Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Zakletý Garnak

8. - 12. května 2006
(dohrávka z 8.dubna 2006)

Jezdím po ostrově a snažím se získat poznatky o posledních činech Sheli. Koník se mnou najezdil po ostrově hezkých pár mil. Kéž by délka v mílích byla vyvážena i výsledky, ale nebyla.

Mé vyšetřování začalo v Garnaku na magické univerzitě - Sheli prý byla tichá dívka svědomitě plnící zadané úkoly vždy plně soustředěná a v kouzlech zručná. Byla venku z univerzity jednou(?) a vrátila se v nedobrém rozpoložení - nesoustředěná. Jako by ji něco vnitřně užíralo, řekl mi její učitel. Po dalším týdnu se sebrala a… už se nevrátila… Ve městě jsem to ani nezkoušel, Sheli nechodila do města a magickou univerzitu neopouštěla.

Musel jsem tedy zajet do Tuvoku a pokusit se pokračovat ve vyšetřování zde, ale nemohl jsem se vydat neoficiálně zkoumat na vlastní pěst. Dostal jsem přiděleno pět místních strážných a nechal se zavést na místo výbuchu.

Už hezkých pár sáhů od epicentra výbuchu začínaly pasti a já si od seržanta, jež vedl skupinu Tuvockých strážných nechal vyprávět, co vyšetřili místní. Z jeho vyprávění jsem zjistil, že mechanické zajištění stop respektive vyhodnocení nalezených stop mají zde v Tuvoku na dobré úrovni, protože mi byl schopen říci, které z deseti pastí spustila Sheli (jednu do které spadla), které spustil někdo jiný a do kterých pak při ohledávání vlezli vojáci. Teď je u každé pasti fáborek, takže vím, kam nešlapat, abych se dostal bezpečně k epicentru výbuchu.

Seržant mi vyprávěl, že si myslí, že některé z pastí nastražila Sheli. Nevěřícně jsem se ušklíbl, seržant totiž stál zrovna u pasti zvané tlouk. (To spustíte mechanizmus a ze strany přiletí obrovský tlouk, který vás k něčemu přirazí a doslova rozmačká). Nemluvě o tom, že by ji to při cestě za Diogenem zdržovalo.

Nechal jsem to prozatím být a šel si projít kráter. Z domku nezbylo nic, ani z vybavení. Jediné co tu leželo byl zbytek toho nejobyčejnějšího zámku z truhly. Zkusmo a zběžně jsem si prošel blízké okolí kráteru a nenašel žádný jiný zbytek domu, natožpak truhly. To mě poněkud překvapilo…

Ještě jednou se nad tím zkouším zamyslet, ale hlava mi to nebere. Jdu tedy raději zpět na pobřeží k vesnici. Po cestě nenacházím nic k případu…

Ve vesnici bylo z devadesáti(!) procent jiné osazenstvo než když jsem tu byl naposled, jen starci, děti a ženy byli stejní. Tak mi to přišlo…

Zkusmo jsem si zašel za jednou skupinkou rybářů a měl ohromné štěstí. Věděl jsem, že už budou ovlivnění a budou mít naučené odpovědi a tak jsem se zákeřně nezeptal na den výbuchu, nýbrž na den, kdy jsem tu byl s Damianem. V očích rybářů jsem viděl překvapení, ale dozvěděl jsem se očekávané. Nejmladší z rybářů byl nejhovornější a ti starší po něm házeli tak dlouho ošklivé pohledy až se začal zakoktávat a dementovat to co mi stihl mezitím říci. Právě tohle bylo mé štěstí - měl jsem svědka ochotného vypovídat. Vyprávěl mi o muži s lukem, který jednou za čas postává na kraji lesa blízko vesnice. Poděkoval jsem mu s tím, že mě tohle moc nezajímá a položil těm starším pár zpřesňujících otázek, ale to už ďáblík dostával jasné pokyny - až bude tenhle muž sám, tak se pokus ho přivést do lesa, kde budu chvíli čekat…

Strážné jsem poslal zpět na posádku a sám si na moment sedl do písku na pobřeží, abych po další chvíli vešel do lesa, kam by měl Ďáblík přivést toho muže, což se mu opravdu po chvíli povedlo. Z jeho vyprávění nyní vím, že jednou za několik dnů přijdou tři lidé z lesa, vezmou si zásoby a odejdou. Čas od času vyjedou i na lodi, ale při návratu zpět jsou sítě suché… Poté mi ještě ozřejmil, že staršina vesnice zde vládne pevnou rukou.

Poděkoval jsem rybářovi a věnoval mu pár mincí. Víc jsem toho udělat nemohl. Ale je tu skulinka, jak se na ty rabiáty dostat. Stačí jen být dokonale zamaskovaný a počkat si až přijdou.

Vrátil jsem se do města Tuvok a pokusil se dostat k nějakým protokolům z vyšetřování. To, co se mi dostalo do rukou mi nic důležitého a hlavně nového neřeklo.

Odpoledne vyjíždím od Karavan centra směrem do nitra ostrova pokusit se najít někoho z družiny, abych se s ním domluvil na pokračování našich questů…

12.května 2006
(hráno 3.dubna 2006)

Po mém příjezdu do Varpu se připojuji do nově složené "Křemílkovo" družinky

• Křemílek - malý hobit, alchymista…
• Robin de Elric - člověk, dívka se zrzavými vlasy, pihami kolem nosu, bílá suknice, okovaný luk
• Hakuna Matata - člověk, "mnich" v bílé kutně, ozbrojen palcátem a házecími oštěpy
• Dante- [hráč této postavy nedodal popis]
• Damian - [hráč této postavy nedodal popis]
• Rael - vysoký elf s dlouhými černými vlasy max.po lopatky. Modré oči a v pravém obočí kroužek s červeným korálkem (piercing):-) takové ostřejší rysy. Režnou košili překrytou koženou vestou. Kožené kalhoty svázané černým páskem s krásnou sponou.V ruce okovanou hůl, v pouzdře dýku.Na zádech mám menší batoh. Kolem krku mám náhrdelník s žraločími zuby.
• Mrakoplaš - Barbar, přes 2 metry, tunika, šupinovka, zdobené válečné kladivo, má 2 sokoly, hnědé vlasy na ramena, pevné boty.

Pohybujeme se po městě, občas si někdo něco koupí u stánku nebo v obchůdku. Pomalu se totiž chystáme na cestu za Jalmavou a to bude dlouhá cesta. Cestu nám ale zkřížil malý a na pohled nevinný problém - odklopené víko od kanálu. Dante do něj nakoukl a naprosto nečekaně dostal šipkou do ramene. Hned se dostal do bojové nálady a prý kdo jde s ním. Šla s ním Robin a Raelovo mazlíček, nás ostatní odradilo od lezení dovnitř Damianovo sýčkování a pak také profil kanálu. Musel bych tam lézt po čtyřech …

A tak na pár chvil vstupujeme do blízké hospůdky, ale kvalita podávané stravy a moku mě znechutila do směny natolik, že jsem raději odešel a chodil po náměstíčku. Ti dva po další směně a půl vylezli z kanálu (byť o jednu mřížku vedle než kudy vlezli). Vylezli zrovna ve chvíli, kdy i nejotrlejší z naší družiny opustili nejmenovanou nálevnu. A tak se vzhledem k čichovým zážitkům rozhodlo, že nepůjdeme za Jalmavou, ale nejprve půjdeme k blízké říčce provést drobnou koupel, protože odér šířící se z těch dvou co byli dole v kanálech je nesnesitelný.

Koupel proběhla v poklidu, jen mě překvapilo, že nás začali vyhledávat jistí jedinci. Nejprve to byl mnich ve stejném rouchu jako má na sobě Hakuna a prý že právě Hakuna převzal omylem jistý balíček, který byl určen tomuto muži. Když odešel, tak se zneviditelňuji a kráčím za ním.

Bylo to snadné a rychlé. Muž vešel do hotelu Thermal, vyšel nahoru do pokoje a zpět se vrátil oblečen jako šlechtic. Snažím si zapamatovat obličej a pak se vracím zpět k ostatním.

Posléze přišel další muž oblečený v poměrně nuzně vypadajícím ošacení a začal se bavit se mnou. Prý že jeho přítel se měl ženit se Sheli a on chce položit na její hrob květiny. Celé to opisoval velice zvláštně a dlouze, což mě asi mělo ukolébat a přesvědčit o pravdomluvnosti. Naopak mě nabudil…

Říkám tomu mužovi že Sheli žije a že se o tom přesvědčil zrovna dneska Damian. Á ano správně, to jsem si do deníčku ještě nezapsal. Když jsme dnes byli v hospodě, tak jsem Damianovi provedl zlomyslnost. V jednu chvíli šel na dvůr, aby ulevil svému tělu a vymočil se. Byl tam sám, jen v koutě viděl nějakou postavu. Ta k němu přistoupila řkouc: Ty si chtěl můj prstíček viď? Nechceš mi dát na oplátku svůj? Pro Damiana to musel být šok, nemluvě o tom, že Sheli měla v ruce dýku… Nebudu sám sebe v deníku obelhávat, byl jsem to ve skutečnosti já s použitou metamorfózou v Sheli.

Ještě jsem po Damianovi mrsknul modrý blesk, což byla chyba, neboť Sheli moc nekouzlila a blesky ne, což ostatně Damian tomu mužovi i naznačoval. Ale pánové, copak nevíte, že Sheli byla kouzelnice? říkám snaže vrátit Damiana a toho druhého na správnou myšlenkovou cestičku. Podle reakce vidím, že to nevěděli a tak pokračuji: Běžte se zeptat do Garnaku na magickou univerzitu a uvidíte že nelžu říkám jim s úsměvem a v duchu se přímo královsky bavím. Až jsem se sám sebe zalekl - jsem to opravdu pořád já?

Muž si však úmrtí Sheli vymluvit nenechal a chtěl pořad vědět kde je pohřbena. Vysvobodil mě Křemílek a poslal toho muže k Asamu kde (prý) má Sheli chatu v lesích…

Muž odešel a já ho nechávám sledovat ďáblíkem. Jeho hlášení mě lehce překvapilo: "Šel asi tak 10 minut, pak si sedl a začal psát svitek. Následně zapískal, přiletěla poštolka, té připnul svitek k noze a poslal ji pryč… Pak se začal převlékat do kožené zbroje"

Po tomto hlášení vyrážíme všichni zpět do Garnaku, kde se část družiny na pár chvil opět zastavuje kvůli nějakým zbytečnostem. Už si pomalu začínám myslet, že někdo zaklel město Garnak, aby zadržovalo dobrodruhy z naší družinky…

Když s mírným zpožděním vyrážíme směr Asam musím všechny pobízet k rychlé chůzi. Já to mám jednoduché, jedu na svém Běláskovi, nenadřu se tolik jako ostatní…

Nakonec jsme se dostali na vzdálenost asi tak jednoho sta sáhů od onoho muže, a tak posílám ďáblíka dopředu, aby zkontroloval jestli ten muž v kroužkovce je náš hledaný muž. Náš hledaný muž to byl, ale ve vzduchu byla poštolka - již bez dopisu, ale stále se šňůrkami, jež dopis drželi na noze. Poštolka a ďáblík spolu svedli značně nevyrovnaný boj - nebýt to cvičená poštolka, tak bych řekl že si ďáblíka spletla s králíkem…

Muž si toho povšiml a zahnul doprava do nějakého mladého lesa kde zaplul do nějakého křoví. Zrychluji na Běláskovi a ukrajuji mu jednu z ústupových cest do doby než přišel zbytek družiny.

Vyjednávání s mužem nedopadlo dobře, vypil nějaký lektvar a další rozlil na zem. Výsledek toho všeho byl, že se po zemi rozlezlo ohnivé kolo. Odcouval jsem na Běláskovi do bezpečí a mohl tak sledoval boj s mužem. Hm, spíš to bylo odstranění muže z toho světa…

12.května 2006, o 30 minut později
(hráno 10.dubna 2006)

Docela by mě zajímalo, co mi to tentokrát splašilo koně, protože dobře deset minut jej klidním z trysku, abych se pak posléze vrátil k ostatním. Ti stále bdí nad námi vyrobenou mrtvolou a zjevně se muselo stát něco zlého. Dante je poněkud ohořelý, Robin se nešťastně dívá na dlaň své ruky a Rael si protírá oči…

Z nesouvislého vyprávění přátel usuzuji, že se přátelům o některých věcech mluví hodně těžce, anebo chtějí něco tajit. Chtějí, abych vyčaroval ozrimky a nechal je pohřbít onoho muže. Rád jsem to učinil. Z přátel vzešlo doporučení, abych se nedotýkal koženého brnění onoho muže, jinak dopadnu jako Dante. Z přiměřené vzdálenosti si to brnění prohlížím a nenacházím nic zvláštního…

Pohřeb byl dokonán a já si nechal převyprávět co se dělo dál. Prý se poblíž sám od sebe zjevil vchod do černé jeskyně a když tam vlezli, tak se něco stalo a současně tam viděli jednu runu a prý je to runa života…

Musel jsem se nad tím trochu zamyslet. Runu mi kreslil Rael a Hakuna s jejím tvarem moc nesouhlasil. Pokud by to byla tahle runa, tak podle určitého pojetí je to Runa pro obranu a ochranu ve formě amuletu i chrámového útulku. Podobnost tvaru runy s otevřenou pěstí s dlaní obrácenou ven či vzhůru a s roztaženými prsty vede některé badatele k domněnce, že je vyjádřením prosby o ochranu a sílu, schopnou odvrátit zlo a zvítězit nad ním… Můj starší bratr mi kdysi o téhle runě řekl že prý je to runa Algiz a že může mít následující významy:

• Speciální ochrana (ve formě artefaktu, budovy, místa)
• Ochrana bojová (tváří v tvář nepříteli)
• Chrám (mystický klid)

Jinak v pozdějších Plexiských textech se používá jako souhláska "N", kdežto podle bratra se runa vyslovuje jako souhláska stojící někde mezi Z a R.

Aby v tom byl zmatek ještě větší, po jednom z překreslení runy, které mi v prachu cesty střídavě dělali ti dva, mě pro změnu přišlo, že ta runa vypadá o fous jinak, asi jako Plexiská runa znamenající "G"

Mohu jen doufat, že ji viděli nakreslenou takhle a že se na ní nedívali hlavou vzhůru, to by totiž pak byla úplně jiná runa…^[1]

Teď už se do Asamu nikomu nechtělo a tak se vracíme zpět do Garnaku na nocleh. Sleduji Robin a Hakumu, ti dva se chovají, jako kdyby v periferní části někoho viděli a podle jejich slov usuzuji, že vidí anděla, který krvácí a navíc z něj opadává bílé peří, jež se po oddělení od anděla mění v peří černé. To nacházíme po cestě. "Asi jsme ho neměli zabít!" zazněla šeptaná věta těch dvou. Co ti dva prováděli? Nebo snad ten v kroužkovce byl anděl?!?

Pokud jsem měl zmatek v dění předtím, tak teď v tom mám úplný galimatyáš. Řeším to jednoduše - večeří a spánkem (a taky psaním dopisu domů). Ráno moudřejší večera - říkal jsem si…

13.květen 2006, pátek (a večer úplněk)
(hráno 10.dubna 2006)

Ráno pro mě o moc moudřejší nebylo, a tak po snídani odcházím před Jižní bránu a zde jsem rozhodnut vyčkat nejdéle dvě hodiny na ostatní a po zmatcích se tu nakonec scházíme všichni, přestože to v jednu chvíli vypadalo, že na Jalmavu vyrazím pouze s Raelem.

Avšak na Jalmavu nevyrážíme, nebo Robin vypráví o tom, že musí mluvit s jistým odsouzeným sebevrahem, aby zjistila něco blíž o tom, co se družince dělo v době, kdy já krotil splašeného koně…

Čekáme na ostatní a sledujeme dění u jižní brány. Dvě dámy v letech leží v blízkém křoví a prý na (něčí) pokyn sledují příchozí. Vjíždím zpět do města a naháním po městě ostatní…

13.květen 2006, pátek odpoledne
(hráno 24.dubna 2006)

Po návratu k jižní bráně Garnaku nemám moc dobrou náladu, protože jsem nikoho po městě nenašel. U brány ale není nikdo, kromě dvou strážných, kteří naznačují, že tu došlo k vraždě těch dvou dam z křoví a že je podezřelý Dante, ostatní jsou přizváni jako svědci… "To by mě zajímalo, jestli se najde nějaký šílenec, který ho vykoupí do otroctví (na galéru honit piráty)". Zazněla věta od jednoho ze strážných, když jsem od nich odjížděl.

Jen tak mimochodem jsem zaslechl větičku dvou náhodně kolemjdoucích druidů, kteří se bavili o koňské kolice a jedné vzácné bylince, která na dost dlouho od koliky pomůže…

Dohnal jsem ostatní a sledoval, kterak nějaký kluk něco vyřizoval Damianovi. Když odešel, začal tvrdit Damian že za 200zl dostane Danteho ven. Já si chtěl ověřit jak je to s tou možností vykoupení a tak mě Damian doprovází k soudci. Jeho cena je ale 300zl, neboť to byla vražda před svědky a navíc neozbrojené ženy. Když jej nikdo nevykoupí, bude to mít Dante za nevratný trest - smrt oběšením.

A opět jdou kolem druidové a teď si povídají pro změnu o jedné studánce, o které se tvrdí, že je magická. Jeden z nich tvrdí že je to pověra, druhý že ne …

U nás se nikdo k naspoření peněz za Danteho nemá a tak navrhuji, že pojedeme do Asamu za tím odsouzeným a že dostavník platím já.

Než byl dostavník vypraven (domluvil jsem se na mimořádném dostavníku) přichází zpráva že Dante vyvolal ve vězení rvačku a byl nešťastně zabit obuškem …

Jedeme do Asamu a zdá se, že kouzlo Garnaku je pro tuto chvíli zlomeno, neboť do Asamu dorážíme včas. Byla to však zbytečná cesta. Ten muž není ten, co ho hledá Robin.

A tak si jdeme zaplatit nocleh a já si mohu v měkké posteli srovnat myšlenky. Za dnešek jich není mnoho. Zemřelo dost lidí a přišlo mi, že naprostá většina z nich zbytečně. Chci se konečně vrhnout na úkol s Jalmavou. Zde k žádnému úmrtí snad nedojde…

Ještě jednu věc ale mohu promýšlet. Je to básnička, jež měla jedna z garnackých hlídkujících žen u sebe a mě přijde, že nás tahle básnička směřuje ke zdárnému splnění úkolu. Ale kterého…

A ten kámen černý
 duši ukradne-li
Myšlenky skryté ve skutečnost změní.
Člověka zkřiví by navždy zůstal sám
a temnotám se zrodí nový černý pán

14.květen 2006
(15.květen 2006)

Probuzení v Asamu bylo pro mě docela krušné. Probudil jsem se dost pozdě na snídani ale navíc brzo na oběd. Nikdo z našich mě zřejmě nehledal a ani nenechal vzkaz. Zkusmo jsem se rozhlédl na trhu - ani tam přátelé nebyli. Zvláštní, co je tak rychle vylákalo pryč?

Vyrazil jsem na odpočatém Běláskovi vpřed. Bylinky, co mám od léčitelů, viditelně působí, problémy s kolikou jsou viditelně pryč. Tak aspoň něco, když už mám opět směřovat do větší blízkosti města Garnak… Sice pak pojedu dál za ostatními do Cvočkova, ale přes Garnak musím, pokud nechci riskovat jízdu přes pláně.

Jízda do Garnaku a přes Garnak byla poměrně nezajímavá, jediné co mi přišlo divné bylo to, že v Garnaku se po mě otáčí víc lidí než obvykle. Nojono, ta pověst co se kolem naší družinky začíná vytvářet není moc dobrá…

Za městem mi už bylo hej, mohl jsem jet s větrem v zádech skoro kamkoliv, ale já směřoval za přáteli. Snad budou támhle u toho pomalého poštovního vozu co vidím svým elfím zrakem…

O půl hodiny později mohu konstatovat, že moji přátelé jdou spolu s poštovním vozem, ale nejsou najati jako ochranka poštovního vozu. Tedy je-li to pravý poštovní vůz. Jdou s ním sice dva vozkové a na obleku mají erbík Garnackého karavan centra, ale ještě nikdy jsem neviděl poštovní vůz vypadající jako formanský vůz s plachtou a navíc tažený dvěma kravkami. Tedy abych řekl pravdu, asi to kravky nebyli, to spíš jejich mužské protějšky.

Přátelé byli v ostrém sporu s elfem - lovcem, který tvrdil že to zvíře ulovil a jede ho prodat za dva tisíce ryzích. Kdyby to zvíře v určitých intervalech nevolalo obečtinou o pomoc, tak by si ho přátelé nevšimli a nechali vůz být. Takhle se vrhli do útoku na onoho nafoukaného elfa, mnohem dřív, než jsem měl v celé situaci jasno. Rael se mi zrovna pokoušel vysvětlit co a jak…

Elf střílel dobře, trefil Damiana a Robin, ale pak jej Křemílek trefil černým bleskem. Elf spadl z vozu a skončil v bezvědomí. Okamžitě k němu skáču a snažím se o první pomoc. Nechci mít na svědomí další vraždu, ani spoluúčast, opravdu už ne…

Mezitím Robin odhrnula plachtu a potvrdila tak Raelova slova. Uvnitř formanského vozu byla bytelná klec a v ní minotaur. A ne lecjaký, tenhle má navíc na krku "přívěšek totožnosti"! Neumím stále moc dobře číst údaje na náhrdelníku a tak spíše jen předpokládám, že tahle věcička není kradená. (Abych nezapomněl - vozkové utekli od vozu do blízkého lesa)

Minotaur se dost vztekal a vysvětlil nám, jakým způsobem byl unesen, a je rozhodnut odnést onoho elfího lovce k potrestání sám. No budiž, proti tomu nikdo z nás nenamítá, přeci jen je minotaur větší než nejvyšší z nás, navíc vypadá že bude schopen ho do Garnaku donést bez odpočinku.

Začínám pomáhat Robin s jejím šípem v hrudi a s minotaurem se začal bavit Křemílek. Ten však minotaura, jež se jmenuje Dagon, naštval tak, že ten v návalu vzteku hodil bezvědomým elfem, kterého měl tou dobou už v náručí. A je to tu, elf to nepřežil. Další vražda… :-(

Jsem z toho opět poměrně vyveden z míry, je to další zásah do mé rozjitřené duše. Zneužívám toho, že minotaur hledá svoji obouruční sekeru, nakládám mrtvolu elfa na Běláska a poklusem vyrážím ke Garnaku. Mám o čem přemýšlet - jako by z Dagona vyzařovala duše Danteho… A taky - jak mohl někdo ulovit tak silného minotaura ?!?

Po dojezdu do Garnaku a návštěvě strážnice mám dojem, že Garnak bude opravdu pro mě zakletý. Po vstupu na strážnici mě vyslýchal muž, který správně poznal, že velká rána na lovcově těle je od kouzla, ale nepochopil že bych se nejel udat, pokud bych ho zabil já… Ještě chvilku a nebudu smět do Garnaku a to by mě mrzelo, protože bych tím pádem nemohl na univerzitu…

Strážný nakonec pochopil mé argumenty a vyslal se mnou zpět jízdní jednotku aby zajistila stopy a vyslechla ostatní. To všechno v případě, že jsem jim nelhal :-) Jinak by mě díky svému počtu utlučou čepicema a odvezou zpět…

Dojezd na místo střetu byl rychlý. Seskakuji z Běláska a nevěřícně sleduji změny. Dva tažní volové jsou odpřaženi a vůz odtlačen do příkopu. Vozkové žijí a na zavolání vojáků přišli aby je vyslechli. A pak se pustili do přátel. Vojáků bylo dost na to, aby proběhly veškeré výslechy najednou. A já se zatím můžu tiše vztekat nad tím, že někdo odpřáhl voly a poničil vůz při uvolňování cesty, jež je přitom široká dostatečně na vyhnutí dvou vozů…

Mohl jsem si v klidu prohlédnout minotaurovu sekeru, která byla nalezena Damianem s poměrně velkou jistotou. Jako by šel najisto… Když bych měl popsat sekeru, tak bych řekl že je obouruční a dvoubřitá s různými ornamenty, ale také s runou.

V Plexiských textech se takto píše runa "Z" a minotaur ji má na sekyře v barvě modré. A Robin mi pak šeptne, že se jedná o runu smrti…

A ještě něco mě udivilo. Ve voze se pohybuje velmi starý elf. Oslovuji ho a říkám mu poměrně ošklivým tónem, aby z vozu slezl že ničí důkazy. On skutečně slezl a omluvil se mi, že jen něco hledal. Byl velmi slušný a já doslova roztál. Představil se mi jako Martin (a já jemu jako Modřinka) a dali se do řeči. Martin mě upozornil, že se na nás doslova řítí problém. Ptám se ho jaký a dozvídám se že problém bude mít náš alchymista. V ten samý okamžik voják co vyslýchal Křemílka začal křičet cosi o "vražedném spolčení" a ve mě doslova zatrnulo. Tohle bude tvrdý trest pro nás všechny :-/

Ale Martin zavrtěl hlavou, že tohle není ten problém, byť všechno souvisí se vším. Pak chvíli mlčíme a čekáme až skončí všechny výslechy, což bylo hotové během pěti minut. Vojáci se pak mezi sebou poradili a shodli se, že nejdůležitější je výpověď minotaurova a že části našich výpovědí kolem něj se točících do sebe přesně zapadají. Jen s tou vraždou se to nějak rozchází. Velitel vojáků nám doporučil ať neodjíždíme z ostrova, to se ale dalo čekat…

Vojáci odjeli a Martin začal mluvit na všechny, kteří se kolem nás shlukli. Martin promluvil na Křemílka a mě zaujaly dvě věty, které si budu asi hodně dlouho pamatovat: "NESPĚCHEJ TAK DO NÁRUČE SMRTI" řekl totiž Křemílkovi a pak mu to vysvětlil: "Tvé činy dohnaly do skutečnosti …" tady mám bohužel drobný výpadek paměti, protože toto své dobrodružství zapisuji se zpožděním dvou dnů a stalo se toho tolik, ale Martin vysvětloval něco kolem zvěrstev. Buď o těch které spáchal Křemílek, nebo kterým se pokusil zabránit. Jisté je, že tuto část proslovu ukončil slovy: "… zvěrstvo se chce mstít"

Martin se odmlčel a pohlédl postupně na všechny z nás, jakoby čekal že mu na jeho slova něco řekneme. Jenže ono nic. Všichni totiž visíme Martinovi na rtech, jako by vyprávěl příběh, který se nás netýká. Jenže to není pravda…

"Varuji ty co jdou s tebou" říká totiž zrovna Martin Křemílkovi a dodává. "jsou v ohrožení života. V jejich rukou je …". Co je v našich rukou jsem se já osobně nedozvěděl, protože Martinovo tiché vyprávění přehlušilo první silné zahřmění. Až doteď jsem žádnou bouřku neregistroval a teď najednou taková rána. Na chvíli jsem přestal vnímat Martinovo vyprávění a snažil se zjistit odkud vlastně bouřka přichází…

Martin v tu chvíli řekl důležitou věc: "Runa smrti ho zhmotní, runa života ho zabije" a hned poté zkontroloval pohledem dlaň Robin, kde je runa života dost patrná. To však nebylo vše, teď se teprve začali dít věci. Martin nastavil ruku a hypnul se mu na ní můj ďáblík a Martin mu cosi pošeptal do ucha. Ďáblík se poté hypem vrátil na moje záda do batůžku. Co ti šeptal Bobši? ptám se svého ďáblíka a jeho odpověď mě překvapila: Kdybych vám to pane prozradil tak bych zkameněl. Když mi to přikážete tak vám to samozřejmě řeknu.  Ďáblík ode mě okamžitě obdržel zákaz pokračovat …

Martin stejným způsobem mluvil s Raelovo kočičkou, mým koněm, nás ostatní spíš jen mlčky zkontroloval a pak se začal vzdalovat směrem ke Garnaku. Trošku jsem se zastyděl, Martin odchází bez rozloučení a já mu ani nepoděkoval za rady, které nám poskytl a chci to postupně napravit. "Příjemný zbytek dne" zavolal jsem na něj a počkal na odpověď, ta však byla zvláštní, velmi zvláštní: "Bohužel pro vás nebude" Zavolal nás nás Martin a jeho hlas zněl, jako by říkal "Bože to je horko", tedy klidný a spíše rezignovaný hlas. Poděsilo mě ale chování bouřkových mračen, které jako by se zastavily nad námi. Zlověstné paprsky slunce prosvítající na okrajích mraku a s nimi odcházející Martin jakoby symbolizoval, že bohové se na nás zlobí. Minimálně na některé z nás…

V družině zavládla ponurá nálada a nikdo nevěděl co dál.

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Dodatečný dotaz vznesený jiný den na Robin de Elric na runu mi byl odpovězen takto: Tato runa patří k vládnoucím, které jsou celkem čtyři a tato runa je runa ochrany před zlem ^_^ Vládnoucí runy se děli na aktivní a pasivní. Aktivními jsou oheň a vzduch, a pasivními země, vzduch. Tahle runa by měla spadat pod "oheň"…