Haepp Modřinka

Zachraňování Mormonů II.

26.května 2011, ráno, Komodor
(hráno 14. června 2011)

Po třech dnech oslav byly sudy vypity, jídlo dojedeno a všichni byli střízlivi, takže jsme s Lemonem zauvažovali co dál. Dostali jsme zprávu, že Balanar nechal loď odplout do Ostenu a odhadujeme, že možná dojel až na Eldor se doléčit. To se nám hodilo, uhýbání před markrabětem Norsikem a jeho dvěma nejvyššími komořími nás už nebavilo a do Odova se nám nechtělo, poslední zážitky byly až příliš čerstvé. Dohodnuta cesta přes Cvočkov, Hator, odbočka na Eldor

Sarah putovala do Garnaku, ještě si musí dořešit nějaké nákupy a doložit splnění několika úkolů pro školu. (A vyškrábat oči Despëadolovi, pokud se jí příliš snadno dostal do hlavy on. Samozřejmě pokud to byl on)

27.května 2011, večer, Hator
(hráno 14. června 2011)

Dorazili jsme do Hatoru pozdě, Cháron s lodí Monael už u mola není a tak jdeme do hospody. A protože se Cháronovi nechtělo(?) jet s Balanarem extra na souš, ten to prý přeplaval a dorazil do hospody asi tak deset minut po nás.

K nám dorazil Eldar (dávám si pozor, ale protože nepoužil při hovoru se mnou jistou věc, mám podezření, že je to opět falešný Eldar. Otázkou je, kdo je to tentokrát) a začal nám vyprávět srceryvný příběh o tom, jak se k nám chová klišoidně, neboť už pro nás má úkol a že ho styky s námi sráží v postupu, nemluvě o tom, že je na stopě čehosi podivného a navíc ho štve to, že se za něj kdekdo vydává.

Podle všeho "dloubl kopím do vosího hnízda" kolem trpaslíka Rachtana, neboť jak se zdá, probudili jsme ještě něco navíc, respektive následně probouzeli trpaslíci. Zpoza zbroje vytáhl kožený tubus s hodně starým svitkem, který se rozpadal už věkem a pečeť držela tak tak. Na pečeti lze hodně stěží poznat, že je tam znak jelena a svitek má pravděpodobně cosi mocného probudit.

Eldar začal vyprávět o tom, že svitek je prázdný, ale přesto v něm magie na probouzení. Jejich řád čekal, až trpaslíci odjedou a tím dají najevo že se opravdu podvolují uvolnění majetku na Plexisu (a přijmutí majetku na pevnině) aby to šel řád vyčistit. Jenže neumějí bojovat proti neznámému nepříteli a tak si oba dva Řády vzpomněly na "elitní jednotku Mormonů". Je prý lepší, když to "posere" nějaká neoficiální skupina, než nějaký oficiální Řád.

Jo a ještě: tenhle svitek prý sebrali nějakému "falešnému trpaslíkovi", který si to drandil směrem na Bouřlivé hory. A protože si to drandil v přímé  linii Odov-Komodor-Bouřlivé hory (dle slov Eldara) tak to mohl být klidně ten náš, pokud ho vyndali z té bedny. Jenže z nějakého důvodu tenhle "trpaslík" spáchal sebevraždu tak, že se rozpadl v prach. (Upír????)^[1]

Z pevnosti se má stát vojenská základna a silné vězení…

Eldar se po chvilce dalšího hovoru sbalil a chtěl odejít a to se mu i povedlo, ve stájích nasedl na koně a začal odjíždět, my nenápadně za ním, protože jsem chtěl vědět, který blbeček se za něj tentokrát vydává. Osud však chtěl, aby toto zkoumání neproběhlo v klidu. Postavil nám do cesty muže ve zbroji v barvě černé, (takhle se chodí v Saxisu - tulení kůže), a co bylo divné, z černé oceli měl kyrys a rapír a v hlavici je nějaký rudý kámen. Mě zaujal jeho erb na kyrysu.

"Moudrost znamená existenci" - zkusili jsem si přeložit a mě začalo svítat. Když se pak tenhle muž schoval do stínů v okamžiku, kdy ze stájí vyjížděl muž s obličejem Eldara. A začalo to vypadat, že tenhle upírek jde právě po Eldarovi.

Okamžitě na útržeček pergamenu píšu vzkaz pro Eldara, dávám ho ďáblíkovi, má mu ho doručit tak, že se mu hypne na koně. Balanar a Lemon se vydávají rychle po svých, já po dopsání klušu za nimi, byť si na to beru Běláska. Bez sedla…

Upír se za jedním rohem schoval, poranil mi ďáblíka, málem udusil Balanara a to vše jen proto, že si myslel, že jdeme po něm. Nikdy jsem netušil, že upíři trpí slepotou, naštěstí ďáblík ze svého místa viděl, jak za branami se falešný Eldar mění ve žlutého mága. Ten však má být v Odově v karanténě…

Teď, o dvě hodinky později, když toto píšu, mám dojem, jestli i naši protivníci nepřešli na level dva a nebyla to "metamorfóza v metamorfóze", protože žlutý mág zná, jak se ke mě chová Eldar, už to na mě zahrál a dobře, ale teď to zahrál mizerně.

Každopádně Balanarův pes právě štěká "šmoula" a Balanar s Lemonem vyjednávají s upírem, do čehož se později připojuji i já, maje štěstí při hledání v uličkách Hatoru. Nabídka zněla pro nás a město Hator skvěle - "mám zájem o ten svitek, když mě prásknete místním velitelům, budou mrtví. Je nás tu víc.". Byl ale ochoten vyjednávat.

Mám-li shrnout historii, kterou si tenhle upír prošel, tak byl zavlečen sem na Plexis, uspán spolu s ostatními a tyhle svitky je probouzejí, chybí mu poslední kámoš do party. Chce odjet za trpaslíky, protože právě s nimi má ony nevyřízené účty a má chuť "klepnout za uši i žlutého mága". Hodnotit vyjednávání nechci, stále mi běžel před očima film, jak jsme nechávali žít Zelixe a jak mi to bylo jistými lidmi vyčítáno - no ostatně to trvá ještě dnes.

Dohoda zněla - my budeme mít pečetní prsten (s jelenem!!) toho upíra, on si oživí přítele a celá grupa upírů vypadne, my mu samozřejmě prsten vrátíme. Místo a čas bylo dohodnuto - za pět dnů v čase předpůlnočním.

My se vrátili do hospody, našli pacholka s mírně odpitou krví, zaléčili ho, a pak se bavili mezi sebou, abychom zjistili, že si nikdo z nás nedokáže uvědomit, jak ten upír vypadá, takže budeme dost těžce něco vysvětlovat místním velitelům…

28.května 2011, brzy ráno, Hator
(hráno 14. června 2011, 4.75 dne do předání prstenu)

Cháron včera nebyl, takže jedeme na Eldor až dnes, jednak s informací, že tu běhají mocní upíři a také si chceme něco ověřit kolem toho erbu, a o tom, že potřebujeme taktiku na předání prstenu zpět (pokud dostaneme pokyn dodržet slovo). Vše šlo skvěle až do okamžiku, kdy se nám elf - Mozkomor - podíval do hlav. Ten totiž luskl prsty, Lemon byl zatčen promptně se objevivšími válečníky a odveden do vězení. Prý má v myšlenkách myšlenky proti Eldoru a vévodské rodině… Soud proběhne hned a souzen bude také Balanar, který se kdysi za Lemona zaručil…

Až dodatečně, kdy byl Lemon pryč, jsme si s Balanarem sesumírovali, že problém není v příhodách, co jsem já s Lemonem bez Balanara a částečně s Martinem dělali, ale že zřejmě bude problém v tom pečetním prstenu. Ostatně upír, když ho Lemonovi dával do úschovy, pronesl větu, ať si dá pozor, že by na něj prsten při dlouhém nošení mohl ponechat stopy…

Sloužící Balanara byli pobledlí z toho, co se mělo dít, takže nám pomohli se trošku zkonsolidovat a sundat z nás vše magické, to by se soudci nelíbilo.

U soudu začalo hrozit Balanarovi, že ztratí právo přivádět na ostrov své přátele, Lemonovi vězení za "nekalé úmysly", jediný já byl u soudu veden jako svědek. Soudce byl poměrně rozumný a vyslechl naší obhajobu, povšiml si mojí signalizace k Balanarovi o prstenu a nechal ten prsten prozkoumat. Bude to těžké, magie prý na něm není. Kletba by ale mohla… Každopádně říkáme, že za tři dny ho musíme odevzdat právoplatnému majiteli a že by to mělo špatné následky pro víc lidí, než jen pro nás, Mormony.

Ano, poprvé jsem zcela úmyslně na Eldoru lhal a řekl o jeden den méně a zblbnul tím i Balanara, který má slova potvrdil, protože jsem tušil že se do toho našeho předání ještě nějak Eldor zamíchá a to by se nám den navíc mohl hodit…

Do konce dne jsme brouzdali s Balanarem po knihovně, jenže těsně před námi si vévodský syn Randorf vypůjčil erbovní knihy, výslech Lemona tedy již také proběhl. V prvopočátku hledáme moudra k upírům, pak ale po 4 hodinách nechal přes sloužící Randorfa ony knihy vrátit, takže i my jsme mohli čerpat informace. Našli jsme mimochodem i knihu s našimi výpověďmi kolem Zelixe…

Erb = původně čarodějů, kteří se odklonily od stezek, které se nyní vyučují, vyráběli nemrtvé, válečná monstra a tak, jenže pak se v jejich vedení objevili nemrtví, takže je zakázali a vyhubili je. Někteří vyšší nemrtví ale nalezeni nebyli. Odkazy jsou na pevninu do Doriathu, stopy některých fragmentů vedou na Plexis, kde je našel vévoda. Ale nikoliv ty představený.

Klíček pod erbem = strážce tajemství

Jelen = trpasličí druid, velmistr, zde na Plexisu…

29.května 2011, dopoledne, Eldor
(hráno 14. června 2011, 3.55 dne do předání prstenu)

Na soudu stáhl soudce všechna obvinění, ale Lemon dostal preventivně 30 dnů zákazu vstupu na Eldor, na prstenu fakt byla stará kletba, elfové chtějí, aby z Lemona spolehlivě kletba spadla.

U soudu byl i Randorf a ten si převzal slovo (a odvelel soudce i písaře). Pak do nás začal hustit, že jsme Ú-béčka (= úplně blbí), když se chceme vydat upírovi a že mu věříme, on nechce mít rozhovor se svojí matkou Zefrítou na téma, kterak Balanar zahynul a on tomu nezabránil…

Doověřili jsme si, kde byl Eldar a byl celých 14 dnů v vojenské pohotovosti, ten kdo ten prsten nosí má přístup k pomocníkům tohoto řádu a i k nepřátelům Plexiské říše.

S vévodským synkem domlouváme, jak na to půjdeme a nemohl jsem si nevšimnout, že Balanar nějakým omylem řekl, že srazové místo s tím upírem je jiné. Jenže Randorf má plán, že upírovi vrazíme padělek, kde je navíc oproti originálu navigační kouzlo. Budeme mít sebou i originální kousek.

Randorf nechápal (a ani my), že takhle mocný a důležitý prsten byl dán nám do úschovy a že my věříme slovům nemrtvého šlechtice a vypadalo to na pat. Měl jsem toho dost a vcelku oprávněně říkám, že když před námi rozbalí jakýkoliv plán, že by se mohlo stát, že to nedobrovolně vyžvaníme upírovi. Takže nás po chvilce vypakoval s tím, že když se nám to zvrtne, máme prchat přímou čarou do hloubi hvozdu…

29.května 2011, Hator, po obědě
(hráno 21. června 2011, 3.49 dne do předání prstenu)

Jsme v Hatoru a objevila se tu i Sarah, takže jsme pohromadě v našem aktuálním úplném složení a vyprávíme, jak moc nám Sarah chyběla a co nám prováděli na Eldoru. Lemon si pořídil přímo v hospodě česnek, já později svitek proti nemrtvým a celý zbytek dne vymýšlíme plány, co a dál. Máme několik variant - noční zbroj, metamorfózy a další…

Spíme v hospodě.

30. května 2011, Hator
(hráno 21. června 2011, 2.75 dne do předání prstenu)

Lemon šel s měchem vody (mám ale dojem že se spletl a vzal si měch s rumem) do místního chrámu a chtěl si jí nechat posvětit, dovnitř jsme s ním raději nešli, protože svěcení většího množství vody nejsou kněží všeobecně nadšeni. Navíc budou chtít nějakou peněžní protislužbu.

Venku u bran slyšíme vrzání nenamazaného kolečka od vozíčku a objevil se tu kluk hraničář, kterého zná Lemon z Atame (nebo Varpu?) a prý že chce jít s námi na dobrodružství. Lemon  jej ve spolupráci s námi přesměroval do chrámu Hator a všichni máme dojem, že milý kluk už hraničářem nebude, že z něj bude potulný bojový mnich…

My jdeme raději pěšky, vláčet naše koně hvozdem na místo setkání se nám nechtělo…

Celý den se nic nedělo, když nepočítám, že jsme znovu probírali naše šance na přežití a se Sarah přemýšlíme nad záhadou žlutého mága, což mě nakonec dovedlo k poznání, že to musíme pořádně prozkoumat. Večer, když nastal čas na vyhledání si místa na táboření, byl právě čas na pokus. Můj ďáblík a kocourek od Sarah dostali za úkol sledovat mé metamorfické proměny a měli mi říct, jestli to, co uvidí, bylo to samé, co viděli, když se falešný Eldar proměňoval ve Žlutého mága (nebo ve falešného Žlutého mága).

Nejprve jsem nasadil proměnu v Balanara, chvilenku počkal a pak se proměnil v Sarah. Ďáblík, kocour i Sarah mi potvrdili, že na chviličičku proměna v Balanara přešla zřejmě na můj normální zjev a až pak jsem se změnil v Sarah. "No hezké, ale já potřebuji na záchod" pronesl jsem hlasem Sarah a odběhl za křovíčko s poznatkem, že elfky mají menší močový měchýř a já už pár hodin na malé potřebě nebyl, což vyvolalo mojí akutní potřebu. "Nepočůrej si plášť!" křikla za mnou Sarah.

Proč to píšu? Když jsem se vrátil k ostatním, už ve své normální podobě, mohli se všichni umlátit smíchy, neboť si všimli, že mám čerstvě očištěné boty a prý že jsem jako holčička děsně nešikovnej, když jsem si navlhčil boty. Snad poprvé nechápu vtip na mojí osobu, a nemám sílu rozesmátým kolegům Mormonům vysvětlit, jak to bylo doopravdy…

Hlídky probíhaly poměrně v poklidu, Sarah, Balanar i Lemon si odhlídali své a přišel čas i na mojí hlídku. Když mě Lemon vzbudil měl v ruce čistý pergamen z mých zásob a brk, prý slyšel nějakou ševelenou básničku, ale ze slov, která na pergamenu měl napsané jsem tu báseň nepoznal. Každopádně, když se dávám do hlídání já, Lemon svůj pokus básnit vzdal a zalehl. Po chvíli přešel do stavu "noční lov".

S ďáblíkem jsem začali chodit každý po obvodu půlkruhu a vždy na konci cesty jsme se potkali, ale tohle jsme udělali jen asi dvakrát, když jsem si povšiml, že Sarah sotva dýchá. A kdyby jen to, tekoucí stružka krve zpoza rukávu mohla znamenat cokoliv, třeba návštěvu upíra. Zvedl jsem oči a fakt, nějaký netopýr opravdu odlétá pryč.

Budím Sarah, protože ovazovat spící postavu a dívku v jedné osobě fakt dělat nebudu. Nebylo to příjemné ani jednomu z nás, ale…

Sarah se ovázala a šla spát, my s ďáblíkem zpřísňujeme hlídku, v duchu si otáčím kalendář, což už jsem měl udělat dřív…

31. května 2011, Hator
(hráno 21. června 2011, 1.75 dne do předání prstenu)

… a do konce hlídky a vzbuzení ostatních se už nic nedělo. Po meditaci mé, Sarah a Balanara však ano. Po návratu k Lemonovi zjišťujeme, že nám tam kdosi připravil velmi bohatou snídani, ale nešlo nikterak zjistit, kdo to byl. Kdyby Balanar zjistil aspoň dvě tři bosé nožky otisklé v hlíně, pak bych asi neváhal a zakousl se do jednoho z připravených koláčku a ještě bych poděkoval v duchu někomu z Eldoru, že se o nás starají druidové, ale takhle mě a zřejmě i Sarah a Balanarovi zvoní stejné zvonečky. "Požór, to by mohla být past, ať už od upírů nebo někoho jiného!"

Lemon snědl snídani pro čtyři a prožil si žertík s kýmsi, kdo co pět sáhů položil na zem zlatou minci, pochopitelně směrem k Hatoru, po šesté minci toho sběru na naše naléhání nechal. Být to jindy, tak sešlu zlomku a toho darebu ztrestám, ale takhle, když si chci schranit co nejvíce many na ochranu svou a svých přátel před upíry… My ostatní jíme něco z vlastních zásob.

Situace s jídle se zopakovala hned po dvaceti krocích, ale tentokrát jsme Lemona dokázali odkládat pryč…

Po sto krocích následovala "past" na Balanara, vpravo od směru naší cesty byla srnka chycená v pasti na medvěda. Pomohli jsme Balanarovi past rozevřít a on pak srnku maličko zaléčil. I to "maličko" ale udělalo ohromné léčení, což podpořilo mojí myšlenku s pastmi, jen mě poněkud mate to, že takhle by to upíři nedělali, kolik srnek bychom takto museli potkat, aby Balanar ztratit množství many větší než malé?

Každopádně Sarah přišla s myšlenkou, že když by viděla ve hvozdě knihu, ať jí okamžitě odtáhneme pryč a já si dovolím přizvukovat, taky by mě asi zlákala kniha překladových kouzel. Ve hvozdu ale knížky nejsou a po pětistech krocích vidíme, jak prchá zvěř od západu a tam se rozhořívá nebezpečně oheň. Běžíme tam všichni a hasíme - Sarah udupává oheň svými masivními botami, já svým starým pláštěm, Lemon odsekl mečem hořící keř a Balanar pak hasil kořínky a přehrabal okolí odseknutého keře, aby tam nebylo nic skryto, co by provedlo znovuvzplanutí…

Dalších pětset kroků a Sarah spadla do pasti na nějaké velké zvíře, naštěstí šikovně, takže se nenabodla na nastražený kůl. Hodil jsem jí dolů konec lana a druhou stranu obtočil kolem stromu, aby mohla Sarah bezpečně ty tři metry vyšplhat zpět. Prý neumí šplhat, takže se na to lano uvázala a s Lemonem jsem jí dostal ven… Pak Sarah zjistila, že má dole v jámě svůj vak a tak pomocí kouzla Ufi …

Situace se opakovala po dalších pětistech sázích a já měl pocit, že i já se musím trošku oslabit, aby nám dotyčný dal pokoj s jeho "pastmi", před námi bylo neprostupné křoví. Kouzlo UFI dávám postupně na všechny a pak jsme to přelétli.

Měl jsem pravdu, do cílového místa se dostáváme bez dalších problémů. Zde nacházíme loupnutý svitek "oživovák nemrtvých" a proti slunečnímu světlu si všímám, že na tom pergamenu prosvítá nějaká básnička. Ve chvíli, kdy ji začínám číst ostatním se na bezmračném nebi náhle objevuje mrak a sbírá se k vichru s bouřkou. Okamžitě přestávám číst, pergamen si schovávám s tím, že jej ani nebudu přepisovat do kroniky^[2]. Dokonce to přivolalo nějakých šest postav na jednu ze skal, které chvilku čekali na pokračování básně, aby pak zmizly a už se neukázaly. Předal jsem Lemonovi krabičku s prstenem, aby ji mohl předat sám.

Pak začal čas letět tempem neuvěřitelným, až nastala ta správná půlnoc, nás přepadl divný pocit a pak se objevila skupinka nemrtvých, která si nás hezky obklíčila, ale jen k hranici dosahu našich blesků (a logicky i jejich). Zpředu přišel "hlavoun" a s ním i tři překrásné dívky. No abych řekl pravdu, byl v tom nějaký podraz, protože byly krásné až moc, každopádně začalo vyjednávání.

Lemon předal prsten, upír předal žlutého mága Lemonovi pod slibem, že jeho život Lemon ukončí. Žlutý mág je velmi slušně zmučen a opět s myslí úplně mimo (= zešílel), takže jej budeme muset nějak dostat na Eldor a tam jej nechat několik měsíců léčit [laskavého čtenáře odkazuji na kapitolu 24 a následující, kde je popsán důvod mágova prvého šílenství]. Pak mi přišlo, že Lemon za sebe dal nějaký neuvážený slib a upíři začali mizet, až na naší loučce nezbyl ani jediný. Jenže něco bylo špatně, tísnivý pocit s námi zůstal.

O půlhodinku později se ukázalo proč, jedna z upírek svalovkyň si chtěla ochutnat jednoho z nás, ale nečekala, že se bude bránit s posilou od nás zbytkových. Zdá se, že dotyčným měl být Lemon nebo Balanar.

Mimochodem - všimli jste si, že mi nevyšlo počítání dnů k předání prstenu?

1. června 2011, kdesi v pláních

Do rána už byl klid a také pocit stísněnosti se už nevrátil. Dohadujeme se co dál a nejrychlejší způsob nakonec vymyslel Balanar. Vezme si Žlutého mága na ramena a přes hvozd ho zrychleně protáhne do Hatoru a pak lodí na Eldor. My ostatní půjdeme do Hatoru taky zrychleně, ale protože to bude pomalejší než Balanarovo způsob, počká na nás Balanar v Hatoru a obstará zabezpečení našich koní, kteří posléze budou půl roku bez svých pánečků, neboť my se chystáme na výlet za Balanarovo úkoly na pevninu.

Balanarovi, ani nám se nic nestalo, večer spíme v Hatoru…

2. června 2011, Hator

Dnes se přesouváme kočárem do Ostenu - žádná příhoda po cestě. Večer spíme v Ostenské hospodě, což je náš poslední spánek na Plexiské pevnině…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[2] náš GM si vypůjčil odkudsi z netu tuto báseň - původní zdroj neodhadnu, vidím jí na několikero stránkách…

„Soumrak tichý byl, voda podél skal
šuměla věčnou píseň svou a vítr mraky hnal
do krajů neznámých, kde jiné hvězdy svítí,
kde trní všude jen a černé roste kvítí,
kde ticho panuje, vládne ponurému kraji netvorů,
však píseň smrti, píseň, jež zvedne Noci závoru,
tu píseň, jíž musí se hrdina i bát,
tu přec slyšíš v kraji tom do ticha vítr hrát…“