Artušovo rodiče

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.

Celý dnešní den si na nás chodec Liturgius zkoušel svojí novou dovednost, tedy zrychlený přesun s jednou jedinou přestávkou na oběd a na přísahu věrnosti Mormonům.

To dopadlo poněkud nečekaně. Trpaslík Larim na moji navrženou přísahu "nezradit přátele sdružené pod vlajkou Mormonů" pronesl "přísahám" a stalo se obvyklé - jemně se zablesklo a trpaslíkovi se na hábitu objevila vlaječka. Liturgius také přísahal slůvkem "přísahám", ale nestalo se nic. Na moji otázku co se děje mi odpověděl, že si není jist svou přísahou, že po mých slovech o práci pro vévodu očekával, že slovo "vévoda" zazní v přísaze.

Večer, poté co jsme totálně vyřízení dorazili na hranici Černého lesa, na nás ze skrytu promluvil člověk a volal ať rychle utečeme, že nám nechce ublížit. No jo, utíkat, ale jak, když je člověk ztahaný? Ten člověk to na nás viděl a tak utekl on. Přesto jsem ještě stihl zaregistrovat dvě důležité věci. První z nich je ta, že ten muž měl kolem krku obojek a ten byl přizdobený právě tak, jak to udělal hraničář Thor svému psíkovi, který se v noci měnil ve člověka. A protože to bude vlkodlak, pak druhé zjištění, že je dnes úplněk mi náladu opravdu nepřidalo, zvlášť, když právě teď se sluníčko dotklo obzoru a z lesa se ozvalo zavytí…

Popsat zbyteček dne by bylo těžké, protože to, co se dělo by se hodilo spíše do divadla humoru, než do seriozního deníčku pravé ruky velvyslance Velvétu, proto jen velmi stručně. Nejprve se chytil do pasti Larim a oko provazu přivázaného k ohnutému mladému stromu jej za kotník uvěznilo. Poté, když jsem jej běžel zachránit jsem jentaktak nespadl do jámy plné nastražených kůlů, jež se přede mnou doslova otevřela před špičkami bot. Hraničář Konrik a chodec Liturgius si pak měli čest pohovořit se stařenkou z blízké chatrče, která je varovala, ať k ní nechodí, že dnešní noc není schopna zaručit jejich bezpečnost, ale současně nás všechny pozvala na snídani.

Z problémů jsme se postupně vymotali a dle pokynů stařenky šli před les, tam že už budeme v bezpečí, což se i stalo.

Tím, že dnešní den zapisuji až večer téhož dne (alespoň po dnešních zážitcích doufám), mohu popsat i podivné stavy, které se nám tu děly. Začalo to tím, že Konrik, jež měl ranní hlídku, tak hodně spěchal do lesa^[1], že nepočkal na moje domeditování a na nasnídání se, abychom babičku přespříliš nevyjídali, obávám se, že tam maximálně dostaneme kaši nebo tak něco, i když příznaky svědčili o tom, že má v sobě něco málo vlkodlačí krve a tudíž by mohla mít i nějaké to nalovené maso, či její děti, jež jsme slyšeli z lesa, jí mohli pomoci se zásobováním.

A tak jsme po snídani všichni vešli opět do lesa a došli až před chatrč stařenky, přičemž někdy v tuhle chvíli se "něco" Konrikovi stalo a naprostá většina z nás na něj zcela, nebo prakticky zapomněla a vybavovala si ho vzdáleně. Pouze Liturgius o něm mluvil a neustále se na něj ptal a já to vůbec nechápal, vždyť přeci sice s námi tu a tam šel, ale na tuhle akci ne?

Stařenka nás tedy pozvala dál, ale než sama vstoupila a nás nechala vstoupit, zahulákala: "Oblázku, ne abys je bacil sochorem, jsou to hosti!" . Odpovědí jí bylo znechucené "nojo mami" od jejího mladšího syna Oblázka a hlas staršího syna, jímž se ukázal být Artuš. potvrdil, že je vzduch čistý.

Se snídaní jsem měl pravdu, paní nám nabídla jáhlovou kaši, já dal do placu jakýsi jablečný mošt a tak jsme jedli a hodovali a dobře se měli, takže měl Liturgius volné pole působnosti a dokázal se vemluvit do přízně stařenky tak, že mu v rámci vyšetřování kauzy "zrůďák", což je prý mimo jiné otec těchto dvou mladíků, povolila si se zrůďákem promluvit a Oblázkovi nařídila, aby nás za ním zavedl, což jej docela udivilo.

Stařenka nás požádala i o pomoc s Artušem, ale tam se na to Liturgius necítil, protože to, co umí nakukat Ron do hlavy je poněkud… nepřebitelné…

Oblázek nás vedl zpočátku napřímo, ale později pak poněkud klikatě, abychom nenašli cestu ke zrůďákovi, leč zrůďák (dneska) stál na pobřežní skalce, která mi už něco připomínala. Asi je to tím, že jsme se poblíž motali před šesti lety^[2] při nějaké té příležitosti.

Zrůďák se podobal tak nějak napůl stromu, napůl zvířeti s dlouhýma rukama a hovor s ním byl nesnadný, respektive on nám rozuměl, my jemu ne a než jsem do hovoru zasáhl svým kouzlem na překládání, jež jsem chtěl seslat na Liturgiuse, který se pokoušel komunikovat nejvíce, už se Oblázek podivoval, že nám Zrůďák (tak ho opravdu titulují jeho děti) povolil vstoupit do jeho jeskyně…

Uvnitř jeskyně bylo rozcestí a za ním dvě místnosti. V první z nich měl Zrůďák dílnu kde zpracovával lebky těch, co jej napadli na poháry a jen z tohoto poháru mohl téměř kdokoliv bez potíží pít ze začarovaného pramene ve vedlejší místnosti - z mého koženého kalíšku zkusil pít LArim a tvrdil, že polkl písek.

Ale to trošičku předbíhám. Liturgius měl pocit, jakoby současně s námi, ale jakoby v jiné astrální rovině vešel Konrik, takže na něj ve Zrůďákově dílně tiše zavolal a v tu chvíli se mi paměť vrátila a já si vzpomněl na vše kolem Konrika, takže jsme se jej vydali hledat k tomu pramenu. Tam jsme nalezli démona v hadím těle, který ovládal súrštinu, takže jsem si s ním mohl pohovořit na téma Konrika. Ten tu prý byl, jak mi prozradil had, když jsem mu poslal v súrštině Konrikovo podobiznu, napil se a za trest se dostal do říše duší, neboť měl na sobě - a tady má "dětská" súrština zklamala, ale z kontextu jsem vyrozuměl, že měl na sobě nepřirozené či nepřírodní kouzlo. Nevím, jestli Konrik nebo magický pohár ze kterého pil, protože podle hada pil z poháru, který mi velice nepříjemně připomněl pohárek který měl v sobě jednu šestinu démona hledače nastaveného na hledání Komodorského draka.

Vysvobození Konrika a dalších cca 19-ti uvězněných duší je možné, démon pojídá magii z předmětů, ale některé duše patří k již mrtvým tělům, naznačil mi démon, a podíval se mi do očí. Pak se opravil a řekl, že by mi je dal všechny. Potřebujeme tedy 20 magických předmětů a mít noc, druhá možnost je, že démona hada zabijeme, pak je osvobodíme všechny naráz…

Měli jsme ohromné štěstí, neboť s večerem přiběhla Sarah a tak to hned bylo veselejší (a pro mě bezpečnější) neboť náš plán se mohl spustit. Liturgius si s mou pomocí promluvil s démonem hadem, vložil na hromadu jeden magický předmět. Ten had pozřel a malinko povyrostl.

Bylo mi to hned jasné - démon nemohl “jíst” magické předměty, pokud se jich držely lidské duše, ať už mrtvých nebo ještě živých lidí, takže náš plán bude fungovat přímo perfektně - venku sklepeme duši z předmětu, pokud to bude živý člověk, tak se zjeví ve své tělesné schránce, pokud to bude duše patřící k již mrtvé osobě, proběhneme se se Sarah k nám na oblohu.

Fungovalo by to skvěle, ale mělo to jednu vadu - vždy bylo potřeba daný předmět vrátit hadovi, takže živí lidé, které jsme takto osvobodili, hned přišli o svůj předmět, takže je musel Larim a hlavně Oblázek umravňovat a hlídat.

Stejnak viděli to, co ostatní, tedy to že já s Liturgiusem vyšel z jeskyně, kde jsem práskl s předmětem o zem, zjevil se duch (když to byl předmět mrtvého) Sarah ve svém nočním mundůru ho lasem zajala, pak na pár chvilek zmizela, já v té chvíli zamrzal (něco v jeskyni mi shazovalo můj noční úbor a já jej venku nestíhal nahazovat) a pak jsme se oba vrátili k životu…

V našem kompletním plánu byla i jedna tajnější moje část - když byli všichni osvobozeni, zapěl jsem ve svém úboru píseň (na Konrika bylo potřeba tří pokusů), kolem mě a Sarah všichni usnuli, Sarah všem osvobozeným poupravovala sny a minulost tak, aby si mysleli, že vše od zajmutí až po osvobození byl jen sen. Naše osvobozené i spoludružiníky jsme za pomoci Oblázka (tomu jsem zavčasu řekl, ať si zacpe uši), poházeli po jižní části lesa, aby se každý vzbudil sám a mohl svobodně jít, tam kam chce.

Pak jsme měli možnost se Sarah probrat novinky, neboť ona byla nějaký ten čásek na pevnině. Ukázalo se, že přivezla zpět na Plexis dva chybějící poháry na osvobození Komodorského draka. Samozřejmě se to neobešlo bez ústupků, z nichž jeden byl ten, že Axiomasesl dostala studijní povolení pobytu pro Komodor, na zbytku ostrova na ní stále platí zatykač.

28. března 2013, ráno - jižní cíp Černého lesa
(hráno 26. února 2013)

Po snídani se vracíme do Darnaku a při cestě se nám nic neděje. Konrik to vzal sám zrychleně do Cedrova podat zprávu cechu.

V Garnaku už nic neděláme, tedy kromě toho, že odpočíváme a já spolupracuji s místním alchymistou na výrobě svitků.

28. března 2013, Garnacká hospoda zvaná Nálevna
(hráno 5. března 2013)

Před malým momentem jsem měl možnost sledovat, kterak se Oblázek zapsal do armády a odešel s poručíkem Krollem. Na večerní žvanec jsme zbyli já, Larim a Jákob a zašli jsme do kouzelnické hospody.

Zjistil jsem dodatečně, že brát do kouzelnické hospody nekouzelníka a sám být zcela bez many je smrtelná kombinace, protože jsem se malém ani nenajedl, bujní kouzelničtí usmrkánci z univerzity pokoušeli osud.

Ráno jsem si k alchymistovi zaběhl pro odměnu, vyčíslil to na cenu Rudého kříže, takže sem si jej hned vyzvedl a s Larimem a Jákobem začali pracovat na úkolu ztraceného sokolníka a jeho druha, jež přišel zpět do města duševně zcela mimo sebe. Ostatně já na tomto pracoval už včera pozdě v noci, jenže jak rychle jsem začal, tak rychle jsem skončil. Má představa, že je jeho duše ztracena či někde bloudí se totiž ukázala jako lichá, ten nešťastník duši má v těle a že problém u něj bude buď kouzelnické nebo hraničářské příčiny. Nebo možná i alchymistické, ale tam neznám žádný výrobek, který by toto dělal…

Od alchymisty jsem dostal potrhaný list s tím typem magie, jejiž “sestru” v hůlce předávala Sarah své kamarádce (upírce) a jinou její část - knihu zabavili velmistři z univerzity. Hodně jsem přemýšlel jestli se to netýká úkolu č.2, který máme. Ach já zapomněl, že jsem si soupisku úkolů ještě do deníčku nezapsal, takže:

Večer narážíme na muže staženého z kůže zaživa - muž byl vysvlečen z poměrně kvalitních šatů - vypadající jako sokolníkovo, soudě podle dalších ingrediencí… Stahoval ho nějaký člověk, každopádně nalézán přetržený identifikační náhrdelník, jež mi naznačil, že muž patří pod Garnak (stále je totiž neumím číst a velmi pravděpodobně mi toto bude zapovězeno, maximálně se domůžu čtení prvního stupně, tedy vyčíst z náhrdelníku jméno dotyčného). Dotyčného pohřbívám a všechny jeho věci s ostatními balím do vaku. Později na začátku noci zamrzám a odvádím si duši nahoru. Z hovoru s ní není prakticky nic, duše je zmatená a pouze permutuje slova “ach ty rudé oči” či říká jejich ekvivalenty.

Večer jsem si nechal vyprávět podrobnosti k úkolu číslo dvě, neboť tento nebyl můj a pochopil, že docela možná mám v batůžku část té původní knihy a že někdo zřejmě bude vyrábět její duplikát, protože to, že kdosi stáhl člověka z kůže zaživa k výrobě knihy patří. A pokud bychom narazili na někoho, komu byla odebrána krev a pak i na dalšího, kterému by chyběla kost, z níž se má dělat pero….

V noci jsem spal poklidně a při mé první hlídce ještě před spánkem se nic nedělo.

Co oficiálně postava Modřinky neví:

Jakob na své hlídce potkal Baala v mysliveckém - a Jákobem byl odmítnut… Jábob poradil Larimovi, aby myslivcovi, pokud přijde i k němu na hlídku řekl ne.

Myslivec přišel za Larimem s otázkou “Mám odejít…?” a vyžádal si, aby se mi vloupal do batohu a vyměnil mi ten text za jiný, hrozně podobný. Uspal mi ďáblíka lopatou a listinu mi vyměnil, čímž na sebe přivolal prokletí Mormonů.

Larim udělal Guláš, Jákob vstal jako druhý , ale můj ďáblík je nějaký nemocný, prý mu roste třetí roh. Nějak mi to ráno nedochází, ale Larim se omlouvá, že svojí nešikovností přepadl přes můj batoh, kde spal Bobeš. Nějak se mi to nepozdává, vždyť se o trpaslících říká, že vidí ve tmě, ale teď mi připadá Larim bledší než včera (standarta Mormonů je rozbalena). To mi zavdalo příčinu, že se raději všichni vrátíme do města, ostatně tam stejnak musíme informovat o Sokolníkově nalezení.

Kolem poledního potkáváme mírně zmateného pomocníka alchymisty, jak se tituluje (zvláštní že jsem ho včera ani předevčírem večer u něj neviděl) a nese mi druhý druhý postarší papír, po němž se zbláznil ten přítel sokolníka,, a listinu prý má od Axiomasels.

Jak vidno, někdo nám tu porušuje ustanovení o pobytu, nebo má pomocníky. Obojí tu už bylo..

Do města ráno opět dorazil Konrik a tak se zapojil nejenom do zjišťování co-kdy-kde jak kolem sokolníkovo přítele a to nejenom slovně, ale i prakticky - zkusil nějakým hraničářským kouzlem on sám pomoci tomuto muži, načež zjistil, že to bude spíše kouzelnické podstaty, takže došel na univerzitu za mistrem Dalimilem, který mu oznámil, že toto vypadá, jako by sokolníkův přítel prošel mentálním soubojem, který umí vyvolat mágové, tedy až na to, že ten přítel sokolníka byl totálně magie prostý šermíř. Navíc pokud by takto útočil mág na toho sokolníkova přítele, nikdy by to nedopadlo až tak špatně, kdy na něm on nevidí ani špetičku inteligence….

Ve městě je poplach, narazili na husopasku bez krve, pověšena za nohy, uříznut jazyk vykrvácela. Okamžitě informujeme dotyčná místa o našem podezření, že se dá očekávat další mrtvola a já se snažím oba listy předat výše, i když jsem byl včera zcela proti tomu, abych zdejším kouzelnickým mistrům toto strkal do ruky. Ale ta druhá listina by snad nějak šla využít na navrácení sokolníkova přítele do příčetnosti…

Každopádně o nějakou chvíli dříve se Konrik napil z obou magických pohárů, které přivezla Sarah

Larim, Jakob, Velemont, Konrik a já se radíme ve skrytu uličky v Garnaku, hlídám odposlechy…

Konrik se uprostřed nějaké své věty na vteřinku rozmazal a hned poté, co bylo vše normální se optal " CO JSEM TO ŘÍKAL". Bylo viděl, že poskakoval v čase i prostoru (bláto na oděvu je jiné než předtím, nově má větvičky ve vlasech , náhle cítím z Konrika že je nemytý a také cítím pot z velkého vypětí). Vidím i šrámy na holých rukou, vypadají jako od ostružin….

Přišel k nám mistr Dalimil z univerzity, tak jsme jej přijali do hovoru, ten Lazebníkem očistil Konrika. “Zdravý rozum je pavouk, který se drží chvějícího se vlákna a neví o prstech, které jej seberou a vstrčí do mých úst” sdělil Konrikovi odpověď od mistra ~~Mága (toho co učí Sarah a co si u něj ne a ne zapamatovat jméno)~~ Devilona.

Na trpaslíka Dalimil pronesl větu o lehké chůzi při svitu svíčky (nedával jsem pozor při jejím vyslovení). Pak, protože přišel Oblázek se svým stylem seznamováním pomocí kyje jej Dalimil zastavil, ale byl z toho naštvaný, takže než naprdnutě odkráčel, stihl Larimovi zakázat pod trestem smrti vstup na půdu univerzity. Otázkou je proč, ale zákaz přišel zjevně až po příchodu Oblázka, jež je v tomto okamžiku svázám silným kouzlem Svaž.

Ostatní se tváří, že by měl být Oblázek potrestán, že určitě zběhl od vojska, takže jej svázaného neseme zpět do kasáren…

30. března 2013, Garnak, pár chvil před setměním
(hráno 16. dubna 2013)

Velemontovi se nelíbí, že by měl alchymista jít někam pro třetí část knihy a to pod mým jménem, ani se mu nelíbí další věci, takže když se pokouším něco s alchymistou domluvit, něco ho rapne a s dovolením alchymisty mě táhne před dům, aby mi vše pořádně (znovu) objasnil.

Nedostal se snad ani ke třetí větě, když spatřil pohyb n střeše domu alchymisty, což mohlo znamenat jen jediné - někdo mu jde po krku. Uvnitř ten kdosi jen za tu chvilenku, než jsme pronikli zpět dovnitř dokázal hodit výbušninu do pracovny alchymisty, ale byli jsme alespoň dostatečně rychlí na to, abychom jej vyrušili, takže to provedl mizerně.

Vědomí, že se nám tu objevili opět assasinští vrahové z Asamu a že jim musel někdo pořádně zaplatit mi na klidu nepřidalo, zvlášť s mým štěstím - hrnul jsem se do krámu jako první a výbuch schytal spolu s alchymistou pěkně zblízka.

Alchymistovi to rozbilo destilační aparaturu a skleněné střepy z ní nás ošklivě pořezaly. Takže si vzájemně taháme střepy z ran a ostatní se činí. Konrik se vnitřkem alchymistova krámku prodral na střechu po stopách, kudy dotyčný assasin oblečený v tuleních kůžích vnikl dovnitř a zase ven. Konrikův pes spolu s Velemontem a Larimem toho muže pronásledují a zkoušejí ho přizemnit, čemuž zdatně brání střelec, opět z assasinské gildy, jež byl zapikaný na protější střeše a měl na mušku několik uliček, včetně té kudy se pokoušel ten první uniknout.

Bude asi pravda to o bojové zuřivosti trpaslíků, protože se Larim náhle rozpřáhl a milého prvního assasina, který už byl načnutý od zbylých dvou a psa, doslova rozčtvrtil. Ten nám nic neřekne a ten druhý taky ne, protože se dokázal ztratit ve městě. Našli jsme i místo kudy do města šli (lano z hradeb bylo výmluvné a dva mrtví strážní na hradbách též).

Jákob z nás nejchytřeji vyburcoval místní stráže, takže ti si začali rovnat pořádek ve městě a nám připadl stopovací úkol před hradbami. Jenže s nulovým výsledkem - pokud tady assasini slezli z hradeb, rozhodně z protější strany nevylezli - přišli snad z kasáren??? Jiný výlez na tuto část hradeb oficiálně není…

Stopy pod hradbami nikam nevedly, respektive nebyly žádné a ani u bran nehlásil někdo ze strážných, že by skrz bránu někdo vyběhl ven…

Vůbec se nějak potácíme v problémech a nijak moc nepostupujeme, navíc - což je horší - se ve mě začíná ozývat svědomí a Saražiny pochybnosti. Mám toho ta akorát dost a proto se rozhoduji pro několikero akcí, než je však mohu uskutečnit, musím si přetrpět další eskapádu vojína Oblázka, který vběhl do hospody, ukryl se tak rychle, že ani voják s boulí na hlavě, jež ho pronásledoval z dost velké blízkosti, neměl šanci ho spatřit.

Larim, který bůhví jak získal večeři a nocleh zadarmo v nejlepším pokoji v naší obvyklé hospůdce, šel Oblázka vykoupit, což ho stálo 35 zlatých.

Šel jsem raději do svého sólového pokoje, kde jsem provedl první část svého tajného plánu.

Co v deníku postavy není:

Ve fázi první jsem zajistil pokoj ze všech stran, abych si následně otevřel cestu na oblohu a i tu za sebou zavřel - ani ne tak pro jistotu, jako spíš pro to, abych si měl na druhé straně jak odemknout.

Odemkl jsem si na obvyklém místě u jezera Dračí slza a zde přivolal Bamakvabela, abych s ním vedl diskuzi na téma "problém Komodor". Trošku mě mrzí, že neříkám Bamakvavelovi plnou pravdu, ale na jeho otázku, proč mu sděluji vše kolem poháru a démona hledače mu říkám pravdu úplnou: "Nechci ztratit přátelství s vodním lidem, nechci ani jít do střetu s vodním lidem při osvobozování Komodora, bude-li to jen trošku možné"

Touhle větou jsem větou diplomatickou prozradil současnému Bamakvavelovi, že z "mé" skupinky dobrodruhů může vzejít akce na osvobození a znovu připomněl Bamakvavelovi, že "konkurence" si zajistila toho démona.

Obdobně i Bamakvavel diplomaticky naznačoval, že ke střetu nemusí dojít, neboť smlouva s vodním lidem a "zadavatelem" na hlídání draka Komodora je časově omezena. Nastřelil jsem, že určitě nepotrvá více jak 500 let. Z mimoslovní reakce Bamakvabela soudím, že jsem velice blízko a potrdil mi to nepřímo i on: "Vidím, že s problémy Starousedlíků jste seznámem dost podrobně". Kéž by to však byla pravda, tuhle číslovku jsem nastřelil jen díky tomu, že mi kdesi v hlavě uvázl údaj, že město Komodor umírá a že do nějakých 400 let nebude… A pokud snad bude, bude velice oslabeno…

Jedno však nevíme pořád - kdo je zadavatelem, co ho k tomu vedlo, přitom si myslím, že nějaké jiné město by Aradeiridům (ze správného tábora pochopitelně) mohlo jejich cestovní vír nahradit, pokud by ta první strana jim ho odňala za to, že neuhlídali draka…

Tato část plánu se mi zdařila dost dobře, ale stále ne tak, jak bych si přál. Když nic jiného, určité informace z mého zdroje kolem hlídek draka, jsou dost podnětné.

Mrzuté je, že já sám mám uzavřenu jednu cestu k jejich upřesnění, druhou pak přivřenu díky své neschopnosti se vetřít do přízně tak, abych měl šanci pokládat správné dotazy. Jenže já je ani neumím vymyslet - jako ty dotazy. Ale měl jsem ještě druhou část plánu…

Co v deníku postavy není:

Znovu jsem si otevřel oblohu a jal se vyhledávat Velemonta, jež má u sebe poslední aktivní pohár. Našel jsem jeho i se psem kdesi poblíž města, pes mě přivítal vrtěním ohonu narozdíl od Velemonta, který spal. Psíka jsem si udobřil kouskem masa, abych pak…

Probuzení Velemonta a psíka bude poněkud bolestivé a jednoznačně budou mít i bouli na hlavě, já však mám magický pohár, který poslední Konrik nevypil.

Mám tak v rukou klíč nejenom ke Komodorskému drakovi, ale hlavně jsem nad tím vším kromě kontroly získal i čas. A ten bude rozhodující na to, abych všechny podivné zprávy kolem Velemonta i Konrika prozkoumal, abych popřál sluchu námitkám Sarah a prošetřil je. A proč to neříct - abych si uchránil zbytky své dobré pověsti, pokud by mi jakékoliv šetření ve všech těch věcech přineslo nějaké nepříjemné překvapení.

Druhá část plánu nedopadla tak úplně růžově, uvidím sám, jestli mé podvědomí začne vytvářet výčitky svědomí, nebo jestli naopak vpustí do mého těla uspokojení z ustálení situace.

Jestli jsem se kdy podivoval, že jsem po nějakém nočním dobrodružství nameditoval, tak dnešek to jednoznačně přebil. Nameditoval jsem tak tak, s kruhy pod očima, nevyspalý, utahaný a naštvaný na celý svět. Z tohoto stavu mě tentokrát příliš nepomohla ani teplá snídaně, natožpak Konrikův nález balíku s rozsápanou mrtvolou assasina. Zdá se, že ještě chvilku a budou muset assasini dělat druhý velký nábor za posledních pár let (důvod viz kapitola Dagonovo úspěchy). O tom, kdo ji rozsápal není pochyb - Oblázek, ale body za nález si díky Konrikovo zásahu připíší místní strážní, neb je požádal, aby to zařídili tak, že je to jejich nález, což podpořil nějakým tím stříbrným…

Tentokrát jsme našli Oblázka za městem a za ním, právě díky Oblázkovi i různé úkryty assasinů, čerstvě zbudované za říčkou Spojnou. Zdá se, že jeden ze tří assasinů přežil, protože Oblázek jej dokázal stopovat nejprve směrem na východ, aby pak stopy uhnuly v pravém úhlu a zamířili na sever k cestě, ale současně po hranicích území, které bylo vyhlášeno za zapovězené poté, co naše školní Garnacká výprava včetně čtvrté Garnacké koleje narazila na tak silné nemrtváky, že ani specializovaný úřad , ehm, řád Slunečního svitu, takže vstup do určité části podzemí nechal zazdít a preventivně - protože nejsou známy všechny východy z toho podzemí, vyhlásil onen zákaz. A ten assasin úplně přesně věděl, kde ta hranice je…

Těžko však říct, kolik assasinů přežilo, neboť jejich stopy přehladily stopy po tažení nějakých beden, ale občas se objevily i stopy malých nožek, snad dívčích.

U vody nás překvapila další absence stop zvedačů a lodníků, neboť stopy po bednách nepokračují. ALE!

Jsou tu dvě hromádky hlíny, jež sem nepatří, to poznám i já - ta hlína je odjinud, navíc se nám tu objevují stopy po dívčích střevíčcích. To už mi smysl dávalo - to by byla Axiomasels. Ta dávala zaměstnávat assasiny. Ti mají po Dagonově úspěších málo místních lidí, takže ve vlastních řadách našli koho? No přeci mladou assasinku Kamilu. Heh, to by byla sranda, kdybych měl pravdu.^[3]

1.dubna 2013, nad územím Garnackých nemrtváků, dopoledne
(hráno 30.dubna 2013 - hráč Modřinky hře nepřítomen)

Začali jsme hrát o čas a jakoby to Osud věděl, seslal mi do cesty pohromu se jménem "portálový přenos". Byl krátký - vedle mě se otevřel malinký portál, právě tak na velikost hlavy, která pronesla: "Místovelvyslanče Modřinko, diplomatický problém, spojte se s ústředím".

Spojíme tedy příjemné s užitečným. Nejbližší místo, kde sídlí místní spravedlnost je právě uvnitř zapovězeného území, kam ale mohu díky své diplomatické imunitě bez nebezpečí úrazu jen já. Poinformuji je o problému assasinů, beden, postraším je možností, že se díky tomu pozvedne aktivita nemrtváků (kdoví co se vezlo v těch bednách, že?) a při té příležitosti si vyžádám spojení s Perclusem.

Na mé straně šlo všechno hladce. Přesně na hranici území jsem se zastavil, přehnaně dlouho si upravoval svůj identifikační náhrdelník a pak vstoupil. Uvítání po dvaceti krocích šípem před nohy a druhým šípem střeleným z jiného směru za mé nohy mi dal najevo, že jsem byl spatřen. No co, bylo to lepší "přivítání" než minule, kdy jsem se vyválel v prachu s nalomenou kostí pravé ruky…

Mě se zdařilo vše, co jsem potřeboval a tak jsem se navrátil zpět. I mládencům Larimovi a Konrikovi s Oblázkem se dařilo. Našel je jak Velemont, tak i Kamila. S Kamilou se vzájemně silově i zbraňově poškádlili, aby pak přátelé zkoušeli Kamilu vyslýchat. To, že je Kamila ze čtvrté kouzelnické koleje jí nevěřili, natožpak to, že je sestřenicí Sarah.

Bohužel, právě v tuto chvíli, kdy jsem viděl domlácenou Kamilu se ve mě cosi zlomilo, načež se o pár chvil stalo něco, co toto zlomení ještě více rozšklebilo.

[1] Hráč nedorazil, proto byl "násilně" odpojen, což se hodilo i do příběhu, neboť o tomto nedoražení se vědělo předem (směnný provoz v práci)

[4] Od tohoto místa je také možno sledovat veřejnou část kroniky Konrika…

Haepp Modřinka

Artušovo rodiče