Haepp Modřinka

Tajná akce "Lemon"

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava tentokrát utajuje celou kapitolu, přestože je napsána…

Snový Pán Lemon v půlnoční zbroji,
s plamenným mečem v bitvu se strojí.

Helmici vsadí na hrdé témě,
k slávě ho vzívá plexiská země.

Báje se zpívá a čas nám plyne,
víra Tvá v Něho nikdy nezhyne.

Písnička zvoní a voda teče,
po letech znovu chopí se meče.

17. září 2015, Perclus, po snídani
(celodenní hraní 3. července 2015)

Poslední dva dny mě trápil podivný rýmovaný sen, jež, jak se ukázalo, byl předzvěstí události, která je tak děsivá, že se nikdy nesmí dostat na veřejnost, naopak musí být uchovávána v paměti všech Půlnočňátek a kněží boha Lemona. Co se tedy vlastně stalo?

Ráno pro mě začalo pracovně, neboť na mě čekalo k vyřízení několikero dokumentů, které našeho velvyslance nezajímají, ale které se nemají dávat k vyřízení nižším úředníkům. A pak nějaké ty účty.

Přestože jsem dal strážím příkaz, že nemají nikoho vpouštět až do odpoledních audienčních hodin, tak mi některý z hochů klepe na dveře a říká, že mám návštěvu. Posílám svého komorníka otevřít a sám beru do rukou meč i hůl, připraven jedno z nich odhodit a bojovat za Velvét.

Raději jsem se neptal, který ze strážných si přišel k sumičce peněz, ale je mi jasné z pohledu na největšího příchozího - krola Xerxese, kterým ho častoval zbytek skupinky, že si opět spletl měďáky a ryzí zlaté. Však poznám, kdo mi zítra nenastoupí na službu z důvodu opilosti a pak ho ještě potrestám. Problém je, že nevím, co bych s tím měl a mohl dělat, protože tolik strážným platit nemohu, aby je to nelákalo brát takhle vysoké úplatky…

Ale zpět k příchozím - přišel ke mě Hrouda, Píta, Xerxes a také mě neznámý kudůči alchymista Vlad, jež se jal ucházet o mnou vypsané místo ochutnávače. A hned mi i bylo jasné, proč jich přišlo tolik - jeden z nich umí číst (takže si přečetl na vývěsce, že někoho takového sháním), druhý umí uplácet a třetí věděl, kde bydlím, takže mohli doprovodit čtvrtého.

Po nějakém tom seznamování jsem jej skutečně předběžně na ono místo přijal s tím, že jeho první zkouška bude večeře a dělám si v duchu poznámku, že náš muž z bezpečnostního jej bude muset proklepnout a že mu to budu muset říct. Do mé myšlenky se Hrouda zeptal, jestli nemám nějakou práci i pro ně ostatní. Nabízím práci na Kirinu, ale to našim dobrodruhům nevoní, protože to jsou práce stavařské či hlídací.

A jakoby na nebi bohyně Osudu slyšela, že nemám pro dobrodruhy co na práci, tak jsem ji najednoou měl. Velice ošklivě mě bodlo u srdce, obrovská bolest u očí mi zabrańovala cokoliv vidět. Sesypal jsem se na zem a zakryl si oči, přičemž jsem zjistil, že mi z očí teče něco lepkavého. Můj havránek, kavka Kačka, okamžitě přiskočila a začala mi referovat, že je něco špatně, že mám náhle normální oči, že z nich odešel měsíček i hvězdička a že mi z nich teče krev.

Píta ke mě přiskočil také a zaléčil mi trochu oči, než jsem se však stihl dát do kupy, přišlo mi telepatické spojení od Sarah. Ta měla stejné příznaky a měla obrovské potíže se se mnou spojit, takže mi stihla jen říct že se stahuje na Kirin k Balanarovi a já jí stihl potvrdit, že mám stejné potíže…

No a práce tak byla nejenom pro družinu, ale i pro mě, než jsme se ale na ní mohli vrhnout, bylo potřeba stručně Vlada zasvětit do problému Pána Pravého Poledne, Pána Snů a řádu Morte Ascendo, u něhož mám podezření, že pro něj na nějaké pozici pracuje Křemílek. to podezření jsem pochopitelně nahlas nevyslovil…

Bohužel bylo jasné, že výpravu budu muset naplánovat já, protože tu po ruce nemám nikoho z Půlnočních týmů (tedy Kirinského a Plexiského) a tihle mladí začínající dobrodruzi ještě netuší, o co tu jde - tedy promě toho, že je Eragon už možná protáhl přes nebe všechny, takže viděli místo, kam se můžeme dostat…

O hodinku později již vyrážíme koňmo z Perlusu směr Komodor s tím, že postupně objedeme všechna místa, kde jsou Brány nebo které mají alespoň něco společného s bohy či s některou frakcí shraňující duše. Přiznávám, že jsem vůbec nevěděl, kde začít, v podstatě mi tento první den jízdy měl sloužit k tomu, abych se rozhodl, jestli budeme z Komodoru pokračovat hvozdem na Varp, nebo na Cvočkov. Prostě Komodor byl jednoznačně náš první, byť pouze průjezdný, cíl. Také jsem tiše doufal, že potkáme někoho od slunečňáků, protože pokud je tento problém nepostihl, budou moci dát zprávu Lemonovi anebo někomu s vyššími pravomocemi…

 V první půlhodince poslouchám příhody, kterými prošli ostatní - zaujalam mě příhoda s nekromantem, neboť jeho popis se shodoval s popisem jistého knížete z pevniny, jež pod praporem Jelena v zeleném poli byl jednoznačně proti svatbě Balanara a Klíčnice a hlavně proti odvezení jisté druidské hole. V diplomatické poště jsem četl, že by mohl být na Plexisu s několika nohsledy poté, co jejich loď ztroskotala. Samozřejmě tu jsou na tajňačku, jak jinak… Jediné co mě zaujalo bylo to, že jej družina nazývá nekromantem, ale Plexiská diplomatická pošta varovala, že pokud se onen člověk dostane do hvozdu, že s ním nemá nikdo bojovat, protože je to druid… Píta k tomu navíc vyprávěl příhodu, že dotyčného osvobodil od masky, kterou měl dotyčný "v sobě". Hned se mi vybavilo mé dobrodružství s Emanuelem Bromlochem (3.kapitola), tedy z mých počátků pobytu zde na Plexisu…

Z rozjímání mě vyrušil vandrák sedící uprostřed cesty, jemuž se začali věnovat mladí. Nemohl jsem si povšimnout, že si Xeces spletl požadovanou cenou dvou měďáků a dal dotyčnému dva zlaťáky, aby mu vandrák jako zaplativšímu něco ukázal. Po pár drobných nedorozuměních jsme se na ono místo nakonec vydali všichni. A bylo věru proč.

Uprostřed modrého ohně seděl Lemon v obyčejné kožené zbroji s nějakým mečíkem a v meditační pozici. Nikdo z nás na něj nemohl dosáhnout, onen modrý oheň bránil všemu fyzickému i magickému, co mohlo Lemona vyvést z meditace. Zkoušeli jsme na něj mluvit, ale vždy jen něco zažbrblal. Pak mě to napadlo: "Lemone vstávej, hoří ti pekárna!" zahulákal jsem a uslyšel od Lemona jeho polekané "Sakra!", čímž se konečně probral do reálného života.

Pak Lemon vylezl z kruhu, kde zůstal jakýsi cetlík napsaný starobylými runami (takže bylo jasné, co budu dělat další pár minut), taktéž nemá v očích žádné znaky půlnočňátek a jal se nám vyprávět, že pro nás má úkol, že se musí vrátit zpět na oblohu, že si z posledních chvil v božské podobě nic nepamatuje, ale je si jist, kdy a kde vznikl problém. Síla víry v bohy totiž není nekonečná, a tak když se objeví nový bůh, tak logicky síla všem ostatním nohům lehce ubude. Což není problém třeba u bohyně Hatror, ale už to je problém u bohů malých, zapomenutých, či vládnoucím vévodským rodem na ostrově nepodporovaným, či dokonce zakázaným.

Dále se nás Lemon optal, kdo se přidá do úkolu jeho návratu na oblohu a kdo jej přijal, tomu se v ruce objevil jakýsi střep čehosi, co vypadalo jako skládačka, neboť to mělo na sobě určité symboly. A jen s tímto symbolem šlo vejít do ohně a onen symbol zasadit do místa, kam patřil. To jsme mohli udělat jen s jedním rohovým dílkem. Odhaduji, že těch dílků bude víc jak třicet…

A proč jsme tam ty dílky dali? Runový nápis totiž říkal: VEJDI S ČÁSTÍ KLÍČE - K BRÁNĚ VĚDĚNÍ A MOCI - ŘÍŠE PÁNA SNŮ. AŽ JE SLOŽÍŠ A SYMBOLY JMÉNEM AKTIVUJEŠ, PAK TREST VYPRŠÍ. Měl jsem chuť onoho pisatele run poslat někam, protože mi rozluštit určitá slova dělalo potíže, tak byly runy nedbale načrtnuté, což je u podobných run problém, ale ještě že jsem to neudělal, protože podpis dole byl: SMRT

A bylo jasno, co budeme dělat (ani jsme se Lemona neptali na ten TREST), otázkou bylo, v jakém okruhu jsou úlomky roztroušeny. Jsou dosažitelné v okruhu města Perclus, nebo jsou rozesety po celém ostrově? Lemon nám s hledáním následující čtveřice střepů moc nepomohl, neboť si opět musí zvyknout na specifika lidského těla, že některé věci fungují jinak (složitěji) a také si musel na určité věci rovzpomenout. Co ale věděl bylo to, že musí přislíbit nějakou odměnu a přislíbil, že až se vrátí nahoru, že splní minimálně jedno z přání, které mu má každý dát napsané na lístečku (nebo pošeptat do ouška). Já se tomu vyhl a neudělal v tomto ohledu nic…

Získání dalších čtyřech střepů bylo jen o hledání, doporučil jsem všem, aby si každý nechal jeden střep u sebe, aby mohl chodit tam i zpět do ohně, přebytečné střepy aby naopak dávali všuchni dovnitř, protože tam je nikdo jiný ukradnout nedokáže.

Když teď přeskočím pár událostí, tak získat další x-tici střepů bylo jednoduché, protože bohyně Fortuna si nás chtěla prozkoušet (zjevně nefandí ani Lemonovi, ani tomu druhému bohu, který Lemona svrhl či nechal svrhnout) a tak jsem u jednoho útržku musel použít jazyk Súr a směnit jeden svůj postarší svitek "ochrany proti nemrtvým" s medvědem, u druhého pak něco malinko magie, podobně se dělo všem. To už jsem ale viděl, že Vlad nedodržuje můj pokyn a nechává si střepy pro sebe.

Ale zpět k událostem, k těm horším. Hned z počátku po nás kdosi střelil šípem, který se Lemonovi nezaryl do zad jen proto, že se proměnil v hada, který se do zad zakousl. Píta okamžitě startoval s pokřikem: "co ti tenhle udělal" a jal se dotyčného pronásledovat, zjevně ho znal. Hrouda objevil v místě palby mapku, kterou donesl Lemonovi. Bylo na něm namalováno místo, kde se objevil Lemonův kruh. Otázka byla nasnadě - byla mapka dotyčným čerstvě namalována, anebo sem přišel na základě oné mapky?

 Ukázalo se, že onen dotyčný ovládá jednu ze sojek co nás nebojácně pozorovala, přes kterou Píta za pomoci kouzla Mluv se zvířaty domluvil imunitu, že dotyčného - jímž byl náš hrabě nekromant - nezatkneme. Protože jsem tušil, že minimálně nějakou informaci od hraběte budeme potřebovat, má podmínka byla jasná- mohu přislíbit jen to, že mu ji dám při jeho odchodu maximálně ke třetímu křovíčku, pak že z mé strany může dojít k akci. Hrabě to přijal a přišel mezi nás.

Nabídka a vzešlá dohoda byla jasná, předá nám další střep, nás nechá 10 dnů na pokoji a pak se opět vrhne do boje o zabití jednoho z trojice Lemon-Balanar-Klíčnice, kteří mu prostě lezou krkem z toho důvodu, že odvezli jednu hůl z pevniny navíc, že dvě hodně mocné hole tu na ostrově Plexis nemají být. To byl dobrý výsměch, když dotyčný hrabě držel v ruce hůl, v níž jednoznačně poznávám bývalou hůl Rona, kterou měl podědit zrovna Píta, ale místní vládnoucí skupina druidů byla proti. Hm, tak teď to mají! Pokud mám navíc věřit onomu hraběti, pak jej sem poslala bohyně Lilith^[1] a mapku kreslil až on.

Když hrabě odešel, měl možnost Lemon prozkoumat jistý drahokam, který mu podal Xerxes a který Lemonovi umožnil udělat pár věciček. Třeba tu, že dívajíc se přes kámen (vypadající jako Safír) na mapku mohl zakreslit aktuální pozici úlomků. Sláva - byly v blízkém okolí všechny, takže v podvečer můžeme mít hotovo.

Lemon si ještě chvilku hrál s oním Safírem a dokázal se spojit s pánem Pravého poledne a jeho tři pomocníci nám do hodiny dodali další tři úlomky, my se ale vrhli do víru boje, neboť další útržky měl jakýsi šaman a devět jeho hrdlořezů, jež zrovna poblíž chystali místo k přepadení nějakého kočáru, neboť dle Lemona natahávali dřevo na cestu. V této fázi jsem zkusil poslat Slavíka k nám na vyslanectví, aby předali diplomatickou poštou zprávu o hraběti. Tak snad se povede…

Musím říct, že měl Lemon pravdu a protože nás bylo jen šest a jich deset, přičemž nás bojových moc není, rozhodli jsme se jít nenápadně a postupně poslat je do bezvědomí a později předat spravedlnosti. U prvních dvou se nám to povedlo, ale od třetího už stihla na nás letět šipka z kuše a to byl náš první zabitý. A zatímco jsem toho prvního svazoval, ostatní se probojovali první čtveřicí, jež hlídala cestu zprava (zjevně měl být přepaden kočár jedoucí od Perclusu) a pak přes cestu přeběhli k ostatním. Šlo to tak rychle, že jsem byl se zavazováním prvního teprve v polovině a než jsem se přidal k ostatním, zbýval na nohou jen šaman. A ten se po chvíli stal naším třetím zajatcem.

Jeho výslech nepřinesl nic nového do problému "Lemon" - byl to žák z univerzity, který byl vyloučen, protože provozoval šamanskou magii, což na Garnacké univerzitě není povoleno. Ukládám si tuto situaci do paměti, protože by bylo zajímavé mít nějaké předměty u mě na univerzitě, které se v Garnaku neučí. Logicky ale budeme muset udělat probírku toho, co by ještě z těchto předmětů učit šlo, protože třeba voo-doo by mě nikdo učit nenechal, ale obranu proti němu už asi ano…

Každopádně jsem už na začátku výslechu posílal slavíka do Perclusu, aby si pro něj dojeli strážní a ti do hodiny dorazili a vytknuli mi, že ve vzkazu nebyla zpráva o tom, že si mají vzít magické náramky a že jim možná šaman uteče. Zamrazilo mě, strážným nedošla zpráva celá. To znamená, že nedorazila správně ani zpráva první. Au, au, au.

Další sběr střepů už neprobíhal tak dramaticky. Něco už jsem popsal výše, ale ještě musím dopopsat jeden typ úkolů, které nás při sběru střepů očekávali. Ty bych nazval vědomostními kvízy. Každé povolání bylo prozkoušeno, tu babkou kořenářkou, tu léčitelem a samozřejmě muselo dojít i na mě, jakožto jediného zástupce kouzelníků. Zkoušel jsem si přeříkávat všechny typy blesků a jejich manovou náročnost, protože jsem tušil, že něco takového přijde, když byl alchymista zkoušen z přesného složení dryáků, jež bych nazval "akčními".

Měl jsem pravdu - přišlo. Takový dědoušek, slabý jak pára nad hrncem na mě bafl, že mi dá střípek jedině tehdy, když mu řeknu osm energetických kouzel, ale po dvojici Bílá Střela a Bledý blesk se už čílil, že Blesky jsou jen jedno kouzlo a ať se neodvažuji jmenovat další barevné variace. Ani jsem dál nepokračoval a rovnou to vzdal, protože mé dvě kouzla, která znám a plně ovládám, tedy Světlo a Zlom kouzlo nemohlo naplnit onu osmičku energetických kouzel^[2]. Dost mě to mrzelo, neboť opět na mě padl úkol, který jsem já nesplnil a družince to tak pokazil.^[3]

Kromě zklamání z neúspěchu jsem byl naštvaný, protože zrovna znalost všech kouzel je pro naprostou většinu kouzelníků zcela nanic a na mé škole zrovna toto budu vyučovat tak, že si ona kouzla adepti zapíší na kus pergamenu, a pouze a jedině odeklínače budu nutit na nabiflování se tohoto seznamu. Všichni ostatní budou smět používat tento index a podobně si ho připravím i já, abych příště nemusel sesílat Zlom kouzlo naslepo…

Svoje pokažení jsem si odpracoval tím, že jsem začal skládat uvnitř ohně onu skládačku a tiše očekával, kolik dílků bude chybět, protože dle mapy jsme je vysbírali všechny. Pokud vejdeme všichni a všichni je dáme do skládačky, pak by měl chybět jen jeden jediný - Lemonův, takzvaný pojistný, aby snad někdo neměl chuť do oné brány vstoupit místo Lemona. Vlad, náš alchymista všechny své dílky zdánlivě vyndal až teď na poslední chvíli, avšak dílky chyběly dva. Vlad si pak od Lemona vyžádal soukromý hovor…

Dílky byly posléze zasazeny všechny a pak družinka jala pojmenovávat všechny symboly, které jsme dokázali pojmenovat a NAŠTĚSTÍ jsme je dali všechny. Lemon se jich mohl postupně dotýkat a když jej správně pojmenoval, tak se prosvítily. A když svítily všechny, skládačka se proměnila na klepadlo půlnoční strany a to dokonce na klepadlo Plexiské. Lemon si s ním otevřel cestu a pronesl větu: "Dej ho Eragonovi, ale jestli ho ještě jednou zneužije, tak ho ty………………."

A pak po prosbě, ať v něj všichni více věříme, odešel zpět na oblohu, ani po sobě nezavřel. Tak jsem to musel udělat já a hned klepadlo stopit do batohu, kde se mi klasicky odhmotnilo, takže mi jej nikdo zizkuchtivý nevychmátne. Mezitím mě opět ošklivě bodlo v očích a na srdci, takže mi je jasné, že se vše vrací do starých kolejí. Kačka mi to ostatně potvrdila, opět mám v oku měsíček a hvězdičku…

Když už nic jiného, tak jsem se poučil o ochranných symbolech, protože jsem jeden (už/ještě) neznal a po celou cestu zpět do Perclusi mohl o celém dnešku přemýšet. Uvědomil jsem si totiž jednu věcičku, kterou jsem si nezjišťoval, když mě malý Kirin posunul do budoucnosti. Budu i v té době ve službě Pána Snů? Napadla mě i jedna kacířská myšlenka, jestli by pro mě nebylo lepší ve službě nebýt?

Ostatní se dohadovali o tom, podle jakého klíče Lemon vybere toho šťastlivého, komu splní přání, nebo jestli se mu povede (resp. bude chtít) splnit všechny a já si v tu chvíli vzpomněl na ten moment před nějakými třemi hodinami, kdy se Lemon v ústraní připomněl, že já jediný mu ještě přání nepředal. Musel jsem si od Lemona vzít deset minut na rozmyšlenou a cosi zplodit. Jenže co? Něco pro sebe? Proč? Vždyť vše mám - jakmile bude stát univerzita, budu mít klidné zaměstnání, teoreticky bez ohrožení na životě. Nechat si postavit univerzitu? A pak jsem na to kápnul a na lísteček popsal…

V Perclusu po rozchodu družinky jsem si objednal loď na brzko ranní hodinu a sám až do noci přemýšlel nad vším možným. Přišlo mi na mysli jedno moudro: "Ať již svými životy kráčíme jakkoliv a kamkoliv, hvězdy zářící nad našimi hlavami na nás shlížejí z věčnosti, které se nikdy nedotkneme…"

18. září 2015, ostrov Kirin, město Ater, ráno
(popsáno na facebooku + nehráno)

Noc poté, co se dobrodruzi vrátili ze zvláštní mise s tajným kódovým označením - Lemon - se cosi událo…

Město Ater se ráno probudilo do šokující situace. Hranice města, které vloni nechal vrchní velitel obrany Baron Eldar vytyčit pro budoucí výstavbu kamenných hradeb, se změnila. Do výše osmi sáhů vyrostly na hranici dva sáhy silné stromy ze vzácného sekerového dřeva. Skrovné koruny se větvemi propletli tak, že vytvořili ochoz pro obránce. V místech kudy vedou přístupové cesty vznikla mezera, právě tak na vsazení bytelné brány. "Zázrak! Zázrak!" Pokřikovali obyvatelé a začali si vše dávat do souvislosti s nedávným položením základního kamene Lemonova chrámu. Zdá se, že buď je Balanar mnohem mocnější druid, než se dosud myslelo, nebo je Ater opravdu Bohem požehnaným místem.

(Ve stejný čas, kdesi na obloze, dílem unavená božská bytost vytáhla z mošny list pergamenu, setřela si pot z čela a odškrtla první položku. Pak uchopila bič a vydala se pořešit pár záležitostí k sídlu bohyně Lilith…)

Nebudu říkat, že mě potěšilo, že Lemon dokázal vymyslet jak zrealizovat mé přání tak, že Balanarovi nepřerušil spojení s přírodou a že jej realizoval mezi prvními, ne-li jako první nebo dokonce jediné přání, na druhou stranu mě polekalo to, že univerzita má stát blizkoučko hradeb, tedy blízko hradby stromů. "No u Lemona" uklouzlo mi a pádil jsem k základové jámě. I tam se diskutovalo o tom, co se stalo a zde jsem podpořil legendu o tom, že to udělal bůh Lemon, že jsem slyšel ono přání o obraně města, které Lemon splnil. A vědět jsem to přeci musel, když mám stejné oči, jako Lemon samotný! A dal dělníkům volno a mimořádnou platbu na dvě pivka, ať se nám legenda dál šíří.

Diplomaticky jsem tak neřekl plnou pravdu ale ani jsem nelhal, jen si musím v příštích dnech dát pozor, aby se neobjevil někdo, kdo by přese mě chtěl také něco po Lemonovi splnit.

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] V našem podání je Lilith "pouze" bohyně požadující krvavé obřady/oběti. V reálu je to poněkud složité a o této splěti vypráví asi nejlépe článek Lilith - bohyně, vražedkyně, děvka nebo první žena?

[2] Pozn hráče: Prý jich bylo v zadání jen pět, ale i tak by platila má věta, že mi jich do víčtu pár chybělo

[3] Je to příhoda, kdy nás Ofek odvedl do hadího pohoří, ať si sami v labyrintu získáme to, co si on kdesi … vypůjčil (odkaz momentálně není, musím ho pořádně dohledat…)