Půlnoční služba, svatba, a malíři

O pravé poledne jsem přeplouval s Cháronem z Hatoru na Eldor a měl možnost si v klidu zapřemýšlet o tom, co se dělo o dnešní noční službu.

Jednak jsem si ověřil, že stále vládnu uměním, jenž normálně využívá pomocník Pána snů na pozici tři, tedy možností za pomoci brčka manipulovat se sny, respektive že se můžu s Lemonem prohodit na pozicích. Tohle pozitivní zjištění ale přebíjí zjištění negativní, Sarah má stále problémy se svými sny, takže můj předpoklad, že někdo ze slunečňáků opět dělá neplechu, se nepotvrdil. Současně si uvědomuji, že jsem si nikdy ani neozkoušel Balanarovu noční zbroj a meč. Hm, jestlipak bych ten meč uzvedl?

Druhé pořádné ověřování jsem si dělal sám se sebou a pak si u Pána snů na konci služby ověřil, že si vše pamatuji dobře a optal se, zdali se nějak mohu léčit v průběhu služby. Když to shrnu, v kutně zpěvem písní uspávám, světlem uklidňuji a (nově) lanem lovím. Kutna mi umožňuje o dost rychlejší pohyb a taky v ní mohu vstoupit na oblohu. To mi ještě nedělá úplně dobře na žaludek, takže to dělám co nejméně. A k těmto pozitivním zprávám a zjištěním patří opět jedno negativní - to co jsem viděl dělat Mrakoplaše, že se dokázal regenerovat a dělával to typicky, když měl Půlnoční kutnu, leč nebylo tou kutnou způsobeno…

Třetí ověřování jsem už dělal pouze pokládáním otázek Pánovi snů a teď si gratuluji, že jsem to udělal. Slunečňáků se nesmím dotknout ani v reálu ani při lovu, obdobně všechny naše pomůcky pro lov duší se nesmějí nikdy dotknout, mazlíčci si nesmějí spolu hrát… Jediné, co tak ještě lze, je předávaní věcí…

Svatba proběhla poslední podzimní den a na přání ženicha byl obřad veden přesně na půlnoc. Byl v druidském duchu, tedy pod širým nebem. Za svědka šel ženichovi Lemon a nevěstě lady Zefríta.

Oddávajícím byl onen záhadný starý elf, rádce jež vždy postává za trůnem. Jako jediný ze všech přítomných tentokrát nebyl ve zdobném rouše, ale měl na sobě velice prazvláštní zbroj, včetně válečné přilbice na hlavě. Zbroj byla tvořena jako šupinovka, ale z podivných lístečků ve tvaru lipového listí, materiál hrál všemi barvami duhy a stařík tak chvílemi vypadal dost rozostřeně. O tom, že je oddávající právě on a o tom, jak se oblékl se vedli sáhodlouhé šeptandy mezi hosty.

Novomanželé pozvali spousty hostí, mimo jiné i Ofeka, Slunečňáka, tatínka Lemonova, Křemílka, Eldara a mnoho dalších hostí. Další šeptanda která zavládla davem byla hned po obřadu, kdy nevěsta prohlásila, že na přání muže bude nadále užívat jeho jméno a rozštípl to i vévoda, který oba povýšil do vyšší šlechty udělením dědičného titulu baron, baronka s tím, že Balanar obdržel léno – Malý hvozd + Jižní poušť. Nadále jest tedy jeho oficiální jméno: Sir Balanar, baron z Malého hvozdu a Jižní pouště.

Jen já, Lemon a Balanar viděli Pána snů, který děsně vytočil Lemona tím, že nesnědl ani jeden svatební koláček…

Svatebních darů bylo mnoho. Pro inspiraci: Dar od vládnoucího rodu bylo léno a titul, dar od Lemona bylo veškeré svatební pečivo pro všechny zdarma, dar od Eldara byla mahagonová skříňka v níž bylo po otevření ke spatření váleček na nudle, dětské dupačky a malý zlatý přívěsek ve tvaru vězeňské koule na nohu.

Druidové jako dar přinesli krásnou vyřezávanou elfí kolébku. Byla z dvojího druhu dřeva, světlého a tmavého a znázorňovala z tmavého dřeva všelikeré rostlinstvo a ze dřeva světlého pak lesní zvěř stojící na stráži okolo vnitřku kolébky. Ta zvířátka i květiny jsou do takového detailu zpracované až to bere dech… Kde jen už jsme takové umění viděli.

Svatební dary jsem přinesl tři - balíček tmavě modře obarvené látky na šaty, na omak velmi podobné látky županů, co se nosívají na Eldoru. Druhým darem je pomenší váček s Velvétským kořením ochucující krmě. Třetím je pak svitek pergamenu, který je přepásán stužkou a zapečetěn. Pečeť ale nemá klasický otisk pečetidla, nýbrž kdosi otiskl do pečetního vosku zřejmě nějakou starší značně ošoupanou minci drženou v drobných kleštičkách a do takto vyražené plochy chvatně načrtl rydlem kapičku vody dopadající na housenku. No co si budu ve svém vlastním deníčku nalhávat - to byla má práce :-)

V textu stálo: Milá Klíčnice, milý Balanare, velmi se omlouvám, ale můj hlavní svatební dar teprve pluje ve Velvétských vodách a sem na Plexis dorazí za měsíc či dva. Mělo by to být něco, co vás jako druidy potěší a myslím si, že se výběr zdaří, neboť dar bude vybírat můj bratr, taktéž druid. Váš Haepp Modřinka z Bílého Kamene. PS: Asi vím, co mi heraldici doporučí do erbu, až dostanu právo mít erb - viz pečeť.

Uprostřed obřadu přitančily i lesní víly, které dali novomanželům na hlavy věnečky a zas s chichotem utekli do lesa.

Svatební dar Sarah jsem si nechal nakonec, neboť s tím byla spojena příhoda. Přinesla jim obraz (a slíbila jim, že dodá ještě další dva) na nichž jsou zobrazeny naše tři úkoly. Na první obraze je nakreslený zelený drak. Pointa je v tom, že aniž by ještě věděla, koho osloví, přitočil se k ní chlap a hned začal mluvit o všech třech obrazech. Dodal, že zná prastarý způsob tvorby obrazu, kdy do obrazu vloží i cit, vůně, melodie, cokoliv. Malíř sídlí v Asamu, ale Sarah svojí zakázku raději zadala někomu od nich z Garnaku.

Povídali jsme si o svatebním daru jen ve třech (já, Sarah, Dagon) - Lemon a Balanar řeší své problémy (Lemon podle všeho přijme úkol u kněžny Valerie - tak nějak se sama pozvala na svatbu a svezla v kočáře kus cesty Lemonova otce) - a čím dál tím víc se mi přitom rozhovoru spojují informace které máme. Vzpomínám si na rozhovor s Eldarem:

Eldar opravdu chodil kolem věží a pokoušel se spojovat s mágy. Spojení se mu i povedlo, takže jsme se pobavili o tom, jestli došlo k výměně komodorských mágů. Prý nedošlo, neboť Norsik na mě může mít jakýkoliv vztek, ale obsazení věží si řídí Sixel - vládce ostrova. A hlídá si tím magická vřídla, aby je nemohl zneužít starý nepřítel…

Pak jsme přešli k Axiomasels, ale o té věděl jen díky tomu, že jsme odbouchli ten dům v Odově. Samozřejmě jsem Eldara poopravil, že to bylo trošku jinak. A pak to přišlo.

Eldar se mě zeptal, jestli jsme tak blbí nebo navedení - prý jsme zaklepali na dveře Ofeka a obvinili ho, že ví velmi dobře o těch nemrtvých. To sem se bránil co to šlo a Eldar to upřesnil. "Na Ofekovo dveře zaklepala nějaká kráva…". To už jsme se začali bavit na téma dvojníků: "No právě, někdo se snaží na vás poštvat opravdu hodně lidí, šlapete někomu na kuří oka".

Na závěr začal být Eldar tajuplný a ptal se mě jestli vím, že v určitých kruzích je svatba Klíčnice dohodnutá už úděsně dlouho a že tím, že přišla ona sem, odešel někdo z Plexisu. A kdo prý že to je? To jsem nevěděl a Eldar mi to už neřekl…

Prostě a krásně - dříve chodil po ostrově dvojník Eldara, nyní po ostrově musí chodit dvojník Sarah a dvojník můj (a otázkou je, jestli chodí i Dagonův dvojník nebo je Dagon sebevrah - jak jsem si uvědomil až teď při psaní deníku). Dagon mi to odkýval, že to vidí taky tak, otázkou je - co s tím. Pak Dagon dodal, že už nás opět nevidí chodit na půlnoční službu, což znamená jen jedno - ti divní Morte Ascenďáci vydávající se za Slunečňáky mu dali pokoj.

Nebyl jsem na svatbě až do konce, odešel jsem možná v půli svatebního veselí a šel se projít po okraji ostrova. Jako bych slyšel jistého druida, který někde mimo Plexis zpívá jednu píseň:

Přesto jsem na svatbě stihl dva okamžiky děsu v očích mých přátel a oba jakoby způsobil elf-rádce. Dagonovi prý řekl: Obě telata jsou v pořádku, Lemonovi se po jeho slovech nebo doteku(?) klepe ruka a začíná se třást celý. Z Lemona jsem nedostal nic - prý si to musí srovnat nejprve v hlavě (ale všiml jsem si že na hrudi má nalepenou šupinku z brnění elfa-rádce), z Dagona jen něco málo - prý asi něco provedl v minulosti…

Dnešní dopoledne jsem věnoval rozhovoru s Mozkomorem (Tímhle naším pojmenováním se podle Lemona dobře baví starý elf-rádce u Sixela). Hned první věc byla těžká - jak jej oslovit, když neznám jeho pravé jméno? Oslovil jsem ho zdvořilou elfskou frází, která jemně naznačuje, že jeho jméno neznám a přednesl mu problém, že nepoznáme, jestli mluvíme s dvojníkem nebo se skutečným přítelem.

Odpověď byla, že stačí lady Sarah stačí pootočit do správného směru a pak by to ona poznala vždy. Namítl jsem že ona sice pozná jestli jsem nebo nejsem pravý, ale jak v tomhle případě poznat, jestli se já potkal s pravou Sarah? To by šlo taky, ale musel bych spolupracovat s alchymistou, kteří tento odhalující předmět umějí vyrobit.

Tím to bylo odbyto a já se rozloučil, ale Mozkomor mě poprosil ještě o jednu věc - prý si má Sarah lépe chránit svou mysl - její výkřiky ze spánku prý budily celý ostrov.

Se Sarah jsem hovořil o obojím, prý na tom zapracuje, aby úplně na konci plavby vyřešila náš první problém - domluvíme si otázky a odpovědi, jenž někdo cizí nedokáže odpovědět. Hned jsme to i udělali a domluvili se na srazu ve Varpu…

Dagon zkoušel zjišťovat nějaké detaily o svých telatech a dostal nápovědu, že se má vlísat Komodorské šlechtě do přízně, že by měl šanci nahlédnout do archivu a zjistit, jestli jeho "předek" neměl nějaké léno, to by v tom archivu poznačeno bylo.

Dojel jsem domů a byl překvapen, neboť paní, která se mi stará o domek, mi ukázala několik zapečetěných měšců s pečetí Perklusu - poprvé mi přišla má šlechtická renta. Poděkoval jsem jí, doplatil jí dopředu žold a nějakou malou prémii za poctivost. Peníze jsem si uklidil.

Sarah už na ostrově zkoušela s druidy řešit to, jestli je nebo není prokletá, ale tohle umějí řešit chodci, jenž ale jako najust svatba nemá mezi hosty tuto sortu hraničářů. Zkusila se o tom doma pobavit s otcem a ten zařídil pár jedinců v kápích, kteří si se Sarah nejprve krátce promluvili. Pak si nepamatuje asi tak osm hodin, dle slov otce provedli exorcismus. Sarah se ptala i na ty lidi a prý to jsou exorcisté a z určitých důvodů zůstávají v anonymitě. Důležité informace o tom, kdo jí to udělal a proč dostane až za měsíc…

Také vyčetla vše, co se o upírech dalo najít ve veřejné části Garnacké knihovny.

Sešli jsme se v hospůdce, kde dělají rybí speciality a které mají oddělené boxy, takže tam je nějaké to soukromí. Dagon toho zkusil využít a začal hovořit o tom, že ví o legendární trpasličí zbroji, jenž byla v majetku jeho předků. Zamyslel jsem se nad tím, jestli už náhodou nebyla venku nějaká její malá část…

Každopádně míst, kam by se dalo jít máme dost, máme nedořešený Odov, Trolí hory, Asam a nově také dvě místa, které Dagon popisuje jako místa, kde sídlil jeho druh. O jednom místě je přesvědčen že ho zná přesně a je shodou okolností blízko Asamu, druhé je na určitém místě mezi Garnakem a Evelinem. Volba tedy byla jasná - Asam, ale až ráno.

Dagon byl vůbec v nějaké podivné náladě (kterou pozoruji od zprávy o dvou telatech ze svatby) a jako další bod se chce pomstít tomu muži, co jej před lety vezl do Odovského panoptika na vycpání, prý mu chce oplatit stejnou mincí. Dovolil jsem si lehce nesouhlasit a navrhovat spíše světskou spravedlnost, ale Dagon se tvářil, že světská spravedlnost už svoji šanci měla.

Nějak moc jsem to pak dál neřešil a ponořil se do vzpomínek na Plexiský 14. květen 2006 [kapitola 19], kdy jsme já a tehdejší družina Dagona z klece vysvobozovali a kolik lidí v těch dnech umíralo. Bylo to mé, Křemílkovo i Raelovo první setkání s ním…

Ráno jsme byli v hospůdce sami a opět se bavíme kam půjdeme, ale o dva boxy dál byla nějaká hobitka. Sarah tam poslala na průzkum své dva kocoury, ale hobitka je nějak odhalila (jeden jí prý lezl pod sukni) a šla nám vynadat. Jaká to ale byla náhoda, byla to Křemílkova matka Magdaléna Špachtličková.

Matka se poměrně rychle z rozčilení probrala a čílila se, že se Křemílek opět ztratil (a s ním i ukrutná zásoba jídla), zkusil jsem s ní probrat démona zapomnění (nemám na to - stojí tisíce zlatých, takže bránu budu muset ochránit jinak) a pak jsme se rozešli v dobrém.

Dagon nám vyprávěl o labyrintu, kde žili jeho předkové a kde by mohla být i ta zbroj, akorát nás velmi překvapil, když řekl, že tam byl před 2000 lety (prý cestoval v čase), a protože je to ten labyrint u Asamu, kde máme pár účtíčků s těmi zabijáky, tak jsme se pobalili a vyjeli.

Asi tak dvěsta sáhů za námi se vydal človíček, asi válečník s kuší, který zrychloval a zpomaloval úplně stejně jako my. Opravdu jde za námi, nebo je to náhodička?^[1] Když jsme zapadli do křovíčka, ani k nám nedošel, asi tak 20 sáhů od Sarah začal koukat do křovíček, na zem rozsypávat bukvice a vylákával ven satyra. Ten opravdu vyšel ven pojedl bukvice a pak znovu zapadl do lesa a tenhle válečníko-chodec za ním.

Dagon zkusmo ochutnal zbylé bukvice ze země, byly prý pomazány nějakým sádlem, ale Dagon to vyhodnotil jako zlepšení chuti. Maličko jsme se dohadovali, ale nakonec jsme usoudili, že to, co jsme viděli, je v pořádku. Zvlášť, když ďáblík viděl druida vykukujícího ze stromu a sledující scénu, kterak si satyr rozumí(?) s tím mužem.

Chyba. Na konci hvozdu Dagon několikrát změnil barvu a zapadl do křovíčka, kde zjistil, že má úděsně velký průjem. A to snědl jen hrstičku bukvic. Co to mohlo udělat se satyrem si raděj ani nepředstavujeme. Nebyl to nakonec jed? Okamžitě se zrychleně vracíme zpět, narážíme na bukvice a odbočujeme do hvozdu.

Satyr po nás házel kameny, ale Dagon se Sarah se mu vemluvili do přízně a prý že budeme měnit naše jídlo za satyrovo poklady. Satyr zajel do díry, a vynesl roztržený Balanarův kabát. Zatrnulo v nás, dobře minutu jsme byli paf, ale Sarah to vymyslela - satyr našel kus roztrženého oblečení z doby, kdy se Balanar měnil na grizzlyho, pro Sarah vynesl z doupěte perleťový hřeben a pro mě levou botu. Pak nás satyr pustil k sobě dovnitř do malého podzemí, ale tam jsme nenašli nic, co by nebylo ze smeťáku…

Jinak ten předchozí lump dopadl nedobře - zválená tráva a rozšlapaná kuše svědčila o boji, který prohrál a byl druidem pravděpodobně vykázán z lesa.

O hodinku později, už mimo hvozd, sedí jiný chlapík na batohu, oblečený jako měšťan, ale nevypadá až tak movitě. V ruce má skicář a kreslí si tam něco. Pak se obrátil na Sarah a jeho první věta byla: "Máte zpoždění madam, měla jste tu být už dopoledne" . Můžete klidně hádat, je to malíř, který umí malovat ty podivné obrázky s pocitem, vůní a kdečím, jenže to není podle Sarah ten, se kterým mluvila…

"Každý ve své hlavě nosí pár obrazů a já chci ten, na který se snažíte zapomenout. Já vám za to teď hned ukážu ještě hezčí obraz", útočí malíř na Saražinu zvědavost. Pak se ho na nějaké detaily ptáme postupně všichni a já si všímám, že když odpovídá mě, že se na mě nedívá, dokonce že uhýbá očima. Zkoušel jsem mu vlézt do pohledu, ale to už to bylo tak zjevné to jeho uhýbání, že si toho povšimla i Sarah a Dagon.

Mimochodem vím, jaký obraz by chtěl malovat tenhle malíř. Je to ten sen, ve kterém se Sarah mění v leteckou nemrtvou krvežíznivou potvoru a saje krev z horkokrevných bytostí :-(

A pak se mi to a také Dagonovi přestává čím dál tím víc líbit, mě osobně se zdálo, jako by malíř si tu Saražinu vizi chtěl vzít a následně zneužít. Co se nelíbilo Dagonovi, to netuším, ale má rozjitřená představivost viděla několik možností, jenž by se mohli stát - upír by z obrazu vyletěl, nebo by oběť do obrazu spadla a upír si s ní navěky hrál, nebo, což asi bylo "nejlepší", by obraz umožňoval zkusit si, jaké to je být létavcem…

Uhýbání mému pohledu vysvětluje tak, že už pouhá znalost obrazu a což teprve jeho namalování by mu značně zkrátilo jeho život. On ví, kdo jsem a komu v noci sloužím! A je to tu zas, mám vztek, že o mě někdo ví všechno a já o něm nic, takže si už ani nepamatuji co malíř řekl, že jsme se s Dagonem^[2] rozhodli Sarah od něj odtáhnout (ani jsme se nemuseli moc snažit, ta rozumnější část Sarah nás o to požádala, ta zvědavější se stále ohlížela zpět). V jeden okamžik malíř zmizel, jako by tam nikdy nebyl. Stejnak byl ten malíř divný, místo toho aby se bránil před Dagonovo fackou, jakoby chránil jen svůj skicář. Tím ovšem jen zvýšil mojí zvědavost.

Tím, že jdeme pěšky a zdrželi jsme se u satyra a malíře, přicházíme před Saxiské brány po setmění, tedy v době, kdy už jsou brány zavřené. Snad poprvé jsem to já, kdo zabouchal na malé okénko v bráně, které se otevřelo a já ukazuji strážnému přívěšek a prosím o vpuštění do města. Nezapomenu dát drobný peněžní obnos za tu námahu, co měl strážný s námi…

V Saxiské Rybářské baště narážíme na obchodníka či kouzelníka Proximuse, kterak hraje šatrang se svým mazlíčkem, zkusmo jsem ho pozdravil, protože je to vážený občan a očekával nějakou Proximusovskou hrubost, která opravdu přišla. No a výsledek toho všeho byl, že táhnu Dagona pryč a pomáhá mi Sarah, neboť se mu tohle Proximusovo přivítání nelíbilo. A to bylo dnes oproti jiným dnům docela milé.

Hostinský nám přinesl koláčky z Lemonovo pekárny, prý se vsadil s Lemonem že nám nikdy nezapomene dodat pečivo, když půjdeme kolem. Domlouváme se, že Lemona navštívíme v jeho službě u Valerie a ta možná bude mít chvilku i na nás.

Dnes v noci jsme měli opět prácičku pro Pána Snů a když skončila, okamžitě si půjčuji od roztržitého Lemona brčko, který chce něco málo naspat do rána a snažím se najít toho malíře. To se mi povedlo, spal, a tak jsem zasadil brčko a opatrně se ponořil do jeho snu, abych zjistil, jestli ho nemám nechat snít někomu jinému.

Zdálo se mu, že jej pronásleduje černá příšera, ale najednou se ke mně malíř otáčí(!), mlaská na mě(!!) a nesouhlasně kýve prstem(!!!). JAK TO, ŽE MNĚ VIDÍ!?! "Neplatíš, neber!" řekl přímo mě! Jsem z toho perplex. CO TO ZASE JE?!? "Odkoupil bych tohle brčko, pomohlo by mi" byla jeho druhá slova. Jako by mě polila záda studená voda. "Nemůžu prodávat něco co mi nepatří." říkám mu ledovým rozhodným hlasem a pak naštvaněji dodávám. "Teď si troufáš podívat se mi do očí?". Líbezně se na mě usmál a přistoupil až ke mě. "Ve snu si troufnu leccos. Tak leť sokolíku!" řekl a foukl mi do "mého" brčka z druhé strany, takže mě ze svého snu vykopl! ARGHT!!! I'r cellwlos diafol!^[3]

Raději jsem se vrátil do hospody, kde spalo mé tělo a ostatní. Když už jsem měl brčko udělal jsem kontrolu, jestli přátelé nemají noční můry.

Sarah se usínalo těžce, soudě podle pomuchlané postele, a vracel se jí do snů ten týpek s obrazy, ale jakmile Sarah pohlédla do jeho skicáře, probudila se. Zkusil sem jí sen poopravit, ale bylo to beznadějné. Týpek se vracel a vracel. To nemělo cenu, to bych nad Sarah stál celou noc a to by nešlo.

Zkontroloval jsem i sen Dagona, tomu se zdálo, jak jej Sarah dojí a dává našim mazlíčkům tři mističky jeho mléka a mazlíci tu třetí nechtějí. Na tenhle sen nesahám a jdu si taky něco naspat.

Dnešní ráno si Dagon přivstal a vyšel si na procházku za město. Když se vrátil, tvářil se divně, dalo by se říct, že byl rozpačitý, “Ty hele, já jsem dost mimo, ono to tu vypadá o dost jinak než před mnoha lety, nerad bych vás zdržoval, zkusím se podívat nejprve sám a až to najdu tak vám dám zprávu. Domlouváme se, že nám dá zprávu do Garnaku. Nebo my jemu dáme zprávu tamtéž, pokud tam proběhneme dříve. Lemona jsme nezastihli, vyjel s kněžnou Valérií pozorovat východ slunce.

Pak se Sarah půlhodinky přemýšlíme, co tedy budeme dělat my, protože za malíři se nám jít nechce, za ninži do stejného města také bez Dagona nechceme, takže co teď. Hostinský nás do Asamu nějak moc nelákal, ale toto město znal, narozdíl ode mě, který věděl jen nějaké detaily, ale dohromady jsme dali toto:

Nakonec to rozřešilo páže, které vešlo do hostince, a ptalo se po mě. Přihlásil jsem se mu, a prý si mám v průběhu dne sběhnout na zámek, čeká mě tam u komořího diplomatická pošta. Podívali jsme se po sobě se Sarah a raději tam jdeme hned teď.

Narozdíl od okázalosti Komodorského zámku a to zde vypadá civilněji a sloužící se zde chovají, jako by měli v sobě pár hodin vojenského výcviku, ale vzali si z něj to nejlepší. A hlavně tu není šílený komoří, který by nás hnal koupat, učil pukrlata a voněl smradlavými voňavkami.

Dopis byl určen jen pro mě, ale na svou zodpovědnost jsem si směl do písárny vzít i Sarah, odkud komoří vyhnal její osazenstvo. Dopis jsem si otevřel raději stranou, protože diplomatická pošta bývává občas chráněna nějakými “nesmysly”.

Tento dokument je přepásán stužkou s nakreslenou magickou runou spolu s Eldorskou vévodskou pečetí. To jsem se docela lekl. Pečeť jsem zlomil a následně cítil, jak se mi kouzlo otřelo o pravou ruku a zatahalo mě za přívěsek označující mojí identitu, Pak kouzlo zmizelo.

Velevážený a ctěný vyslanče, sire Haeppe Modřinko z Bílého Kamene, služebníče druhého stupně Pána snů, magistře a mistře věd čarodějných, vznešený elfe, vévodskému trůnu věrný poddaný svobodný pane.

Dovoluji si Vás obtěžovati listem tímto, bych sdělil Vám, že trápení Vašemu bylo právě učiněno utrum. Neb bytost nekalá, přecenila nasbíraných svých vědomostí o Vás a ve Vaší podobě se rozhodla s nekalými oumysly proniknouti do zapovězených míst Eldoru. Hned po odhalení se rozhodla napadnouti mých starých kostí, žel jest mi nutno konstatovati k němu exitus mortis.

Zajímavým snad znakem jest, že i po této nemilé události zachovalo tělo sobě podobu Vaši, z čehož je našimi vědci usuzováno, že nešlo o bytost magickou, metamorfozou pozměněnu, nýbrž podivným vypěstováním vytvořenu.

Důvody tohoto zůstávají stále obestřeny tajemstvím, tragický konec jest mi z celého srdce nemilý, leč útok byl tak nečekaně prudký, že bylo mi nutno brániti se ze všech svých skromných sil.

S hlubokou úctou

vikomt Jeasal, strážce velkého vstupu, velmistr psychických magických věd, 18-té úrovně, Vámi zvaný mozkomor.

Poté co jsem dopis otevřel se sám nahlas přečetl a nemohl jsem si nevšimnout, jak se mi kocouři i Bobeš nenápadně tlemí, protože jen mé oslovení zabralo tři řádky dopisu. Úhh…

Se Sarah jsem se začal radit hned na místě, jenže jsme nepřišli na jiné vysvětlení než na to, co jsme měli. Ale měli jsme alespoň dobrý nápad, kam jít a co dělat - na Eldor na průzkum, co se vlastně stalo.

Dopravu na Eldor řešíme poněkud netradičně, v karavan centru si vypůjčujeme jezdecké koně. Poměrně levně, za jeden zlatý… A jedem prakticky hned. Příště, i když budu vedle Dagona chodit pěšky, si budu brát sebou Běláska, tohle je zbytečné utrácení. Při výjezdu jsme ještě zachytili kus hovoru hokynáře a provazníka, kterak udělali velký kšeft, neboť "k čemu může kráva potřeboval lana a krumpáče a lopaty?"

O dvě hodinky později jsme ve hvozdu a máme takový podivný pocit, že nás někdo hodně rychlý sleduje a když se podíváme, tak už v daném místě není. To Eldar, který si udělal výlet na dobré zažívání a jedoucí proti nám měl pocit, že se mu někdo směje za zády a to neustále.

Pozdravili jsme se, ověřili si nenápadně otázkou na Eldara, že to je pravý Eldar a chvilku zkoumáme nejbližší okolí kolem nás. Eldarovi se smál satyr, kolem nás proběhla šestice kentaurů a Sarah u nohou vyrostla květina s hnědými okvětními lístky. Raději seznamujeme Eldara co se nám děje (dvojníci) a on se uvolil, že s námi pojede na Eldor.

O hezký kus dál si děláme polední piknik a za pomoci Eldara jsem pochopil, že satyr ani kentaur nejsou původní obyvatelé Plexisu, přičemž probíhající kentauři byli podle Eldara spíše v náladě "hurá konečně jsme volní", než v náladách "bacha něco nás honí" či "utíkej nebo si tě ulovíme", luky neměli v pohotovosti. A později vidíme druida ~~z družiny Klíč~~- z družiny paní Balanarové.

Při vstupu na mě hostinský promluvil a prý že mu jednak čtyři dny dlužím za útratu a že má na půdě moje věci, které jsem si u něj schoval, protože jsem prý pospíchal na svatbu. Vzpamatovávám se a platím požadovanou sumu i s přídavkem navíc a nechávám si vše donést nahoru na pokoj, kde všichni tři postupně zkoumáme obsah sedlové brašny a vaku. Postupně rozkládáme věci na postel. V brašně jsou čtyři černé vejcovité broušené kameny na odchyt duší(!) a ve zmuchlaném mastném hadru dvě hrsti drahokamů. Ve vaku jsou dvoje ženské šaty obyčejnějšího rázu, které neznáme a nevíme, kdo je nosil. S jednou výjimkou. Na šatech byl vlas, který jakoby vypadl Sarah z vlasů, šaty voní parfémem, co Sarah používá… A ještě v tom vaku byla obyčejná alchymistická truhlička. (V kamenech uvězněné duše nejsou)

Podruhé se stalo toto: Na dveře na férovku zaklepal muž, jehož jsme jen o pár dnů dříve pomalu vyhodili, protože se chtěl vloupat k Lemonovi a kněžně Valerii. On to opravdu udělal a přinesl nám na ukázku Lemonův prstýnek - Arnolda. Eldar ho drapsl a ..

Cítím, že mě to pomalu táhne do noční služby, jsem unavený, nic nechápu, Eldar se mu nepředstavil jako voják a nezačal ho vyslýchat, já už ho nechci ani vidět, protože ho podle všeho zaměstnal můj dvojník a přesně v tuhle chvíli dělám nejúděsnější chybu svého života. Tenhle Vincek si ukazuje na hrdlo, já gesto zopakuji na sobě, pak ukazuji na Sarah a než stačím říct, že pokud nebude Vincek mluvit, že ho ona zabije, je Sarah zraněna a Vincek zdrhá se slovy, že jsem dost zmírumilovněl.

O půlhodinku později po tom všem jsme si zahráli hru na ověření pravosti nás tří. Eldara jsme netestovali, mě se Eldar zeptal na to, co jsem vynesl z podzemí, kde jsme naposledy spolu byli (než to ze mě vymámil, tak bych byl asi 3x mrtvý za špatnou, pomalou a vyhýbavou odpověď) a Sarah si nevzpomněla na svého nejoblíbenějšího trpaslíka, za kterým chtěla na pevnině jet na návštěvu.

Tohle šílené selhání našeho plánu, jak se rozpoznat navzájem a nepadnout do léčky dvojníka mě dorazilo a šel raději spát. Zklamal jsem a cítím to i z chování Sarah, její vztah ke mě ochladl. Achjo. Eldar se docela čertil, že toho má plné kecky a necháme se mi dva prohlédnout od Mozkomora. Dobrovolně. Hned zítra.

I ve službě u Pána snů mi nebylo příjemně, byl jsem sám na sebe. Tak lze popsat situaci, při níž sám lovím duši svého dvojníka. Ještě že naše strážkyně dole u brány byla v pohodě, jinak už nevím.

11. října 2011, Cvočkov
= 20 dnů do doby, než tatínek Sarah řekne detaily o exorcismu
= 6 dnů do setkání s Dagonem v Garnaku
(hráno 11. října 2011)

Eldar ještě trošku v noci vyšetřoval a prý tu byl Vincek za mnou už 3x. Mě to nezaujalo a naznačil mu, že tohle musí vyšetřit jiní a já se do vyšetřování motat nechci. My se poměrně rychle z hospody balíme a vyrážíme koňmo do Hatoru. Cesta proběhla v poklidu.

Před branami Hatoru nějaká šlechtična od "našeho" malíře kupuje skicář s obrazy, ale nemáme šanci zjistit, kdo je to konkrétně, protože má přes obličej šedý závoj. Malíř se podíval po Sarah, té se uklonil, zkontroloval pohledem kopyta mého koně, mrkl na Eldara a začal se bavit jen se Sarah. Vztekle sykám, otáčím se a vracím k Sarah a polehounku beru otěže jejího koně.

Malíř Sarah naznačuje, že ji čekal dnes v podzemí s Dagonem a jakoby nás začal rozeštvávat, protože naznačuje, že se asi Dagon nechce dělit o tu mitrilovou zbroj, co v podzemí je. "Co náš obchod, už jste se k němu odhodlala?" optal se pak Sarah. Já mám spočítáno, že otec Sarah odpoví na její otázky kolem exorcismu už za 20 dnů a tím pádem čas na obchod se Sarah bude o den později, ale docela mě udivuje, že malíř tlačí na pilu. Nebo má taky dvojníka a není s ním ve spojení?!? Blbost, vidím všude dvojníky. To musí přestat. "Omlouvám se, obchodník zvítězil nad gentlemanem" omlouval se o chviličku později malíř.

"Obraz mám u sebe, chcete se podívat?" nabízí malíř obraz, za který by pak Sarah musela zaplatit svojí vzpomínkou. Přesně v ten okamžik silně zatáhnu za otěže Saražina koně a táhnu jí pryč. "Tak bych se rád podělil o tento skvost" říká malíř a já se ho pokouším přehlušit zpěvem. Přesto bylo ještě slyšet zbytek věty, než jsem Sarah a sebe odtáhl pryč: "Přestože tenhle pán o tomhle obraze nic neví, podvědomě tuší, že byste ho vidět neměla, neb se jeho týká. Krásný večer"

Být vládcem ostrova a řešit problémy s malířem, tak dnes vyslovím zákaz malování tohoto typu obrazů a toho maníka pošlu do vyhnanství a zapomenu kam :-( "Modřinko? Řekni mi to sám, ať se nemusím ptát, proč mě odtamtud taháš, pochybuju že ti jde jen o moje bezpečí, co na tom obraze je?" řekla mi Sarah. Jsem zelený vzteky, včerejšek, který jsem si způsobil sám a dnešní setkání s malířem mi fakt nedodalo. Jenže jak odpovědět, když fakt nevím?

Vím jen, který obrázek to nebude a ten i Sarah ukážu, můj obrázek od kluka kreslíře, který prý kreslil podle toho co viděl uvnitř mé duše. Sarah ještě naznačím, že existuje obdobný obrázek dívky s dráčkem v ruce, který nevlastním, ale pak…

Pak se jen tiše dívám na tento obrázek a smutním nad sebou. Já a zlatý dráček… Kdeže mladíku… Připadám si jako ten nejhloupější šupinatý zelenáč, co nemá inteligenci, který sebou nechá otáčet jako korouhvičkou, který nechápe ani zblo toho, co se kolem něj děje a přímo cítí, jak mu to mezi prsty uniká a on ví, že to co mu unikne už nedostihne.

Nějak moc se ale přímo v Hatoru nezdržujeme s jednou drobnou výjimkou (Sarah psala dopisy všem hostinským po ostrově, že jsem odjel mimo a že ona schraňuje moje odložené věci) a protože je Cháron i s lodí Monael u mola, jedeme tedy hned na Eldor, kde se nám do hlav koukne Mozkomor, což bude u Sarah problém, jak nám hned připomněla.

Já po zbytek plavby a ve zbytku dne přemýšlel

, jaký obraz by mohl malíř namalovat, aby mohl tak odvážně tvrdit pomocí tónu a slov, že by Sarah ten obraz vidět neměla. Mám pár obrazů, kde je hodně citu, když jsem viděl v truhle mrtvou Shelinu Marlson, mojí jedinou drowí kamarádku….

… viděl jsem odvádět duši Ann ke slunečňákům a mohl jen bezmocně přihlížet, o pár dnů dříve jsem měl na pavučinkovém laně draka a celý naštvaný jsem ho málem použil proti přátelům a drak pak umřel, protože a přestože jsem ho měl ve své moci a neuchránil jej. Jalmavu, kterou zabil zřejmě Křemílek a pak znovuzrozenou Jalmavu…

Jalmava vystrčila hlavu nad křoví a z očí jí ještě koukal spánek. Znovu jsem ji opatrně zavolal a opatrně nakročil směrem k ní, nevěda, jak se Jalmava zachová. Kdyby Jalmava byla člověk, tak bych musel prohlásit že se na mě směje, tak mi to přišlo. Chvilku ji hladím a laskám, abych své emoce dostal ven. Slov nebylo potřeba, cítím se jako bych se potkal po delším čase se svojí sestrou…

Naposledy se dotýkám Jalmavy a loučím se s ní. Přestože stojím u Jalmavy a dívám se na ní, cítím, že mě Jalmava velmi jemně pohladila po zádech, ač tam nemohla mít žádnou svojí končetinu. Byl to zvláštní pocit, takový… Neumím to říct, taková slova ještě nikdo nikdy nevymyslel, takové to bylo… jiné… Tečou mi slzy a přitom jsem šťastný, nechávám Jalmavu popojít kousíček po vodě a nastoupit do vozu.

Ne, tohle hezké nebo smutné určitě ten zmetek nenamaloval, protože tohle všechno by mohla Sarah vidět, i ona by si možná ráda pohrála spolu s dráčky potočními. Schválně, jakou barvu by si vybrala ona…

Mozkomor se na nás podíval poměrně krátce, přestože mormonská zástava je v poslední době uklizena v batůžku a ďáblík ji v pravidelných intervalech (ve městě) kontroluje. Možná to bylo dobře, protože netuším, jak by se zachovalo kouzlo ve vlajce ukryté.

Byl-by nás hned propustil, ale pro změnu jsme se přiznali my, že chceme vidět dvojníka a že máme sebou i nějaké jeho věci - odevzdali jsme na průzkum opravdu vše, včetně všech drahokamů i černých kamenů. Podíval se po mě takovým zvláštním pohledem a poslal nás za Máriem, že prý dostal za úkol tělo dvojníka zlikvidovat. Také si trošku zažertoval na téma “Komodor bude brzy ve hvozdu, tu bude Markrabě Norsik rád", a o dvojnících vyřezáváných ze dřeva (narážel na kocoura Sarah, ale proč by někdo nevyřezával elfy, že?).

Jdeme za Máriem hned teď s malinkou odbočkou, kdy do volného “hostinského” domku si odkládáme věci. Jediné rozumné místo, kde hledat druida či druidy je jejich mýtinka a tak tam míříme. Narážíme tu ale jen na druida, který se proměňuje v grizlyho (ten neměl svého času Balanara rád, ale to se zásahem Zefríty změnilo) a dnes byl docela vstřícný. Mario už prý dvojníka zlikvidoval a pak se uvolnil a odjel za Balanarem do Malého hvozdu něco Balanarovi pomoci. Ze slov grizlyho jsem vyrozuměl, že za mladého pána hasí problémy, či dokonce že to chce celé ošéfovat úplně za něj.

Zkusili jsme se zeptat i na kentaury a satyry, nevěděl o nich a dokonce si nebyl vědom, že by měli druidi z pevniny, kteří přijeli s Klíčnicí, povolení kentaury zde vysadit. V minulosti tu kentauři a satyrové žili, než byly vyhubeni. To nám dává jednu myšlenku, leč neověřitelnou - kde byli až doteď uvězněni - byli mimo čas?

Grizzly ale vyslovil ještě jednu myšlenku. Opravdu to byli asamští vrahové, co nás pronásledovali v horách? Respektive Dagona?

12. října 2011, Eldor, ráno
= 19 dnů do doby, než tatínek Sarah řekne detaily o exorcismu
= 5 dnů do setkání s Dagonem v Garnaku
(hráno 11. října 2011)

Hrabeme se v knihovně a hledáme vše co by nám pomohlo k dvojníkům, upírům i kentaurům, ale nedokážeme se dostat přes naše omezení - nesmíme jít do neveřejných částí knihovny. Když už je nám jasné, že v této knihovně nic nenajdeme, zeptali jsme se knihovníků, jaké knihovny v kterém městě mají jaké znalosti. Nějaká pomenší knihovna je v každém městě, ale jen některé jsou proslulé nějakým oborem. Snažím si to zapamatovat…

12. října a 13. října 2011, Eldor a okolí
(předehráno 13. října 2011)

Po obědě mě zastihl Eldar a prý, jestli si nechci udělat drobný výlet do Odova na průzkum a malé ověření si jedné teorie, kterou on měl kolem našich posledních příhod. Dost na to spěchal a prý že si tam zaletíme. Upozornil jsem jej, že nemám pilotní zkoušky na létající nestvůry, ale to prý nevadí - jsme oba lehcí elfové, tak nás unese jeden pták…

Jak se dohodlo, tak bylo uděláno, Eldar příšeru nadirigoval nad Odov a pak přistál v zahradě jednoho komplexu. Pochopil jsem, že Eldarova teorie asi hodně spěchá, protože jsme přistáli přímo v prostorách řádu, pod nějž Eldar patří. Zde mě překvapil hned i podruhé, protože nejuctivěji pozdravil nějakého zahradníka. Pochopil jsem, že to bude stejný “žert” jako u druidů, že lajk nepozná, kdo je opravdický nejvyšší člen druidského kruhu a vyslal jeho směrem opatrnou drobnou úklonu. Poté co se Eldar omluvil zahradníkovi za to, že tu přistál s civilem (jako se mnou) jsme šli do města.

Pak potkáváme dvojici slunečňáků a s nimi jde třetí - hobit, který prý bude přijat velmi brzy, pokud doprojde sítem. Hlavní slunečňák mi sděluje, že v Odově si asi zařídí filiálku, protože minulý týden tu měli šest duší a teď už tři další…

Kolem pobořeného domku hrnčířova procházíme zrychleně, už se opravuje a starý hrnčíř bude mít opět kde pracovat, ale my míříme k Ofekovo dveřím. Tam nám otevřel Miloš, řka, že Martin má od Ofeka měsíční domácí vězení a Ofek samotný je pryč.

Nechávám jednat Eldara a ten se vnutil mládencům do kuchyně, ale než tam došel, ptal se na místa, kde nemá šlapat. Prý od vchodových dveří do kuchyně zatím žádná past není, ale Eldar by neměl sám chodit po schodech a to ani dolů ani nahoru, prý tam jsou horší pasti než předtím (Miloš to popsal tak, že je tam tolik magie, že by to zbořilo půlku Odova)

Z hovoru Eldara s mládenci mi vyplynulo, že Axiomasels Martin cosi vyrval ze spárů těsně předtím, než to získala ona a že už se pokoušela pro to dostat do domu, ale ošklivě si “polálila prstíky” a už se pár dnů v Odově neukázala. Pak se Martin párkrát při odpovědích začervenal, Eldar poznal, že mu zkouší lhát a tak Eldar zpřísnil hovor a z mládenců to vypadlo.

Martin vynesl z podzemí stříbrný klíč od naší brány(!!!) a domnívá se, že ten zlatý velmi pravděpodobně bude mít ve své sbírce kněžna Valerie. V hlavě mi secvaklo, co se tu asi děje - moje falešné dvojče spolu s Axiomasels se pokoušelo získat klíče v Odově a na Eldoru, ale jeden klíč už nezíská - ten od Morte Ascenda. Eldarovi secvaklo, že musí být varována kněžna Valerie a mě secvaklo, že by oba klíče měli následovat klíč od Morte Ascenda - tedy vrátit se na druhou stranu své brány.

Jenže tu je problém s tím, že když se s klíčem pohne, vyletí z něj démon a ten se nevrátí do klíče dřív, dokud někdo násilně jeho rukou nezemře. Prý to zkusili už třikrát… (a mě bylo jasné, proč tu měli slunečňáci tolika práce)… jenže pokud budu ten klíč brát já, tak budu muset v noční zbroji a to ještě raděj po konzultaci s Pánem snů. Mládencům jsem to naznačil jasně - za pár dnů budu nazpět, klíč si šikovně převezmu a odnesu majiteli.

Tím skončila moje mise s Eldarem v Odově, Eldar mě hodil zpět na Eldor a pak letěl sám do Saxisu…

Zprávy od Eldara nebyly dobré - útok na Valerii už byl podniknut, ona sama odjela se dvěma dalšími sloužícími a bodyguardem (tedy s Lemonem), takže to popsal jen komořímu. Respektive to nebyl útok na Valerii ale pokoušel se dostat do pokladnice, jenže po baráku byl rambajs, takže se Valerie jen lekla.

Lemon nám poslal vzkaz: Jachta, na které jela Valerie potkala loď s vlajkou jelena! Eldar připravil dopis pro kněžnu, který jí komoří přečte, hned jak se s komořím magickou cestou spojit, popsal problém Lemonovo prstenu Arnolda a zlatého klíčku.

Odchod se neobešel bez problémů, Eldar dostal najíst a když se mu podařilo vyjít ven, zjistil, že dva sochaři začínají sochat novou sochu. Prý to bude Lemon v životní velikosti.

Druid grizzly odmítl posílat zprávy o lodi do Malého hvozdu, oficiálně proto, že nechce tříštit síly - že prý se před Mormony někteří druidi již ukrývají. Při zmínce o vlajce mu cuklo v obličeji a já cítil, jak se kolem nás ochladilo. O to víc tu zprávu pro Balanara poslat nechtěl.

14. října 2011, Eldor, po obědě
= 17 dnů do doby, než tatínek Sarah řekne detaily o exorcismu
= 3 dnů do setkání s Dagonem v Garnaku
(hráno 18. října 2011)

Dopoledne jsme ani Eldar, ani já se Sarah nějak nic moc neřešili, pokud nehovoříme o postarání se o sebe. Nějaké ty špinavé věci, oděrky na těle a o to je potřeba nějak řešit.

Přejezd do Hatoru proběhl poměrně hladce, a hned na molu potkáváme Uriel, který poveze na Eldor další zprávy od svého pána, tedy od Balanara. Část z nich patří i nám a není to moc veselé poslouchání.

Balanar nuceně vyběhl za čímsi mimo hvozd, Axiomasels, Křemílek, Sarah(dvojnice) byli naloděni na loď s vlajkou zlatého jelena. Současně na klasické obchodní lodi bude domů
odplouvat i druidí doprovod Klíčnice.

Tím se nám uzavřelo tolik možností na dobrodružství, že jsme si se Sarah řekli, že se snad rovnou vrátíme na Eldor a budeme tam spát až do jara, protože my nemáme co dělat. Samozřejmě to není až tak úplně pravda - za 17 dnů už bude tatínek Sarah svolný prozradit nějaké detaily k tomu exorcismu, já mám problém s klíčkem, který mají zřejmě Ofekovci…

Nakonec píšeme Dagonovi dopis do hospody ve smyslu “hledej si nás, řešíme problémy na jihozápadě” a vyrážíme směr Odov

15. října 2011, kdesi ve hvozdu
= 16 dnů do informování Sarah
(hráno 18. října 2011)

Včera už jsme nedojeli ke Komodoru, v noci jsem něco řešil s pánem snů kolem klíčku od naší brány, ale opětovně jsem nedořešil. Už poněkolikáté jsem narazil na problém, že neznám žádného hodného alchymistu, který by byl ochoten udělat něco “za hubičku”, případně jako člen skupiny zadarmiko. To je i problém našeho klíčku - démon tam nemá co dělat.

16. října 2011, Odov
=15 dnů do informování Sarah
(hráno 18. října 2011)

Dnes už je jasné, že za Dagonem do Garnaku ani nestihneme dojet na koních a doufáme, že Dagona náš dopis zastihl - rád bych byl za to, kdyby tu byl s námi. Možná by pak jednání mé, Sarah a Eldara (který o pár chvil později musel odejít do kasáren) s Ofekovými padavany o klíčku dopadalo jinak.

Mládenci konstatovali, že měli na klíček první nabídku od Axiomasels. (nabídka jednoho magického předmětu pro každého z bratří z nejvyšší sféry), ale prý kvůli vztahům s námi odmítli. Miloš pak vyslovil velmi speciální žádost, chce se stát třetím slunečňákem. To mě zarazilo , ale pak pokračoval Martin, takže jsem neměl šanci nic domyslet hned na místě. Martin totiž narazil na kontakty na nějaké bytosti, jenž jsou nad naše síly…. Ani jsem ho to nenechal domluvit….

Z hovoru nám vyplynulo, že nám klíček dají minimálně jen za to, že si já promluvím se slunečňákem a Martina jim nabídnu. Otázka je, kde je najít, protože pokud by šli na setkání s námi, které jsem navrhoval, tak budou v Garnaku ve stejnou chvíli, jak nás bude čekat Dagon, problém tedy mám já se Sarah…

Martinovo i Milošovo mazlíček sledují slunečňáky, jeden z mazlíků dává echo, druhý bonzuje svému majiteli. Mají to docela vymyšlené a protože mazlící před hodinkou signalizovali, že slunečňáci “kempují v lese u Odova.

To se mi hodilo do plánů a tak se Sarah směřujeme za Odov a tam se se slunečňáky opravdu setkáváme. První z nich, ten který postoupil na Balanarovo místo a já se s ním znám, prblikl na moment do sluneční zboje, když jsem je pozdravil. druhý z nich sahal po zbrani a třetí - hobit se schoval do křoví. To už dělal i před domem Ofeka, což mi títmo připomněl.

Slunečňák č.1 mi věří a na moji prosbu poodstoupil stranou a tam to na něj vybaluji
a) klíče od bran - že byly odneseny (to už věděl a mrzelo ho to, protože zlatý klíč Axiomasels odvezla, byť jí bude nanic, když pasuje jen k Plexiské bráně)
b) jak jsme je našli přes mazlíky Ofekovců a že jeden z nich chte jít na pozici č.3
c) nelíbilo se mi, že jsem hobita viděl tam, kde jsme byli my v pozici špeha

Hovor byl velmi dlouhý a nakonec jsme v něm pokračovi úplně všichni a u ohně. Slunečňáci jsou:

Barbar byl viditelně čerstvě varován, že se nemáme mi půlnočňátka s nimi dotýkat a tak seděl ode mě vždy přes oheň a trhl sebou vždy, když jsem něco podával nebo si bral, udělali jsme si totiž takovou malou svačinku s ohněm. V podvečer se zavčasu se Sarah balíme a jdeme spát do Odova, kde máme ustájené i koně.

17. října 2011, Odov
=14 dnů do informování Sarah
(hráno 18. října 2011)

Celý večer a noc (když jsem zrovna nespal) jsem přemýšlel nad tím vším. Později jsem už měl pomalu paraniu, protože jsem viděl Ofeka jak tahá za nitky, na jedné nitce Miloš u slunečňáků, na druhé nitce Rael vědoucí o pohybech nočňátek. To bylo asi to nejhorší.

Problémem byl i klíč slunečňáků - máme se za ním honit my Mormoni? A co ta jeskyně? Bude prozatím dostačovat dohodnutá společná opatření, kdy slunečňáci nasadí do jeskyně permoníky a naše strana skrz Balanara nasází kolem jeskyně bludné kořeny.

Náš klíč už bude nyní vyzvednutelný - mládenci nám ho vydají, jen musíme pořešit toho démona…

[1] Jakoby z jiného světa přišla myšlenka: Obraťte mulu vzhůru nohama a simulujte autonehodu! ( hláška kamaráda Wasara, jenž se na nás přišel podívat)

[2] mimo kroniku: Malíř měl hlášku končící "aby by ti mléko zkyslo", což je urážka minotaura-muže, na což Dagon vystartoval a jednu mu vrazil. - Něco jako nadávka "mudlovská šmejdka" v Harry Potterovi