Haepp Modřinka

Zachraňování Mormonů

18.května 2011, poledne
(hráno 31. května 2011)

Než začnu popisovat, jak jsme si se Sarah zachraňovali holé životy před naštvaným markrabětem Norsikem, přeskočím ke druhé dvojičce Mormonů a to k Lemonovi a Balanarovi. Ti dva se před pár dny rozešli před Atame, Lemon vyhrál soutěž v pití alkoholu s krolem Atlasem, vyšel na sraz s Lemonem před město, ale buď si spletl den, nebo hodinu, Balanar tam nebyl.

Ze zoufalství vyryl do jednoho ze stromů vzkaz pro Balanara, ale ten mu nedorazil, ba naopak, Lemon dostal šeptanou pohrůžku od hvozdu (když nám to Lemon vyprávěl, Balanar se podivně usmíval, takže tuším mírný podraz). Prý si má okamžitě znovu nechat zaplést copánky, jinak bude ošklivě potrestán…

Lemon se vrátil se začínajícím 12-letým hraničářem (který jel zrovna v tu chvíli náhodou kolem s nákladem dřeva na vozíčku) do hospody, kde se nakonec Balanara dočkal a ti dva spolu vyšli do Hatoru. Přijeli tam právě včas, přesně v okamžiku, kdy z Dračí slzy zmizel v mlhách kompletně celý ostrov Eldor. V Hatoru vyzvánění zvony na poplach, všichni se mají stáhnout do svých domovů.

V tu chvíli jsme já a Sarah byli odváděni zblblým vojákem do markraběcích pokojů, kde jsme narazili na kohosi, kdo se honosil titulem nejvyšší komoří jeho milosti (jakože markraběte), který byl úplně…. no prostě byla by to urážka dubů z hvozdu, kdybych to vyslovil. Jemu bylo úplně jedno, že je poplach a kliďánko si plánoval, kterak v zahradě udělat piknik. Hm, ale pro koho, když markrabě byl dle jeho slov evakuován a chtěl mě zapsat k markraběti až na středu…

Tady jsem možná udělal první chybu, protože jsem milému komořímu ukázal dopis od Rachtana. Ten správně poznal že to je hraběcí pečeť, trpasličí pečeť a hned jsem pro něj byl špion, zvlášť když jsem mu odpověděl, že ve středu už bude Komodor vojensky zničen, takže ať se kouká snažit víc. Snažil se a já se i se Sarah konečně dostal před někoho kompetentního - vojenského velitele města.

V místnosti, kde je onen velitel je přeuniformováno, a je tam i pár šlechticů. Hned, jak se všichni dozvěděli, co to nesu za zprávu, se jeden ze šlechticů ozval, že on má vyšší hodnost, ale kapitán byl bystrá hlava. Skoro všechny dal vyrazit ven. Dřív, než se ale toto stalo, stihli jsme zaslechnout čtyři tajné depeše. Z první a druhé jsem pochopil (první zněla "Zelená zpráva, pohotovost zajištěna") že modrý a zelený mág jsou na svých místech, narozdíl od žlutého a červeného.

Vojáci se diví, že nikde nevidí protivníka a nemají ztráty, zatím nic nevysvětluji a rázně trvám na tom, že následujících 96 hodin žádný útok nebude, ale že naprosto důležité doručit zprávu vévodovi přímo, nebo přes makraběte. Takže se začal hledat markrabě a my měli čas si chvilku vydechnout…

"Eldor evakuován" a "všechny jednotky jsou na svém místě, nepřítel nebyl detekován" byly dvě ze zpráv z toho množství co bylo kapitánovi hlášeno, a které nás zaujaly. Kapitánovi jsem v mezidobí vysvětlil konec našeho příběhu, tedy jak jsme se tu vzali a díky čemu se spustil poplach. Jenže nastal problém - kupole nespadla a magické vřídla drží ochranu města ve stavu zapnutém. No a protože ji mohou vypnout jen všichni čtyři mágové naráz a dva nejsou k sehnání, máme docela problém…

Větší problém způsobil příchod markraběte v tak silně magické a přezbrojené zbroji (spolu se suitou zastupující každé obvyklé povolání dobrodruhů), že to okolním mágům muselo rozhasit veškeré jemné magické experimenty, mě a Sarah to "pouze" ohýbalo vlasy jinam. "Komoří mi prozradil, že jste vyšel z mých komnat, od smrti vás dělí jen kousek. Dokážete mi to vysvětlit, nebo budete čistou náhodou zmizelý šlechtic" řekl na uvítanou. Nedivím se mu, markrabě Norsik na mě a naší tehdejší grupu má docela řádnou pifku a to ještě netuší, co je obsahem onoho dopisu, co nesu. To jak vyslovil slovo šlechtic, se nelíbilo mým zádům - udělala se mi tam docela velká husina…

Hned mu říkám, že dokud si vévoda nepřečte onen dopis, nevysvětlím mu nic (a dopis mu nedám, když je vévodův), ale to že se kolem mě na drobný pohyb Norsikovo ruky kolem mě stahovali ozbrojenci mi jasně dalo najevo, že dopis právě doputoval ke svému adresátu, respektive že jej zřejmě přebírá další posel. A protože jsem naštvaný, naznačuji mu, že se tímto dopisem mocný hrabě hlásí o jeho město a post.

Norsikovi to pár chvil šrotovalo v hlavě a pak vyhnal zbytek lidí z tohoto sálu, a nabídl za pomoci služebných Sarah židli a drink. Vysvětlil nám, že jsme pod kopulí navěky, tedy pokud se nepodaří sehnat vévodu Sixela, který sám samojediný dokáže bariéru zvednout. Též se zajímal, co že tu jako sakra dělá Sarah a ta řekla nádhernou větu (tedy jak pro koho): "Jsem společnicí pana Modřinky". Norsik zamrkal a pak prskl: "Mohla jste si vybrat lépe" a odešel, že prý se jde spojovat s Eldorem. Nám dvoum vyčlenil každému z nás jeden pokoj,…. a také stráž. Ale ještě jsem si předtím promluvil s kapitánem a objasnil mu další část z našeho problému to tu, že má posílit hlídku v prostřední místnosti a také jak jsme se sem magicky dostali. Prý to nebude třeba, protože vrchní komoří tam už vyluxoval a rozptýlil mandarinkovou voňavku. Bleeee, takový nevkus :-)

Balanar s Lemonem sledovali, kterak z Hatoru vylétávají hlídky nad každé z město, že vyhlašují, že vládu nad městem přebírá vládu armáda. Ti dva proto raději zamířili k místnímu markraběti a u nějakého vyššího důstojníka zjišťují, co že se to jako děje. Tam ještě nevědí nic konkrétního kromě toho, že poplach vyhlásil Komodor a hledá se nepřítel… "Problém spočívá v tom, že vyšší stupeň pohotovosti je už jen "válka", ale nevíme, komu bysme tu hubu rozbili" řekl jim ten důstojník a Balanara se snaží nechat bezpečně odvést z města do hvozdu, kde by jakožto osobní člen Zefrítiny suity měl plnit své úkoly. Přidělil mu na Balanarovo prosbu nejnižší možný počet lidí (6 vojáků začátečníků a jednoho vojenského velitele) a s Lemonem jdou do hvozdu.

Balanar se za pomoci hvozdu (a v utajení před ostatními) spojil se Zefrítou. V té době ještě ani ona nevěděla, co se děje a ptala se po zbylých Mormonech. Balanar si nebyl jist^[1] a Zefrita ho poslala zpět do města k molu. Když tam dorazil, zjistil, že loď tam už čeká, takže propustil svoji vojenskou družinu a sám s Lemonem nastoupil do lodi, kde již čekal Cháron^[2] a ten je přepravil na Eldor.

Na Eldoru hned šli nahoru do vévodského patra, kde již úřadoval Sixel, byť bylo vidět, že je ještě ovázán obvazy a není mu úplně ejchuchů. Také zde létaly rozkazy sem tam, zprávy též, a zrovinka (jaké to štěstí) dorazila zpráva z Komodoru. Vévoda v reakci na tyto zprávy řekl: "Tak přestanem s touhle maškarádou" a elf rádce hned začal sesílat kouzla na zviditelnění Eldoru a na jeho uvedení do stavu prostupného. Pak dal vévoda okolostojícím písařům pokyn, že mají jeho jménem odvolat stanné právo na celém ostrově (což bude trvat, protože příjemci zpráv si vše budou ověřovat), a přidal dalších X rozkazů na podobné téma.

Pak vévoda Sixel přešel k Balanarovi a Lemonovi a popřál jim s vážnou tváří upřímnou soustrast. Mládenci se hned divili co se děje a že prý možná zemřelo několik Mormonů. Pak vydal pokyn, že oba dostanou létací ptáky, on že poletí na pegasovi spolu s vojáky, by se vyzkoumal pravý stav věci. Jenže Lemon nemá výcvik v letu na varanech, takže dvě zvířata byla vyměněna za "ta vaše tupá zvířata", která létají za ostatními v hejnu.

U nás v té době předvedli na výslech Modrého a Zeleného mága a vyslýchal je před námi samotný markrabě. Vůbec se mu nelíbilo, že právě on musel vévodovi zhoršit zažívání, vévoda mu nepovolil stáhnout ze mě a Sarah kůži, neb se dostaví osobně. Pak začal dusit své barevné mágy a ti mu museli přiznat, že Červený mág je v Odově a ošetřuje Ofeka. "Takže Ofek je vám přednější jak mé město?" řekl mrazivě makrabě Norsik a jak to tak odhaduji, bude o dva nezaměstnané čaroděje více. Pak se zeptal na žlutého mága. "Obávám se, že ten řeší jinou záležitost Mormonů, pane" řekl jeden z mágů. Mě vypadla z údivu sanice z pantů a Sarah si protírala oči, neboť si zřejmě myslela že sní. Na Norsikovi bylo vidět, že jsem si to já u něj rozlil definitivně, ale že kvůli vévodovi se ještě udrží a nezabije mě na místě.  A proč že zaměstnávám já jeho žlutého mága. Odvětil jsem že jsem ho neviděl dva roky, ale zelený mág vrtěl hlavou.

Začlo mi to být jasnější. "No tak to je jednoduché. Musel být velmi dobře maskován". Oba dva mágové pokývli a mě došlo: Za poslední dva dny se pouze dva lidé chovali divně. Mistr Despëadol a šermíř Eldar, čili jedním z nich byl metamorfovaný žlutý mág.

"Takže si z nás ještě dělají blbečky" pronesl jsem já a Sarah odpověděla "No ty vole…,  pardon". markrabě se pochopitelně podivil nad výběrem slov. "Zoufalá situace si vyžaduje zoufalá slova" omluvila se Sarah. Každopádně už nebylo co řešit, takže se začalo čekat na suitu z Eldoru, která by celé město osvobodila…

Koukali jsme se Sarah z jednoho okna, když jsme viděli celou letku a díky elfímu zraku poznáváme i Lemona s Balanarem, sledujeme jejich přistání před loučkou a pak máme šanci slyšet vévodu, kterak zaklíná, neboť se jeho hlas se rozléhá po městě. Zaklíná zvláštní kouzelnickou řečí^[3] a kopule postupně zajíždí do země. Pak si otřel kapesníčkem čelo a prohlásil, že půjdou všichni do markraběcího paláce, kde jistě bude připraveno něco k jídlu (a otočil oči v sloup).

Když bylo tedy vše hotovo vně hradeb, rozbalil první nejvyšší komoří červený koberec, (když po něm vévoda Sixel o minutku později šel, vypadalo to, že se mu to hnusí, jakoby šlapal po lejnech), vojáci udělali špalír a pro mě se Sarah si přišel druhý nejvyšší komoří, že prý máme jít do hlavního sálu.

Sixel si hned na nádvoří vyžádal od markraběte ten dopis, držel ho za pečetě a ptal se Norsika, co si myslí o obsahu toho dopisu a Norsik se bránil, že by si nedovolil ho otevřít, ale na přímý dotaz řekl, že je jednoznačně proti. Pak se začalo odvolávat stanné právo v Komodoru a vévoda s markrabětem šli dovnitř.

Ti dva tam přišli první, nás totiž druhý nejvyšší komoří navoněl, načesal a až pak vypustil dovnitř. Mormoni se konečně sešli téměř kompletní, ale na paškále budeme jen já a Sarah. Vévoda má svitek rozbalen a zatížen několika sklenicema, Norsik neustále vévodovi nabízí jídlo a vévoda ho odmítá. Pak, když přivedli nás, měl šanci odmítnout definitivně, neboť řekl, že nás poslouchá.

Začal jsem já a nemohl jsem si neodpustit hlášku o tom, že mé vyprávění začne a skončí u pana Ofeka, že nelze jinak. Bleskově jsem osazenstvo oznámil s problémem tří těl a dvou duší a pokračoval problémem Despëadol a Eldar, přičemž jeden z nich byl ve skutečnosti žlutý mág. (Eldar, jak jsme se shodli se Sarah). Poměrně hodně podrobně situaci popisuji až do okamžiku, kdy se na nás hnali čtyři skurůti…

Není třeba popisovat co se dělo dál, když to mám v deníčku o pár pergamenů dříve, a mám dojem, že jsem ještě nepopisoval, jak jsou sloužící u Norsika vycvičeni. Jen co dopijete sklínku, ani ji skoro ještě nepoložíte, a už vám je dolito, nebo sklínka vyměněna. Když si na talířek nandáte u bufetu nějaké sousto, nakousnete jej a pak talířek "omylem" odložíte, objeví se vám na něm opět kompletní jídlo. Když se rozhlédnete po místnosti, hlavně za závěsy, objevíte chodbičky pro sloužící, občas takhle zpoza závěsu vykoukne ruka s voňavkou. Našli byste tu i ovívače, co mají v rukou ta dlouhá pštrosí péra, ale ty zjevně samotný vévoda nechal pro tuto chvíli vykázat.

Každopádně od skurůtů jsem to vzal maličko hopem a trošku jsem to přiohýbal. Takže brána "se sama otevřela, byla jen vodní past, zlého majordoma zlikvidovala lstí Sarah sama (a bez pomoci zvenčí), pevnost je prázdná a knihovna? Jaká knihovna? O té jsem přeci nemluvil :-) Žel vedlejším efektem osvobozením Raelovo duše došlo k vysvobození i dalších lidí, což jasně připomenu. Seznamuji i s tím, že Rachtan se sem může přepravit v podstatě kdykoliv s efekty, které předvedl, když nás sem z pohoří poslal se vzkazem…

Také vysvětluji způsob, jak se dostat zpět k Rachtanovi s odpovědí - že čtyři mágové jistě dokážou zaměřit místo, odkud nás to prsklo sem. Vévoda si již začal sumírovat v hlavě odpověď pro Rachtana a my začali řešit jak sehnat zbylé mágy. Ale stačí maličkost - vrátit duši do Raela. Vévoda si duši v kamenu prohlédl pomocí nějakého udělátka od Norsika, pokývl hlavou a čekalo se na věci příští.

První z nich udělala Sarah - připomněla mi, že jsem udělal diplomatický kiks, že jsem nepředal dar. Zastyděl jsem se a vévoda mi málem vyhuboval a ptal se mě důrazně, na co jsem všechno ještě zapomněl… Každopádně ten těžký řetěz odmítl nosit. Řekl ale u toho jednu možná důležitou větu: "Och, jak symbolické". Řekl to v okamžiku, kdy zjistil, že na přívěsku je Thorovo kladivo.

"Sarah, můžu prosit…" začal hovořit Lemon u Sarah a za závěsem začala hrát hudba. Sarah mu nastavila ruku, čímž značně znejistěla Lemona, takže zapomněl, co chtěl Sarah říci, a vévodu Sixela tato situace donutila k úsměvu a řekl: "Je to neobvyklé, ale zatančete si". Couvám okamžitě ke stěně sálu a v duchu se taky lámu smíchy, ale na druhou stranu vím, že Norsik bude večer docela hodně řádit a někdo bude hodně potrestán.

Pak se rozdělovaly úkoly. markrabě Norsik má svolat na novoluní schůzi šlechty, já půjdu s diplomatickou odpovědí k Rachtanovi a projevím neskonalou radost nad objevením se tohoto hraběte a mám jej pozvat ne na Eldor, ale na Komodor. Tím Norsika dokonale dostal, a on sám odešel i s vojáky.

Modrý mág nám všem navrhl, že se o duši Raela postará, ale to jsme odmítli, do Odova půjdeme všici, každý z jiného důvodu - Sarah chce na to osobně dohlédnout, Lemon s ním má nevyřízené účty, já proto, že je to stále Mormon. A hlavně, raděj pryč od Norsika, ten bude po odletu Sixela na nás Mormony pěkně vytočen a bude se zcela jednoznačně mstít.

Do Odova jsme došli za hraní hry na otázky, před Odovem nás důkladně zkontrolovali a mezitím co nás kontrolovali stihl doběhnout jeden strážný až do přístavu a přivedl jakéhosi námořního poručíka. Ten se představil Balanarovi a podal předpisové hlášení a přijal rozkazy. My ostatní pochopili, že Mormoni budou v dalším dobrodružství cestovat lodí. Každý z nás přislíbil Balanarovi mučení za to, že nám nic neřekl, ale to provedeme až poté, co bude Rael kompletní.

Modrý mág prošel dovnitř a ven vyšel červený, ale dovnitř se mu nechtělo brát nás všechny, ale Sarah trvala na svém, že ona duši donese dovnitř a basta! Ostatně ani kočička Raela, co doteď pobývala na mém rameni ne zrovna kamarádsky reagovala na  červeného mága, ale od Sarah se nechala doprovodit dovnitř, Sarah doprovodili zelený s červeným mágem. Kdoví, co se všechno dělo uvnitř, ale po třech směnách byla Sarah vyvedena ven podpírána zeleným a modrým mágem, že prý se jí udělalo špatně. Ale Sarah nám pak v hospodě prozradila, že ti čtyři [sprosté slovo] na ni naráz zaútočili pomocí mysli.  To bylo skutečně hodně divné…

19.května 2011, Odov
(hráno 31. května 2011)

Noc jsme strávili v Odově, snídani jsme si tam dali též.  Pak se začaly dít věci, nějaký malý parchant otrávil hostinského těsně poté, co Lemon jako poslední z nás odešel z hostince. Přišli jsme na to snadno, neboť Lemon začal nebezpečně růst a Sarah se pro změnu zmenšovala. Hrozilo, že nás desetimetrový stále rostoucí Lemon zašlápne, hlavně Sarah, proto jsem ji vzal dovnitř. Byla už jako hobití dítě. Musel jsem tedy být akční a řešit dva problémy naráz. Prubnul jsem první Sarah a na její odčarování jsem vyplemcal 30 magů a pak ji vyslal pro felčara. Sám jsem následně okamžitě vyvolal zvracení u hostinského, který už promodrával a byla z něj cítit mandlová vůně. Hloupé bylo, že s Lemonem to mé kouzlo ani nehlo a svoji velikost už stihl zvětšit celkem 7x…

Balanar tam byl s námi a šel právě po tom parchantovi, který začal odlétat v podobě havrana směr Komodor, ale on ho začal pronásledovat i tak. Venku v hobitím lese mohl na pronásledování použít nějaká druidí udělátka.

Lemon si svoje zmenšení vyjednal s komodorskými mágy, kteří ještě byli u Ofeka, hostinského magicky doléčila nějaká léčitelka. Stihlo se to právě včas, od lesa, kam mezitím doběhl Balanar a dolétl ten čužík se ozvalo praštění lámaných stromů a vzteklé řvaní, jako by tam řval ukrutně velký medvěd a dopadla Raisa a vybuchla.

Jak komodorští mágové, tak i my běžíme do akce. Vidíme Balanara proměněného v grizlyho a v pěkném amoku, dost zraněného ale také hobita či kudůka v honosných šatech, jen mě mátly těžké okované boty a pocit, že v obličeji dotyčný zarůstá vousy, ale teď se pokusil nepříliš dobře se oholit. Snad maskovaný trpaslík? Jenže do toho vstupuje ještě jedna věc. Jasně si uvědomuji, že tohle podivně zvětšování a zmenšování naráz jsem už zažil, mám jej popsané v deníčku a moc bych za to nedal, kdyby tam byla u toho poznámka "Norsik". Muž v honosném obleku do sebe lupnul lektvar a pokusil se uletět pryč.

Ale to už čtyři mágové vyčarovali nějaké kouzlo, které začalo rozbalovat nitku od tohoto letce a začalo nám tak značit cestu a ti čtyři jej začali pronásledovat - stále je to přímá spojnice na Komodor. Zařvali jsme na Baliho, ať se promění zpět, ale zabral až na súrštinu. Léčil se pak nakonec sám. Znovu se vydáváme na lov toho hajzla, já a Sarah používáme kouzlo UFI čímž předháníme i čtyři komodorské mágy, ale teď už to vypadá, že jej doháníme. Zkusil jsem seslat kouzlo svaž, na nějž mi právě zbyla mana, Sarah zkusila černý blesk, ale všechno marno.

Pak nás začal dohánět a předhánět Martin, padavan Ofekův, houkl sem na něj ať nám aspoň řekne jak se ten blb jmenoval, pokud ho chce zabít. Prý ho zajme, což se o pár desítek sekund stalo. Zajmul ho do hodně podobné bedny, ve které spal přítel Sarah… Martin přistál na zemi a omdlel.

19.května 2011, před Odovem
(hráno 7. června 2011)

Pokoušíme se léčit Martina a jako obvykle při tom narážíme na problém, že Martin je ověšen tolika artefakty, že se bojíme použít léčení magického. Pak nás dohnali barevní mágové v okamžiku, kdy měl Lemon pocit, že toto sloužilo pouze na odlákání pomocníků a strážných od Ofeka. Nejsme až tak daleko od Odova, abychom se tam nevrátili i s Martinem, kterého můžem přenechat na léčení v nějaké té léčebně.

Mágové vyrazili hned, my až po doléčení Martina - toho si dal Lemon přes rameno a šlo se zpět. Tam jsem pro změnu já podepřel Balanara a na jeho prosbu jej odvedl také do Odova, ale narozdíl od ostatních, kteří odbočují za branou doprava k Ofekovi jdu já s Balanarem do přístavu. Sarah měla chvilku klid na zkoumání Martinovo koštěte a přišla na aktivační povel a dokonce i popoletět na něm. Docela jí to šlo, jen jaksi tohle koště bylo o dost rychlejší, než bývají obvykle prodávané.

Balanara doprovázím na válečnou galéru Kosatku, kapitánem je pan Ryšavec - člověk, a domlouváme se, že sem přijdeme všichni hned po diplomatické misi u Rachtana, která čeká minimálně mě. Jak Balanara tak mě lodní felčar jemně doléčil, na loď pak šel Balanar sám. Já se vracím druhou cestou z přístavu směrem k Ofekovi.

U Ofekovo domu je srocení davu, který prorážel Lemon až do místa, kdy jej zastavil vojenský kordon blokující píkami dav. Dům Ofekův je poničen opět o další kus. Jako bonus k situaci se zdá být to, že městské stráži velí kroll(!!) s kyjem jménem Harry, s nímž začíná vyjednávat Lemon. Vyjednal to, že přes kouzelnické mazlíčky dáme zprávu těm dole, kteří prý mají karanténu. To se povedlo, začal nám odpovídat Rael, zprávy byly poněkud alarmující - Ofek má pocit že musí přizabít Martina, takže Rael nás prosí o odvedení Martina stranou, než Ofek zchladne. S karanténou se to má tak, že u nich dole, kam přišli 4 mágové a místní markrabě cosi explodovalo, a to cosi v sobě mělo něco ošklivého, co působí na humanoidy tak, že je to trvalejším způsobem nechává zmutovat. Než aby se to roztahalo po městě…

S Martinem stále ve stavu bezvědomém se vláčíme do hospody a bavíme se co dál a co s Martinem. Možností hned zde v Odově je několik, nějaké sice pravděpodobnější poněkud méně… Ukrýt Martina na loď, nechat léčit ve špitálu, zde v hospodě, vrátit ho k Ofekovi, jenže soudě podle reakce lidí v hospodě, nemají tu Ofekovci dost dobrou pověst - ve městě se prý ztrácejí věci, Ofekovo padavani jsou viděni vždy poblíž, ale nikdy se jim nic neprokázalo. Nejvíc křičel pekař, naopak hostinský se Martina zastával, že nechává dýška a že krade ten Rael a že je Martin i jinak příjemný společník…

Nakonec jsme se shodli, že se schováme v Perklusu a objednáváme si (kvůli Martinovo stavu) raději přepravu po souši pomocí kočáru a vyrážíme hned, jak je to možné. Martin se nám při jízdě probral a tak si vzájemně vyprávíme o co jde a co se mezitím stalo. Martin nám ozřejmil, kde se vzala jistá kytka s pylem, který dělal ty mutace, když se vdechne - vynesl jí odkudsi Ofek v proměně v Sixela v době, kdy bylo stanné právo…

Jinak máme poměrně zmatení v tom, kdo vlastně útočil a koho si to vezeme v bedničce, protože podle Martina chtěl sledovat někoho, kdo dělal mentální útok na čaroděje, ale nám v průběhu hoňky přišlo, že to byl alchymista. Jako by jich těch lumpů bylo víc…

Před křižovatkou mezi Perklusem, Odovem a Komodorem měníme plány. Martin chtěl letět k Sixelovi vypůjčit si trolí srdce (prý jich má ještě 6) a současně vyřídí vzkaz co jsme mu chtěli poslat my - že je Komodor a jeho magická zřídla (dle Martina nejlepší v zemi) nechráněné. Martin to vzal na Eldor koštětem, my v Komodoru přepřáhli, aniž bychom vyšli ven z karavan centra a míříme na Cedrov s tím, že dojedeme na Eldor, kde sídlí momentálně jediný muž, který nás může "prsknout" portálem k Rachtanovi do základny a který shodou okolností i píše diplomatickou nótu pro něj.

Jenže nedojedeme, neboť se nám náhle zpotila Sarah a prý že právě obdržela vzkaz od Despëadola, že máme být nazítří ráno v Norsikově paláci. Tedy hlavně já. Jde mi ze všeho hlava kolem, hlavně z toho dohadování, co spolu vedeme už z Perklusu a teď mě přitížil i způsob předání vzkazu. To, že mistři a hlavně velmistři ovládají spojení na principu telepatie, ale proč u bohyně Hator vzkaz z Eldoru pro mě šel po cestě Sixel->Eldor->Garnak->Despëadol->Sarah->já? Co mi zase uniká? Tak jako chápu, že pro tyhle přenosy myšlenek je neotevřenější z nás mág, tedy Sarah, ale to, že vzkaz posílal mistr čarodějů z univerzity v Garnaku a nikoliv mistr mágů z téže univerzity, který navíc zná Sarah o dost více…

Osobně jsem chtěl nechat kočár odjet a spát venku na pláních, ale byl jsem přehlasován, takže jsme nechali kočár otočit zpět a jelo se spát do Komodoru. Tam jsme dojeli o půlnoci.

20.května 2011, Komodor
(hráno 7. června 2011)

Zdálo by se, že to, že jsme se vzbudili živi a zdrávi ve městě, kde je na nás naštvaný markrabě, jenž vládne tomuto městu, ukázalo, že se Mormoni již zachránili a hrozba nad jejich životy pominula, opak byl pravdou.

Ranní meditace se Sarah a rychlá snídaně nezahladila u nás dvou vrásky z nedospání, ale už to raději neřešíme, protože jestli nás zval opravdu vévoda, tak už netrpělivě podupává a kouká na přesípací hodiny. Vyrazili jsme a trošku nás uklidnila elfí stráž u brány markraběcího paláce v Komodoru nebývá, tudíž je to stráž od vévody. Uklidněni vstupujeme já, Sarah a Lemon na nádvoří, jenže se nám postavil do cesty druhý nejvyšší komoří. A že prý takto před vévodu nemůžeme a kdesi cosi.

Byl na nás už připraven, tři kádě s horkou vodou a levandulovou pěnou byly připraveny, krém na boty, balzám na vlasy, pudr. Každý z nás by se musel prát s pěti sloužícími a tak jsme se poddali. Koupání  jsme ještě snesli, ale to, že nám sloužící chtěli měnit plášť jen kvůli tomu, že je mírně poškrábaný jeden knoflík nám tedy klidu nepřidalo.

O hodinu a půl později jsme konečně druhým komořím propuštěni a předáni komořímu prvnímu, který se nás pokusil zdržet tím, že se nás pokusil učit jak se máme ceremoniálně chovat. To jsme odmítli, ale komoří se nedal a chtěl, aby mu Sarah předvedla pukrle. To co předvedla se mu nelíbilo a tak jí sloužící Madlenka musela párkrát předvést, jak se to má dělat. Nás taky poučoval…

O směnu a půl později jsme konečně v sále, kde je vévoda, markrabě a sakumprásk celá smetánka, snad z celého ostrova. Lemon hned vévodovi naznačil, že se k němu probíjíme přes Norsikovo sloužící už dost dlouho, čímž Norsikovi nepřidal na náladě narozdíl od Sarah, která vyšvihla pukrle ala Madlen tak hezky, až se Norsik začal usmívat a Sarah nadbíhat. Má tradiční neutrální úklona pro vévodu nemohla nic zkazit, ale u Norsika mám díky tomu další malý černý puntíček. Nebyla podle jeho pojetí bontonu a basta. Hlavně to, že jsem druhou úklonu pro Norsika viditelně odbyl…

Vévodovi tohle naše ántré znatelně zvedlo náladu, ostatně to, že si Lemon objednal pivo a já vodu bylo dost na pováženou, neboť samozřejmě u Norsika je na stole víno. (Má voda byla s malinovým sirupem, musel jsem nakonec zvolit nějakou příměs, jinak by se chudák páže neustálým nabízením dalších a dalších přísad umluvil k smrti). Pak konečně došlo k úkolu - vévoda přišel k nám a vysvětlil nám úkol - hrabě bude přijat se všemi poctami nejdříve za tři dny a dodal i svůj dar - bílý pláštík z brokátu se zlatým vyšíváním a s elfími runami, (tedy jej trpaslík nosit nikdy nebude s výjimkou dne, kdy půjde k vévodovi), součástí daru byly stejně sladěné boty a klobouk.

Vévodu zajímalo, proč s námi není Balanar a co se dělo v Odově, na což se Lemon pro jistotu optal, jestli má vyprávět přede všemi, na což vévoda nahlas prohlásil, že zde v paláci asi soukromou komnatu nenajdeme. To mě zaujalo a ukládám si do paměti, že v markraběcím paláci v Komodoru nemám mluvit o věcech, které nechci dát vědět všem na vědomí. Hlavně vévodu zajímalo, co se dělo, že prý má značně protichůdné zprávy.

Po odvyprávění všeho (vévoda zatrhl pouze šířeji rozebírat důvody karantény) se vracíme k našemu úkolu, vévoda naznačil, že se bude chovat diplomaticky a bude se tvářit, že neví o proražení vchodu do základny skrz skálu, což se prý stalo včera, pořešili jsme i Martina (jenž je zadržen na Eldoru aby se zchladila jeho horlivost a chuť řešit celosvětová spiknutí), Lemon si vymínil, že by rád věděl, proč ten útok se zvětšováním byl směřován na něj, až se bude vyslýchat ten muž, co je teď v bedně.

Norsik těsně před naším odchodem do teleportační místnosti podaroval Sarah sadou šperků (náramek, náušničky a náhrdelník), vlastní přenos pak organizoval samotný vévoda. Nemohli jsme si nevšimnout, že za tři dny byla místnost zabezpečena stavebně, alchymisticky i vojensky.

Poté, co nás vévoda přenesl k hraběti, zjišťujeme, že Rachtan se svými nohsledy musel odvést setsakra hodně práce, protože přízemí je přestavěno na přijímací salon, kde na vyvýšeném místě sedí samotný Rachtan. Okolo jsou sochy, zbraně, štíty, sekery, vše spíše pro trpaslíky. Po formalitách a vzájemném představení Rachtana a Lemona. Předali jsme dary i dopis, které si převzali tři mě nepovědomí trpaslíci a další tři přinesli židle. Rachtan nám vysvětlil, že několikero trpaslíků si vzpomnělo na svého dávného šlechtice (= jeho) a šli mu sloužit. Lemon si pro změnu získal Rachtana, neboť si sebou donesl trpasličí pálenku…

23.května 2011, Komodor
(hráno 7. června 2011)

O necelé tři dny později se chystáme doprovodit hraběte na audienci. Nejprve musím začít Sarah, neboť ta si nasadila naušničky od Norsika, aby zjistila, že je v nic zakletá bábelka, takže pochytává trpasličtinu. My všichni jsme měli připravené vlastní pokoje.

O základně víme to, že byla postavena před 1800 lety a měla i nějaké to nadzemní podlaží a celek sloužil jako obrana před útokem z moře, ale horní část už vzal čas. Počet trpaslíků v pevnosti vystoupal za našeho pobytu na 60, takže chápu, že práci spojená s magií dokázala udělat to, co bych odhadoval na 3 měsíce práce bez magie. Měli jsme možnost projít celou pevností, i místy.

Rachtan pojede na audienci v kočáře, který potáhnou skalní obři, před ním půjde první polovina trpaslíků a před nimi já s padavanem Dawlinem jako herold a vyklizeč cest. Bude to zajímavé, protože budeme muset projít městem Cedrovem.

My tři jsme měli hned první den nabídku, že můžeme jet v kočáře s Rachtanem a mít případně i jednotné oblečení s jeho družinou, ale obojí jsem raději odmítl, protože to by mohlo vyvolat jisté obtíže, ale už jsem neodmítl, že nám Rachtan nechal připravit slavnostní oblečení v barvách Mormonů. Přijal jsem i zápůjčku koňů.

Hodně těžce jsem vymlouval Rachtanovi i to, že by k ostrovu připlulo šest korábů s morální podporou z pevniny, tedy plné trpaslíků a diplomaticky doporučil, aby zakotvily na jeden den cesty od Plexisu a odtamtud se nehnuly do konce audience, kdy při kladném výsledku budou moci odplout zpět.

Je to taková stará diplomatická poučka, kterou bych nazval dvěma slovy "status quo" nebo mnohomluvně slovy: "Vy (elfové) víte, že tu jsme a že bychom byli schopni doplout až k vám, a my (trpaslíci) víme, že vy víte". Nikdo proti tomu nemůže říct ani "Ň", stejně mám ale dojem, že to neprojde tak snadno.

Druhý den se z našeho pohledu nedělo nic důležitého, hrabě raději utajuje, kudy a jak půjde na Komodor, ale třetí den ráno je to definitivní. Pojedeme normální cestou přes Cedrov, jak bylo povodně navrženo. Problém to není, já jako herold skutečně jedu vpředu s Dawlinem asi tak 15 minut před hlavní skupinou, kde jsou slavnostně odění trpaslíci, kočár a tak. Ozbrojen není prakticky nikdo, když nepočítám kopí a halapartny, na nichž jsou ale navlečeny vlaječky.

Před Cedrovem zjišťuji, že je asi opět spuštěna vojenská pohotovost, takže s Dawlinem zrychlujeme, abychom měli čas na vyjednávání.  Voják u brány se mě vyptává, co je to za vojsko co jde za mnou, ozřejmuje, že den cesty před Plexisem jsou vojenské lodě a stojí. Jednou souvětím vysvětluji jednu věc, druhou věc druhým souvětím, na závěr požaduji průjezd městem, nejširší ulicí. Po chvilce mi bylo vyhověno.

Vlajka Mormonů teď vejde ve všeobecnou známost, což se mi moc nelíbí a začínám vítat výlet na pevninu, aby se pozapomnělo, že jsme přivedli trpaslíka mezi šlechtu. Srocení na náměstích Cedrova a také v ulicích bylo dost velké.

Komodor byl o tomtéž, přijíždíme tak tak na čas. Venku už čekala přivítací jednotka a z našeho průvodu byla odkloněna zvířata a nejprostší skupinka trpaslíků, takže až těsně před palác nás šlo méně, a kde také zůstala naprostá většina z nás u stolů na nádvoří, kde bylo připraveno pohoštění i pro Mormony.

Nahoře v paláci proběhlo jednání o připuštění Rachtana Tarquirka mezi šlechtu a prohandlovaly se s ním pozemky na pevnině na části území, které bylo před mnohými lety prohlášeno za sporné a Plexis bude dotčeným stranám platit nějaké ty poplatky a reparace…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Tady je jasné, že nám falešný Eldar lhal a nechal naše dvojičky rozdělit tak, aby ta jedna nevěděla, co dělá druhá.

[2] mimo kroniku Modřinky: Cháron sám nevěděl, kam pojede, na Eldor to prý nebude, že prý jen slouží této lodi a ta do cíle za vévodskou rodinou dopluje sama… a pustil kormidlo. Lemon se začal bát a ptát, kam že to vlastně poplujeme, když Cháron Balanarovi naznačil, že na Eldor se nejede. Cháron ho dokonce pozlobil tím, že pojedou po řece Stix a Balanarovo psa podrbal pod čumáčkem a pozdravil ho "Ahoj Kerberosi".

 Loď opravdu plula sama, kličkovala po jezeře a dokázala dojet do přístavu. Tam se změnilo to, že nejsou vidět cesty vedoucí do hvozdu, nejsou vidět planinky ani domky. Lemon se zeptal, jak se jmenuje loď, na které to pluli a prý se jmenuje MONAEL, což v elfském vyšším jazyce prý znamená "Vědoucí"

[3] tuhle řeč jsem poznal. Trpasličí nářečí - slyšel jsem jí před pár hodinami od trpaslíka Rachtana