postavy!!!
“Nyní jich chápu, proč důvěřujete panu Larimovi” řekl vévoda po přečtení tohoto dopisu směrem k Balanarovi, “již chápu vaši přímluvu". Pak se s námi rozloučil s tím, že o patro níže proběhne oslavná hostina pro Larima, kam si směl pozvat své přátele, z nichž se mnozí na Eldor přepravovali na tajňačku o jednu loď dříve (samozřejmě pečlivě předvybrané, tedy "proseté")
1. - 2. srpna 2013
(nehráno)
Každý z nás se po návratu z Eldoru hned v Hatoru rozešel za svými povinnostmi, já to vzal na Kirin oklikou přes Garnak, kde jsem jednak vyčenžoval s alchymistou mojí sbírku alchymistické many, (alchymista dostal varování, že toto není přímo z našeho světa, proto zpracovávat hrozně opatrně,) a stavil se i na univerzitě, kde jsem jednak podal další hlášení, současně se také nechal prohlédnout o mistrů a léčitelů. Má podivná bledost, jíž jsme trpěli v Temnosvětě, už dávno ustoupila a nyní po ní nebylo ani stopy. A tak jen experiment na mé ustálení v čase vykazoval určité odchylky, jenže to, že jsem se za svůj život podíval dobře 1600 let do minulosti, 811 let do (teoretické) budoucnosti a teď ještě žil v kolmém čase, dávalo určitá vysvětlení… A taky proběhly experimenty na téma mého zraku a teoretické závislosti na krystalovou manu.
Zřejmě pro jistotu jsem obdržel pozvání na vánoce s tím, že po další preventivních experimentech budu moci své určité poznámky a poznatky zformulovat pro posluchače současně s důrazným doporučením, abych se vyhýbal prostorám, kde se vyskytuje mana v čistším stavu…
Zbytek srpna, Kirin
(nehráno)
Využívám chvilková volna na hledání harpyí, které na konci srpna nalézám a mám štěstí, mohu je v poklidu pozorovat a tím pádem získávám možnost se v jednu z nich proměnit. Děje se samozřejmé - létat v jejich podobě mohu (zkoušel jsem to hodně daleko od civilizace i pravých harpyí v ústraní), ale nějaké to omamování zpěvem se nekoná… Až pak dávám vědět Balanarovi o jejich hnízdě, a tuším, že do doby, než harpye něco vyvedou lidem, nechá je Balanar z moci jemu svěřené na pokoji…
Naopak ve chvílích práce se vydávám likvidovat s ostatními přerostlé kraby a další zmutované bytosti, jež prošli z anomálie sem…
20. prosince 2013-1. ledna 2014, Garnak
(nehráno)
Od srpna až doteď jsem si užíval nějakých těch svých povinností, ale také období migrén a hladu v hlavě, jež naštěstí v průběhu času ustupují a dnes, kdy odjíždím z Ateru do Garnacké magické univerzity, se považuji už za vyléčeného, byť mi hrozí recidiva…
Na Garnacké univerzitě jsem měl možnost poprvé vidět oslavu vánoc, na níž se podíleli i naši mazlíci.
Mě osobně se třeba líbili kočičí mazlíci, kteří na chvilku stvořili pyramidku ve tvaru vánočního stromu, což dotvořila vypůjčená ozdoba ve tvaru hvězdy a jeden Saražin kocourek (buďto Jednička nebo Dvojka) svým šedivým proužkem na hřbetě dělal téhle hvězdičce krásný kometový ohon…
Malé experimenty potvrdili to, co už jsem tušil. Jsem zdráv a vyléčen…
Přednášku o anomálii jsem omezil jen na problém slepého snového věštce, na vstup dovnitř a výstup ven a zdůraznil i výsledky z astrolábu - když něco ukazuje a ukazuje to přesně obráceně, než očekávají, tak to NENÍ chyba. I tak to vydalo na desítku minut mého povídání…
Zbytek vánoc, neboli oslav zimního slunovratu a začátek nového roku jsem si mohl užít v klidu a teple univerzity.
A pak opět návrat domů, na Kirin…
)
[1] pozn. hráče: list obdržel Larim při hraní v červenci u jezera - tj. v čase kapitoly 85. Po tomto dobrodružství kdosi doručil osobně vévodovi nalezenou část mithrilové zbroje. (dobrovolnost ze strany Larima je pro příběh nepodstatná :o) každopádně někdo nebyl sobec a zmínil osobu, jež artefakt skutečně nalezla a ke cti mu slouží, že se přimluvil o řádnou odměnu zmíněnému trpaslíkovi, i když moc dobře věděl, že to není vévodovo oblíbená rasa.