Haepp Modřinka

Dagonovo úspěchy

27. července 2011

Krátce po ranním rozbřesku vyplouváme a celý den se neděje nic zajímavého…

28. červenec, kdesi na moři

Pro dnešní den mám pouze dva poznatky -  Tak, jak byla Klíčnice ostře hlídána na pevnině, tak teď si jí těch pár jejich lidí skorem ani nevšimne, sama bez doprovodu chodí nahoře po palubě, nebo pobývá s Balanarem v jeho kajutě. Je-li nahoře, je vždy poměrně blízko Dagon.

10. srpen, kdesi na moři, blíže k Plexisu

Od mého minulého zápisku uplynulo téměř 14 dnů a na moři se neděje nic, co by stálo za zápis. Plujeme, občas nějaká ta bouřka přijde, ale návštěva, či jen v dáli plující loď nepřišla.

Na lodi jsem mohl vypozorovat pár věcí. Balanar a Klíčnice, když spolu mluví, tak pouze o druidských problémech, nějak jsem neměl štěstí je potkat či jen slyšet, aby se bavili o něčem jiném. Dagon se s Klíčnicí poměrně často baví, když je sama na palubě a i já se osmělil a postupně vedl s Klíčnicí několik rozhovorů v několika posledních dnech, ale o tom až za chvilku, ještě dokončím ta zjištění.

Měl jsem možnost si prohlédnout svatební dary, které se vezou spolu s klíčnicí na Plexis. Není tu svatební dar od Balanara - skříňka s hlídacím panterem, ale je tu hůl otce Klíčnice. Apropo, když o ní mluvím, nemohl jsem si nevšimnout, že tato hůl je velice důsledně držena dál od hole Balanarovo děda, kterou on nosí.

Poměrně hodně jsem o všem přemýšlel a nemohla mě nenapadnout taky jistá podobnost osudu Zefríty a Klíčnice, neboť obě dvě druidky byly provdány za manžela, kterého jim druidi z Kruhu určili na základě nějakého dění.

Právě pro to všechno jsem se rozhodl, že i já si budu s Klíčnicí trošku povídat a rozložil jsem si to do několika rozhovorů. V prvním jsem si s ní jen tak všeobecně povídal, v druhém jí pověděl pár pikantností o naší družince, abych ve třetím - v době kdy nikdo nebyl nablízku - se jí opatrně zeptal na ono důsledné držení holí od sebe ^[1].

Klíčnice se také ujistila, jestli nás nikdo neposlouchá a pak mi pověděla pár vět o moci obou holí, ale pochopil jsem z toho, že je to z nedruidského hlediska nezajímavé ^[2]. Také jsem s ní pohovořil na téma podobnosti jejího příběhu a příběhu Zefríty….

V očích Klíčnice jsem uviděl smutek. “Víte pane Modřinko” řekla mi pak, “vám to připadá jako hezký příběh či osud, ale je to kletba”. Být porcelánovým hrnečkem, tak jsem se v tuhle chvíli rozbil na tisíc střepů, tak mě ta informace od Klíčnice dostala. “Nechápu” odvětil jsem zamyšleně. “Tenhle příběh se bude neustále opakovat, tak dlouho, dokud někdo tuto kletbu nezlomí”. Pak se zarazila a v hovoru nepokračovala, byli jsme vyrušeni. Později mi ke kletbě doplnila, že někteří, například ona, je touto kletbou zasažena nejvíce, musí konat tak, jak koná… Dál jsem se nevyptával, ale o chvíli později s ní mluvil o samotě Lemon.

Když s ní Lemon domluvil, došel jsem za ním se Sarah a zastihli ho v meditační poloze kouzelníků a v předpažených rukou má položený svůj meč. Cítíme se Sarah slabé magické vlnění a to přichází od Lemona. To nás poměrně překvapilo, že by nám Klíčnice proměnila Lemona v kouzelníka? Očima jsme se shodli, nebudeme Lemona z meditace vytrhávat.

Kdoví, co se doopravdy dělo, protože Lemon nám vyprávěl, jak mu klíčnice stočila jeho meč bastard do vývrtky a on že před malou chvílí dokázal totéž. Trošku nás to zmátlo, ale po dalším hovoru s Klíčnicí k nám přišel s tím, že jej Klíčnice spojila s duší meče a on s ním pak dokázal neuvěřitelné věci.

Každý předmět má duši, proto já promlouvám k holi, kapitán mluví k lodi a pokud si předmět pojmenujete, začne vám sloužit ještě o něco lépe. To nám vysvětlovali na studiích na Velvétu…

10. září, Osten, Eldor

Přistáli jsme brzy ráno a teď večer jsme už na Eldoru. Když se vrátím na loď, tak tam se nedělo nic, tedy kromě mého podezření, že od jisté chvíle si vzal Dagon bezpečnost Klíčnice za svou a vždy, když byla na palubě ji z povzdálí hlídal. Já osobně se už do žádného “velkého” rozhovoru s Klíčnicí nevrhl, měl jsem dost času tak akorát na to své hlídání a na přemýšlení nad tím vším.

Tím, že Dagonovi končí vojenská služba zde na lodi, bude mít více času chodit s námi ostatními Mormony a mohl by být takovým hezkým černým koněm, který by mohl rozvlnit nitky dané věštbami, které obsahovaly jména mé, Lemona, Balanara a také Sarah. Bojím se, že někdo zanedlouho “vytvoří” třetí věštbu, a nalajnuje tak i Dagonovi to, co by měl nebo neměl dělat…

V Ostenu nás dneska čekala připravená vojenská kolona, která nás velmi rychle dostala do Hatoru a Cháron nás nadvakrát převezl na ostrov. Mozkomor i dnes stál na molu a zkoumal postupně Klíčnici a nás všechny Mormony jednoho po druhém (vlajka mormonů byla dole). U Sarah se zdržel nečekaně dlouho a mě se ježily chloupky, kolik energie mezi těmi dvěma proběhlo, ale nakonec byla Sarah propuštěna na Eldor. Lemona tohle štěstí nepotkalo, ten musel zůstat dokonce už v Hatoru.

11.- 16. září, Eldor, Komodor, Perclus

Bez Lemona mě to na Eldoru nebavilo, navíc když jsem zjistil, že Sarah velmi nenápadně ale přesto zřetelně hlídá nějaký elf, zřejmě aby neprovedla nějakou levotu, když ji Mozkomor našel v duši nějakou šmouhu ze setkání s upíry, přijal jsem proto zprávu, že svatba bude přibližně až za 30 dnů s ulehčením jako výmluvu, abych z Eldoru odjel a trochu popohnal mých několik nevyřešených soukromých věcí.

Prvním z nich je problém naše velvyslanectví. Projel jsem po obvyklé trase přes Komodor do Perclusu, kde jsem si pořešil několikero problémků, zjistil, že markrabě Marek z Písečné skály zatím stále slouží jako velvyslanec, a pak, protože pro mě nebyla práce, opět odjel na cesty s tím, že jsem chtěl jet do svého domku v Tuvoku.

To už se totiž nepovedlo, neboť když jsem v hostinci v Komodoru zašel na večeři, zastavil se u mě hostinský a optal se, jestli má rychle nakoupit zásoby a očekávat ohňostroj (nebo spuštění magické ochrany) protože nejprve tu projel Lemon a za ním jeden z Raelovo bratří (Miloš), aby pak druhý den projel městečkem Dagon s Martinem - druhým Raelovo bratrem. A teď já… A prý jestli projede i Rael. Byl dneska ve správné obchodní náladě, protože se mě ptal, jestli si podobně jako obě dvojice přede mnou nakoupím jídlo na pár dnů do divočiny. Zamyslel jsem se nad situací a ověřil si, kterou že branou obě dvojice vyjely. Severní…

Hostinský byl docela povídavý a ozřejmil mi i důvod, proč se ptal. Eldar byl totiž několikrát viděn, jak se v různém pořadí pokouší kontaktovat Komodorské mágy a to několikrát za sebou.

Nakonec jsem tedy vyjel a to hned, jenže najít stopy těch dvou dvojic přede mnou bude docela problém, když nejsem stopař, ale měl jsem nehorázné štěstí. Nějaký bezdomovec mi chce za stříbrňák ukázat místo, kde včera proběhl ohňostroj a je tam prý i mrtvý. Za to mi to stálo, když už nic jiného, tak budu moci odlovit nějaké ty dušičky pro Pána snů.

Včera v noci jsem si totiž pořádně ozřejmil jednu věc - až doteď jsem si myslel, že my, služebníci Pána snů, smíme lovit ty duše, které zemřou v noci, ale prý ne, smíme lovit ty, které najdeme. Má to dvě vyjímky - první z nich je ta, že poměrně dobře vidíme duše zemřelé ve městě, ale o něco hůře duše zemřelé na poušti, zvlášť, když se nikterak zle neprojevují. Stejný problém mají Slunečňáci. Díky tomu jsem měl šanci odlovit dva až tři dny staré duše tehdy na poušti, když Balanara pronásledoval přerostlý brouk a Oázu zabral druid, který chtěl zalesnit celý Plexis.

Druhá z vyjímek se stala mnohem dříve, ale uvědomil jsem si ji až při svém návratu na Plexis z výletu za Klíčnicí. Když jsme totiž byli v honu za Drakopánem, čekala nás po návratu ohromná spousta neodlovených duší, ale tentokrát - právě kvůli možnosti lovit jakékoliv duše násilně zemřelých - ani ťuk, žádná volná duše. Ptal jsem se na to současného Pána Snů, ale ten už má sbalené kufry a čeká na to, až jej Lemon vyzve. (Prý se to stane už brzy). Na mojí otázku co se dělo mi naznačil, že možná měli Slunečňáci nějakou "rýmičku", ale pravděpodobně měli jiné problémy k řešení, podobně jako my…

Vydali jsme se tedy na cesty, bezdomovec pěšky, já za ním pomalu na koni a pár kroků za branou odbočil doprava. Když jsme dojeli na místo, nemohl jsem nerozpoznat, že tady vybuchla raisa, dal jsem proto bezdomovci pár měďáčků navíc a poslal ho pryč. Pak jsem si v klidu prošel okolí, abych zjistil, že mám podruhé štěstí. Rozpoznávám totiž dvě mrtvoly, od kterých jsem já včera v noci vyprovázel dvě duše. Jedna z nich musela být ve středu výbuchu raisy, druhá byla dost rozsekána. Kolem této mrtvoly se motali tři lidé a jeden z nich měl kulaté otisky - poznal jsem Dagonovu stopu….

Nic víc se vykoukat nedalo a tak jsem vyčaroval patřičné množství ozrimků, aby ty dva pochovali. Možná jsem udělal chybu, že jsem je nenechal pohřbít utajeně, neboť bezdomovec i teď najde místo, kde se to událo a dotyčný zvěd ty mrtvoly bude moci vykopat a prozkoumat.

A když už jsem mluvil o dvou včerejších lovech duší, předevčírem jsme lovili z Trolích hor duše hned čtyři, a lovili jsme všichni tři. Dagonovo stopy zjevně směřují tam a protože ty dvě mrtvoly byly šacovány několikrát po sobě, i to jsem poznal, soudím, že spolu s Dagonem a jeho dvěma kumpány se mohu potkat i s někým dalším a je jedno, jestli jdou před a nebo za Dagonem.

Pokračoval jsem dál v jízdě na východ a měl možnost vidět člověka bez křídel a koštěte, jak si to značnou rychlostí žene opačným směrem. Zkusmo jsem to otipoval na nějakého zločince, ale uznávám, že by to taky mohl být Martin, pokud se Dagonovi něco stalo…

Před Trolí skály jsem dojel večer a nemohl si nepovšimnout, že tu stojí kůň a mezek s cejchem vojenské posádky v Ostenu - tedy jasná stopa, že tu je Dagon s nějakým vojákem a třetí z nich byl Martin. Teď už ale je tma a já si netroufám jít do hor, kde ti dva jednoznačně budou. Přeci jen tyhle hory vůbec neznám a navíc mě znervózňuje hořící fatra (jinak ten ukrutně velký oheň nemohu nazvat) poměrně blízko v horách. Je to past, nebo oheň přátel nebo oheň nepřátel?

Zkoumat jsem to nehodlal a tak jsem si od hor poodjel asi tak o dvěsta sáhů a udělal si miniohníček na ohřání teplého čaje, nějak tady u hor dneska nebylo teplo.

Ohníček mi nehořel dlouho, zanedlouho jsem ho uhasil a zalehl, spoléhaje na to, že můj koník Bělásek zafrká, kdyby ucítil někoho cizího. A opravdu zafrkal, někdo se ke mě blížil ze skal a nebyl si jist směrem, kde jsem, neboť zavolal: “Haló”. Znělo to jako zabučení a já se mu proto ozval a představil. Byla ale taková tma, že jsem musel lehoulince přisvítit svou holí, aby mě Dagon našel. Byl jsem z toho trošičku hyn, protože můj kůň se nejmenuje Bělásek jen tak, je to opravdu bílý kůň se slabě nažloutlými skrvečkami, takže mi přišlo, že musí na pláních doslova "svítit". Ale zase je dnes zataženo a měsíček nějak moc nesvítí…

Dagon mi povyprávěl nejprve o nájemných vrazích, kteří ho prakticky od vylodění pronásledují a má teorii, že ho někdo slyšel na lodi, že přísahá Klíčnici, že ji ochrání před nebezpečími. No, je-li to tak, tak už ani nepotřebujeme třetí věštbu, aby byl Dagon do příběhu zapojen…

Na vyprávění ale není čas, neboť od té fatry zadul lesní roh, prý znamení že jeho druh je napaden. Ten třetí co letěl byť ne do Komodoru, ale do Odova, byl opravdu Martin. To mi už Dagon vysvětluje za běhu, neboť rychle běžíme ke skalám. Tam mě Dagon požádal jestli bychom nemohli letět, že by to bylo rychlejší. Seslal jsem tedy kouzlo Ufi na nás oba a letěl za Dagonem.

Pověděl mi, že nastražil se svým druhem Petrem past, a zjevně se do ní někdo chytil. Měl jsem možnost si ji zběžně prohlédnout, seskupení několika stanů a v nich slaměných panáků, nyní probodaných, venku hořící fatra, aby bylo dobře vidět. Bylo, ale nájemní vrazi z Asamu (to jsme pak poznali později podle odznaků a podle kůží v nichž byli oblečeni) a teď tu byli asi tak tři. Bylo-li jich víc, pak utekli, ale tyhle tři jsme postupně dostali. Prvního zastřelil Petr. Zvedl se ze stínů, vystřelil a zase se schoval (a zřejmě i maličko přesunul). Druhého jsme pronásledovali já s Dagonem a já udělal svou první chybu. Přiblížil jsem se totiž moc blízko k Dagonovi, přestože jsem našeho společného nepřítele ubíjel blesky a pak, když se vynořil třetí z těch zabijáků, uskočil jsem do strany a plácl sebou na zem. Dagon v tu chvíli zabil toho našeho, takže se v bojové zuřivosti ohnal do strany, kde jsem ale byl já. Dostal jsem takovou řachu sekerou do boku, že jsem se začal loučit se životem….

Toho třetího útočníka opět dostal Petr. Dagon se mi hodně omlouval, a první pomoc mi poskytl ďáblík. Vytáhl jednu ze dvou lahviček s léčivým lektvarem a podal mi ji. Nu, alespoň nekrvácím a mohu se trošku hýbat a po prozkoumání mrtvol si i pořádně s Dagonem popovídat. Sem do Trolích hor ho totiž poslala věštba z Tarotových karet, respektive hned dvě věštby (tu druhou si nechal Dagon udělat pro kontrolu a ukázala prakticky totéž ^[3])

Bylo to na mě docela drsné, ale Dagon ve vyprávění pokračoval. Prý nás viděl lovit ty čtyři duše, bylo mu divné, že nás vidí průhledné a že mu neodpovídáme. To mě překvapilo, ještě nikdy nás nikdo neviděl a to by nás Dagon už takto vidět párkrát měl, takhle to vypadalo, že nás z nějakého důvodu začal viděl. Nechápal jsem vůbec proč, ale Dagon vyprávěl dál. Prý měl už podvakrát vidění s nějakým druidem, který vypadal velmi podobně jako Balanar, přičemž podle různých indicií poznal, že to je Balanarův děd. Když byl totiž Martin ještě u něj, tak začal vykřikovat, že u Dagona došlo v té chvíli k časové anomálii a že byl o 800 let mimo.

A zatímco vyprávěl, pokoušel se po vojensku dolečovat mé zranění a pak i nějaké ty své. Řekl mi také, že ví, kdo si tyhle zabijáky objednal, že to byla jedna druidská klika. Nevěděl ale jaká, a já také nevím jak se jmenují, neboť druidi se dle Dagona dělí jen na ty, kteří chtějí zachovat hvozd tak jak je, kdežto ti druzí chtějí celý Plexis zalesnit. Upozornil jsem jej, že se mezi druidy provozuje povícero dělení a ty skupiny se vzájemně prolínají, takže typické dělení je na pomáhající Sluneční straně či straně naší - Půlnoční, na ty, kteří nemají rádi Zefrítu ani Balanara za to, že nad Balanarem drží Zefríta něco jako patronát (což se teď v ohledu k naší věštbě pomalinku začíná vybarvovat) a další dělení je třeba na příznivce staré vlády a na příznivce vlády Sixela a Zefríty… a kdoví, v jakých dalších otázkách nejsou druidi jednotni. A to jsem nepřipomněl Dagonovi dělení na zvířátkové a rostlinkové druidy.

Když ve vyprávění skončil on i já, shodli jsme se, že nikam dál nepůjdeme a že bych já mohl zkusit odlovit ty tři duše a vyslechnout je, zkusil jsem tedy přejít do snového světa. V poslední době mi to vždy trvalo pět minut, ale protože i po všem tom léčení jsem dost posekán, trvalo mi to o dost déle.

Mezitím mi běžela hlavou taková věcička, která mi docvakla až teď. Balanar musel projít nějakou volbou, neboť od jisté doby se místo do vlka proměňuje v grizlyho a podle všeho od té doby umí i proměnu ve strom.

Díky tomu všemu přecházím do noční říše dost pozdě, dvě duše si už nese Balanar, každého v jednom podpaždí, oblečen do své snové zbroje a já se za ním rozbíhám. Než jsem stačil ale cokoliv u naší brány pro duše udělat, Balanar ty dva mrsknul dovnitř a zmizel.

Zkusmo jsem se optal strážné, jestli netuší, proč nás Dagon začal vidět i v naší noční práci a ona mi vysvětlila, že se jeho duše dotkl někdo s našimi nočními schopnosti. Neměl jsem čas to promyslet, neboť mě upozornila, že nejsou odloveny všechny duše. Doslova jsem vystřelil z místa od brány, ani jsem nestihl říct děkuji a mazal zpět na Plexis.

Bylo opravdu načase. Lemon měl na mušce nějakou duši, ale podle toho jak se chovala, musela to být nějaká prastará duše, protože z Lemona už doslova crčela krev a duše mu před mýma očima hrábla pařátkama do šatů a roztrhla mu je. Vrhám se okamžitě do boje, dokonce jsem u sebe nalezl lano se smyčkou, ale ani ve dvouch jsme tu duši nedávali a začínal jsem mít namále i já, a to jsem mým příchodem zachránil život Lemonovi, neboť se duše správně zaměřila na mě, jako na čerstvou sílu. Naštěstí se objevil i Balanar, přesto jsme ještě museli hodnou chvíli bojovat, než se Balanarovi povedl úspěšný chvat a začal ji odnášet k nám. Duše se stále bránila, takže na její výslech nemohlo vůbec dojít. To jsem už zažil poněkolikáté, že moje schopnosti v porovnání s prastarými dušemi jsou poměrně slabé. Chjo…

17. září, Trolí skály
(hráno 13. září 2011)

Díky nočnímu boji s dušemi jsem se probudil zřízenější než jsem byl večer, takže měl Dagon plné ruce práce, aby mě dal dohromady tak, abych se mohl sám odstransportovat k felčarovi. Dagon ale měl problém, bojí se do hvozdu, že by na něj mohli udělat hon druidové z té kliky, co nepřeje Balanarovi svatbu. Nějak jsem si to neuměl představit, jak by to dokázali udělat tak, aby nebyli v podezření, ale budiž - svolil jsem k převozu do Komodoru, tam znám léčitele Hanuše a přinejhorším i tam se nechá najít léčitelský dům, kde se nechají koupit lektvary.

Celé dopoledne jsem měl čas přemýšlet nad tím, kde se nám sakra zase vzala stará duše. Mohl by za to možná Martin, neboť si Dagon uvědomoval, že měl většinu času poloprázdný pytel s věcmi, ale když se loučili, byl ten pytel napěchovaný?

V pravé poledne, kdy jsme si už hezkých pár minut dělali teplý oběd se stalo něco neuvěřitelného. Petr, Dagonův podřízený zcela zamrzl a neměl žádnou vidinu. Já taky málem zamrzl, neboť se kolem mě vytvořila velká krusta z ledu, která mi bránila v pohybu, ale kolem hlavy se mi díky mým nočním schopnostem neudělala (mé fyzické tělo podobně omrzá, když v noci lovím) a viděl jsem, kterak dobře dvacet minut tři archaicky oblečení slunečňáci(!) páčí (!!) z Dagona duši a ta se jim udatně brání(!!!) aby tento boj po dvaceti minutách skončil nerozhodně.

Pak jsme já i Petr odmrzli a Dagon nám povyprávěl co viděl on. Dagon opět viděl Balanarova děda a něco si spolu prý dohodli…

Měl jsem vztek na to, že slunečňáci opět zasahují do přítomnosti, jen mě mátlo to, že tohle nebyla současná parta, se kterou se potkáváme, ale opravdu nějací jiní, podle oblečení předchůdci těch našich.

Tohle bylo vůbec podezřelé a tak jsme se dohodli, že se od Dagona oddělím a já sám s ďáblíkem a on s Petrem budeme prozkoumávat okolí Trolí skal, já až po doléčení.

17. září, u Trolí skály, odpoledne
(hráno 13. září 2011)

Hned brzy odpoledne se mi podařilo potkat Sarah s Lemonem a poslechnout si jejich příběh. Lemonův byl poměrně krátký, s Martinem byl jen do té noci, co jsme odváděli ty čtyři trpasličí duše. Zmizel nějak v noci a nechal mu tam tři lektvary rudého kříže, prý na  příští ráno. A opravdu je potřeboval, byla to ta poslední noc, co jsme všichni tři od té staré duše dostávali do těla.

Lemon se ráno probudil blízko lesa a překvapil ho vílí zpěv, byly to ty víly, co Lemonovi před časem zaplétali copánky. Teď když se Lemon léčil, tak kolem něj pletli věnce a snad jen svojí přítomností přispívali Lemonovi k tomu, že se dolečoval ze zranění rychleji. Pak zmizly…

Sarah projela Komodorem až po mě, a dostalo se jí stejného uvítání jako mě, jen ten Rael nebyl se mnou, ale ani za mnou. Ale to, co říkal Miloš - Raelův bratr - Lemonovi, Raelovo nepřítomnost ozřejmovalo. Prý ještě není duševně na výši, aby sám chodil po ostrově. Sarah hostinský řekl, že zásoby pro všechny z nás zbylých platil Martin.. Pak tedy vyjela za námi, našla Lemona a opuštěné vílí věnečky, aby pak začala vařit česnečku a potkala mě, který jel kolem.

Lemon nám převyprávěl své příhody a když si vyndaval mističku na polévku, zjistil, že tam má další cedulku, ale tentokrát psanou poměrně čerstvou krví na pergamen. IN GIRUM IMUS NOCTE ET CONSUMIMUR IGNI. Tuhle řeč neovládám, ale pár slov se nese všemi jazyky, hodně mi ta říkanka připomněla přísloví o tom, že je oheň dobrý sluha, ale zlý pán. Sarah zavrtěla hlavou a řekla, že krom jiného je to palindrom (čte se to stejně odpředu jako odzadu) a spíš to znamená "TOULÁME SE NOCÍ A OHEŇ NÁS STRAVUJE" jak jsme se po chvilce shodli.

My tři vůbec měli štěstí na setkání - přijel k nám posel z Ostenu a prý že nese dopis Dagonovi, vojenský, přísně tajný. Tudíž ho může tak maximálně svěřit mě, když vím že tu blizoučko Dagon je a ostatní kolem mě jsou civilisté, já ho nesmím otevřít (jako by to byla diplomatická pošta), protože on veze další dopisy, které spěchají. Lemon a pak i já jsme Sarah naznačovali, ať se mu podívá do hlavy, jestli je ten člověk - podle značek seržant od rychlých poslů - pravý.

Podle Sarah byl a jeden z dopisů vezl mágovi do Komodoru (my je jmény neznáme, ale je to jeden z těch čtyř barevných, ) a druhý markraběti do Odova a zaúkoloval ho nám téměř neznámý hrabě Alexander z Ostenu. Nechali jsme ho jet a já zůstal stát s dopisem v ruce. ^[4]

Nějak moc jsem to neřešil, dopis vložil do jedné svojí kapsy a Lemon naznačil, že je to cosi v dopise vážné a že budeme hledat Dagona. A jak jsme řekli, tak jsme udělali, takže za nějaké dvě hodiny jsme na místě, kde stále stojí Dagonův a Petrův koník respektive mezek.

Stoupáme do hor a začínáme čím dál tím víc cítit, že někdo nahoře pálí dřevo. Je to možné že by to mohl být Dagon a tak tam směřujeme. Za převisem ale vidíme dívku mladou 15-ti let, v kotlíku jí bublá polévka z tuřínu a plete si věneček. Zřejmě tulačka odkojená cechem zlodějů (později potvrzeno, je to chmatačka). Dali jsme se s ní do řeči, jak se jmenuje, co viděla a slyšela a hlavně kde se tu v okolí schovává. Jmenuje se Romaneta a schovává se támhle v té jeskyni. Jenže se děje i něco špatného.

Dívku totiž trápí naprosto stejný problém jako Dagona, vidí nás při noční práci a o polednách zamrzá (a není si toho vědoma). V tu chvíli na mě mohli smažit topinky, tak mě to rozpálilo. "Faint o ceirios, ceirios sur cymaint!" ^[5] zaklel jsem ošklivě. Tohle už zavání nějakým úděsným průšvihem a nikdo z nás netuší jakým.

Lemon zkusmo vypustil své dva sokoly do vzduchu a ty mu signalizují pohyb v místech, kde máme dole koně a tak se tam vydávám i s dopisem.

Lemon byl vůbec aktivní, neboť se hned vrhl na prozkoumávání vchodu do jeskyně a hned u vchodu nachází pochodně, zjevně je ta jeskyně známá a dost možná že to bude nějaká hrobka, nebo dokonce přímo ta základna. Pak popolezl ještě o kousek dál, šmátl do nějaké pasti rukou a díky tomu se zavalil vchod.

Já dole jsem potkal Petra, prý se s Dagonem vyměnili a dnes hlídá u pastí on, kdežto on čeká na zahoukání rohu, po velkém přemýšlení mu předávám dopis pro Dagona, aby mě pak celý zbytek dne trápila myšlenka, jestli jsem právě v tomto případě neudělal chybu…

… A o 20 minut později pomáhám i já odhazovat kameny, abych pomohl osvobodit Lemona. Po nějakých dvou hodinách jsem já a Sarah odházeli dost velkých kamenů, Romaneta se moc nepředřela a jen zlehka odhazovala lehčí kameny, které mě a Sarah padali z rukou blízko jeskyně a dělala nám tam místo na kameny větší. Mezitím vyprávěla o pastích, které tam v té jeskyni jsou. Měl jsem možnost velmi kratičce nahlédnout do batůžku jí a spatřil provazový žebřík. To mě zaujalo, ale v hlavě neseplo…

Jakmile byl průlez dost velký, lezeme dovnitř a vrchní část jeskyně odpasťujeme. V horní části ale už past nebyla, takže to bylo bez práce, udělali jsme si čáru v prachu na zemi, kde to prozkoumané nemáme a začínáme odpočívat. Hlídky si dělíme tak, abychom hlídali my Mormoni a Romaneta ne. Nějaké ty stopy mokasínů jsou vidět za naší čarou, někdo tudyma opravdu prochází sem a tam.

Zalehli jsme a když byl správný čas, zaskočil jsem za Pánem snů, abych mu vypověděl trampoty s těmi podivnými slunečňáky. To co jsi viděl, byla jen vize Tvého cvičeného mozku, se kterou si neuměl poradit. Už jsem tento problém řešil s tvými pra předky ve službě. Tenkrát jsem s nimi trávil několikero dní, než jsem odhalil příčinu. To co si mozek tvého prapředka ve službě představil jako starobylého slunečňáka byl ve skutečnosti atak morte ascenda, pokus o směnu "duše" kus za kus, pokus jedné z jejich mocnějších duší dostat se zpět na tento svět ovládnutím živé bytosti. Lze to jen ve zvláštních okamžicích, jen v okamžicích, kdy probíhá telepatické spojení skrze hlubiny času. řekl mi. Na moji otázku, jak tomu zabránit mi neřekl potěšující zprávu - žel jednat se dá jen pokud jsi v centru dění, nelze předvídat, kdy někdo vyvolá telepatické spojení tak mocnýho rozsahu a už vůbec se nedá předvídat, jestli jej zaměří a pokusí se zneužít někdo z morte ascenda, ale jak asi tušíš seznam těch, co by rádi pronikli zpět na tento svět je opravdu nekonečně dlouhý…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] mimo deníček postavy: Klíčnice na mě seslala dvě kouzla. První se o mě otřelo a já si jej uvědomil, druhé jsem nezaznamenal, ale bylo to psychického rázu. Aniž jsem to tušil, musel jsem pravdivě odpovědět na otázku, jestli jí chci kvůli holím nebo něčemu jinému ublížit….

[2] Prapůvodní hůl byla příliš mocná a tak její moc byla rozdělena do holí dvou. Byla-li by opět spojena, její schopnost naroste tak, že by dokázala potopit celý Plexis naráz. Ale její moc není jen ničivá, ale i tvořivá…

[3] Náš Gamemaster umí provádět i věštění z karet v reálu a tak si to ti dva zkusili. Balíček si zamíchal hráč Dagona sám, položil tři otázky a vytáhl si z balíčku tři karty . Na první otázku, kdo bude osudem nejvíce otloukán se ukázal obrázek druida. Co se bude dít - karta nájemného vraha, dopadne to jak? Karta smrti. Když jsem vám toto stane v reálu, pak docela zamrazí v zádech…

Druhou věštbu provedli později, tentokrát byly otázky trošku jiné, ale karta smrti zůstala, přestože byly karty Dagonem řádně promíchány. Otázky byly trošku jiné - Koho to ohrozí - Klíčnici, Proč - pro zisk, jak to dopadne - smrt. Z toho Dagon usoudil, že je v ohrožení jak Balanar, tak i klíčnice.

[4] mimo deníček postavy: Významně jsem se podíval na ostatní, položil viditelně dopis u batůžku a i s ďáblíkem odešel dost daleko udělat loužičku a vyčistit si boty. Po nějakých třech minutách sem zpět a Lemon mi podal zalepený dopis

dopis - Modřinka ho v tuto chvíli nezná: "Poručíku Dagone, tímto ruším vaši dovolenou a povolávám vás do služby. Zatkněte nejstaršího syna v Odově, jmenuje se Vincek. Tento muž se bud zodpovídat z hrdelního zločinu kolaborace s nemrtvými. Velmi pravděpodobně bude klást odpor, smíte si vypůjčit jednotku Mormonů a zasvětit je do podrobností mise. Dovezete jej do věznice v Ostenu, kde bude znovuzahájena vaše dovolená……………." + nějaké další detaily.

[5] Překladatelský oříšek - něco jako "Kolik višní tolik třešní".