Haepp Modřinka

Druidí vymyšlenosti

24. července 2011, ráno, druidí palouček
(hráno 28. června 2011)

Když se vrátím do noci, tak na jejím začátku upírka za Sarah nepřišla a ta pochopila, že do posvátného hájku upírka nepřijde, takže Sarah pak odešla hluboko do hvozdu. Dnes ráno je opět zpět, vyspaná, nameditovaná a najedená.

My snídáme a meditujeme, pak k nám přišel vládce rostlinek, a po vzájemných úklonách nám řekl: "Jsem otcem nevěsty, o kterou váš druid, váš společník požádal. Než svou dceru vydám ze své péče, chci vidět, že ji vydám tomu, kdo je toho hoden." Pak každého z nás požádal, aby napsal jméno bytosti, kterou má rád a kterou naopak nesnášíme. U nesnášené bytosti byla očekávána druidem shoda a ta ta přišla, sice jen třípětinová, ale přišla. Dagon samozřejmě napsal někoho jiného, mí ostatní druhové napsali toho ošklivého nemrtvého, kterého jsem pronesl nechtěně ven z podzemí. Já ho nenapsal, zjevně jsem si ho potlačil do podvědomí^[1] …

U bytosti, kterou máme naopak rádi, že bychom za ní položili život shoda nebyla (respektive ji druid neoznámil, jako to udělal předtím). Bylo to pro mě ošklivé dilema - koho napsat, protože jsem nemohl najít shodu, abych ji měl rád a současně za ní položil život. Pochopil jsem jedno, už pár let takovou bytost neznám, ta poslední, která žila, je nyní pohřbena v našem rodinném hájku. Shelina Marlson… Nevím, co psali ostatní a pro daný úkol to ostatně bylo zjevně jedno.

Druid si vybral naše lístečky a prohlásil, že je pro něj největší překvapení složení naší družiny. Očekával sice, že svoji dceru vydá, ale tohle nečekal. Jeho dcera, jménem Klíčnice, má velké vzdělání a navíc je její otec, a proto trvá na tom, že si nás otestuje, jestli jsme jí schopni ochránit. Máme mu ukázat, že jsme jako družina schopni ji ubránit, pokud by ji něco ohrožovalo. Do hodiny máme očekávat boj na palouku. Bude to boj do úplného konce, bez ohledu na to, kolik bude ztrát. Pak se nám poklonil a odešel.

Okolo pak prošel náš děda řezbář, vracím mu figurku medvěda a on nám na vyřezávaném lipovém podnosu přináší několik vyřezávaných šálků, nalil nám vodu z měchu (zřejmě tu od skaliska) a pronesl nějakou básničku, kterou jsem si nezapamatoval díky přicházejícímu stresu z očekávaného boje a z toho, že se v šálku tekutina změnila každému na něco jiného, mě na víno…

Se Sarah se dělíme o Balanara a Lemona, budeme jim pomáhat v boji kouzly a čekáme, co se na nás přiřítí. Přiřítil se zelený drak a s tím se s mojí vznešenou elfštinou vyjednávat nedá, navíc byl něčím naštván a plivl proti nám oheň. A jako bonus na celou louku někdo seslal kouzlo na rozptýlení kouzel, zřejmě drak, podle reakce po rozlámání Balanarovo magického zrcadla.

Na tenhle boj nebudu vzpomínat příliš rád, tak nějak mi přišlo, že nemáme štěstí v boji, Sarah ulétly blesky na Balanara, mě blesky nevylétly, drak šel na Balanara taky, Balanar padl smrtelně raněn k zemi a druidové poté draka odvolali. Lemon měl schovanou úplně poslední magickou slzu, takže dokázal Balanara oživit, ale ten si nepamatuje posledních několik hodin a je dezorientovaný. Jeden z druidů k nám došel, poléčil všechny kromě Balanara a řekl nám, že úkol byl splněn - boj do první smrti. Asi neumím prosit za léčení přátel, z nějakého důvodu právě jenom Balanara nepoléčili.

Celý zbytek dne máme na to, abychom se zregenerovali a pozašívali si šaty.

24. července 2011, ráno, druidí palouček
(hráno 28. června 2011)

Na dnešní úkol nás po snídani a meditaci odvedl druid, ten co se před námi předevčírem proměňoval v medvěda, na malou loučku mimo posvátný palouk. Druid byl ve slavnostním oděvu a měl na něm erb, medvěda trhajícího břízu i s kořeny. Představil se nám jako rytíř "Brtník" vykonávající povolání druida.

A byla to opravdu loučka - jen pět krát pět sáhů a zadání úkolu znělo tak nějak směšně - máme tu loučku přejít a druidové nás na druhé straně budou čekat nejpozději zítra ráno. Bylo nám to divné, ale pak se nám to vyjasnilo. Z lesa vystoupila skupina druidů a zmenšili nás natolik, že bychom  se mravencům mohli dívat do očí…

Nesmím na tyhle pohromy myslet, protože proti nám fakt mravenec zvěd vystartoval, takže jej nuceně musíme přizemnit…

Když bylo po boji, přepočetli jsme se Sarah vzdálenost, která nás čeká místo pěti metrů a vyšly nám nějaké 4 kilometry. Kolem nás proběhl brouček hovnivál, ta jeho koule by nás zavalila. Maličká loužička, se pro nás proměnila v jezero, které můžeme přejet na listu, přeletět pomocí UFI, nebo obejít. Bojíme se ale žab a komárů, takže obcházíme…

Opravdu pak jednu žabičku (zdálky) potkáváme a to už se Sarah uvažujeme, že bych se měl metamorfovat v nějaké zvířátko, které by uvezlo všechny ostatní, problémem je nějaké takové zvíře najít. Možná nějaká housenka…

Pak nám cestu přehradila proláklina, přemostěná klacíkem. Můžeme jít po něm, nebo pod ním, tedy pokud ten klacík není strašilka. Pod klacíkem leží zřejmě mrtvý brouk, který z něj spadl. Ale kdež, byl to brouk, který hraje mrtvého a když se k němu přiblíží jiný brouk tak ho sežere, jako to teď zkouší s Lemonem. Ten po broukovi blesknul ze slunečního prstenu a bylo po brouku.

Šli jsme dál a pak měli štěstí - vidím rychlonohou housenku s tykadly, která je mnohem větší než my, takže když bych tu proměnu dal, tak bych uvezl všechny a hodně rychle. Dávám se tedy do pozorování housenky a hned dávám pokyny, aby si někdo připravil provázek, co mi pak uváže na tykadla jako otěže a Balanarovi říkám, že budu potřebovat pokyny v súru.

Huhly huhly a je ze mě nádherná housenka velikosti C - D. Balanar mi poslal obrázek, že Sarah drží otěže a že všichni nasedli. Opatrně zvyšuji rychlost až do poklusu a jde to docela skvěle. Kličkuju podle toho co vidím a jak mě točí Sarah. Překonali jsme vzdálenost pěti set mých kroků a před námi se vynořilo mraveniště.

Balanar mi poslal obrázek v súru, kterak se koupu v kotlíku horké vody ve své housenkové podobě a mravenci kolem mě radostně tancují, z čehož jsem pochopil, že ti mravenci, co nás pomalu obkličují nemají přátelské úmysly. Okamžitě se lámu do zatáčky, což málem odnesla má devatenáctá nožka vlevo vyvrknutím kotníku a prchám pryč. Balanar mi zlobně signalizuje, že málem spadli všici z mých zad a že mám zatáčky brát umírněněji.

Každopádně moji jezdci začali řešit mravence, ty úspěšně bez boje nějak po druidsku odvrátil Balanar, takže si nás přestali všímat. Jenže Sarah to taky sledovala a nedávala moc pozor, já sám taky ne, protože jsem měl problémy s koordinací svého stonožkovitého těla, takže jsem vletěl částečně do trychtýřku, a z jeho spodku proti mě začaly vylétat kamínky. Brouk sekáč si na nás chtěl smlsnout.

Maje větší inteligenci než skutečná stonožka jsem se nad problémem zamyslel a začal zabírat nohama, které se mi ještě nebořily. To šlo dobře, jen 7, 16 a 24 nožička se bořily do písku, ale jen do doby, než začal brouk pouštět plyn. Sarah se nadechla a omdlela, ale nahoře ten problém dokázali pořešit, Lemon seděl nejblíž Sarah a zvládl ji zachytit aby nespadla, ale pro změnu plyn omámil Dagona a mě. Obrousil jsem si hlavu o písek…

Lemon se nahoře nadechl, zadržel dech a vložil mi pod ústa bylinky a zatlačil na můj ohryzek. Byly to nějaké bylinky probíralky, takže jsem se dokázal z nebezpečného pásma vybelhat pryč a tam se v klidu vydýchat. Tím jsme se staly cílem nějakého létavce, který nad námi proletěl a při druhém průletu drapsl Lemona i přes šíp, co do létavce střelil Balanar.

Když Balanar vosu zabil, byl už Lemon asi tak pět sáhů nade mnou, takže on spadl a protože Sarah mě řídila tentokrát velmi přesně, tak mě zastavila tak šikovně, že mi Lemon pleskl na záda. Tichý výkřik bolesti slyšeli súrštinoznalí pěkně daleko…

Jen Hator ví, který zlý mužík před námi zapálil pruh louky, jakoby snad někdo nechtěl abychom dokončili naší misi. A vítr šel na nás. Nechávám řešit problém ostatní, ale nejrozumnější je návrh Sarah, seslat na mě UFI a dát mi pokyn, ať vyletím hodně vysoko, aby mě tah ohně nevcucl i s pasažéry. Balanar mi to přetlumočil v súrštině, já mu poslal "zelenou check fajfku" a čekal co se bude dít a v duchu začal tlačit svoje tělo vzhůru.

Kouzlo sesláno a já se svými čtyřmi pasažéry se odlepuji od země a ve velké spirále stoupám vzhůru, abych pak přelétl uzoučký hořící pás, který byl na nás nalíčen. Pak začínám klesat, rozhodnut, že poletím těsně nad zemí, abych si neošoupal nožičky, letecký přesun je přeci jen o něco rychlejší a dole při zemi mě spíš nesezobne ptáček zpěváček. Vítr fouká proti nám, tak to bude bezpečné.

Pak jsme zaslechli zaklínadlo a na krásné modré obloze se vytvořil maličký mráček a začalo na nás pršet. Spadly na mě právě dvě kapky, respektive jedna šla přímo na mě a druhá na Lemona. Když vás spláchne barel vody, jak nám připadala ta kapka vody, tak v mé velikosti mě to jenom pěkně umylo, ale Lemona to spláchlo a srazilo na zem. Štěstí, že z našeho pohledu už jen ze dvou sáhů.

Lemon na mě naskočil, mečem mě (nechtíc?) dloubl do slabin a Sarah práskla opratěmi, takže jsem se vydal na zbylý sáh a půl z pohledu druidů, ale je to stále v dešti, naštěstí zase prší jen v uzoučkém pásu. Lemon opět spadl po zásahu vodní kapky. Sesbíral se, a zbylé kapky padaly jen na mě. Balanar mě škádlí, že prý ví, co bude v mém osobním erbu, až v budoucnu dostanu erbovní právo…

V posledním úseku zvící jednoho metru dle normální velikosti se nic závažného nestalo, takže brzdíme u páru ukrutně velkých bot. Dojeli jsme šťastně ve velikém předstihu do cíle a druidi nás zvětšili do původní velikosti. Byla to docela zábava, protože mě zvětšili pochopitelně v proměně ve stonožku, takže jsem jim tam zabíral hezký kus hvozdu a čekal, až má proměna spadne, protože tohle jsem si zlomit fakt neodvážil.

Brtník se nám poklonil, prý jsme si vedli velmi přesvědčivě a jal se nás odvádět k našemu tábořišti, mě už v normální proměně, ale i tak mám pořád pocit, že mě bolí šestnáctá noha. Lehl jsem si na kládu na bříško a hekám…

Když jsem se vzpamatoval, vyzkoušel jsem jednoduchý pokus, který už jsem kdysi dělal s motýlem. Tentokrát se zkouším měnit ve stonožku, ale nedávám do toho žádné modifikace. Ve stonožku jsem se změnil, ale mnohem menší než když mě z ministonožky zvětšili druidové, takže pro obveselení diváků jezdím jen se  Sarah po paloučku. Pak si lížu rány a ranky…

Večer a v noci Sarah už nikam nešla.

25. července 2011, ráno, druidí palouček
(hráno 28. června 2011)

Ráno po meditaci a snídani nám Lemon vyprávěl, že v noci kontroloval sny obou hlavních vůdců zdejšího kruhu, otec Klíčnice měl neklidné spaní plné nočních můr a druhý z druidů má sny, kterak vládne celému hvozdu bez toho prvního druida. Jako by ten sen byl věštecký, což potvrdilo dění dnešního dne.

Druidové prý Klíčnici proměnili v cosi, co je v jezeře. Máme den a noc na to, abychom jí nalezli a odkleli. Druid nám ji poté popsal a odešel.

První plán - udělat mohutnou zlomku by mohl způsobit, že by se dívka utopila, i když je také druidkou, Sarah se smála, že kdyby věděla přesně jak teď vypadá, tak že by ji vyzvala na mentální souboj a tím by zjistila, kde přesně je a tento nápad navedl Balanara na jeho schopnosti. Když by se dostal na střed jezera, tak by provedl hledací kouzlo, které by ji našlo a pro Balanara neustále ukazovalo, kde je. A prý jestli ho dokážu dostat na střed jezera tak, aby mohl kouzlit.

Pche, to bylo to nejjednodušší, co si mohl vymyslet. Proměním se v aradeiridí nákladní rybu i se sedlem, dopluji zrychleně na střed jezera, Balanar v proměně na Bamakvavela si sešle svoje hledací kouzlo, pak se potopíme, vyzvedneme jí, Sarah sešle rozptýlení kouzel a tadááááh, úkol bude splněn.

Sarah si začala z nudy cachtat nohy ve vodě, vpravo vedle ní se rozhrnulo rákosí a vykoukl zelený mužíček.

Vodo, vodo, hlubino,
vem ji dolů Undino.

Sarah něco draplo za nohy, dělaly se kolem její nohou víry a táhlo jí to do vody. Dagon s Lemonem jí běželi zachraňovat a my zbytkoví běželi zachraňovat ty dva, tedy až na Balanara, který se pokoušel čarovat na vodníka. Ten začal házet drny bláta a undina Sarah uvolnila. Vodník zalezl před zastrašováním Dagona…

Dohadujeme se co dál, ale protože nás nenapadá, jak zvládnout vodníka v jeho prostředí, musíme jít s Balanarem do risku a udělat alespoň první krok - seslat vyhledávací kouzlo. Udělal jsem první chybu s tím, že jsem Balanara neproměnil hned teď v obojživelného muže bamakvavela, a až pak sebe v rybku, jdu totiž rovnou do ryby. Balanar na mě naskočil a vezeme se na střed jezera, leč vodník vystartoval za námi. Škoda, že ostatní až příliš pozdě začali dělat bugr, to už byl vodník zaměřen na nás. Byl proměněn ve sladkovodní dravou rybu. Lemon ji trefil zelenými blesky, protože vystrkovala ven nad vodu ploutvičku, za což ho málem spláchla velká vlna.

Balanarovi se kouzlo povedlo a věděl kde je Klíčnice, takže mi to začal popisovat, že bychom tam zajeli, ale to už se ryba zakousla do Balanara a začala ho táhnout pod vodu. Když už jsme oba pod hladinou, shodil jsem neopatrně proměnu a seslal na Balanara tu proměnu v bamakvabela. Vodník skočil na mě a já se začal úspěšně topit. Zkouším proměnu na sebe, ale napoprvé nenaskočila, až napodruhé. Balanar kouzlil, vodník taky, já se hrabu ven na hladinu, ale už zase opět ve své normální podobě, vodník mi proměnu srazil dolů. Vodník si už na mě začal tahat hrneček ze svého kabátku, aby si mě odlovil, ale Balanarovo kouzlo jej odlákalo pryč do své skrýše, to kouzlo bylo asi dost bolavé. Má tam pod břehem udělanou skrýš ze starého kmene stromu.

Pak mě Balanar vytáhl ven z vody, vylil ze mě vodu a probral k životu. Dagon se uvázal ke stromu a zašel do vody. Vodník s ním začal diskutovat a v okamžiku, kdy jej všichni ostatní zabavili (Lemon s Dagonem ho obkličovali a Sarah dráždila mašličkama a barevnejma hadříkama), drcám do Balanara. Ještě furt měl proměnu v Bamakvabela, takže popoběhl stranou, potopil se, našel proměněnou Klíčnici (do lastury) a vytáhl ji ven. Vodníkovu zlost jsme vydráždili tím, že mu házeli Saražiny cetky…

V tu chvíli to začlo jít podle původního plánu, Sarah seslala zlomku na lasturu, z Balanara spadla proměna a tím bylo hotovo… Lastura se proměnila ve zlatovlasou půlelfku oblečenou ve svatebních šatech, z lesa vyšli druidi a jsou také oblečeni ve slavnostním a vyprovázejí nás v podstatě až k lodi, nesou různé truhlice a balíky, dost elfů nás chrání i po stranách.

Přišli i dva hlavní druidové, leč ten jeden už nevládne, prohrál "sázku" o svojí hůl. Zde bude vládnout Zvířátkoví druidové a naopak na Plexisu se převáží vláda na stranu rostlinek, tedy klika Zefríty, jak nám vysvětlili. Pak Balanarovi vysvětlili, že jeho rod zde vládl na rostlinkové straně, než odešel na Plexis a vše potřebné o holi ho naučí právě Klíčnice. Erb z lodi byl odsud, protože se proláklo, že se připravuje tahle svatba a ne všichni s tím souhlasili. Proto se jedna z mocných místních klik rozhodla, že tomu zabrání za každou cenu. Tohle byl ale erb vazalů, Balanarovi bude hrozit nebezpečí od člověka, který si říká "Zlatý jelen" a má i takový erb. Ten erb už známe, na Eldoru býval v na shromaždišti, když tam byla diplomatická mise, a Zlaťák má zlost i proto, že tohle měla být jeho vyvolená. Ochranu nám druidové poskytnou jen k lodi…

S námi pojede otec Klíčnice a asi tak šest mladých druidů.

Nastal čas jet zpět. Dopadlo to nakonec tak, že mé a Saražiny návrhy (o kterých jsem v deníku ani moc nepsal, pokud vůbec) poprosit o trpasličí doprovod na Plexis, či si jen odskočit na přátelskou návštěvu našich trpaslíků zůstaly nevyslyšeny.

O to víc jsem rozhodnut být více na palubě a hlídat, jestli se na nás neřítí nějaká pohroma.

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )