Haepp Modřinka

Dvojičkování Mormonů

10.května 2011, pozdní odpoledne
(hráno 26. dubna 2011)

Dobře tři měsíce jsem si nemusel psát do deníčku žádné záznamy z dobrodružství, neboť žádná nebyla. To, že jsem byl vždy týden v Perclusu a pak dva týdny na cestě domů do Tuvoku a přímo v Tuvoku nějak moc dobrodružné nebylo. V Perclusu připravujeme zámeček polehounku pro příjezd nového velvyslance, ke kterému se poznenáhlu schyluje (byť existuje naděje, že markrabě Patrik z Písečné skály bude potvrzen i pro další desetileté období, protože nikomu ze vznešených elfů se sem chtít nebude a je otázkou, jestli někdo jiný z nižší Velvétské šlechty může být vyslán, natolik jsem už do zahraniční politiky Velvétu pronikl. Jo a ještě - já velvyslancem tutově nebudu, jsem ve službách Velvétu teprve deset let, což je "nic"…)

Každopádně jsem si uvědomil jednu věc - Sarah bude končit s výukou nových kouzel nikdo z Mormonů není smluven na nějakou schůzku. Zajel jsem proto do Garnaku a podařilo se mi zastihnout Sarah, která šla zrovna z poslední zkoušky. Zašli jsme proto do hospůdky a řekli si novinky. Těch nebylo příliš…

Měl jsem možnost pozorovat Sarah, je taková nějaká… dospělejší, z očích ji vidím jednoznačně mága. Nu což, již nyní bude Sarah zručnější v mentálních soubojích než já, takže jí raději nebudu vyzývat, abych ošklivě neprohrál. Zde nás zastihl posel od Balanara a prý, co děláme a kde se sejdeme. Odpověděli jsme po poslovi, že my budeme čekat zde v Garnaku.

Užil jsem si hezké čtyři dny a když čtvrtý den vozím Sarah po říčce tekoucí z jezera Zrození (pozn. hráče: já se dřel u pádel a Sarah jako správná dáma seděla na přídi se slunečníkem), přijeli ti dva zbytkoví - Lemon s Balanarem. V hospůdce nám pak pověděli svůj příběh a první vyprávěl Lemon.

10.května byl na pikniku kněžny Valerie v Saxisu a sledoval, jak se sportovně bije beze zbraní Saxiský markrabě se svým náčelníkem palácové stráže. Valérie mu o den dříve vyprávěla novinky ze dvora, že Sixel je stále v léčení, takže Zefríta vládne světským věcem a její syn Ransdorf pak věcem vojenským…

Později došlo na pikniku k nějaké slovní přestřelce, aby pak následně Lemon bojoval přímo s markrabětem a prohrál s ním. Opět to byl sportovní souboj, ale tentokrát s mečem…

Každopádně Lemonův tatínek dostal od kněžny Valerie zvláštní nabídku, když se Lemon stane osobním strážcem kněžny Valerie. Jestli a jak Lemon uvažoval že nabídku přijme, to netuším, ale podobně jako já se rozvzpomněl na dobrodružství s Mormony a vydal se za Balanarem na Eldor.

Balanar Lemona přijal, ale neměl nějak moc času se mu věnovat, neboť byl odvolán k Zefrítě. Prý že se poslové nemohou dostat k Raelovi ani k Ofekovi a že ještě nevrátil prsten. Balanar to vzal skrz stromy a podle svého vyprávění se spojil se žlutým mágem z Komodoru. Ten jej vzal do Odova, provedl pastmi u Ofeka v domě (dům je poměrně poničen) až do místnosti s nemocnými.

Zde ležel Rael, Martin i Ofek v hlubokém bezvědomí a hlídal je červený mág jako zdravotní bratříček. Co jsem tak pochopil, tak Martina zachraňoval Rael a Rael pak byl zachraňován Ofekem. Balanar to nějak moc nezkoumal, sebral Raelovi z prstu prsten a pak se začal vracet zpět.

Lemon využil v mezidobí nabídky Balanara a s jeho sloužící se vydal na piknik. Tam mu Vilet hrála na harfu, on se s ní sladil při hraní na harmoniku, aby se k nim posléze přidaly spoře oděné dívky, takže vznikl takový malý orchestr a hrálo se a zpívalo a jedlo… a spalo… a znovu hrálo a zpívalo, až si Lemon uvědomil, že tu s přestávkou na spaní tráví už 24 hodinu. Proto se vrátil zpět k Balanarovo domu.

Balanar se málem umlátil smíchy, když viděl Lemonův vzhled - vlasy spletené do copánku se zapletenými květinami, Lemon zcela omytý a navoněný, být mírně hubenější, tak je to elf. Pedikúra a manikúra taky dokonale udělaná. O zbroji a dalších Lemonovo věcech, jenž byly vycíděny a opraveny mluvit netřeba…

Škoda že si vlasy nechal Lemon hned na místě rozplést, to bych rád viděl…

14.května 2011
(hráno 26. dubna 2011)

Lemon s Balanarem dojeli koňmo k nám, jak už jsem psal výše a zašli jsme si na novinky do hospody. Má novinka byla, že mi mají říkat ostatní "SÝR", Balanar s Lemonem dodali své novinky (co jsem tu už popsal) a Lemon přidal ještě takovou zajímavost. Od elfek z Eldoru dostal bylinky navozující střízlivost, takže mi je jasné, že dojde k souboji s krolem Atlasem v Atame :-)

S Balanarem jsme si popovídali o našich dekretech. Balanar ho má samozřejmě na vyšší titul i s vyšší rentou, ale u Balanara je to trošku složitější. Jeho jmenoval přímo vévoda SIxel a přidělil ho do osobní družiny vévodkyně Zefríty, z čehož plyne zajímavá situace. Když by Zefríta se Sixelem seděli vedle sebe, a na oba se budou řítit dva vrazi, podle dekretu by měl bránit Zefrítu, ale nejvyšší vládce je Sixel, takže by si vyšší ochranu teoreticky zasloužil on. Byl by to asi velmi zajímavý soudní proces, kdyby měl někdo posoudit tuto situaci…

Až když jsme byli za městem, vyjádřil se Balanar velmi neočekávaně. Prý byly na Ofeka celkem tři atentáty, jeden odnesl Martin, druhý Rael a třetí Sixel, proto Sixel nyní nevládne. Tím se ukázalo, že to "poslední varování" co měla kočka Sarah napsané vlastní krví před třemi měsíci přivázané k nožičce, patřilo Ofekovi. Byl tam ještě jeden zajímavý detail, Ofek vysvobozoval Raela z hrobky v Bouřlivých horách a Rael přitom měl podobu Ofeka.

Dnes už nic důležitého neděláme, a jdeme spát.

15. května  2011
(hráno 3.května 2011)

Kdoví, co všechno se událo v noci, ale z toho, že Balanar byl náhle odvolán do Varpu do knihovny a Lemon jel s ním (aby pak později došel za Atlasem jak se se Sarah domníváme) a že mě tajně oslovil Eldar, že by chtěl mě a Sarah na jistou akcičku o které mi nechtěl říct lautr nic, aby mu pak uklouzlo, že pro vstup je potřeba trolího srdce, které už má. Jakmile toto řekl, okamžitě jsem jeho tajnůstkaření odmítl, řka, že dokud nebude s to říct, do kterého podzemí a v kterých horách je vlez, že mu na to v rámci ochrany životů mého a hlavně Sarah kašlu.

V místní mágovské hospůdce to vysvětluji Sarah ráno při snídani a prohlížím si přitom krystaly, které tu používají místo svítidel. Je to levné, v univerzitě krystaly v Dalimilově koleji pochytají nesprávně provedená kouzla (volné magy) a zde se vybíjejí.

Máme s tím vším trošku problém, tím, že je Eldar vyšší šlechtic by si mohl dupnout a poslat nás tam příkazem, ale zjevně má k tomu důvod, abychom na ten úkol šli dobrovolně. Buď nechtěl nebo nesměl nám poručit…

Dovnitř do hospody po dokončení naší snídaně vstupuje Eldar, který je obklíčen čtyřmi lidmi, ti si rozdělují prázdný lokál tak, aby nás nikdo nerušil - dva hlídají dveře, třetí zatahuje závěsy na oknech a čtvrtý požádal hostinského, aby chvilku uklízel v kuchyni (doprovázející byli jeden barbar válečník, 2xpůlelf-čaroděj a alchymista, a trpaslík). Eldar vysvětlil, že jej na šermířské akademii nenaučili dost, aby uspěl v úkolu v Hadím pohoří. Říct nám to hodlal, dá se prý na tom docela vydělat a on tam jde pro jednu věc, kterou tam zapomněl jistý návštěvník před pár týdny. Vysvětlil nám, že v onom místě sídlila vojenská (trpasličí) posádka a že tahle čtyřka nám pomůže dojít před ono místo a pak zajistí klidný východ.

Upozorňujeme Eldara, že jdeme možná pozdě, protože jsme tam potkali Ofeka, ale prý tam byl nejenom on. Ale to je jedno, ti ostatní prý hledali něco, co souvisí s minulostí. Dohodli jsme se na odměně (mě Eldar sestaví nábytek v Tuvoku, Sarah si také o něco řekla) a pak i na odjezdu od severní brány po dokoupení zásob.

Jak jsme řekli, tak i udělali, jen jsem nechal ďáblíka sledovat Eldara, jen tak pro jistotu. Ďáblík ho sledoval do Garnacké univerzity, brána se před ním otevřela a došel k budově Despëadola, kde se dotkl zdi a pak zmizel - zjevně vstoupil dovnitř, jeho doprovod zůstal v univerzitních zahradách. Pak se ďáblík vrátil…

Po nákupech jsme došli se Sarah k bráně, kde nás očekával kočár, jak se později ukázalo a jak mi to, naprosto nečekaně, vysvětlil můj Garnacký mistr Despëadol. Byl docela naštvaný, takže mi krátce vysvětlil, že je tu proto, abych uvěřil tomu co uvidím a že se mu nelíbí býti zatahován do špiónských her a že naše dobrodružství bude zajímavější, než mi Eldar vysvětlil. Pak zmizel a ani jsem se mu nestačil omluvit.

Tak jak Despëadol řekl se i stalo. Přišel Ofek s kordem a čtyři elfové lučištníci se založenými šípy rozhlížejíc se kolem. Dva z lučištníků jeli na střeše, další u kočího a poslední s námi uvnitř. Vyjeli jsme a pak Ofek Eldarovo výrazy začal hovořit o tom, že to celé nechápe, ale větší výklad si nechal až za město.

Eldar nechápal, proč tam jede s touhle maškarádou, když máme zachraňovat Raelovo duši. Já blbka! To jsem přeci měl vědět, když mě najde nečekaně Eldar, tak má Ofek nějakou delikátní bolístku, typicky nějaký problém s učni! "Rael je ten, kdo umírá" pokračoval Eldar a vysvětlil nám, že u Ofeka leží Raelovo tělo a Martin s Ofekem v něm zaskakují za Raelovo duši, která zůstala v tomhle podzemí, kam jdeme. (V Odově mají tři těla a jen dvě duše. Mohu se jen domnívat, že mohu započítat i vévodu Sixela, tedy že máme čtyři těla a tři duše).

Pak se nás (už Eldar v Eldarovo těle) ptal, kterého ze tří Ofeků jsme tam nahoře vlastně potkali, abychom se, pokolikáté už za posledních pět měsíců, dostali do diskuze o tom, že Ofekovi nevěřím a Eldar vlastně také ne, ale ta podivuhodná náhoda, že Eldar podruhé v krátké době přinesl mezi Mormony Ofekovo problémy jakoby svědčila o opaku. Já Eldarovi přímo řekl, že podle toho, jak se tam nahoře onen Ofek choval, tak to byl jednoznačně pravý Ofek, zvlášť po použití jistého kouzla, jenže to kouzlo mu neprozradím, protože by pak následovala má deportace do vězení pro pomluvu. To by mi pravý Ofek jistojistě vymohl…

Sarah mu prozradila to, co se dělo u nás před třemi měsíci - jak jsme našli Ofeka se čtyřmi lučištníky a jak pak o necelý týden později byli ti čtyři podřezaní. To Eldar nevěděl a údivně hvízdl.

ÚSEK V KRONICE POSTAVY NEZAZNAMENANÝ:

"Ostatně ani mistr Ofeka nebyl neviňátko" děl Eldar a já okamžitě kontruji otázkou, kdože to je. Prý je to samotný vévoda SIxel a to, že nám to Eldar směl prozradit (respektive původně jen mě, ale jasně jsem mu řekl, že to Sarah okamžitě řeknu taky, panžto mi Mormoni nemáme rádi tajnosti jistého druhu), je buďto výstraha nebo přátelské varování.

Když už později vpodvečer zbývalo do Evelinu necelá osminka cesty, kočár zastavil a my tři, tedy Eldar, Sarah a já vystoupili, ostatní mají dohrát tuhle šarádu do konce (z nich ještě proměna nespadla, ale možná je to jen iluze, ta by držela déle). Každopádně pokud nás někdo sledoval, tak ztratí čas tím, že bude sledovat kočár. Proto se nějak moc nezdržujeme a rychle odcházíme přes lučiny k Hadím horám. Všímám si Eldarovo oblečení, neboť po delší době jej vidím v "civilu" a nikoliv v řádovém oblečení.

Eldar nám vysvětlil, proč chtěl mě (noční lovec) a proč chtěl Sarah (mágyně ovládající mysl). Podivil jsem se, že tentokrát nemáme kámen ani svitek, ale Eldar nám obojí vyndal ze svého batůžku, obojí se znakem Ofeka, převzala to Sarah. Pak jsme na chvilku Eldara poslali dopředu a špitali si, jak náš úkol, který nás čeká, jde splnit.

Vydrampali jsme se do Hadího pohoří do míst, kam jsme se schovali po útoku raisou, Eldar měl první hlídku, Sarah druhou a já pak nad ránem třetí. Eldar nechal Sarah spát déle, než měl, Sarah mě vylámala z ledu a pak s ďáblíkem hlídáme tak, že se potkáme u strážního ohýnečku a pak jdeme od sebe nějakým směr pár kroků a zase zpět…

16.května 2011
(hráno 3.května 2011)

Eldar uvařil "želví" polévku, my dva nameditovali a po hodině už byl náš tábor zrušen a stopy zahlazeny. Pak stoupáme ke vstupu do komplexu, z nějž minule vypadl Ofek. Tam Eldar vytáhl krabičku s trolím srdcem a dal jí mě. Než pak ale stačil říct, že se první část plánu zdařila, běželi proti nám čtyři bojovníci skurůti, takže  Eldar vyhlásil změnu plánu…

… dovnitř jsme tedy prošli díky srdci jen já a Sarah, byla tam tma, já rozsvítil a Sarah vztekle zařvala. Bodejť by ne, když si představila, že ti čtyři elfové jsou tentokrát proměněni ve čtyři skurůty…

Jsme v nějaké místnosti, z níž vedou schody vzhůru a po pár metrech je u schodiště výklenek a v něm nějaká trpasličí socha.  Všechny sochy jsou sochy bojovníků, jen jaksi každá z nich má alespoň jednu věc pravou. První má sekyru, druhý má pravý štít, třetí přilbici.

Čtvrtý, pátý a šestý výklenek obsahují trpasličí kouzelníky a zde jsou živí kouzelničtí pomocníci, kteří se od soch nehnou. Zkusmo jsem zkontroloval místo na přítomnost duší, a tři duše tu opravdu byly, leč venku je den, tak nepoznám nic bližšího. Sarah si po pár minutách vzpomněla na nějaké své udělátko a vykřikla nadšením, že v té prostřední soše je uvězněna Raelova duše a že ty dvě okolní duše, duše skutečných trpaslíků jí přidržují v okovech. A ta kočka, co seděla u "Raelovo" sochy byla jeho vlastní kočička, jak jsem poznal, když jsem si setsakra pořádně posvítil…

Ledva Sarah dořekla to, bouch bác, sochy zajely do výklenků a na nás začala téct hodně prudce voda, odkudsi shora. Vběhli jsme tam a zjistili, že voda teče z trubky z pod jednoho obrazů a je pod ním páka. Ledva jsem se jí dotkl a posunul ze stupně pět na číslo čtyři, bodlo mě u srdce, jako by tady byla nějaká neviděná hrůza, takže Sarah mi šla okamžitě na pomoc a trhla pákou ona. Něco bodlo i jí a já pochopil, že to dělá ta páka a že vody nám jednoznačně ubývá, ale ubývá nám i života. Po pěti polohách už netekla ani kapka vody.

Leč teď nám začala dělat problém druhá stěna s druhým obrazem. Začala se propadat podlaha, jako když kdosi ubral jednu řadu dlažby. A pak druhou a třetí. Sarah byla u druhé páky pod obrazem Macochy dřív a trhla s pákou o stupínek. Pak vyjekla, že jí ubývá mana, ale to už jsem za páku drapsl já a zbylé čtyři polohy docvakal já. Okamžitě se ženu ke třetí straně a třetí páce, neboť nás začal ohrožovat oheň. Cvakl jsem poprvé a obával se, co se stane teď - přijdu o kus duše? Leč mě bodlo u srdce ale tak nějak opačně, cítil jsem se lépe. Cvakl jsem ještě dvakrát a pak přivoval Sarah, že zbytek musí docvakat ona. I jí se vrátila životní energie o kterou přišla při pohybování první pákou. (Na čtvrté stěně byly naše vstupní dveře)

Zcela náhodou jsme zřejmě přišli na správný postup a možná i chápu Eldara, proč s námi "vyběhl". On by nám s tou druhou pákou pomoci nemohl, on kouzelnické magy nemá a to ani Lemon. Otázkou je, co by se tady dělo Balanarovi a jestli by platila teorie "mág jako mág" a jestli tato má teorie funguje jen když by sem lezli sami dva, bez kouzelníků. Ověřovat to nehodlám a zkoumat taky ne, protože za dveřmi se chodba proměnila na velkou dvoranu s množstvím dveří. A taky je tu nějaký čaroděj podle oblečení, trpaslík a asi to bude nějaký démon. "Jsem majordomem onoho zapomenutého místa, vítejte čarodějové" řekl na úvod. Pak se optal, co je naším cílem, nad nímž se rozvinula diskuze, neb nic není zadarmo. Chce něco ekvivalentu duše - pravý život.

Sarah ho požádala o minutku na poradu a on zmizel.

Věta mimo záznam do deníčku postavy zveřejněna na přání GM: Sarah prohlásila, že by mohla požádat o pomoc přítele z bedny, ale že kvůli Raelovo duši se jí nějak moc nechce. Neřekl jsem ani "popel", na Sarah bylo vidět, že na druhou stranu nechce opustit kolegu Mormona…

Zkusil jsem navrhnout, že naprosto upřímně milému démonovi řekneme, že my dva toto nezvládneme a taky jsem to zkusili, ale démon se zatvářil, že to zkusí ještě větší silou než dosud, že si vezme i naše dvě duše. Po dalším kole dohadování, že přeci jen se o něco pokusíme nás vzal do knihovny a zanechal nás tam.

Knihovna je to hezká, ale kompletně celá v trpasličtině, takže je nám nanic. Vymýšlíme tedy v klidu to, jak navrhnout příteli z bedýnky přání, aby v něm nebyla skulinka a já přemýšlím, jak daleko se v tomto podzemí dostal Ofek a jak daleko Rael, pokud ti dva byli právě zde. V hlavě mi probíhají i dva různé příběhy. První z nich o démonovi Drobkovi, druhý o jednou andělovi a jednom ďáblovi, které jsme soudili. V obou případech jsem si připadal jako ten největší noob. Tohle řešení s přítelem z bedýnky se zdálo být nejsnasší, zvládne to ale? Při bloumání v knihovně a přemýšlením mě zaujala malá knížka, za kterou jsem zatáhl a ejhle - tajná komora, což nám následně usnadnilo přemýšlení nad cestou zpět, neboť skrz komoru zjevně nějaká vedla.

Nakonec jsme to se Sarah na démona vymysleli takto: Došli jsme s ním k soše kde byla usazena Raelova duše, démonický majordomus odvolal duchovní stráže i s okovy, já přidržel kámen pod Raelovou duší a po mém výkřiku "teď" lupla Sarah svitek. Raelovo duše zajela do kamene a bylo to, první část z dohody z démonem byla naplněna. Pak Sarah zamanipulovala se svým diamantem a po kratičké chvilce a dohadování s naším přítelem z bedýnky vyslovila jisté přání. Démon zmizel…

Předtím stihla obživnout i Raelovo kočka a prská na démona a očima sleduje ten kámen s duší. Řekl jsem jí, ať mi naskočí na záda, že jí pánečkovu duši pohlídám. Stalo se i toto…

Měli jsme dost času na přání Sarah proběhnout toto poměrně malé podzemí, abychom zjistili, že tu bylo místo pro kováře, kouzelníky, alchymisty, knihovna a ubikace, ale východ jiný než v knihovně nevidíme.

17.května 2011, kratičce po půlnoci
(hráno 3.května 2011)

Možná jsme udělali chybu, ale únavou jsme už nezvládali a zívali až běda. Udělali jsme si tedy noclehárnu v knihovně a já se se Sarah dohodl (a byl to původně její nápad), že když tu ten démon není, že bych se pokusil v rámci své noční služby odlovit ty dvě trpasličí duše s tím, že když to nepůjde, tak se co nejdříve vrátím zpět, aby na Sarah něco nevybaflo. Pro jistotu má do mě za 15 minut ošklivě drcnout. Kdoví kolik obyvatelů jsme neobjevili…

Můj pokus o lov dušiček nedopadl slavně, přeci jen, tyhle duše byly venku z těla pomálu 600 let, co tak odhaduji, takže jakmile jsem zapěl prvá slova mé uspávací písně, vrhly se na mě obě a já měl co dělat, abych se šlicem v obličeji bleskově opustil bojiště a pak si na druhém konci ostrova lízl rány. Díky tomu měly duše čas si uvědomit, že je ten zlý démonek neovládá a že se mohou vrátit do svých původních těl, jenž byla zakonzervována zkameněním. Tím, že se do nich vrátili, zkamenění pominulo. Než ale ti dva toto učinili, vznikal problém s dalšími třemi trpaslíky, s těmi co měli jednu z věcí nezkamenělou.

Jeden z nich už byl na průzkumech blízko dveří do knihovny, které jsme nechali jako jediné neprozřetelně otevřené. Sarah se rozhodla mě vzbudit, neboť jsem začal odtávat, ale udělala to poněkud nešikovně, neboť vzbuzení ze mého "snu" po těch zážitcích v něm s rukou na mých ústech jsem neustál a slaboulince vyjekl. Trpaslík si toho všiml a zhasil lucernu. Pak cosi vykřikl. Sarah okamžitě gestikuluje že mám seslat bábelku, což okamžitě činím a sesílám ji na ní.

Trpaslík zabouchl dveře do knihovny a zjevně je chtěl zablokovat manipulací v zámku. Rychle utíkáme ke dveřím a silou dvou kouzelníků trpaslíka přetlačíme. Do souboje se zapojila i Raelovo kočka a metla modrý blesk na toho trpaslíka, což ho odhodilo. Klel až hamba, že si Raelovo kočku svlékne a udělá si z ní…. a taky houkl na kamarády, že za nás dva vyjednává samice, což pochopitelně Sarah urazilo a huláká na něj v obečtině. "Toto je trpasličí pevnost, co tu pohledáváte špičaté uši?" pronesl prý trpaslík. To už sesílám bábelanku i na sebe, což trpaslíka polekalo a zmizel za roh, jenže máme problém. Vysvětlete trpaslíkovi, který tu byl uvězněn bůhvíkolik let a neumí obecně, protože Plexis v době jeho uvěznění byl pouze trpaslický ostrov?? Snažil jsem se gestikulací naznačit, že na něj sešlu kouzlo aby nám rozuměl, ale jako bych hrách na zeď házel, ale ani Sarah nebyla úspěšnější. Trpaslík po chvilce pochopil, že mu Sarah rozumí (mě Sarah zakázala dát najevo, že rozumím také)

Z jeho strany přišli další dva trpaslíci a tenhle třetí na ně hulákal, že prý vykrádáme jejich pevnost, ale přijde mi, že také oni jsou vykrádači, což jeden z nich neopatrně na férovku řekl. Naznačil jsem kouzlo, a hned byli za rohem. Pak vyslali vyjednávače (toho, co byl úplně blbej a nejpostradatelnější) a prý máme všechno nechat na zemi a odejít. Znovu mu zkouším vysvětlit bábelku, ale on se vrátil ke svým a prý že za svůj život jim nechám Sarah jako otrokyni. Zpět se ozvalo dvojhlasem: "Fůůůůůj, dyť nemá vousy!!"

V mezidobí posíláme mého ďáblíka, Raelovu kočičku a kocoura Sarah, aby se pokusili zavřít tajný vchod, ale ukázalo se, že jim šel pomoci další ďáblík, abych pak na vzkaz Sarah běžel dovnitř za nimi a dveře dobouchl, mezitím se ale trpaslíci vrhají na Sarah a svazují ji. Já pro změnu kozlem svazuji je (dva ze tří, toho nejhloupějšího jsem nedal, ale na toho stačilo opět udělat bububu, aby utekl a Sarah se mohla vymotat z kusu lana. Pro změnu svazuji lanem trpaslíky. Pak se snažíme vyhledat toho dalšího trpaslíka, co mu patřil ďáblík, ale ten se ukázal sám i se svým padavanem. Úleva, mluví obecně, na volání Sarah "Mistře trpaslíku?" zareagoval. Sice mluví ne moc dobře, ale už to jde použít. Navíc pak za chvilku přešel do trpasličtiny, když zjistil, že máme na sebe seslanou bábelanku. A byla to trpasličtina hodná šlechtice, to šlo poznat^[1].

Než popíšu o čem jsme mluvili my, dopopíšu co se dělo s těmi třemi trpaslíky. Učeň kouzelníka Rachtana Tarquirka ze Skalnatého Plesa, trpaslík Duwlin, je postupně podrobuje svojí vůli, neb je to mág a tím pádem jeho učitel je taky mág. O to je větší jejich údiv, když vyjde najevo že já jsem čaroděj a kliďánko jsem je původně zkoušel lovit bez svého fyzického těla. Ti dva byli strážcové této tvrze narozdíl od těch tří.

Trpaslík nejprve musel vstřebat to, že Sarah je mág a žena, že tu byl zkameněn víc jak 600 let, že nevládne Lexis. Jenže Rachtan byl místním šlechticem a co jsem tak odpočítal později z erbu podle počtu korunek, že by měl být na úrovni hraběte a měl v úmyslu se jít přihlásit k Sixelovi o léno…

Dvě věci se ve mě teď spojily, možná i tři. Jsem malinká šlechtická nicka a současně atašé Velvétu s jistými právy a povinnostmi, takže jsem vytáhl mojí načrtnutou mapu ostrova a rozložil před trpaslíkem. Trpaslík z toho byl špatný, musel jsem mu dát něco ostřejšího. Pak nám vyprávěl rodinnou historii. Byl z devíti bratrů, nejstarší zdědil panství, on jakožto druhý syn (nejchytřejší) se směl dát na studia magie. To panství bylo přes dnešní Varp, Osten, Komodor, Cedrov a Hator, byť Varp už byl mimo (pokud stál). A požádal nás, abychom odsud nevynášeli žádné knihy…

Pak jsme poměrně rychle pořešili osud těch tří trpošů, ponechal si je Rachtan na práci na obnově této pevnosti. A taky na proražení normálního vchodu, neboť původní vchod je předělán. Měly tu být dvě větrací šachty a ty také i nacházíme, ale bohužel byly na jejich koncích zataraseny skalou. Průchod skrz místnost s růžicí také není možný, neboť je to pouze observatoř a za dveřmi je pouze průhled ven. Jeden z průhledů je jakoby někde u Varpu a dívá se směrem na jezero. Zde Rachtan definitivně pochopil, že si zněj nestřílím…

Malinko přeskočím jeden úsek dohadování, a jeden nápad jak jít ven a skočím k dalšímu, který navrhla Sarah - hyperprostor na známé místo před vchodem sem. Nefungovalo to (takže půlhodinové dohadování, jak přežít před vchodem, pokud na nás budou číhat skurůtové padlo vniveč) a tak vysvětlujeme trpaslíkům, jak se sem momentálně leze. On se podivil a vysvětlil nám, že trolí srdce dokáže dočasně obměkčit kletbu, kterou by mohl odčarovat nějaký chodec, problémem bude její stáří, takže bude potřeba nějaký chodec s velmistrovským pásem. "Jen trolí srdce kletbu uprositi zmůže" jsou ta správná slova, která Rachtan vyřkl…

Vztekáme se se Sarah na Ofeka a na Eldara, jeden z nich nás možná vypekl, protože jinak nechápu, jak Ofek vyšel tenkrát ven a ti trpaslíci šli za ním! Do toho mi můj ďáblík sděluje poděšeně: "Pomoc pomoc, kocour Sarah si mě zkouší podrobovat, kouká mi upřeně do očí!!". Raději jej stahuji k sobě, aby se nebál a později mu vysvětlím, jak to (ne)funguje a toto vyrušení mi strhlo myšlenky od vzteku na ty dva zpět k racionálním úvahám…

Nezbylo tedy, než přijmout způsob odchodu, který navrhoval Rachtan a který bude jistojistě na obranu ostrova působit jako červený hadr na býka - Rachtan totiž ve svém původním sídelním městě dokáže ze čtyř věží (které stojí i v jeho době!!!) spustit magická vřídla, která aktivují magickou ochranu města, což je podle Rachtala magická kupole, (a která ještě za čas mého pobytu nebyla ještě nikdy použita), ale magický náboj z vřídel nám pomůže otevřít jednosměrný teleport, který končí přesně ve středu mezi věžemi. Tedy v markraběcím paláci. Docela se bojím, že se objevíme v markraběcí ložnici, že způsobíme poplach minimálně v Komodoru, ale obávám se, že náš čas běží a během následující hodiny nenašel nikdo jiný způsob, jak se dostat ven. Oba trpaslíky sebou brát nechceme, protože to už by teprve mohlo působit zle - spustit poplach a pak hned říct, že si trpaslík Rachtan jde pro svoje léno k Sixelovi… Byli by jsme ve vězení dříve, než bychom řekli nějaké dlouhé slovo… Rachtan řekl, že hned poté vřídla vypne, takže nikdo by neměl být polekán dlouhodobým zjevením ochranné kopule.[2]

Dohodli jsme se, že k Sixelovi přinesu dar a dopis, padavan Duwlin vybral z místní pokladnice přívěsek s Thorovo kladivem, zlatý, těžký. Rachtan napsal dopis trpasličími runami, rozpustil pečetní vosk v mističce a vytvořil na dopisu ohromnou pečeť, s erbem, který už známe a který by se dal přečíst jako "moudrost podložená silou" a který má hraběcí korunku. V jeho podpise byla i magická runa značící "velmistr magických věd", jsem setsakra rád, že jsem se nevrhal do bojů, protože by mě rozmasakroval, i když se já i Sarah můžeme honosit přízviskem "mistr". Ještě desetkrát budu muset přijít do Garnaku, abych mohl používat znak a titul "velmistr" mohl používat.

Dlouze také vymýšlíme, jak pak dát zprávu zpět, když teleport přenáší jen živé tvory (a jejich věci). První z možností je, že mágové v Komodoru se zmůžou spustit do týdne teleport se správným zaměřením a my jim tam pošleme živá zvířátka a jedno z nich bude mít na krku přivázanou zprávu. Druhá z možností je, že projdu já teleportem a se zásobami, ale musím mít záruku návratu z obou stran. Třetí z možností je že seženeme trolí srdce a zpět opět teleportem. Nouzová možnost, ale bez dodání zásob je ta, že vyjedu k Varpu do míst, kam vidí Rachtanova observatoř a tam vztyčím nějaké prostěradlo s piktogramem, jak to dopadlo… Křišťálová koule je také řešení, když nám ji někdo půjčí. Tak by to dopadlo, kdyby Eldor neměl mága či thelurga, který se sem dokáže spojit. V podstatě Rachtanovi stačí zpráva o audienci, zásoby by si prý měl nějak opatřit sám…

Každopádně jsem si přepočetl uplynulý čas. Z mého zápisu se může zdát, že jsme diskutovali krátce, ale rozhodně to bylo víc jak 3 směny na naší bábelku, ale přesto nám z nějakého důvodu držela dost dlouho, ještě i teď, neboť Rachtan mluví stále plynule, tedy trpaslicky. Také jsem se začal přizpůsobovat na situaci po teleportaci. Na hůl navázal vlaječku Mormonů, vedle ní navázal mnohem větší bílý hadr a posbíral si všechny své věci krom svých jídelních zásob. Raelovo kočička skočila na jedno rameno, ďáblík na druhé a mohlo se začít. Sarah si ale ještě vyžádala kámen s Raelovo duší - pokud já budu zařizovat audienci u Sixela, ona by mohla v mezidobí za pomoci mágů vrátit Raelovi duši.

Rachtan začal čarovat ve starotrpasličtině (což už bábelanka nepobrala a "spadla"), kolem nás vkládá do vzduchu atracitově černé kuličky a ty tam zůstávají viset. Když jich bylo dvacet čtyři (pokud jsem dobře počítal) a trvalo to 5 minut, Rachtan dokončil zaklínadlo. Pocit, kdy kolem mě prolétlo několik set magů (a nebyly moje) bych nerad zažil v boji, které se praly s jinou silou, každopádně se kolem nás udělalo cosi, co bych popsal slovy větrný vír a když vítr dovál, stáli jsme v místnosti, která byla mírně přeplácána věcmi, kterými majitel říkal, "že na to má". Z okna byla tak dvě vteřinky ještě vidět duha, což na noční obloze mez mráčku bylo dost divné pro místní obyvatele. Kuličky co byly kolem nás nyní spadly na zem a vpily se do podlahy beze stopy…

Vyšli jsme za dveře, kde stál jeden strážný. Ten hlídal, aby někdo nevcházel dovnitř, takže byl perplex z toho, že z prázdné místnosti vyšli dva elfové a jeho překvapení zvyšovalo to, že venku začaly zvonit na poplach zvony, kdosi začal udílet rozkazy a o pár chvilek později začali i kolem nás běhat lidé za nějakými úkoly. Vojáka jsem raději zaúkoloval rozkazy, aby běžel s námi k markraběti a pak za svým velitelem s tím, že my víme co JE příčinou toho poplachu…. [3]

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] pozn. gamemastera = "byla to šlechtická trpasličtina, čti - neklel" :-)

[2] a jak si dodatečně uvědomuji při psaní kroniky, to, že nějaký trpaslík umí vypínat magickou ochranu komodoru není také dobrá informace pro obranu města

[3] Alternativní dějiny Plexisu - v tento okamžik, kdy vycházíme z místnosti je vyhlašováno: JE VYHLAŠEN NEJVYŠŠÍ STUPEŇ BOJOVOVE POHOTOVOSTI. OPAKUJI JE VYHLAŠEN CELOOSTROVNI NEJVYŠŠÍ STUPEŇ BOJOVOVE POHOTOVOSTI, ZDURAZNUJI CELOOSTROVNI, VYHLASIL JI KOMODOR, (SAMOVOLNA) AKTIVACE MAGICKE OCHRANY KOMODORU!!!…………………….. Modřinka tiše říká Sarah: Nevím, jestli byl dobrý nápad dělat nooby z Komodorských mágů…

Zpráva z Eldoru - vévodská rodina odvedena ochrankou do krytu, všechny vojenské jednotky uvedeny do stavu nejvyšší bojové pohotovosti, vojenské lodě uzavřeli ostrov z moře, všechny města mobilizují, armáda přebírá kontrolu nad ostrovem, je vyhlášeno stanné právo