Únos

10. července - 23.července 2007
(předehrávky od 24.dubna 2007 do 13.května 2007)

Nejprve to šťastnější: Celých 14 dnů ve chvílích volna vyrážím po městech a hledám nějakou postarší osobu, která by mi dokázala říci cokoliv o řádu MORTE ASCENDO a až teď ke konci tohoto nešťastného období se chytám v jednom nejmenovaném městě^[1]. Jedna stará paní mi povídala příběh.

Bylo nebylo. Síly světla a tmy sváděly boj o duše těch, co sešli ze světa násilnou formou a tenkrát došlo pravděpodobně k tomu že se obě strany dohodly na následujícím: Škodící duchové budou odchytávány oběma stranami, strana světla bude odchytávat tyto duše za dne, strana tmy po večerech a hlavně nocích… Už není potřeba Smírčího soudu, který zajišťoval řád Morte Ascendo - byli to soudci nad dušemi a byli jejich pány. Řád pravděpodobně zanikl, od doby boje je totiž nikdo nikdy neviděl.

Významné místo? Chrám? No pane Modřinko, říkali tomu Brána, pouze jejich velekněžka ji dokázala vyvolat. "Brána do místa věčného bdění, nebo věčného spánku"

Zajímavý příběh, že? A teď si představte, že strana tmy je zastoupena pánem Snů a jeho pomocníky jsou Balanar a Mrakoplaš. Případně, což už mi trošku skřípe, jsou zástupci řádu "Morte Ascendo"… Jisté je, že mi to pomohlo urovnat myšlenky "o tom horším" o čem budu psát nyní.

Tak teď to horší: Potkal jsem 12.července, tedy pár dnů po odjezdu Balanara na Eldor, samotnou Robin, která poté, co mi ukázala své nové boty rovnou bez pozdravu pokračovala: "Můj brácha zešílel. Jeho první slova po našem setkání místo ahoj byla Jsi v pořádku, neunesli tě ?"… Prý se dozvěděl že někoho z nás unesli a myslel si že unesli Robin, která jediná s námi nejela na naší výpravu. Říkal jí to necelý týden po našem připlutí, jak jsem si spočítal…

Poděkoval jsem ji a pozval na 15.srpna do Hatoru a pak trochu vnitřně panikařil, protože mi to vycházelo tak divně, že bych se musel setkat s falešným Balanarem, pokud tím uneseným je on. To mi přišlo jako nesmysl, stejně tak jako to, že by ho někdo unesl z Eldoru.

Udělal jsem tedy první chybu, když v první chvíli píšu dopisy jen Raelovi (adresa byt u Ofeka, Odov) a Křemílkovi (adresa Varp). Do dvou dnů jsem měl odpovědi zpět: Rael ok, Křemílek ok.

Tak kdo nám zbývá? Já unesený nejsem, Mrakoplaš logicky taky ne, Robin taky ne, Zelixe sice taky dlouho nikdo neviděl, ale to by Mrakoplaš takhle nešílel, že by vážně Balanar? Nebo Mrakoplaš šílí? Následoval tedy dopis na Eldor s adresou "hraničáři Eldor nebo pan Balanar"

Vážený velmistře hraničářský, vážený hraničáři

Velice se omlouvám, že Vás vyrušuji z Vaší zcela jistě důležité práce, ale mám velmi vážnou obavu o svého přítele Balanara. Z důvěryhodného zdroje se mi dostalo zpráv, že jeden můj přítel byl unesen a možná už i zabit. A právě hraničář Balanar je jedním ze dvou přátel se kterým nemám spojení.

Prosím Vás o laskavost, předejte tento list Balanarovi aby mi mohl odpovědět, případně mi sám podejte zprávu, zda Balanar je, či nedejHator není v pořádku.

V karavan centrech na pevnině bude domluveno, aby mi v následujícím týdnu doručovali zprávy "na účet příjemce", nechci zatěžovat přátele mého přítele výdaji…

S přáním hezkého dne

Haepp Modřinka z Bílého Kamene,

t.č. bytem na Velvétském velvyslanectví

Ahojky Balanare,

pokud se ti tento dopis dostane do rukou, pak mi okamžitě dej na vědomí, že jsi v pořádku. Jeden z našich přátel je jistojistě unesen a nevím který.

Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Zároveň začínám jezdit po ostrově a snažím se vypátrat Mrakoplaše, což se mi podařilo. Zrovna se motal kolem Hatoru a když říkám motal, tak to myslím doslovně. Vyhublý nevyspalý Mrakoplaš s kruhy pod očima a vedle něj vyhublého Balanarova psa. Kde je Balanar! vybafnul jsem na něj a Mrakoplaš mi z posledních sil odpověděl: Je mrtev. Ztratil jsem svůj pověstný klid a zařval jak na lesy: Cože?!?

Pak se uklidňuji a nabízím Mrakoplašovi jídlo i pití. Odmítá, ale začíná vyprávět, na což si sedám: Když jsme se vrátili z výpravy, šel jsem na molo a čekal na dívenku. Po dvou dnech mi Richard přišel tajně říct, že vévoda i dívenka se portli na Eldor a pozval mě na oslavu jeho povýšení. Přijmul jsem, byla to super pařba. Pak jsem odešel z Ostenu

Mrakoplaš se zadýchal, znovu odmítl občerstvení a pokračoval: Když jsem doletěl do Hatoru, byl chrám přestavován a mniši mi řekli tři věci:

Mrakoplašův hlas je slabý, má problémy s dechem, často odpočíval, než pokračoval ve vyprávění. Zkusmo jsem mu nabídl léčitele Ratolístku. Prý mu pomůže jedině Balanar…

Mě to moc jasné nebylo, ale nechal jsem Mrakoplaše pokračovat. Třeba to vysvětlí sám. V dopise nebylo napsáno, za koho to má být výkupné a tak jsem se začal bát o svojí sestru Robin, ale našel jsem jí zdravou v Tuvoku, ale to už jsem nemohl dva dny usnout a slábl jsem. Proto jsem poslal dopis hraničářům na Eldor co je s Balanarem. Ti mi odpověděli, že tam přijel, ale že zemřel a přivezli mi jeho psa.

Mrakoplaš se po mě tázavě podíval, jako bych mu to dokázal vysvětlit, ale já byl v šoku - jsou jen dvě možnosti (uneseným byl někdo jiný a navíc je zabitý Balanar? Nebo je obojí Balanar? Nebo je to ještě složitější a unesena byla jen jeho duše? - Díky tomu že si tentokrát píšu deník s opravdu velkým zpožděním se mohu tvářit "chytře" ale tehdy jsem o tom moc nevěděl).

Pokývnul jsem hlavou a Mrakoplaš pokračoval: Takže jsem tomu samozřejmě nevěřil a chtěl si promluvit s pánem snů, ale v noci nemůžu spát a spím ve dne. Tím pádem jsem se s ním nemohl spojit touhle cestou a tak jsem si zaletěl do Odova pro snový tabák, ale kořenářka mi řekla, že ho před několika dny všechen vykoupil asi 20letý člověk, hezký jako elf a dal jí za něj 2x víc než chtěla. Proto jsem se s ním nemohl spojit i nadále.

Mohl jsem jenom valit nevěřícně oči a sledovat jak je Mrakoplaš velice malátný, neboť zjevně několik dní nejedl. Tentokrát se nenechávám odbýt a vnucuji mu lembas z mých zásob pro nejvyšší nouzi. Mrakoplaš ho snědl, ale už je bohužel ve stavu, kdy ho i pojídání jídla vyčerpává. Ajaj, to už je opravdu špatné…

Ten hajzl, musíme ho najít a zjistit, jak dostat Balanara zpátky. Potřebuji mluvit s vidoucí a nejlépe s nějakým hraničářem na Eldoru, dokázal bys to zařídit? Čím rychleji, tím lépe pro Balanara a ostatně i pro mě. A musíme zjistit, kdo je ten přisluhovač dne.

"Proč ten přisluhovač jde po Balim a ne třebas po mě? To já přesekl ten paprsek, jímž byla vidoucí spoutána?" divím se (neboť jsem v ten den ještě neznal příběh od babičky). Promiň, ale ty do téhle války nepatříš. Neměl důvod tě chtít. On chce oslabit noc.

Mrakoplaš se sklátil na zem a okamžitě usnul. Pes si mu lehl k nohoum. A já začal přemýšlet, co je pro mě snazší a rychlejší - spojit se s pánem snů i když nevím jak, nebo poslechnout Mrakoplaše a pokusil se spojit na Eldor. To už jsem sice udělal dopisem (byť na něj nemám odpověď, je to sotva den co je dopis na Eldoru), ale to jsem netušil že je to s Balim až tak vážné. Mrakoplaš věří že jde Balanar zachránit a také věří, že výkupné je právě ta vidoucí dívenka. Současně věřím, že u Ratolístky najdeme dva potřebné lektvary - jeden životabudič pro den a jeden spánkový lektvar pro spánek v noci…

Zatímco Mrakolaš spí si uvědomuji, že nám oboum Balanar vyprávěl o nouzovém přístupu k Pánovi snů. Ale jak to sakra bylo? Docela neurvale budím Mrakoplaše, a snažím se z něj tuhle informaci vydolovat.

Bylo to tak, že musíme pánovi snů něco nabídnout a mít přání setkat se s pánem snů. Mrakoplaš i já se tedy ukládáme ke spánku, oba dva s přáním potkat se s Pánem snů, já s drobným vylepšením…

Mrakoplašovi se s pánem snů spojit nepodařilo, jen při probuzení měl pocit, že na obloze byl současně měsíček s hvězdičkou a sluníčko. Co ale viděl jasně bylo to, že kolem mě byla jinovatka a já z plic vydechoval velmi studený vzduch. Mé probuzení se konalo až když se připozdívalo a přicházela noc…

Ve svém snu si usilovně přeji setkat se s Pánem snů, což se mi splnilo velice brzy. Byl jsem současně ve hvězdném prostoru a současně blízko jezera, Pán snů byl schován ve stínu jednoho stromu. Přistupuji k němu a po drobné pokloně mu vysvětluji situaci kolem Balanara a Mrakoplaše očekávajíc, že se Pán snů sám ujme záchrany svého zaměstnance (jestli to tak můžu říci). Dohovořil jsem, ale Pán snů nic, jen v průběhu mého nesouvislého vyprávění projevil mírný zájem.

Zkusil jsem navrhnout, že mu vrátím své přání výměnou za nějakou pomoc, ale s Pánem snů to ani nehnulo a já nechápal proč. Zamyslel jsem se nad tím a zjistil, že už nevím, kde je Aškarova koruna. Jsem chytrý a tak jsem poměrně snadno pochopil i proč. Mé přání znát umístění Aškarovi koruny zmizelo výměnou za přání setkat se s Pánem snů. Neboli musím nabídnout Pánovi snů dvě věci - jednu aby se se mnou vůbec setkal a pak nějakou druhou…

Nezbylo mi, než přejít na těžší kalibr a navrhuji že výměnou za mé další přání určené k Balanarově záchraně vstoupím do služeb Pána snů. Už jsem tohle navrhoval i Balanarovi před měsícem při cestě na lodi a ten se na to tenkrát ušklíbal. Ale ani to s Pánem snů nepohnulo.

Byl jsem z toho dost vyvedený z míry, protože mě absolutně nechtělo napadnout, jak z toho ven. Když totiž teď od Pána snů odejdu, tak už nemáme žádnou šanci se s ním spojit. Mé přání by přitom bylo jednoduché - najít co nejdříve kouzlo nebo artefakt, umožňující průchody mezi světy. Viděl jsem to snadno - otevřu průchod mezi světy, s přáteli projdeme skrz, osvobodíme Balanara a pak hurá zpátky domů. Ale jak jen "přinutit" Pána snů aby mi to splnil?

Když jsem tuto situaci konzultoval po mém probuzení s Mrakoplašem, tak mě upozornil na jeden problém - Pán snů by mi mohl dát daný artefakt jen tehdy, pokud ho již někdo někdy vyrobil na Plexisu. Současně měl i názor na to, že Pánovi snů mohou zřejmě sloužit jen dva smrtelníci současně. Napadlo mě, že dva snadno nahraditelní smrtelníci…

Po nějakých deseti minutách přemýšlení, co mohu nabídnout Pánovi snů, aby to přijal, jsem nepřišel na nic rozumného. Nezbylo mi než pánovi snů říci, že jakožto přítel Balanara jsem ochoten dát prakticky cokoliv výměnou za záchranu Balanara. Pán snů promluvil: "Stačí když vrátíte to, co patří snům, tedy mě!". Ledva to dořekl, začal jsem se probouzet, takže ani nevím, jestli slyšel mé "Děkuju"…

Po krátké diskuzi s Mrakoplašem víme jak na to: Pánovi snů chybí v jeho říši alchymistka Thera, jež se momentálně vydává za vládkyni Komodoru. Seženeme všechny naše přátele a vrhneme se na to…

… O den později mě na velvyslanectví čekal dopis, jež velmi pravděpodobně přišel z Eldoru, byť neměl žádnou pečeť ani na něm nebyla má adresa. V dopise se psalo, že Balanar zemřel a jeho tělo bude vydáno jen Mrakoplašovi. Máme si na převoz zajistit povoz. Prý uvidíme a pochopíme proč. Okamžitě píšu dopis na Eldor že budeme s povozem v Hatoru a píšu i všem našim přátelům…

Stojím na správném molu v Hatoru s mezkem zapřaženým v malé kárce, zatím ve "špinavé" zóně spolu s několika očekávanými a s několika neočekávanými přáteli a bohužel bez Mrakoplaše, který zeslábl natolik, že jsme jej museli nechat u místních léčitelů.

Kdo tu tedy byl? Moji dopisní výzvu uposlechl Rael, cestou jsme našli okrášleného Zirkona Bulvu… a jinak nikdo. Viděl jsem to chviličku bledě, ale ukázalo se, že můj starý známý Eldar je zde v Hatoru na dovolené a jakoby náhodou projížděl zrovna poblíž mola. Hvízdl jsem na něj a pak zavolal jménem, čímž jsem se opět před ním poněkolikáté shodil - prostě nemám šanci vstoupit do kruhu vznešených elfů, protože elfové na sebe co? Elfové na sebe nepískají, jako by byli na pastvě…

Přesto ale Eldar přijel na svém koni až ke mě. Velice stručně mu říkám, že potřebuji pomoct s velice zvláštním únosem, kdy tělo a duše jsou na různých místech. Mluvím potichu a sděluji mu, že oficiálně je onen muž mrtev a jeho tělo nám přivezou z Eldoru. Víc mu neříkám a zatím ani Raelovi, jemuž jsem se nesvěřil s tím nejdůležitějším - kdo je onen unesený. Přeci jen je tu příliš mnoho uší (a v případě dopisu i očí).

Zásobovací loď z Eldoru se pomalu, ale jistě přiblížila k molu a já využil Eldara k tomu, abych se protlačil do "čisté" zóny bez nějakých otravných procedur, takže jsme si mohli odbýt počáteční šok. Balanarovo tělo v rakvi netlelo, bylo obloženo nějakými rostlinkami (a v rakvi bylo příliš mnoho použité many, jak mi později řekl Rael). Pokud bych to listí měl k něčemu přirovnat, tak snad ke snovému tabáku, tak podobná vůně to byla. Balanarův pes, kterého jsem hlídal místo Mrakoplaše poprvé neuposlechl můj příkaz a jal se Balanarovo tělo olizovat. Přišlo mi to normální byť na veřejnosti poněkud nevhodné. Na druhou stranu - jsme v zóně Eldoru a tak tu skoro nikdo není, psa tedy nechávám činit to co činí. Když pes skousl v zubech Balanarovo odznak moci (tlapičku vlka na koženém tkalounu, jenž měl kolem krku) a trhl, tak se mi to líbilo o dost méně. Jenže pes měl svůj rozum a tlapičku mi vrátit nechtěl. Vrčel přitom tak ošklivě, jako tenkrát když jsme mu chtěli brát papír s tím silným manovým nábojem.

Nechal jsem tedy psa být a ten se velice snadno a rychle uklidnil. Pak přišel sám ke mě a zacukal hlavou, až se mu přetržená kůžička z přívěsku skoro obtočila kolem krku. Já to nepochopil, zato Eldar ano - obvázal psovi pacičku kolem krku na uzlík. Poprvé od prvního setkání psa a mě po Balanarově únosu je pes živější a neusíná. Ale i to mi přišlo normální…

Tohle všechno sledoval doprovod rakve z Eldoru. Jeden z druidů mi řekl, že máme jen 14 dnů, déle "to" nevydrží a pak se s celou suitou opět nalodil na loď, jež začala nakládat zásoby pro Eldor, aby posléze odjela. To jsme ale již neviděli, neboť po naložení teď již opět zavřené rakve jedeme západní branou z Hatoru pryč. Svým přátelům chci všechno vysvětlit až venku, kde bude menší šance na odposlech…

Venku za městem zjišťujeme, že nás sleduje nějaký půlelf. Ten měl o hodinu dříve trochu problémy s Eldarem - jakoby náhodou spadl na Eldarovu brašnu a v ní (prý) Eldarovi přibyl jeden Plexiský zlatý… Po dlouhém a úmorném dohadování ho bereme mezi sebe a já se konečně dostal k vysvětlování. Beru to velice stručně od babiččiny legendy - tedy že bylo světlo a tma jež se dohodli na pravidlech jakés takés spolupráce, že Bali a Mrak pracují pro tmu a že podle všeho světlo teď drží duši Baliho jako rukojmího podle všeho kvůli našemu osvobození vidoucí.

Bylo to jen pár vět a než jsem mohl pokračovat tím nejdůležitějším, začal Baliho pes vyštěkávat signál "šmoula" jak říkáváme v naší družině. Okamžitě uklidňuji psa a periferně vidím, že ve směru kam pes štěkal se něco mihnulo. Ostatní přátelé se ozbrojují a na mě zůstalo to nejdůležitější: "Kdo tam! Vyjdi ven!" houkl jsem nahlas. A hle je tu Zelix, jehož prý probudil ze spánku náš podivný náklad.

Situace hrozila bojem Eldara proti Zelixovi kvůlima Eldarovo přesvědčení a úkolům jeho řádu. Snažím se to zarazit dřív než vypukne boj větou o tom, že je potřebuji oba. Balanarovo obživnutí může zajistit Pán snů poté co Pánovi snů vrátíme to co mu patří říkám konečně to nejdůležitější s dodatkem, že dotyčným uniknuvším je Thera, jež se vydává za vládkyni Komodoru. S tím by nám právě mohl pomoci Eldar a svým způsobem i Zelix - oba se vyslovili že Balanarovi chtějí pomoci.

Jenže jak se říká, nechval dne před večerem a teď bylo teprve odpoledne. Rael začal správně vysvětlovat, že nemůžeme Theru jen tak vzít klackem po hlavě a dát jí Pánovi snů (teď samozřejmě zjednodušuji, Rael to řekl mnohem více elfsky, tedy rozvláčně a bez násilí). Nevěděli bychom, kde je pravý Komodorský markrabě-pokud je někde Therou vězněn.

Mezitím však proti nám přicházel mnich a šel rovnou k našemu mezkovi a začal mu něco elfsky špitat do ucha. Všichni jsme se nějak zachovali a mnich toho posléze nechal a pokračoval k Hatoru. Eldar se s ním pokoušel mluvit (i v "dětské" súrštitě) aby pak utíkal za ním a v povzdálí si s ním pošpital. Co stihl odposlechnout můj Avax, tak prý vezeme špatnou věc. Pak část hovoru Avax nezaznamenal, ale na závěr dal Eldarovi hlasitěji řečené ultimátum - "do rána spálíte mrtvolu, jinak zaútočíme". Eldar se zdravě nakrknul a mnichovi řekl: "TO vedle vozu vám nevadí?!?". Mnich něco odpověděl a s Eldarem se začali vracet.

Eldar nám řekl abychom byli v klidu a mnich začal zpívat modlitbu, což se samozřejmě Zelixovi vůbec nelíbilo a začal couvat. Do toho chytil amok Balanarova psa a mě chvilku poté taky, protože modlitba patřila bohu Eletnisovi, což je bůh slunce. Zirkon bacil mnicha po hlavě obuškem a já zadržoval psa. Ten se mi ale vyškubl a v tu chvíli psovi naskočila jeho noční zbroj, čímž mi potvrdil mojí domněnku - do záchrany Balanara se nám začala plést strana světla. Okamžitě vybíhám na mnicha, kterého druhou ranou srazil Zelix k zemi. "Bojovníku světla, proč vstupuješ do věcí tmy!" zaburácel jsem na něj a svým tělem se pokoušel zastavit útoky na něj. Jenže hloupý mnich se sápal po kropítku chtěje postříkat Zelixe svěcenou vodou, za což oprávněně schytal další ránu: "Tak to stačilo, všichni zůstanete stát a ty mi odpovíš!" říkám rázně s co největší autoritou a kupodivu poslechli všichni i pes, který o chvilku dříve zkusil mnichovi natrhnout roucho, jež samo hned poté srostlo.

"Temnota musí být spálena, taková je vůle mého pána!" vykřikl mnich, kterému se svezla kápě z hlavy. V očích měl opravdu slunce, takže jsem měl správný odhad, ale nepříjemně mě překvapilo, že na čele měl mnich vytetovaný naprosto stejný symbol, jaký má Mrakoplaš na stejném místě.

Tohle překvapující zjištění zpomalilo mé reakce natolik, že příliš pozdě registruji Eldara, jenž naběhl mezi mnicha a Zelixe s mečem a už vůbec nemám šanci reagovat na Zelixovo kouzlo směřující mezi Eldara a mnicha. Po necelé sekundě vím, kdo na koho útočil - Zelix na slunečního mnicha a Eldar na Zelixe…

Nemá cenu popisovat boj, mnich byl mrtvý na místě a Zelix po chvíli padl taky na zem. Můžete mi jen věřit že jsem do tohodle boje trochu zasáhl na správné straně a splnil si tak jedno své předsevzetí…

Eldar pak skropil Zelixovo ostatky svěcenou vodou a ty se rozpadly na prach. Eldar poté dost naštvaně vrčel na nás všechny, že se paktujeme s upírem a já mezitím nenápadně rozmetl s pomocí ozrimků Zelixovo prachové ostatky do všech stran. Skoro každý si něco ze Zelixovo věcí vzal, Eldar kvůli potřebě důkazu sebral z hromady věcí Zelixovo čelenku a já nenápadně špitl, že zabití Zelixe bude mít pro mnohé z nás politické důsledky.

Než jsem to stačil blíž vysvětlit, začal opět trojčit Balanarovo pes a tuhle záhadu rozlouskl Eldar. Věděl jsem, že jej budeme potřebovat od začátku, ale že rozlouskne to absolutně nejdůležitější bych nečekal ani v nejdivočejších snech. Nejprve pochopil, že pes má vysokou inteligenci a domluvil se se psem že dvě štěknutí je ANO, jedno štěknutí NEVIM a mlčení je NE. Pak přešel do dětské súrštiny^[2] a pes mu odpovídal nahlas. Moc otázek jsem nepochopil a nestihl si přeložit zpět, ale poslední otázka zda v Balanarově psovi je i Balanarova duše rozjařila psa natolik že začal skákat do vzduchu a štěkat jako blázen. Tím se zbořilo několik teorií a mnoho vět co jsem za těch 14 dnů nasbíral se stalo nepravdivými až se mi z toho zatočila hlava. Úplně chápu rozhořčení Eldara, který na mě vztekle zavrčel - takže ho uneslo světlo, co???

Ale k těm teoriím. Eldar má na sobě uniformu svého řádu, a na levém rukávě má úplně stejný znak jako mají Balanar, Mrakoplaš a i pes v oku, tedy srpek měsíce s hvězdičkou, což jsem si zrovna teď mohl velmi zblízka prohlédnout.

Řád měsíčního a slunečního tentononc měl prý založit vévoda Eldoru jako dík při narození svého syna - jeden z řádu spíše bojovný (měsíční) a druhý spíše pro kouzelníky (sluneční). Ale když vidíte, že úplně do puntíku stejné znaky používá kdosi mnohem starší, například Pán snů, tak si říkáte, že to nemůže být pravda, prostě ne. Zvláště pak, když už se na ostrově setkáte s mnoha upravenými pravdami a s ničením důkazů, jenž s upravenou pravdou jsou v rozporu.

Také mě dráždí, že Mrakoplaš a teď ten mnich mají ten stejný znak - zakroucenou číslici čtyři, stejně nakreslený a stranově orientovaný. V tuto chvíli se mohu jen domnívat že vím o co jde. Balanar je bojovník noci a někdo mě zatím neznámý je bojovníkem světla. Oba dva mají k sobě nestranného(?) pomocníka z třetí strany, mnicha řádu Morte Ascendo. Zní to hezky, cožpak o to, teď je otázka jestli takhle moje myšlenka stojí aspoň trochu na pravdě…

Co ale vůbec nechápu - to jsou druidi na Eldoru TAK BLBÍ, že nepoznají kde je Balanarova duše? A pokud to snad věděli, proč to neřekli nám ??? Když si zpětně uvědomím co nám všechno pes naznačoval za ty dvě hodiny, tak bych si s ním minimálně po hraničářsku promluvil…

No nic. Teď mě čeká velice dlouhé vysvětlování Eldarovi, že jsem ho nezneužil k něčemu nekalému, že jsem měl jen nesprávné informace.

26.července 2007
(hráno 21.května 2007)
Zbývá 13 dnů na záchranu Balanara

Včerejšek dopadl poměrně dobře, i když… Všichni jsme si povídali v Hatoru na pokoji a osvětlili si situaci a to, co budeme následně další den, tedy dnes, dělat. Prostě půjdeme za Therou, protože nemáme žádnou další stopu na kohokoliv či na cokoliv jiného, jež by chtěl Pán snů.

Vyrážíme ale až po obědě poté, co se k nám konečně připojil Mrakoplaš (zázračně se uzdravil v době kdy umíral sluneční mnich) a Křemílek^[3], jež Mrakoplaše dovezl. Eldar byl tou dobou už dost dlouho na cestě směr Odov, takže vyrážíme v šesti společně já, Tautan, Mrakoplaš, Rael, Křemílek a Balanar v těle psově.

Vyjíždíme tedy poněkolikáté v posledních den z Hatoru a směřujeme směr Komodor, ale opět nedojedeme příliš daleko. Všude kolem nás se začalo ozývat vlčí vytí - zatím poměrně vzdálené. Do toho nějaký pes začal výt v křoví a to byl Balanarův pes (nějak nemůžu psát že to vyl Balanar protože nevím, kdo zrovna ovládá psí tělo). Pak nám cestu přehradili vlci a mě se trochu začal plašit mezek…

Křemílek se posléze chvástal, že je zahnal svým zjevem a silnými slovy, ale my víme, že vlci zareagovali na štěknutí psíka. Nu což, cestu máme na další půlhodinu volnou a čas na hádky, neboť Křemílkovi se nelíbilo že je Zelix po smrti. Bylo vidět, že Křemílek přes Zelixe řešil několik různých úkolů. K vyřešení jednoho z nich už prý chyběl jen týden.

Pak si začali mnozí všímat že nás nějaká osoba v černém šíleně rychle sleduje, sám jsem měl nejprve divný pocit jakoby mě přešel mráz po zádech a napadlo mě s hrůzou, že jsem nechal stát mléko na plotně. Nakonec mi to trklo - slunce stojí už dvě hodiny na polednách - nemáme žádné stíny!

Proti nám přišel bloňdáček ve sluneční zbroji ozbrojen mečem a štítem. Nás si nevšímá a vrhá se po tom černém stínu - ten je ozbrojen dýkami. Mrakoplašovi naskočila jeho noční zbroj a taky se zapojil do honu na černý stín.

Já z toho moc nevidím protože raději s mulou zrychluji a odvážím Balanarovo tělo i psa spolu s Raelem a jeho kočičkou pryč. Vůbec se mi nelíbí co se děje Raelovi, silně se začíná potit, jako by seděl blízko kovářské výhně. Nabízím mu kapesník, což s povděkem přijal a já pro jistotu posílám svého ďáblíka na konec vozu, aby sledoval dění za námi.

Za námi se nedělo nic, pouze ze strany se vracel mrzutý Mrakoplaš a za ním Křemílek z neúspěšného honu na černého muže. Pak mi Rael vrátil kapesník a ledva jsem se ho dotkl, měl jsem ošklivý vjem - zmije leze vnitřkem vozu. Okamžitě se všichni vrháme na průzkum, ale zmije nikde není. Jediným svědkem byla Raelovo kočička, jíž něco stejně jako mě varovalo, ale narozdíl ode mě nic neviděla. Slunce již taky všichni vidíme na správné pozici…

Až do průjezdu Cedrova se nic dalšího nedělo. Ve městě se rozhodujeme, že pokračujeme dál, přestože se již zřetelně blíží večer, snad to bude pro nás bezpečnější.

Bezpečnější to pro nás nebylo, alespoň ne zpočátku. Už bylo docela velké šero, když jsme našli vhodné místo k odstavení vozu a utáboření se, když na nás vyběhla opět ona černá postava. Snová zbroj se objevila na Mrakoplašovi i psovi, takže ti věděli, že se jedná o duši, jenž má patřit Pánovi snů.

Trochu ti dva bojovali, ale pak muž s hlasitým "plok" zmizel a hned poté byli ti dva bojovníci beze zbroje. Hloupé bylo že snad ve stejnou chvíli se objevila zmije a stočila se u nohou Tautona. Tauton zmiji nakopl a já po ní blesknul a ta, vidouc že nás nepřepere se odplazila pryč. Sledoval jsem Křemílka, který prohlásil že musí na záchod a vydal se směrem za zmijí, což bylo podezřelé. Podezřelejší bylo to, že Mrakoplaš taky potřeboval na záchod a vydal se pro změnu úplně stejným směrem jako Křemílek, což se Křemílkovi nelíbilo. A bylo proč, ani jeden na záchod nepotřeboval, takže se za chvíli pohádali, kdo se vrátí první k vozu. Najednou Křemílek zařval: "Mortimere starý brachu!". Zmije jakoby čekala na tenhle pokyn doslova přijela ke Křemílkovi. Hloupé bylo, že Mrakoplašovi naskočila jeho zbroj, takže tahle zmije bude taktéž jeho úkol pro Pána snů. Zbroj naskočila také psovi jenž se rozběhl za těmi dvěma…

Moc jsem z toho boje neviděl, ale zmije mrtva a pes též mrtev. Rozlícený Křemílek řve na nás všechny, že Mortimer byl tou zmijí a že zmije nebyla oním černým mužem. Rozlícený Mrakoplaš nedokáže oživit psa a tak se rozlétá na Křemílka, ale ten prchá, kamsi pryč. Rael to za nimi zkouší s UFI…

Já a Tauton se dělíme o hlídky (můj ďáblík bude hlídat utajeně s Tautonem) a začínám hlídkovat já, abych mohl promyslet co dál. Dá se ještě nějak zachránit Balanar? Jeho duše je teď bůhví kde…

27.července 2007
(hráno 21.května 2007)
Zbývá 12 dnů na záchranu Balanara

Včera večer se toho už moc neudálo, Mrakoplaš se vrátil a okamžitě se snažil usnout. Zjevně měl v hlavě nějaký plán, který začal ve snu řešit. Sen, který přišel do necelé půldruhé hodiny byl pro Mrakoplaše poněkud neklidný, protože nelidsky řval a na tváři mu naskakovali krvavé jizvy. Ty jsem mu v noci ošetřil nějakým léčivým lektvarem. Teď ráno nám vyprávěl, že v noci doprovázel duši Mortimera do říše Pána snů a že se Mortimerovi příliš nechtělo. Co je ale důležité - stále chce zachraňovat Balanara.

Pokračujeme tedy do Komodoru a bez nehod dojíždíme až před zámek markraběte Norsika. Jsme vpuštěni a dozvídáme se z Raelovo vyprávění co se včera dělo:

Kupodivu nás už Thera očekávala s miminkem v ruce. "Tak pojď" řekla Raelovi a Křemílkovi místo pozdravu, "s tímhle nechci nic mít". Dítě mělo v očičkách srpek měsíce a hvězdičku a v plínkách kakání, čehož se Thera štítila. Nám oznámila, že rozhodně zpět do říše snů nepůjde a ty dva ubytovala na zámku s tím, že bez dítěte nesmějí odejít. Pohostí je a dořeší taky jistou sázku.

Mládenci se ubytovali, Křemílek přebalil malého Balanárka a přivolaná komorná dodala mléko, neboť dítko mělo hlad. Na večeři u Thery dostal Křemílek sérum pravdy(?) po kterém se přiznal že vyráběl určité lesní pasti které jsme připisovali Theře, ale současně vyšlo najevo, že byli Křemílkovi právě o tomto činu upraveny vzpomínky…

Komorná hlídající do této chvíle dítko přiběhla, že už dál pokračovat nebude, že toho má dost. Dítě totiž bylo oblečeno ve snové zbroji a kamsi ukazovalo, ale Rael nezjistil proč ukazuje právě tím směrem…

Thera ráno řekla, že včera přišel muž, blonďák (sluneční "dvojče" Balanara) a donesl jí to mimino. Současně jí důrazně řekl, ať zůstane zde a nenechá se námi zviklat na návrat zpět. Také řekla kde je Norsik - je v říši snů místo ní. To byla pro mě tak neuvěřitelná informace - jak jen by mohla Thera zvládnout prohlásit se za adoptivní dceru Norsika?!? Thera nám sice vysvětlovala, že se "to" stalo při jistém alchymistickém experimentu (asi byl za Theru v říši snů původně někdo jiný), ale…

Rael nám přinesl ukázat v košíčku uložené lidské dítě - Balanara. Zkouším s ním komunikovat súrštinou - v odpověď mi přichází jen "e-e", ale srpeček měsíce a hvězdičku vidím velmi zřetelně. Je to Balanar, jenž nezvládá řádně ovládat tohle tělo, podobně jako mu to občas nešlo v těle psa.

Kéž bych mohl uzavřít příhody dnešního dne tímto setkáním všech se všemi, ale bohužel, nemůžu. Nevím co přimělo Křemílka, aby začal se všemi hádat o to, že dítě chce on a díky mojí hrubé a neomluvitelné chybě s hyperprostorem jej také na chvilku získal. Konsternovaně jsme všichni sledovali jak na svém koberci začal stoupat výš a výš… Naštěstí jistý mág z jedné z Komodorských věží se do problému vložil (prý červený mág) a seslal na Křemílka obrovské horko, které stoupalo spolu s letovou výškou až k neudržení. Díky tomu Křemílek poklesl níže přesně do té výšky kterou jsem potřeboval.

Unesl jsem dítě od Křemílkova z koše za pomocí ďáblíka, který dítě dopravil do vozu a o minutku později jsem už v pohybu pryč z města nechaje za sebou úplně všechny v další hádce. Uvidíme kdo ke mě doběhne a pomůže s Balanarem…

[2] dětská súrština = základní neobrázková súrština = "mluvená" súrština, již slyší všichni okolo, kdo súrštinu ovládají

[3] Slunce prošlo zatměním, neboť Křemílek jej svým kobercem zakryl a s jekotem velkou rychlostí přistál před námi. Okolojdoucí babička konstatovala "Bude tuhá zima, už padají i hobiti!"