Haepp Modřinka

Vypouštění Komodorského draka se odkládá

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.

5. ledna 2013, Cedrov, odpoledne
(hráno 23. října 2012)

Po celý zbytek odpoledne se nějak nemůžeme dostat z hospody, asi je to tím, že nás konečně dohnala Sarah a novinky z naší strany, včetně těch jejích naše plány poněkud pozměnilo - hřbitovní Percluské události musíme odložit.

Sarah nám vysvětlila to, co je PSEUDOMONARCHIE DÉMONŮ - bylo tam hodně čísel, pamatuji si jen to, že všech démonů je celkem přes 7 milionů (to číslo je tak velké že ho ani neznám) a dělí se do vojenských skupin a grup.

Hostinský vaří pro Sarah kuřecí maso v nějaké speciální omáčce, k nám si přisedl kudůk Rasmusen a je to dobrodruh - jen poněkud extravagantně oblečen a nabízí X zlatých .. za výpůjčku poháru. Na otázku odkud o něm ví, neodpověděl. Dění kolem nás sleduje i jistý trpaslík Larim. Každopádně Rasmusena odmítáme, odešel od nás a Avaxová sledovací služba jej sledovala až do jednoho z místních Cedrovských domů. To se ale dozvíme až za chvilku…

Velemont s Konrikem domluvil, že se z něj Konrik napije (když už pil z toho prvního) a pak mu ho půjčíme. Děsí mě ale, že ten kudůk Rasmusen naznačoval, že si dělá sbírku - jako když už nějaké má…

Zamýšlel jsem se nad tím, co nám Rasmusen řekl: Zastupují prý v podstatě dva zájemce o poháry - slečna z Pevniny (velmi pravděpodobně Axiomasels) a kdosi z ostrova. Dohodli jsme se s ním, že pořádně zjistí cenu od obou - což bude mít zítra dopoledne. Sejdeme se zítra o polednách…

Mezitím, co jsem si takhle dumal, nám Avax zdvojený Konrikem nahlásil: "Z hospody Rasmusen šel nejprve pomalu ale pak zrychlil a zamotal se do davu, zjevně zametal stopy. Zastavil se u cikánky, která ráno věštila Connorovi a něco si povídali - pak bohužel poslali zprávu přes papouška patřící cikánce. Rasmusen posléze zapadl do místního domu"…

Pak překvapil hostinský - na poháru, který jsme neprozřetelně vytáhli na světlo jsou symboly, které zná. Tři symboly dle hostinského = svrchovaná bohyně - dualita bytí muž/žena - trojjedinost dcera/matka/stařena

Další obrovskou část dne a noci si vůbec nepamatuji, protože mě kdosi zkameněl takovým způsobem, že mi zablokoval i vědomí. Přátelé mi pak tvrdili, že  jsem zkameněl v okamžiku, kdy mě Sarah chtěla očistit kouzlem, pak zkameněla i kočka Sarah. Velemont si všiml kohosi neviditelného a hodil do správného místa kudlu. Kouzelník v rudém plášti se zviditelnil a chtěl zmizet oknem…

6.-12. leden 2013

Další dny si řeším nějaké své problémy na vyslanectví.

13. leden 2013

Po návratu do dění kolem Cedrova, kde moji přátelé zůstali už neřešíme problém pohárů, nýbrž nějaké hrobky, do kterého z nějakého důvodu vlezli. Kdo vstoupí do této hrobky, bude brzy navštíven křídly smrti. Tak zněl nápis uvnitř hrobky. Byla v tom nějaká lumpárna, protože v noci, kdy jsem přátele našel na hřbitově tam měla přijít nějaká žena. Podle popisu Axiomasels a ta byla ve stejnou chvíli viděna, jak prchá z Cedrova v kočáru….

14.leden 2013

Dnes putujeme s přáteli směr Hator a novým členem skupiny je mladinký hraničář Jákob, kterého má Konrik vycvičit na druhou úroveň. Nabídl jsem jim, že se proměním v lítého vlka a nastopuji jim nějakou cestičku na výuku stopování a hned tak činím, což pro psa Konrika byl docela šok. A pro mě dodatečně taky, když si uvědomuji, že po mě mohl skočit. Nu což, nastopoval jsem tedy nějakou tu stopu, ty dva nechal jít po stopě a sám, abych jim nenapovídal, šel po cestě.

To až do okamžiku, kdy se ozval ryk boje, jakoby ti dva do něčeho spadli. Bojovali se třemi lítými vlky, kteří ale poštěkávali do nějaké nory a jich si prakticky nevšímali. Jak Jákoba, tak Konrika jsem doslova dostal, když jsem jedno z lítých vlků oslovil "Ahoj Modřinko" a on mě pozdravil krátkým štěknutím.

Vlky jsme i s Ronem poléčili a pak se věnovali té noře. V ní žil ohnivý skřítek Rampepurda…

… Po dlouhém dohadování nakonec vezmeme Rampepurdu k Hadímu pohoří, kde si zařídí dočasné bydlení, než nalezneme nějaké lepší místo, kde by mohl žít, protože ve hvozdu to určitě nepůjde.

Nakonec nocujeme zde na mýtince ve hvozdu.

15. leden 2013

Dnešní celý den putujeme k Hadímu pohoří a prakticky nic důležitého se nestalo. Sláva, alespoň jeden den klidný.

16. leden 2013

Ráno v horách po odnesení ohnivého skřítka Rampepurdy bylo krásné, tedy až do okamžiku, kdy nás při odchodu z hor napadli kobolti. Mě se v boji nedařilo, skupinka koboltů nás málem rozšmelcovala. Já i Jákob potřebujeme v Cedrově ošetření, takže tam po zbytek dne putujeme a zde se od nás Jákob odpojil, neboť pocítil, že potřebuje nastudovat nová kouzla a také nacvičit zvládání větší hraničářské síly.

17. leden 2013, Cedrov
(hráno 25. listopadu 2012)

Noc byla klidná, ráno pak ne. Když mě Konrik ráno budil, nalezl na mých dveřích nápis křídou: V noci může mít i temný přízrak světlou tvář. Než se mi podařilo vstát a zamžourat na dveře osobně, byl na dveřích nápis: Neotvírej dveře do noci a nevěř hlasu. No a než jsem stihl dojít pro hostinského a zpět, byl nápis opět jiný: Jazyk plný medu, z úst může ukapávat kapka jedu. Kdoví kdo ty nápisy pozměňoval, nikoho jsme nenačapali a po umytí dveří se nápisy už neobjevily.

Odpoledne se vracíme na kraj hvozdu a hledáme Rona, ale nacházíme místo toho pokácenou břízu. Rona někdo sťal a já s Konrikem nemáme ani šajn (jak se zde na Plexisu říká) jak dostat Rona zpět do jeho podoby, pokud to vůbec jde.

Problémem začíná být i hodně rychle se přibližující bouře, pak prudký záblesk a náhle se ze záblesku zjevivší žena bílé pleti. Prý potřebuje pomoci se svým těžkým kufrem co nejblíže k Dračí slze a tím že ji obrovsky pomůžeme. Já sám jsem schopen s kufrem paní Violy stěží jít půl hodiny, kdežto Konrik ten bláznivej kufr vzal tak rychle a snadno, že mu vždy vylétla ruka k obloze, když jej zvedal. Podle něj byl ten kufr prázdný, podle mě dost plný.

Správně jsem čul zradu a zrada v tom byla. Viola, ta krásná albíní dívka byla velice hříšná a své hříchy dokázala zavřít do truhly. A ti, co žádné hříchy nenapáchali (= Konrik) ti její kufr unesli, ti co měli hříchů dost (= já) s ním měli problém, ti co jich spáchali přespříliš (=Viola) s kufrem nehli ani o milimetr.

Viola nás požádala, abychom její hříchy mrskli do jezera, což se nám povedlo. Pak, současně se soumrakem, který právě nastal prudce zestárla a se slovy "Doprovodíte mě sire Modřinko" se probodla. Zařval jsem vzteky a hned dvojnásobně. Jednak jsem měl v první chvíli dojem, že spáchala násilnou smrt ještě ve dne, tudíž pro konkurenci, podruhé pak z toho důvodu, že kdejaký blbeček ví o tom, co dělám, pro koho a proč.

Nakonec to ale zvládla Viola tak, že jsem měl šanci její duši doprovodit za bránu, bohužel to nešlo tak hladce. Má smlouva s ďáblem, má hloupá smlouva o třech možnostech pohovorů s duší konkrétně se třemi právě došla svého prvního naplnění. Ďábel se současně zjevil ve světě skutečném, tak i v tom našem, nočním, v obou mi způsobil bolest a doslova mě od duše vyhnal, naštěstí jsem to ustál jakž takž se ctí - duši si odvést nemohl, protože jsem jí zablokoval snovým lanem, jež bylo postříkáno svěcenou vodou.

Ti dva si promluvit mohli, já duši za bránu odvedl (byť s drobným zpožděním) a tuhle "ostudu" si budu muset prožít ještě dvakrát. Ach jo, tak hloupě jsem do toho spadl…

18. leden 2013, blízko Hatoru
(hráno 9. prosince 2012)

Dnes ráno jsme u jezera narazili na barbara Thora, hraničáře začátečníka, který se podivoval naší dvojici (mě a Konrika), ale který se uvolil jít na pomoc Ronovi, zvlášť, když nás o to požádal hvozd. To, že to pronesl tichým hlasem Balanara mě dalo naděj, že jeho soutěž s Ronem o proměnu v nejlepší strom neskončila beznadějně, když už nic jiného tak může komunikovat. To, že by měl být Balanar v Malém hvozdu a nyní na nás mluví z Moudrého hvozdu mě nepřekvapila, ale to, že bychom my tři dokázali pomoci Ronovi, jehož kdosi pokácel, to ano. Muselo to být fakt snadné, když nám Balanar tak věří a nezařídí záchranu Rona jinak.

A tak se značnou část dopoledne probíjíme zpět k místu, kde stojí pařez a pokácená bříza. Přímo na místě to bylo jednoduché. Proměnil jsem se v nejsilnějšího tvora, co jsem mohl (bohužel za celičký den udělám na chviličku jen tuto proměnu), vzal skácený strom a oba hraničáři udělali vše potřebné. Protože tento strom byla vlastně jen změněná živá bytost, zafungovala léčba hraničářskými kouzly, rána sekyrou srostla. A pak už stačilo jen několikrát drcnout do kmenu břízy a Ron se proměnil v sám sebe. Tedy až poté, co přes kořeny nasál něco Síly hvozdu.

A odměnil se nám, respektive Thorovi - poslal své tři vlky, aby přivedli psí respektive vlčí štěně, které mělo za sebou základní výcvik. Poté opět vcházíme do lesa a v pomalém tempu se přesouváme na jih. Je jasné, že nedojdeme a tak spíme pod Hatorem, to už bez Rona, který si běžel po svých povinnostech.

Ta noc co přišla byla zvláštní. Konrik viděl na první hlídce to samé co já. Thorův pes se proměnil ve spící nahé dítě. Nechal jsem to v noci být a přikryl jej zespodu i svrchu kožešinou…

19. leden 2013, kdesi ve hvozdu
(hráno 9. prosince 2012)

Dnešní den byl spjat s debatou, co Ron věnoval za zvíře Thorovi. Jakoby nám vracel to, že jsme mu kdysi dali na výchovu tři štěňata lítých vlků a on nám to teď vrátil tím, že nám dal na výchovu… ale koho či co? Je to vlkodlak, anebo jeho opak? Dá se tento tvor vychovat tak, aby lidem neubližoval?

Thor to pojal jednoznačně. Raději se ode mě a Konrika vzdálil a zůstal v Moudrém hvozdu, my celý den pochodujeme ke skalám blízko Balanarovo hvozdu.

20. leden 2013, u Malého hvozdu
(hráno 11. prosince 2012)

Delší dobu se při návratu ze služby u Pána snů všímám, že Konrikova duše (a její spojení s tělem) není zlatavé barvy či barvy stříbrné, ale má nádech do červena. Ne takové syté červené, jako když jsem přes Noční brýle byl schopen vysledovat artefaktové předměty, ale i tak to je zvláštní.

Dnes při hledání Balanara narážíme  na medvědí stopy, které náhle přecházejí ve stopy elfího batolete. Po zkušenostech s Thorem a jeho novým psíkem, jež se v noci proměňoval v tříleté dítě nejprve uvažujeme tímto směrem, ale pak si uvědomuji že Balanar vlastnil proměňovací pacičku a ta umožňovala proměnu v medvěda grizzlyho. Že by nám tu běhala Balanarova krev?

Každopádně jsme se uvnitř lesa Balanara nedovolali (Konrika k Balanarovu lesnímu sídlu netahám, navíc si myslím že bych ho našel pouze jako černá puma, takhle z výšky a bez čichu se necítím) a ani není vidět nějaký jiný strom na kraji hvozdu, který by tam visuelně nepatřil.

Hledáním Balanara jsme zabrali celé dopoledne, na začátku odpoledne vedu Konrika ke Kravímu hvozdu (oficiální název Dagonův hvozd se neujal a i já už přejal druidí pejorativní označení) s původním plánem, že někde poblíž si založíme ohniště a něco málo si ohřejeme, ale pod hlavním stromem ležel opřený o kmen nějaký člověk. Vypadal však, že je mrtvý, což Konrik potvrdil, mrtvolná ztuhlost už polevovala a bledost v obličeji a nedýchání jsem nemohl nepostřehnout ani já. A protože byl oblečen jako měšťan do lesů a strání nechodící, mělo by se to vyšetřit a nahlásit výše, tedy v Komodoru.

Když jej chtěl ale Konrik pootočit, začal dotyčný dýchat, ožil a tvářil se, že se krásně prospal. Z výslechu, jinak to nemohu nazvat, nám dotyčný cizinec prozradil, že byl vysazen na písečné šíji u Moudrého hvozdu, a neznajíc místní města chce jít do všech hor hledajíc nějaké endemické rostlinky pro léčitelství.

Nelíbilo se mi to, vůbec se mi to nelíbilo. Před pár dny jsme tu měli podezření na přítomnost Axiomasels a tenhle člověk jakoby byl Axiomasels stvořen anebo "jen" používal její udělátka. Kdo jiný by dokázal spát za hranicí smrti? Tím že pak odešel do Trolích hor, tedy zpět po cestě po které údajně přišel, bylo to o to divnější.

Bohužel to mělo být ještě divnější. Šli jsme směrem na Komodor asi tak hodinku, potkali jsme pasáčka ovcí a nějakou dívčinu od sedláka či mlynáře, kteří úplně stejného muže posílali na Hadí pohoří, což nedávalo smysl, to by se ten náš musel rozdvojit! O to víc jsme spěchali do Komodoru a už ne za městskou stráží, ale do řádu, jež spadá přímo pod vévodu.

Tato část dopadla očekávatelně - dostal jsem listinu opravňující provést zatýkání (a silný svitek přivolávající portálem posily) a s Konrikem jsme si měli vybrat, po kterém z těch dvou půjdeme. Rozhodli jsme se pro toho "našeho", naopak ten který mířil směrem na Cedrov a pak dál do Hadího pohoří bude honěn skupinkou lidí z Cedrova.

My jsme dostali koně a doprovod jednoho muže, který stáhne koně a sebe zpět, a razili jsme směr hory, kam se dostáváme v podvečer. Okamžitě se sápeme do hor a zkoušíme jít po stopách, ale až výbuch nás přivedl na to správné místo.

Hodně rychle vysvětluji Konrikovi, že právě ten člověk vlezl do trpasličí pevnosti a tím porušil vojenské tajemství. Pak jsem dodal: "Aby se ten blb náhodou nenaboural do podzemí s bránami" a přesně v ten okamžik mi začal dřevěnět jazyk…

A bylo vymalováno. Všechno začalo dávat smysl. To, že mi začal dřevěnět jazyk, to, že jsme s Konrikem narazili na past kterou jsem budoval já, to, proč musel ten muž umět spát za hranicí smrti, to, proč věděl, kam se má probourat. Záhadu, jak to zvládl a čím, nechávám spát a je mi to úplně jedno, protože prorazit chodbu do podzemí s branami během pár hodin se zdá být nemožné. Pro mě byla důležitá záhada poslední, rozřešitelná snadno - do které brány ten zmetek vlezl?

Vtom spěchu jsem vzal Konrika dolů a přenesl přes past, to až později, kdy jsem zdrhl od Sluneční brány (tak mi bylo špatně, že jsem opravdu zdrhl) a od pasu dolů zkameněl, pak jsem pochopil, že naše zabezpečení bylo tak dobré, že fungovalo i proti nám, nočňátkům. Kdybych Konrika dovedl až dolů, zkameněl bych a Kondrik by tu zdechl, protože by se přes past s povinnou teleportací dál nedostal.

Odeslal jsem ho nahoru nad Sluneční bránu a sám po svém odkamenění klusal dolů k dalším branám a modlil se, aby tenhle přisluhovač Axiomasels nevlezl do naší brány. Nevlezl, ležel jako bez duše před branou do Morte Ascenda. Byl jsem tak bez sebe, že jsem ani rudé blesky nedokázal zacílit, takže mě potloukly a já už definitivně bez sebe vzal meč a několikrát ťal tak, že hlava byla oddělena od těla.

Tím jsem to rozsvítil definitivně.

1) Tvor zemřel v noci násilnou smrtí

2) Nočňátka si pro něj nemohou přijít, protože duše uvázla za branami Morte Ascenda.

3) Lemon (tč. pán nočňátek) zaplatil pětku pánovi Morte Ascenda. Prohrál sázku o to, kdo má blbější pomocníky. (Má je on, Lemon.) Dívali se na nás i s Pánem Pravého Poledne…

4) Z toho vyplývá, že M.A. budou mít brzo nějaký vypečený kšeft s Nočňátkami. A pokud se u toho motá Axiomasels a M.A. tak může jít jak o Křemílka, tak i o nějakého mě zatím neznámého zemřelého mocného alchymistu.

Hlavu zemřelého jsem vzal nahoru a permoníci poklidili zbytek těla, takže zmizelo ze světa i několik slunečních prstenů, které by nám zaplatili výdaje, jež v posledních dnech bylo až příliš.

22. leden 2013, blízko vstupů k branám

Zatímco já šel do města vyzvednou nějaké udělátka za zadělání chodby vedoucí k branám a k vyzvednutí odměny, Konrik si užíval akcí permoníčků, takže raději přestěhoval tábor o 50 metrů dál. V noci jej navštěvoval Martin Ofekovec, což by také bylo na dlouhé vyprávění - ale stačí když shrnu, že od Ofeka má přísný režim - jen půl litru vína na tři dny a má zakázáno kamkoliv chodit z města. Proto na zapřenou létá na rychlostně upraveném létajícím koštěti (ELA HOP je zaklínadlo na nastartování a HOP HOP na zrychlení) a učil to i Konrika.

Večer jsem pomocí výbušniny zavalil vchod, který už permoníci ochraňovali iluzí. Aspoň to bude zdvojené…

23. leden 2013, stále u vstupu k branám
(hráno 15.ledna 2013)

Krátce po půlnoci měl hlídkující Konrik opět návštěvu Martina, ale také Ofeka, přičemž proběhla tradiční reakce na Ofeka směrem od Konrika. Je vůbec zvláštní, proč takto na Ofeka všichni reagují, když jej vidí poprvé, zřejmě budu muset Ofekovi (fuj, ani z pera mi nejde označení MISTR) taktně naznačit, jestli by se neměl zamyslet nad sebou.

Jenže on by se měl zamyslet nejenom nad svým povýšeneckým chováním, ale také nad násilnickými sklony, neboť jsem se zbudil právě v okamžiku, kdy se Konrik, zjevně naštvaný že Ofek přišel nezván k ohni stylem "mě to tady patří", vznášel ve vzduchu a modral. Nedal jsem na sobě nic znát, i když jsem se vnitřně vařil v ohni vzteku, a požádal "kolegu mistra" aby odložil mého hlídače do trávy.

Po krátkém dohadování, jestli schválně ubližuji jeho učňům, nebo jestli učňové špízlují a kazí práci mě ať už jako nočňátka nebo čaroděje či pravé ruky vyslance, to Ofek jakž takž pochopil, sebral Martinovi koště, odletěl a Martin měl do rána přijít domů. Což by pěšky opravdu nedal.

Nechal jsem Konrika a Martina chvilenku konverzovat o samotě, pak Martinovi nabídl proměnu v nějakého létavého nočního rychlého ptáka, což s povděkem přijal…

Později k ránu se k nám dohrabal trpaslík Larim s hraničářem Jakobem, a tak jsme se nad vším tím  mohli zamyslet a já přátelům v náznacích hovořil o personalifikacích měst a starousedlících. Bylo totiž potřeba vysvětlit slova Martina o tom, že ze všech knihoven vynosil knihy o Starousedlících domů do Odova. Přes jeho nového kamaráda, pekařského učedníka Janka v Odově, se s ním můžeme spojit, případně klepnout přímo na dveře Ofekova domu. Tedy _MY_, správně bych měl říct _KONRIK_…..

Konrik však měl jeden pro mě děsivý nápad či vnuknutí - co když ti tři Ofekovi učňové jsou potomci těch tří kouzelníků z báje "O černokněžnících na Plexisu"?

Ráno jsme to probrali ještě jednou - Axiomasels a její pomocníci budou, jak doufáme, chyceni světskou mocí, rozběhnutou akci tak máme tak akorát se skřítkem ohniváčem a draka Komodora, obojí ve stavu ne zrovna dobře řešitelném. Ohniváče nemáme kde usadit a k vězení Komodoru zatím nevedou žádné stopy. Navíc se Konrik začíná cítit pln sil a to je nejvyšší čas, aby šel na výcvik se tyto nové síly zvládat.

Zamířili jsme proto k Moudrému hvozdu a pozdě odpoledne do něj vstoupili s vědomím, že do Cedrova prostě do zavření bran nedojdeme, v čemž nás utvrdila písnička, jež se nesla hvozdem

Volám k temným hlubinám,
písní volchvů zaklínám.
Slyšte v tento vhodný čas
běsové, já volám vás!

Volám
Volám

Vzývám síly mocností
říše černé věčnosti
přijměte mé oběti
odvolejte prokletí

Promlouvám k lesům
promlouvám k bažinám
knížata běsů 
volám a zaklínám

Otvírá bránu kouzelný kruh
veliká síla a dávný duch
Oheň i vodstvo, země i vzduch
hněvá se Černobog temný bůh

Volám
Volám

Ať se sudba naplní
a bratra přijme háj^[1]

Po tom se ozval skřek, jakoby byl právě někdo proboden kopím do břicha jež prošel skrz a pak už jen… ticho.

Nalezli jsme skupinku čtrnácti polodivochů a dvou zřejmě kouzelníků, kterak pojídají lidské maso z oběti, jež byla na přírodním oltáři již ohřáta. Možná bychom na ně vběhli, ale přítomnost obrovských pavouků a posledních dvou kokonů s obsahem nás trošku zbrzdila. Zvlášť, když se ukázalo, že kokony obsahují Liturgiuse a jeho osobního strážce Connora, pavouci je drželi při životě v kokonech pomocí kašičky už hezkých pár dnů…

Řešit se to muselo jedno po druhém: Nejprve si promluvil Konrik s pavouky, ti odešli, tím pádem jsme mohli odříznout kokony a ty dva osvobodit z lepkavé hmoty kokonů, nalít do nich trochu síly… Jenže to nás stálo tolik sil, že jsme si na těch čtrnáct plus dva netroufli.

Na situaci jsem se posléze podíval ještě v noci z pohledu práce Půlnočňátek. Na oltáři u svého těla seděla duše, která se vší silou držela všeho možného, neboť nad ní se točil vír, jež mi až přespříliš připomínal to, co mají v očích služebníci morte ascenda (jako my máme hvězdičku a měsíček), tedy nekonečný a ohromný vír.

Měla to být naše duše, alespoň tak soudím podle pravidla "násilná smrt v noci", takže jsem na ní křikl, že "ho" zahráním a hodil kolem něj smyčku lana. Duše mi uvěřila a pustila se, vír však byl silnější a vcucl jak duši, tak i mé lano. Málem vcucl i mě, ale v pudu sebezáchovy jsem se pustil a padl na zem z výšky snad pěti metrů. Tím jsem přišel o svou pomůcku a zbytek své důstojnosti…

A taky o chuť cokoliv dělat, mít tak možnost si někam zalézt a poléčit si šrámy na duši. Pak mi to došlo - Konrik a dokonce i Liturgius se teď budou vzdělávat, proč bych si nemohl léčit duši v Perclusu na vyslanectví tím, že se pokusím to tam trošku zvelebit?

24. leden 2013, Moudrý hvozd blízko Cedrova
(hráno 22.ledna 2013)

Ráno při hlídce Jákoba se celá tlupa šestnácti lidí rozhodl odejít a mírumilovně kolem nás prošla, což jsme následně probrali ráno při snídani. Opět necháme vše světské spravedlnosti, neboť se nám v dohadování se mísily víc jak dva názory. Liturgius tvrdí, že tohle náboženství, jež má v určitých Plexiských městech chrámy, byť se od něj upouští, je považováno za legitimní. Konrik mě přesvědčoval, že ono zaklínání mělo kletbu rušící efekt, Jákob neříkal nic a Larim pro jistotu taky nic.

Ostatně v lese na nás kdosi začal mluvit súrsky a tlačil mě (jakožto jediného v družině mluvícího alespoň "dětskou súrštinou") k tomu, abych šel hledat draka Komodora, ale jediné, co mi byl schopen a ochoten prozradit k této věci bylo jen to, že drak není na tomto světě…

25. leden - 25. březen 2013
(hráno 29. ledna 2013 a 5. února 2013)

Zatímco si mládenci hraničáři užívali dvouměsíční muka tréninků na zkoušku z nové úrovně, zkoušel jsem získat informace ze všech mých dostupných zdrojů a začal se dívat na všechny události z trošku větším odstupem.

To mládenci si užívali všeho možného, například nočního "únosu" do lesa zabaleni v pokrývkách a po rozbalení z nich pak jednoduchého úkolu, dostat se do snídaně z neznámého terénu do výukového komplexu. Poprvé se jim to povedlo díky tomu, že oba mají psi na Plexisu neobvyklých ras, takže po použití hraničářského kouzla věděli, kde je jejich domov. Při druhém "únosu" to měli složitější, neboť psi jim jejich únosci vzali sebou a vyučující jim do cesty vložili i morální překážku - kdy narazili na převrácený vůz s raněnými. (Anebo to byla náhoda? To už nikdo z nich nezjišťoval)

Ale zpět ke mě. Pokus o zjištění kde je Komodorský drak, když není na tomto světě, jsem začal ve světě Nočňátek, kde (pochopitelně) drak vězněn nebyl. Kam tedy jít dál? Ke slunečňákům, morte ascendu nebo k vodnímu lidu?

Jako nejsnazší a nejrychlejší se ukázala cesta k vodnímu lidu, neboť zrovinka bylo zapotřebí dopravit jednu depeši z našeho velvyslanectví na Eldor, takže jsem spojil obé do jedné cesty. Přednost samozřejmě dostal Eldor, kde to proběhlo rychle a bez problémů.

V podvečer jednoho dne jsem dojel na obvyklé osamělé místo, kde jsem jemně zadul do mušličky vodního lidu a vyčkal připlutí členů strážního oddílu. Ty jsem poprosil o možnost rozhovoru s Bamakvabelem, oni odpluli pro odpověď a k mému překvapení po obvyklé době se nevynořil strážný s pozváním "dolů", nýbrž se objevil Bamakvabel osobně.

Díky tomu, že připlul i s jistým náhrdelníkem, mohl jsem si užívat luxusu při hovoru "dospělé" súrštiny a to nejen při poslouchání, nýbrž i při mluvě. Náš rozhovor byl proto rychlý, stručný, a hlavně přesný. V okamžiku, kdy jsem Bamakvabelovi ozřejmil, že město Komodor má svou "osobnost" v podobě draka a že díky uvěznění draka město umírá, mi Bamakvabel překvapeně odpověděl, že netušil, že mi "krátkověcí elfové" už víme o starousedlících.

Pak to na mě vybalil: Ano, ví kde je drak Komodor. Ano, ví kdo jej vězní. Jsou to oni - vodní lid… Na mé další otázky mi ozřejmil, že ví, kdo jej u nich skutečně uvěznil - určitá města. Pochopi jsem i to, proč se mnohým městům nechtělo na sraz na neutrální půdě, tak totiž byl před lety zajat Komodor - byl vylákán na setkání na neutrální půdě…

Jenže to bylo ještě horší a já stojím před velice ošklivým dilema. Protože jsem v minulých letech jednal se všemi (dvěma) Bamakvabely čestně a spravedlivě, prozradil mi i to, že oni budou draka strážit poctivě, neboť od měst mají určité výhody, například cestovní vír, kterým jsem se už párkrát cestoval a mě by přestal považoval za přítele, což je dost eufemicky řečeno…

Po několika drobných zdvořilůstkách jsme se rozloučili a já měl celou noc na přemýšlení, jak z tohoto problému ven. Nemusím říkat, že jsem nevymyslel nic

25. březen 2013, Cedrov
(hráno 12.února 2013)

Celý dnešní den a podvečer byl v běhání po všech čertech v Cedrově, jinak to nemohu nazvat. Liturgius si nejprve vyřizoval nástup ke strážení cest u kaprála Lukáše, Larim s Konrikem zkoušeli něco zjišťovat u panoptikářky a to hned nadvakrát, abych v podvečer já s Liturgiusem zašel omrknout hřbitov, kde zjišťujeme, že aktuální nový hrobník raději bydlí ve městě a zde se neděje nic neočekávatelného, tedy kromě toho, že hrobka, odkud chodili oživlé kostry je nyní zamčen.

Mě v podvečer potěšilo, že Larim a Liturgius projevili vlažný zájem přísahat na vlajku Mormonů a stát se tak pokračovateli této tradice, ale to odkládáme až na ráno, kdy se vydáme zkontrolovat to zvíře, co by chtěla mít v panoptiku jeho majitelka a co podle všeho vystrašilo babky kořenářky. A případně vyzískat nějaké věcičky ve velikosti pro trpaslíka, jež by tam po minulých výpravách na odchyt tohoto zvířete měly být.

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Daniel Landa, muzikál Tajemství, píseň Volám.
           Gamemaster nám ji odehrál odsud: http://youtu.be/JsP80MIwz8A