Haepp Modřinka z Bílého Kamene
Piráti a vidoucí
16.června 2007, odpoledne
(hráno 16.dubna 2007)
Mrakoplašovo sdělení, že na ostrově je 20 lidí a je to mix dětí žen i mužů, nám jakoby dával naději, že bychom mohli zaútočit, ale Mrakoplaš nás zpražil tím, že ženy jsou ozbrojeny dýkami a vůbec se je nerozpakují použít i při malicherném sousedském sporu. Protože je atol prakticky bez porostu (když nepočítáme trávu a pokusy o zeleninovou zahrádku) je jasné, že se sem musí dovážet všechno. Uvědomil si to i Mrakoplaš, jemuž se podařilo vyslechnout i hovor o tom, že loď měla připlout před třemi dny. Jakési zásoby ale na ostrově pro tento případ jsou…
Naše rozhodování urychlil Richard z lanoví: „Rudá plachta na obzoru!“. Chvilku loď pozorujeme dalekohledem, je to jednostěžník a pluje ze severu. Všem nám připadá, že je to barbarská loď a s Richardem se shodujeme, že nás tahle druhá loď uvidí, než nás zakryje druhý atol. Natahujeme proto plachtu, ale nechytáme do ní vítr (jako že plujeme) a dohadujeme se co dál…
„Ahoj, jedete obchodovat?“ ozvalo se hlásnou troubou z druhé lodi o 15 minut později. Na přídi měli člověka, takže nás viděli určitě o pár minut dříve. Sběhl jsem si pro hlásnou troubu a zavolal: „Jooo, jedeme obchodovat, za chvíli jsme u vás!“. Útočit na nás nechtěli, stále si drží směr na ostrov. Tím pádem je vše jasné, budeme si hrát na obchodníky. Dopínáme plachtu a plujeme. Překvapuje mě, že si trpaslík Zirkon bere na sebe pršiplášť a nasazuje si kapuci. Začínám tušit, že můj šestý smysl nezklamal…
Ihned po přistání u mola (volíme strategickou pozici, kvůli možnosti rychlému odplutí po větru) posílám ďáblíka zneviditelněného na průzkum druhé lodi. Zjevně to nebude oficiální obchodník, na lodi není napsáno jméno lodi a taky vyvádí z lodi otroky. I otroci nejsou obvyklí otroci, jak bychom byli zvyklí z jiných zemí – jsou to tři námořníci a jeden manželský pár v kvalitním měšťanském oblečení. Jsou vyváděni do ohrady, jejíž jeden roh je zastřešen, ale bez stěn. Takový přístřešek pro koně…
Z lodi vyšli tři námořníci a kapitánka a vybavují se krátce s jednozubým staříkem jehož vzhled jednoznačně připomíná značně vysloužilého piráta. Stařík pak přišel i ke mně a prý co tu chceme. "Chceme obchodovat", říkám mu, ale je jasné že budeme spíše nakupovat- respektive vykupovat. Mrakoplaš se vydal na tržiště otroků a pokouší se vyjednat nákup otroků a já zkouším zabavovat kapitánku a tahat z ní rozumy. Mám velmi zvláštní pocit, že i tahle loď je „nastrčená“ jako ta naše, kapitánka má tak vybroušený diplomatický jazyk, že i já si připadám se svým vzděláním v diplomatické mluvě poněkud začátečnicky. Nedozvěděl jsem se nic, kromě toho že vím, že si mě hodně oťukávala. A taky neustále tvrdila že spěchají…
Mrakoplaš nakonec provedl nákup tří otroků – jednoho námořníka a onoho manželského páru. S kapitánkou to zapili rumem a jejich loď odplouvá. Křemílek zneviditelněn letí kousek s nimi a má původní teorie o nastrčené lodi díky vyslechnutému hovoru vzala maličko za své. Kapitánka dala rozkaz plout tak, aby pluli do tmy (tj. na východ odkud přichází pomalinku noc) a ve vhodnou chvíli chce nechat zastavit. Tak abychom je my neviděli…
Náš pirát-stařešina chvíli před odjezdem té druhé lodi koupil ty dva zbylé námořníky a zjevně je připraví na další prodej. Také můj ďáblík se stihl vrátit z lodě včas a zahlásil mi, že dost členů posádky se vůbec neukázalo. Další otroci na lodi nejsou …
Vyplouváme pomalu severním směrem a pak se většina z nás jde pobavit s naši otroky. Tedy otroky, hned má první slova je ubezpečují, že jsme ti hodní a že se je pokusíme dovést do civilizace. Žena, jíž jsem přeřízl pouta já, se představila jako Sibyla z Doriatského města Ichten, na což se Mrakoplaš zatvářil, že to město asi teda bude zapadákov, když ho on nezná (anebo… raději nedomýšlet). Než se k Sibyle vrátím, dodám pro úplnost, že její muž se jmenuje Vilém, a námořník Tom je specialistou na truhlařinu. Pracoval na Doriatské lodi Galie, jenž před pár dny napadly dvě pirátské lodi. Vyrabovali ji, podpálili, a přeživší plavající námořníci byli odchyceni s prodáni jako otroci…
Ale zpět k Sibyle. Už samo její jméno ji předurčovalo k předvídání budoucnosti a možná taky trochu minulosti. Místo obvyklého pozdravu nás pozdravila „Morte Ascendo“, neboť prý sloužíme smrti a docela se otáčela po Balanarovi a Mrakoplašovi. To nám vysvětlila hned poté a já si její větu musel zapsat, tak pro mě byla ta věta závažná: Díky věrné ochraně ostří (otáčela se po Balanarovi) a kalicha (otočila se po Mrakoplašovi) klidně spím, kolébána hvězdami do ticha. Trošku se při téhle větě zadýchala a pobledla. Všichni se dohadujeme, jestli je dovezeme na Doriath. Rázně odmítám teď hned jet a to ani nepočítám jak by to bylo drahé. Sice nám to Sibyla slíbila proplatit, ale jsem rozhodnut – hledáme dívku a to je naše momentálně nejdůležitější akce, kterou musíme splnit.
Sibyle se můj přístup líbil a tak mi prozradila, že ona dokáže položit dotaz na hledanou osobu sférám a oni ji po upřesňujících otázkách řeknou to co potřebuje. Jen na ty doplňující otázky musí dobře odpovědět a s tím jí musíme pomoci my. Čím přesnější odpovědi, tím přesnější bude odpověď kde se nachází naše hledaná dívka. A tak do toho jdeme…
Byli jsme tak dobří, že nám Sibyla dodala nejen přesné souřadnice ostrova, ale i slovní popis jak dívku najít a osvobodit. Dívka je přikována v jeskyni magickými řetězy, jež přetne pouze meč věznitele. Nejdřív ale musíte projít přes netvora hlídající jeskyni. Pak na manžela seslala lehké iluzorní kouzlo a my uviděli na pár vteřin tvář piráta-únosce a jeho mečovité zbraně.
Sibyla a Vilém byli po svém výkonu dost vyčerpaní, takže jsem jim nabídl trochu jídla a odpočinku. Na řadu přišel námořník Tom s tím že jemu stačí, když jej odvezeme do civilizace a že si to odpracuje. Slíbil jsem mu to samé co předtím Sibyle – nejdřív náš cíl a pak pravděpodobně Plexis a některý jeho přístav. Nabízím mu že může začít pracovat hned, po dohodě s Richardem vyplouváme ihned, byť už se pomalu blíží noc…
Nálada na lodi je uvolněná, Rael s Křemílkem muzicírují v lanoví, Mrakoplaš s Balanarem si povídají v podpalubí s pasažéry a na mě a tři profesionální námořníky padlo plutí pod plnými plachtami. Uvolněnost nálady byla chyba, na kterou jsem přišel až když bylo pozdě.
Začalo to tím, že jsem obdržel v mluvené súrštině vzkaz „Loď v nebezpečí“ následovaný souřadnicemi. Okamžitě volám Richarda, že někde poblíž je loď v nebezpečí a že pojedeme zachraňovat. Richard šel okamžitě zjišťovat kde ty souřadnice jsou vzhledem k naší pozici a vrátil se s očima navrch hlavy: „Pane, to jsou naše souřadnice!“ Po tomhle zjištění jsem chtěl vyžádat všechny o ticho, protože jsem si ještě na vteřinku myslel že někde blizoučko je další loď a je v nesnázích. Loď blizoučko nás byla, ale byla to loď pirátská – ta z odpoledne. Střelila po nás první ohnivý šíp na náš pravobok. Nastala vřava: Mrakoplaš, Rael a Křemílek vzlétají a chtějí napadnout loď pirátů. Mrakoplaš na svém kladivu vyčaroval plameny a chystá se zapálit pirátské lodi plachty. Jestli my ostatní ubráníme naší loď od požáru, tak získáme nezanedbatelnou výhodu…
Balanar začal pálit z naší balisty a šlo mu to o dost lépe hned poté,co Richard natočil loď tak abychom proti pirátům stáli přídí. Já pomáhal chviličku s hašením do chvilky, kdy nám neznámý Aradeirida nabídl pomoc s potopením lodi, pokud půjde Sibyla a její muž s ním do říše. Slíbil, že ji pak dopraví až do Doriathu. Běžel jsem tedy dolů ujasnit situaci Sibyle…
Mezitím se Mrakoplašovi povedlo zapálit plachtu a začal bojovat s kapitánkou. Místo pozdravu si vzájemně popřáli, aby chcípli. Loď poté vzplála (asi Křemílek s Raelem), aby se po zásahu Aradeiridů (vykousnutá ohromná díra pod čarou ponoru) velmi rychle potopila. Sibyla s Vilémem už v sobě měli lektvar umožňující dýchání pod vodou a tak skočili přes palubu.
Měl jsem pak co vysvětlovat ostatním, protože pád cestujících přes palubu bylo to nejmenší. Silná ryba poslaná Aradeiridy nás na mou prosbu začala velmi rychle strkat kupředu (a zablokovala nám tak kormidlo) a protože jsem celou dobu s Aradeiridy v súrštině šeptal, tak to nikdo neslyšel.
Hned jak se situace uklidnila šli všichni spát a já jediný s Richardem osiřel na palubě. Měli jsme oba o čem přemýšlet, protože právě teď na mě dolehly veškeré události.
Začalo to v Ostenu, kde jsme šíleně snadno získali loď během necelých deseti minut a ještě navrch k tomu námořníka-vojáka. Velice snadno jsme dopluli k atolům a teď jako bonus nám někdo poslal na pomoc Aradeiridy, tedy pokud s námi nebyli pořád. Přišlo mi, že jsme taková vějička na velkém bojišti…
17.června 2007
(hráno 16.dubna 2007)
Ráno krátce po mé meditaci odpadl náš postrk a tak Richard zaměřil naší polohu a zjistil, že za necelé dvě hodinky budeme u Atolu, kde je vězněna naše holčička, kterou jedeme osvobodit. Budím ostatní na snídani…
Vzhled samotného atolu nás překvapil. Už to byl spíše ostrůvek a přímo před námi bylo molo u něhož pomalu přistáváme. Za molem je velká plošina končící před jeskyní v hoře kuželovitého tvaru. No pane jo, jestli ten netvor,se kterým máme bojovat je drak a ta hora před námi je sopka…
Mrakoplaš se chvástá že drakovi přinejhorším ulítne, jenže mu říkáme, že drak je určitě rychlejší. „Já jsem chytřejší“ nechtěl se dát Mrakoplaš a Křemílek suše poznamenal: „Jenže drak (je chytřejší) víc“. A bylo po chvástání.
Po přistání u mola dělím mužstvo na skupinky. Zirkon a Tom jdou hledat pitnou vodu, já a Richard zůstáváme na lodi a zbytek jde na průzkum jeskyně a blízkého vřesového lesíka po dvojicích.
Skupinka Křemílek-Rael narazila na naší holčičku, jak si bezstarostně tančí se džbánkem medu v ruce po paloučku a naší dvojici nabízí k ochutnání. Křemílek to zkusil a z pohledu Raela zkameněl po požití medu. Rael se podíval na holčičku a ta se s řevem, který byl slyšet všude po ostrově, měnila v nějakou bestii. Hlupáci, kdyby si uvědomili, co nám včera říkala Sibyla o řetězech…
Vybíhám na pomoc téhle dvojici, a spolu se mnou z druhého směru i ti dva zbytkoví, Mrakoplaš s Balanarem. Když dobíhám ke zkamenělému Křemílkovi, zjišťuji, že i Rael je zkamenělý a to v pozici, které se bůhví proč říká Palmexman. Před ním stojí polekaný Mrakoplaš. Balanar nikde, když nepočítám toho lítého vlka co na mě mává pacičkou a říká mi v súrštině: „To jsem já, Balanar!“ Říct mi to o fous později, tak měl v kožíšku o pár dírek víc… Rozhodně si s Balanarem promluvím, protože mě opět překvapil… Vím ale jedno - piráti zde mohli velmi snadno získávat otroky…
17.června 2007,odpoledne
(hráno 23.dubna 2007)
Zkamenělého Raela se mi podařilo odkamenět velmi silnou variantou kouzla "Zlom kouzlo" a nad Křemílkem začal váhat, protože se mi nedostávalo magů. Rael se ke mě nemohl připojit řka, že takhle silnou Zlomku dá jedině v noci za pomoci Pána snů. Nu což, zariskujeme a použijeme slabší verzi. Tedy slabší, jen o jeden jediný mag.
Nikdy bych nevěřil co to s Křemílkem provede - odkameněl jenom od pasu nahoru. To bylo panečku pozdvižení a škádlení, jako bychom nebyli na misi, ale někde doma na dětském pískovišti. Když už toho bylo právě tak akorát, tak si dal Křemílek loka nějakého svého lektvaru a prý že nás za chvíli dožene, ať jdeme dál. Nejdeme příliš dlouho, když nám výšlap do kopce odhalil malé údolíčko s ještě menší vesnicí, jen tři domy zde jsou.
Jeden z nich bude kovárna, soudě podle zvuků a vůně, jež dolehli až k nám. Jedna věc mi ale vadí a teď, když vidím vesnici mi vadí ještě víc. Nikde není ani mravenec, natožpak nějaké domácí zvíře a tak se mi do téhle vesnice vůbec nechce…
Úlohy hrdinů se ujali Balanar s Mrakoplašem. Zašli do kovárny a zaťukali. Kovář a s pomocníkem je slyšeli, leč nastal problém jazykový. I když, jak mi to ti dva později popisovali, já bych měl o dost dříve problém se zrakem. Kovářův pomocník byl zcela normální, měl v ruce kladivo, zato kovář koval zvláštně. Měl v ruce rozdělaný meč a přímo z jeho rukou šlehal mocný horký plamen jež kul kov, ale ničemu dalšímu neubližoval.
Mládenci dostali vodu (kovář si na to svlékl plameny z ruky), vzájemně se představili (Huerdy-pomocník, Qvark-kovář), a pojmenovali horu na kterou šplháme… nebo možná pojmenovali příšeru? Mrakoplaš se pokusil udělat znamení svého náboženství, což jeden z mužů bral jako útok a vyčaroval kolem sebe a svého přítele magický štít. Jejich slova "Aldrach Mortis, Verde Mortis", nikomu z nás nepomohla, spíše nás znejistěla.[1] Jisté ale bylo, že meč znají mládenci ze svých snů, stejně jako bylo jisté, že ostatní domy byly liduprázdné, byť uklizené, jako by je někdo opustil před pěti minutami…
Naproti tomu my s Raelem stoupali oklikou nad vesnici a to tak, že naprosto bez skrývání. Bylo to naprosto zbytečné, stejně jsme daleko nedošli, neboť nám v cestě bránil zátaras. A jaký. Byla to velmi realistická socha, až… až jsme se shodli, že je to další zkamenělý bojovník či spíše rytíř ve zbroji. Posíláme naše mazlíky dopředu, zatímco zkouším kutit něco s rytířem. Přišlo mi, že má na hrudi mě povědomý znak…
To už ale mazlíci hlásí lidskou dívku ve zbroji s velmi vyhublým trpaslíkem (s fajfkou a stařeckou holí), jež jsou mezi námi a jeskyní. Pomalu a viditelně začínáme k těm dvoum stoupat nahoru. Když jsme u nich, zkouším na ně mluvit, ale taktéž bezúspěšně. Naštěstí se chytáme nejprve ve znakové řeči - žena na mé pokusy pozdravit nabrala prach do hrsti, plivla na něj a zahodila ho. Kdyby to neudělala právě jen v okamžiku, kdy jsem to zkoušel elfsky… Zkusmo odkládám hůl a přisedám, což se setkalo s ženinou odezvou. Naklonila se ke mě a políbila. Odhalila přitom stejný meč, jaký už známe od piráta a rovněž ho odložila stranou…
Nakonec se Rael pokusil o trpasličí mluvu, a ta byla trpaslíkem opětována, takže už se jakž takž domlouváme. Co jsme pochopili, tak tady víc vesničanů není (kromě dalších pár jednotlivců) a na hoře je cosi jako zlý kouzelník a s ním dívka. Tady se trošičku komunikace zadrhla a tak žena kreslí do prachu obrázek oka, které trpaslík přeškrtl.
Mezitím k nám došli Balanar s Mrakoplašem, kteří odhalili neviditelného Křemílka, jež nás už delší dobu zneviditelněn poslouchal. Díky tomu mohl trpaslík nakreslit pět křížků naznačujíc zřejmě, že tam zemřeme všichni…
Mrakoplaš si s trpošem vyměnili tabák, pro nás ostatní to význam nemělo s výjimkou toho, že trpoš chtěl platit zlatou mincí, jež by asi na Plexisu neuznali. Byla 200 let stará - soudě podle letopočtu a na rubu měla vyrytého trpaslíka a pozor, nebyl to "Zelixovský" trpaslík… Žena si mezitím přebrousila meč a Bali s Mrakem si uvědomili, že ten meč taky znají. Řekli nám to ale až když jsme od téhle dvojice bydlící na samotě odešli.
Museli jsme ale potkat ještě jednu dvojici, aby ta záležitost s mečem byla ještě nápadnější a podivnější. Z lesa vyšly dvě ženy - blondýnka a tmavovláska, odvážil bych se říct že to byly selky. Měli sebou košíčky plné lesních plodin a tmavovláska měla meč, opět ten "náš".
Proč místní chodí ve dvojicích a vždy s mečem nám ukázaly právě tyhle dvě ženy, ale až za dalších 50 sáhů našeho šplhání na horu, kdy jsme zaslechly zděšený křik. Okamžitě běžíme zpět a vidíme obě dívky spolu s pomocníkem z kovárny Huerdim (a s jeho mečem), kterak stojí nad zvláštním mužem. Místo pravé ruky měl tři hady, čistě vydloubnuté oči a ohromný šrám na zádech jakoby od zobáku. Byl v bezvědomí a měl slabý tep. Zkoušíme ho probrat, což se nelíbí děvčatům a s vřískotem utíkají. Huerdi šel pak za nimi a já se bojím jestli jsme neudělali chybu.
Raněný hlesl po Mrakoplašovo léčení a probral se. Mluvil obecně a představil se jako Cecil. "Co se děje, nevidím a vy nemáte hady z ruky?" byla jeho podivná první věta. Na Mrakoplašovu žádost hádky chytil a Mrakoplaš se mohl bez nebezpečí věnovat dalšímu léčení a muž vyprávění. Plul na lodi se svými stejně vypadajícími přáteli. Něco je napadlo a jemu to něco vyklovalo oči a pak se zábleskem přeneslo sem. Tady je stěží několik hodin. Cecil nezná žádné názvy místních zemí a pak naznačil, že u nich panuje věčná noc. To už mi svítalo, ale poznání ještě nepřicházelo. Slunce už pomalu začínalo zapadat a tak se Cecil s Křemílkem dohodli, že tu chvíli postojí. My ostatní vylezeme co nejblíže k jeskyni kde si založíme tábor, případně rovnou půjdeme osvobodit dívku…
Tedy my ostatní - můj mazel hlásí že cosi zajalo Raelovo kočku a vydloublo jí oči, a tak s hláškou "Problém s mazly" mizím. Rael řekl ve stejnou chvíli skoro totéž a tak běžel hned se mnou. Až při běhu si dáváme naše informace dohromady a s hrůzou zjišťujeme, že Raelův mazel mu podal stejnou zprávu, jen v opačném gardu, tedy že bez očí je ďáblík. A jako najust ani jeden z nás spojení nemá…
Ostatní se hnali za námi a dohnali nás v okamžiku, kdy jsme našli místo k táboření a naši mazlíci si nás našli. Je už večer a jsme dost unavení a není se třeba divit proč po tom běhu do kopce. Našel nás i Cecil. Rael nabyvší svých nočních sil se dohodl s Křemílkem a letí osvobozovat všechny zkamenělce, o kterých víme…
Všichni máme možnost popojít asi deset minut chůze k jeskyni a sledovat naší holčičku, kterak si chodí před jeskyní, večeří přitom. Jen je spoutána zlatou strunou … Soudíme, že je to falešná holčička, ale to okouknou naši mazlíci. Ti však z jeskyně hlásí, že je to tam vybavené jako dětský pokoj. A taky - rozčesávala by si falešná holčička své vlásky? Sibyla se tedy malounko při své předpovědi musela splést…
Náhle začalo něco táhnout Cecila k jeskyni s holčičkou a prý ji musí za každou cenu hlídat, je to silnější než on. A taky řekl, že si ji nesmíme brát zpět. Poslouchali jsme ho v tuhle chvíli už jen já a Balanar, protože i Mrakoplaš byl už dobře půlhodinku někde pryč…
S Balanarem se velmi krátce dohadujeme co dál, když vtom se na Balanarovi objevila jeho snová zbroj a něco jej ošklivě bouchlo do zad, co pak řeklo: "Á, trefa do černého". Byl to Bugr, náš létající kámen, který prý poslal Křemílek, aby trefil Pána snů. Podivné bylo to, že Balanar v brnění zůstal i poté, co již byl klid a to bylo velice podezřelé. Okamžitě startujeme a běžíme k holčičce a Cecilovi…
Mezitím dole u sochy rytíře byla "medová holčička" a obnovovala rytířovo zkamenění tím, že jej natírala novou vrstvou medu. Raelovo noční zlomka zafungovala, rytíř udělal krok, ale pak jej zkaměňující med opět dostihl. Došlo tam k drobnému boji po jehož skončení Křemílek odborně setřel z rytíře med a pak všichni spěchají k nám. Rytíř je z Plexisu a zkamenělý tu stál jen pár týdnů (byť mu to připadalo jako třicet let), prý taky vysvobodit holčičku.
U nás se toho moc nedělo, Cecil seděl před jeskyní a sledoval holčičku. Balanar chce přeseknout to zlaté lanko, ale má v sobě nějaký psychický blok, který mu brání tak učinit. Na okamžik zapomínám na Sibylinu věštbu a tnul jsem do paprsku svým mečíkem. Okamžitě se rozlomil vedví… Holčička si přinesla z jeskyně košíček s čerstvým chlebem (ha! selky!!), nás totálně ignorujíc, vzala si jeden krajíček a nabídla Cecilovi.
Balanar měl zbroj na sobě proto, že Cecil právě pronesl klíčovou větu: "Dokud je dívka spojena se dnem, neuvidí vás". RÁNO! VÍ O PAPRSKU! A REAGUJE NA MÁVÁNÍ MEČE, přestože nemá oči a jeho hádci odpočívají.
Nastal boj, který pro mě skončil velice rychle. Kousl mě had a vnesl do mého těla jed. Vrátil se už taky Mrakoplaš a byl oblečen v jednoduchoučkém rouchu. Naznačil nám či spíše mě, že je to jeho snová výzbroj. Rychle mě doléčil a pak se vrhl do boje. Balanar, Mrakoplaš a Cecil postupně zrychlovali tak, že z jejich boje byli brzo vidět jen šmouhy. Od hada létá cosi, co okamžitě vše zapaluje a sžírá…
Náhle se od boje zablesklo a Cecil padl mrtev na zem. Holčička, kterou nevyděsil ani hluk boje nyní řekla, že tu musí uklidit a vzala si do košíčku ony tři odseknuté hádky. Vidím, že Mrakoplašovo roucho umí kouzlo samočištění, protože do sebe vsálo všechny nečistoty z Cecila, kromě té jedné - jeho duše. Jeho duše byla viditelná jen pro Baliho a Mraka a ti se tak museli ujmout své noční role - doprovod před bránu říše snů, kam Cecil patřil a kam se mu nechtělo. Tím se jim splnil jejich sen, který je trápil poslední dobou na lodi. To jsem poznal i já, protože měsíc na obloze vypadal tak jako v říši snů (tedy srpek měsíce s hvězdičkou). A ještě něco - Baliho pes byl taky ve zbroji a navíc měl na mordě roh. (Pes-jednorožec).
Zatímco Mrakoplaš a Balanar plnili svůj úkol, přišli Rael, Křemílek a rytíř a proč prý jako že není holčička ještě osvobozená? Rytíř si musel zničil meč a Křemílek dýku a teprve pak jsme na to mohli jít vědecky. Na straně holčičky je ten paprsek spojen jako od kováře. Na druhé straně je paprsek zapuštěn do skály, jež byla roztavena. To mohl udělat alchymista, nebo velmi mocný kovář… Křemílek tedy vzal koberec a letěl pro Qvarka a jeho meč.
Trošičku to trvalo, protože kovář nebyl ve vesnici, nýbrž úplně na špici hory, kde se modlil i s mečem (!). Proto jsme viděli Křemílka jak nad námi přelétl nejprve s prázdnou a pak i s kovářem.
Kovář nejprve spravil rytířovi meč a pak se s ním posunky dohadujeme, že chceme osvobodit holčičku. Vzal do ruky svůj meč, na němž začaly probleskovat plameny tak horké, že Křemílek nemohl ten meč převzít. Kovář poklekl a začal se modlit, kupodivu ne za to, aby na nás bůh seslal osvícení, nýbrž se začal modlit modlitbu "Morte ascendo". V okamžiku, kdy jsem poznal slova modlitby, přiklekám a dělám kovářovi dvojhlas. Mám přitom ukrutánské štěstí - kovář použil ke své modlitbě zkrácenou ("Raelovskou") verzi, kterou si pamatuji téměř přesně.
Musím se přiznat, pokleknutí k modlitbě jsem udělal bezmyšlenkovitě, spíše impulsivně, ale modlitbu jsem už odříkal s vírou, protože mi došlo všechno to co říkali Bali a Mrak o první návštěvě u kováře. Muselo to tak být, neboť mi kovář poté podal meč i s plameny a mě to vůbec neubližovalo. Ledva jsem měl meč v ruce, plameny omotaly mé ruce a stále neubližovaly mě ani mému oděvu. S rozšířenýma očima si nastavuji paprsek tak, abych s mečem neklepl do ničeho jiného a pak tnu …
Ze zbytku večera si nepamatuji prakticky nic, kromě záblesku, který zničil celý paprsek. Holčička omdlela a padla na postel. Hned poté se probrala a divila se kde je a kdy je. A já vrátil ihned meč kovářovi…
18.června 2007
(hráno 23.dubna 2007)
Ráno nás všichni obyvatelé vesnice vyprovodili z vesnice až na loď a věnovali nám něco málo čerstvých zásob. Při přílivu odplouváme…
21.června 2007
(hráno 23.dubna 2007)
Plujeme třetí den v poklidu a v pohodě. Dnešní den mi stál za zápis vlastně jen proto, že Křemílkovi opravdu přestaly fungovat jeho létající boty. Hned po přistání na Plexisu do nich bude muset zaklít nového démona.
2.července 2007
(hráno 23.dubna 2007)
Už pár dnů nám naše malá vědma radí, jak plout. Opravdu je vidět, že vidí do blízké budoucnosti a vidí tam opravdu skvěle. Chvilku zdánlivě neplujeme na Plexis, ale pak se vítr stočí tak šikovně a obvykle i zesílí, takže se dostaneme o něco blíž k domovu, než kdybychom pluli tak, jak se obvykle pluje. Už teď to vypadá, že budeme na Plexisu o dva dny dříve.
Dnes však dívka vyřkla ortel: "Plachty dolů". Richard ji poslechl tak rychle, až mě to vnitřně trochu rozčílilo - měl bych jako kapitán udílet rozkazy já a ne nějaký civilista. Pohonil jsem tedy ostatní aby připravili loď na bouřku, nic jiného nás čekat nemohlo.
A skutečně, byla to velmi silná bouřka, která potopila u Plexisu nějakou loď, jak jsme se dozvěděli po našem přistání v přístavu. Nás to stihlo jen okrajově, ale i tak…
4.července 2007
(hráno 23.dubna 2007)
Jsme v Ostenu v přístavu. Připlutí proběhlo za zvýšených bezpečnostních opatření, neboť zde stála "zlatá galera" MIRANDA[2], očividně v plném naložení. Ihned po našem zakotvení vyběhl na souš Richard k již připravenému veliteli města Osten. Richard předpisově zasalutoval a zahlásil: "Vaše blahorodí, všechny rozkazy splněny beze ztrát, přivážíme vidoucí!"
Pak nastalo odměňování. Naší nečekanou odměnou bylo to, že nám vévoda zaplatil půjčovné lodi Delfín, tím pádem na každého z nás dobrodruhů zbylo pětset zlatých z odměny. Zbylou pětistovku zlatých jsme rozdělili mezi naše tři námořníky a na různé drobné škody, kdo které z nás utrpěl, nebo vznikly na Delfínovi. Velitel města přede mnou roztrhal můj dlužní úpis, takže jsem opravdu bez závazků …
Vidoucí byla na pár hodin odvedena na vévodskou loď a později ji má Mrakoplaš odvést až do chrámu, kde žila a chce žít vidoucí. Richard byl odměněn glejtem s povýšením před nastoupenou jednotkou, což bylo vše, co jsem já i ostatní viděli. Tak hodně se nám chtělo domů.
Předběžně jsme si dali sraz v Hatoru den před začátkem sklizně obilí, což by mělo být asi tak kolem 15.srpna. Já ale budu mít za pět dnů sraz s Balanarem, pojedu s ním na Eldor.
9. a 10. července 2007
(dohrávka 27.dubna 2007)
Jsem v Hatoru a celé dnešní pozdní odpoledne věnuji svojí důkladné očistě. Jak já, tak i moje sváteční šaty musí být připraveny na zítřejší cestu na Eldor. Večer se pak setkávám s Balanarem, povečeřeli jsme a šli hned spát, zítra brzy ráno vstáváme…
… A taky že ano. Kohout teprve seskakoval z bidýlka aby šel ven z kurníku přivolávat den a my už s Balanarem snídali jednoduchou stravu. Pak běžíme ven do lesa, kde se oba hroužíme do své meditace.
V přístavu už na nás čekala loď na Eldor spolu s hádkem lidí, kteří stáli ve frontě na odbavení. Vpředu stáli dva důstojníci, kteří tu a tam někoho na loď nepustili. Stavím se na konec fronty i s Balanarem a než na mě přijde řada, tak si upravím svůj náhrdelník s mým občanským průkazem tak, aby byl na vrchu mého oblečení.
Balanar šel první a prošel kontrolou bez problémů, zato u mě se seržant zarazil. Vím, že nemám na určitém místě náhrdelníku značky znamenající jedno ze čtrnácti Plexiských měst, nýbrž něco jiného, což ty, kteří na to dbají (nebo neznají toto kódování dokonale) docela plete, tak jako teď. Seržant se musel jít poradit s někým výše postaveným a když se vrátil, řekl to, co jsem očekával. "Vaše diplomatické postavení pane Modřinko není na takové výši, aby vás opravňovalo k automatickému vstupu na Eldor. Vystupte prosím z fronty, máme už zpoždění"…
Nezbylo mi, než se podřídit a sledovat odjezd lodi na Eldor…
)
[1] pozn hráče: Verde = mladistvý, nezkušený… no prostě zelenáč
[2] loď vévodského dvora