Nová generace: Pohřeb, nebo možná dva

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.

Dnes brzičko ráno jsem se vydal utajeně na akci, při níž se chci snažit nějak zabrzdit očekávatelné odsouzení k smrti, jež podle všeho dostane Ron, v lepším případě pak docílit vyhnanství. Začínal jsem tušit takovou drobnost, že Ron není na tomto ostrově poprvé, neboli jak říká náboženský text První Inkarnace, že se (vždy) znovuzrodí, no a pokud by se snad nedejHator to znovuzrození opakovalo v určitém rytmu. Také mám pocit, že se pro změnu něco stane, když takříkajíc opět zmizí…

Blízko Komodoru jsem přistihl družinku složenou z barbara bojovníka Bara, elfa kouzelníka Eragona, hraničáře hobita Píty, hobita alchymisty Aarona, hobita obchodníka Jimmyho a mě prozatím neznámého krola Xerxese. Bavili se dost hlasitě, abych zaslechl, že Jimmy chce na misi do delty Úplavice, což je území Balanara a jeho rodiny.

Hned jak to bylo možné, vyrazil jsem do Malého hvozdu dát hlášku a zkusit se při té příležitosti vetřít na soud Rona, neboť mi žádná pozvánka na něj nepřišla a já tak nějak očekával, že si mě snad pozve obhajoba!

Zbytek dne v Komodoru mám složený pouze z vyprávění a zní docela fantasticky. V hospodě "U sluncí" totiž družina narazila na sedláka, který měl o stěnu opřenou kosu. Docela obyčejnou kosu. Jenže když sedlák chtěl vědět kolik dnů zbývá do 21.prosince, že jde na soud popravit odsouzeného a že tuhle zvláštní živnost zdědil, pokusil se Jimmy kosu odstranit, jenže mu přimrzla k ruce, a pak prý Eragon vykřikl: "Zapomeň že jdeš k soudu na popravu" a sedlák to skutečně zapomněl…

Sedlák se ale domluvil s Aaronem, že smí přijít do jeho bylinkové zahrádky v Černém lese, takže se s ním zřejmě potkám taktéž.

Ještě chvilku musím pokračovat dle vyprávění jiných, neboť v noci ze 14. na 15. prosince mezi Jimmym a Eragonem došlo k rozepři, kdy nejprve začal zpívat uspávací písničku Eragon ve stodole, kde spala valná část družinky, ale tentokrát se Jimmymu podařilo odolat. Zazněla při tom i jedna důležitá věta: "Tohle jsem slyšel i minule, když pak hořely stáje!" Pak, dle dalšího svědka, došlo ke slovní přestřelce, která se přesmykla k tomu, že Jimmy si přebral od Eragona prsten a Eragon k tomu měl něco přečíst ze svitku.

Eragon pak šel spát, avšak došlo ještě ke druhé slovní výměně s Jimmym, kterou tentokrát zahájil Jimmy s nožem, který přiložil Eragonovi ke krku. Nedivím se mu, když darovaný prsten nešel sundat. Tato slovní přestřelka skončila modrým bleskem od současného mazlíka Eragona a zchladila obě horké hlavy.

To já měl spánek klidný, hezky v Malém hvozdu, který mě, zřejmě díky Klíčnici, přijal dobře. S Klíčnicí jsem si pohovořil ráno, žel Balanar tu stále fyzicky není. Ano, mihl se tu, když za pomoci vojáků z Ostenu likvidoval ten výsadek u jeho hvozdu [kapitola 95, poslední odstavec], ale už je opět nedosažitelný. Tedy kromě akcí v noci, ale tam moc Ronovi nepomůže.

I když vlastně moc klidný spánek jsem neměl, protože jsem byl přítomen v záskoku při akci plexiských nočňátek v pozici tři, hezky postaru, se zamrznutím mého fyzického já. V Zázračném hvozdu došlo k podivnému úmrtí, nalezli jsme duši ženy, jež byla podle všeho hraničářka-bylinkářka a duši muže-příležitostného lovce jež naopak hraničářem nikdy nebyl. Jejich těla byla zohavena odtrháním končetin a hlavy od těla, ale neožrána. Takhle se zvíře nechová, takže to bylo o to podezřelejší. Budu se tam muset vydat, anebo naočkovat naši družinku mladých, ať tam jukne a získá nějaké zkušenosti.

Naši mladí ráno vstali, sešikovali se a vstoupili do Malého hvozdu, čehož si okamžitě povšimla Klíčnice a spolu se mnou se po druidím způsobu přesunula k nim co nejblíže a ukázala se jim, narozdíl ode mě, který se ještě chvilku schovával.

Jimmy se choval velice ostře a neuctivě, hrubě křikl na Klíčnici, že mu stojí v cestě a ať mu uhne, což byl slušný výsměch, když ji mohl obejít, stálo by ho to o jeden jediný krok navíc. Jimmy byl neuctivý dál a pomalu vyhrožováním požadoval vydání pasti, kterou měl někde v Malém hvozdu umístěnou. Klíčnice ho musela upozornit, že jí toto území patří a vládne mu. To Jimmyho trochu zchladilo.

Klíčnice pak řekla, že danou past si odvezli Komodorští theurgové, neboť na ní byla nějaká divná magie. A past prý byla nekompletní, chyběly ovládací prvky, takže by zřejmě nesklapla. Eragon v tu vteřinu vykřikl, že Jimmy má medailonek s obrázkem erbu s jelenem, což skutečně měl…

V tu chvíli jsem na zavolání Klíčnice vyšel ze skrýše a Eragon náhle začal potřeboval do Komodoru na nějakou akutní akci. Bylo poměrně jasné proč, když bych totiž s Klíčnicí všechny prošacoval, našel bych minimálně ještě jeden medailonek, takže obviněných ze zrady by bylo víc.

"Uteč v lese druidovi!" je velice zábavná hra, kterou však prakticky vždy vyhrává druid, pokud není úplně nemožný. Teď tuhle hru začal hrát Eragon a Klíčnice a musím Eragona pochválit, že se pokusil začít lépe, než ostatní. Vypil si lektvar rychlosti. Měl ho od Aarona a co čert nechtěl, byl omylem udělaný opačně, byl to tedy lektvar zpomalovací. Zívajíce nudou jsme Eragona v poklidu obklíčili.

Eragon se pak pokusil z obklíčení odhypovat stranou, jenže i tam byl hvozd, takže Klíčnice jen ledabyle máchla rukou a Eragon byl omotán u stromu čerstvě rostlými liánami. Ve třetím kole této hry zkusil vyvolat pomocníčky se zahradnickými pilkami, které jsem mu zrušil já. Sice jsem tím porušil pravidla zmíněné hry, ale Eragon musel pochopit, že existují věci, které se prostě nedělají. A to jsem ještě netušil to, co už jsem napsal výše (opět píšu deník až po večerech, takže jsem mohl udělat zápisky chronologicky jak se udály), a co začalo vyplývat právě v tuto chvíli na povrch, to bych se snažil ještě přísněji.

Bylo toho na mě a na Klíčnici trošku moc, zvlášť když ječící Eragon se dožadoval spravedlnosti (proč není spoutaný i Jimmy), do toho se Jimmy hlasitě dožadoval svojí pasti, kdosi pokřikoval že chce do Odova za Ofekem, pár lidí už nechtělo pomáhat Jimmymu poté, co mu Klíčnice pohrozila popravou (oprávněně - usiloval o život jejího syna tou pastí - pokud fakt byla jeho, což je otázka), já požadoval po Eragonovi vysvětlení toho prstenu na Jimmyho ruce, protože když jsem nad ním projel rukou, tak jsem cítil magii (ježily se mi chloupky), což se mi u artefaktů nikdy nestávalo (to už bych spíš viděl chobotničky).

Zkusil jsem použít Lámací kouzlo na oblast prstenu a Jimmyho prstu, abych zjistil, že ono poutací kouzlo Eragon zřejmě seslal ze svitku, protože jsem ani s 35 magovou náloží kouzlo nezlomil, víc jsem dneska už neměl. Akorát mi z toho rozbolela hlava, takhle velký výdej many, byť v tomto případě nedokončený, jsem snad v životě neměl. Tenhle okamžik si vybral Eragon, vyhypnul se ze sevření lián, seslal si na sebe rychlost a neviditelnost a jal se mizet. Klíčnice ho nechala a já taky, takový malý zatykač na 100zl může udělat práci za nás…

Přesto mě to ale trochu vzalo a já se zamyslel nad posledními měsíci, které jsem s ním zažil a poprvé vážněji zapochyboval o tom, jestli jsem udělal dobře, že jsem ho doporučil do služeb Pána Snů. Nu, bude to teď velmi zajímavé - pokud by ten zatykač byl vypsán pro Plexis, co by se asi tak dělo při službě pro Pána Snů?

Než jsem se ze svého zamyšlení probral, byla Klíčnice (vlastním kouzlem) proměněna v laň a klusala pryč, ostatní, včetně mě, zahajují návrat do Komodoru. Jimmy šel na alchymistickou univerzitu pro svojí past, já ho k univerzitě navedl, a tam mu vnukli nápad, že dokáží onen prsten sundat (jo mimochodem - typuji, že v něm bude i něco málo nekromantického, což i potvrdil Jimmy, prý mu to řekl Eragon), ale prsten tím poničí a už mu ho nevrátí.

Jimmy si po tomto sdělení šel ven před univerzitu ke mě pro radu, nabídl jsem mu alternativu s kouzelníky z Garnaku, ale nakonec si vybral tu rychlejší z nich. Tento večer jsme Jimmyho už neviděli…

Večer se konečně na scéně objevil Balanar a stihl si promluvit s Pítou, jež zřejmě u Klíčnice nechal vzkaz právě pro Balanara. Později v noci mluvil i se mnou (na obloze) a dohodli jsme se, že na nás Bali bude čekat před branou směr Cedrov.

Večer jsem v kapsičce batůžku objevil vzkaz psaný Eragonovo rukou: "Kdybych zemřel, tak mě zabili Píta, Jimmy a Luko". Nechávám si papírek s tímto textem u sebe…

Ráno jsem nameditoval a později při cestě poslouchal Pítu, který mi vysvětloval, jak je to s Ronem. Má domněnka o vícero zrozeních Rona byla Pítou potvrzena, Ron se znovuzrodí vždy po osmistech letech a dá se odhadnout, že v těle člověka nežije o moc déle nad padesát let. Při jeho povaze se bojím, že to nebývá víc jak let deset, vždyť od svého posledního objevení se [listopad 2011 - kapitola 70, kdy jeho jméno zapisuji ještě jako Ronald] uplynuly jen tři roky a už mu podruhé hrozí smrt! A abych nezapomněl - první zrození Rona bylo prý před 2400 lety. A teď obrovský pozor, milý čtenáři, kontrolní otázka: Co se jednoznačně stalo před 2400 lety? Odpověď dle mých poznámek zní: "zasazen první strom Moudrého hvozdu (prováděla část naší družiny)" !!!!!!!!! Jedinou otázkou je, co je vždy dřív, objevení Rona anebo nějaká "světová" akce?^[1]

A jak mi tohle hlavou proletělo, aniž bych domýšlel, co s touto informací, všiml jsem si, že venku před branou Komodoru stál vedle cesty strom, který na Pítu promluvil Balanarovo hlasem a který tam nikdy nestával. Hloupému napověz, chytrého kopni, říkává se. Balanarovo současnou rostlinkovou podobu jsem do této chvíle pořádně neviděl, ale už jí budu znát - zvláštní druh Javoru.

Netřeba popisovati, že se s Balanarem chtěl seznámit každý a dobrá polovina družinky si s ním o něčem chtěla promluvit. I Jimmy, ale ten již bez prstenu, takže to provedl slušně. No slušně, mám dojem podle výrazu Balanara, když s ním mluvil stranou v relativním soukromí, že Jimmy zkusil použít trošinku něčeho ostřejšího. Ani jeden z nich se mi ale s detaily hovoru nesvěřil.

Zbytek cesty až před Cedrov proběhl v poklidu, všichni se dělili o novinky, které podle nich mohl potřebovat znát někdo jiný. Novinky, které sděloval Balanar, moc lidí nepotěšilo, pokud vůbec někoho. Rona totiž budou soudit druidové z prvního (čti: nejvyššího) kruhu. To znamená - soud bude mimo město, někde ve hvozdu, kam se nohy obyčejných smrtelníků (čti: naše nohy) nedostanou, protože i kdybychom věděli přesné místo konání, tak mi tam hvozd nedovolí dojít, neboť ono místo druidové uzavřou…

Při příchodu k jižní bráně Cedrova se stalo něco pro mě dosud neznámého. Voják si povšiml Balanara jdoucího vpředu a myslím si, že zareagoval na jeden z jeho dvou prstenů, konkrétně na ten markraběcí. "K poctěééé zbraň" zařval tak, až jsem z leknutí málem sletěl z koně a druzí dva strážní opravdu vzdali poctu.

Jeden z vojáků běžel do sídla markraběte a tento velitel stráží nabízel Baanarovi jednak ozbrojený doprovod s deseti vojáky, ubytování a kdesi cosi, ale Balanar to všechno s díky odmítl, že jenom procházíme a budeme spát ve hvozdu.

17. prosince 2014, večer, několik mil od Evelinu
(hráno 17. listopadu 2014)

Celý dnešní den se nedělo nic, z Cedrova jsme nasadili relativně rychlý přesun směr Evelin - jdeme pěšky či na koních a v přicházejícím večeru nějakých deset mil od Evelinu vidíme převržený vůz přes cestu. V první chvilku to vypadalo na nějaké neštěstí, jenže v tom případě by se za tím vozem nechystali nějací muži k boji proti nám, mají tu dokonce i přenosnou balistu.

A kdyby jen to - zprava i zleva na nás najíždí pětice dalších jakoby nás chtěli obklíčit. A taky že ano, kde se vzal, tu se vzal další vůz za námi a další pětice mužů. Povšiml jsem si, že mají vojenské uniformy, ale strhané prýmky a další identifikátory. V tuhle vteřinu mi to na bojišti nedošlo, kdypak jsem míval uniformu takhle upravenou na sobě já? Nu ano, akce na nepřátelském území. Ono nebyl čas nad tím přemýšlet, protože po nás přední řada vypálila z kuší a katapultu. Prakticky vše šlo mimo - tma a vzdálenost udělala své.

S Balanarem jsme vyhodnotili situaci - musíme se probít vpřed, takže se během blížíme na dostřel našich kouzel a zbraní.

Hloupému napověz, chytrého kopni - což je moudro, které jsem ve svém deníčku použil už mockrát, tentokrát je použito toto moudro velmi oprávněně. Naši útočníci totiž pro hloupé rozvinuli zástavu, na níž je nakreslen erb s jelenem a druhým útokem šla přední řada jen a pouze do Balanara. Byl by zemřel okamžitě, jenže si nemohl povšimnout, že jsem se hodil do noční zbroje, takže učinil totéž a navíc svému brnění poručil, aby kolem sebe vytvořilo ochranu proti šípům. To já bohužel neměl…

Měli jsme štěstí v tom, že boční řady dojely o pár vteřin později, než měli, takže jsme přední řadu stihli docela protřídit a bylo to tak rychlé, že Eragon na nás z oblohy křikl, ať je zabíjíme pomaleji, že to nestíhá odvádět za bránu!

Docela nás ale zlobila zadní řada, nejprve naším směrem vrhla lahvičky s hořlavinou, která bojiště osvětlila a pak jejich katapultem trefila Balanara tak, že padl na zem a nezvedal se. Byla to už celkově třetí rána která šla směrem na Balanara, to jen tak mimochodem. Tou dobou už naštěstí z pravé pětky zůstal na nohou jeden, takže jsem si troufl jej upustit a utíkal zazpívat ukolébavku té pětici co na nás šla zezadu.

Wau, tentokrát jsem se do toho opřel tak dobře, že jsem tři z nich uspal tak rychle, jako snad nikdy, padli k zemi v první vteřině mého zpěvu! Toho, kterého jsem nechal být, po mě zvládl vystřelit, než ho Píta poslal k zemi, ale do zpěvu se mi vloudil falešný tón, takže velitel té zadní pětice neusnul, ale zvládl dokonce použít nějaký přívěsek, takže celá pětice i s věcmi zmizela za hluku vbuchu^[2]

Bylo po boji, začal jsem léčit pomocí ovazování nejhorší krvácivá zranění přátel, Balanar se zvedl sám a trošku poléčil ostatní. V mezidobí mezi léčeními jsem vyslal jsem vstříc Evelinu své kouzlo Posla s hláškou: "Vzkaz od vícevyslance Modřinky: Markrabě Balanar při cestě z Cedrova do Evelinu přepaden - provedli druidové z pevniny s erbem jelena. Pošlete 10 vojáků a informujte markraběte." Nesmím zapomenout ani na to, že jsem si zavčasu zabavil nepřátelskou vlajku pro potřeby důkazního řízení.

Ještě jeden volný den pro mě, někteří z družinky si odskočili do Černého lesa, zřejmě pro suroviny… V podvečer dorazily pozvánky na soud s Ronem. Jen dvě, na konkrétní jména, s možností vzít třetího…

Dnes ráno vyrážíme a s námi i deset vojáků směr Moudrý hvozd. Jdeme hezky pomalu, pěšky. My ostatní zítra ráno zůstaneme ve hvozdu, narozdíl od Balanara a Píty, ti půjdou na soud. Vojáci zajistili klid na cestě, jen to pro mě bylo nudné. Za celý den se nestalo nic, co by stálo za zapsání. Když to řeknu ošklivě - je to jen čekání na pohřeb Valerie a na akcičku v zázračném hvozdu

Dnes tedy soud s Ronem, Bali nás chvilku protahoval hvozdem a točil se tam dokola jako káča, takže jsme ztraceni. Pak nás s Pítou opustili a nechali tábořit na jednom místě a sami po druidím způsobu odešli jinam.

Na soud přišli tito dva poslední, přisedli do kruhu na předpřipravená místa a jeden z druidů hned zpěvem nejenom uzavřel mýtinu, ale ještě všechny napojil na vědomí hvozdu, takže každý - i Píta - by byl býval mohl vědět, co se kde děje a třeba co děláme my zbytkoví. Coby, bavíme se o Mormonech…

Píta i Balanar se podívali ke kameni trestanců, k němuž byl připoutaný Ron a jen 10 centimetrů od místa, kam by nejdále dosáhl, leží jeho hůl. Ron si povšiml Balanara a zamával mu, ale pak si uvědomil že je u soudu a zvážněl. Ale pak si povšiml Píty a udělal celé divadélko znovu.

Následně začal nejmladší druid (kterým už není Balanar) roznášet kalíšky s druidím dryákem, aby jako jediný Píta nedostal. Poté povstal Mário, a pronesl slova o tom, že byl pro dnešní soudní sezení určen jako žalobce za první druidí kruh, a rovnou navrhl smrt za:

Čekal bych, že nějaký druid bude určen jako obhájce, ale kdeže, Ron se musel hájit sám a co jsem tak pochopil z vyprávění, šlo mu to opravdu těžce. Až když byl vyzván Píta, aby něco řekl, a ten pronesl pár vět o tom, že Ron oživil čerstvě zabitého člověka, začalo to být pro Rona alespoň trošku lepší. Když totiž Ron popsal, že vlastně jen poprosil hvozd a ten mu dodal vše potřebné, on že do toho nedal žádnou svojí sílu, tak to mezi druidy zašumělo. Oni sami tohle kouzlo ovládají jen na přátele a velmi vyjímečně i na cizí (např. na moje oživení), ale pak jsou na několik dnů a týdnů k nepoužití.

Dopadlo to tedy nakonec tak, že Ron nesmí po krátkých deset let nevstoupit do hvozdu a žít Černém lese… Od zítřejšího rána. A Píta je za něj zodpovědný, že to bude dodržovat.

U nás se čekalo na návrat Píty a Balanara, aby pak - po dalším povídání o Mormonech - nastalo hromadné přijímání za členy.^[3]Vstoupili všichni přítomní, tedy kromě té desítky vojáků určených na ochranu Balanara.

Otázka pro dnešní noc zní - zabrání to vzájemné nevraživosti, kterou stále cítím, jak bubla pod povrchem?

Přesunujeme se do Saxisu, vždy při dojetí do nějakého města se vymění desítka vojáků za čerstvé síly…

Ve městě jsme už od poledne, sledujeme na dálku přípravy hostiny k pohřbu. Víme, že se má objevit i markrabě, takže z každého řádu tu bude třicet rytířů, zřejmě těch nejlepších. Nu, měl jsem zřejmě pravdu, protože vidím v brnění jednoho z těch řádů samotného Eldara, zdá se tedy, že stavba hradeb v Ateru byla zbrzděna.

Vlastní pohřební obřad začal až s osmou hodinou večerní, kdy začali přijíždět význačnější hosté, tedy vyšší šlechta. Zhruba v tu chvíli se na obloze objevili velcí orlové a na nich letící trpaslíci, jež dělali doprovod letícímu pegasovi a na něm letícím vévodovi. S drobnou nápovědou jsem pochopil, že místní markrabě je trpaslík, takže mi došlo, z jakéžeto posádky bylo těch deset trpaslíků na orlech.

Já a všichni vyšší šlechtici byli oblečeni v různých nápodobách či v originálech obleků vznešených elfů z Eldoru, jen tentokrát mnozí volili místo barvy bílé barvy poněkud temnější, což jsem já neměl…

Po pár proslovech nastal volnější program, ale až o půlnoci nastal vrchol programu, dalo by se tak říci, neboť byla veřejně čtena závěť. Zpočátku jsem si všiml, že obsahovala podezřele málo osobních odkazů, začínala totiž odkazy pro vznik sanatoria pro válečné hrdiny a její vysloužilé sloužící, aby přešla pro finanční dar pro vznikající město Ater.

A právě v těchto chvílích došlo na osobní odkazy, protože Valerie dala tomu finančnímu daru tři podmínky. První byla "chrám božstva Lemona", ten se již v Ateru připravuje, respektive dřevěná provizorní stavba už dokonce i stojí. Druhá byla o stavbě "slavné magické univerzity" jejímž prvním rektorem budiž jmenován - hádejte kdo?

To už jsem se chytal za hlavu a tiše sténal. Jak se to mohla Valerie u všech božstev dozvědět?!? Copak spolupracovala s Eldorským Mozkomorem, tedy s vikomtem Jaessalem? Nikdo jinej si to z mé hlavy vyčíst nemohl a Balanarovi jsem to řekl až 16. prosince a to bylo poprvé co jsem o tom mluvil já!

Každopádně si budu muset nechat zařídit opis této poslední vůle, když se mě týká a dočíst si pak i třetí podmínku o utkání rytířů.

Závět vznešené kněžny, lady Valerie

Moji drazí, nezoufejte, neplačte. Prožila jsem požehnaný a převelice dlouhý život za který děkuji Bohům. Vím, že smrtí to nekončí. Vím, že i za oponou existuje bytí, a tak jsem jen přešla za těmi, kteří mi scházeli a na které se převelice těším.

Na druhou stranu se odchází stejně, jako se přišlo. Veškerý majetek zanechávám živým, a aby se předešlo hašteření slyšte mou vůli, můj testament, mé poslední rozhodnutí!

Přeji si být pohřbena v černých šatech se stříbrnými hvězdami v kapli u sochy boha Lemona. Na cestu mi prosím dejte jen neuvadávající růži. Vše ostatní nechť se rozdělí následovně:

Zámek v Saxisu, ať je přebudován na útočiště pro válečné veterány a mé služebnictvo nechť v něm v poklidu dožije s rentou ve výši dosavadní mzdy.

Veškeré mé nashromážděné artefakty a magické předměty odkazuji rovným dílem Řádu rytířů slunečního Jasu a Řádu rytířů měsíčního třpytu, aby tak pomohli do budoucna chránit a bránit toto rozkošné vévodství.

Veškerou finanční hotovost, zbraně, koně, domácí zvířectvo, šperky, drahokamy, zásoby potravin, sbírky, obrazy, umělecká díla a poklady odkazuji městu Ater na ostrově Kirin pod správu markraběte Balanara, Barona z Malého Hvozdu a Jižní pouště. Věřím, že vše použije poctivě k rozvoji svého panství. Zde si však vymiňuji tři podmínky:

1. Město Ater bude zaslíbeno svému božskému patronu, Pánu Snů Lemonovi a na důkaz toho v něm bude po věky věků stát kamenný chrám Pána Snů.

2. Přeji si na území města Ater zbudování slavné magické univerzity jejímž prvním rektorem budiž jmenován mistr Modřinka z Bílého kamene.

3. Vždy jsem milovala rytířská klání, a tak si přeji, aby na vzpomínku na mne vždy ve výroční den mého skonu v Ateru proběhl turnaj. Jako cena pro vítěze nechť je z pozůstalosti markrabětem vždy vybrán vhodný šperk.

K oběma těmto stavbám nechť je přednostně použito mnou nashromážděných peněz. Bankéř v Saxisu Vám dozajista sdělí přesnou sumu, peníze mne nikdy moc nezajímali, domnívám se že tam po mě zbyde přibližně 2 miliony zlatých mincí.

Ráda bych za zpříjemnění svého stáří poděkovala také žijícím služebníkům Pána Snů a statečné družině Mormonů. Všem těmto hrdinům předá můj šafář dárek na rozloučenou, stříbrný prsten s měsícem. Až jim bude v životě nejhůř, tak odlomí měsíc z prstenu a dočkají se pomoci.

Každý, kdo se dnes zúčastnil obřadu obdrží na památku pamětní medailonek s vyobrazením neuvadávající růže. Měla jsem Vás ráda, žijte dlouho a šťastně.. Valerie v.r

A bylo to. Valeriin šafář si nás (starší) Mormony a služebníky Pána Snů obešel a každý z nás dostal prstýnek na němž byl připevněn měsíc a pro ty, co zapomínají je v prstenu nápis "Až vám bude v životě nejhůř".

Jsem poměrně smutný a otřesený z nabyté univerzity, která sice není ještě postavena, ale i tak zřetelně můj návrat na Velvét velmi oddaluje, takže tak nějak chodím osamocen po pozemcích patřící k zámečku Valerie. Nejsem v této náladě osamocen, zřejmě jen já (a další služebníci Pána Snů) vidí samotného Pána Snů, jak se v civilu prochází chvíli po parku a pak drží čestnou stráž u rakve Valerie, po celou dobu nikým dalším neviděn.

Zpráva pro ostrovní kartografy - po letech je potřeba opravit veškeré mapy Plexisu. Za dosud nevyjasněných okolností se v průběhu dvou měsíců po druidském soudu s Ronem změnil Černý les v Černý hvozd. Od dokončení proměny není druid Ron k nalezení. Proslýchá se, že zahynul v období konce proměny.

Na naše velvyslanectví a pak i ke mě na Kirin se donesla zpráva z vojenské posádky města Cvočkov:

Celé město s praporci jásalo a vítalo své hrdinné hobití vojáky zvané Piškoti. Co že se to dělo za ukrutánskou slávu? Inu, poprvé ve dvacetileté historii této ceremoniální jednotky došlo k jejímu ostrému nasazení v boji.

Tři čety pod vedením kaprála Lukáše byli vyslány k bleskové stíhací akci proti skupině žoldáckých otrokářů. Jednotka vyrazila nalehko, doprovázená pouze jedním vozem s jídelním vybavením v poli, jedním vozem s proviantem a jedním vozem s pokrývkami a dalšími tábornickými proprietami.

Již druhý den došlo ke krvavé řeži. Sedmero žoldáků, otrokářů, bylo rozsekáno na kousíčky neslučitelné se životem. Otroci byli osvobozeni, majetek zrekvírován jménem markraběte Toreze. Na straně Piškotů došlo jen k jednomu výronu kotníku.

Po slavném návratu byl z rozkazu markraběte Toreze vyplacen podíl na kořisti civilistům, kteří se zasloužili o potrestání zla a to v neuvěřitelně štědré výši 170 zl každému jednomu. Velitel výpravy kaprál Lukáš byl za zásluhy v boji povýšen do hodnosti podporučíka a jeho zástupci seržanti Křivonožka Mimonožka byli povýšeni do hodnosti kaprálů.

Na počest slavného bojového nasazení obdržela první, druhá a třetí četa právo mít svou bojovou standardu ozdobenu znakem rozlomených okovů.

Ano, je to událost měsíce a opět v Saxisu, jako by toto původně sídelní město zesnulé kněžny Valerie přitahovalo podivuhodné události.

Začalo to shrocením hobitů v zámeckých zahradách. Z celého ostrova se těchto pidilidiček sjelo skoro čtyřista. Přijížděli ze všech koutů ostrova vyšňoření a opentlení v dobré náladě, jak už to u těchto pohostinných osůbek bývá obvyklé. Místní obyvatelé, jakožto i úřady nebyli předem o žádné manifestaci zpraveny. Dorazila i slavná první, druhá a třetí ceremoniální četa Piškotů tentokráte s vojenskou kapelou.

Uprostřed bujarého veselí se rozestoupili vody řeky a do zahrad slavnostně vplula skupinka zástupců vodního lidu vedená veledruidem Bamaqvavelem. Oči davu však ulpěli nikoliv na tomto vznešeném kmetu, ale na půvabné nymfě Vanafne^[4], která, jak už to u těchto stvoření bývá obvyklé byla oděna jen ve svém vlastním půvabu. Krása nymfy šokovala hobity natolik, že zapomněli i svačit.

Do nastalého ticha, kde se vzal, tu se vzal, vyšel kněz Neptunův a ze středu hobitího lidu v nádherných svatebních šatech se vedle nymfy zařadil alchymysta Áron. Ano, celé to shrocení byla svatba!

Po obřadu byl mezi význačnými gratulanty spatřen čaroděj Ofek se svým žákem. Komusi se podařilo vypátrat, že celý obřad kompletně ze svého uhradil dosud neznámý, ale zřejmě hodně movitý obchodník Jimi, který celý obřad zajišťoval organizačně.

[1] zajímavůstka: Počet znovuzrození Rona sedí na počet hvozdů - tedy za předpokladu, že do konce tohoto znovuobjevení Rona vznikne další hvozd :-)

[4] Vanafné je mladší sestra Vanoflé, s níž jsem se léta setkával u jezera.

Haepp Modřinka

Pohřeb, nebo možná dva

Závět vznešené kněžny, lady Valerie