Modřinka 23.

Pomalu jdeme na stanoviště číslo dvě a ještě se na poslední chvíli štěpíme na dvě skupiny: Balanar, Robin, Quellen a Lemon budou hlídat jako předsunutá hlídka na stepi, Dagon, Mrakoplaš, Křemílek a já zůstáváme skryti na kraji lesa.

Dagon nás vzbudil opravdu brzo, čekáme snad hodinu a ještě podle postavení slunka není pátá hodina ranní, zbývá takových dvacet minut, když jakoby nic přichází Rael. Na pláži se rozhlédl po moři a pak snad chtěl rázovat zpět. Stahujeme jej k nám a on se musí, ač nerad, taky zamaskovat a čekat s námi. Křemílek i Rael se zneviditelňují…

O dalších pět minut později přichází spojka Balanar, že prý se u nich nic neděje, zamaskováváme ho u nás. Já sám posílám naší spojku - mého ďáblíka k Robin a spol. se vzkazem na útržku pergamenu, že u nás je taky klid.

O dalších deset minut později přichází muž v černém. Je to průzkum, někde za ním bude další skupina. Což značí, že jej budeme muset zneškodnit tak, aby byl schopen mluvit. Nelíbí se mi totiž, že se má osm (nebo kolik lidí) nalodit, ale žádná loď se k ostrovu neblíží. Buďto se někde stala chyba, anebo jejich oblečení připomínající vykuchanou kůži z jednoho mořského tvora má v sobě něco magického, co by jim umožňovalo plout po moři. Minimálně dál od ostrova Plexis, kde by na ně loď mohla čekat.

Až pozdě večer mě napadla možnost, že ty tři tečky na obzoru byly lodě Plexisu, jež mohly loď únosců potopit…

Ale teď musíme řešit problém s průzkumníkem. Dagon a Balanar se na něj vrhají bez maskování, Křemílek na něj jde neviditelný. Ten muž ale má kolem sebe ochranu, která Křemílkovi ukončí neviditelnost. Muž po něm švihne nožem s jedem na čepeli…

Už dlouho jsem neviděl bojovou zuřivost, ale Křemílek mi ji připomněl dokonale. Když už byl muž zhroucený na zemi (ale žil), si Křemílek přezbrojil na jinou dýku a tou onoho muže podřízl. Byla to původně Mortimerova dýka a buďto do sebe dokázala vsát všechnu krev oběti, nebo ještě možná něco dalšího^[1]

Dagon už to nevydržel a seřval Křemílka hned teď na místě za další vraždu. Dagon mi doslova a do písmene promlouval z duše. Tohle byl průzkumník a zjevně se bude vracet ke svým aby jim řekl že vzduch je čistý nebo tak něco. To, že je mrtvý nepomůže mě, když bych se pokusil se za něj vydávat pomocí metamorfózy. Navíc to, že Křemílek byl dost dlouho neviditelný by mohlo znamenat i něco jiného. Kdoví kde celou dobu byl…

Křemílek se vymlouval, že ho ten průzkumník otrávil a skutečně nacházíme šlic na Křemílkovo rameni od nože. Balanar zkouší hraničářské odstranění jedu, ale nezadařilo se. To jsem viděl snad poprvé v životě, ale ani léčení od Mrakoplaše nezabralo. Odhaduji, že něco co má Křemílek u sebe pohlcuje nebo rozptyluje magii.

Po obrání mrtvoly a jejím pohřbení se vracíme směrem k Robin a ostatním, doufajíc, že někde na pláních zahlédli další část téhle skupiny v černém. Narážíme však jen na Robin a mého ďáblíka. Robin je lehce v šoku, neboť šest lidí a jedna malá holčička čekali na průzkumníka a pak to vzdali a odešli. Robin vstala a popošla směrem ke hvozdu směrem kam šli tihle jedinci, ale nečekala, že nechali jednoho muže dobře ukrytého na ústupové cestě.

Tuhle hlídku dokázala ukecat, že je sběračka bylin a hlídka jí na oplátku poprosila aby se otočila a počítala do deseti. Protože držela v ruce kuš, Robin raději poslechla. Po napočítání do deseti byla hlídka fuč… Lemona a Quellena poslala opatrně na hon za celou skupinou.

Krátce se dohadujeme s Mrakoplašem kdo pošle zprávu na stanoviště číslo jedna, aby to nakonec udělal to Mrakoplaš - napsal dopis a po sokolovi ho poslal na cestu. Tím pádem musel zůstat stát na tomhle místě, aby ho sokol při cestě zpět našel…

My však příliš daleko nedošli, neboť jsme objevili postaršího muže s plnovousem ve stejném černém oblečení jaké už známe, ale bez všech erbů a dalších příkras, o výbavě nemluvě. Muž byl zle potlučen a v bezvědomí. Bliklo mi hlavou, že to bude jeden z unesených…

Dagon nalil do muže léčivý lektvar a začal se ho po jeho procitnutí ihned ostře vyptávat. Muž nevěděl kde je, a opravdu byl dle svých slov unesen. Není však obyvatel Plexisu, únosci si jej odněkud přivezli. Řekli mu, že se má nabourat do chrámu První inkarnace pomocí Raizy a oni ho za to nechají žít a propustí ho… Jednou v noci ho dovedli k jednomu městu kde tohle provedl a teď se probral tady… Muž nám dále připomíná že dneska v pět hodin měla odjet loď a prý jestli už odjela. Potvrzuji mu, že datum a čas odpovídají ale loď že určitě neodjela.

Spolu s Dagonem a Balanarem se vydáváme do Garnaku a tohoto muže eskortujeme jako vězně. Muž je s tím smířen a po hodince chůze po mě chce pergamen, prý nám nakreslí tu dívku. Dagon si chce něco vyzkoušet a tak dávám mužovi deset minut…

Kresba byla rychle hotova a my mohli pokračovat do Garnaku. S mužem si trochu povídám a představujeme se. On se jmenuje THEODOR a ta dívka co unesli je asi němá a taky odmítala jídlo a pití… Moc o tom nepřemýšlím, mám málo informací a na výzvědy po stopách dívky asi nebude čas, protože si mě můj markrabě jistojistě předvolá k sobě.

V Garnaku probíhá všechno hladce. Zpočátku si to vzal na starost Dagon a tak se přes seržanta od brány dostáváme až k markraběcímu sídlu. Je totiž zcela zjevné, že to, čeho jsme byli svědky je setsakra velký zločin. U markraběcího sídla se nás ujal kapitán, na kterého to na Dagonovo přání raději vychrlím já (korzáři s erbem, v němž mají loukoťové kolo, unesli tohoto muže, s ním pak unesli nějakou dívku, kterou vám muž dokáže nakreslit a zbytek pravděpodobně již víte, protože u Černého lesa proběhla dnes akce…)

Kapitánovi z toho šla kolem, ale byl alespoň muž činu a tak si Theodora převzal a dva vojáci ho odvedli. Kapitán pak šel nahlásit zjištěné věci o další stupeň výše, aby se k nám již nevrátil. Místo něj přišel jeden z markraběcích lokajů s nosem nahoře, ale férově nám poděkoval a každý z nás obdržel malý měšeček s deseti zlatými.

Mých deset zlatých padlo hned na nákup Garnacké mapy, bude se mi za takové dva roky hodit, až zase půjdu na místní univerzitu za vzděláním a budu si chtít večer někam vyjít. Nebo přes den, když budu mít volno :)

Vyjdeme stejnou branou jakou jsme přišli a nejdeme po cestě, nýbrž se přibližujeme hned k Moudrému hvozdu. Naši přátelé do hvozdu už určitě zašli v rámci sledování, tak proč nezkusit zapátrat po tom černooděném přepadovém komandu odsud. Dagonovi jsem navrhl, že by se mohl pokusit spojit s moudrým hvozdem, jestli by nebyl ochoten pomoci dobré věci…

Stálo mě to hodinku času, kterou jsem využil na psaní dopisů, výpovědí a dalších listin, které budou muset nejpozději zítra být na cestě. Balanar odpočíval úplně a Dagon se snažil komunikovat s hvozdem. Výsledek byl asi ne zcela dobrý, protože Dagon pouze vybral směr a řekl že půjdeme tudyma^[2] A tak jdeme.

Cestou potkáváme na obloze podivně velikého orla jež je bez sedla. Vypadá to, že nám tu létá někdo metamorfovaný, ale netušíme kdo^[3] a poznat by se to dalo jedině tak, že bych mu zrušil kouzlo, ale to by se pak nebezpečně rozplácl na zemi a na následky pádu zemřel… Pak potkáváme psa, jež je podle Dagona majetkem Ofeka. Pes si nese utrženou lidskou paži a pádí skorem stejným směrem jako my. Balanar na stopu toho chrta (jak říká tomu Ofekovo psovi) nasadil svého hlídacího psa. A hned jsme měli o sportovní výkony postaráno…

Blízko vody na nás něco mručí z křoví. Mohlo to být cokoliv, od rukojmího s rouškou až po medvěda. Pes se staví do pozice, která nám říká, že za tím křovíčkem je něco ulovitelného. Pomalu pomaličku se přibližuji a jedno bezpečné místo si zapamatuji pro případ že se budu potřebovat hypem prudce vrátit.

Potřeba to byla, ve křoví byl medvěd. Uskakuji hypem na stranu a lesem se ozvalo trojhlasně: Nebojovat! Ale kdo to řekne tomu medvědovi? Balanar :-)

Povedlo se, medvěd nás nechal a my došli až k jezeru. Zprava slyším Robin a ostatní, vlevo je loďka a u ní si hraje chrt s tou rukou. A ještě něco tu je - vypadá to jako čerstvě zasypaný hrob. O hrob se začnu zajímat já a odhrabávám hlínu rukama. Aby to tak byla ta holčička děsím se jedné z možností, co bych zde mohl najít. Dagon má chuť zlikvidovat Ofekova psa ožírající tu ruku co si sebou přinesl. Odpovím mu, že riskuje Ofekovo nepřátelství, jestli je to fakt ofekovo zviřátko. Já to potvrdit nemůžu, s Ofekem jsem se snad dva roky nepotkal …

Ofekovo pes je po smrti a já narazil na černou látku s erbem únosců. Ajajaj, to se mi nelíbí říkám si a hrabu dál, ale opatrněji. Kdyby tam byla ta holka, tak bych hodně nerad zneuctil její mrtvolu. Už teď se pohybuji na hraně zákona…

Moje obavy se nevyplnily. Nebyl to hrob, ale jen obyčejná jáma, kde bylo několikero obleků našich únosců. Tedy několikero - byli tam všechny. To není dobré, teď nám tu běhají v civilu a my je nerozeznáme od místních. Zkoušíme na jejich stopu nasadit Balanarovo psa, jež sice napoprvé přišel zpět ke mě a k věcem únosců co si ještě nikdo nerozebral, ale napodruhé se už Balanarovi podařilo nasadit psa na správnou stranu stopy. Opět se zrychleným tempem vydáváme na cestu i s věcmi únosců. Některé z nich předáme místním pořádkovým silám, jiné asi někteří mí přátelé před nimi zatají a prodají je se ziskem…

Jediné co nám kalí naše plány je čas. Začíná se stmívat a když se dostaneme před bránu města Hator, je již tma a taky jsou již zavřené brány. Dagon se to rozhodl řešit po vojensku. Zabušil na bránu a do otevřivší se špehýrky pak nahlásil službu konajícímu vojákovi svoje jméno a hodnost. Ale voják se zasekl a že nás do města nepustí.

Celé se to poté zvrtlo - Dagon za každou cenu chtěl na bránu, aby mohl vynadat vojákovi, který jej nazval ožralou. Poslal jsem ho hypem nahoru na ochoz, čímž jsem porušil asi pět Plexiských zákonů, což jsem si uvědomil až když bylo pozdě. Křemílek začal pořvávat že jsme lháři a vrazi. Někdo jej okřikl slovy "Křemílku nelži" a tím bylo dokonáno. Strážní vyvolali poplach křičíc o toho: Křemílkova banda útočí!!!

O pár minut později jsme zatčeni všichni kromě Křemílka, který se zavčasu zneviditelnil. Stráže nás odvádějí do jedné cely a prý ať si pospíme a vystřízlivíme.

Mohl bych očekávat klid, ale Křemílek předvedl, že je "chytřejši" a "silnější" než místní výkonná složka práva. Zviditelnil se totiž a začal dělat brajgl na strážnici. Taková provokace… Však si za to vysloužil ranní zvýšení odměny na svojí hlavu, ale to předbíhám…

Ráno to šlo ráz na ráz. Po krátkém výslechu nás všech jsem strážmistrovi předal pergamen s mojí připravenou výpovědí o únoscích a sdělil mu, že se mu tahle skupinka podle všeho večer pohybovala po městě, ať si s tím poradí jak umí. Obrázek unesené dívky budou mít v Garnaku, poradil jsem mu ještě a požádal o hovor s nadřízeným, jež má na starosti nastavováním výše odměn a jejich vyplácení. Po mém odchodu je příslib na odměnu za Křemílka zvýšen o 200zl. Lid se to dozví, až těch 200zl složím zde v Hatoru…

U strážnice vyzvedávám Balanara a Mrakoplaše a jdu s nimi na jisté místo, které bylo domluveno jako styčný bod s Bamakvavelem. Je to jedno určité místo u jezera Dračí slza, kde vnářím hlavu do vody a v súrštině se pokouším dovolat Bamakvavela nebo někoho jiného, který by mu vzkázal…

Čekalo mě to nejhorší možné překvapení. Připlul poblíž jeden muž z Bamakvavelovo lidu a začal mi sdělovat špatné zprávy. A bylo jich dost.

Bamakvavelovi, tehdejšímu vůdci našeho lidu unikli na váš svět naše snová zvířata a bytosti. Za něčí pomoci je dostával zpět, ale to nejmocnější - Jalmava - se stále nevracela. Teď, když jsme našli Jalmavu mrtvou, byl Bamakvavel zbaven svého vůdcovství a odehnán do vyhnanství. Vztahy mezi námi a vámi, lidem souše, nyní ochladli.

Balanar i Mrakoplaš pochopili bez znalosti súrštiny to, že je něco špatně, když se výraz mého obličeje měnil od úsměvu přes úlek a na překvapení a smutek … Zástupce Bamakvavelovo lidu…. vlastně bych teď měl opět říkat "zástupce vodního lidu" odplul bez rozloučení, ale zcela jistě vycítil můj smutek a rozčarování, které ze mě v jazyce súr muselo doslova sálat…

Nezbylo mi nic jiného, než se s přáteli rozloučit, neboť ti po zjištění, že jejich učitel nebude Bamavavel odcházejí hledat jinam. Myslím že se vrátí tam, kde žijí a kde to znají…

Jdu s nimi do města Hator, abych poslal další zprávu. Ta je stručná "Vážený pane markrabě, vracím se do služby, v Perkusu budu 16.října, hlášení podám. Modřinka" a posílám ji holubí poštou.

Odpoledne se pokouším najít místo, kde jsme Jalmavu viděli naposledy, což se mi daří. A po krátké chůzi směrem, kterým Jalmava unikala narážím na stopy po vlečení ohromného těla směrem k jezeru. Tak je to pravda, Jalmava je po smrti.

Opustili mě síly a chuť cokoliv dělat, přesto nějak dojdu na místo, kde byla Jalmava zabita. Zde se velice improvizovaně loučím s Jalmavou a poté se vnářím do meditace, abych dokázal najít klid. Jsem rozhodnut naposledy přenocovat venku v přírodě a pak jet do Perkusu a žít zase pár měsíců civilizovaně…

Nedělal jsem žádnou meditaci na získání many, pouze takovou malou, uklidňovací, přesto jsem nezaregistroval příchod černoušků.

Seděli v kruhu kolem mě a zpívali tiše nějakou smutnou písničku a po tvářích jim kanuly slzy, jako hrachy…Vůbec se jim nedivím, když jejich mocná ochránkyně již na našem světe není.

Svíralo se mi hrdlo, v očích měl slzy a tím pádem neměl moc sil ke komunikaci. Co jim taky říct, když jeden člen družinky ve které jsem poslední měsíce byl, je vrah Jalmavy?

Černoušci měli sbalené batůžky a pod vedením šamana odcházeli do J´almalandu, jak se mi podařilo vyrozumět ze šamanovo zmatené obecniny. Nezjišťuji kde to je, ještě by je někdo zlý pronásledoval, když bych to někomu řekl…

6.října 2006 - 10.října 2006
(dohráváno po netu mezi 16.-27. říjnem 2006)

Cestu do Cvočkova jsem absolvoval hned brzo ráno a zbytek cesty do Perkusu pravidelnými dostavníky.

Přivítání u markraběte bylo přesně takové, jaké jsem předpokládal. Dostal jsem poděkování za pomoc Plexiskému právu při zajišťování únosců, jež se pak změnilo v plísnění za mé zatčení a porušení Plexiských zákonů u bran Hatoru. Markrabě ale chápal, že jsem byl dočasně pod velením Dagona…

Ve spolupráci s markrabětem zjišťuji to, co již Plexisští vojáci zřejmě vědí.

Erb patří poměrně starému obchodnického cechu. Původně to byla lodní společnost, která však časem dala přednost výhodnému obchodu s bílým masem, fišetem a jinými nezákonnými komoditami.

Tím vlastně obchodní společnost zanikla a splynula s korzáry. Nejsou to však klasičtí piráti přepadávající lodě, ale vlastně pašeráci.

Markrabě mě také informoval, že dvě lodě Plexiského námořnictva pronásledují fregatu, která se v noci snažila připlout k naší pozici (toť byl tedy důvod zmizení teček na obzoru i letecké hlídky). Znamená to tedy definitivně, že "výsadek" zůstal uvězněn na ostrově.

Zjistili jsme, že v chrámu První Inkarnace bylo uneseno dítě, jež mniši nazývají Vidoucí. Údajně se jedná o převtěleného představeného chrámu, který zemřel v bouři po zásahu blesku. Podrobnosti nejsou známé - údajně jde o děvče z vyšších kruhů před nedávnem vykoupené od pirátů ze ztroskotané (možná však násilně potopené) lodi.

Celá věc je velice citlivá. Mniši za navrácení dítěte vypsali odměnu 3000 zlatých mincí.

Spekulace: Únos je pravděpodobně důsledkem jakési předpovědi, kterou Vidoucí nakreslila (je němá!!). Podrobnosti nejsou známé, jde o dávné proroctví, jehož znaky mniši sledují a vyhodnocují

Nemám moc volného času abych opustil Perclus a tak budu jen z povzdálí sledovat jak se bude dařit ostatním.

Vyrážím na cesty zjistit nějaké detaily a doplnit nějakými věcmi mozaiku a mezitím splnit nějaké drobné úkoly pro markraběte. K únosu toho moc nevím, tedy až na dvě věci - první nepodložená informace říká, že desetiletou dívku nechali unést její rodiče, jimž ji někdo onu dívku před deseti lety někdo unesl… Druhá informace říká, že ještě týden byla dívka i se svými únosci zde na ostrově a pak odpluli lodí pryč… Bohužel je nikdo nestíhal, neboť se to oficiální místa dozvěděla asi o týden později.

Blízko Garnaku je na cestě ve výši mých očí (vsedě na koni) zjevně zlaté veliké klepadlo. To je upevněno na velikých neviditelných gotických(?) dveřích, jež zjevně vedou do jiného světa. U nás je totiž odpoledne, ale za dveřmi je hvězdná noc.

Slejzám z Běláska a opatrně jednonož vstupuji do druhého světa. Tamní zem mě unesla a tak se mohu nerušeně rozhlédnout po obou světech. Dalo se očekávat, že přátele najdu v tom druhém světě a jak vidím tak minimálně dva tu jsou. Ze dvou směrů ke mě přichází Mrakoplaš a Rael. Mrakoplaš neznámo proč předem mnou bouchnul do země a začal velice rychle gestikulovat. Moc jsem ho nevnímal neboť jsem měl malou potíž. Stál jsem prakticky na prahu dveří, jež se hned po úderu začali zavírat, takže jsem se rozhodl vskočit do "nočního světa".

Rael překládal Mrakoplašovu gestikulaci. Dagon, Křemílek a Balanar nemohou chodit po tomto povrchu a padají a padají… To mě zaujalo, ale než jsem si stihl vytvořit nějakou teorii, tak nás bylo o jednoho více. Přišel mezi nás samotný Pán snů ve svém brnění. Měl sice zatasíno, ale po mém elfském pozdravu spojeném s omlouvou za neohlášený vstup se vyjádřil že tu jsme považováni za vetřelce, byť je to svět pro kouzelníky. Ptám se na naše tři kamarády a pán snů si odfrkl že ta chamraď bude padat tak dlouho, co bude živa. Ostatně odpad mě nezajímá, vyjádřil se o těch třech…

Když jsem o téhle větě přemýšlel večer, tak mi přišlo divné, že Balanar je taky považován za chamraď byť měl svého času propůjčené od Pána snů brnění… To mě ale napadlo až večer, teď, stojíce v této situaci, volím otázku zdali bychom si mohli naše přátele odvést a zachránit je od jejich špatného osudu.

Až doteď jsem si myslel, že během následujícího měsíce splním následující tři úkoly

A co víc, nám všem šesti splní snové přání. Za tři úkoly šest přání a tři zachráněné životy je dobrá cena a tak souhlasíme. Pán snů jednoduchým gestem ruky otevřel bránu na Plexis a pak naklonil celičkou zem tak, že jsme pohodlně sběhli na Plexis a naši tři přátelé vylétli ven. Nemohl jsem si přitom povšimnout, že Rael a jeho kočička měli zlaté nehty respektive drápy a brzičko k nim přibyl i Mrakoplaš.

Když nás všech šest bylo venku na Plexisu, zůstalo u nás na zemi volně ležet zlaté klepadlo k bráně za Pánem Snů. Mrakoplaš jej sebral a vložil si jej do batohu. Se smíchem v hlase mu říkám, že to klepadlo nesmí prodat, jinak se za pánem snů nedostaneme a už v tuto chvíli má zlaté nehty i Mrakoplaš. Zkouší do nich dloubat, ale nevypadá to, že by nehty byly jen obarveny. Jako by to zlato vstoupilo přímo do nehtů, ale zase v nich není hodně, když nehty neztratili skoro nic ze své ohebnosti…

Vzájemně se zkoumáme, jestli si nás Pán snů nepoznačil, ale nic dalšího nemá nikdo ani v očích ani jinde viditelně po těle a tak se rozhodujeme co budeme dělat. Padl návrh zkusit vystopovat Ofeka u něj doma v Odově. Nemáme lepší stopu (trouba jsem totiž zapomněl na chrám první inkarnace) a tak vyrážíme.

Jsme v Odově a po kratičkém doptání se ocitáme blízko domu Ofeka. Je zde i hostinec a tak zde uvazuji koníka a s ostatními jdu k Ofekovo domu jež je téměř naproti hostinci.

Ofekův dům se opírá o hradby (což by mi pomocí hyperprostoru dávalo možnost nepozorovaně přicházet a odcházet. Na první pohled vypadá ofekův dům opuštěně, okna v přízemí jsou zatlučena a přijde mi, že jsou zevnitř i zazděna. Dům má i jedno patro a předpokládám, že bude mít i sklep. Dveře v přízemí jsou nové a je v nich zabudováno očarované klepadlo. Když jsem na něj klepnul, promluvilo na mě. A prý sdělte heslo. Heslo neznám a tak dělám blbého a sděluji že nesu poštu pro Ofeka. Částečně je to pravda, neboť vzkaz že Ofek může na konferenci asi ještě neví, když to trubačové vytrubují ve městech kolem Dračí slzy.

Mezitím poblíž sedící žebrák si naše popisy poznačil na pergamen a pak odběhl kamsi do města…

Klepadlo nemá svojí inteligenci a tak mi odpovědělo že prý špatné heslo. Vzdávám to a směřuji k hospodě abych se optal štamgastů, kdy naposledy viděli Ofeka a to samé pak chci zkusit na náhodné kolemjdoucí. Mé pátraní přineslo jen očekávané odpovědi - dům je hlídán a magicky chráněn a Ofek není doma už dobře deset dnů.

Ostatní jsou rozhodnuti se dostat stůj co stůj dovnitř domnívajíc se, že Hvězdné oko bude uvnitř domu, což Rael odmítá, prý že být Ofekem, tak si ho bere sebou. Dagon se rozbíhá proti dveřím spolu s Mrakoplašem a sekerami je vyrážejí. Dagon, jsouce blíže, dostal zásah z balisty, jež byla namířena proti nezvaným hostům přicházejícími dveřmi.

Byl z toho poměrně poprask, jež mě vylákal z hospody. Nešlo si nevšimnout, že lidi chodící kolem si všímají zraněného Dagona, ale je jim skorem jedno, že dům Ofeka má vyražené dveře. Asi je to tu častější jev…

Všichni kromě mě a Raela vstupují po Dagonovo vyléčení (vyznamenal se přitom Balanar v tom dobrém smyslu slova) a zkoumají přízemní místnosti. Ty jsou tři - spižírna, jídelna a ložnice studentů. Pak, když chtěli jít do sklepa vlezli do teleportační pasti, jenž s nimi mrštila kamsi pryč. Neviditelný Křemílek ví kam, což mi sděluje pomocí pergamenu. Možná Ofek před námi unikl takto^[4] …

Naše dohadování o úniku a možnosti návratu přátel trvalo asi deset minut, našim přátelům dáváme dalších deset minut a když nepřicházejí (je to zjevně jednocestná teleportační past vedoucí do bažin, jak tvrdí Křemílek) nezbude mi nic jiného než odvést svého Běláska do Karavan centra a za drobný peníz jej spolu s kratičkým dopisem nechat poslat do Perclusu a projít stejnou pastí, jež je na prvním schodu do sklepa. Rael se k nám kupodivu nepřipojil.

Během hodinky doháníme zbytek družiny a až večer se dostáváme z bažin na pevnou cestu…

Po ranním probuzení, hygieně a meditaci se vracíme do Odova, nejen pro Raela. Křemílek se totiž vrátil do Odova a teď nám vyprávěl cože se tam dělo. Rael prý nechal opravovat dveře u nějakého truhláře. To by mohlo mít dva možné výklady.

První výklad nás nabádá k označení Raela za Ofekovo žáka. A protože o Ofekovi se říká, že je nekromant, pak…

Druhý výklad naopak Raela označuje za charakterního člověka, neboť nechal opravit dveře které jsme poničili.

Ještě ale existuje i třetí výklad na který jsem přišel až večer při zapsání dnešního dne do deníčku. Křemílek mohl ošklivě blufovat. Nemluvě o tom, že se směrem k Raelovi vyjádřil větou "Já bych ho nechal žít"…

Křemílek nás zavedl k truhláři, který dveře vyrobil a včera i zasadil a to včetně znalosti správného hesla. Truhlář nám ale moc nepomohl, Ofek měl dveře předplacené a truhlář sám už připravoval další dveře. Co kdyby náhodou, že?

Jdeme před Ofekovo dům, kde na nás čekal Rael. Nestačíme mu skorem nic sdělit, protože z Ofekovo domu vyšel uhrovitý mladíček, Ledva nás spatřil, zakouzlil na sebe UFI a ufrnknul. Křemílek letěl za ním a kluk, nevěda nic o neviditelném Křemílkovi udělal takový oblouček přes hradby a přistál v temné uličce poblíž Ofekova domu a pokukoval po nás. Křemílek se vrátil ke mě a nenápadně mi hýbnul s dlaní mojí levé ruky, s níž ukázal na kluka. Jdu nenápadně k Ofekovo domu, dívám se na okna v prvním patře a mumlám si pod fousy, kterak já jen předám Ofekovi vzkaz. Kluk byl zvědavý ale ostražitý, takže popostoupil hlouběji do uličky. Jenže já mám kouzlo Rychlost a to si na sebe sesílám. Kluka jsem chytil na první pokus…

Trošku si povídáme a podařilo se mi jej klidnými slovy přesvědčit, že _JÁ_ proti Ofekovi nic nemám a proti klukovi taky ne. Nu, i podle kluka nebyl Ofek doma deset dnů. Kluk ví, že Dagon zabil Ofekovi psa a že mu to Ofek neodpustil, věděl i o tom, jak Dagon nepřemohl v páce jednoho barbara.

Celá družinka i kluk lezeme do blízké hospody, kde popíjíme. Kluk nějak manipuluje s ryzáky a pokouší se nás hostit, což mi přijde lehce podezřelé. Domnívám se že ten žák je maskovaný Ofek a tak zkouším seslat tichou Zlomku.

Hostinský začal řvát, že jsem mu odčaroval ty ryzé a hnal se po mě, Mrakoplaš mu však zastoupil cestu a dal mu jiné ryzé. Jsem z toho docela v šoku, netušil jsem, že mám tak silnou zlomku, že odčarovávám falešné ryzáky které jsou ode mě přes celý hostinský sál. Anebo ten žák něco provedl a mě to zcela uniklo.

Docela mi to pokazilo náladu, zvlášť když jsem si uvědomil, že nemůžu ani jít na strážnici, protože konfrontace mezi mnou, žákem Ofeka, hostinským a ostatními by dopadla v můj neprospěch.

Ofekovec se s námi po hodince rozloučil a odešel, my ostatní se jdeme provětrat na Odovské tržiště. Místní o sobě tvrdí, že je to největší tržiště na ostrově a myslím, že se tomu dá i věřit, prodejních stánku je tu doslova přehršel.

Zastavili jsme se poblíž stánku bylinkářky a sledovali zajímavé věci u stánku. Stál zde vousatý stříbrovlasý muž^[5] a nešlo si nevšimnout, že má muž obarvené nehty na zlato. Balanar nám vysvětlil, že se musel dotknout jako první ukradeného poháru nebo hvězdného oka, takže v úvahu připadá pohár. To tedy máme neuvěřitelné štěstí, řekl bych…

Poslouchám na půl ucha nad jakými bylinkami se muž (jež se nám představil později jako Silver) baví s bylinkářkou a jsou to samé takové, které se do polévek a vůbec na vaření nepoužívají, alespoň co mohu já soudit. Bylinkářka za ně chce 30 zlatých a tím pádem nastalo smlouvání:

Následovalo další handrkování o nižší ceně a nakonec se ti dva dohodli. Než k tomu definitivně došlo, vyrušil je Mrakoplaš, jež si chtěl koupit tabák. Bylinkářka v něm neochvějně poznala cizince a zeptala se jej, zdali by jí občas něco nepřivezl…

O chvíli později Silver odešel k sobě domů a za sebou si vedl "hada", postupně jej totiž sledujeme. Zůstal jsem jako jediný stát venku asi tři domy zpět, abych viděl, ale nebyl viděn. Stál jsem tam dobře 45 minut.

Ze stručného vyprávění co se dělo uvnitř vím, že Ofek půjčil Silverovi k nahlédnutí jeden svůj(?) grimoár a v něm se psalo, že lze naučit nejen kouzelnického mazlíka mluvit na veřejnosti tak, aby jej slyšelo nejen ouško majitele mazlíka. A lze na to použít ono dračí mléko. Silver poté na naléhání přátel pohár i s mlékem vydal, ale poslal s námi svého mazlíčka, aby na nás dohlédl. Nosí ho Křemílek na rameni a vypadá jako malý krokodýlek…

Víc jsem nepotřeboval vědět a tak jsem se nevyptával. Ostatně jsme mezitím došli k Ofekovu domu. Jsme přesvědčeni, že to hvězdné oko bude uvnitř v patře. Tedy přátelé jsou přesvědčeni, zřejmě se na tom shodli u Silvera.

Nemáme sebou Dagona a tak dveře otevírá Mrakoplaš. Nějak se dokázal dostat přes heslo sám, anebo mu někdo z přítomných pomohl a já to znovu nepostřehl. Jsme vevnitř, opět bez Raela a chceme se dostat přes schody do prvního patra. Křemílek zlomil nějaký svitek a červeně se rozsvítilo několik pastí. Balanar si vzal do ruky štít a vyhýbaje se oněm načervenalých míst. Hned druhý nebo třetí schod kovově cvakl. Ale mechanické pasti to neodhalí! křikl opožděně Křemílek do svistotu rudých blesků, které spustila mechanika…

Balanar je mrtev, "svůj" blesk nepřežil… Zoufale šacuji svůj batoh ve snaze najít něco, co by mu pomohlo a i ostatní se snaží, ale velmi drahý a vzácný oživovací lektvar nemáme, ani žádnou jeho náhražku. Ale mazlík Silvera, jež se prý jmenoval Alfréd věděl moc dobře co a jak. Naznačoval Křemílkovi tak dlouho že je potřeba dračí mléko až veškeré mléko z poháru nalil do Balanara.

[1] Neherní poznámka hráče - dýka mi připomíná jinou dýku z jiné hry. Tam se té dýce říkalo Požíračka duší

[2] poznámka na okraji deníku: Mám pocit, že se problém Dagona v komunikaci začíná od jisté doby opakovat, vyžádá si to další pozorování

[3] neherní poznámka: Jak to mají lehké ve světě Harryho Pottera, když se zvěromág musí zaregistrovat na ministerstvu kouzel se svými charakteristickými znaky po proměně…

Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Černý les, návrat k markraběti…