Haepp Modřinka z Bílého Kamene
Návštěva Eldoru
2.srpna 2007
(předehráno 15.června 2007)
Na domluvený výlet za Balanarovou pacičkou jsme dorazili všichni, tedy Balanar, já a Rael. Bude to hledání jehly v kupce sena, přestože pacička zůstala psíkovi kolem krku. Budeme muset projít snad cestu z Hatoru do Cedrova abychom našli tu správnou odbočku do lesa a pak jít přesnou cestou k paloučku, kde došlo k boji a pak se pokusit najít neoznačený hrob psíka, což bude to nejtěžší, protože si jistě příroda poradila a hrob pokryla tráva…
Všechno probíhalo bez nehod, když nás nikdo nezdržoval a neobtěžoval. Velice snadno jsem s Raelem našel správné místo, kde se muselo odbočit do lesa. Balanar si bohužel nic nepamatoval, přestože tudy probíhal v těle psa, ale od toho jsou přátelé…Asi tak dvacet sáhů od cesty jsme protáhli koně, uvázali je a dál šli pěšky, abychom našli správný palouček. A pak jsem nemohl na paloučku najít hrob psíka, přesně jak jsem čekal a to jsem ho pohřbíval já.
Dobrou paměť prokázal Rael, ukázal na zvláštní propletenec kořenů a pak ukázal prstem na místo, kde byla tráva nejčerstvější. Rael i já máme obavy co způsobíme, když za pomocí Ozrimků znesvětíme hrob. Ale pak se do toho dáváme…
Psík už byl v rozkladu, ale pacička přivázaná k jeho krku byla absolutně nedotčena. Balanar si ji dal na krk a pak opět vracíme mrtvolku psíka do hrobu a hrob upravujeme do téměř původního stavu. Rael jej označuje křížem, na což se dívám s mírným údivem …
Když jsme zpět na cestě, jsme všichni vysmátí z radosti, že Balanar má svůj odznak moci zpět a dohadujeme se, čí kůň je rychlejší a jak povezeme Baliho do Hatoru, kde chce přesednout na loď na Eldor, aby nakonec o koních padla sázka. Balanar navrhl, že když za chvilku vezmu jeho oblečení do batůžku, že poběží za námi ve své zvířecí podobě…
Balanar zašel do křovíčka a já tam zašel za minutku za ním. Balanar už tu nebyl, zato úhledně složené šaty ano a soudě podle zděšeného zařehtání Raelovo černého koně mi velice rychle došlo, že se Balanar ukázal Raelovi. Hloupé bylo, že se Raelův kůň splašil a vyrazil předčasně vpřed, takže závod o nejrychlejšího koně začal, ale beze mě. Snažím se dohnat ztrátu a neztratit přitom žádnou ze svých a Balanarovo věcí, ale pak to vzdávám - ať má Rael radost a já si mohu prohlédnout lítého vlka Balanara v akci, neboť Balanar běží mimo cestu v lese a je tak pět sáhů přede mnou. Proměna v rychlého tvora lesa se někdy může hodit…
Balanar očekávaně zpomalil před koncem lesa a já pochopil, že nechce vběhnout ve vlčí podobě až do města, kde by jej pravděpodobně čekalo krupobití šípů. Složil jsem mu věci a pak ohleduplně poodstoupil, aby se mohl převléci bez mých zvědavých očí. Až se budu měnit ve vlka já, budu mít nad Balanarem malou výhodu - se mnou se změní i šatstvo, kdežto na Balim by se asi roztrhaly, protože proč by se jinak svlékal před proměnou.
Ve městě si všímáme podivného chování několika lidí - jakmile pohlédnou na Balanara, tak zblednou a zmizí někde v davu. Jdeme proto raději rovnou na molo vyhrazené pro cesty na Eldor i s koňmi a i tam se chová stráž divně, skoro až nezvykle vážně, přestože je molo kromě nás liduprázdné. "Rád bych si zajednal místo na lodi na Eldor" pronesl Balanar po úvodním pozdravu. "Jak si přejete, loď z Eldoru už vyplula" řekl ten strážný a já se pozastavil nad tím, že dnes musí jet už podruhé, protože loď jezdí vždy ráno pro zásoby a teď je už pomalu pozdní odpoledne. A jestli jede kvůli nám, jak rychlé dorozumívací kouzlo musí být zde použito. A proč ta uctivost k Balimu - copak on je syn vévody?!?
"Přijede si pro vás převozník, kterému se říká Cháron" pronesl velmi vážně další větu strážný a Bali si zamručel pro sebe vesele "jo ten". Já si v tu chvíli povšiml dalšího chlápka, který při pohledu na Baliho zmizel prudce v davu. Byl to nějaký hraničář, a já znovu uvažuji o tom, k jaké skupince ten hraničář patří. Uvažoval jsem doteď, že to bude skupinka, která se podobně jako Balanar mění v nějaké zvíře, ale další slova strážného mě zneklidnila a mojí úvahu.
"Na svoji zodpovědnost si můžete vzít na Eldor své dva sekundanty" řekl ten strážný a Rael znatelně pobledl. Takže ti hraničáři se modlí k Eletnisovi - bohu slunce, došlo mi okamžitě a Balanar bude mít souboj se svým protějškem. "Já pojedu" říkám na otázku Balanara a Rael se váhavě připojuje po chviličce také.
Když se na obzoru objevila loď, odvedli naše koně do šlechtického domu služeb, kam se odvádějí všem, kteří směřují na Eldor a to zdarma (platí to vévoda). Nástup na loď, kde jsme byli sami s převozníkem proběhl bez nehod a dokonce bez osobní prohlídky nás všech! U Hator, tak to bude s Balanarem hodně vážné. A v tom úplně nejhorším případě i s námi :-( Ale proč?
Cesta lodí doprostřed jezera proběhla v poklidu, neboť po otázce Raela na Chárona jak dlouho tu jezdí se mu dostalo nevrlé odpovědi že už "sakra dlouho". Uprostřed jezera zkusil volat Balanar v súrštině na Aradeiridy, ale odpovědi se mu nedostalo. To jsem i chápal, protože ti žijí spíše v hlubinách jezera a pokud se opět spřátelili s Eldorskými, tak budou hlídkovat až při březích Eldoru. Předběhnu teď na chvilku čas, a prozradím, že ani já se nedovolal…
Jsme tedy uprostřed jezera a stojíme s Balim na boku lodi tak šikovně, že vidíme na kormidelnu a v ní vidíme na červený krystal, který blikne vždy přesně v okamžiku, kdy se Rael nahne přes bok lodi a smočí si ruku. Charon sebou vždy trhne. "Asi signalizace, že někdo padá do vody" shodneme se tiše s Balanarem a jdeme upozornit Raela, ať to už nedělá. Balanar nám pak oboum vysvětluje, ať se chováme ohleduplně a na ostrově ať nekouzlíme ani neděláme prudké pohyby, zvláště pak na molu, protože by to mohlo vypadat jako nepřátelský akt. Balimu to oba odkýváme, nejsme přeci barbaři ze západních zemí.
Opět se nudíme a Rael se mě ptá, kdo by ho naučil súrštinu. Navrhuji mu Bamakvabela, jenž je ale v exilu a museli bychom ho najít. Rael má jiný nápad a to s kouzlem Bábelská rybka - zdali by pak súrštině rozuměl? Protože mám Bábelanku ve svém repertoáru, promptně ji na Raela sesílám.
Chytrému napověz, hloupého kopni, říkává se. Balanar si povšiml že krystal u Chárona opět blikl a i já viděl, že sebou Cháron opět trhnul. Tím se vyjasnilo pár dalších věcí a bylo to naše poslední kouzlo po celou návštěvu Eldoru. Abych nezapomněl, Rael v mžiku rozuměl oboum súrštinám, ale už z podstaty Bábelské rybky nám odpovědět nedokázal…
… Přistáli jsme na molu a to bylo taktéž úplně prázdné když nepočítám postaršího elfa v dlouhé říze. Byl tu až majestátní klid a vlhký, velice osvěžující vzduch. Dle pokynů Baliho vystupujeme a jdeme za ním mlčky s Raelem. Balanar se chová tak, jakoby chtěl, aby elf zareagoval první a schválně prošel až na dva kroky za něj a až pak se zastavil. "Jménem vlády Eldoru vítej ve svém rodném lese Balanare. Tvůj dům je připraven" řekl mu vážně či lépe řečeno obřadně ten elf, který se pak podíval na Raela a na chvilku se odmlčel. "Vláda Eldoru tě vítá na posvátné zemi, vyslanče Ofekův" poupravil elf pozdrav pro Raela a nechal ho též projít kolem sebe a hned se zadíval na mě. "Pane?" naznačuji mu, že neznám jeho jméno a současně mu vzdávám úctu malinkou dvorskou úklonou. Elf mi odpověděl za stejnou dobu jako Raelovi a očekávanou větou, jen jsem byl vyslanec Velvétského království. A pak se šlo z mola na ostrov. Celý ostrov je pokryt lesem a asi po deseti krocích v něm jsem byl beznadějně ztracen…
Nádhera, kterou jsme potkávali "ve městě" se nedá slovy popsat, mohutné stromy a v jejich patrech různorodá obydlí. Moc jsem si je prohlížet nestačil, protože nás ten elf hnal svižným krokem přes různé zakroucené mostíky do druhého patra a dál přes bezpočet křižovatek a zákoutí až k opletenému otvoru do stromu - aspoň tak mi to připadalo, ale uvnitř byl připraven veliký pokoj rozdělený přepážkami na tři minipokojíčky s postelí, stolkem a lampičkou. Uprostřed je připraven kulatý stůl, tři židličky a hlavně občerstvení…
Jídlo bylo jednoduché a k pití červený nápoj připomínající lektvar rudého kříže, tak byl občerstvující. V průběhu našeho občerstvování vstoupila dovnitř krásná elfka a nabídla nám koupel v lázni, což my přijímáme. Samozřejmě se elfa i představila, ale protože bylo její jméno ve vznešené elfštině tak jej ihned zapomínáme a zvlášť pak když do lázní jdeme hned a opět ztrácíme orientaci…
Cestou do lázní vidíme 10 ďáblíků kteří snad hráli fotbal či co a můj ďáblík chtěl jít hrát s nimi, prý jim to bude pískat nějaká kočka - mrkl jsem po Raelovi a jeho kočka se šla zapojit do hry, asi to byl ten rozhodčí. Nechal jsem ho tu s tím, ať večer přijde domů se aspoň ukázat, že ještě žije :-)
Koupel v lázních proběhla hladce, každý z nás měl svoji káď a mezi sebou jsme měli zástěnu, hloupé bylo že po vykoupání jsem nemohl ve své části najít své šaty. Stydlivě jsem nakoukl k Balanarovi a ten šaty taky neměl, ale oblékal se do bílého hábitu, kteří tu nosí snad všichni. Aha řekl jsem si a pořádně se podíval u sebe a opravdu - hábit jsem tu měl taky a neviděl ho předtím proto, že mi splýval s bílou stěnou.
Lázeňská se podivila, že Balanar není na soudě, kde se rozhoduje o jeho životě. "Sice o sobě a svém životě nebudeš moci hlasovat, ale tví přátelé možná ano" řekla mu a pokývla na nás. Hned se zajímáme kdeže ten soud je a Balanar to ví a ani se nediví, že se rozhoduje o jeho žití a nežití, jako by to čekal. Takže jdeme kamsi do lesů mimo město a protože Bali chodí pomaleji, mám šanci si prohlédnout rozložení obydlí. Dole v přízemí mají v městě kovárny a další podobné dílny, kam se často nosí materiál. V prvním patře pak jsou asi školy a podobné další budovy, aby pak ve druhém patře, kde jsme bydleli i my, navázalo první obytné patro. Podle všeho je těch pater devět a čím výše, tím výše postavení hodnostáři tam budou bydlet …
… Na lesní mýtině bylo několik lidi - lady Zefríta si něco štrikovala, člověk "Grizzly" si vyřezával lodičku, lítý vlk mu do toho ňafal, pak tam bylo sluneční dvojče Balanara (muž s culíkem) a dva další elfové, které si nedovedu nikam zařadit. Na sluneční dvojče se Balanar pěkně hnusně zaškaredil, samozřejmě až poté co vzdal úctu vévodkyni. Já i Rael činíme to samé tedy až na to mračení a jdeme se posadit trochu stranou.
A jako by se čekalo na nás, Zefríta odložila pletení, "medvěd" uložil lodičku do kapsy a začalo se. Nebudu tady popisovat vše, ale pochopil jsem, že podle slunečňáka měl Balanar zůstat ve psovi a když zemřel tak měl zůstat mrtvý, takhle prý opět porušil rovnováhu sil. Taky jsem pochopil, že když by se Balanar na ostrově Eldor proměnil v lítého vlka (nebo psa?) okamžitě by byl popraven. To že přišel právě v lidské podobě mu přineslo možnost soudu. Zefríta se ptá, proč přišel na Eldor, když to měl zakázané…
Přiznám se, že polovinu věcí nechápu, protože mi chybí příliš mnoho informací a tak když se mě Zefríta ptá proč Balanar opustil své psí já, naznačím co se dělo, ale na detaily se už nedostanu, protože slunečňák trošku prská. K pokračování výslechu nedošlo, osobně jsem očekával, že se mi někdo ze soudců "podívá do hlavy" - snad samotná Zefríta - ale nic. Soudím, že Zefríta ví víc než ostatním dává najevo…[1]
Ještě jedna věc vyplula najevo - Mrakoplaš ještě z větvičky neosvobodil hraběte Komodoru, ale to prý slunečňáka netrápí a když teď vidí, že Balanar žije a jaké mají ostatní reakce (mimo jiné vlk řekl že když bude Balanar zabit že odejde z tohoto druidího sněmu), tak žádá jako satisfakci souboj…
Rael se hned zkusil schovat za strom, protože ti dva hned povstali a jali se připravovat k boji, ale jakoby ho stromy nechtěly pustit z mýtinky. Bali odložil košili a odhalil svojí vlčí tlapičku a podíval se po vlkovi. Po kratičkém dohadování druhá strana souhlasila a slunečňák zašátral ve svém záňadří. Nevytáhl ale nožičku nebo křídlo, nýbrž packu medvěda. Povstal jsem: "Bude tento souboj spravedlivý - jeden na jednoho?" a od Zefríty se mi dostalo ujištění, že kdo zasáhne toho zabije. "Ukoukej ho Balanare!" povzbudím přítele hned poté a pak už opravdu do boje nezasahuji.
Byl to boj, nebyl to boj, kdoví… Přišlo mi, že ani pořádně nezačal. Ti dva se proměnili ve zviřátka a chvíli se pozorovali, jako by oba poslechli mojí radu. První zaútočil tlapou slunečňák a v ten mžik byly oba ve zbroji, což mi rozhodně na klidu nepřidalo, ba naopak. Pak ještě několikrát oba promáchli a já měl pocit že se oba napadnout nemohou, jakoby na ně působilo to samé, co při přetínání paprsku u vidoucí na nás. Pak si oba uvědomili, že na jedné tlapě mají dlouhé drápy v něž se transformoval jejich meč. Oba se rozpřáhli a jejich drápy se střetly…
Po odeznění oslnivého záblesku leželi obě zvířata na zemi v bezvědomí a já se hned poté, co Zefríta řekla tvrdým hlasem svůj rozsudek, vrhám k Balanarovi. Nevidím žádné viditelné zranění, ale Balanarův tep je slabý. "Příroda jim pomůže" řekl jeden z druidů a začal mě a Raela odvádět pryč. Abych nezapomněl - Zefrítina slova zněla: "Kletba byla vyslovena špatně a nesplnitelně"…
Nechali jsme se odvést do příbytku, ale jestli to byl náš původní netuším. Byl už upraven jen pro dva, ale naše cestovní věci tu jsou…
Večer bez Balanara byl smutný a tak jediným zpestřením bylo zhasínání stolních lampiček, které nám elfové ještě před naším vstupem rozsvítili. Představte si velkou skleněnou dutou kouli plnou světlušek. Rael ji nejprve zkusmo zatřepal, ale to se světluškám nelíbilo a tak začali svítit jasněji. Překrytí látkou nepomáhalo, světlušky byly tak mocné, že prosvítily i Raelův plášť. "Zkus na ně promluvit súrsky" navrhl Rael a já to zkusil. Kupodivu to pomohlo, jedna ze světlušek začala vyzařovat méně, hloupé bylo, že v té kouli jich bylo víc jak dvěstě. "Já tu kouli vyhodím ze dveří" čertil se Rael, ale já jej se smíchem upozornil, že by tím vyvolal pravděpodobně světelný sloup, soudě podle toho, že i malé zatřesení předtím vyvolalo dost světla. To já už tušil že pomůže nějaké gesto či něžné zacházení a zkusil pohlazení koule po jejím obvodu, což se ukázalo jako správné řešení…
3.srpna 2007
(předehráno 15.června 2007)
Ranní snídaně proběhla se zpožděním, nechtělo se nám moc z postelí a pak se dohadujeme, že by bylo záhodno nameditovat. V ten okamžik cinkl zvoneček nad našimi dveřmi a vešla elfka a prý jestli nechceme na hromadnou meditaci. Rael nechtěl, já ano…
A udělal jsem dobře, protože to byla jedna z mých mála nádherných meditací, která mi přinesla nejen manu ale i chuť do života a řešení všech jeho problémů. Elfka (pravděpodobně sestra elfky z lázní) mě v poklusu začala provádět labyrintem můstků a lávek, díky čemuž jsem se opět "ztratil". Co ale vím je to, že jsme stoupali do vyšších pater, kde museli žít váženější elfové, či snad nějací hodnostáři, protože obydlí byla čím dál tím více reprezentativnější. Pro jistotu jsem se zeptal elfky, jestli se to vůbec hodí aby cizí elf šel pomalu až k vévodovi, ale elfka mě ubezpečila, že při meditaci jsme si všichni rovni a vyvedla mě až do devátého patra, přímo do dvorany před tři vévodské trůny. Přišli jsme mezi posledními a zatím žádný z trůnů není obsazen, když nepočítám polštář na nejvyšším a zlatém trůnu.
Beze slov přišel k vévodskému trůnu nějaký elf (vévoda???) a se skříženýma nohama na něj usedl a okamžitě začal meditovat, ostatní jej začali napodobovat a já byl vždy o sekundu pozadu, protože jsem netušil, jak to bude probíhat. Vévoda začal mírně levitovat a velice rychle se k levitování přidávali i ostatní. Levitace sice těla zvedala, ale jen tak o centimetr, možná dva nad zem. S mírnými obavami se vnářím do meditativního stavu…
… a když se probírám z meditace, jednoznačně cítím na vlastním elfím zadečku prudké dosednutí na podlahu dvorany. Všímám si, že vévoda opět beze slova vstal z trůnu a odešel, ostatní jej v družném hovoru napodobují. Ke mě přišla elfka (tiše doufám že pořád ta samá, ale přísahat na to nechci) a tiše mě dovedla až k Raelovi. Tentokrát šla ohleduplně pomaleji, protože na mě viděla, že jsem snadným průběhem meditace poněkud vykolejen. Bodejť by ne, když jsem do vlastního meditativního stavu "spadl" prakticky okamžitě a v "mém" duševním místě, kde čerpám manu to proběhlo tak skvěle a klidně…
Rael už byl převlečen do svých šatů a chtěl buďto jet domů, nebo jít za Balanarem. Napil jsem se a společně vyrazili před domek připraveni na to, že budeme muset někoho požádat o pomoc. Nebylo to třeba, samotný ostrov Eldor nám poslal Balanara přímo před naše dveře… Okamžitě připomínám Balimu, že nám slíbil procházku po městě Eldor, což nám odpoledne Bali splnil…
Pozdě odpoledne jsme dostali zprávu, že naše loď bude odplouvat a tak rychle balíme a klušeme k molu. Rael dostal hubičku od lázeňské elfky a se zrudlými tvářemi běžel za námi. Na molu přišel čas zavolat mého ďáblíka a Raelovo kočičku.
Ďáblík přišel sám, ale pak se na molo dohypovalo deset dalších ďáblíků a předvedli mi, cože se to dnes dopoledne učili ve škole ďáblíků. Desítka ďáblíků se na toho mého rozeběhla a když byli tak na dva sáhy daleko, můj ďáblík udělal gesto pro hromadný hyperprostor a všech jedenáct ďáblíků bylo fuč. Takovému výkonu jsem nemohl nezatleskat, protože ďáblíci dali všechnu svojí manu dohromady a můj ďáblík ji použil…
Něco podobného se dělo Raelovo kočičce. Ostatní kočičky ji vytvořili špalír, kterým hrdě se vztyčeným ocasem dokráčela až do jeho středu, kam jí jedna z kočiček dala myš. Raelův mazlík ji vzal a nakráčel na loď. Kočky si totiž hráli na chytání myší, ale nesměli je usmrcovat a Raelův mazlík byl málem z prvního dopoledního kola diskvalifikován, neboť použil modrý blesk…
)
[1] Dodatečně vložený list s odpovědmi Balanara toho také může dost vysvětlovat, ale Gamemaster soudí, že nás to všechny spíše zmate a zavede z cesty: Smrt chtěl protože furt není rovnováha a asi jsme ho naštvali smrtí jeho pomocníka…no protože se mě snažila Zefrita (aspoň si to myslím..možná si jen moc věřím) pomoc, tak mě nenechala s druidama umřít a nechat duši jim, ale když sem umřel tak vzali duši a dali jí do psa, ale mělo to jen určitou trvanlivost, takže mě nechali a řekli si že mě nedokážete vrátit, nikdo ze slunečný strany mi nemohl ublížit.