Haepp Modřinka

Výlet na pevninu

3.června 2011, ráno, Osten
(hráno 28. června 2011)

Nastupujeme na loď Kosatka kapitána Ryšavce a díky včerejší přípravě hned po našem nastoupení odplouváme. Balanarovi a jeho sluhovi byla přidělena jedna kajuta, já, Sarah a Lemon se dělíme o druhou kajutu původně pro čtyři lidi.

Přišel mezi náš i jeden starý známý, bojovník minotaur Dagon. Zde na lodi si kroutí už druhý rok vojenské služby a jak nám prý za půl hodiny řekne kapitán, bude pro náš úkol na souši přidělen do naší družiny. Měli jsme tedy 30 minut čas si povídat, než mezi nás přišel kapitán a naše loď mezitím vyplula na moře.

Těžko říct, jaký tohle utajování má smysl, ale myslím si, že nejen my máme napjatu strunu zvědavosti k prasknutí, ale naše dlouhé štráchy s odjezdem musely napínat strunu zvědavosti námořníků ještě mnohem více, ti totiž nevědí taky nic a je úplně jedno, že plujeme na vojenské lodi…

Kapitán opravdu přišel mezi nás a potvrdil mojí myšlenku s utajením a s fámami vznikající kolem cíle naší cesty, prý tomu naše skupina pomáhá vydatně. Rozpečetil jedno lejstro co si sebou přinesl, byla to námořní mapa s místem přistání a následně druhé lejstro předal Balanarovi. Překvapivě to druhé lejstro byla mapa pevniny zvané Doriath s několika vyznačenými body. Probrali jsme nejprve mapu námořní - místo přistání v ní vyznačené bylo mezi zemí elfů a trpaslíků, sice by v tom místě měli vykonávat státní správu elfové, ale je to až za jejich proslulou magickou univerzitou zvanou Tři věže, což je ve skutečnosti napůl univerzita a napůl kasárna právě pro potřebu ochrany elfí země.

Naše přistávací místo je od oné univerzity je dobrých 150 mil jižněji, k trpaslíkům by to bylo nějakých 80 mil, ale ani k jedněm nepůjdeme, na pevnině na Balanarovo mapě jsou vyznačeny tři další body právě v tomto území nikoho. Potvrdil nám všem, co už jsem předpokládal - jedno z míst patří druidům zvířátkovým, druhé rostlinkovým a nám nejbližší místo je takzvané neutrální, tedy sněmovní. To by mělo být naším prvotním cílem, když se podaří zde, nebudeme se muset trmácet někam jinam. To znělo slibně :-) Bloudit bychom neměli, neboť k mapě Balanara bylo přibaleno několik náčrtků míst, podle kterých můžeme na místě mapu zorientovat.

21. června 2011, někde na moři
(hráno 28. června 2011)

Lemon a Dagon si secvičují sehranost v boji, což byla asi tak jediná fyzická činnost, kterou dělá naše skupina, všichni se snažíme nějak spřátelit s posádkou lodi. Škoda, že já nebo Sarah (nejlépe oba) nejsme ve fázi, kdy máme možnost pojmout nové kouzlo, tohle by byla krásná příležitost se vzájemně učit. Takhle jsem mohl tak maximálně ukázat Sarah pár svých metamorfóz a promluvit si s vojenským čarodějem, který se stal specialistou na sesílání kouzla Vítr, které se, co tak vím, taky nějak moc neučí.

Dnes ale byla poprvé změna. Přišel mezi nás první důstojník a říká: "Jste úplně kompletní, nebo čekáte, že se k vám někdo přidá? Košová hlídka už třetí směnu tvrdí, že na hranici pozorovatelnosti nás sleduje nějaká loď a kopíruje naší trasu, zřejmě ji večer překříží." Znělo to zajímavě a zkusmo jsem pohlédl na špičku našeho stěžně. Oproti předpokladu, že vlajka ze stožáru zmizí, tam Plexiská vlajka stále je - byť je zvykem vyvěšovat vlajku jen před vjezdem do přístavu, nebo při míjení se dvou lodí, aby bylo jasno o koho jde - a dokonce i proti tomu, co jsem zažíval při minulých plavbách s plexiským námořnictvem, kdy pro utajení používají vlajky pirátské (ale jak nám kapitán dodatečně po dnešním dni vysvětlil, nedostal pokyn se odmaskovat, natož se přemaskovat).

Prý je to menší loď než naše a pokud by mělo dojít k boji, tak bychom měli vyhrát, pokud napneme všechny plachty, tak jim ujedeme. Shodli jsme se, že přibrzdíme abychom si je mohli prohlédnout…

O dvě hodiny později už vidíme detaily lodi, jedou bez vlajky. Pak ji vyvěsili. V jejich erbu je nějaký jelen a podkovy, nahoře uzavřenou korunkou, ale je to stěží nějaký baron. Kapitán se začal prohrabávat velkou knihou erbů vyskytujících se na vodách, ale nějak neměl štěstí. Nenašel ho tam. Možná měl pravdu Lemon, že to jsou nějací druidové, možná měl pravdu první důstojník, který se domnívá, že se nějaké bezejmenné baronství zmohlo a pořídilo si svoji první loď…

Každopádně po té půlhodince už bylo hloupé se tvářit, že je nevidíme, takže jsme dali pokyn kapitánovi, aby pomocí vlaječkové abecedy s nimi zkusil promluvit, jestli chtějí obchodovat (na což odpověděli, že nechtějí) a jestli mají nějakou potíž (prý by rádi pluli s námi, abychom se vzájemně na moři chránili). To není dle kapitána nic neobvyklého, jenže on se obává (a my s ním) že naše poslání je přeci jen trošičku tajnější, než aby pro  nás neznámá skupina plula s námi. Navíc právě to, že je neznáme je z této pomoci diskvalifikuje, protože tohle dělávají spojenecké lodě, jak nám tvrdí kapitán.

Vlaječkovou abecedou je slušně odmítáme, jejich loď nám popřála šťastnou cestu a my zvyšujeme rychlost, ne až na naše maximum, ale na takové, abychom se v průběhu 24hodin od této lodi odpoutali, i kdyby ta jela na všechny svoje plachty. Nejedeme úmyslně na všechny plachty, abychom měli nějakou rezervu a trochu toho utajení našich možností. Tím by mohlo být vše skončeno, nebýt kouzelnického mazlíčka, který před chvilkou kroužil kolem naší lodi…

24. června 2011, někde na moři
(hráno 28. června 2011)

Tři dny po našem setkání se stala taková podivná věc, někdo ze skladu zásob uzmul soudek s rumem, dva bochníky a kus masa. Je to podezřelé, protože klíče má jen první důstojník a kapitán a bocman, čili se tam může tak maximálně dostat někdo, kdo se umí hypovat. Máme černého pasažéra? Půjčuje si někdo klíče od obou důstojníků či bocmana? Jedl by kapitán méně kvalitní maso pro mužstvo, když má lepší zásoby? Nenápadně zostřujeme hlídky, dle názoru Dagona by to taky mohlo být tím, že v mužstvu je špeh pracující pro tu druhou loď. Zvláštní - chtěl by někdo překazit náš úkol? Respektive Balanarův úkol? Jakmile totiž začnu uvažovat o úkolu, že je jen Balanarův, tak vidím medvěda a pak by vlajka s jelenem mohla ukazovat na zvířátkové mágy. A Balanar je rostlinkový (pokud jsem to ještě nezdůraznil)!

26. června 2011, před půlnocí, někde na moři, blíže k pevnině
(hráno 28. června 2011)

A je to tu! Poplach, kapitánova kajuta byla prošátrána, šuplík s mapami vypáčen a mapa s úkolem není k nalezení. Takže je vydán pokyn, že se po lodi musíme pohybovat po skupinkách (minimálně trojice) a část kapitánovo mužů prohledává loď, zbytek mužstva i my budeme muset čekat na palubě.

Tedy kromě mě a Sarah, protože se kapitán domnívá, že ten černý pasažér bude magicky činný, takže se s kapitánem dohadujeme, jestli má na lodi seslané nějaké kouzlo, co bychom mu mohli zlomit. Prý ne, takže jsem se chtěl poradit se Sarah, jak silná Zlomka je rozumná, ale to už námořníci ze zádi volají, že načapali nějakou opici a ta se žene do lanoví. Rychle jsem zkontroloval svého ďáblíka, ale ten byl u mě na rameni, takže tu máme ďáblíka nebo nějakou opici navíc. Takže ďáblíka, protože seslal modré blesky, tím jednoho pronásledujícího námořníka sestřelil a zjednal si tím úctu mezi ostatními. Už jej nepronásledovali. Se Sarah se shodujeme třemi slovy - ufi, blesk, zajmout.

Prohledávání lodi i přes nalezenou opici pokračuje, my dva se tichounce díky UFI přibližujeme. Je to skutečně přítel nějakého kouzelníka a nás dvou si nevšiml. Bleskli jsme slabě oba. Ďáblík se schoval na dně strážního koše, vletěl jsem za ním. Všiml jsem si že zvedá ruce v jasném gestu "vzdávám se", takže jsem ho drapsl jednou rukou a naložil si ho na hruď, abych se s ním snesl na palubu. Posádka jásá a podivuje se nad tím, co jsme předvedli synchronně, aniž bychom se viditelně domlouvali…

Po hodince byla loď prohledána a v lanoví našli malé doupě a našli zbytky z krádeže jídla, my Mormoni spolu s kapitánem a prvním důstojníkem vyslýcháme cizího ďáblíka. Rozumí každému z nás a odpovídá pokývnutím ANO, NE, případně se ještě v gestu zoufalství si ukrývá hlavu - v myšlenkách mu v tu chvíli zní "nesmím říct". Sarah mu totiž průběžně čte myšlenky, takže si dáváme dohromady dvě a dvě a víme, kdy nám lže.

Prostě a krásně - v sudu poslal naše mapy té druhé lodi, zde na lodi nemá nikoho a je z Plexisu, podle všeho zná Eldor. Z naší lodi zná jen nás. Tím potvrdil naše nejhlubší obavy a dohadujeme se co dál. Plout o sto sedm k pevnině, nebo si vyčíhnout tu druhou loď? Zkusit, jestli nás stále pronásleduje? I výslech pokračuje dál…

Dohadujeme co s ďáblíkem. Zabít, vsadit do báně s koulí na noze a následně buď vysadit na pevnině, nebo dovézt až na Plexis a zjistit si, komu patří. Shodli jsme se, že báň a propuštění na pevnině bude rozumné. Přijedeme na pevninu o 4 dny dříve než ta druhá loď, což je nejmenší hodnota, kterou je kapitán schopen garantovat, může to být klidně i více.

Takže ďáblík skončil ve vězení a my budeme čekat přes zbytek noci až do poledne, kdy by nás měla dohnat ta druhá loď. Kotvíme na místě, potmě a s režimem "ticho po lodi". To mi dává příležitost se nad situací zamyslet: Bylo by možné, aby mapu ďáblík poslal před třemi dny a dnes jen nafingoval vyloupení? Ono je to stejnak jedno, nevím, jak bychom našli soudek na širém moři, i kdyby ho vyhodil do vody před půl hodinou…

27. června 2011, poledne, někde na moři
(hráno 28. června 2011)

Napjatě očekáváme celou noc, ráno i dopoledne, jestli nás ta druhá loď dojede, ale uplynula i jedna půlhodina z poledne navíc, ale druhá loď nikde. Tím pádem bylo jasné, že oni už vědí a míjí nás. Jestli ten havránek viděl Balanara na palubě, tak už nemusel nic dál zjišťovat, pokud měl ponětí o tom, co už víme my. Balanarův děd a jeho hůl pocházela právě z pevniny a právě z místa, kam směřujeme, jak se domnívám ze všech náznaků.

Ďáblíka dnes vyslýchal Lemon, to nejdůležitější co zjistil je to, že loď co nás pronásleduje není Plexiská, ale že stála v Odově a on se svým pánečkem na tu loď nastoupil. To ale měla jinou vlajku.

Kapitán přikázal vytáhnout všechny plachty a nastavit je co nejlépe, abychom pluli co nejrychleji…

20. července 2011, kdesi v zátoce na Doriathské pevnině
(hráno 28. června 2011)

Nepočítám-li bouřky, pak se nedělo až do konce plavby vůbec nic. Dnes zavolal jeden námořník "země" a měl pravdu, za což dostal zlaťák, všichni pak hlt rumu (i my). Nějak se nerozpakujeme, připlouváme okamžitě co nejblíž a loď kotví. My sedáme do člunů a plujeme na pevninu. I s prvním důstojníkem a několika muži, kteří založí dočasnou osadu, najdou pitnou vodu a tak, neboť my máme na pokračování našeho dobrodružství domluvené dva měsíce. Mělo by nám to vyjít tak, že měsíc máme na cestu tam i zpět, včetně malé rezervičky a druhý měsíc by měl Balanar na učení se od druidů. Tím by se měl lépe sžít se svou holí, poznat její vlastnosti a seznámit se tam se svojí ženou (pokud máme pravdu). Pokud se do dvou měsíců neukážeme, má odplout loď bez nás.

S kapitánem je domluveno, že "v noci červenou světlici viděti, chystati se do dvou hodin na úprk i s námi od pevniny", neb přeci jen si myslíme, že by se to všechno mohlo zvrtnout a možná budeme potřebovat být poněkud rychlejší. Druhá domluva je o druhé lodi, připlula-li by na dostřel, tak ji zneschopnit pro další plavbu a vzít zajatce z vyšších důstojníků. Nabíráme si něco málo zásob a vyrážíme.

Tedy, musím říci, že po měsících na lodi se po pevnině první den chodí špatně, zde v zátoce začíná les přecházející ve hvozd, takže se jde i o to hůř. Směřujeme k neutrálnímu bodu. Se Sarah se bavíme o tom, že naši trpaslíci z Plexisu jsou odsud 150 mil, takže bude-li Balanar na výuce u druidů měsíc, máme šanci si udělat přátelskou návštěvu.

Večer si dělíme hlídky a po dvou měsících se vracíme do služby u Pána snů. Ta má ten problém, že při návratu zpět k tělu budeme mít problém ho najít a tak se jistíme přes klepadlo, ve službě jsme průběžně dva ze tří, třetí hlídá klepadlo.

21. července 2011, kdesi v Doriathském hvozdu
(hráno 28. června 2011)

Sarah - Bali - Lemon - Dagon - Modřinka byly naše noční hlídky a toto řešení hlídek si necháváme i pro další dny. Druhý den opět jdeme hvozdem opět cestou necestou a asi tak o polednách narážíme na skalisko, v něm staletími vymleté korýtko s tekoucí vodou, pod skaliskem džbán a u něj starý dědeček-člověk vyřezává figurky zvířátek. Skoro to vypadá, že dělá betlém ze zvířátek žijících v lese, čerstvě vyřezává jelena.

Bude to nějaký odborník, protože tu má i dlátka na detaily. Zdravíme jej a on nám beze slov nabízí napití, za což mu poděkujeme. Voda byla tak dobrá, že hezkých pár chvil nenalézáme slov a jen se díváme jak mu to jde od ruky. Já i Balanar se dohadujeme v súru, jestli vyřezává jen zvířátkové nebo rostlinné druidy podle kruhu z Eldoru, ale má to cikcak a nedá se říci, že by dělal nejdřív jelenovité, pak sovy, pak něco jiného…

Na Lemonovu otázku odpověděl verši a nám bylo hned jasné, že tady bude těžké pořízení.

Žiji v uvozovkách repetic
začínám od píky,
končím v bodě nic

Řekl nám toho hodně v básničkách, ale když nemám připravený brk, tak si tyhle vychrlené a nezopakované básničky nezapamatuji, zvlášť, je-li jich hodně naráz. I další odpověď byla taková podivná.

Zetlejí-li ve mě
poslední zbytky tvého listí
nebudu si tvým vyhynutím jist

Dědeček hrábl do zvířátek, vytáhl sokola a poté, co jej dal Lemonovi osahat, z něj udělal sokola skutečného, který reagoval na stejné podněty jako sokol, kterého má Lemon doma. Obdobné kouzlo udělal s kocourkem a Sarah teď má dva identické a komunikují dvojhlasně.

Nakonec mu Balanar ukázal svojí hůl, dědeček povstal a vstoupil do ní, jako by to byl živý druidí strom. A nevyšel. Stihl také říct další rýmovánku, kterou jsem si zapamatoval a okamžitě zapsal na poznámkový list nepravého pergamenu, zněla mi jako varování.

Že pro stromy nevidím les
(co na to říct)
že pro les nevidím strom.
Kdo z nás žil včera a kdo žije dnes
kdo z nás se řítí do pohrom.

Balanar tvrdí, že má z hole pocit jakoby obživla, jinak se nezměnilo nic.^[1] Trochu se dohadujeme co dál, jestli dědečka z hole vypudit (což se nám nedaří), zdali ho v holi nechat, ale posbírat mu nádobíčko a zvířátka, včetně toho jednoho, které vyřezával Balanar v průběhu předchozí směny, abychom dali nakonec na Balanara. Necháme dědečkovy věci zde a popojdeme.

Druid druidovi rozumí, což se ukázalo právě po stu krocích, děda z hole vystoupil a byl trošku nervózní z toho, že je daleko od svého místa vyřezávání a vrátil se tam. Ale i my nedruidové cítíme, že to místo pod skaliskem bylo nějaké zvláštní, jakoby se tam soustředila pohoda a klid…

Pakliže se protiklady přitahují,
 musím hrát levou
mám-li potkat toho pravého

To byla další básnička dědečka, když vyšel z hole. Teď, když došel k sobě, našel Balanarovo neuměle vyřezaného syslíka a zabral se do práce tak, že nám málem už na nic neodpověděl, jen nás nenápadně posílal do skal, stranou od naší původní cesty. Protože mluvil předtím o tom, že byl vyhnán ze svého domova, zkusili jsme se tam jít podívat s tím, že mu možná nějak pomůžeme.

Ve skalách vedla cesta kolem jedné jeskyně, která jakoby vypadala, že to bylo původní obydlí druida, ale teď se tu usídlil nejenom nějaký ohromný pavouk, soudě podle mohutné, snad desetimetrové pavučiny spolu s nějakým skalním obrem. Ten, zjevně zrovna hledajíc maso na guláš se vrhl po nás.

Lemon s Dagonem se vrhli do předních řad, Balanar se postavil za ně,za ty tři se stavíme my dva kouzelníci a každý se snažíme po svém způsobu bušit do onoho obra, který byl naštěstí stejného druhu jako obři na Plexisu, čímž jsme věděli jak na něj a že vyjednávání nebude možné. Skalního obra jsem zasáhl zeleným bleskem, což pro něj byla poslední ranka, tak hodně jej ti tři stihli zrubat, než se já trefil…

Po podobném incidentu se skalní obryní, která na nás vyběhla s vařečkou (no z našeho pohledu spíš s pádlem) se vydáváme na průzkum jeskyně. Málem jsem se poblinkal, tahle dvojice tu měla v různém stádiu rozkladu několik lidských, elfích a dalších těl. Pohřbíváme je, mí pomocníčci si opět mákli. V jeskyni jsem nalezl i figurku medvěda, jenž zřetelně patřila dědečkovi.

Pak v poklidu přemýšlím nad tím, co se dělo. Už na lodi jsem si všiml, že Dagon má za úkol chránit Balanara, ale teď to bylo do očí bijící. Všiml jsem si i další věci, která ale asi ostatním neznající Dagona unikla. Vím, jak jsem s obdivem sledoval v minulosti Dagonovu sílu, ale dnes dával větší zranění Lemon…

Sarah také měla chvilku k přemýšlení a vymyslela, že bychom Dagona mohli přijmout mezi Mormony. Vysvětlil jsem mu tedy všechny plusy a mínusy, co by mu to přineslo, načež on souhlasil. Poučil jsem ho tedy, co by měl říct, až bude přísahat, on to řekl svými slovy a bylo to. Magický výboj jej vyzvedl do vzduchu, a když výboj zmizel, měl také Dagon na rameni košile vyšitou malou verzi naší Mormoní zástavy…

U skalních obrů jsme našli díky Lemonovi i nějaké drobnosti, které by se mohly hodit Balanarovi - velmi velké bukvice u obryně a blýskavé kameny u obra, ty se pro změnu hodily Lemonovi, byť jen některé, kočičí zlato tu nechal.

Pro dnešek už nehodláme dělat nic, vrátit dědečkovi figurku medvěda bychom už nestihli za světla, tma by nás dostihla někde na cestě. Jenže Balanarův pes začal vysílat signál "šmoula", což mohlo znamenat jediné. Nemrtví na obzoru. Od trpasličí říše, která je tu velmi blízko přicházejí dvě sličné upírky, které už známe a směřují za Sarah. Opět upírky vyzývavě oblečené a mají veselé poznámky na téma čerstvé maso a návštěva známých. Ale neútočí.

Se Sarah se vzájemně pozdravili a prý že ony dluží Sarah za její pomoc nějakou věc. Všichni zíráme nevěřícně na Sarah, protože fakt netušíme, jak jim ona pomáhala víc než my ostatní. Každopádně pozvali Sarah na procházku a Sarah sama řekla, že nechce náš doprovod, že oni nepřišli ublížit nám, na Dagonovo varování že v družině nesnese nemrtvého se jen usmála, že to prý nemá v úmyslu.

Naše šance na tajné sledování byly zmařeny, Sarah s upírkami někam odlétla…

Hlídáme ve dvojicích až do rána…

22. července 2011, ráno, u bývalé jeskyně obrů
(hráno 28. června 2011)

Nad ránem přišla Sarah vysmátá, jakoby byla po deseti hodinách spánku a nameditovaná, zatímco my mohli spát jen hodin šest.

Lemon mi taky klidu nepřidal - v noci dělal průzkum v noční zbroji a vypráví nám, že se kolem nás stahuje kruh z elfů a trpaslíků, měl by nás uzavřít právě v okamžiku, kdy budeme v cílovém místě, jak odhaduje spolu s Balanarem.

Balanarův pes nevěřícně kouká na Sarah, jakoby chtěl štěknout "šmoula" a současně nechtěl, jenže už ji nevítá, jak jí vítával, když se odněkud vrátila. Trochu jsme ji vyslýchali a prý ji upírky něco učí.^[2] Bude to trvat ještě dvě noci.

My jdeme vrátit medvěda dědovi, ale ten na svém místě dnes není, ani jeho zvířátka. Takže se stáčíme zpět do našeho směru a vyrážíme. Dnes se nám jde hůř a ukončujeme naši chůzi asi tak půlden před cílem naší cesty. Opět přišly upírky pro Sarah, opět byla celou noc pryč. Balanar a Dagon se ji pokusili sledovat a narazili na jednu z upířích sester, která dělala protišmírovací hlídku. Mezi těmi třemi došlo k boji, ani jsem tam nestačil doběhnout. Slyšel jsem výbuch raisy, to mě zburcovalo…

23. července 2011, ráno, kdesi ve hvozdu
(hráno 28. června 2011)

Ráno se Sarah vrátila od upírky Eleanory, Lemon potvrdil, že 12 elfů nás zkouší obkličovat, nebo se taky stahují na sraziště druidů, takže neváháme a po snídani a meditaci vyrážíme. Sarah se trošku s námi pohádala, že ještě třetí večer bude potřebovat upírku živou a když by pak někdy přišla upírka mezi nás, pak nám dovolila se zařídit podle svého…

V odpoledních hodinách, asi tak 2 hodinky před cílem vyšel jeden druid a zastoupil nám cestu. "Poutníci, ať přicházíte z jakýchkoliv míst, přicházíte k nám do míst, které považujeme za posvátné. Nemohu vás pustit dál." Pozdravili jsme všichni a Balanar začal vyjednávat. "Pustili bysme i tvůj doprovod pane", řekl nakonec druid, "ale musel bys prokázat, že jsi hoden vstoupit na posvátná místa. Tato místa jsou zasvěcena dvěma znamením, jedno je symbolizována stromem, stromem života a to je první část, kterou po tobě chci. Pokud znáš toto učení, budeš vítán ty, i tvoji společníci".

Než by řekl elf celé jméno naší hory Popokatepetl, druid udeřil holí do země a po chvilce nestability tu stála místo něj vzrostlá bříza. Bříza s velkým B, veliká, letitá. Důvěřuji Balanarovi a odstupuji od něj, nechci skončit ve větvích Balanara, natož mu nějaké polámat. Balanar se chviličku držel své hole jednoruč, párkrát jí obkroužil a pozpěvoval si písničku "Vyrostla v lese jedlička, tam mezi modříny" . A pak i z něj vyrostl strom a obrostl hůl.(nebo spíš hůl obrostla Balanara). Strom Javor.

Chvilinku se nedělo nic (alespoň pro nás), pak se bříza změnila v druida, jakoby měl ruce nad sebou a teď je připažoval, tak vypadala jeho proměna zpět. "Vítejte v posvátném háji přátelé" řekl nám a zašel do hvozdu. Napjatě jsem čekal, jestli tohle zvládne i Balanar (uvědomil jsem si, že tohle vidím dělat Balanara poprvé v životě), ale udělal to stejně jako ten druid.

Pokračovali jsme přesně hodinku, vyšel před nás úplně jiný druid. "Vítejte přátelé, přicházíte do posvátného háje. Tento háj je střeženým hájem a dál může jít ten, kdo je pozván. Dokažte že patříte k nám". Jak to dořekl, udeřil holí do země a je z něj Grizly. Tohle bylo pro nás nepřekvapivé, Balanar přechází do této proměny alespoň jedenkrát týdně, byť ne takhle čistě jako tenhle druid. Ten se změnil i s oblečením. Balanar namarkýroval, že taky tluče holí o zem, ale druhou rukou nenápadně pohladil proměňovací tlapičku. Proměnil se v grizlyho ale oblečení se na něm roztrhalo. Oba grizlyové se vrhli na sebe a zápasí spolu. Druid posléze odskočil, proměnil se zpět a řekl: "Vítejte přátelé v posvátném háji" a opět zapadl do hvozdu. Balanarovi jsem donesl batůžek za křovíčko, Balanar se tam proměnil zpět a převlékl.

Děláme si srandu z Balanara, že přijde ještě třetí druid, ten se promění v bečku rumu a kdo ho dřív vypije, ten vyhrává, ale on se směje, že má sebou zdatného sekundanta…

Na Paloučku, kam za další hodinku dorážíme stojí kamenná stavba typu Stonehenge a nikde nikdo. My ostatní doprovázíme Balanara jen k prvnímu vnějšímu kruhu a ten vstupuje sám, čímž se nám ztratil z očí a objevil se ve stavbě plné druidů. Vzájemně si vysíláme v súru, co vidíme, já to pak postupně překládám ostatním.

Uvnitř jsou dva trůny, na jednom trůnu "roste" bonsaj, na druhém je připevněno paroží, na něm sedí současní vládcové, kolem posedávají druidové, mají tam kotlík s naběračkou a v rohu je stůl plný obětin. Všichni  Balanarovi na pozdrav a ti dva vládcové přišli k němu a prý co potřebuje. Poklonili se přitom k holi. V tu chvíli mi vypadl v súru příjem, aby pak naskočil s žádostí o pomoc, prý "nevím co mám říci". Posílám obraz Balanara s nevěstou držící klíč, ale Balanar se nejprve optal na svojí hůl, že prý by se rád naučil o ní víc.

Ti dva vládcové pokývli ke stolu s obětinami, kde jsou obětiny dvojího druhu. Rostlinkové (=obilí a tak) a zvířátkové (= zbraně), někdo přišel prosit o déšť, aby byla úroda, kráva dávala více mléka a tak. Balanar pro změnu poslal obrázek, že potřebuje nějakou obětinu, navrhuji mu ty bukvice nebo že případně nějakou věc prostrčíme dovnitř, ale musí si o ni říct, fakt netušíme co se dává druidům a obilí fakt nemáme. To už se na Balanara dívají úplně všichni druidové a očekávají, co že to jako položí na stůl.

Lemon napověděl "svatební prsten od stříbrného draka", já to přetlumočil a Balanar málem provedl, nakonec tam dal krabičku (artefakt), ze které nám už několikrát vyběhl panter na pomoc.^[3]  V davu to zašumělo, změnu emocí cítíme až venku a všichni koukají na rostlinkového vládce, někteří i poklekli. Vládce "bonsají" byl náhle značně naštvaný a na obětní stůl položil svojí vlastní hůl. Nic cennějšího by nemohl vsadit, kdyby tohle byla karetní hra.

Vysílám v súru Balanarovi přeškrtnou manželku v kostele, ale vrátil se mi obrázek, kde je přeškrtnutý Balanar, a přeškrtává ho druid, který ale v tom okamžiku vyrazil bez hole ze Stonehenge pryč a po nás se jen vztekle ohlédl a pokývl hlavou.

"Tvé přání budiž vyslyšeno. Po tři noci a tři dny vytrvej se svými druhy v tomto háji. Po tři noci a tři dny bude na vás sesláno každou noc po jedné ze zkoušek. Uspěješ-li, odvezeš si to, pro co sis přijel. Neuspěješ-li," řekl ten druhý vládce a podíval se na onu hůl, "bude požadována tvoje krev. Tak je rozhodnuto". Ostatní druidové pochopili, že jejich záležitosti dnes nebudou řešeny a tak vybíhají ven, aby řekli novinky svým známým. Balanar vyšel poslední a odvyprávěl nám chybějící dílky toho, co se dělo a bude dít…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[2] Co se dělo před měsíci na Plexisu poté, co Lemon vrátil pečetní prsten tomu upírovi mi hráčka Sarah prozradila dodatečně, mimo deník postavy. Prý si povšimla, že holky upírky něco podstrčili Lemonovi do kapsy a ona se to pokusila zlikvidovat, aby jí "to" zavedlo někde u Hatoru mimo cestu. Tam upírům pomohla vynést knihu hlídanou démonem, kam mohla jít jen osoba určitých kvalit, což původně měl být Lemon.

[3] Dost krásně vyřezávaný panter .. z lipového dřeva, krásné detaily. kde jen už jsem takové zvířátka viděl :-)