Haepp Modřinka z Bílého Kamene
Kdo všechno chce Balanara?
27.července 2007 odpoledne
(hráno 28.května 2007)
Zbývá 12 dnů na záchranu Balanara
Unášel jsem tedy malého Balanárka a bál se jen Křemílka, ale ukázalo se, že se z Balanara stal celoplexiský problém. Hned za výjezdem z města jsem měl pocit že mě štípla vosa, ale byl to vystřelený trn s uspávacím lektvarem na špičce…
Když mě přátelé našli, byl jsem v bezvědomí a uzavřen v dutině stromu a ta byla zakryta umně maskovaným poklopem. Probuzení bylo kruté, jako bych šel před minutou spát a hned začal kokrhat kohout. Moje věci jsou v pořádku, kůň taky, ale vůz zde hluboko v lese není. Trochu jsem se lekl, protože ve voze byl přeci Balanar i Balanárek, ale malého měl teď Mrakoplaš u sebe. Balanárek spal…
Než jsem stačil vychrlit všechny otázky, které jsem měl na srdci, nějaký člověk napodobil houkání sovy. Mrakoplaš vylétl na svých botách do vzduchu a tam jej sestřelil trn se spánkovým lektvarem, taktak že se dostal i s Balanárkem na zem. Hm, to je zvláštní - nikde nikdo, jako bychom sami spouštěli nějakou past vystřelující uspávací trny. Ale pak jsme přeci jen postupně všichni objevili muže na stromě. Ten zahájil střelbu…
Měl jsem štěstí, kryju se za uspaného Mrakoplaše a vláčím ho ke koni, když mě dostihl další uspávací trn, naštěstí se zachytil v šatech a až na kůži se nedostal. To už jsem toho muže viděl i já, ale moc jsem toho, na rozdíl od přátel nestihl udělat, neboť mě dostala šipka s uspávadlem, které muž používal při střelbě na dálku, kam by mu už trny nelétaly…
Budím se až v noci jako první spolu s Raelem a oba se okamžitě vydáváme na průzkum stromu, kde byl náš střelec. Byl tam pořád, ale již mrtvý, někdo z přátel ho stihl dostat než na něj uspávadlo začalo plně působit. Vyčaroval jsem si světlo a dal se do průzkumu. Mimochodem, Rael je celý oslintaný a jeho kočička leží naštvaně opodál, pokoušela se budit Raela jazýčkem…
Muž na stromě nebyl příliš zajímavý, i po čichu jsme poznali, že to byl rybář, který si šel přivydělat lumpárnou. S velikou pravděpodobností je z Tuvoku, ale přísahat by se na to nedalo. U sebe měl vrhací dýky, flusačku a váček s patnácti zlatými mincemi. Přemýšlíme co dál a protože se postupně budí ostatní a přidávají se do debaty je rozhodnuto - musíme do Komodoru, kde máme tělo Balanara…
Jenže být v noci hodinu od cesty Komodor-Cedrov kdesi ve hvozdě a vybrat nějaký směr je velice těžký úkol, ale kdosi to rozlouskl - prý se budeme orientovat podle hvězd. Mělo to jen jednu vadu - přes koruny stromů hvězdy nevidno. Zůstalo to nakonec na mě - vždy jsem se vznesl za pomoci UFI nad stromy tak, abych se neotočil podél osy, prozkoumal hvězdy (což naštěstí umím) a vybral správný směr…
Kupodivu nám to vyšlo dobře a do půldruhé hodiny jsme v Komodoru u vozu s rakví a Balanarem a jdeme spát do hospody. Než jdeme spát, pověděli mi přátelé jak mě hledali. Jediná historka z dnešního odpoledního hledání hodná zaznamenání byla ta, že Mrakoplaš potkal Hanuše, což je místní hraničář ze zdejšího společenství - říká se mu též "Pán šelem". Hanuš chtěl po Mrakoplašovi, aby mu dal malého Balanárka. Když už mluvíme o Balanárkovi, ten stále spí a to mi začíná být podezřelé, protože bych se vsadil že slyším jak mu kručí v bříšku…
28.července 2007
(hráno 28.května 2007)
Zbývá 11 dnů na záchranu Balanara
Ráno po zjištění, že Balanárek stále spí odcházím ihned s malým a Mrakoplašem k místní léčitelce, to že by dítě spalo 24 hodin a hladové je prostě nenormální, to by poznal i hloupý troll. Léčitelka si moc nevěděla rady, tvrdila že je to spavá nemoc a že se z toho naše mrně vyspí, ale Mrakoplašovi svitlo. Když jsem totiž byl unesen, tak do malého Balanara někdo nalíval nějakou žlutou šťávičku. Jed! zamumlal Mrakoplaš a provedl nad miminkem kouzlo jed odstraňující. Balanar se probudil a hned začal plakat, mrzutý, hladový a hlavně pokakaný. Léčitelka se nad námi ustrnula a Baliho vykoupala, přebalila a dala mu pár lžiček kašičky, aby zahnala aspoň ten nejhorší hlad…
Dopoledne se pokoušíme dostat k Theře, ale stráže mají jasný pokyn - nevpustit dovnitř kohokoliv s dítětem a nás zvlášť. Mrakoplaš se stále zamýšlel nad Hanušem a stále se motal kolem toho, že je Hanuš jeho přítel a tak by jemu ani Balimu neublížil, ale evidentně po něm pátrají hraničáři, jinak by asi Hanuš k němu nepřišel se slovy "dej sem dítě". Ovšem pozor, pátrají po něm jen někteří hraničáři! Začínám tušit klíč…
Kolem poledního se dáváme na cestu - chceme nechat někoho z Eldoru pomoci Balanarovi. Buďto to zvládnou sami, anebo nám pomohou dostat se k Theře. Vypadalo to jednoduše - dojedeme do Hatoru a napíšeme dopis na Eldor, ale už to dojetí do Hatoru bylo docela dobrodružné. Nejprve jsme si povšimli mazlíčka-havránka, který náš vůz sleduje. Řekl jsem Avaxovi, aby jej postrašil a on to vzal doslova, neboť na havránka vybafl. Havránek se lekl a vystřelil proti ďáblíkovi dva modré blesky, čímž se definitivně demaskoval. O kousíček dál vidíme zabodnutý pergamen, který jsme přisoudili Křemílkovi - byl tam znak jeho boha Bďoha a nápis "Tohle byla chyba". Poté malý Balanar uhodil Mrakoplaše tak prudce, až Mrakoplaš vylétl z vozu. Balanárkovi se asi nelíbilo, jaké to Mrakoplaš na něj dělal opičky či co, anebo se Balanarovi vrátila hraničářská moc, která je o to silnější že jsme teď v lese.
Cestu mezi Komodorem a Cedrovem mám projetou už tolikrát, že mě poděsilo, když cesta před námi náhle odbočovala doprava podél skály, jež stála v cestě původní cestě. Zastavuji vůz a nechávám ostatní dělat co umějí a když první tři prošli skrz skálu, bylo mi jasné že je to iluze a konečně jsem ji prokoukl i já (a to jsem si původně myslel, že jsme projeli nějakým portálem, který nás poslal jinam). Pět malých lidí utíkalo pryč (hobiti v šedých kutnách) a ukázalo se, že ta iluze byla past, protože ledva jsem se otočil na malého Baliho, zjistil jsem, že další hobit mi jej právě bere z vozu. Skáču dovnitř vozu a tak mě skoro mine větev, kterou mě další z nich chtěl uzemnit. Řvu, abych ostatní upozornil na problém a současně jsem hobitovi proděravěl pláštík dvěma modrými blesky. Do toho všeho se objevil ve vzduchu Křemílek …
Okamžitě skáču do vozu i s Balim a hned odjíždíme, samozřejmě jedeme po té správné cestě a nikoliv iluzorní. Do toho mě doháněl opět hobit v šedém, takže jsem i po něm loupnul dva modré blesky. Ukázalo se, že to byl Rael, jenž na sobě měl iluzi. Omlouvám se mu a snažíme se odsud zmizet pryč, zvlášť když je jasné, že proti nám vystupují už i kouzelníci…
29.července 2007
(hráno 28.května 2007)
Zbývá 10 dnů na záchranu Balanara.
Včera pozdě v noci jsme s vypětím všech sil dorazili do Hatoru. Trošku jsem si prodloužil noc tím, že jsem psal dopis a teď brzo ráno jsem ho poslal na Eldor. Máme celý den volna a tak můžu vyspávat spolu s malým Balanárkem. Dřív jak zítra ráno odpověď nedostaneme, to spíš až pozítří.
Mrakoplaš se pokoušel dopoledne (!) spojit s Pánem snů, jako alternativu pro případ, že se nám nezadaří s Eldorem domluvit na pomoci Balanarovi, ale přišel k nám s ovázaným ramenem. Prý se k pánovi snů nedostal a nováček ze sluneční strany mu zachránil život, neboť jej napadla nějaká duše. Balanarovi se to nelíbí a na Mrakoplaše dětsky povykuje. Mně osobně se to nepozdává taky, nechat se léčit od skoronepřítele, byť ten byl nováčkem a měl i pochopení…
Já měl docela starosti s Balanarem, protože se kolem něj děly divné věci. Nejprve dopoledne mi přišlo (a musel to být jen vjem) že sluneční paprsky nad Balanarem tvoří jakési bublinkovité postavičky a Balanar si s nimi soustředěně hraje. Nebo je odhání?! Možná jsem paranoidní, ale raději jsem šel k Balanarovi. Ledva jsem se přiblížil, vjem zmizel a Balanar je poněkud rozmrzelý. Beru jej proto sebou k řezbáři a kupuju mu nad kolíbku dřevěnou holubičku a všechno to stavím v hostinském pokoji raději do stínu.
O hodinku později jsem strnul údivem, protože nad Balanarem lítala živá holubička, nakročil jsem k Balanarovi, ale ledva jsem překročil určitou neviditelnou hranici, byla tam místo živé holubice holubice dřevěná a místo hrajícího si Balanara tu je Balanar uplakaný a nereagující na mé pokusy o domluvu či omluvu a to i v súrštině. O další hodinku později se situace opakovala s motýlky - dokud byl u Balanara jeden motýlek a pak druhý, tak jsem byl v klidu a dění pozoroval, neboť jsem nechtěl aby Bali zase plakal, ale obrovské hejno motýlků, které Balanara obsypalo tak, že vůbec nebyl vidět se mi opravdu nelíbilo. A opět došlo k pláči, když jsem překročil onu hranici, jež byla asi tak tři metry od Baliho…
Kolem poledního jsem chtěl jít dolů na oběd, ale pod nohama mi proběhl pes a šel k Balimu. Nemohl jsem si nevšimnout, že v hospodě je poněkud rušno neboť všemi otvory se dovnitř cpou psi a chtějí jít k nám do pokoje… No prostě - do večera se u nás vystřídalo 12 koček, myši a další havěť. Vždy když malý Balanárek spal se zvířata chovala jako omámená a ze spánku si s nimi Bali "hrál", ledva jsem ho vzbudil nebo překročil onu hranici, byla všechna zvířata normální a neshlukovala se pod našimi okny a necpala se k nám do místnosti…
30.července 2007
(hráno 4.června 2007)
Zbývá 9 dnů na záchranu Balanara.
Jsem netrpělivý a tak již brzo ráno vstávám, nechávám o malého Balanárka pečovat ostatní a jdu vyhlížet loď z Eldoru, jež by mohla přivést odpověď na mojí zprávu. Nepřivezla mi nic, v karavan centru pro mě byl jen vzkaz od Eldara, který říkal že za Zelixe prý byla odměna 4000 zlatých…
Do hospody se vracím těsně poté, co v mém pokoji proběhl pokus o loupež nebo možná o únos. Dveře vykopnuté, okenice vyvrácené a svědci viděli z pokoje vylétat hodně velkého orla. Balanárek brečí a nikdo z našich u něj nebyl, neboť buďto popíjeli dole v krčmě (kromě Mrakoplaše, který byl pryč ve městě), nebo bránili svůj majetek - jak se zdálo tak Tautanův pokoj snad omylem navštívil náš starý známý Damian, taky se dole objevil Křemílek…
Mojí paranoie pomohl i Rael, který našel v kapse malý sviteček, který tam včera neměl a na něm bylo napsáno: THERA NÁS SLEDUJE. Okamžitě běžím na pokoj za Balanarem, přebaluji jej, krmím a pak si vyrábím závěs, abych mohl naše miminko nosit všude sebou.
Dole v krčmě konečně snídám a když jsem v polovině, přišel ke mě měšťan v lepším oblečení a pošeptal mi vzkaz "Pokud hodláte jeho život zapudit, přijmeme jej", což byla odpověď na žádost o pomoc s přenesením duše Balanara do správného těla, kterou jsem odesílal včera brzy ráno. Ta odpověď mě hodně zmátla a odradila od toho, abych se vůbec kdy obracel s žádostmi o pomoc na Eldor.
Mrakoplaš byl podobně jako já na výletě ve městě a teď přiběhl s očima navrch hlavy, trochu se motal, ale měl dost síly aby na nás křikl: "Jde jich po mě pět !". Tautan rychle vykoukl z okna a mohl zaregistrovat akorát nějaký pohyb k druhému oknu, které už otvíral Křemílek. Ten pak náhle koukal do nabité kuše…
Jeden z těch pěti vešel do hostince, opřel se o pult a zaplatil celý měšec zlata za to, aby hostinská šla na pár minut do kuchyně. Tou dobou jsem byl já i Balanárek neviditelný a pokoušel jsem se zdekovat pryč z hostinské místnosti, protože mi přišlo že nás jdou zabít. Ten od pultu se na nás otočil a prolámal si klouby na rukou. Víc toho nestihl udělat natožpak říct, protože Křemílek vyskočil na stůl a něco na něj začal ječet, a Damian ten samý stůl zvrhl na zem jako obranou palisádu a pak všichni vystřelili po tomhle muži, jež padl v bezvědomí na zem. Nechápu zprvu, proč se zbylí čtyři rabiáti nezapojili do akce, minimálně ten jeden co měl tu nabitou kuši, ale ukázalo se, že nás měli jen postrašit či spíše varovat. Další z mužů vešel dovnitř a ozřejmil nám to: Varuji tě, řekl totiž Mrakoplašovi a položil před něj kytičku. Byla celá šedá, kromě okvětních plátků, ty měla modré - no prostě kytička ze Snové říše, neboli varování od Thery. "A co to uspávadlo?!" houknul za odcházejícím mužem překvapený Mrakoplaš, reagujíc tak na něco co mu provedli ti mužové předtím, než doběhl do hospody. "Ale to ti nebylo cizí, že knězi?" odsekl mu muž a byl pryč dříve, než Mrakoplaš vůbec jen pomyslel na odpověď.
V průběhu této "rvačky" prošel hostincem strážní a nic z toho neviděl a neslyšel a šel vyšetřovat to poničení majetku hostince - tedy naše vyvrácené dveře. Raději to nebudu dál rozvádět…
Pak přiběhl sluneční mnich ("dvojče" Mrakoplaše) se svým sluncem v oku a že prý Mrakoplaše chtějí zabít, ať si dá bacha a je rád že ještě zastihl Mrakoplaše živého. "2000 zlatých a odměnu vypsala nějaká ženská z Komodoru" dodal sluneční mnich a konstatoval, že nemůže přes den najednou spát. Mrakoplaš byl rád, že ho protistrana z věčného boje světla a tmy takhle hezky přátelsky varovala a začal mu vysvětlovat, že jeho to potkalo před pár dny taky. Kdo nebyl rád z návštěvy slunečního mnicha byl Balanar v těle miminka. Malinko se mi v závěsu zavrtěl a sluneční mnich dostal nějaký hraničářský úder. Bohužel ten mnich si myslel, že jsem to byl já, kdo ho zraňuje… Vratké přátelství Mrakoplaše a mnicha bylo zapomenuto a sluneční mnich značně roztrpčen opustil hospodu, nedbajíc na to, že Mrakoplaš příšerně nadával Balanarovi a slunečnímu mnichovi nabízel i léčení.
Mrakoplaš vyléčil toho muže co ležel v bezvědomí a hostinská byla ráda, že to tak dobře dopadlo a všichni raději balíme a chystáme se vyjet - kam to sám nevím, ale nic jiného než lov na Theru nám asi nezbývá.
Tady kousíček děje chybí… Gamemaster nám přislíbil v srpnu 2007 na dětském táboře, že nastane jistá situace, která jakoby náhodou bude pasovat právě do Plexisu a našeho odjezdu z Hatoru… Kdo první tu situaci pozná, musí dát vědět GM, jenž na táboře bude jako vedoucí… Poté sem bude příhoda přepsána :-)
Výjezd skrz bránu byl bez problémů, vjezd do Hvozdu také a hned poté nás přepadl již známý pocit z toho, že nás někdo sleduje. Oproti včerejšku se ale o dost zlepšil a tak nemáme prakticky žádnou šanci jej spatřit, jen občas takovou šmouhu… Balanárek je náhle oblečen ve zbroji a Mrakoplaš je taky ve svém "nočním" rouchu, tedy v kutně. Někde poblíž je tedy duše, ale Mrakoplaš ví: "Nejsem ve službě, tohle je záležitost světla!" křikl tak nějak všeobecně do hvozdu, ale to už přicházejí oba pomocníci světla - mnich v černé kutně a bojovník v bělostné zbroji a vrhají se kamsi do houští …
Samotný příchod obou mužů byl úžasný. Proti nám se rozevřela dvojrozměrná brána s velkým stříbrným klepadlem. Když mnich bránu zavřel, zůstalo mu klepadlo v ruce. Podobné klepadlo svého času měl i Mrakoplaš jen bylo ve zlatě - deníček mi prozradil, že si jej poprvé pamatuji z 10. února letošního roku[1].
Z houští po krátkém boji vyletěl veliký orel, možná ten samý co ráno navštívil můj pokoj a za ním pak sluneční bojovník, jež se též proměnil a jal se ho pronásledovat. Sluneční mnich šel za pomoci klepadla "domů". Jeli jsme dál, tedy kromě Křemílka, který se též přidal do pronásledování toho orla.
Křemílek přistál na mezi, kde přistál o chviličku dříve i orel. Ukázalo se že je to jakýsi hraničář a jal se s Křemílkem diskutovat o malém Balanárkovi… Po krátké diskuzi s hraničářem-chodcem se vrátil k nám.
Pocit pronásledování nás již nepronásledoval, ale za necelou hodinku nás zastavili vlci. Seděli jako minule a pokud jsem mohl soudit, tak to opravdu byli ti samí, co nás zastavili minule. Křemílek chce na vlky vystřelit z kuše, ale nějaká síla mu zničila jak střelu, tak tětivu…
Nevím, co jsem si myslel že dělám, ale došel jsem k vlkům a ti mě obklopili. Neútočili, jen alfa samec čmuchal směrem k Balanarovi. Úplně automaticky jsem poklekl a nechal ho očichávat Balanara. Vlk pak vzal Balanara za peřinku a začal s ním odbíhat. A já ho nechal a bez nějaké bázně sledoval jeho počínání. Asi jsem si myslel, že takhle ochranitelsky se chovají vlci ke všem hraničářům, nebo vycítili možné problémy z Křemílka či Damiana, kteří se moc nadšeně při zachraňování Balanara netváří. Křemílek vykřikl: Thera tyhle vlky chovala v kleci a asi je ovládla! Byla to od Křemílka zparchantělost a je jedno jestli si vymýšlel, nebo to byla pravda - v tom případě to měl říct dřív. S Mrakoplašem se vydávám na leteckou záchrannou akci.
Rael si mezitím užíval s těmi dvěma - Křemílkem a Damianem, kteří se slovně chvástali, kterak Balanarovo tělo v rakvi spálí. Pak raději změnili taktiku a mluvili o tom, kterak ho v Cedrově nechají pohřbít…
Vlci běželi rychle, po zemi bychom je nestíhali, ale v letu nám to jde docela dobře a tak vidíme celé chování vlků. Asi ovládnutí byli, protože donesli Balanárka do jeskyně, kde jej položili na takovou vyvýšeninku a sami si sedli do kruhu. Byla to jeskyně dvou grizzlyů, kteří též přisedli do kruhu. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil, že v jeskyni je i Thera, zamrzlá v obrovském ledovém kvádru a na zemi leží její thelurgská hůl a je zlomená! No panečku, tady se museli dít věci!!!
Všechna zvířata nás nechávají být, jen jsou z nás maličko nervozní a tak se s Mrakoplašem rychle dohadujeme jak na to - Mrakoplaš najde Křemílka, který tvrdil, že má zbyteček snového tabáku, pak rychle poletí zpět a já se budu snažit držet pozice.
Měl jsem to docela snadné, protože nejprve odešli velcí vlci a pak i jeden z grizzlyů a tak se mohu rozhlížet kolem sebe. Jeskyně je osvětlena modrým světlem linoucím se z krystalu zapuštěným ve stropě. Světlo z něj dopadá na vyvýšeninku, kde leží Balanárek a s ním dvě malá vlčata, která mu spí s hlavičkami na jeho hrudi. Světlo dále osvěcovalo zamraženou Theru v ledu a sleduji, že led polehounku začíná odtávat, ale není to nic drastického. Odhaduji, že Mrakoplaš se může zdržet víc jak čtyři hodiny na cestě, spíše déle.
Neměl bych zapomínat na medvěda grizzlyho, který v jeskyni zůstal. Teď když jsem jej po směně znovu zkontroloval, vidím, že už to není starý grizzly s šedivým pruhem na zádech, nýbrž nějaký starší člověk hraničář v mírně zanedbaném stavu s šedivým pruhem ve vlasech. Dávám se s ním do řeči a zjišťuji, že v sobě toho medvěda stále má, neboť mi odpovídá dost nerudně. Theru si smíme odnést, malého Balanárka ale ne. Já s tím souhlasím a protože se stále nehýbu a tvářím se mírumilovně, nechává mě i ten muž být a stále hlídá mrně. A hlavně - už vím kteří hraničáři ochraňují Balanárka…
Mrakoplaš měl potíže. Ukázalo se že Křemílek buďto snový tabák nemá, nebo se z nějakého důvodu rozhodl ho Mrakoplašovi nevydat. Mrakoplašovi nezbylo, než se vrátit do Hatoru a zde si vyprosit trochu Fišetu, což je zde na Plexisu zakázaná věc a díky tomu všemu se ke mně dostal až za celou hodinu.
Mrakoplašovi nic nevysvětluji, jen mu řeknu, že ten muž hlídá Balanárka a pak se vrháme na vytvoření spojení s Pánem snů. Fišet je návyková droga a tak musíme opatrně, nehledě na možné zranění od duší při putování za Pánem snů, úplně automaticky si proto chystám obvazy, lektvar rudého kříže a další drobné věci pro ošetření. Mrakoplaš do toho šel rázně, byť s obavami, myslím ale, že můj hraný klid jej přesvědčil …
Po chvíli se z úst Mrakoplaše začal valit velmi studený vzduch a já věděl, že se spojení s Pánem snů podařilo a začal jsem se rozhlížet kolem sebe, abych viděl až Pán snů půjde do akce za záchranu Balanara a co přitom bude dělat, ale viděl jsem stále jen onoho muže hraničáře, který nás zaujatě sleduje. Od Mrakoplaše se ozvalo heknutí. Okamžitě se po zvuku otáčím a vidím, že Mrakoplaš má na hrudi zlaté klepadlo a že přichází k sobě. Hned mu pomáhám na nohy a vyzvídám co a jak. Celkem překvapivě máme Theru sami dopravit do říše snů a s pomocí klepadla se otevře cesta. To už zařizuje Mrakoplaš a já přemýšlím jak s Therou. Sice další kus ledu odtál, ale i tak celá kostka ledu musí vážit víc jak 300 kilo.
„Boost síly? Nevydrží ale dlouho“ navrhuje Mrakoplaš a já odmítám, protože si uvědomuji jistou věc a Mrakoplaš ostatně taky, protože mi položil jednoslovnou otázku: „Metamorfóza?“. Přikývnutím mu potvrzuji a hned tak i činím. „Bunga Dunga AU!“ konstatuji hned poté co se po proměně v kamenného trolla bouchnu o nízkou část stropu. Pak zkusmo zvednu kostku ledu a jde to velice snadno, divže ji nenesu jednoruč. Opatrně našlapuji jednou nohou na zem Pána snů, která mě unesla. Tím pádem tam vstupuji celý i s Therou v kostce ledu a Mrakoplaš jde za mnou.
Pán snů nás už čekal a Theru si převzal. Pak šel do našeho světa, kde si sebral klacík s lístečkem. Lísteček odtrhl a přiložil na Balanárkovo čelo. List okamžitě zešedl. Hned poté se Pán snů vrátil k nám a po další magické akci zešedl i klacík. „V klacíku je markrabě Norsik, v lístečku Balanar“ ozřejmil Pán snů Mrakoplašovi a pak nás vypoklonkoval ven.
Mrakoplaš zavřel bránu a schoval si klepadlo do batůžku. „Já Balanara, ty dítě do sirotčince“ řekl mi, když popadl dech. Nestačil jsem mu říct, že muž hlídající robě bude možná proti, ale ukázalo se, že ne: „Co jsem chtěl viděl, to jsem viděl“ řekl totiž, vyšel z jeskyně a vstoupil do nejbližšího stromu. Jeho reakce byla jasná – chránil Balanarovo duši, nikoliv to lidské dítě. Nevěřím, že by se bál Mrakoplaše a mě v těle Bungy Dungy…
Jak se vedlo Mrakoplašovi vím jen z jeho vyprávění, vůz našel v Cedrově před knihovnou, lísteček s Balanarovo duší přiložil na Balanarovo čelo. Obě části Balanara se v mžiku spojili do jedné a Balanar v pohřebním rubáši vystoupil z vozu a působil tak pozdvižení u několika Cedrovských obyvatel do doby, než se převlékl do půjčených a koupených věcí.
Já to měl zajímavější. Nezdržuji se shazováním své metamarfózy v trolla, beru dítě, jenž už nemá hvězdičky v očích a s pomocí UFI letím do Saxisu. Vím, že mi proměna skončí dříve než doletím. A co myslíte že se stalo? Proměna mi samozřejmě neskončila a jak jsem „rozjetý“ tak prolétávám branou a nízkým letem pokračuji až k sirotčinci. Stráže od brány se ženou za mnou, neboť „zlý troll unesl dítě!“. Děti ze sirotčince se mě bojí taky a tak silně, že si myslí, že si pro ně jdu a hromadně se ženou za zpovědníkem, aby se mu vyzpovídali ze všech hříchů. Myslím že takový nával před zpovědnicí ještě neměl.
S tichounkým sakrováním lámu kouzlo metamorfózy a jakoby náhodou zrovna skončilo i UFI, takže v mžiku stojí před sirotčincem krásný elf Modřinka s dítětem v ruce. Strážní to vzali jako žert a ředitelka sirotčince pak také. Paní ředitelce předávám finanční dar i robátko, o kterém jí řeknu jen to, že jsem ho poprvé viděl v Komodoru u jisté elfky a že elfka už není na ostrově. Protože je dítě lidské rasy, je jasné že nebylo její…
V místním karavan centru si domlouvám, že mě nějaký vůz vezme směr Cedrov…
31.července 2007
(hráno 11.června 2007)
Jsem v Cedrově spolu s přáteli, unavený ale šťastný.
Pokračování tenhle příběh o Balanarovi samozřejmě má, ale už je to jen takové obyčejné – Balanar mi dal dopis pro Eldorské, který předám přes Hator, kam ostatně musím vrátit mulu a rakev.
1.srpna 2007
(hráno 11.června 2007)
Dopis na Eldor putuje a já konečně vrátil vůz i rakev. Rakev si přebrali Eldorští a velmi se podivovali, že jí vracím sice prázdnou, ale se všemi bylinkami, jež tam byli kvůli zastavení tlení Balanarovo těla. Zítra budeme hledat Balanarovo pacičku.
)