Křemílkův záhrobní vzkaz

Ranní meditace mě trošku zdržela a ostatním, zvláště těm jdoucím pěšky, se nechtělo čekat a tak mě čeká rychlé dojíždění družinky. Nepojedu sám, Mojko se taky zdržela v Cedrově, můj koník Bělásek už je zvyklý…

Šlo to docela snadno, drobným vytrvalým klusem dojíždíme ostatní ani ne za tři směny. Kromě Zirkona, Raela, Balanara a Danteho je ve skupině Mrakoplaš a taky Lemon. Se mnou a Mojko je nás dohromady osm a to už bylo pro Zirkona dost lidí pro to, aby prozradil co má v plánu. "Kontaktoval nás Křemílek a prý je …. v pr****. Šifrovaná zpráva ukazuje na Hadí pohoří" řekl na vysvětlenou a začal říkat nějaké detaily o tom, že by najal loď a zajelo by se tam. Taktně jej upozorňuji, že Hadí pohoří je o dost blíž než nejbližší přístav, což Zirkona nějak nepotěšilo. Neměl jsem čas to nějak dál pitvat, protože ke mě přišel Lemon a se slovem "NA" mi podal úhledně zabalený balíček. Úhlednou dívčí rukou na něm byla napsána adresa "Haepp Modřinka, Plexis" a do mašliček bylo vpleteno ohnivé vlákno. To se mi vůbec nelíbilo, protože vím co ohnivé vlákno umí a tak si balíček půjčují Mrakoplaš a pak i Zirkon. Ten se pokusil o otevření.

Po ohromném výbuchu si uvědomuji dvě věci. První si už neověřím - na balíčku bylo napsáno navíc také "Do vlastních rukou". Druhá věc byla jasná. Z poničeného balíčku vykoukl další a nepoškozený balíček. Na něm byl opět nápis "Haepp Modřinka, Plexis, do vlastních rukou" a do mašliček byla vpletená kartička s nápisem "já jsem vás varoval - DO VLASTNÍCH RUKOU".

Nezbylo mi, než si balíček vzít, omluvit se zraněnému Zirkonovi a jít si ten balíček otevřít stranou od ostatních. Opět se ozval strašlivý výbuch hned jak jsem strhl ohnivé vláknu z balíčku, ale já z výbuchu vycházím nezraněn. Zraněni jsou jen ti, kteří aktivně přihlíželi, ostatním, ač jsou k balíčku blíž ale koukali jinam, se nic nestalo. To bylo překvapivé…

V balíčku byla truhlička z černé hmoty na níž byly vykresleny dvě hvězdičky a srpek měsíce. "Gratuluji Modřinko!" začal bláznivě tleskat Mrakoplaš, jako by se radoval že jsem dostal truhličku od Pána Snů. (Teď večer při sepisování mi napadlo, že se možná radoval proto, že jsem přežil.) Hned jak jsem vzal za víčko od truhličky všichni odstupují a já bych to na jejich místě udělal taky. V truhličce byl zvláštní cvikr. Sklíčka a obroučku má ve tvaru hvězdiček a na konci cvikru jsou dvě tyčky zakroucené tak šikovně, že se nechá cvikr nasadit na nos a ty drátky zaháknout za uši, takže cvikr nepadá.

Hned si cvikr nasazuji a zkouším, co s ním uvidím. Je dopoledne, a nevidím přes něj absolutně nic. Jsem zklamán, ale Bali mi dává jedno ze dvou možných vysvětlení: "Uvidíš přes ně v noci" Poděkoval jsem mu za něj a uvědomil si, že možná přes ně uvidím duchy jenž asi mám v noci lovit, nebo se nějak zaktivují až bude duch poblíž. Tomu svědčí i to, že uklizené brýle do kapsičky najednou vůbec nic neváží, ale nahmátnout se dají.

Po celý zbytek dne se nic nedělo, do večera jsme se dostali ze hvozdu u Cedrova až k úpatí Hadího pohoří kde nocujeme. Jediné co stojí za zaznamenání je můj hovor s Lemonem. Zeptal jsem se ho někdy po obědě v ústraní, kdo mu balíček dal a byl jsem nepěkně překvapen, když jsem to prý byl já.

"Měl jsem neklidné spaní, jako by mě něco bralo sílu. A najednou jako když utne. Probral jsem se a viděl tebe Modřinko, jak mi říkáš, že už mi "to" nebude ubližovat. Zeptal jsem se, jestli něco potřebuješ a ty Modřinko si mi podal tenhle balíček abych ti ho předal ráno, že by si na něj teď zapomněl." řekl mi Lemon.

Tahám z Lemona další informace o tom, jestli viděl "to" co mu ubližovalo. On neviděl mnou popisovanou vílu, jenž mu podle mých slov brčkem odsávala z hlavy krásné sny, když jsem mu ji popisoval při nočním předávání balíčku… Víc už jsem z Lemona nevymáčkl, je to přeci jen tvrdý nemluvný barbar, ale ještě mi řekl že když jsem mu přislíbil ty nejkrásnější sny co si jen může přát, ale jen když mi ten balíček opravdu ráno předá. Lemon po posledních slovech svého poledního vysvětlování sáhl do svého batůžku a vyndal z něj koláček. Prý za to, že ty sny co měl byly fakt dost dobrý. Díval jsem se na něj dost vykuleně a on mi ještě potřásl rukou. Mám chuť se odhypnout někam hodně daleko a tam se vyřvat ze všeho toho překvapení. Co se mohlo Lemonovi zdát a jak jsem si mohl troufnout rozdávat sny z cizího? I když z cizího asi ne-e, možná si to jako vazal Pána Snů mohu dovolit…

Noc na 19.listopad 2007 - druhý den služby u Pána Snů
(hráno 12.listopadu 2007)

Ani z dnešní noci si nic nepamatuju, ale je jasné, že služba musela být docela drsná. Možná i kvůli mě, začátečníkovi. Balanar se totiž vzbudil se šrámem přes obličej, Mrakoplaš má vyhozené rameno a já se vzbudil s docela silnou vrstvou jinovatky po celém oblečení.

Po pravidelných ranních činnostech jako meditace, snídaně a nově i Mrakoplašův tanec s Balanarovo doprovodem na dva znělé klacíky, jimiž tloukl o sebe, pokračujeme v našem hledání stop po Křemílkovi nebo jeho věznitelích. Zirkon se tváří, že musíme nahoru do hor a tak začínáme opatrně šplhat vzhůru. Zirkon nakukuje občas do nějakého zrcátka a v jednu chvíli nám řekl: "Vidím plynné osoby stojíce v jedné řadě, jenž vstupují do obydlí. To je ve zrcátku vidět taky". Zrcátko si postupně půjčujeme všichni, neboť chceme vidět na čem jsme, vždyť pohledem bez zrcátka vidíme holou náhorní plošinu. Skutečně vidíme ve zrcátku asi třistasáhů od nás honosný palác. Erb je na tu dálku nerozeznatelný.

Dohadujeme se co dál a všichni chtějí dojít až k paláci, protože tam by měl být Křemílek, problém byly ty duchoidní postavy. Tři poslední se po nás otočily a napadly nás. Nejhůř to odnesl Mrakoplaš, kterého se dotýkaly a tam kde šel dotek až na kůži mu naskákaly popáleninové puchýře. Rychle couváme zpět a zjišťujeme, že na zemi je křídou vyznačená čára. Když jsme za ní, nikdo si nás nevšímá, jen cítíme horko sálající zpoza hranice, ledva ale jen prstíčkem přejdeme hranici tak je zle.

Mrakoplaš překvapivě vytáhl z kapsy dvě křídy označené runami. Jednou z nich před sebou nakreslil kratičkou čáru a tu pak zkusil překročit. "Jo, je to ta druhá křída" oznámil nám po překročení té čáry. Bylo na něm vidět, že ho při jejím překročení bodlo u srdce, takové to bodnutí ve stylu, "jé já zapomněl na kamnech jídlo, to bude smrad až se vrátím". Mrakoplaš se posadil a hluboce se zamyslel. My ostatní si zkoušíme, jak na nás ta hranice působí a pak někteří zkouší i své pomocníky. Dantův pes a Rael se tváří, že jim ta hranice nevadí. Lépe je na tom Rael, před ním ustupují i ti duchové, byť by se s ním tak rádi pomuchlovali. Balanar na to šel po hraničářsku - něco zahuhlal a pak i on prošel bez úhony za čáru. Jakmile byl za čarou, bylo vidět, že se kolem něj udělala nějaká bublina, která byla pro tyhle duchy neprůchozí.

Tím pádem bylo jasné, že tihleti dva půjdou na krátký průzkum k paláci na tak dlouho, aby vydrželo Balanarovi kouzlo i na cestu zpět. A tak šli a my ostatní s výjimkou Mrakoplaše se nudíme. Mrakoplaš má nějakou potíž, už jej zase bodlo u srdce - zjevně jej něco trápí, ale nemůže si uvědomit co jej trápí. Já se nenudím taky, opět si zkouším brýle - ale opět skrz ně nevidím nic, přestože se dívám směrem k duchům. Brýle schovávám - zjevně jim vadí sluneční světlo anebo čas - přeci jen bude za chvíli poledne a to asi nikdy dary Pána snů nefungují.

Mrakoplaš mezitím přišel na to, co ho trápí. Z nějakého důvodu ví o tajné chodbě, která by tu měla být. A taky že je, poblíž jednoho z balvanů nachází propadlo. I když mezi námi, spíš si to propadlo našlo jeho. Okamžitě s Mojko spouštíme záchranou akci, nechávajíc tak Danteho meditaci a Zirkona u rozjímání nad osudem. Vhodili jsme dovnitř konec Mojčina lana, které pohodlně dosáhlo tři metry na dno jámy, ale přesně v tom okamžiku Mrakoplaš bolestivě zaječel, neboť po něm něco hráblo a prošlo to i přes jeho zbroj. Mojko okamžitě vskočila za ním a já nad Mojko seslal kouzlo Luxmen. V tu sekundu se ozvalo zaječení nějaké bytosti. Také bych ječel, kdyby se ze mě začalo kouřit díky slunečnímu světlu, ale já nejsem nemrtvý. Mrakoplaš na nás křikl že nějaký nemrtvák oděný v hadrech zacouval do tmy…

To Balanar s Raelem měli taky problém, ale spíše inteligenčního rázu. Nad branou paláce je erb MORTE ASCENDO a nad vchodem, kam míří všichni duchové je nápis. JSI-LI MRTEV VEJDI, JSI-LI ŽIV NEBOJ SE, NEBUDE TO DLOUHO TRVAT. Pokračovat, či zůstat stát?

Mojko s Mrakoplašem na stejnou otázku odpověděli tím, že pokračovali do hloubi nějaké chodby. Runa na Mrakoplašovo kladivu svítila zneklidňujícím svitem a tak raději ukotvuji moje "světlíško" za Mojčinou hlavou, aby chodilo samočinně za ní. Sám zůstávám nahoře u lana, aby ti dva mohli případně rychle utéct. Nakonec moc daleko nedošli, neboť shnilá prkna nad nějakou pastí je dál nepustila. Pod nimi byly hroty a pár napadaných jedinců. Jejich ne zcela zetlelé mrtvoly byly zvláštní - jako by se na Mrakoplaše usmívaly…

Rael s Balanarem došli až ke vchodu. Tam se prostřídává pět akcí. Zaklepání duše na dveře, jejich otevření, promluva vrátníka na duši, vstup duše a zavření dveří. To samé pro další duši…

Vysoké "C" Mojčiným hlasem mi napovědělo, že je zle nedobře. Skáču s pochodní a svým lanem v ruce do díry, pochodeň zapaluji a pádím za těmi dvěma. Chybka byla v mém světle, seslal jsem ho na krátkou dobu a ta již uplynula. Pochopitelně "hadrák" opět zaútočil na Mrakoplaše a proto Mojko vyjekla. Tentokrát Luxmena sesílám nad Mrakoplaše a opět mu ho ukotvuji za hlavou. Než však něco pořešíme s tou poničenou pastí, musí Mrakoplaš udělat něco sám se sebou. Po čele mu teče lepkavý pot a celý se klepe. Ano, první rána od hadráka byla znečištěna nějakým jedem a ten už teď působí.

Balanar s Raelem se mezitím vracejí, ale nahoře už je jen meditující Dante. Zirkon a Lemon (na kterého jsem málem zapomněl) slezli za námi. Ostatně i ti dva slezou za chvíli za námi právě včas, aby nás zastihli provádět Mrakoplašův plán přesunu přes rozbitou past. Hyperprostorem přesouvám Mrakoplaše i s mým lanem na druhou stranu. Můj Luxmen se neteleportoval, ale až později pomalu přesunul za Mrakoplašem. Díky tomu na něj nemrtvý stihl jednou zaútočit, než ho Luxmen opět poranil. Po útoku hodil Mrakoplaš jeden konec lana zpět a oba dva pak lano zajišťujeme za výstupky ve skále. Pak je možno po laně přelézt za Mrakoplašem a ušetřit tak něco málo many. Bylo to potřeba, neboť každou půlsměnu nám magicky činným zmizí jeden mag.

"Stůj světlíško, nebo budu zlá" vyhrožuje nám hadrák, tedy přesněji nemrtvá žena, jenž šišlavě dál říká že: "Jšem šmrť" upozorňuje nás: "Že šmrtí še nešpášuje" a protože si z toho moc neděláme, tak zkouší nejprve uplácet za to, že tam nepůjdeme s mým Luxmenem a následně nabízí: "šlužebníka ti seženu, šmadlavýho". Hloupé pro tuto falešnou smrtku bylo to, že tyhle nabídky říkala Mrakoplašovi. Ten na to šel mazaně - za zjištění, že za branou Morte Ascenda je nebo není Křemílek jí nebudeme ubližovat a zůstaneme se světlíškem stát na místě. A proč víme že se tahle nemrtvá za smrt jen vydávala? Inu, nevěděla nic o Dalhirovi a o tom, že krásně tancuje zvláště pak s ním. "No tak dobže, nejšem pravá" vykřikla po tomto našem odhalení.

Naše falešná smrtka na nabídku přistoupila a postupně se tmou nesou ťapavé zvuky, následované skřípavým otevíráním desítky let neotevíraných dveří. Balanar a ještě někdo další šel až k těm dveřím. Ty byly poměrně obyčejné až na jejich ozdobu - přitlučenou mrtvolu. Rael tam došel za nimi a zkouší klíč. Ten je zvláštní - zazářil modrým světlem a pasoval do tohoto zámku. Dveře nejprve otevřel - na pohled bez zrcátka vedou do skály, na pohled přes zrcátko je vidět velmi podobná, ne-li stejná chodba jako byla ta nahoře. S jediným rozdílem. V této chodbě stály ozbrojené hmotné(!) duše zemřelých a hned v první řadě stál Křemílek s píkou v ruce a koženou přilbicí na hlavě…

"Podvodníci! Děte pryč se světlýškem jinak vám nic neřeknu". Couvli jsme a z naší falešné smrtky vypadlo, že Křemílek není přítomen. Nu což, lže nám, ale asi musí. Mrakoplaš stojící vpředu to prokoukl - falešná smrtka je současně i ten přibitý mrtvý na dveřích. Hned se začínáme domlouvat, že ji pohřbíme nahoře na planině a že falešná smrtka chce ode mě na kříž vypsat nápis "Strašila dlouho". Sundaváme mrtvolu, balíme ji do jednoho z našich plášťů a neseme ji ven. Na cestu nám zvoní umíráček, někdo před námi spravil past novými fošnami a u tajného vstupu někdo postavil schodiště.^[1]

To bylo překvapením pro Danteho, který Mojčino lano shodil před pár minutami dolů do díry. Zjevně nás chtěl vykoupat v problémech. Vynesli jsme tedy mrtvolu ven a nemrtvá zůstala ve stínech chodby. Pak to šlo chvilku obvyklou cestou - ozrimci kopali hrob. Měli to o něco těžší než obvykle, přeci jen kopat hrob na skále jenž je jen slabě pokryta hlínou je pracné, ale nakonec se jim podařilo udělat správně hluboký hrob. Ani nevím kdo uložil tělo, zato vím velmi dobře, kdo nad hrobem pronesl proslov, a kdo se málem řízl při psaní nápisu. Tím prvním byl Zirkon, tím druhým já. Hned jak bylo vše hotovo, naše nemrtvá se rozplynula, jak nám ohlásila Mojko, která ji hlídala…

Zirkon, který o pár desítek minut předtím si něco s nemrtvou něco vykšeftoval, byl překvapen. Její dar se z velkého ryzáku přeměnil na náhrdelník s obrázkem. Byl na něm anděl chránící nějakého muže (nebo nakrátko ostříhanou ženu) a také nápis: "Odpuštěné provinění neštěstí ve štěstí změní". Ve stejnou chvíli zmizely i schůdky a pravděpodobně zmizelo i zakrytí pasti, ale to je jedno. Pomohl jsem Mojko ven a pak jsme všichni nabírali síly. Na cestu dolů z hor už nebylo pomyšlení, nestihli bychom to do západu slunka.

Zirkon chce oťukat změny v podzemí, ale nikdo další se k němu nepřipojuje. Mrakoplaš se hádá s Raelem a spouštěcí větou byla Raelova řečnická otázka řečená nám všem: "Co byste se chtěli zeptat mrtvých kdyby…" Ani nevím, co chtěl říct Rael za slovem kdyby, tak rychle a prudce přerušil Mrakoplaš Raelovu otázku. Nakonec šel Rael se Zirkonem do toho podzemí, asi aby měl od Mrakoplaše pokoj. Dante se cítil už zdravější a tak se bez konzultace s námi rozhodl pro nesmyslnou akci. Za hranicí, kde se pohybovali duchové rostla nějaká vzácná léčivá bylinka. Dante se prudce rozběhl, vběhl dovnitř a snažil se rostlinku utrhnout co nejrychleji. To ještě stihl, ale už se nestihl vrátit k nám. Sesypalo se na něj snad padesát duchů… Pak na zemi leželo Dantovo tělo a duchů bylo padesát jedna. Dantův duch se zařadil do fronty…

Poměrně dlouho se radíme jak zachránit Danteho a do toho se nám začalo stmívat. Rael a Balanar na to přišli - oddělili Danteho ducha od ostatních a tlačí ho směrem k nám. Tam už stál Mrakoplaš s připravenou křídou - umazal totiž kus čáry, takže Dantův duch mohl projít ven a pak ji zase nakreslil. Jenže Dantův duch pocítil svobodu a začal zdrhat od nás. Mojko ve stejnou chvíli skočila Zirkonovi na záda a asi se mu snaží ukrást ten medajlonek či co. A pak to přišlo - Mrakoplašovi i Balanarovi naskočila zbroj a mě náhle ztěžkla kapsa, kde jsem měl uložené brýle. Okamžitě si je nasazuji a zjišťuji že nyní fungují až příliš dokonale. Na každém z přátel vidím velmi zřetelně a barevně jejich magické předměty, velmi zřetelně nyní vidím Danteho ducha, kterak prchá od nás, jakoby tušil co se na něj chystá. Z lesa vyrazil jeden ze Slunečňáků na koni a připojuje se k lovu (tohle je ten třetí, kterého ještě pořádně neznám). Balanar i Mrakoplaš začínají honit Danteho a já… Já se nepřipojuji, mám tu jinou práci…

S funkčními brýlemi se do mé hlavy dostalo i to, proč tu vlastně jsem a co tu dělám já, Balanar i Mrakoplaš. Mnohé z toho jsem už tušil, ale teď to vím s definitivní platností. Mrakoplaš s Balanarem loví duše v noci a to jen ty, jenž zemřely násilnou smrtí a bloudí po našem světě. Mrakoplaš loví ty, co se chovají nenásilně, Balanar ty násilnické a já… já lovím magické démony. Proto předevčírem ta víla sající krásné sny, ale dnes to bohužel bude Kerberos, jenž tu poblíž stojí a je vidět jen s brýlemi. Je velmi mrzuté, že nemám s Balanarem a Mrakoplašem nacvičené společnou akci a tak jsem prováhal při pokusu o lov Danteho - nejprve bych pomohl mládencům a pak by pomohli mě, ale teď už je nedoženu, jsou ode mě dost daleko.

Jen napůl jednoho oka a jednoho ucha sleduji dění dole. Slunečňák vytáhl laso a loví Danteho, toho loví i Balanar. Oba ho loví po své straně - slunečňák v místě, kde je ještě den, Balanar běží místy, kam už od východu přišla noc. Pochopitelně to Dantův duch vycítil, a běží přesně po hranici dne a noci, aby ani jeden z nich na něj nemohl. Přesto jej oba chytili a náhoda tomu chtěla že ho chytili oba naráz. Hned se oba začali hádat kdo má právo na duši (Mrakoplaš zezadu řval, že právo na duši má slunečňák, z čehož usuzuji že když se duše ukáže na světě za světla pak loví slunečňák). Taky se hned chtěli servat, ale Slunečňák upozorňuje, že si v tom případě musí obě strany zvolit nějakého zástupce, protože vzájemně si zástupci strany Světla a Tmy nemohou ublížit. To je prý to samé jako nemůžeme ublížit třetí straně.

Ano, to jsem taky ještě neřekl. To, co už jsem si nejasně sesumíroval bylo teď nad slunce jasnější (grr, neměl bych říkat "nad měsíc jasnější"?) Třetí strana - Morte ascendo zde nemá co dělat, natožpak jejich palác. Je to nepřirozené a kradou nám duše…

Balanar se práva na duši Danteho vzdal, čímž definitivně odsoudil Danteho k smrti, neboť si jeho duši Slunečňák odvezl. Ale zpět k mému Kerberosovi: Jednu tlapku má položenou vyzývavě přes čáru, čímž mě zcela jasně varoval: Bacha hochu, ta čára na mě neplatí. Ohlédl jsem se po Mrakoplašovi a Balanarovi a súrsky jsem si zavolal o posily. Vím, že mám lovit démony a cítím, že mám lovit i Kerbera, ale nepamatuji si, jak jsem samostatně lovil včera tu vílu. A dnes musím svůj výkon minimálně zopakovat…

Z Balanara i Mrakoplaše zbroj spadla a Mrakoplaš mi sdělil, že oni mají odslouženo a že si musím poradit sám. Jenže mám přeci lovit démony, ale je Kerberos démon nebo zvíře? Na mé pokusy o domluvu nereaguje. No ano správně - s tou vílou jsem se domluvil!

Pokud ho musím ulovit, musím přijít na to jak. To by mělo být taky snadné - Balanar i Mrakolaš mají svůj protějšek u Slunečňáků a můj protějšek se jakoby náhodou ani ne před minutou ukázal přímo zde u nás. Šmankote - já budu dělat lovce s lanem. A elfí lano co mám smotané v batůžku to nebude, Slunečňákovo lano bylo spleteno z vláken které až podezřele připomínaly sluneční paprsky. Já musím mít logicky vlákno snové. Pán snů mi jasně řekl - musím si svoji identitu najít sám, ten mi s lanem nepomůže. Ostatně mi ani neposílal brýle, když nad tím teď uvažuji. Musím si najít jiný zdroj lana a má paměť nachází snadné řešení. Pavouci! S jejich pomocí jsme tenkrát lovili Jalmavu. A co víc! Jak se jí to lano od nich dotklo, byla mírná jako beránek!!! (viz kapitola 22 a jsem překvapen, že se v té době lekám možnosti mít v očičku měsíček a hvězdičky)

Zíráme na sebe s Kerberosem a ani jeden z nás nehodlá útočit. Mám tak čas rozvažovat kde má správně být Kerberos. Vím to - v říši mrtvých, kdesi za řekou Stynx. Ostatně tam má být i ten palác Morte Ascenda. Za řeku Stynx mají chodit duše zemřelých nenásilně, nebo těch, které jsou smířeni s tím že zemřeli. Krátce přemýšlím, kam asi chodí sebevrahové. Asi taky za Stynx…

Současně se Stynxem mi vyvstanula v mysli i bohyně LIMS KRADMA bohyně smrti vyznávaná válečníky, jenž je považována za neutrální, podobně jako její starší bratříček řád Morte Ascendo.

Krátce se bavím s Raelem o našem mocném nekromantovi, kterého nikdo nezná. Ten se tu vyloupl vysloveně odnikud, podobně jako ty tři stovky duší. Copak je na Plexisu nějaký hladomor či něco podobného a my o tom nevěděli? Tohle by se přeci okamžitě rozneslo po ostrově. Máme tedy duše navíc, ale nechybí těla. Možná že je ten nekromant uvolnil z nemrtvých. Ptám se Raela, jestli by byla možnost zamknout tu bránu nahoře na paláci a prý by to mělo jít, byť má Rael pochybnosti o tom co se bude dít pak - i já se bojím Kerberose. Nemáme ho vůbec jak zajistit. Teď hlídá průvod duší, ale co bude dělat pak, když uzamkneme bránu…

Aby se nám tak Křemílek vyměnil s nekromantem, popíchl mě Rael. Jenže Křemílek je zavřen u Morte Ascenda, a náš nekromant se nějak záhadně záhadně ukazuje jen mezi východem a západem slunce, jako by se bál, aby nebyl odchycen … námi?!?!

Panenko skákavá!!! Aby tak i slunečňákům mizeli duše, a ti mi nějak přes Balanara poslali balíček s brýlemi a ten aby to nebylo nápadné zmermomocnil nějakou dívku, aby mi napsala adresu na balíček! To ohnivé vlákno bylo přeci taky žluté jako by bylo od slunečňáků. Brr, tohle nebudu domýšlet, i když by to vysvětlilo podivné Balanarovo velmi snadné vzdaní se Danteho duše, jakoby dlužil Slunečňákovi službičku. To spíš je někde poblíž nějaký mocný muž či spíše žena, která se nemohla koukat na dění a rozhodla se nám pomoci v dorovnání rovnováhy.

To mi ale pro změnu připomnělo službičku, kterou jsem prokázal Lemonovi. Jak jsem dokázal přikouzlit mu krásné sny? Musel bych mít to brčko od víly a to by muselo fungovat oboustranně. Sahám do kapsy s úmyslem vytáhnout snové brčko. Skutečně ho v kapse mám a podobně jako brýle je namodralé barvy. Dokonce se chová stejně jako brýle, když ho uložím do kapsy, tak najednou nejde nahmátnout. Došlo mi, že je to docela dobrá obrana proti zcizení, když je lapka nedokáže nahmátnout v mé kapse.

Chviličku si hraju s brčkem. Jde natahovat a smršťovat, z obou stran vypadá stejně a to je taky všechno co můžu dělat. Ale to už ke mě došel Mrakoplaš a podivuje se, že jsem se prakticky nepohl z místa. Vysvětluju mu tu věc s Kerberosem (budu muset zajít do Snové říše za modrookými pavouky) a taky s dušemi. Nezmizel náhodou nekromant od Pána Snů?

Mrakoplaš na spojení s Pánem snů šel vědecky. Připravil si dýmku, zabánil si snový tabák a na směnu upadl do tranzu, v němž asi tak v druhé polovině silně pobledl. Když se probral, přetlumočil mi slova Pána snů: "Z mé říše mizí lidé a vynáší je sluneční strana a už jsou jich stovky. A já vím kudy prchají. Může za to tvůj bratr Balanar. Je ve vašem zájmu srovnat tuhle výhodu sluneční strany." No panečku - tím se všechno vysvětlilo, aspoň to tak vypadá.

Druid - medvěd nakukal Balanarovi, aby vysadil pět stromků - srdcí hvozdu, v každém hvozdu jeden. Balanar, jenž byl rád že na něj medvěd (mimochodem stranící sluneční straně - kapitola 32.) znovu nenasazuje nad tím asi nepřemýšlel, nebo ne tak hodně, u arcidruidky Zefrity si vyzvedl pět stromků a pomalu je začal sázet. Na Plexisu jsou jen čtyři hvozdy, takže to byla taková malá past. (Mohl se počítat i nějaký ten hvozd na nějakém ostrůvku přináležejícím k Plexisu). A lesy s hvozdy si nejde splést, přestože obyčejných lesů je na Plexisu zrovna kolem pěti, pokud se nepletu.

Srdce hvozdu vysazené v říši Pána Snů nám na jednu stranu dost rychle zachránilo život na Rychlebách, na druhou stranu tudy mohl uniknout jak Křemílek, tak i náš nekromant a věřím tomu že si toho mohlo povšimnout i pár duší. Anebo má pravdu Pán Snů a někdo ze sluneční strany je vyvádí ven. A klidně by to mohl být i druid medvěd sympatizující se stranou Světla.

Trápí mě ale jedna myšlenka ohledně Pána snů a Balanara - může za úplně všechno, co se kolem toho srdce hvozdu děje? Nejsme totiž vyvázáni ze světské spravedlnosti ani ze žití na tomto světě a bohužel občas musíme splnit i rozkazy světské vrchnosti.

A teď jak to šetrně říct Balanarovi, protože to bude muset být on kdo nás zavede ke stromku nějakou delší cestou až ke stromu. Když bych totiž prolezl některým srdcem hvozdu já a vylezl ve hvozdu ve snové říši, kde bych srdce hvozdu podťal, tak bych si uzavřel cestu zpět, přeci jen ještě nemám moc zkušeností v pohybu po říši Pána snů. Pravdu má ale i Rael, že by stačilo za pomocí ozrimků stromek šetrně vyhrabat a pak zasadit jinde. Tím bychom uzavřeli díru do říše snů, teď ještě jak zachránit duše, které patří do říše snů. Rael bude muset svým klíčem (dočasně) zamknout bránu do paláce Morte Ascenda. Když ji zavře jen na období noci, slunečňáci na ně nebudou moci a nám nebudou unikat do paláce. Otázkou je, co udělají duše a co udělá Kerberos. Kerbera bych mohl zajistit Snovým lanem. Ale co s dušemi? Nechat je uvězněné v kruhu mezi paláce a volnou plochou? A co se srdcem hvozdu? Mít naštvané všechny hvozdy na Plexisu by znamenalo, že dost měst by pro nás bylo nedostupných, o Eldoru nemluvě. Kácet rozhodně nebudeme moci… Jediné co by snad možná šlo by bylo to, kdyby to srdce hvozdu co je u Pána Snů bylo samostatné od zbylých čtyř srdcí hvozdu. Bojím se ale, že to by mohla zařídit jen Zefríta a tolik času myslím nemáme. Ha, vlastně máme! Dojdeme ke stromu v říši Pána snů, Balanar jím projde k Zefrítě, rychle se poradí a vrátí se s odpovědí, ať už bude jakákoliv. . My mezitím zajistíme, aby další duše neunikali skrz strom a když budeme mít štěstíčko, tak čapneme lapku duší při činu. Bylo by úplně skvělé, kdyby šlo omezit, aby právě tímhle stromem mohli procházet jen vazalové Pána snů, což jsme v tuto chvíli jen my tři - já, Balanar a Mrakoplaš…

Zbývá vyřešit, kdo mi poslal brýle - pokud to byli Slunečňáci, tak chtěli, abych viděl Kerbera. Když bych ho odstranil z cesty v nevhodnou dobu, šli by si nalovit naše dušičky. Mohl to být i někdo z Morte Ascendo, abychom měli šanci si uvědomit nebezpečí z Kerbera. Možná že se tu palác Morte Ascenda objevil proto, aby duše patřící do Snové říše nepřecházeli do říše Slunce. Neměl by někdo zariskovat a jít se domluvit s osazenstvem paláce? A pak ještě - vrátí nám naše duše co už prošly dovnitř? A případně - podaří se nám je ukrást spodním vchodem ? A budeme na to mít právo?

Balanarovi jsme šetrně sdělili vše co bylo potřeba a začali se dohadovat co s tím a Bali hned řekl, že by vykopat strom šlo, on by u toho být nesměl, ale tím si uzavřeme cestu zpět a uvízneme tak v říši snů. Z toho usuzuji, že je strom zaset v místě, kam máme my, pomocníci Pána snů, omezený přístup. S Balim pokračujeme v poměrně horkokrevné debatě o současném stavu a uzavíráme ji tím, že mě vezme k pavoukům. Bali proto otevřel bránu a oba vcházíme dovnitř a pak už jen sleduji jak Bali přivolal pavouka. Ten nám řekl, že nám udělá provaz z čehokoliv i z měsíčního paprsku, ale máme vůbec paprsek? Nemáme a tak se radíme co dál. Nepřišli jsme žádný způsob jak ho získat a tak Balanar zavolal Pana snů, kterého pak já prosím o radu. Rada byla stručná a hluboce se stydím za to, že jsem si o ní řekl. Vždyť je to tak prosté - víly spřádají po nocích měsíční paprsky. Pán snů mi pak řekl, že se stačí vrátit tam, kde jsem získal brčko…

Jdeme ven a já jen nevěřícně vrtím hlavou. Následovala další diskuze, po které Rael a Bali šli zavřít bránu. To se jim povedlo. Brána fuč, palác fuč, čára fuč, a hlavně Kerberos fuč. No a protože je čára fuč, jsou i naši duchové v trapu. Dnes bude dlouhá pracovní noc :-/

Běžel jsem za Raelem a Balanarem dvěma a něco jsem si sebral v místech, kde doteď byl Kerberos…. Byla to cedulka, která svítila podobně jako brčko či brýle a viděl jsem ji jen já.

Zeptej se toho, kdo má klíče
Když odemkne, nikdo už nezamyká.
Když zamkne, nikdo neodemkne.

Když ji držím v ruce, je viditelná i pro ostatní. První ji ukazuji Raelovi, ale ten mi odpovídá, že on má jen jeden klíč, takže o něm řeč není. Napadl mě i Balanar, ale to taky nesedělo. Nu což, ráno moudřejší večera. Ale ten podpis, ten podpis…

Prohlásil jsem že v noci ze skal nejdu , zalehl a hned poté co jsem usnul mě obalila jinovatka. Chci si totiž ve snu dojít pro měsíční paprsek, a když se zadaří tak bych s ním hned sběhl k pavoukovi. Je tu samozřejmě ten problém 200 duší, které se teď volně potulují po ostrově, takže možná budu odvolán na jejich lov - přinejhorším si pro paprsek dojdu příště…

Ráno nás budí Mojko, jenž měla poslední hlídku nad ránem, že prý máme nečekanou návštěvu. A skutečně, objevuje se u nás svalnatá elfka - slečna Julie. Po nějakém tom představování se řešilo několik problémů naráz. První nesnazší byl ten, že mě Mojko před chvilkou nemohla vzbudit, nebo možná nechtěla, neboť jsem se prý ze spánku tajuplně usmíval a jinovatka mnou téměř prorůstala. Po probuzení vnímám, že je Balanar pryč…

Druhý problém byl Raelův kouzelný klíč. Slyšitelně pulzuje a i přes svoje zalepené oči od snění vidím, že pulsuje i světelně a oboje pulsování zrychluje. Raela klíč snad i pálil a tak jej chtěl zahodit. Ani nevím jestli se mu to povedlo, protože všichni padáme k zemi obličejem do kamení, protože tušíme že dojde k výbuchu. Buuum!! Ozvala se rána a pulsování přestalo. Očekávaná sprška kamení nepřišla, projela nás zvláštní energetická vlna…

Nebyl moc čas přemýšlet nad tím, co se dělo a hlavně proč. Klíč už nevidím a tak se obávám, že naše noční zamykání bran Morte Ascenda způsobilo tuhle ranní pohromu. Výbuch totiž přilákal k naší družině dva trolly - matku a syna. "Mámo maso" ozval se hluboký hlas synka. S trolly jsem se na Plexisu už setkal (ostatně proto se umím proměnit v Bungu Dungu), ale tohle byl jiný druh soudě podle zbarvení. Nebylo moc času přemýšlet proč tu před sebou vidíme vyhynulý druh trolla, ale mohlo nám napovědět chování trollky. "Trpaslíku můžeš odejít" řekla Zirkonovi a synkovi vynadala, že má lovit všechny ostatní jen ne trpaslíky.

Synátor začal lovit Raela a Mojko s Julií se jej snaží nějak zachránit. Rael to zdánlivě potřeboval, neboť troll na něj hodil takovou tu síť, co má na okrajích přivázané kameny, aby úlovek nemohl prchnout. Jenže Rael věděl jak na to - použil hyperprostor a byl fuč. Trollovi se moc nelíbilo zmizení kořisti, ale teď měl na výběr dvě chutná sousta. Okamžitě se proměňuji v trpaslíka, běžím k těm dvoum a křičím na ně: "Běžte ke koním!"

Ty dvě mě naštěstí poslechly, i když jsem pro ně byl cizí trpaslík a tak se mohu věnovat Mrakoplašovi a jeho proslovu k synkovi. Ti dva se chtěli prát a tak po domluvě v súrštině zrychluji Mrakoplaše. "Lov jen elfy!" Křikla matka znovu. Do toho zmatku byly děvčata i Mrakoplaš postupně chyceni trollem a následně odhypnuty mým ďáblíkem pryč. Následně proměňuji Mrakoplaše v Bungu Dungu, ať je boj vyrovnaný.

Zirkon na to šel šikovně a začal mluvit na trollí matku. Z hovoru jsem pochopil, že Plexisu vládnou trpaslíci a ty posílají na trolly trestné výpravy, když dělají potíže (tedy jedí trpaslíky nebo neplatí daně v podobě drahých kamenů). No a kdy vládli Plexisu trpaslíci? Bylo to před nějakými pětisty lety… Zatím si tohle zjištění nechávám pro sebe s tím že si počkám na další důkaz.

Nakonec matka i se synem utekli, a Zirkon bacil mečem trolla-Mrakoplaše. Prý omyl. Rychle ale balíme a zjišťujeme, že já nemám hůl a Rael spacák. Má hůl se nějakým kouzlem objevila u Zirkona a nálezkyní byla Mojko, ale spacák prostě nemáme…

Sbíháme dolů ke koním a vidíme, že Moudrý hvozd je mnohem blíž k horám než jak jsme zvyklí. "Jsme osmset let v čase zpátky" plácnu první číslovku, která mi přišla na jazyk a sám jsem zvědav o kolik jsem se spletl, neboť chceme jít zjistit stav k nejbližšímu městu a to je Evelin…

Evelin vypadá jako trpasličí tvrz a my ji z dálky pozorujeme. Bohužel ne ale ze správné dálky, neboť jsme překvapeni trpasličí squadrou, jejichž erb hlásal, že to jsou kopáči - měli na něm malý krumpáček a vozík^[2]. Erb Evelinu je přitom složen z kotvy, ryby a měšce. Necháváme se spoutat do želez, kromě Zirkona, který se hlásí o odměnu za zajatce.

Tu mu poté málem vyplatil písař v tvrzi, píšící do kamenných desek, ale nestihl to. Od Raela se začal ozývat tlukot klíče, který zrychloval. BUUUM!

Stojíme u bran současného Evelinu a budíme silný rozruch, protože být spoutaný trpasličími pouty není normální, zvlášť pak abych byl spoutaný já, kouzelník. Poprvé na Plexisu mimo Garnacké učebny sesílám na sebe kouzlo Améba a doslova vytékám z pout. Tím jsem získal dost času na dotaz v přístavu a na meditaci, ostatní musí bohužel ke kovářovi…

Ratnaj opravdu přijel lodí (15.listopadu - tedy o den dříve než jsme ho potkali my) a dostal vízum na průjezd ostrova do Odova, neboť chtěl pokračoval lodí do míst, odkud se z Evelinu nejezdí. Mojko mi později tvrdila že to jméno znělo nějak podobně jako ATOL.

U Kováře se postarala o rozruch žabička, která kvákala Balanarovo hlasem o pomoc. "To byl klíčník" stihl kváknout Balanar, jehož měsíčkové oči postupně ustupovaly očím žabím. Mrakoplaš navrhuje, že by ho některá z dam měla políbit, ale z toho sešlo velmi rychle. Rael má opět svůj klíč a nechává si k němu vyrobit zámek, přičemž si všímá nápisu na klíči. V trpasličích runách tam jsou napsána tři slova ZPĚT - ČAS - VPŘED, mezi nimiž jsou šipky. Všem padá kámen ze srdce, ten přesun v čase byl nechtěný efekt při zamykání bran Morte Ascenda, ale ten klíčník nás trošku děsí. Balanar náhle opět zakvákal: "Dostal mě klíčník - v horách" Na doplňkovou otázku jaký klíčník kvákl Balanar, že prý to byl stařec.

Jdeme za město a dohadujeme se nad tvorbou oběda co dál. Vrátit se do hor, nebo jít za starcem, u něhož předpokládáme že je to Dalhir. Rael si pohrává s klíčem, ale protože zde nemá žádný zámek do něhož by klíč vsunul, tak se nic neděje. "To dřív vysedím pulce, než mě zachráníte" čertí se žabka Balanar a vskočil do blízké kaluže. Jaké bylo naše překvapení, když zde žabka se sluníčky v očích kvákala o pomoc. Obě žabky bere Mrakoplaš do sklenice a Balanar si stoupl na třetí příčku žebříčku odspoda. Zítra bude asi pršet :-)

Balanar opět na chvilku přemohl své žabí já a stihl nám říct, že včera stihl předat hlídku Mrakoplašovi a pak jej dostihlo to kouzlo. Sluneční žabka nám kvákla důležitější informaci: "Jde po nás i po vás stařec, protože máte jeho klíč. Najde si vás sám KVAK"

Vždy, když nám žabky chtějí sdělit něco důležitého, tak najednou je jejich žabí já přemůže - tak mi to přijde. Dost se hádáme co řešit a jak - Danteho matku v Cedrově, jíž musíme sdělit zarmucující zprávu, Dalhira za Komodorem, Ratnaje v Odově, navštívit planinu kde byl palác Morte Ascenda nebo útrpně čekat na klíčníka.

Mě přišlo, že cíl klíčníka by měl být Rael, ale protože ten spal neviděn ve svém spacáku který jej zneviditelnil, padla volba na Balanara, jenž zamykal bránu s ním. Bavím se o tom s Raelem a ten přemýšlí nad tím, že další posun v čase nebo jen zamknutím klíčem může udělat žabičku ze mě nebo Mrakoplaše a současně to samé z našich slunečních protějšků. (Nebo taky z Raela myslím si já)

[1] Takový malý náznak DEJAVU, blesklo mi při hraní této a hlavně následující sekvence - blíže kapitola 3 tohoto deníku, kde pohřbíváme kostru dávno mrtvého dědouška Frydrycha a jeho duch pohřeb sleduje

[2] Zaskočil jsem si do jedné z Plexiských knihoven, vypůjčil si knihu "Erby a tvrze" a hodinku se zabýval hledáním starého erbu, kde by se současně vyskytoval jak krumpáč, tak i vozík. Kniha mě mile překvapila, protože v rejstříku na tento erb odkaz byl, bohužel to nejdůležitější z něj bylo začárané černým inkoustem. Nebyla šance to přečíst… Upozornil jsem na tohle barbarství místního knihovníka, ale ten byl v klidu: "Tuto knihu jsme získali z dědictví jednoho měšťana a takto poškozená už byla"

Musel bych si tedy jedině sehnat tuhle knihu znovu s nezačáraným odkazem. Ale mezi námi - je to jasný odkaz do utajené historie s trpaslíky. Na Plexisu se muselo stát před pětisty lety něco strašlivějšího než jen obyčejné převzetí moci od trpaslíků…

Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Křemílkův záhrobní vzkaz