Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Cirkus Ratnaj

16.listopadu 2007, odpoledne
(hráno 29.října 2007)

Bylo, nebylo, i když spíše bohužel bylo. Tohle odpoledne se nám nezdařilo a hned vám řeknu proč. Začalo to nenápadně…

Krátce se dohadujeme co budeme dělat. Dnes už poněkolikáté stojíme na cestě mezi Cedrovem a Komodorem nad dilematem - do kterého města jít? Naše rozhodování je však přerušeno maringotkou jedoucí z Cedrova taženou dvěma volky. Nápis Cirkus Ratnaj nám napověděl, co nebo koho maringotka převáží. Za maringotkou šel lehce oplešatělý muž a vedl velblouda a lamu.

Cirkusáci u nás zastavili a klaun, jenž řídil povoz před nás předstoupil a prý že nám za drobný zlatý peníz předvedou. Balanar se hned ujal slova a hodil dotyčnému zlaťák. Prý za to, že nám nic nepředvedou a hned pojedou. Cirkusáci nás zkusili umluvit alespoň na to, že nám zavěští ruky.

Nejprve za můj stříbrný peníz zavěštil principál Mojko. "V cestě toho, abyste se ve svém povolání stala dobrá, stojí bělovlasý elf" řekl jí krátkou věštbu. Pak věštil za zlaťák Raelovi a věštba byla o to delší. Prý díky zradě onemocní, ale ta nemoc jej vlastně nakonec posílí. Nevím proč, ale znělo mi to, jakoby měl Rael získat vlkodlačí nemoc. Bylo to ale spíš proto, že Dante před pár hodinami měl narážky, že se blíží úplněk a že by se mu nechtělo být s jedním z nás. Asi už Dante viděl Balanarovo přeměnu ve vlka. Nu, jsem zvědav, co bude říkat poté co se ve vlka někdy změním i já…

Když už mluvíme o Dantem, tak nesmím zapomenout dodat, že i on si za zlatý peníz nechal vyvěstit co ho čeká a nemine. "Na tvých bedrech spočívá kletba" oznámil mi principál a pokračoval o tom že způsob jejího zlomení má před očima, ale přitom ho nevidí.

Nikdo z nás nebyl z žádné věštby moc moudrý a tak si už nikdo další o věštbu z ruky neřekl, přestože minimálně já měl cukání si věštbu zaplatit. Sice jen stříbrňákovou, ale to je vedlejší…

Cirkus odjel směr Komodor a my opět osaměli nad otázkou, do jakého města to pojedeme na noc. Dante se ale zasekl, že prý nikam nepůjde, dokud mu Rael nevrátí ten zlatý plát. Dost jsem se Dantemu divil, jak by ho mohl Rael získat, ale má naivní představa že Danteho od jeho přesvědčení odvedu se neujala. Rael po kratičkém váhání rozhalil svůj plášť a nechal Danteho ať si plát  z kapsy pláště sám vyndá.

Už už se znovu schylovalo k našemu dohadování, ba dokonce už se nám podařilo i začít, ale hned v zárodku jsme opět přerušeni. Blížil se k nám nějaký divný hluk a opět od Cedrova. Znělo to jakoby po cestě cválal kůň s jezdcem a jel tak těsně u lesa, až ulamoval větvičky z větví.

Zvuk ulamovaných větviček byl ale nějaký divný a tahle záhada se nám vyjasnila velice brzy. Proti nám vyjel jezdec na zpěněném koni a za ním se s hlasitým praskotem ulamovaly větvičky tak prudce, jakoby je někdo sestřeloval nějakým bleskem - ten však vidět nebylo.

"Já nebožák" bědoval ten muž a zastavil u nás. "Pomozte mi prosím" řekl nám, ale nějak nebylo od čeho, neboť praskot větviček ustal. "Já nebožák, proč jsem se ho dotýkal" bědoval ten muž stále. Museli jsme do něj vpravit něco málo tekutin aby se zklidnil a mohl nám vyprávět o svém problému.

Muž se pokusil ukrást jednomu sluhovi jantarový meč. Pokusil se ho opít, ale nepovedlo se to. Navíc jak se dotknul meče, tak na něj sluha seslal nějaké zlé kouzlo. Zdálo by se, že je to jen obyčejný lapka, ale vyprávění pokračovalo. Jen tenhle meč prý dokáže zabít jistého bělovlasého elfa nekromanta a ten nekromant se toho meče z nějakého důvodu nemůže dotknout. Ale hlavně - Plexiský vévoda prý vypsal speciální odměnu. Kdo prokazatelně zlikviduje tohoto nekromanta.

Rozvinula se kolem této informace zajímavá diskuze, jíž se ten muž účastnil jen kratičce. Nasedl po chvíli na svého koně a odjel na Komodor. Větvičky se za ním už nelámaly, což mě přimělo k zamyšlení nad tím, že už jsem o tomhle kouzle slyšel, ale nevím jak se jmenuje…

Protože ten lapka přijel od Cedrova, bylo nám jasné, že budeme muset jet do Cedrova, abychom si meč mohli alespoň prohlédnout, takže vyrážíme hned, jak jsme si vše ujasnili.

Nemuseli jsme ujet příliš daleko, neboť po jedné směně a jedné míli vidíme, že proti nám obřadně pochoduje nějaký sluha, na napřažených rukou má položený sametový polštář a na něm žlutě se lesknoucí jantarový meč. Když ho tak sledujeme, tak nám přijde, že je dost mimo. Taky i proto že je v obličeji dost bledý, až vypadá jako mrtvý.

Mimo možná je, ale ne tolik, jak bychom potřebovali. Ledva si uvědomil naši přítomnost, zabručel si pod vousy a seslal si na sebe kouzlo Rychlosti a doslova prosvištěl kolem nás. S Raelem jsme se na sebe podívali - sluha má slušný magický potenciál protože uběhl 150 sáhů a až pak kouzlo pominulo.

"Pané, počkejte na mě!" zavolal malý kouzelnický pomocníček utíkající za tímhle mužem, což nás dva kouzelníky o to víc utvrdilo v tom, že to musí být dost silný mág. Naši pomocníčci neumějí mluvit nahlas natož v jazyce obecném… O to víc se nám chtělo s tímhle sluhou nesoucím meč promluvit.

Otáčíme se proto do směru na Komodor a jedeme za ním. "Lama Lama Duck" pronesl sluha a vzápětí se před ním vynořila lama z cirkusu a sluha na ní chtěl nasednout. Mojko sňala ze svých zad luk, nabila a střelila po lamě. Trefila jí bolestivě do zadku, lama vyhodila předními, shodila jezdce a zdrhla. Chlap upadl na zádíčka a začal volat: "Jsem mrtvý, dočista mrtvý, naše služba je u konce". Balanar se k němu rozběhl a zdánlivě mu pomáhá vstát. "Bo, chraň nás" zvolal sluha a vedle Balanara se začal zhmotňovat velký přízračný barbar, který se hned napřahuje po Balanarovi, aby mu uštědřil ránu.

"Molach" zvolal znovu ten sluha, "Vyřiď pánečkovi, že v jeho službách umírám". Přivolaný drozd hned zmizel, aby splnil rozkaz. V tu vteřinu drapl Dante meč a ten krátce v jeho rukou zazářil. Mizíme všichni, Dante jako první. Jedouc na koni, mám šanci se otáčet a sledovat dění na všech stranách. Stařík i přízračný barbar sledují Danteho a ten hned zahýbá do lesa. "Trhej" poslal Dante svého psa na staříka. Hned poté je vidět, že přízračný barbar má stále příkaz "chraň", protože ihned nechává pronásledování Danteho a napadá psa. V první chvíli střílím první blesky do barbara a až když Mojko střílí do sluhy, pouštím další blesky do něj také. Jeden z nás ho zabil a díky tomu se rozplynul i přízračný barbar.

Obírám staříka o kousek jantaru, který měl u sebe, neboť mi přišlo, že bude mít co do činění s mečem. Stejný názor měl i Rael, který mi šeptnul: Jestli si ho necháš, tak mě to nevadí, ale měl by sis vzít meč, protože to je asi klíč k meči. S tím jsem mohl souhlasit, ale velmi mě překvapila jedna věc. Velice lehounce mi zafoukal vánek v obličeji a já pocítil, že všechny mé nedoléčené bolístky z bojů jsou pryč. Musel jsem i zčervenat v obličeji a Balanar si toho povšiml. Jeho tázavý pohled hovořil za své. Aspoň tak se mi to v první vteřině zdálo ale už v té druhé jsem zaslechl v súrštině větu: "Někdo nás sleduje z lesa". Nenápadně drcám do Mojko a pak i do Raela, abych je posléze nenápadně upozornil na problém. Mojko se toho ujala a na chvíli zmizela v podrostu sledovaná mým ďáblíkem a také Balanarem, který za ní běží v podobě vlka.

My ostatní děláme, že se nic neděje a já si půjčuji od Danteho jantarový meč. Ledva jsem se meče dotknul, vyvstal na něm nápis v runách a chvíli tak i zůstal. Poznamenal jsem si text, tak jak jsem si ho zapamatoval, abych ho později - když měl meč v ruce Balanar - doopravil:

JANTAROVÝ MEČI RYCHLE TNI
RATNAJE TAK ZLÉHO ROZETNI

Vrátil jsem meč Dantovi (asi bych nevydržel poslouchat neustále opakované výzvy na vrácení) a Dante následně zjistil, že je jeho pes pryč. A pak jdeme směrem za Mojko (hned poté co jsem sebral Balanarovo šaty) doufajíc, že je pes s ní, což se skutečně potvrdilo. Mojko právě dokončovala rozhovor s Jakoubkem a pes pojídal nějaké maso od Jakoubka. Mojko nám pak stručně řekla, že je pro změnu unesená Rozárka, kluk s ní šel dobrovolně a Jakoubek hledá pro ně pomoc.

To už mi ale Balanar stále ve vlčí podobě a v súrštině signalizoval že máme dalšího špeha v zádech. Jako by se historie opakovala - postupně odcházíme na průzkum. Jakoubek s námi nešel…

Našli jsme malého trpaslíčka sedícího u pěti velkých pytlů. V jednom z nich měl rubíny, v druhém jantar, ve třetím diamanty a v dalších dvou mnou neidentifikované kameny. Vytahuje z nich kameny, dává je na váhy a pak po zvážení je opět bere do ruky. Hned poté řekl jméno jedněch hor, lusknul a kameny z jeho rukou zmizely. Pochopil jsem, že malý trpaslík se stará o rovnováhu a vkládá kameny do hor, odkud je vytěžili horníci. "No jo ukradli mi jantar" řekl a vytáhl kousek jantaru podobný tomu mému kousku. Přistupuji k trpaslíkovi a po přání dobrého dne mu na zkoušku nabízím můj kousek. Nebudete tomu věřit stejně jako já, ale ty dva kousky do sebe zapadly a vytvořily malé jantarové srdíčko. To se rozsvítilo a rozsvítil se také meč. Chtěl jsem trpaslíka zdvořile požádat o zápůjčku toho srdíčkovitého kamene a Dante chtěl ve stejné chvíli ukázat trpaslíkovi svítící jantarový meč (dříkem napřed). Bohužel trpaslík se příšerně lekl a zmizel i se svými pytli.

Slyšíme zpoza malé skály tlukot srdce do něhož mrmlá Rael, že jsme to srdce měli přetnout a o chvíli později se už pod skalou sama od sebe začala rozhrnovat hlína. To Balanar se ujal úkolu vykopávání srdce. Nějak totiž po hraničářsku (druidsku) zjistil, že hlína zakrývá vchod do malé jeskyně. Hned jak byla hlína odhrabána, začínáme opatrně sestupovat dolů. Měli jsme pravdu, zvuk tlukotu srdce zesiluje, blížíme se k srdci.

Jantarové srdce je zaklíněno mezi stalagnit a stalaktit tak pevně, že bylo jasné co bude potřeba udělat. Pokud srdce budeme chtít vyndat, tak jej musíme vyrazit silou, pokud rozpůlit tak bude potřeba seknout, jenže tahle jeskyňka vypadá tak, že ať uděláme se srdcem cokoliv, strop jeskyně na nás spadne.

Celkem dvakrát se pokoušíme já a Dante o správné načasování dvou akcí. Dante seká a já odhypovávám plošným hyperprostorem nás oba pryč. Napoprvé jsem to zkazil já špatným načasováním, ale napodruhé se nám to povedlo. Dante srdce přesekl, já nás oba přenesl, ale něco bylo špatně, protože se ozval hurónský cirkusákův smích. Něco je špatně… Hluboce jsem se zamyslel a přímo před očima mi přeskákaly písmenka ze slova RATNAJ na slovo JANTAR…

Je vlahý večer, zítra bude úplněk a my přemýšlíme jak je to doopravdy s Ratnajem, naším bělovlasým elfem. Je to jedna a táž osoba maskovaná nějakou iluzi či metamorfózou, nebo se jedná o dva rozdílné lidi? Bude meč fungovat na bělovlasého nekromanta ?

Nakonec se Dante rozhodl, že dořeší zlatý plát a zazvonil na zvoneček. Docela dlouhou chvíli se nic nedělo, ale pak se přeci jen objevil zástupce sluneční strany. "Přicházím v míru" řekl, jakoby se bál že jej bacíme a vykucháme, ale nás jeho příchod ani nezvedl ze země, kde někteří z nás sedí. "Máš splněný svůj úkol ?" optal se Danteho. Dante něco odpověděl a se slunečňákem začal diskutovat. Já si mezitím připomněl co měl Dante udělat - Odpuštěné provinění neštěstí ve štěstí změní - a přišlo mi, že mi buď něco uniklo, nebo má Dante něco v plánu byť úkol ještě nesplnil. Rozhoduji se proto nezasahovat.

Slunečňák mezitím vytáhl stříbrné klepadlo, zasadil jej do vzduchu a třikrát s ním klepl (to Mrakoplaš nikdy nedělal). Před námi se objevila obrovská brána v níž zřetelně chybí plát, který Dante chce přilípnout na své místo. A pak tak učinil. Dantem projelo světlo a jeho tělo pak padlo do trávy. Danteho duch zůstal stát. "Nesplnil svůj úkol a zvolil druhý způsob návratu plátu" konstatoval slunečňák a naznačil, že by teď měl právo lovit Danteho ducha, ale aby dokázal dobrou vůli tak nás a Dantova ducha nechá splnit původní Dantův úkol. Tělo si ale vezme a nechá nám na to týden.

Pak se Slunečňák obrátil na Balanara a prý: "Strana světla vám dává možnost k vyvážení sil. Chceš svého psa zpět nebo si zvolíte třetího" Balanar si vzal čas na rozmyšlenou a slunečňák odešel. Mě za pomoci Balanara došlo, že strana noci nemá neznámého třetího pomocníka ale stále jen dva - Mrakoplaše a Balanara. Sluneční strana byla oslabena tím, že měla poškozenou bránu a proto si na dorovnání sil přijala třetího bojovníka a teď by ho asi nemohla tak snadno propustit…

Před usnutím ještě za poslední manu kouzlím tři ozrimky, aby se pokusili prokopat k jantarovému srdci, které zůstalo ve zničené jeskyni

17.listopadu 2007
(hráno 5.listopadu 2007)

Ranní probuzení v krásném leč v listopadovém ránu nebylo zpočátku nic moc, ale po meditaci, kterou jsem dělal stranou od ostatních, se cítím občerstvený tak jako vždycky. Přesto mi chvilinku trvalo, než jsem si uvědomil že je nás o dva víc - přišel mezi nás Zirkon a znovu i Jakoubek.

Jakoubek byl nějaký mnohomluvný, přišel jsem zrovna v okamžiku, kdy pronesl celé souvětí směrem na Raela. "Máte možnost se spojit s někým kdo je již mrtvý?" To mě překvapilo ostatně i Raela, který souhlasně odkývl Jakoubkovi, že by to jako šlo, ale do nějaké akce se nehrnul.

Moc se o tohle dění nezajímám, neboť mě Balanar nabádá k vyčarování šesti ozrimků, aby dodělali tunýlek k jantarovému srdci. Vykouzlím je obratem a pak se musím zajímat o to, aby kopali tam, kde potřebujeme a Danteho duch mi v tom pomáhá, neboť může prostupovat horninami. Díky Dantemu starajícího se o mé ozrimky se mohu opět zaposlouchat do hovorů Jakoubka, jenž se až podezřele zajímá o místo pohřbení sluhy což mu nikdo z našich neřekne, neboť jsem ho pohřbíval já o samotě. Jakoubek chce jít k hrobu hned a ptá se mě, po jakém způsobu jsem ho pohřbil a naznačuje, jestli jsem ho náhodou nedal do jisté pozice. Když si tu pozici uvědomuji teď večer při psaní deníku, tak by stačilo jen nad hrobem udělat kruh a vznikl by pentagram. Brr…

Do hovoru s Jakoubkem se zapojuje Zirkon a ozřejmuje mu, jak se pohřbívá po trpaslicku - ohněm, ale nabízí mu, že ví kde je hrob pěti lidí. Jakoubka to zaujalo a jako výraz díků nabízí Zirkonovi pálenku. Ten se napil a přeposlal láhev Balanarovi, který s ní okamžitě dělá hraničářský hokuspokus, z něhož vyplynulo, že tam nějaká škodlivina je. Ale to už je Zirkon, Jakoubek a Mojko od nás poměrně daleko - míří k hrobům vyznavačům slunečního mnicha. Krátce se dohaduji s Balim jak to budeme řešit, protože cítíme, že to nebude pravý Jakoubek, jenže nemáme žádnou páku na to, abychom onoho cizince odhalili. "Ale mezi námi - bude to asi náš bělovlasý elfí nekromantík" řeknu nahlas to, co si myslíme oba. Balanar a můj ďáblík se tedy jakoby náhodou vydávají stejným směrem jako ti tři. Osaměl jsem s ozrimky, neboť i Rael s Dantem někam šli a čekal co se bude dít.

Spojení s ďáblíkem se mi po směně obnovilo a první ďáblíkova slova byla: "Pane pomoc!" Okamžitě skáču na koně a vyjíždím za ostatními, kam přijedu sice pozdě, ale naštěstí není nikdo vážněji zraněn. Falešný Jakoubek podle ďáblíkova vyprávění poté co přišel k hrobům na ně začal kreslit nějaké symboly, což se znelíbilo Mojko a řekla nahlas to, co už tušila i ona: "Ty nejsi Jakoubek". Dostalo se jí děsivé odpovědi: "A ty nejsi hrozba". Tím se falešný Jakoubek profláknul (řečeno místním nářečím), ale protože se samolibě domníval, že mu Mojko nic neudělá, tak si na ni nedával pozor. Mojko přiskočila a vytrhla mu z ruky oštěp, jenž se jí v ruce proměnil v kouzelnickou hůl. V hůl elfího bělovlasého nekromanta. Právě přiševšímu Balanarovi se náhle oblékla jeho noční zbroj a tak se i on zapojil do boje. Falešný Jakoubek se zrovna proměnil do své pravé podoby, na moment "zkameněl" Mojko, pak se proměnil ve větrný vír a zmizel. Zirkon začíná okamžitě odmazávat symboly, proti čemuž se brání Rael, který přišel na mýtinku až nyní. Když jsem přijel i já, měl už Rael pro nás připravené vysvětlení: "Pět mrtvých lidí chtěl použít jako zásobárnu magenergie, s jejíž pomocí by si oživil svého sluhu". Zirkon pak dostal svolení symboly smazat.

Po zjištění že se tu nic dalšího dít nebude jedu zpět k ozrimkům a přicházím tím o divadlo připraveným Dantem. Vlezl si totiž do jednoho pohřbeného těla a zkusil se vyhrabat ven. Šlo to snadno z mělkého hrobu, ale nečekal Zirkonovu reakci. Ten totiž hned poté co jedna z rukou vylezla z hrobu vzal meč a ruku odsekl. Danteho to dost zabolelo… Do toho všeho přišel skutečný Jakoubek a je zmatený, protože on má svůj luk, ale nachází ještě jeden úplně identický, který na paloučku zjevně zbyl po falešném Jakoubkovi. Než na to zapomenu - pravý Jakoubek se pozná podle toho, že má vyříznutý jazyk, takže nemůže mluvit.

Postupně se mí přátelé vrací ke mě a k ozrimkům, aby za nějaké další tři směny prohlásili ozrimci, že je jejich úkol splněn. Nechci nic riskovat a tak je posílám, aby srdce vyzvedli oni. Ušetřím tím jejich práci s rozšiřováním a zabezpečováním tunelu. Srdce mám během pár chvil v ruce a předávám je na zkoušku Raelovi. Dokud jej měli ozrimkové, tak zaručeně tepalo, ale teď v Raelovo rukou srdce dotepalo. Když si srdce převzal Balanar, který měl tou dobou v ruce i meč, tak srdce opět začalo tepat a jak meč tak i srdce se rozzářili. Zajímavě se začal chovat Dantův duch, který byl oběma artefakty přitahován. Velice nás překvapil, když si do rukou dokázal vzít jantarový meč. Balanar mu po jistém zdráhání půjčil i jantarové srdce. Dante se náhle zhmotnil, ale…

Jantarové srdce z Danteho rukou zmizelo a mám dojem že teď tluče v Danteho hrudi. Bohužel ale navíc způsobuje, že je Dante nepěkně zmatený. Po nějaké naší otázce nám hrubě odpověděl: "VY jste snad mí přátelé?" a odkráčel od nás směrem na Cedrov. Přivolal si i svého psa, ale ten na něj vrčí, což nás utvrdilo v tom, že je fakt něco špatně. Hned se všichni vrháme po Dantovi, žel je zrovna poledne a tak nám do našeho honění Danteho vstupuje sluneční mnich. Prý o polednách smí lovit duše jen sluneční strana. Zjevně nevěděl o tom, co s námi a s Dantem dohodlo jeho sluneční bojové dvojče a nenechal si od Balanara vymluvit, že se jen snaží zachránit Danteho. Ale když o té dohodě neví proč neloví Danteho ducha on, nebo jeho dva přátelé?

Nás ale sluneční mnich neblokoval a tak máme šanci ulovit Danteho jantarové(?) tělo. To se nám i daří - máme zpět Danteho ducha i jantarové srdce. Dante si nepamatuje nic od chvíle kdy se dotkl srdce…

Chůze do Cedrova nám udělala dobře, přes bránu do Cedrova procházíme bez rušivých příhod. Před chvilkou jsme se s Dantem dohodli, že on půjde až po oči zabořený do země a vykukující hlavu bude mít pod Raelovo pláštěm. Hned za branou se rozcházíme všichni po svých pochůzkách a dáváme si sraz v hostinci "U Dubu"

Já si šel vyzvednout vzkaz od nás z vyslanectví ohledně odměny na bělovlasého elfího nekromanta a jsem nemile překvapen že je odpověď zcela negativní. To, že není vypsaná odměna na elfa bych ještě bral, v tom nám mohl někdo nasadit brouka do hlavy, ale že na velvyslanectví nemáme ani varování před oním nekromantem je podezřelé. To je tu ten nekromant tak krátce či co? Nebo je to uniknuvší duše ať už z Říše snů, nebo z Říše pravého poledne? Nebo je to nedejHator nějaký démon?

Hned jak jsem došel do hospody U dubu mi docvaklo, že místní hospodská se hrozně podobá Dantemu, je to tedy jeho matka a je chuděra celá uondaná z toho všeho co se jí stalo. Dante  se totiž mamince ukázal ve své momentální duchoidní podobě, maminka z toho omdlela a před pádem na zem ji zachraňoval Zirkon. Zirkon jí pak …ehm… neříká pravdu a asi nejpochopitelnější pro maminku byla slova, že je Dante vlastně jenom zaklet a že už na tom pracujeme. Maminka se rozhodla jít obětovat do místního svatostánku bohyně Hator, odkud si do hospody přivedla mnicha, který měl Danteho odeklít.

Do tohoto momentu jsem přišel já a úplně se mi z hlavy vykouřilo to, že jsem všem chtěl říct o "velvyslaneckém problému" a naslouchám slovům kněze, který nám všem ozřejmuje, že Hator v téhle situaci nemá žádnou moc, neboť se zde angažuje sluneční bůh. Dante totiž provedl hrůzný čin - vraždu a ten komu ublížil mu musí odpustit. Kněz poté odešel a Danteho matka pláče a štká v kuchyni: "Jsem matka vraha"

Dohadujeme se, jak zařídit odpuštění pro Danteho, neboť Dante nesmí projít branou a zpoza brány nesmí vyjít jeho oběť. Ano, Dante se nám přiznal že zabil Dědka z Rychleb. Ale možná by mu měla odpustit jeho Babka, nejlépe oba dva. Do toho všeho se mi v hlavě zobrazil obrázek v súrštině. Poslal mi ho Balanar a byl jsem na něm já, Balanar i Mrakoplaš a všichni máme v očích srpeček měsíce a hvězdičku. Obrázek se rozpohyboval do jasné otázky: "Měl by si zájem stanout po boku Mrakoplaše a mě ve službách noci?"

Panečku, to bylo pro mě překvápko, až jsem úplně zapomněl na Danteho a jeho problém, a zavzpomínal na dvě situace, kdy jsem na tohle zavedl řeč já - jednou s Balanarem a jednou přímo s pánem snů. Balanarovi v odpověď posílám v súrštině zmatený obrázek, proto se Balanar musel zeptat znovu. Odpovídám mu raději dětskou súrštinou a se vstupem do služeb souhlasím. Prý mě přijmou mezi sebe s Pánem snů hned dnes večer. To už bude za necelé tři hodiny…

Nejprve ale budeme řešit Dantův problém. Necháváme si věci na pokoji a jdeme všichni ven do lesa, kde jdeme dost stranou. Mojko nám (dnes už podruhé) tvrdí, že nás sleduje sluneční mnich, takže si budeme dávat pozor. Balanar otevřel bránu (černá brána do velké říše Noci je černější než okolní soumrak a jedinou ozdobou jsou zlatá kování) a s Dantem vstupují dovnitř. Zůstávám venku a sleduji, kterak se stranou od nás baví sluneční mnich s Mojko. Zákeřně nad oběma zhmotňuji malé sluníčko pomocí zaklínadla Luxmen. To aby mnich věděl že o něm víme všichni a hlavně abychom jasně viděli, kdyby chtěl ubližovat Mojko, nebo snad někomu z nás. Mojko mnich řekl, že nás sleduje jen proto, že ovlivňujeme záležitosti světla a že o tom strana světla chce jen vědět a nebude zasahovat.

Dění za branou mám jen zprostředkovaně. Balanar nejprve vyjedná s hlídačem brány aby nelovil Danteho a pak vyjednává jak s Babkou tak s Dědkem. Dědek správně namítá že nemá důvod Dantemu odpouštět a Babce se nelíbí ani Danteho výmluva, že jí svým činem alespoň přivedl do říše Noci jejího dědka. Do vyjednávání se pak zapojil i Rael a pomalinku dohadování směřovalo k tomu, že by měl Dante udělat nějaké to pokání, jenže pak do vyjednávání vstoupil Zirkon. Za jednu láhev pálenky týdně pro Dědka Dantemu odpustil. Prý v říši snů pálenka není…

Jakmile Dědek Dantemu odpustil, otevřel sluneční mnich bránu do jejich říše, odkud Banarovo sluneční dvojče přineslo Danteho tělo a Dantův duch byl do těla vtažen okamžitě poté co Sluneční dvojice zopakovala věštbu z plátu. Balanarovo sluneční dvojče pak vešlo zpět do říše, mnich z vnější bránu uzavřel a po otázce na Balanara, cože si to vybrala za možnost na dorovnání sil, odešel. Balanar mu odpověděl, že bude povolán další pomocník. Jejej, asi budu definitivně přijat. Ne tak ještě ne, Balanar mi prozatím vložil do ruky pergamen s přísahou služebníka Pána Snů…

Rael následně zlomil mého Luxmena, jenž visel stále nad Mojko. Tak již pomalu panikařila, neboť si myslela, že jí "to" udělal sluneční mnich. Přiznávat se jí raději nebudu.  Jdeme zpět do města a každý se baví jak dovede. Já si dávám závody s Balanarem, kdo bude dřív u města a zákeřně se měním okamžitě ve vlka a mizím pryč. Rael se Zirkonem si dobírají Danteho, občas to zní jako když ho vydírají. Mojko jde zpět v klidu…

Branou procházíme hezky spořádaně ve svých normálních podobách a hned jdeme do hospody U dubu říci majitelce, že je její syn Dante zachráněn. Matka Danteho nám poděkovala a hned svému synovi udělila zaracha a musel mít nádobí. Balanar se mě hned ptá, jestli opravdu přijmu službu u Pána snů a dohadujeme se kde a jak provedeme přísahu. Tak nějak se dohodlo, že půjdeme všichni a opět do lesa. Škoda že mi Balanar přesně neřekl co se bude dít, vymínil bych si aby s námi nešel Zirkon. Ten s námi šel, ale nevzal si na to čerstvou láhev kořalky, což mi bylo lehce podezřelé.

Když totiž Balanar v lese otevřel bránu do říše Tmy a oba jsme vešli dovnitř, zatvářil se Zirkon až příliš chtivě. Bylo na něm vidět, že by nejraději bránu zabouchl a klepadlo prodal nejbližšímu zlatníkovi, který by se tu vyskytl. Musel jsem si tedy poradit sám a nechat Balanara u vstupu do říše.

Myslím že už jsem to popisoval. Touhle branou, kterou jsme vešli se vstupuje na noční oblohu, nikde žádná pevná zem a snad právě proto se zde neudrží nemagicky založení jedinci, tedy Mojko a Zirkon. Těm Balanar právě z toho důvodu zakázal vstoupit. Popošel jsem pár kroků po obloze a měl toho taky dost, protože na chůzi kdesi ve vzduchu bez viditelné opory nemám žaludek - nejsem ještě zvyklý.

Bez Balanara jsem si nyní připadal jako bezruký a vůbec nevěděl co dělat dál. Nevím, jestli jsem přemýšlel věčnost, nebo jen sekundu, ale rozhodl jsem se, že pokleknu a začnu odříkávat svými slovy přísahu. Ta je poměrně jednoduše zapamatovatelná:

Odříkávám přísahu a hlavou se mi honí všelikeré myšlenky. Nevím třeba, jak dokáži napoprvé splnit třetí bod přísahy a hned u dalších bodů přísahy mi vstupují do hlavy příhody se Slunečňáky, když nebyl Balanar nebo Dante mezi námi…

Odříkávám přísahu a z jedné strany noční oblohy přichází Mrakoplaš, z druhé pak samotný Pán snů a vzadu za mnou popošel i Balanar, jenž se podobně jako ostatní oděl do zbroje. Pán snů blízko u mě tasil meč, s nímž mi po skončení odříkávání přísahy poklepal nejprve na pravém a pak na levém ramenu. Když se pak rozpřáhl potřetí a docela prudce, dost jsem se lekl, neboť mě napadlo, že mě teď setne hlavu, a napodobil by tak tu pětici vyznavačů slunce. Bylo to naštěstí jen velmi hloupá myšlenka, Pán snů zabodl meč do oblohy a sdělil mi, že mě přijímá jako svého vazala do svých služeb, vyvázal mě ze služeb světla a smrti. Na konci mi řekl, že má služba bude trvat na věky věků a zdali ji jako takovou přijímám.

Dnešní dlouhý den asi oslabil moje myšlení, protože mi v jednu chvíli přišlo, že budu Pánu snů sloužit až do skonání věků, což by se mi nelíbilo, než mi došlo, že Pán snů pouze květnatou mluvou vyjádřil, že budu jeho vazalem až do mého odchodu na Západ. "Ano, přijímám" hlesl jsem tiše chraptivým hlasem do ticha.

"Jako každý nový pomocník máš právo na tři snová přání" oznámil mi, což jsem souhlasně odkývl s vědomím, že je nemusím vyslovit okamžitě teď hned. "Nyní se vydej do noci a do snů. Nechť najdeš svojí identitu". Krátce nato se zaleskla roucha Mrakoplaše a Pána snů (a možná i Balanara) a následně jak Mrakoplaš, tak i Pán snů začali odcházet a Balanar mi naznačil že už můžu vstát.

Hm, to je zvláštní  říkal jsem si v duchu  a to je všechno ?  Nebýt toho, že mi šel z úst velmi studený vzduch, myslel bych si, že si ze mě někdo vystřelil, ale takhle bylo jasné, že už jsem ve službách Pána snů. Proměna očí taky proběhla? Vždyť mě to ani nezabolelo? byla má druhá myšlenka což si ověřuji na první lesklé věci, která mi přišla pod ruku. Srpek měsíce i hvězdička byly na svém místě v obou mých očích.  Tý jo! byla má třetí myšlenka, a jak je na tom ďáblík? I ten má v očích měsíček a hvězdičky a vidím, že je naprosto spokojený a nic ho nebolí ani netrápí. A to je to nejdůležitější.

Vyšli jsme s Balanarem ven k nudícímu se Zirkonovi, Raelovi a Mojko. Nic neříkají, ale přijde mi, že čekali okázalejší obřad. Než mě vůbec napadlo, že bych si mohl zkusit manipulaci s branou, Balanar ji zavřel a klepadlo uklidil do svého batůžku.

A šlo se opět do Cedrova. Brány už byly zavřené, ale naštěstí si to Balanar uvědomil už při odchodu ven a uplatil strážné, aby nás po sdělení hesla vpustili dovnitř. Nikde se nezdržujeme a jdeme na kutě.

Nikomu jsem to neřekl, ale s ďáblíkem už hezkou chvíli hrajeme hru "hádej co se všechno změnilo po vstupu do služeb Pána snů" a pokračovali jsme v ní až do usnutí. Hru jsem zahájil ještě při chůzi na obloze hned po přísaze. Natáhnul jsem pravou ruku do vzduchu, tak jak to dělává Balanar když se chce obléknout do zbroje. Nic se nestalo. Pak jsme zkoušeli v temném lese všechny naše smysly, ale taky nic. Měsíček s hvězdičkou v oku nám nepřinášel žádnou výhodu v nočním lese, vidíme stejně (špatně) jako doposud. Ani další smysly se nezdají být posíleny, natož že bychom cítili nějakou novou schopnost, či sílu. Tušíme ale, že rozhodující bude chvíle, kdy budeme s ďáblíkem spát, ostatně to říkal i pán Snů - máme se vydat do noci a do snů. Ty sny splníme snadno, ale netuším, jak byla míněna ta cesta do noci. Neměl jsem zůstat na obloze a projít si to tam?

Má první noc ve službě u Pána snů,
17.listopadu 2007 pozdě v noci a 18. listopadu brzo ráno
(dohrávka ze 7.listopadu 2007)

Nu, těžko říct, jaká byla má první noc ve službě. Tuším, že se něco v noci dělo, protože jsem se probudil s jinovatkou ve vlasech, přestože jsem byl přikrytý dekou a spal v hostinském pokoji se zavřenými okenicemi a s hořlavými uhlíky v krbu. Kratičká konzultace s Balanarem mi potvrdila očekávatelné - zpočátku si nebudu pamatovat ze svých nočních služeb nic a až postupně si je začnu uvědomovat, podobně jako své lovecké schopnosti. Naštěstí jsem se vzbudil nezraněn…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )