Haepp Modřinka
Nová generace: Žebrat o lano?
Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.
13.-31. srpna 2014, ostrov Plexis
(vstupní informace do hry pro Modřinku z 11. října 2014 a předehrávka ze září 2014)
Co říci o prvních dnech výcviku Eragona a mé práci? Přes den toho naštěstí moc dělat nemusím, což je dobře, protože až tak mě trápí výcvikové problémy a taková nějaká únava z noční práce celkově, jíž dělám na dvou místech. Naštěstí se přes den Eragon blíží k vystopování snových pavouků, takže za chvilku to celé bude ještě snazší.
Stále také běží hon na Rona, který se ale pozměnil - Při přivedení úřadů přímo k Ronovi je to za 200zl odměny, ale pozor poprvé v životě je na Rona vypsána také odměna ve stylu "živý nebo mrtvý". Po našem posledním kontaktu se starousedlíky se vydala skupina starousedlíků do bažin za Ofekem, od té doby Ofeka nikdo neviděl…
Na začátku tohoto období mě oslovil také Eldar s prosbou, že pro jednoho bojovníka potřebuje v rámci přístupových úkolů vymyslet úkol pro jednoho hobita, jež se jmenuje Aaron a jakoby čirou náhodou Eldarovo rozvědka zjistila, že se Aaron druží s Eragonem. Úkol, který jsme pro něj tedy vymysleli byl jednoduchý - měl si u sebe nechat Plexiské klepadlo ze zlata, nikomu o tom neříct a o novoluní předat klepadlo Eragonovi. To jsem si ale dal - hlídat navíc neviděn klepadlo…
31. srpna 2014, na planině u Zázračného hvozdu
(hráno 11. října 2014)
V noci nad ránem dorazila dobrá zpráva - Eragon oznámil, že jsou v lese blizoučko Snových pavouků a že si mám sběhnout si osobně lano vyzvednout. A tak jsem vyrazil v ranním šeru z Garnaku na dané souřadnice.
Tam jsem narazil na elfa kouzelníka Eragona, hobita Jimmyho a na hobita s truhličkou a kušičkou - zjevný alchymista na sběru surovin, který se namotal do kokonu a byl vysvobozen ostatními - Aaron.
Byli tam i další mrtví a mě osobně znepokojil trpaslík, jež měl u sebe psaný dopis runami užívaný kouzelníky, který Eragon právě dopřekládal do obecné mluvy.
(obrázek lodi - zřejmě po pečeti)
Má paní
Dítě se pohybuje bez stráží - samo po Malém hvozdu
Únos provedu o novoluní, loď ať čeká v ústí Úplavice
(obrázek jelena)
Symbol lodi mi připomněl vazaly, jež pracují pro pevninskou klaku druidů, jež velice ráda používá proměnu v jelena i symbol jelena, což by odpovídalo i s jednoduchými otázkami i odpověďmi - čí dítě se pohybuje po Malém hvozdu a z jakého svazku vzešlo, čemuž chtěli "jelínci" zabránit!?!
Zavánělo to však jedním časovým problémem. Teď se nám velice přiblížil úplněk, čili tenhle dopis směřuje k bývalému, nebo budoucímu novoluní? Pro tuhle chvíli tento problém odkládám - pokud už se "to" stalo, může oznámení Balanarovi či jiným počkat, pokud se to má stát až za 14 dnů, tak to vydrží až do večera, kdy dám Balanarovi vědět přes oblohu…
Nastal čas řešit Snové pavouky. Eragon se tvářil, že už se s nimi viděl a nějak moc se mu nechtělo sdělovat detaily, ale bylo mi jasné, že jim minimálně budeme muset nahradit potravu, kterou jsme jim zničili (Aarona a toho mrtvého trpaslíka s dopisem), takže nastala následující praktická otázka: Dokáže něco ulovit v lese alchymista, zloděj a dva kouzelníci? Navrhoval jsem to nejjednodušší - sběhnout do Saxisu a koupit do rybářů rybičky, ty minule pavoukům vysloveně chutnaly, jak tvrdila má paměť.
Jenže ochota a také peněžní stav téhle skupiny je tristní, což v případě Aarona vypadá značně podezřele, protože určité věci pavouci nejedí a teď tu skorem stojí ve spodním prádle a Jimmy se tváří, že o tom nic netuší…
Málem bych zapomněl na Drobka, který se na hlášku, že nejsme dravá zvěř zatvářil, že se umí proměnit ve vlka a taky nám to předvedl, ale to bylo taky vše, protože kouzlo metamorfóza udělalo přesně to, co vždycky - vrozené věci, tedy čich, nabídne, ale protože dotyčný nikdy nebyl vlkem a vlčice ho nikdy neučila rozpoznávat pachy, tak je sice cítí, ale co z toho, když neví vo co go…
Jenže já, který si prošel šestitýdenním pobytem v těle pumy černé bych si věděl s pachy rady[1]. Drobek jednoznačně už kouzlo metamorfózy umí, takže jsem se proměnil hned a bez zábran. Ale ne v pumu, nýbrž v lítého vlka. Bylo to teoreticky jedno, ale prakticky jsem si v téhle skupině ve větším zvířeti jistější. Drobek mě napodobil a z klasické vlčí podoby se změnil taktéž.
Popošel jsem do lesa i s nějakým chytrákem, který si na mě sedl jak na koně,a roztřídil si v hlavě, odkud mi jde vítr a odkud cítím pach srn. Pak už to bylo snadné - přiblížit se, vyletět ze křoví a přitom setřást toho chytráka a pak lovit. Kréév …
O chvíli později sedím jako provinilý pes vedle srny s roztrhaným a rozdrásaným hrdlem, ty dva měsíce se na mě zjevně podepsaly víc, než bych chtěl, protože jsem se nemohl udržet a drásal… Mládenci odlovili další dvě srny, takže potravy pro pavouky mělo být dost. Tiše doufám, že to tak hvozd vezme, protože z tohoto lovu nebudeme mít nic…
Se srnami se vracíme na místo, kde se všichni ostatní už fakt setkali se snovými pavouky, jak mi potvrdil alchymista a ten mi nyní potvrzuje, že pavouci chtějí srny mít pověšené na stromě a že si pro ně přijdou večer.
Nastal čas si udělat pohodlí a já si čmáral do deníčku a v mezidobí se zkoušel súrsky spojit s hlavním Snovým pavoukem, jenže to z nějakého důvodu nešlo. Upřímně řečeno jsem to nechápal, protože když jsem se s pavouky setkal kvůli Snovému lanu poprvé (tenkrát kvůli lovu Jalmavy)[2] tak na mě pavoučí stařešina súrsky mluvil a dokonce odpoledne, tak proč ne teď?
Navíc, protože v súrštině opět "hulákám", dostalo se mi nepatřičné odpovědi: "Konriku, jak se daří mému dítěti?" Zpětný dotaz s obrázkem "vocogo" zůstal neodpovězen. Navíc se mi mihl se mi před očima človíček, náhle mám přetočený deníček o 3 stránky zpět, človíček pak odběhl… To mě dožralo. Někdo tu na mě mluví, další používá kombinaci Rychlost a nějaký časový posun. Ještě že v poslední době mívám sebou jen nějakých pět nejnovějších listů, zbytek je odesílán do mého pokojíku na velvyslanectví na Perclusu. Navíc dnešek tam ještě není, takže dotyčný nemá jak vědět, co jsme se dnes dozvěděli. V podvečer po téhle příhodě to v deníčku již bylo…
Jakmile se zešeřilo, ozvala se noční kněžská uspávací píseň zpívaná beze slov(!), okamžitě jsem jak čertík z krabičky vyletěl na nohy a převlékl se do noční zbroje. Nebyl jsem však dost rychlý a i v této chvíli se mi chtělo strašlivě spát, přesto se snažím s neznámým vyjednávat.
Ukázalo se, že všichni kolem mě usnuli, některé jsem dokonce poslal do limbu sám, protože jsem podvědomě zazpíval tutéž melodii se slovy, Eragon dokonce přešel do noční služby (ojinovatkoval se) a tak jsem měl šanci chviličku vyjednávat sám…
1. září 2014, Zázračný hvozd
(hráno 11. října 2014)
Mé noční pokusy domluvit se se snovými pavouky a odstranit ostatní z vyjednávání nedopadly moc slavně, protože Eragon nejenom že dnes ráno lano nedostal, navíc mu za jeho předchozí (mě neznámé) činy bylo oznámeno, že má posledních pár hodin, aby odčinil své špatné skutky proti pavoukům, jinak začnou znepříjemňovat život všem Nočňátkům.
Já lano nedostal také, zřejmě proto, že si pavouci mysleli že to mé přezpívání mělo směřovat proti nim (ostatně večer mě varovali, že když bych náhodou jednoho z nich přezpíval, že jej další nahradí). Ostatně i kvůli tomu jsem byl v limbu velmi brzy já. Pavouci byli tak naprdlí, že na mé prosby a pokusy o vyjednávání nereagovali. Ani teď. Ale to předbíhám…
Lano nalezl alchymista Aaron stočené pod svojí hlavou[3] a spolu s Jimmym měli v noci nádherné sny, naopak nepěknou noc měl Drobek - První se vzbudivší Aaron jej nalezl zavěšeného na lanech, roubík z listí v hubě a ovázaný hadrem, aby nemohl mluvit. Po vyndání roubíku kleje Drobek jak pohan, což mě a Eragona vzbudilo z noční služby a mě připravilo nepěkné překvapení, protože Drobek mi připadal náhle o dost lidštější, než je.
Aaron nám naznačil, jak se pavoukům lze omluvit, protože po šamanovi černouškovi převzali volání "zlé kouzlo" a předmět vyzařující magii je "hřeje". Náhle však absolutně nikdo nemá magický předmět, který by se za Eragona obětoval pavoukům a čas do "války" pavouků s nočňátky ubíhal přespříliš rychle, přesto jsem si nakonec uvědomil, že můj památeční přívěšek posilující úspěšnost seslání kouzla je mírně magický a předal jej Eragonovi. Lehce jsem ho poučil, co by měl říkat v omluvě a nechal ho to následně samostatně udělat. Omluva byla přijata, lano však Eragon nezískal, neboť pavouk Flasch sdělil nevyhnutelné a očekávatelné - lano za magický předmět a nemůže to být nic jednorázového, já a Eragon tak máme pro tuto chvíli smůlu, já svojí zásobu magických předmětů jsem totálně vyčerpal…
Flasch však byl sdílný a naznačil i druhou cestu: Prozradil že pavoukům se chce kdosi vloupat do hnizdišť - ten člověk(?) je přespříliš rychlý, prý je to ten, co mi prolistoval deník, no a pokud bychom tuhle osobu zastavili, tak nám udělá hodně lan, o přátelství pavouků nemluvě…
Až do odpoledních hodin směřujeme do Saxisu, kde si mě poblíž nejdražšího hostince všiml jeden z vyšších sloužících kněžny Valerie, který naznačil, že budu dnes večer vítán u kněžny a hned poté, když si všiml měsíčku v očích Eragona, dostal pozvání též, to dostal ostatně i zbytek družiny. Pak tuto zprávu - tu o očích Eragonových - doslova utíkal sdělit kněžně.
Drapsl jsem Eragona pod křídla a dotáhl jej na tržnici, kde jsme pořídili dva pugéty růží a šli se poklonit k soše Lemonově, jež stojí v zahradách Valerie. Tam Eragon mohl pochopit, proč růže, jednu totiž drží socha v ruce. Růže jsme položili k pomníku, kratičce se pomodlili a pak šli do zámku, kde se nás ujal majordomus.
Dál to pro mě byla "obnošená vesta" - přivítání s majordomem, kde jak já, tak i Eragon dostáváme každý svůj hostinský pokoj… Jimmy a Aaron přicházejí každý zvlášť , taktéž položili jakousi obětinu na podklad sochy a do doby než došly ke své vaně, udělali asi tak tak padesát fopa, naštěstí jsem lokaje zavčasu stihl upozornit, že budou potřebovat drobnou výchovu.
Hostina v prvních 30 minutách probíhala normálně, ale po prvních dvou chodech z nějakých patnácti (pokud jsem správně přepočítal příbory a mističky kolem mě připravené) si kněžna vyvzpomněla, jak jí Lemon (a celá tehdejší družina včetně mě) pobavila při boji s dřevěnými meči. Dnes proběhlo opakování, kdy nejprve bojoval Eragon a Aaron, Jimmy pak čekal na vítěze - Aaron po třech ranách padl do bezvědomí, druhý souboj s povolením kouzel (jež dala Valerie před bojem) si Eragon přizemnil Jimmiho a pak ho dostal mečem…
Hostina pak pokračovala, ale bez některých z nás. Proběhl totiž soukromý hovor mě a Eragona s Valerií. Zde bychom bývali mohli získat nějaký předmět pro snové pavouky, Valerie na osoby s měsíčkem v oku má slabost, ale zakousl jsem se. Přišlo mi to, jako bych žebral…[4]
2. září 2014, zámek kněžny Valerie
(hráno 11. října 2014)
Ráno odcházíme ze zámku - přišel barbar Bar (jemuž jsem vložil před týdnem do ruky vložil klepadlo pro Eragona) a společně putujeme do karavan centra, ale pak se rozprcháváme a dohoda zní, že ve 12 hodin odráží dostavník…
Co dělali ve městě ostatní, to netuším, avšak k dostavníku se dostavili všichni a v bráně nás nikdo nestavěl, tak je snad všechno v pohodě.
Cesta do Garnaku proběhla v pohodě, jen mě nepěkně překvapilo, že si Kamila nabouchla Aarona a vzala si ho k sobě k jezeru. V poklid jsem je nenápadně pozoroval a pak si šel s Kamilou pro jistotu promluvit také - samozřejmě až když byl Aaron z dohledu a doslechu…
3. září 2014, Garnak
(hráno 11.října 2014)
"Cesta do Hatoru", nebo také "nic k zaznamenání", tak stručně lze popsat dnešní den.
4. září 2014, Hator
(hráno 11. října 2014)
Opět další den, kdy není co kloudného zaznamenat, tedy kromě toho, že tak nějak sleduji chování mládenců, abych si v hlavě srovnal, jestli s nimi někdy pojedu na Eldor, o čemž se zmínili - že prý by tam rádi alespoň jednou byli.
Avšak teď je potřeba pomoci Balanarovo synku Elrohinovi, takže cestujeme do další mezizastávky, což bude tentokrát Cedrov.
5. září 2014, Cedrov
(hráno 11. října 2014)
Ráno ještě pomalu za šírání, jsem si zašel do parku k Velkému Cedru, dotkl se jej a vyslovil tichý pozdrav všem obyvatelům. Nestalo se nic, co bych by rád, aby se stalo, obdržel jsem pouze obyčejnou neutrální avšak alespoň pozitivní odpověď…
Při jízdě v dostavníku do Komodoru proti nám jel chlapík vypadající jako sedlák, leč u pasu má postarší meč, na koníkovi valachovi má velké sedlové brašny, alchymistická truhla na jedné a cosi cinkavého - přívěsek slunečního jasu (z Komodoru), mládenci se s ním dali do řeči.
A pak již… Komodor a opět podvečer…
6. září 2014, Komodor
(hráno 11. října 2014)
Noc proběhla pohodově, ráno pak pro mě ne. Kačka mi sděluje, že při noční službě si ke mě někdo vlámal do pokoje a odnesl si můj deník, který mi pak ráno vrátil. Osoba velikosti “A” byla zahalena, hodně podobná Jimmymu. Ale ale chlapče, to sis moc nepočetl, když si u sebe nechávám jen posledních pár listů….
Jo houbičky, najednou jsou v deníku slova, která jsem tam nenapsal …
Každopádně to neřeším, tvářím se že nic nevím a všichni jdeme kolem Kravího hvozdu až na začátek hvozdu Malého. Tam spatřujeme vývrat, v něm mrtvolu - zbytky odění a kosti, totálně nečitelný pergamen, ale s kouskem pečetí. Trošku to zkoumáme.
Poznámka: Drobek je zřetelně vulgárnější, než kdy bývala tato druhá verze, ostatně ani první takováhle nebyla.
Jsem z toho celý nějak mimo. Okej, nějaký grizzly vyběhnul z lesa, vyvrátil strom se skrytou mrtvolou a pak zmizel. Když jsme vstoupili do hvozdu, cítím, že je takový nějaký, jiný, prázdný, druida se v něm nejde dovolat.
Docela se už obávám, že fakt jdeme pozdě, ale proti nám letí vrána s přívěskem, jež odpovídá značce na dopisu a umí střílet blesky. Sundaváme ji…
Pro mládence tu práce aktuálně není, zůstávám tu zatím sám a čekám na Balanara, Eragon mu v noci pošle vzkaz…
Co vím o tom, co se dělo pak, se vejde do jednoho odstavce.
Vzkaz Balanarovi došel, takový poněkud popletený, avšak takový, že to BAlanara rozpálilo do běla a byl by si to býval se všemi lapky a celou lodí vyřídil sám. Než se ale z Kirinu dostal na Plexis, stihl mírně vychladnout a naplánovat akcičku. Loď smetlo námořnictvo z Ostenu po nějakém tom pronásledováníčku a Balanar pomocí silného druidího kouzla "rozmačkal" vše živé, co bylo v malém hvozdu a nejenom to živé, i nějaké ty pastičky při tom poškodil…
)
[1] Puma černá modřinkovitá - v druhé polovině kapitoly 75
[2] Část kapitoly 22 o Pavoucích
[3] Po hře se Gamemaster podivoval, proč Modřinka nebo Eragon nezískali lano od Aarona. Odpověď Modřinky by byla - bylo jenom jedno, odpověď hráče Modřinky by byla - nebudu obírat hráče Aarona o šťastně získané lano, když jej získal poctivou hrou
[4] Po hře se Gamemaster podivoval podruhé, proč si Modřinka neuvědomil větu zmíněnou v kronice - že by mohli získat věcičku pro snové pavouky. Na vkus hráče by to však bylo příliš jednoduché, až nečestné.