Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Hodný Ofek. Hodný Ofek?!?

13.února 2007, pozdní odpoledne
(hráno 27.listopadu 2006)

O pár minut později pokračujeme v pokusu dostat se k Ofekovi. A hle, ledva se dostaneme za vchodové dveře, samotný Ofek schází dolů. Je trošičku navrčený, protože má na baráčku nové dveře a únosce nechával tak dlouho v nevědomosti že může utéct do doby, než zjistil o co jim jde. A my se jej na detaily neptali, neboť nám šlo jen o Hvězdné oko, o kterém nám Ofek tvrdil, že jej potřebuje také, ale že nám pomůže získat jiné, zvlášť, když je tu s námi jeho přítel Rael.

Rael vstoupil a po Ofekovo pokývnutí se za ním zavřeli vchodové dveře. Ani jsem si před chvílí neuvědomil, že s námi Rael opět nebyl… Ofek nám pak vysvětlil, že pro zapomětlivé mágy je vytvořena v Hadím pohoří zvláštní jeskyně, která je schopna ze svého nitra vydat cokoliv, co vyrobila humanoidní ruka^[1] a tam že prý získáme naše oko. Jedno vstoupení = jedna věc a taky "kámen za život, život za kámen", vysvětloval nám Ofek a zdůraznil, že je to dost náročné pro jednotlivce, neboť na Plexisu je jen pár jedinců, který si svůj předmět získali. Nás je hodně, a tak se nám to určitě povede. Dokonce se uvolil nám s první částí pomoci…

Ofek s námi došel do Karavan centra, kde najal kočár a my začali cestovat směrem do Evelinu. Jeli jsme hned na noc. Křemílek se Ofeka ptal na nějaké věci a mimo jiné na Šedomílkův plášť, který má v držení (léčí toho, kdo ho má připnut na těle a přitom spí)…

14.února 2007
(hráno 27.listopadu 2006)

V dopoledním čase vystupujeme z kočáru a lezeme do hor. Ofek nám vysvětluje, leč bez potřebných detailů, že tam uvnitř, budeme moci měnit život za kameny a naopak. Past stvořili mágové z Komodoru a ti jsou dobří! řekl Ofek doslova…

… Na náhorní planině nás Ofek vyzval, ať si stoupneme do kruhu co nejvíce k sobě a ať počkáme. Je již podvečer a vycházejí první hvězdy. Ofek se podle nich zorientoval a vykřikl hrozné zaklínadlo v krolštině. Poté dupl patou do kamene a na celé hory zařval UFI! Ano, byla to past, neboť padáme kamsi dolů a bez Ofeka. Na druhou stranu ale padáme volně a pomalu, asi jako padající list ze stromu. Cestou nás doprovází namodralé světlo vyzařující z kamenů.

Dole ve velké hloubce je sál s mramorovanou podlahou a slušnou ozvěnou. Vpředu před námi jsou na zdi dvě barevné skvrny - zelená a modrá. Vlevo je nápis: Cokolvěk, co smrtelník kdy měl, odnést si odsud můžeš, pokud znamení aktivuješ. Vpravo od nás je jiný nápis: Věz, že kterýkoliv z vás má cenu kamene.

Za námi stál stařec v bílém rouchu, který nás vyzval k soutěžení o kameny. Když vyhrajeme několik potřebných kamenů, budeme moci aktivovat znamení. Třikrát se budeme moci poradit a odpovídat společně, jinak každý soutěží sám za sebe. Když prohrajeme, bude nás to stát kámen, nebo život někoho z nás…

A tak se soutěžilo. Po první výhře se před námi objevil symbol, kam se měli ve správném pořadí vkládat kameny. Ukázalo se, že pergamen se správným pořadím má Rael od Ofeka. Soutěžíme s různými úspěchy a neúspěchy… a já si říkám, že se mám ještě co učit abych sem mohl jít sám. Nebo kamkoliv, kde je nějaká past na tomto principu.

Jedna ze soutěží byla o poznávání svých přátel. Rael mě má poznaného až moc dobře, respektive opozorovaného, protože dokázal vyjmenovat všechna kouzla, která jsem kdy před družinou použil. Nu, ještě jich pár mám v zásobě. Já naopak nezapomenu, že si nematuji moc věcí o Robin, díky čemuž jsme ztratili kámen…

Nechci ale nikomu dávat návod, jak vyhrát snadno a jednoduše ony soutěže a tak další průběh zamlčím, i když tuším, že je mnoho a mnoho úkolů připraveno…

Ale nakonec bylo vše hotovo, znamení aktivováno a Hvězdné oko získáno.

15.února 2007
(hráno 4.prosince 2006 a dohrávka 10.prosince 2006)

Události noci a brzkého rána pokračovaly tím, že se onen vítr, který nás snesl dolů teď změnil směr a vytlačil nás zpět na matičku zemi. Poblíž poletoval Ofekův havránek, aby se posléze ukázal i Ofek sám, dokonce i se Zelixem. Byl rád, že jsme to zvládli…

Čeká nás tedy jednodenní cesta zpět a tak máme opět čas na otázky. Má první otázka byla kdo Ofeka unesl. Ofek se šibalsky usmál a pravil: "on to nebyl ani tak moc únos, jako spíše cosi potřebovalo naši sílu, povšimněte si pane kolego, že zmizeli toliko jen čarodějové a to né ledajací… zkuste přemýšlet tímto směrem a jistě se doberete cíle" Na moji připomínku že ostatní se zřejmě ještě nevrátili mi řekl toto: "Nevrátili, nevrátili… evidentně nejsou tak dobří" Ušklíbl se nad tím a dodal: "anebo zlenivěli, řešení bylo nabíledni" a opět se ušklíbl.

Mám na Ofeka vztek tak silný, až je Ofek schopný si moji myšlenku přečíst a odpovědět mi svojí myšlenkou: "ach ti mladí čarodějové, kdy je konečně opustí idealismus a naplní pragmatismus". Pokračuji nahlas mírně naštvaně aniž bych si vzájemné čtení myšlenek nějak hlouběji uvědomoval: "No to jste mi zatím moc nepomohl, protože magickou sílu může potřebovat jak zastánce elfského Plexisu tak ji může potřebovat i nepřítel"

"Proč ten dvourozměrný pohled pane kolego? Copak v magii existuje přítel? Cožpak v magii existuje nepřítel? Platí zde jiné zákony a principy, na takové nízké rozčlenění si běžte studovat do kasáren! Už bych od vás bral spíše silnější a slabší nebo připravený a zaskočený, tedy pokud bychom se blížili vašemu dvourozměrnému chápání. A nenapadlo vás začít pátrat u stop, které byli zřejmé a zřetelné? Nemyslím teď magické echo, které ti komodorští a garnačtí myslitelé mohli a nebo lépe řečeno měli posílit a sledovat… " odpovídal mi Ofek.

Po chvíli dohadování nad stopami (pominuli jsme mrtvého s vypíchnutýma očima) se Ofek mírně nakrkl: " Mohu-li užít sarkasmus, tak místo aby jste prověřili evidentní stopu, mrtvého s vypíchlýma očima, tak jste raději bourali můj dům.. že? Anebo jste parta lapků, která si řekla hle, příležitost, pán domu se nemůže bránit, jdeme ho vykrást!"

Usmál jsem se na Ofeka, takovým tím mírným úsměvem, který nekorespondoval s tím, co jsem mu odvětil: "Ale proč hned jen dvojrozměrný pohled na naší návštěvu u vás …". Ofek mi na to odsekl "protože kolegialita na tomto ostrově vyhynula stejně, jako draci. Od vás bych čekal něco víc než vylomené dveře. Nicméně každý svého štěstí strůjce. "

Diskuse se potom zvrhla na ohánění se kolegialitou, zazdil jsem to hláškou: "Ano, povšiml jsem si, že kolegialita až na vyjímky", pohlédnul jsem přitom na Raela, "vymřela, to už se vyplatí o kolegovi říct, že je to nekromant… nebo kolegovi říkat rady, které nevedou k cíli…."

"Vážně?" naštval se Ofek. "Přemýšlím, zda to je od Vás promyšlená provokace, abych vám vysypal řešení a ukázal cestu, a nebo zda jste tak nedůvtipný a nevidíte záchytné body. V každém případě to postavím jinak. Co bych z toho měl, kdybych vám eventuelně pomohl?". ""Přiznávám, jsem velmi často tupý a nedůvtipný. Ani teď záchytný bod (kromě té mrtvoly) nevidím. A co byste z toho měl? hmm, to je těžká otázka - byli by o vás určitě lepší reference, když byste pomohl kolegům"

"Mé služby nejsou z nejlehčích a má pomoc není z nejbezpečnějších." odvětil Ofek. "A reference? Ti co mají moc vědí své a Ti co moc nemají ať si sní své sny o spiklenectví a temném Ofekovi. Nevadí mi, že mnou matky straší nezbedné děti. Svým způsobem mne to chrání před otrapy a otravy… Přeci jen, kdo by lezl do spárů zlého služebníka pekel, že? Pane velvyslanče velvétského markraběte"

Po dalším dohadování s Ofekem slibuji že… a Ofek se uvolil mi pomoci. "tak tedy - otázka zní, proč měli pryč oči, ti mrtví. odpověď - proč při návštěvě domu pana Zelixe potřebujete trolí srdce? začíná vám skládačka teď dávat smysl??" Zatvářil jsem se jako úplný ichtyl… a šrotuju s kolečkama v hlavě, jak se říká, protože mi začalo svítat, ale zatím nějak nic moc. Zelix, jež nás poslouchal dodal: "lze usoudit, že buď někdo užil stejnou metodu pradávného rituálního zakletí, a nebo obě _kouzla_ činí stejná síla." Ofek ještě stihl říci: "a když si do mozaiky dosadíte, že se úplně náhodou opět na povrchu ukázal pan Zelix, tak vám z toho vyjde co?" a v ten moment jste docestovali do Odova a hovor nám přerušili ostatní v kočáře, o dění venku ve městě nemluvě…

16.února 2007
(hráno 4.prosince 2006)

Dnes nás čeká běh k pánovi snů a pak zpět. Začínáme u Ofeka, jež se bojí o naší bezpečnost(?) a s námi nejde, ale posílá s námi Zelixe, který se tváří jako vůdce družiny a prošel s námi až k pánovi snů.

Pán snů nám nabídl naši odměnu, každému z nás nabídl sen, jež by vedl k řešení našeho jednoho přání. A právě Zelix, který tam byl s námi dostal vlastně za nic sen o tom "kterak se státi živým ale se zachováním současných schopností". Každý své přání řekl nahlas, ale já nedával nějak moc pozor, protože jsem horečně přemýšlel nad tím, co si mám přát já. Velice rychle zavrhuji nějaká osobní přání, ale co si tedy přát? Dívám se na pergamen, kde mám napsané své nesplněné úkoly a jeden z nich mě praštil do očí: Chci najít Aškarovu korunu, abych ji mohl předat majitelům řeknu nahlas své přání. Byl jsem poslední a mé přání se mi hned splnilo. Kdykoliv si chci vzpomenout na Aškarovu korunu, tak si vzpomenu a vždy velice zřetelně vidím jak se k ní dostanu. Je to tak zřetelné, silné a vždy stejné, že si ani nemusím udělat zápisek do deníčku…^[2]

Vyšli jsme ze země pána snů a průchod k němu definitivně uzavřeli. A zatímco já se vnitřně raduji že se nám naše úkoly plní, ostatní zkoušejí Zelixovo trpělivost. Křemílek chce polít Zelixe obyčejnou vodou, to je v pořádku. Když to zkouší Mrakoplaš se svojí vodou, vletí mezi nás lítý vlk s rudě svítícíma očima a brání Zelixe. Mrakoplaš totiž použil svěcenou vodu a Zelix rychle vysvětluje, že vlk je jeho mazlíček. Tím se vysvětlilo, že Robin neměla vlčí mhu, když viděla za námi jdoucí dva červené body které jí snědly flák masa…

Večer jsme opět v Odově v místním hostinci. Zelix má potíže s platností zlatých mincí, platil totiž trpaslickým ryzákem 500 let starým, přišel mezi nás Dagon, který několik dnů chlastal tady (a pak si nepamatoval co dělal). Leč problémy má i Ofek a nepřímo asi také my. Hostinský mi vyprávěl zkazku o tom, že si pro Ofeka před pár dny přijela skupina od vévody tohoto ostrova a spolu s kouzelníky jej chtěla obvinit z toho, že zneužil nějakou skrýš v horách, jež byla opředena pátracím kouzlem. A Ofek "to" prý zneužil, ale obviněn nebyl, neboť tou dobou se začali šířit zkazky o tom že byl unesen a já tou dobou dostal vzkaz pro Ofeka

Jdu raději spát…

17.února 2007
(hráno 4.prosince 2006)

Nestihl jsem toho moc naspat, protože hned v jednu hodinu ráno venku před hospodou bojoval Mrakoplaš a rytíř nějakého Plexiského řádu. Oba mají dost upito a možná právě proto si vybrali jako soudce Dagona… Boj dopadl tak, že rytíř je omdlelý a má prasklou lebku a Mrakoplaš, jež mu ránu způsobil, rytíře okamžitě léčí.  Pak jdou oba zase chlastat a já z celé té scénky pochopím jen to, že se rytíř naparoval a prohrál.

17.února 2007, dopoledne
(hráno 11.prosince 2006)

Pochopitelně, po nočním rámusu jsem spal déle než bych chtěl a byl nevzbuditelný. Rychle a prostě snídám a pak podle pokynů hostinského chci vyrazit za ostatními, ale mám ohromné štěstí, protože vidím vcházet do nejbližšího obchůdku Křemílka. To mě zaujalo a jdu se podívat co si to jde koupit.

Byla to dřevěná lžička a Křemílek nemá čisté svědomí natožpak ruce, které má docela zapatlané. Skoro to vypadá že od krve… Bavíme se o počasí a já se bojím nejhoršího (vraždy člověka kvůli očím), ale nedávám to najevo. O to hůř mi bylo, když jsme došli k lesu a tam na paloučku čekal Rael a nějaký postarší kůň. Rael mi vysvětluje, že se jednomu vidlákovi^[3] splašil kůň a on z něj spadl. Jenže kůň je uvázán u stromu a Rael tu odpočíval. Předpokládal bych, že koně okamžitě odvede zpět k majiteli…

Zbytek družinky mezitím toho vidláka a jeho mulu s nákladem doléčili a dostali na cestu, takže s koněm přicházíme právě včas. Nechápu poděšené pohledy onoho muže-obchodníka. Ještě aby nás tak považoval za lapky, padlo mi srdce do kalhot…

Vrhli se ke mě snad všichni přátelé a každý mi chtěl něco říct.

• Zelix navrhoval, že jdeme okamžitě zachraňovat mágy

• Mrakoplaš mi předal měšeček se zlatými za prodané drahokamy (vynikající, zatím nemusím sahat na dědictví od Sheli)

• Balanar mi pošeptal že má delikátní úkol - znovu se napojit na vodní lid. Navrhuji mu, že mu zkusím pomoci o úplňku přes Vanoflé. Balanar netuší o koho jde a tak mu napovím, že jsem v Robin před pár měsíci přemorfoval právě ve Vanoflé

• Robin zde nebyla, prý se chce nechat trošku zkrášlit v lázních

• Křemílek mi ukázal uloveného zajíce (už bez očí) a že prý máme svačinku…

No, nebylo mi moc dobře po těle, ale když potřebujeme oči, tak snad budou stačit i tyhle zvířecí. To jsem ještě netušil, co nás čeká chvíli poté.

Se Zelixem zalézáme hlouběji do lesa, kde si on převzal váček s odloženýma zaječíma očima. Vzal oči do rukou a zadeklamoval zaklínadlo složené ze tří částí. Stihl jsem porozumět, že se v každé části opakovalo slůvko, jež mi připomínalo z elfštiny slovo "mozek" a pak už jen sledoval, kterak Zelix rozmázl v dlaních oči. Místo krvavého mišmaše Zelixovi z obou stran dlaní vytryskl modrý paprsek, který letěl od jednoho z nás ke druhému (i k mazlíkům). Docela to nepříjemně štípalo a bolelo, někdo bolestí až vykřikl, ale to už jsme byli spojeni v kruhu všichni. Na moment se nám zatmělo před očima…

Jsme ve velmi temné kanalizaci. Za námi je zeď a před námi nějaká chodba. Vůně kyseliny se nelíbí ani jednomu z nás, bojíme se že v ní stojíme. Mrakoplaš seslal kouzlo na svoje kladivo a to se rozsvítilo. Nu, naštěstí stojíme na suchu a ten kyselinový zápach jde od pochodní jež jsou v držácích ve zdi. Jakmile se přiblížil Mrakoplaš s kladivem k první z nich, ozvalo se několikero "puf" a postupně se rozsvěcely pochodně modrým magickým světlem. A to bylo poslední příjemné co jsme tu viděli.

Hned poté přiběhlo cosi co mohu popsat jako shluk lidských, elfích a trpasličích očí sešitých dohromady do jednoho tělesa, k němuž pak někdo přidal osmero pavoučích nohou. Osmička se zřejmě tvůrci líbila, protože přiběhlo osm těchto bytostí. Němý Mrakoplaš byl tak hodně polekaný, že neartikulovaně zařval…

Čekali jsme útok, ale očička na každého z nás mrkla a pak začala zase utíkat^[4]. Křemílek po jednom z tvorů střelil z kuše a dostal ho. Zbytek tvora vzal Křemílek sebou (aby se až o pár desítek minut později ukázalo že to bylo správné rozhodnutí) …

Jdeme dál chodbou jež je přehrazena rámem jakoby ode dveří, dveře ani panty však nevidno. Za rámem zatím pochodně nesvítí, tvůrce podzemí zřejmě předpokládal, že se nezvaný návštěvník zalekne a zdrhne zpět. Rám je totiž pobyt mnoha uchy od humanoidních tvorů, já se svojí specializací kouzelníka stěží poznám dva druhy - uši elfí a ostatní …

Mrakoplaš neznámo proč do uší křičel (mě to přišlo jako hloupost, co když nějaký ještě žijící tvor má pouze přenesené uši sem na rám a ten křik ho teď mučí?). Já mlčím a asi dělám dobře, protože si nás už někdo prohlédl a teď si nás i poslechne …

Balanar jdoucí s Mrakoplašem vpředu si zachoval chladnou hlavu a prostrčil Mrakoplašovi ruku se svítícím kladivem za rám. S hlasitým Puf Puf se rozsvítila chodba dál a tak pokračujeme…

Moc se nám tady nelíbilo, protože pochodně v této části chodby drží ruce, které s pochodněmi všelijak mávají. No, ještěže to pochodně nejsou s opravdovým ohněm a jsou dost vysoko, takže nás nemohou ohrozit.

Naši cestu dál přehradily dveře či spíše mříž složená ze stehenních kostí a s klepadlem a zámkem. Křemílek zhnuseně 1x klepl. Tu k nám sjela dlouhatánská holenní kost (zřejmě z trolla) jež měla na jednom konci našitá ústa. Kdo jste a co chcete ? Nesete dary? Pošlu si pro ně sluhy děla ta ústa a Křemílek se pokoušel při odpovídání neříct nic konkrétního. A sluhové opravdu přišli. Tři hrudní koše spletené do jednoho těla a dětské nožičky, tak vypadal jeden z tvorů a takový k nám přicházeli tři. Za nimi šel kostlivec s klíčem. Zelix se o něco pokoušel, protože mu asi dvakrát blikl záblesk v očích. Napoprvé jen kostlivec trošku zadrhl v pohybu, napodruhé ale ovládl jeden "košík". Kostlivec nám otevřel, my vcházíme dovnitř… a masakrujeme nemrtvé včetně úst na kosti. Necháváme si klíč od brány a jeden "košík" jehož necháváme jít jako první v naší skupině. Pane, co se nám to zdá šeptl mi ďáblík. Zkusmo se navzájem štípneme - ne, nezdá se nám to… Zdejší nekromant bude docela mocný, už jsme potkali tolik stvůr, které je potřeba živit magií, že se nám to přestává líbit.

Další hnusárnou, kolem které musíme projít je jezírko plné krve, jež se viditelně nesráží a nevysychá pod vlivem nějakého zaklínadla. Mrakoplaš na to vycákal trošku svěcené vody a v duchu odříkával vymítací rituál. Zelix na to reagoval po svém - vyjeli mu tesáky z úst. Příjemné mu to nebylo, bylo ale vidět že se pokouší nás neplašit a zoubky maskovat…

Krev začala reagovat tak jak reagovat má, tedy začala zasychat a srážet se. A tak opět jdeme dál. Slyšíme slaboulinký hlas a někteří z nás poznávají hlas Dalimila, mistra kouzelnického z Garnaku. Jsme u cíle!

Za dalšími kostěnými dveřmi a jedním rohem musí být Dalimil, který si myslí, že rámus co děláme dělá Ofek a vysvětluje mu, že za žádnou cenu nesmí použít magii, že tím oslabuje sám sebe a "jeho" nabíjí. Pod tímto dojmem jdeme na dveře silou (klíč co máme do dveří nepasoval), ale to byla taky chyba, neboť proti Balanarovi a Mrakoplašovi vylétlo mnoho malých a nabroušených kostiček. Ještě že mají štíty, jinak snad bylo po nich.

Křemílek na to kápnul. Použil klepadlo, ale klepnul 2x, a dveře se před námi otevřely dokořán. Necháváme první vejít košík, s nímž před momentem experimentoval Rael. Zjistil, že košík přijme pouze krev a že ta jediná z něj nevytéká. Další pokusy už ale s "košíkem" nikdo neudělá, neboť košík byl zasažen ohromnou ohnivou stěnou …

Další past tam nebyla a tak vcházíme dovnitř a o pár vteřin později už dolujeme kudůka Dalimila z pout. Čtrnáct dnů nejedl (před ním byl kostěný stůl s polévkou z lidských orgánů) a pouze lízal srážející se vodu z kamenů. Dalimil je velmi sláb a tak nám poměrně často omdlévá, ale dokázal nám říct, že vedle něj je Ofekova kobka a že Ofeka služebníci kamsi vyvedli z cely. Moc nám to nesedělo, protože dveře vedlejší cely byly propáleny nějakým hodně silným bleskem, okovy byly doslova urvané, o krví nakresleném pergamenu s rozšlápnutým srdcem uvnitř raději nemluvě. Nějak mi tu nesedí to, jak nám to vyprávěl Ofek a co nám teď vypráví Dalimil… Hmm, pořešíme až budeme odsud…

Dalimil nám vypráví, že se Ofek nemohl dostat odsud sám, že mu musel pomoci nějaký nemrtvý a ptá se nás, zdali máme i potřebnou proprietu - tedy oči… Ty máme, Křemílek má stále sebou ona očka na nožičkách.

Následovala další mříž a další dvojklep na klepadlo. Mrakoplaš vešel první a nedostal zásah ohněm, nýbrž začal klouzat dolů do vodní pasti. Křemílek ani nemrkl a na svých létajících botách se vydal za ním. Aby Mrakoplaše vytáhl, dal mu vypít zmenšovací lektvar…

Malý Mrakoplaš zaujal mého ďáblíka a tak si spolu chvíli hráli hru "kdo je silnější" já se Zelixem sundáváme Žlutého mága z Komodoru z pout. Vidím a cítím, že jeho duchovní "já" je mimo. Že by meditoval? podivuji se, a uvědomím si, že žádný mág nemedituje s otevřenýma očima. Se sevřenou zadnicí a s kamenem na srdci se opatrně dívám do jeho očí.

[Baphomet, od Eliphase Léviho]

Hátor s námi a zlé pryč! zaklel jsem v duchu neboť jsem spatřil samotného BAFOMETa^[5] kterou kouká do koule, do níž z druhé strany hleděl Žlutý mág. Nebylo mi to zcela jasné a tak se trápím s probráním mága. Fyzické akce nepomáhají a tak zakrývám mágovi oči a vysvětluji ostatním, že mág naposledy viděl jednoho…. démona… a že se mu to vpilo do očí. Křemílek to chce vidět a já se nechal umluvit…

Křemílek z pohledu na démona doslova začal třeštit a dobré tři minuty nebyl k utišení. Už se nikdo nekoukejte houkl jsem, ale ostatní měli snahu ochránit Křemílka od pádu do prohlubně s vodou případně od nějaké nepředloženosti, takže se podívat nechtěl nikdo. Měl jsem tedy chvilku času k experimentu. Dlaní se dotýkám mágova čela a snažím se naladit na tempo jeho dechu a tlukot srdce. A pak přecházím do meditace a odpoutávám své duchovní já od fyzického. Dále už to bylo jednoduché, protože na cestování astrálem stačí správná myšlenka a já chci být blízko Žlutého mága.

Blik a jsem u něj. Zároveň vnímám, že jsem se nepohnul daleko od své fyzické schránky, ale to je teď vedlejší. Sleduji totiž velice zvláštní obraz. Žlutý mág totiž udělal cosi co dokážou jen mágové a to vyvolat mentální boj. Ale jak!!! Tenhle souboj vyvolal přes svůj ORBIT, jež má Žlutý mág daleko odsud ve své pracovně a napojil do něj právě BAFOMETa (Nebo to bylo naopak??? Jsem čaroděj a ne mág a zkušenosti v tomhle mám pramalé). Sleduji to jen pár vteřin, než pochopím, že se Žlutým mágem je zle. Je totiž v souboji zaseknutý a nemůže jej přerušit. Jakýkoliv čaroděj, mág či i jen kouzelník se do souboje může připojit a pomoci mu, ale když bych se do něj zapojil teď já, tak bych mohl také uváznout. Ale ostatní musí vědět o co jde !!

Vrátil jsem se tedy do svého fyzického já a přerývavě to vyprávím Raelovi a žádám jej o pomoc. Ostatní naslouchají, leč pomoci nám nemohou. Já jsem také čaroděj, pomohu vám ozval se Zelix a tímto sdělením mě knokautoval. Tohle jsem tedy netušil, přišlo mi, že to co umí má díky své upírské podstatě, ale on v sobě má i něco… kouzelnického.

Svůj záměr ale musíme odložit, protože k Raelovi přichází malá holčička, trošku vyvedená z míry z místa kde teď je a říká: Raeli, pomož mi prosím… Abych byla vysvobozena, musím tě zabít. Křemílek na ní zařval Satane odstup, holčička se změnila na démona a jala se bojovat…

A další odklad - stalo se mi skoro totéž. Přichází ke mě muž oděný v poněkud špinavém rouchu Řádu měsíčního svitu a prý: Vyslanče Modřinko, mám pro tebe vzkaz. Chyba holenku, mě se netyká a tak uskakuji od muže, který na mě tasil. Boj byl krutý, mimo jiné i proto, že na Mrakoplaše přišel další démon, jenž se maskoval jako anděl …

17.února 2007, odpoledne
(hráno 18.prosince 2006)

Panečku, to byla řežba, ale dokázali jsme to přežít. Všichni se starají o zraněné a zranění jsme všichni… Zatímco si ovazuji zranění, rovnám si myšlenky co se tak asi v posledních dnech dělo.

Nejprve to zkouším přes Bafometa. Co vlastně o něm vím? Tak hlavně je to jedna z nejvyšších astrálních bytostí, kouzelníci se s ní mohou setkat, pokud se "potulují" po astrální sféře. Astrální bytosti také lezou do hlav alchymistů při fatálních neúspěších v podobách larev. Tohle všechno, co mi proběhlo hlavou je tak nějak všeobecně známé, ALE!!! Tajnější učení říká, že si do hlavy mohu tohoto tvora přivolat cíleně … Přijde mi, že s projevy démonismu se tu setkáváme, mimo jiné proto, že na přivolání démona je potřeba takové množství magenergie, až to není hezké. Ostatně mi to vychází - bylo by potřeba tří až čtyř silných mágů - Dalimil z Garnaku, Žlutý mág z Komodoru, nějaký mág z Eldoru (na nějž zapomínám, ale byl též unesen) a případně Ofek…

No a když už mě napadl Ofek, tak to zkusím projít z jeho strany. Ofek zneužil oné mocné jeskyně a pak tam poslal nás, aby jsme si získali svoje Hvězdné oko. Tím jsme přemazali jeho stopy… protože on na vyšetření svého zneužití nebyl. Byl přeci unesen…

Vezmu to ještě i ze třetí strany. Co znám Dalimila, tak ten by do vyvolávání démona nešel a tak ho museli zlomit. Obdobně se zachoval Žlutý mág, alespoň to tak vypadá…

Ale zpět k našemu problému, bude potřeba zabojovat v mentálním souboji, ale Zelix prosí o odklad – potřebuje nameditovat, má prý jen sedm magů. Svoluji k posečkání, jež, jak se ukázalo prakticky hned, bude krátké. Meditace blízko místa kde probíhá mentální souboj prostě nejde. Člověk si to neuvědomuje, ale některé poučky ze školy prostě zapomněl. Nu což, vrhneme se do magického souboje hned teď. Vběhnul jsem do meditačního stavu a kromě Raela a Zelixe se k nám přidal i Mrakoplaš. No co, zemře nás přinejhorším o jednoho víc.

Mentální souboj zde popisovat nebudu, jen řeknu že jsme do něj všichni čtyři vletěli po mém odpočítání z pěti do nuly. Byl to takový mazec, že ani nevím, jestli do souboje vběhli opravdu všichni a pokud ano, zda na stejnou stranu. Vážně to nevím, co ale vím byly důsledky, takže bych řekl že jsme tam byli všichni…

Než ale došlo k důsledkům, byli jedinci, kteří se do souboje nezapojili, tedy Křemílek a Balanar. Měli čas nás sledovat a já tak mám poprvé zprávy o tom, jak to vypadá když jsem v mentálním souboji a jde mi o kejhák. Prudce jsme se potili, Zelix (ze své podstaty) potil krev. Křemílek si chtěl vzít vzorek, ale něco vlčího na něj ošklivě zavrčelo. Všichni máme v očích stejný obraz, tedy mágovu kouli a BAFOMETa. Mnohem horší to bylo pro mazlíčky. Můj ďáblík se zoufale držel za hlavu, jako by se mu měla rozskočit, Raelova kočička měla doslova záchvat… Pak to začalo být ještě horší, souboj se začal blížit k nebezpečnému rozuzlení. Začali jsme rapidně blednout, Zelix se přestal potit…

A pak to přišlo. Koule, přes kterou jsme boj prováděli, implodovala a způsobila obrovskou detonaci. Ajaj, kouzelnické magy šli do kytek. Tak to bude v Komodoru veselo… A prý také bylo. Jak mi později vyprávěla Robin (opět píšu deník se zpožděním), tak byla hezkých pár mil před Komodorem, když k ní doletěl komín z Komodoru, odkud se před chvílí ošklivě zablesklo. Odnesla to celá jedna strážní věž (bydliště žlutého mága). Ve městě byl vyhlášen vyjímečný stav a kdo měl ruce a nohy ošetřoval 300 zraněných. Co neudělá výbuch několika set magů (675-pozn.hráče)…

Jsem totálně bez many a přesně na mezi života a smrti, podobně jako ostatní, tedy až na Zelixe který to nějak zvládl. Doplazil jsem se pro svého mazlíka a dal si ho na svojí hruď a pak nabíral síly za sebe i za mazlíka. Naštěstí měl stejné problémy i náš protivník a zrovna když mi přišlo, že už bych se mohl postavit na nohy (a ďáblík byl schopen zalézt si do batohu) , se ozvalo zařvání tak silné, jako by někde křičel drak. Drak?!? Kdeže, to si jenom majitel podzemí ulevil od zlosti a hladu. Bohužel pro nás ale vběhl do poslední cely, kde měl být Eldorský mág, odkud se ozval strašlivý výkřik. Dobíháme tam (bez Dalimila i Žlutého mága) ale už je pozdě. Přikovaný člověk (!) je již bez očí a majitel podzemí nikde. Netušil jsem, že mág z Eldoru může být i člověk, ale jiné cely už poblíž nejsou… Co mě ale ošklivě překvapilo byl magický závan z kouzla. Probůh, co se zase děje, vždyť magii je schopen vycítit až mág na vysoké úrovní! Kéž se mnou nic není, a to co jsem vycítil bylo jen opravdu mocné kouzlo, kéž se mnou nic není, kéž…

Rael se vrátil pro kudůka Dalimila a já se vrátil pro Žlutého mága mumlajíc si svoji mantru a od té doby se s Dalimilem a Žlutým mágem taháme my. Balanar si vzal na starost toho Eldořana. Mimo jiné mu zastavil krvácení z důlků…

Další místností byla strážnice a pak nás chodba zavedla do velkého prostranství. V pravém rohu bylo schodiště vzhůru a já očekávám, že kdysi vedlo ven z podzemí. Bohužel před ním byl na zemi nakreslený magický oblouk. Z naší strany je nakreslen piktogram člověka, ze strany schodů piktogram kostlivce. Jasný to příznak nějaké nedobroty. Zelix si to zkusil projít a zjistil že je tam stejnak dál zával, takže se nám tam už vůbec nechtělo.

Lákaly nás ale poslední dveře, jež vedli do luxusně zařízeného pokoje, v němž nikdo nebyl. Každý se tam bál vstoupit, mě ale přišlo, že dávat si pasti do obytného pokoje je totální nesmysl a tak jsem vešel. Šestý smysl mě donutil se po vstupu pořádně rozhlédnout. Za dveřmi seděl člověk…

Omlouvám se mu za průnik a ptám se na mága, ale ten prý letěl ven pro čerstvé maso. Muž je v městských šatech a prý tomuhle mágovi slouží. Ostatní se s ním začali bavit také a já úplně zapomněl, že jsem chtěl prolézt stůl a zběžně projít spisy v knihovničce a bohužel jsem si na to nevzpomněl po celý zbytek pobytu zde…

Ten muž byl ghůl a měl dávat vězňům pít ten blivajz co si ho Dalimil nedal ani jednou. A proč říkám, že to byl ghůl? Začal se klanět Zelixovi jako svému skoropánovi a byl uctivý až běda. Křemílek na muže začal křičet, že se protiví bohu a muž mu vrazil takovou silou pěstí na oko, až to bylo nelidské, takže další důkaz a to ještě ghůl pronesl „Můj bůh je můj pán“ a směrem k Zelixovi pronesl že „(Křemílek) uráží i jeho podstatu“…

O chvíli později jdeme se Zelixem meditovat, ostatní mají šanci nahlédnout do skříní zde v místnosti. Byly tu tři a prostřední z nich byla upravena jako spižírna s lidským masem. Jsou zde živí lidé v různém stupni okrájení. Okrájená místa jsou pečlivě ošetřena… Brr…

Nakonec s tímhle ghůlem bojoval Mrakoplaš, Všichni ostatní se na souboj jen dívali a snad jen já potajmu sesílám na Mrakoplaše kouzlo Rychlosti… Když byl ghůl dobit si uvědomím jednu věc a to tu že budeme potřebovat čerstvé oči. Stydím se za to, ale zhanobil jsem mrtvolu…

Zelix se tvářil že by tu na Bafometa (či jiného majitele tohodle podzemí) počkal zde, ale já oponuji tím, že naštvaný majitel podzemí přiletí za námi si vyřídit účty. (Skoro se bojím, že už nikdy nebudu moci pohlédnout do astrální sféry, aniž bych přitom nedostal od Bafometa přes ústa…) Proto shromažďujeme na středu naše zachráněné mágy pak také potravu (pět lidí v různém stádiu okrájení, všechny ale s od hrůzy zešednutými vlasy) a pak také sebe, aby nás Zelix mohl „poslat“ nějak ven. Zelix to vyřešil tak, že nás prsknul do své hrobky.

V Zelixovo hrobce nejprve okamžitě zařval Zelix na svoji ochranku NEÚTOČTE, jinak by se do nás pustila a mě došlo, že nás nepřenášel moc daleko, stěží pár stovek sáhů, ledaže by existovala dvě shodná trpasličí podzemí. „Pokračujeme?“ optal se nás Zelix a po souhlasném přikývnutí nás poslal ven na poušť nad hrobkou. Bylo pozdní odpoledne, nás chůze schopných dobrodruhů bylo pět. Dalimil a mág z Eldoru byli schopni chůze tak napůl. Potrava toho mága na tom byla taky všelijak. První muž byl jakžtakž celý, druhý už neměl obě ruce, třetí pak byl navíc jednonohý… Zbylí dva mužové už byly jen hromádky masa v komatu, těm už mohl dát Mrakoplaš jen poslední pomazání a urychlit jim smrt…

A já horečně přemýšlel jak zachránit ostatní. Běžet pro pomoc jsem zavrhl a je jedno, jestli bych běžel za pomoci magie nebo bez ní, naši bezmocní by se na slunku mezitím uškvařili. Umět tak metamorfózu v ohromného draka, tak by bylo po starostech. Metamorfóza za všechnu manu by vydržela asi jen deset minut, ale neříkejte mi, že bych v dračí podobě nedolétl se všemi na zádech až k nějakému městu?!? Nakonec mi v hlavě bliknul nápad na metamorfózu ve velblouda nebo v dromedára (nikdy nevím který je který) jehož mají v Saxisu v Karavan centru a kterého mám dokonale okoukaného. To je přeci pouštní zvíře. Bleskově to vysvětlím ostatním s tím, že netuším jak dlouho mi kouzlo vydrží, takže budu potřebovat okamžitě naložit nechodící jedince a pak že to vezmu klusem.

Zariskoval jsem a napálil do kouzla celý zbytek many, protože se mi to nechtělo počítat a taky chci dojet co nejdál, i když by mi stačilo dojet jen k cestě do Saxisu. Kouzlo se zdařilo, cestující byli naloženi a já pádil k Saxisu jak utržený z řetězu. A dělám si mentální poznámku, že brzo přetrhnu Křemílka, který mi seděl za hrbem a Raelovi oplatím lísknutí do zadku proutkem.

Bylo to neuvěřitelné, ale byl jsem před branami Saxisu na začátku večera ještě stále jako zvíře. Nechal jsem si sundat náklad a pak shodil metamorfózu. Byla to úleva, byť jsem se jako Ťava cítil silný a vytrvalý, že bych snad mohl běžet přes ostrov. Krátce se dohadujeme co budeme dělat a nakonec z toho vyšlo, že:

• Rael běžel do Saxisu pro koberec, jež promění Křemílek na létající (taky mohl minutku počkat než skončíme celé dohadování!)

• Já a Balanar vezmeme Dalimila a Eldorského mága do města na strážnici, kde jim oznámíme náš úspěch

• Křemílek udělá ten koberec a Žlutého mága vezmou do Komodoru. (Mrakoplaš tu bude s nimi a spolu s těmi třemi z podzemí)

Jak se řeklo, tak se i udělalo – na strážnici nás čtyři nechtěli a okamžitě nás poslali do paláce. Tam se o nás zajímal nejen soudce a komoří místního šlechtice, ale také Proximus. Sděluji stručně (s tím že ráno můžeme podat další dovysvětlení) že Žlutý mág z Komodoru je s Křemílkem a ostatními před městem, vysvětluji celý Ofekovský problém od místa, kdy jsme jej nečekaně našli po únosu až do místa, když jsem ze sebe shazoval metamorfózu. Vynechal jsem přitom detaily a Zelixe. Dotazy zatím nepadaly a tak jsem přidal i mojí hypotézu o Ofekovi, ať si s tím dělají co chtějí.

Pak si Proximus (muž, vlastnící hůl s osmihranem, každá ze stran osmihranu má vsazený malý achát) vzal na starost Dalimila a komoří si přebral Eldorského mága (jenž je syn nižšího šlechtice a komtesy z Eldoru), nám s Balanarem poděkovali a prý nashledanou zítra. Balanar si šel něco koupit a já okamžitě běžel do karavan centra poslat vzkaz Robin, aby se sem dostavila. Protože netuším, kde ji najdu, posílám vzkaz do všech karavan center. Prasklo na to 14 zlatých, protože po každém karavan centru (kromě eldorského) chci, aby se po ní porozhlédli po svém městě. Někde se objeví, je to léčitelka a bude mít hlad… takže se může vokázat jak u léčitelů či v léčitelských chrámech. A možná ji pošlou do Komodoru pomáhat se zraněními, jistě nějací budou (a jak jsem již psal, tak i byli). Hlavně pokud by došlo k velkému výslechu, tak i ona toho může dosvědčit dost o našich příhodách.

Po vyběhnutí z města jsou již prakticky všichni pryč. Zelix, Křemílek a Žlutý mág jsou na koberci (žlutý mág se stále neprobral z mdlob), Mrakoplaš na své chodící bedně veze lidi (ty tři z potravinové skříně) do Cvočkova. Zůstal tedy jen Rael … Ve třech se tedy vracíme do Saxisu a jdeme do jedné z místních hospůdek. Zde nás čeká překvapení. Z našeho „náhodného se připletení k událostem“ se stala státní záležitost a zdejší markrabě nám zaplatil nocleh s jídlem, ale ještě byl ochoten splnit nám naše přání. „Koruna má zájem na vyřešení problému“ řekl přímo muž, jež to pro markraběte zařizoval. Očekával, že budeme chtít vyspravit oděv, což v mém případě potřeba byla. Balanar má poničený svůj štít, o šatech nemluvě … Dnes večer budu chodit a spát v erárním prádle (prádlo na sobě má erb rozsvícené lucerny se dvěmi překříženými šavlemi- tedy Saxiský erb). Než se pustím do jídla rychle napíšu vzkaz pro palác o tom, že Křemílek pravděpodobně již převáží Žlutého mága do Komodoru, a pošlu ďáblíka na malý městský výlet…

Po drobném jídle (a mazlíkově návratu) jdu na pokoj přemýšlet…

18.února 2007
(hráno 18.prosince 2006)

Po snídaní a ranní meditaci se jdu k paláci pozeptat, jestli mě budou chtít k detailnímu výslechu, či snad se to odloží… Mezitím byla naložena na létající koberec Robin a dopravena k nám do Saxisu…

Jsme tedy pohromadě, ale ne nadlouho, neboť mnozí z nás pocítili, že je čas opět navštívit školu a naučit se zvládnout příliv magických sil. Potkalo to nejen mě, ale i Raela a Balanara, takže mé úkoly, který s těmito dvěma přáteli mám společné, se odloží o dva měsíce. Nu, co se dá dělat.

S přáteli jsem si dal sraz na 20.dubna někde u Hatoru, to by již měli být všichni ze škol. Máme je stejnak všichni v městech stojící velmi blízko jezera, tak to nebude mít nikdo daleko.

Ve zbytku dne se toho již moc nedělo. Dopoledne jsem se šel optat, zdali bude nějaký další výslech, ale ukázalo se, že nebude potřeba, bude prý postačovat, když neopustíme Plexis. To mě vyhovuje, navíc mi můj markrabě oznámil, že mě na velvyslanectví zatím nepotřebuje, ale pak bych měl napřít všechny své síly pro diplomatickou misi k Aradeiridům… Odpoledne jsem obdržel od Robin drobný pletený náramek na ruku. Prý na cestu…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Gamemaster se za Ofeka přeřekl a řekl humanoidní ruka místo lidská ruka, čímž by ze "hry" vyřadil elfy a další. Nikdo si toho při hře nevšiml a až při Gamemasterovském prohlížení tohoto deníku byla tato chyba odhalena…

[2] A skutečně zápis v deníčku o místě uložení Aškarovi koruny nehovoří a Modřinka se ke svému snovému přání (zatím) nevyjádřil. My však víme, že: Aškarova koruna leží v Trolích skalách v jisté jeskyni. Tři metry za jeskyní je truhla plná pastí a prázdná. Až pod ní je správná truhla …

[3] V naší družině používáme žargon, takže vidlák=muž, jež není dobrodruhem

[4] vyfotila si nás!!!

[5] Bafomet // Baphomet -

Poznámka hráče: Protože kolem obrázku vzniklo několik diskuzí, jsem nucen sdělit, že obrázek nevykresluje Plexisského Bafometa. Je to obrázek jak si ho představoval kreslíř v našem reálném světě, viz níže. Jistý odkaz do Plexiského světa naleznete v příbězích Pelina v kapitole čtyři a pět, ale musíte hledat…

V moderních okultních vědách se Bafomet popisuje právě jako bytost s hlavou kozla a lidským tělem, ale s rozštěpenými kopyty. Tento popis je pravděpodobně pohádkově moderní a bývá uváděn ve spojitosti s rituály černé magie a satanismu, z čehož byli templáři ještě dodatečně obviňováni v 19. století. Více na české nebo anglické verzi wikipedie, kde je popsán i možný vznik slova bafomet (zkomolenina muslimského Mohamed(Mahomet) nebo dvou řeckých slov v překladu znamenajících „rozplynutí se v moudrosti“. Též je zde možnost, že je zde skryto jméno řecké bohyně Métis.)

Bafomet se vyskytuje v písních, textech ale i hrách, více opět viz Wikipedia

Zpět k Plexisu. Modřinka si poznamenal stranou toto: Ze školy vím, že peklo se skládá z několika kruhů moci. Předpokládá se, že jich je sedm, ale ověřených je jen pět. První, nejslabší jsou provokatéři a pokušitelé (běžní čerti loudící duši) Bafomet by měl být z kruhu pátého, je to takzvaný pán démonů, bytost nehmotná, ale hmotný svět ovlivňující. Není lehké jej povolat, ale ani potlačit