Haepp Modřinka

Nejdřív Rael, pak Martin

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.

1. června 2015 - Perclus
(hráno 29. března 2015)

Jsem pro změnu na pevnině, kde zařizuji své povinnosti purkrabího v našem hradě, tedy na velvyslanectví, když na dveře zaklepal Píta, Bar, Xerces, a o něco později Eragon. A že prý pro mě mají to, pro co jsem je poslal a dožadovali so odměny.

A já se tak v duchu musel vrátit o nějakých 14 dnů zpět, kdy jsem řešil, zdali půjdu do jednoho starobylého kouzla, jež má takovou sílu, až je to skoro kletba. Chci totiž ochránit město Ater (a nebudu zastírat, že to byl nápad vyšších míst) kouzlem, jež způsobí, že bude-li i jen jediný obránce na hradbách (a ani nemusí být moc aktivní), město nebude dobito.

Pro mě byl problém to, že já sám osobně nemohu shánět potřebnou proprietu pro kouzlo, protože někdo z Velvétu stále musí být k dosažení na Velvétu. Na druhou stranu je tohle jako šité pro řešení Mormony, protože když se něco pokazí, může vévoda říci, že to byla soukromá akce Mormonů.

A tak jsem zadal mladým Mormonům jednoduchý úkol. "Sežeňte roh jednorožce, který ale získáte čestně". Živý jednorožec je na Plexisu vyhuben, to je problém první. Jimmy správně řekl: "A co je to čestně?" To jsem ani sám nevěděl, ale je jasné, že násilím získaný roh nepotřebuji a zabití jednorožce je neodpustitelný hřích.

Jsem velice překvapen, když mi teď Bar, Xerxes a Píta předávají roh jednorožce a sdělují mi u toho novinku, že se Jimmy musel obětovat. A podávali mi ho v hadříku. Ten roh, nikoliv Jimmiho… To jsem se tedy docela polekal a převzal si roh kapesníkem, aby snad na mě nepadla kletba. A jsem překvapen i zpohledu nemilého, protože peníze z fondu Valerie nemám při sobě, takže budu muset sáhnout do vlastních peněz, neboť jsem čekal, že pro roh pojedou na pevninu. Ale to musím řešit později, mládenci byli zjevně pro roh někde blíž.

Mládenci mi upřesnili, že se Jimmy na jeden rok nechal proměnit v jednorožce, aby si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je, když jsou jednorožci loveni pomalu jako škodná. Než mi to dopověděli, někdo zaklepal a já automaticky řekl "dále", aniž bych si uvědomil, že klepání nešlo zpředu od dveří, nýbrž zezadu od nějaké okenice.

To samotný Ofek klepal na okno a mé "dále" silným kouzlem prorazil magickou ochranu okenic, samotnou okenici vyvrátil a vlétl dovnitř.^[1] Omluvil se za vstup, jež považoval za rychlejší, Eragonovi řekl, ať vyrovná škodu a pak to na nás vybalil: Martin se ztratil , Eragon od něj sice měl dopis, ale Ofekovi se to nezdá.

Nebylo to však vše: Novinkou, která k nám na velvyslanectví, respektive přímo ke mě měla dorazit, bylo to, že kdosi znectil falešný hrob Lemona a ze svatostánku ukradl Lemonův ostatek, ale že dokonce vykopali hrob Valerie a její tělo je pryč. Martin je zřejmě také ztracen (a doufám že v dříve zmíněných věcech nemá prsty), Ofek jej poslal obchodovat a nepředpokládal, že by to bylo tak “obtížné”.

Abychom nemuseli prohledávat celý ostrov, dal nám Ofek bod na mapě, kde na hranicích Západní a Severské pouště před mnoha lety nalezl Martina a vzal si jej jako padawana  a kde si on - tedy jako Martin - na tajňačku vybudoval skrýš a všemožně ji zabezpečil…

Postupně jsem vypoklonkoval všechny z hradu - Ofeka jsem upozornil, že jej příště raději uvítám když přijde dveřmi, mládence jsem poslal na dvě hodiny do města, zajistil si opravu okenice, dočasně přemístil důležité dokumenty do jiné místnosti a až pak poslal vojáka s příkazem zajistit hotovost na výplatu peněz za odměnu a na zakoupení démona pro Xerxese - objednávám mu zaklení démona do bastarda v Komodoru… A pak samozřejmě objednávám rybářskou loď, aby nás dopravila nejrychleji na místo.  Nabízelo se přejít pouští, nebo za pomoci druida projít hvozdem, ale to se zajišťuje pro mě o dost hůř…

Na hradě jsem zanechal pokyny, ať lidem co tu dnes byli vyplatí odměnu a přepošlou je do přístavu a ať pustí truhláře dovnitř mrknout na to okno. Když jsem u rybářů čekal tři hodiny, pochopil jsem, že je něco špatně a vyslal Kačku. Ta zjistila, že odměna je nevyzvednuta a mládenci jsou někde ve městě, ale Eragona napadlo taktéž vyslat mazlíka, takže když ti dva mazlíci se potkali ve městě, snadno si vysvětlili, co a jak. Mě pak Kačka sdělila, že mládenci zjevně nedávali pozor, když jsem říkal, kde mají za 2 hodiny být. Každopádně že už jdou.

S Xerxesem jde nový člověk, který mu nese všechny zbraně a má obojek a pak jde i jeden nový člověk, jež se jmenuje Hrouda. Už prý mu bylo vše vysvětleno.^[2]  A tak jedeme, ale poměrně pomalu, protože musíme pádlovat, vítr momentálně není. A tak plujeme na místo ještě v noci a skutečně i doplouváme. Já s puchýři, neboť jsem taktéž chvíli pádloval…

Dnes v noci je téměř úplněk, ten bude zítra, takže poměrně dobře vidím, ale pak musím jít rychle ze světla louče, kterou si zapálil Xerxes a která mě oslnila. Přidřepl jsem si s loučí za zády a čekám, až se mi srovná vidění. Pak teprve se zkusím rozhlédnout.

Ostatní dělají různě věci, někdo močí, Eragon si chystá lože, někdo se rozhlíží, avšak Xerxes náhle letěl vzduchem, neboť na něj zaútočil nějaký přerostlý vlk. Možná nějaká větší varianta, nebo dokonce vlkodlak. O to víc mě to děsí, když je skoro ten úplněk.

Postupně všichni vybíháme Xercesovi na pomoc, aby se ukázalo, že bojuje s pumou, tu zrovna od sebe odmrštil. Halekám jak na lesy, že pumy jsou vzácné, že je druidové pochválí když ji nezabijí a sám zůstávám na pláži. A čekám…

Puma se stáhla a nechala se od Píty “oléčit”, načež utekla do lesa. Tím nám naznačila, že nejsme blízko jejího doupěte a případně mladých. Bar mezitím začal zakládat ohniště a tak jsem mu do toho šel krafat a pomoci s ochráněním lesa od požáru.

Situace se postupně stabilizovala, postupně se všichni pozukládali ke spánku a rozdělili se hlídky, Píta šel sbírat bylinky na magické lektváry. Měl štěstí, po dvou hodinách narazil na skrýš Martina a dokonce i na samotného Martina, ale něco mezi nimi došlo k nějaké rozepři a Martin provedl jisté kouzlo, takže si Píta část událostí nepamatuje. Není třeba dodávat jaké…

Ostatně i já měl problém, protože se mi nelíbilo ranní setkání s Ofekem a hlavně to, že přespříliš dobře věděl, co se Mormonům podařilo získat a co jsem měl v době jeho příchodu schované pod pláštěm. Rozhodl jsem se proto, že provedu uschování jednorožčího rohu na obloze, což však nešlo vyřešit poctivě, protože nemám k dispozici ani Plexiské, ani Kirinské klepadlo, a na Plexiskou oblohu bych neměl vstupovat napřímo. A tak jsem prostě "jen" usnul a tím pádem zamrzl.

Kroll Xerxes, kterému bylo vysvětleno už před měsíci, že se zamrzlým Modřinkou a Eragonem nemá pohybovat se mnou hnul a snad mě chtěl rozmrazit v teplé mořské vodě, ale je vám jasné co se dělo mě. Poprvé v životě jsem ztratil cestu zpět ke svému tělu. A ani tam dole u mého těla nebylo moc veselo, protože mé tělo přestalo dýchat.

Chudák má Kačka, která se mohla zbláznit od stresu a starostí, který pak přenesla na Eragona, neboť mu naznačovala, že má pro mě jít na oblohu, což sice pochopil, jenže protože umí zatím chodit na oblohu jen ve spánku a dle svých slov by ale teď tak rychle neusnul. Musel tedy projít rychlokurzem na vstup na oblohu z plného vědomí…

Když mi to Kačka posléze vyprávěla, měl jsem možnost pochopit, proč já a Balanar máme jiné vstupní gesto pro přechod do noční práce a přesně takové gesto, ale své vlastní, si bude muset připravit Eragon. Naštěstí ale Eragon dneska zapěl písničku, to ho hodilo přesně na hranici mezi světy, tam mě spatřil a po mé nápovědě mě drapsl za ruku a natřikrát vytáhl zpět…

2. června 2015 - rozhraní severní a západní pouště
(hráno 29. března 2015)

Ostatně celá tahle noc byla zlá i pro další osoby a na některé dokonce opakovaně, protože Píta měl divné sny, a ráno má nějaké potíže s meditováním, je poněkud poškrábaný na ruce, a neví od čeho. To my ostatní, co máme možnost meditovat, jsme relativně v pohodě. Tedy s meditováním, protože já mám stále ještě drobnou potíž díky tomu, že mé tělo po přesunu od Xerxese nedýchalo…

Poté za mnou přišel Píta a vyžádal si konzultaci, neboť má v kapse nějakou malou kostičku, v níž jsem odhalil sledovací zařízení. A to se ukázalo jako problém, protože Píta neví, kdo a kdy mu jej podstrčil. V takových případech platí poučka, kterou nám vysvětlovali ve škole - Nevíš-li, jestli ti to dal přítel či nepřítel, ke tvé pomoci nebo naopak, pak tu krabičku vezmi a někde zakopej!

Jak se ale zachová Píta netuším, přede mnou si tu kostičku strčil zpět do kapsy, přičemž zjistil, že něco v noci ztratil a že jakoby dvojník té věci ho láká kamsi do lesa. Možná je to jen přímo ta ztracená věc, co ho tam láká. Nejdříve však narážíme na studánku kde je nejenom velice lahodná voda, ale i klacek s navléknutým hrnkem.

Eragon poblíž studánky našlápl do pasti, a až pak jsem si všiml chaloupky.. Varoval jsem všechny na pasti, na jejiž možnou existenci nás upozorňoval už Ofek, a proto se Eragon hypl. O setinku času později vybuchla raisa, na původním místě, takže neslyším a zřejmě ani nikdo další.

O chvilenku později vidíme 12 vojáků, jež se připravili na ochranu chaloupky, ale postupně je jeden po druhém odhalujeme jako fatu morganu. Ani nevím, kdo to prokoukl první…

Zbytek týmu hromadným hypem dostávám k již otevřené chaloupce, tedy kromě Xerxese, kterému se zapasťovanou oblast podařilo šikovně obejít. Xerxes si to však užil vzápětí - povšimli jsme si, že z otevřených dveří dostal otrávenou šipkou, která jej ochromila. Nahlédli jsme dovnitř a nepěkně nás překvapil stůl, na měl ležící tělo Valerie, držící si růži a samozřejmě v blízkosti hořící černá a bílá svíce. Ze svící vosk neubývá, zhasnout uvnitř chaloupky nejdou. Ostatně to, že srub zevnitř vypadá bytelněji než z venčí je jasné, že je to opět nějaké kouzlo.

Všichni vlezli dovnitř, já hlídám samojediný venku a vyčkávám věci příští. Eragon se zevnitř ptal, jestli se takto dá mluvit s mrtvými, ale z toho, jak to dělal mimo jiné dělal Rael, tak vím, že chybí kresby. A hle, na zemi kolem stolu je (nikoliv námi) smazaná ochranná mantra a co mě překvapilo, vypadalo to jako ochranná mantra proti přivolání démonů (ooo, jak se mi hodil první semestr na alchymii, kterou jsem tak … neměl rád). Zkusil jsem rozklíčovat, jestli ti démoni měly být vyvolání do těla Valerie, anebo jako tradičně, tedy vně kruhu na nějakou tu prácičku. Na nějakých 80% si jsem jist, že platí varianta druhá. Uff

Bylo jasné, co bude všechno nutno udělat. Píta už smí či umí přivolat druidy. Ti mohou pomoci Xerxesovi, ale hlavně budou schopni velice rychle přenést tělo Valerie zpět do jejího hrobu na druhém konci ostrova. Já s Eragonem Valerii vyneseme ven z chaloupky a pak se pokusím na Eragonovu prosbu provést na domek Zlomkouzlo.

U zlomkouzla je jasné, že vše a hlavně všichni musí být v té době venku a hlídat. A pak to kouzlo skutečně zkouším, avšak rudý blesk a následně potlučení od pádu na zem mě dost uzemnilo a odradilo od dalších pokusů. Píta mě z nejhoršího zaléčil…

Objevil se druid kterého znám velmi dobře - medvěd - z prvního eldorského kruhu.  Někteří z družinky si na něm zkoušeli své ego, přeci jen chování medvěda není úplně pintlich dle bonmotu a ani podle zažitých pravidel chování, avšak medvěd to dokázal ustát bez ztráty květinky. Bodejť by ne, do prvního, tedy nejvyššího, druidského kruhu se nepřijímá za hubičku…

Pak si medvěd zavolal posily a celkem čtyři druidové nám názorně předvedli, co umí kouzlo “pohlcení hvozdem” a jak rychle. Pak si odnesli i Valerii.

Každopádně z  reakce medvěda bylo velice jasné, že o vyloupení hrobu Valerie nevěděl, tak jak to u psí mateře (omlouvám se za tu trpasličí nadávku) věděl Ofek. Bylo jasné, co budu dělat, až budeme v civilizaci…

Eragon si tuhle chvíli vybral na pronesení zajímavé věty - Hrouda prý o situaci ví víc než tvrdí. Začal výslech, prý už se dle Hroudy dokázal Martin ozvat Ofekovi. Nepozdává se mi to, posílám drozda k Ofekovi, v půli příprav této zprávy se Eragon z nějakého důvodu odhypnul.

Martin a Eragon po chvíli přicházejí spolu, okamžitě zahajuji výslech Martina a dělám na něj bubáky. Martin dělá bubáky na mě a vytahuje stará obvinění z dob, kdy byl připoután na obloze zlatým řetězem, takže se moc nehýbeme z místa. Každopádně Píta v určitou chvíli výslechu zahlásil že pes reaguje zvláštně, jakoby na nemrtvé, mě a Eragonovi někdo vysál 3magy, Kačka nedokáže v našem okolí najít ani živáčka což je taky fakt divné…

Rozhoduji se pro kontrolní test, jestli tu vůbec máme Martina: “Ukaž mi svou pravou tvář” zahlásím v kouzelnické elfštině. Martin se mi ukázal jako člověk, ale zareagoval jako pravý Ofekův žák, zasvítili mu rudě oči. Prudce se na mě otočil a doslova mu vyjely drápy z rukou.  Xertec Martina škrábl nějakým stříbrným hřebem a Martinovi se rána zacelila, ale nebyl vidět efekt, který známe u vlkodlaků, že by ho dotek se stříbrem popálil.

Okamžitě vysvětluji Eragonovi, že se historie opakuje, že jsem tohle viděl u Raela, že je tohle už stupeň druhý a že Martin musí okamžitě nebo alespoň co nejdříve dostat speciální lektvar od Ofeka, aby se za jeho pomoci dalo Martinovo šílenství udržet v relativní normě. Nikdo na moji hlášku nereaguje tak, jak bych čekal…

Přestává mě to bavit, a furt vystrkávám lidi ven z lesa, nějak moc nevnímám co se kolem mě děje, není to pro situaci kolem Martina a Valerie důležité. Stmívá se v okamžiku kdy narážíme na prameny řeku Úplavice, takže povoluji rozsvítit pochodeň a putovat ven až na planinu, kde nocujeme, neboť ani do jednoho z měst v okolí nedojdeme před zavřením bran. Navíc jsem ztahaný a ostatní taky.

3. června 2015 - rozhraní severní a západní pouště
(hráno 29. března 2015)

Vrtalo mi v noci hlavou, jak je možné že se u Martina nachází přívěšek, jež patříval Lemonovi a byla na něm šupinka z brnění rádce. Zjevně budu muset napsat o jeden dopis navíc.

Ono těch dopisů bude o dost víc, protože jsme Martina neuhlídali a každý z nás měl nějaké noční problémy, jež na nás musel někdo nachystat. Prostě jsme pěkný patláci, a o to víc mě štve, že odpověď od Ofeka nedorazila.

Zatímco jsem meditoval, Xerces nalezl místo po boji, kdy zřejmě Martin se vracel po stopách zpět do lesa, bosonožka s dlouhými vlasy jen pronásledovala.

Ostatní to zkoušejí ještě vyzkoumat, ale to už jsem v pohybu do Perclusu, kde začínám rozepisovat několikero dopisů, dokonce pro rádce vévody píšu dva (jeden soukromý pro něj, druhý oficiální)

Dopis tedy dostanou:

• Druidi - problém ve hvozdu, který může pokračovat
• Řád slunečního jasu - tedy ti, co umějí zatýkat kouzelníky (výslech Martina a zabavení cetek nepochybně patřící jiným lidem/svatým)
• Rádce - popis celého dění včetně podivení se, jak je velmi dobře Ofek informován
• Rádce - jeho šupinku má někdo, kdo si nezaslouží

3. - 19. června 2015, Perclus
(nehráno)

Čile ze své kanceláře v Perclusu koresponduji s kdekým a v kouzelnickém hávu trvale skrývám jednorožčí roh, no a v rámci korespondence na tajňačku připravuji zakopání onoho rohu do hradeb. Lehoulince mě mrzí, že roh nebude zakopán blízko mé budoucí univerzity, ale na druhou stranu chápu Balanara, když nechce ztratit kontakt s lesy, neboli chce napodobit město Cedrov bez hradeb, jenže ty jsou potřebné.

To se nakonec vymyslelo tak, že prozatím postaví obranné stavby a hradby u přístavu…

Celý tento čas je v našem hradě zostřený dozor, vypsal jsem odměnu za sestřelení všech kouzelníků letících nad hradem (resp. ke hradu), tak si snad nikdo netroufne.

20. června 2015, moře mezi Plexisem a Kirinem
(nehráno)

Preventivně jsem si na plavbu mezi ostrovy najal kouzelníka ovládající kouzlo Vzduch, takže plavba proběhla velmi rychle. Byl-li někdo připraven blokovat převoz jednorozčího rohu, pak to nestihl. I když možná máme štěstí a naši druidíci se standartou jelena v zeleném poli o tom nevědí…

21. června 2015, město Ater, hluboká noc
(nehráno)

Dokonáno jest - vybral jsem si tento den, kdy se slaví slunovrat, podpořil to zazásobením hospody piven a vínem se sníženými cenami, takže se všude houfně slavilo. Tedy až na jednom konkrétním místě, které bylo veřejnosti uzavřeno. Ano, u hradeb, a bylo uzavřeno tak, že na první pohled si nikdo ničeho všimnout nemohl, ale šel-li tam někdo, pak jej strážný vyloupnuvší se ze stínů jemně přesměroval jinam.

S Balanarem a párem jeho spolehlivých lidí jsme vykopali dírku, já tam vložil jednorožčí roh zabalený v tenkém hadříku (ani nevím, co řekl Bali svým pomocníkům), provedl zaříkání a pak proměnil sebe a ty dva pomocníky v kroly. Balanar zakryl díru hlínou a my krolové postavili kus zdi, jak nám jenom proměna stačila.

Ráno bude pozdvižení, že se hradby staví samy :-)

22. června - 16. září 2015, města Ater a Perclus
(nehráno)

Prostřídávám týden práce v Ateru, pak přejezd do Perclusu, zde vyřídit nějaké nutnosti (někdy mi na ně stačí noc, jindy i dva dny) a pak hurá zpátky do Ateru.

A tak jediné vzrušení bylo 1. července, kdy jsem nechal položit základní kámen univerzity - a pak jsem jej sebral a odnesl k sobě domů, protože první měsíc se teprve budou dělat základy. A ty budou muset být hluboké. Takže kopat, kopat a kopat, a to i když si tady druidové udělali víkendový kamp a trénovali zde své kouzlo na tvarování země, tak to bude na dlouho. Jojo, je to těžké, když tu není hvozd…

A vlastně ještě něco - v Perclusu je má kancelář zabezpečena lépe, než předtím, pohotovost jsem mohl odvolat…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Skóre násilného otevření dveří či oken u Ofekova domu proti oknům a dveřím dobrodruhů je nyní nějakých 9:1 (Ofek poprvé zabodoval)

[2] Hroudu hrál hráč Jimmiho, jež momentálně běhá jako jednorožec. Proto neřešeno, jak se k družině dostal, i když pozdější dění opět ukazovalo, že se to udělat mělo. Tyto detaily ale v kronice popsány nejsou, onen povzdech nad neuděláním patří hráčovi…