Haepp Modřinka

Křemílkovské záblesky

18. září 2011, jeskyně v Trolích skalách
(hráno 13. září 2011)

Noční hlídky (v reálném světě) proběhly v zažitém pořádku - Lemon, já, Sarah a přestože jsme hlídali nepřetržitě, Romaneta byla fuč o Lemonovo batůžku ani nemluvě. Za čarou přibyly dvoje bosé dívčí stopy - vedoucí dolů a vedoucí nahoru. Jak a komu se Romaneta mohla ztratit, to nechápu. Na začátku Lemonovo hlídky ale Romaneta v jeskyni ještě byla, prý se jí díval do hlavy na sny…

Po delším dohadování o tom co s stalo a kdo za to může, jsme šli se Sarah meditovat ven a jak se zdá, naše jeskyňka přitahuje samé dívky, slézá k nám další, oblečená podobně jako Asamští nindžové, ale je  značně přezdobená stříbrnými šperky. Jmenuje se Axiomasels…

Tak, jak jsme měli štěstí na setkání včera, máme jej i dnes. Nejprve Balanar potkal Romanetu s Lemonovo batohem, pak se nechal Romanetou odvést k jeskyni. Romaneta pak udělala pápá, Bali ji nechal a šel za námi do jeskyně. To už se přiblížil i Dagon, takže ti dva vlezli k nám do jeskyně naráz, ale to už my všichni i s Axiomasels pronikáme za jedny z dveří s nápisem "Na těle mrtvé krajiny se mečem píší dějiny". Za nimi ležela dívka spoutaná provazy a s roubíkem v ústech. Jmenuje se Nina a je člověk, byla sem nějakými zloduchy unesena. A jako bonus, za následujícími dveřmi byl, a to nikdo neuhodnete, hobit Křemílek. A prý "to je dost, že jste tady".

V duchu jsem si promítl posledních pár vteřin. Vidím na zemi dívku, první kolem ní prochází Lemon, pak jde Axiomasels, testne na krkavici jestli dívka žije, řekne nám výsledek a jde dál. Pak vidím Sarah, jak naznačuje, že to je kamarádka Romanety a překročí ji. A až pak se k dívce dostávám já, vyndávám jí roubík a ošmatávám bouli na hlavě. Pak ji Sarah dává napít. Dívka nám zkouší něco vyprávět, ale leká se Dagona a ječí. Očividně začátečnice v oboru…

Když se posunu v ději o půlhodinu dál, Axiomasels ohmatává stěnu za Křemílkem, kde je nakreslena brána do Morte Ascenda. O patro níže je v obdobné jeskynní místnosti nakreslena sluneční brána a je jasné, že dole o patro níž je nakreslená brána naše. A podle zvuků jsou hlídány obě nějakou bestií. Ďáblík mi popsal tu, co hlídá blíže k nám.

Krátce, další půlhodinku se dohadujeme, co budeme dělat, aby to dopadlo očekávatelně. Axiomasels a Křemílek si chtějí sdělovat alchymistická tajemství a pomrkávají po sobě, my ostatní chceme jít za Dagonovo úkoly, co měl popsané v dopisu, který mu předal Petr (a co jsem Petrovi včera předal já). Při cestě doprovodíme Ninu domů, prý bydlí v Komodoru s rodiči.

Do pěti minut mám chuť vyvraždit veškeré alchymistické plémě jednou provždy. Ti dva se pokusili raisou odstřelit toho démona, co hlídá sluneční dveře, ale on si začal dávat je, takže se odhypli ven. Axiomasels viděla mojí reakci, a správně tušila, že jí nechci pogratulovat k úspěšnému odhypnutí se ven, takže se zneviditelnila a zdrhla. Křemílek se rozloučil a na svých létacích botách letěl domů do Varpu za svojí maminkou.

Dagon nám vyprávěl, že teď poslední noc jeho past nesklapla, s úsměvem mu na to říkám, že už asi došli assasini. Možná pravdu mám, možná je pravda spíš ta, že past už je takříkajíc obehraná a že už mu na ni neskočí, zvlášť jestli alespoň jeden assasin obdařený zrakem viděl to, co se dělo.

Sešli jsme ke koním a začali putovat směr Komodor-Odov, ale samozřejmě jsme neměli šanci dojít nějak moc daleko, protože tu nebyly koně pro všechny. Cestou zjišťuji, že máme za zády stín - Romanetu. Pokusil jsem se na ní udělat bubáky, aby za námi nepokusila chodit a taky že až zalže a já u toho budu, že dostane výprask na zadeček. Snad to zabralo, ale musel jsem si na to vyndat provázek a navlhčit ho, aby jí to došlo…

Balanar s Dagonem, jediní z nás, které je hvozd ochoten pustit skrz sebe tak, že jim stromy uhýbají, se dohodli, že to střihnou rychleji a Vincka, nejstaršího syna hrnčíře, jak jsem si přečetl v dopise s úkolem, který nechal Dagon kolovat, případně zadrží při činu. Houkl jsem na Balanara, ať kouká zavčasu usnout, že ta duše, co rozčílil Křemílek s Axiosels, bude vzhůru a bude řádit…

Jako bych hrách na stěnu házel. Chodíme všichni tři poslední dobou do Noční služby jak do houslí, pár dnů zpátky všechno za nás tři oddřel Balanar, minule měl skluz on, takže jsme měli namále já s Lemonem a kdoví, jak to dopadne dnes večer.

Nině večer na našem tábořišti, který rozbíjíme kdesi ve stepi, vysvětluji, že když uvidí v noci nějaké podivnosti na mě a na Lemonovi (ledovou krustu), že s námi za žádnou cenu nesmí pohnout. Odkývala mi to, ale protože si nejsem jist, jestli to pochopila, shodujeme se, že na duši půjdeme až při hlídce Sarah.

Jak jsem před chvilkou psal o dochvilnosti na noční službu, dneska to dopadlo stejně. Lemon se válí v krvi, já za další dva šlicy, pokud se mi nepodaří uhnout ráně téhle duše, půjdu za ním na zem a teprve v tu chvíli přichází Balanar. Stál-li by Lemon na nohou, možná bychom tuhle duši dali, zvlášť byl-li by zdravý, takhle mě napadá pouze jediná myšlenka - posily. A jediný kdo mně napadá do posil je Pán snů. Bleskově se s Balanarem domlouváme, že on minutku určitě vydrží a já pádím rychle na oblohu.

Mezitím Nina viděla, co se nám děje a že Lemonovi je zle nedobře, takže vzbudila Sarah a ta měla naprosto skvělý a hlavně funkční nápad - přeopatrně nalila do Lemona lektvar rudého kříže, který zapůsobil až ve snovém světě, takže Lemon, sice celý zmatený, ale vstal z mdlob ze země a začal pomáhat Balanarovi v defenzivní taktice…

Pán snů se odmítl zapojit osobně, že to prý nemůže, ale když prý máme takové potíže, máme se spojit se slunečňáky a udělat společný lov za úsvitu, nebo soumraku. Omluvil jsem se, že se s nimi neumím spojit a Pán snů se uvolil, že jim dá vědět. Naklusal jsem tedy zpět a už z dálky řvu - “Zpátky, budeme jí lovit za úsvitu spolu se slunečňáky, zpátky!”

Balanar pochopil hnedky a zdejchnul se, ale Lemona jsem musel strhnout od duše já…

Mít sebou dvě sličné dívky, které si umějí poradit se dvěma rozhadrovanými chlapy, je úžasné, děvčata nám umyla krev z obličeje, mě napojila mým posledním ruďákem i nějaké to krvácení ovázala. To na této situaci bylo pozitivní, negativní bylo to, že do té řeže budeme muset jít znovu, byť s posilami, to, že ráno naprosto jistě nebudu schopen meditovat a bojím se, že Sarah toho taky moc nenaspí a možná ani ona nenamedituje. Jak budeme honit zítra v podvečer toho Vincka (pokud ho Balanar a Dagon mezitím nedopadnou), to netuším, pokud nemám nameditovánu veškerou manu, kterou nameditovat mohu, jsem maličko nesvůj.

S Lemonem jsme se dohodli, že do snového světa přejdeme asi tak hodinku a půl před svítáním, abychom měli šanci se znovu sejít s Balanarem i se slunečňáky. Jak dohodnuto, tak uděláno, Balanar měl naštěstí podobný nápad, takže přišel a měl čas nám odvyprávět, že k němu Dagonovi a Křemílkovi mající ležení pře Odovem přišli fyzicky tři slunečňáci a chtějí zalehnout u nich a žádají Dagona aby i je hlídal. Dagon s nimi měl nějakou učenou diskuzi na téma, jak mu kdosi z cechu slunečňáků bere o pravé poledne duši a nejstarší ze slunečňáků mu to ani nepotvrdil ani nevyvrátil, pouze se ohradil že jejich trojice to není… Každopádně Balanar dohodl se slunečňáky, že tahle duše je naše, ale dle svých slov už si nepotvrdili slovně, že ta poslední duše, jejíž existenci předpokládáme, bude jejich, přislíbil pouze pomoc slovem, přijdou-li na tu duši dříve oni…

Nakonec do snového světa přišli i ti slunečňáci, společně jsme se vrhli na duši (byli jsme varováni, že nesmíme zkřížit lasa ani zbraně se slunečňáky, jinak smrt, musíme lovit tedy bez lan) dáváme duši tak tak, a v šesti (!!) ji neseme k naší bráně. Slunečňáci se asi tak pět metrů od brány odpojili a čekali, zdali se nám zadaří ji dostat za bránu, nám se to podařilo.

Já i Lemon po zavření brány okamžitě mizíme ke svým tělům, okamžitě se nutíme do probuzení a přesně v tom přechodu, kdy už jsme vzhůru, ale ještě tak nějak trošku mimo, vidíme dvě duše slunečňáků, jak se před našima očima rozplývají. To bylo značně podivné a podezřelé. Proč jen dvě a proč se to vůbec stalo?

Každopádně si v duchu otáčím kalendář…

19. září  2011, kdesi na stepi před Komodorem
(hráno 18. září 2011)

… a po otočení kalendáře sleduji, co se změnilo u nás. Naštěstí nic a tak balíme tábor a my dva s Lemonem tentokrát nedžentlmensky jedeme na koních (na mém koni celé včerejší odpoledne putovala Nina), máme toho dost a další lektvar rudého kříže nesmíme použít, jinak by na nás působil jako jed…

Až do Komodoru se nestalo nic, doprovodili jsme Ninu až domů a její rodiče nám z vděčnosti sehnali léčitele, takže já i Lemon jsme doléčeni. Rodiče byli rádi, že se Nina osamostatnila (znělo mi to tak jako že se konečně osamostatnila) a když jí Sarah sdělila, že jí může nakontaktovat na Garnacký cech, byli všichni štěstím bez sebe. I zásoby nám doplnili…

Každopádně my si objednáváme dostavník, koníky necháváme odpočinout ve stáji a jedeme směr Odov. Dojeli jsme však jen na křižovatku cest na Odov a Perklus, kde jsme zastihli jednoho ze slunečňáků.

Zjevně se muselo něco stát, protože přes den bývali slunečňáci spolu a teď tenhle slunečňák jde, jako by byl úplně mimo a zdrcen nějakou událostí. Okamžitě kážu zastavit a běžím za ním - zatočil do směru na Perclus. Minimálně mu chci já za sebe poděkovat za pomoc, kterou nám poskytli a možná maličko navázat lepší vztahy, které jsou od jistých událostí ochladlé (musel bych teď hledat v deníku, která událost byla první a spustila celý řetěz toho všeho…)

Slunečńák se po mě podíval a po odvyprávění příběhu co se dělo u nich a Balanara je mi špatně, duševně špatně a divím se, že ještě žiju, že si na mě nevybil svojí frustraci z té situace. Vyrozuměl jsem, že buď Křemílek nebo Dagon úmyslně se všemi třemi slunečňáky hnuli, aby se jejich duše nemohly vrátit do těl. To je problém - tělo v tomto stavu začíná umírat, tohle jsem viděl před zhruba třemi měsíci u Lemona, když s jeho tělem hnuli strážní. Docvaklo mi také, že u slunečňáků ti dva byli bažanti ve službě pro Pána Pravého poledne, narozdíl od tohodle třetího - protějšku Balanara, který to dokázal ještě prodýchat, zřejmě stihl Balanar zasáhnout.

Jenže to není vše, ti idioti jim ukradli i jejich klepadlo… Omlouvám se mu a cítím v sobě vinu, protože to já si vyžádal jejich pomoc, Jediné co mohu slunečňákovi slíbit, že se pokusím zjednat nápravu (ale bude to těžké, to vím sám. Já se jejich klepadla nesmím dotknout, budu muset zasvětit někdo dalšího….)

Zatmívalo se mi z toho všeho před očima, když jsem si představil všechny důsledky vzniklé nerovnováhy a slyším Mrakoplašovo hlas, jak mi důsledky nerovnováhy vysvětluje na svém případě, jak nemůže usnout, jak se nemůže spojit s Pánem snů (tou dobou byl ztracený Balanar) a když jsem si uvědomil, že tenhle slunečňák nemá ani klepadlo. Panenko skákavá…

Tenhle úsek dnešního dne mám vůbec dost zahalený, takže ani nevím jak dlouho to trvalo než jsem se dostal do kočáru a ani co jsem říkal, protože mi bylo, jako by znova umřela Sheli a já neměl proč být veselý….

Probrala mě až myšlenka Sarah, že v blízkosti Dagona a Křemílka sešle hledací kouzlo působící na neživé věci a to jí prstíčkem ukáže, kdo z těch dvou ho má v batůžku a pak že ve spolupráci s Ninou dotyčného oberou. Můj úkol bude sjednat si přes Pána snů schůzku se zbylým slunečňákem, což si plánuji tak, že v podvečer vlezu na oblohu přes klepadlo a domluvíme předání na nejbližší ráno…

I když mi začalo v dáli svítit malé světélko naděje, stejně mi chmurná nálada vydržela až do Odova, kde se mi příliš nezlepšila, neboť na dohodnutém místě - v hospodě - Dagon s Balanarem ani Křemílkem nejsou. Naštěstí se v téhle hospodě alespoň ubytovali a protože je hostinský názoru, že ti tři jsou jen někde na tržnici, platím předem za ubytování mé, Lemona a obou dívek a tak nějak taky jdeme ven - hostinský má pro ty tři od nás vzkaz “čekejte, do hodiny jsme zpět”

Ale ani ho hostinský nemusel vyřizovat, protože výbuch a následné zhroucení domu o půl hodiny později dalo všem ve městě najevo, že se něco děje. Ukázalo se, že Lemon je předvídavější než já, protože zaběhl do hrnčířského domku a těsně před výbuchem v něm stihl zastihnout a vytáhnout ven hrnčíře - otce našeho Vincka - na ulici, který ale netuší, co poslední dva roky jeho syn ve sklepě dělá.

Balanar s Dagonem se vynořili z prachu budovy, Dagon řve, že stopuje nemrtvé běžící podzemím (jeho meč se zdá být nepokojným a poblikává) a míří kamsi k bráně a pak za bránu, jenže stopu ztrácí…

Měl jsem čas Dagonovi sdělit, že jej pravděpodobně chtějí o duši připravit kdosi z Morte Ascenda a dostal jsem vynadáno, proč jsem mu to neřekl dřív. Z jeho reakce soudím, že to byl on, kdo pošoupával slunečňáky…

Za půl hodiny vybíháme za hradby znovu, Romaneta, naše známá, právě přelezla hradby a pádí kamsi k lesu, kam si myslíme, že mohli zmiznout naši nemrtví. Tiše běžíme za ní a Romaneta za chvíli šplhá do větví do nějaké chatrčky.

Máme štěstí přímo neuvěřitelné, nesla zásoby Vinckovi. Strhl se boj a ty dva se nám podařilo zajmout zraněné, ale živé. Mě se nedařilo kouzlo svaž…

Každopádně nastalo dohadování co dál - Doprovodit Vincka a Romanetu do Ostenu do vězení, nebo projít podzemí Ostenu a vyčmuchat nemrtvé a riskovat přitom, že nám našeho svědka Vincka zabijí? Nebo jít pryč s Vinckem a nechat řádit nemrtvé v Ostenu? Ale přeci si mohou zavolat posily odjinud, třeba z řádu slunečního svitu !?!

Zničehož nic se mi v ruce objevil útržeček svitku pergamenu s nápisem, "vypadni odsud potřebuju metamorfózu". Psala to Sarah a já začal tušit, že už se jí zadařilo. A taky že ano, klepadlo slunečňáků má. Proměňuji ji a sebe v sokoly a letíme směr Perclus, kam až nám vydržela proměna v sokoly. Naštěstí se nám podařilo předhonit slunečňáka, jenž šel pěšky stále po cestě a do jedné desítky minut nás našel.

Znovu se mu omlouvám za potíže, říkám že pro něj něco máme a pak poodstupuji, aby Sarah mohla ze svého batůžku vyndat zlaté klepadlo a předat ho bez nebezpečí toho že omdlím nebo něco horšího. Slunečňák si pomocí klepadla otevřel, pak nějak zavřel a klepadlo z vnějšku zmizelo.

To si musím nacvičit, říkám si, ale dnes budu rád i jen za to, že zalehnu a opravdu se pořádně vyspím, protože v tuhle vteřinu jsem úplně bez many, rozlámaný z boje s Vincentem - parchant proti mě vystřelil nějakou vybuchující věc a můj trikot je zepředu poničen a zakrvácen….

Hostinskému v Komodoru, přes který se snažíme projít v honbě za ostatními (buď jsme nějakým kouzlem před nimi, nebo jdou divočinou), platím za nadstandardní služby a prosím ho, aby mi zajistil opravu (klidně i záplatou) mého oblečení, večeři jsem si snědl na pokoji, kde poté krátce přemýšlím nad tím, jestli se mé svědomí srovná s tím, že jsem plnil rozkazy nebo "rozkazy", jenž pro mě měly vyšší prioritu než Dagonova prosba o pomoc s úkolem s Vinckem.

Zřejmě bych měl problém večer, když bych zůstal s Dagonem, neudržel se a vyčetl mu to, co udělal a do jakého postavení dostal nás, Půlňočnátka, ale když si k tomu přidám informaci, že klepadlo vzala Sarah z batohu Křemílka, pak cítím, jako by mi něco unikalo…

Dodatek: Když jsem si po sobě pročetl dnešní zápisek, všiml jsem si, že mi úplně vypadla příhoda s Ofekem. Stalo se to mezi naším prvním a druhým výletem za hradby Odova. Přiletěl si k nám v podobě orla (Martin vyletěl s ním, ale letěl jinam), přistál a na Sarah udělal takové podivné gesto - řízl se do dlaně a pak ji nastavil tak, aby na ni viděla. Sarah zrudla až za ušima a já v tu chvíli věděl. OFEK VÍ, ŽE SE SARAH ZAPLETLA S ÚPÍRY! A otázka druhá jak se to dozvěděl? Neříkejte mi, že leze do mojí magické brašny a tam si potajmu čte čerstvé zápisky! Já si myslím, že se zná s nějakým nemrtvým, který mu to vyžvanil, a že moc dobře věděl, že je ve městě má. Zkusmo jsem mu to vyčetl, ale jasnou reakci jsem neobdržel….

Dodatek 2: Připomněl se mi i incident, který se stal o chvilenku dříve, kdy nad námi přelétal neviditelný Křemílek, kapal za sebou krev a Sarah se uchýlila k tomu aby ji ochutnala a konstatovala, že je hobití.

Dodatek 3: Sarah se mi svěřila, že má ošklivé sny a to od jisté doby. Zkusím dát s Lemonem a Balanarem pozor, jestli jí je někdo nevkládá do hlavy…

Dodatek 4:  V noci jsem byl na službě pro Pána snů. Potkal jsem se s Lemonem, který mi prozradil, kde se najdeme, naznačil i dva problémy - se zajatci prošli Komodorem a Romaneta prý patří ke Komodorskému cechu a tím, že jim otvírali brány hlavně tu pro cestu ven, tak se o tom dozví markrabě. Mohli by tak po nás jít dvě pátrací skupiny.

20. září 2011, Komodor, U sluncí
(hráno 20. září 2011)

Sarah se dnes vzbudila první a v úleku vzbudila i mě. Bylo věru proč. Naši mazlíci leželi na podlaze a nejevili ochotu se vzbudit. Naše věci byly prohrabány, byly tu ale jistá ALE. První hlavní ale, bylo "JAK???". Okna zavřena, okenice zapečetěny. Dveře zamčeny zevnitř. Nikdo další s námi uvnitř. A teď babo raď, jak se říká, jenže jsem si uvědomil, že v ústech mám hodně divnou pachuť a mírný bolehlav, takže jsme my a naši mazlíci byli přiotráveni. Otázka našeho zdraví zněla - jít k hraničářovi, nebo k alchymistovi?

Zřejmě jsme udělali dobře, protože alchymista po popsání příznaků našich i našich mazlíků nám z hlavy řekl, že na nás kdosi použil armádní omamovadlo, jenž se ale také dostává do rukou assasinů z Asamu. Ďáblík a kocouři Sarah, protože jsou menší, tak budou mít ještě hezkých pár hodin spánku.  Upozorňuje nás, že to bude muset hlásit výš, kamarádi nekamarádi, musí to dělat vždy, když k němu přijde někdo s příznaky otravy.

Klušeme hned poté do míst, kde očekáváme zbytek družiny a opravdu se zadařilo je najít. Noc měli zpestřenou i ostatní a jak.

Když shrnu to nejdůležitější, tak se po několika peripetiích se pozdě v noci dostali i s vězni na kraj hvozdu a Lemon se potkal chvíli předtím s Axiomasels, jenž mu zřejmě omylem (???) sestřelila jednoho sokola, aby měla co jíst. Lemon byl od zbytku odpojen proto, že se měl potkat s Petrem - Dagonovo dočasným vojenským pomocníkem, ostatní hlídali zajatce.

Noc započala poměrně normálně, ale pak došlo k čemusi mezi Dagonem a Balanarovým dědem. Pokud jsem to pochopil správně, pak se duše Balanarova děda posunula v čase o 800 let dopředu, vypůjčila si Dagonovo tělo, zašla si přes Balanarovu hůl na Eldor, mezitím vyléčila několik nemocných a na závěr si vyměnila tělo zpět a pomohla strážit naše vězně. Romaneta pofňukávala, ale Vincek jakoby něco tušil a odmítal jídlo…

Další část děje už shrnout nejde, neboť se u našich přátel a vězňů objevili nemrtví, či spíše nějaká monstra, Balanarův děd^[1] - Balanaros - si vypůjčil Balanarovu hůl a… což je naprosto neuvěřitelné… během půlminuty dostal Malý hvozd do takového stavu, že se vzbudil a aktivně pomohl ke zničení všech těch potvor. Jenže pak začal být agresivní i na všechny,co do hvozdu nepatří - humanoidy. Takže všichni vyběhli ven a s příchodem prvního paprsku se děd opět vrátil do svého času…

Dagon si nepamatoval nic od chvíle, kdy usnul v Malém hvozdu a probral se ráno na stepi, kde vyrostl velký dub, pod ním rostla bujná tráva a rostlinky, které jsem já, Dagon ani Sarah nedokázali pojmenovat a tak raději jdeme za ostatními.

Tolik se toho stalo za naší nepřítomnosti a když docházíme ke hvozdu my, už přichází 20 druidů a snaží se začít hvozd uspávat, ale nejde jim to a tak přivolávají další druidy, Balanar dostává několik nelichotivých jmen a já zatím píšu varovný dopis pro naše velvyslanectví o Axiomasels.

Do všech těch zmatků se vzbudil první z našich mazlíčků - jeden ze Saražiných kocourů a vypráví naprosto neuvěřitelnou historku, jenž začíná už naší pozdní večeří. Prý jsem přímo já řekl větu o tom, že zrovna kolem nás prošli zajatci s Dagonem a Balanarem, což byla první zjevná nesrovnalost. Druhá pak vznikla v tom, že kocouři Sarah vždy dostávají mističku s mlékem na dobrou noc, ale dnes tam měli druhou a všichni tři i s mým ďáblíkem závodili, kdo vylemtá jazykem víc mléka. Soudě podle toho, že se jako druhý probral můj ďáblík, musel vyhrát druhý kocour Sarah.

Tím pádem netuším, co se doopravdy dělo, jestli se za nás někdo vydával a naši mazlíci to nepoznali, nebo co se děje, ale víc mě trápilo to, že je ti nemrtví našli, takže jsem Dagonovi navrhl, ať prošacuje znovu ty dva vězně a projde i batůžek. Byl tam měděný prstýnek, který Dagon mrskl do hvozdu. Vincek posmutněl…

Vyrazili jsme v přímé linii na východ a díky Balanarovo druidských schopnostem nás protlačil přes hvozd až před brány Ostenu velmi rychle, vězně jsme u brány Ostenské věznice předávali oba vězně v devět hodin večer.

Kromě Dagona všichni spali v hospůdce, Dagon spal v kasárnách. Já před spaním odeslal svůj dopis.

21. září 2011, Osten
(hráno 20. září 2011)

Ten, kdo vymyslel, že hospoda bude blízko kasáren, by zasloužil nějaké potrestání, protože zvonění na kus kovové tyče a řev "nástup na rozcvičku" není pro civilisty náhodně Ostenem projíždějících a znavených po cestě, moc vhodné. Ale pogratuloval jsem si, že jsem dokázal zaspat při řevu, který se musel ozvat o pár chvilek dřív - "budíček".

Novinky - místu, kde Dagon spal a kde vyrostl onen dub, se nově říká "U Dagonova dubu" a naštvaní druidové, jenž celý den uspávali Malý hvozd aspoň o jeden stupínek tomu místu pejorativně říkají "Kraví hvozd"…

Půjčujeme si koně a zrychleně jedeme směr Komodor, přičemž používáme poměrně prošlapanou a projetou cestu hvozdem, jenž se napojuje na cestu z Ostenu a míjí Cedrov. Dost dobrá zkratka, ale do Odova, což je skutečný cíl naší cesty, dnes ještě nedojíždíme.

22. září 2011, Odov
(hráno 20. září 2011)

Dnes v Odově nacházíme opilého respektive střízlivějícího Petra, prý mu včera v noci poslal Dagon lehkou dívku, která se jmenovala Axiomasels (byla oblečená jinak, než ji známe my) a spíše z něj tahala rozumy o Dagonovi. Dagon si od něj převzal zbroj a zařval tak, že málem spadla hospoda. Kolem nějaké jeho věci byl omotaný drátek, podobný tomu, co zabavil Romanetě. Další drátek na Dagonovo koni.

Trošinku mi to zavrtalo hlavou, takže jsem vysypal svoje věci z batůžku a důkladně je prohlédl. Můžete hádat, ale pravdu má ten, kdo se vsadil že mám drátek nenápadně omotaný kolem jedné své věci. Sarah to samé, naštvaně ze svého batůžku vytáhla také drátek. Raděj jsem doporučil i Balanarovi a Lemonovi, ať si prohlédnou své věci, ale oni drátek nenašli. Nabízí se otázka - proč? Ale tuhle otázku prozatím odkládám. Každopádně si veškeré drátky shromáždil Dagon, ale už nám neřekl, co s nimi zamýšlí. Asi se teď majitel sledovacích drátků diví, jak nablízko jsme se sešli a že se nehýbeme…

Chceme vyřešit otázku nemrtvých či bojových monster, jenž mohla zbýt v Odovské kanalizaci poté, co jsme tu před pár dny zatýkali Vincka a tak nějak pololegálně lezeme jedním vlezem do podzemí. Dagon v podzemí docela ožil a byl schopen nás provádět tak dobře, že jsme nezabloudili.

Vstupy a kanály jsou povětšinou zajištěny novými zámky a valná většina výtoků z domů jsou dost malé na to aby jimi cokoliv velkého prolezlo, to až u velmi velkého tunelu u řádu Měsíčního svitu nacházíme u mříží velké drápance, stopy boje a dokonce kopičku popela. A opravený zámek…

To u vstupu do posádky je vidět, že je vlez do podzemí docela používaný a zde v tomto místě mě navíc překvapilo, že Dagonův meč začal reagovat a reakce pomalu slábla, co jsme šli do chodby vedoucí na východ - ven z města. Tam pak pro změnu zář začala sílit, až…

Pak proběhl první boj, aby zcela na konci tunelu proběhl boj druhý. První byla nějaká nadupaná příšera, druhým pak byl zmučený kroll, který padal do berserka, jen se kolem mihla veverka a kterému dali do ruky meč. Nemohl ani dopředu ani zpět, na obou stranách byly mříže. První jsme vyrazili, přes druhé, vedoucí do lesa jsme se hypovali…

Z celé akce následně pořizuji záznam na pergamen pro místní správu, a obšírnější zprávu poslal k nám na vyslanectví. A pak hurá na Balanarovu svatbu, ještě že bude až zítra na úplném konečku dne.

23. září 2011, dopoledne, kdesi na Plexisu
(předehráno  23. září 2011)

Obdržel jsem odpověď od nás, přišla docela rychle^[2], jenže se mílovými kroky blíží Balanarovo svatba, takže následujících pár dnů s tím nepohneme.

Okamžitě jsem se i já vrhl do příprav, ale už vím, že jeden z mých svatebních darů nestihne přijet od nás z Velvétu, na to je moc krátká doba a blíží se zimní bouře, které plavbu mezi Velvétem a Plexisem značně znepříjemňují…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] V některých chvílích mi mládenci tento příběh vyprávěli tak, že Balanaros byl děd, ale o chvilku později, že Balanaros byl praděd. Každopádně žil v době, kdy zrovinka končila vláda trpaslíků…

Dále jsem zachytil, že se Balanarova babička taky jmenovala Klíčnice, děd měl tak dvě hodinky mezi svým návratem z Eldoru a útokem monster si s Balanarem popovídat. Vysvětlil mu, co se stalo, když se ony dvě hole naposledy dotkly - rozmetala hory a vznikla Východní poušť. Lidem se pak řeklo, že přišla strašlivá bouře, která hory rozmetala, díky čemuž přežili všichni tvorové na Plexisu bez úhony.

[2] Dopis samozřejmě do deníku Modřinky zapsán není :-) ale v deníku hráče by chybět neměl