Haepp Modřinka z Bílého Kamene
Jalmava? Jalmava!
18.července 2006, odpoledne
(hráno 18.září 2006)[1]
Z minulé části: Družina je ve vesnici hobitích černochů a šaman nepustí z vesnice Dagona, pokud se nevzdá zlého kouzla - své očarované sekery. Jalmavu jsme do této chvíle neviděli…
Dohadujeme se se šamanem vesnice a snažíme se vymoci si odchod. Šaman si kupodivu dal říci a postupně nás začal pouštět. Nejprve Mrakoplaše a mě. Robin byla šamanem požádána, aby se zdržela a pomohla jeho lidu, respektive aby její runa života pomohla…
Pomalu se s Mrakoplašem vzdalujeme a vidíme kterak se šaman začíná dohadovat s Dagonem kvůli sekeře. Tak to bude dlouhé, protože kvůli tomu jsem se dal před hodinou na vyjednávání se šamanem.
Neušli jsme s Mrakoplašem příliš daleko, dokonce jsme ani nedošli ke hranicím magického suchopáru, když nám zkřížil cestu kudůk, nevábného vzhledu a zápachu a štrádoval si to s dopisem. Jmenoval se DaiOni a nesl nějaký dopis do Varpu ze Cvočkova. Bylo mi to divné, že nešel po cestě a zacházel si kolem druhé strany Dračí slzy. A co víc, chce po mě, abych mu ten dopis přečetl.
Na dopise je odlomená pečeť tak šikovně, že se to dá zamaskovat obyčejným klihem, dopis samotný je psán elfsky a je poměrně naškrabaný. Snad minutu se snažím louskat tu jednu větu co v dopise je.
Mé podezření se potvrdilo, neboť je v něm napsáno "Máte mé svolení zabít rukojmí". Zpočátku neříkám obsah dopisu a opatrně se vyptávám, co kudůk ví o tom dopisu a je mi jasné že kudůček je jen poslíček. Vyptávání mi přerušil Dagonův zoufalý řev. "Néééé" neslo se celým hvozdem. A pak znovu a ještě jednou, už silněji, neboť Dagon směřoval k nám.
"Nemluvte na mě" vrčel vzteklý Dagon a kudůk poprvé vylezl v sebeobraně na strom. Nechali jsme ho tam, a vyzvídali na Dagonovi jak se mu vedlo, i když to bylo zřejmé na první pohled
Dagon vyprávěl jak šaman kolem něj kroužil a zpíval nějaké zaklínadlo, přičemž si povšiml, jak mu sekera rosolovatí. To se mu nelíbílo a tak uprosil šamana, aby tu sekeru pohřbil. Šaman svolil a vykopal rychle jámu právě tak velkou na sekeru. Dagon tam sekeru vložil a v duchu se smál - Šaman díru zahrabe a on, protože tu sekeru má přidělanou na řetězu k ruce pak jen zlehka cukne, sekera vyletí z jamky a on s ní uteče.
Jenže když šaman začal opět zpívat Píseň Rosolu začal Dagon spěchat. Trhl sice za řetěz a stihl od šamana zmizet za hranici vesnice, leč zrosolovatělý řetěz se přetrhl a tím, že Dagon přešel hranici vesnice se do ní nemohl vrátit - vesnice zmizela…
Nemoha Dagonovi pomoci jej nechávám svému osudu a říkám že je čas opět začít hledat Jalmavu. Hned zčerstva ji začínám volat ve všemožných jazycích které ovládám a to včetně Súrštiny. Přijde mi, že mě Jalmava slyší, leč mi nedpovídá …
Dagon ji začal volat taky, neb si zřejmě pomyslel, že by jej Jalmava mohla dostat zpět do vesnice. Přeci jen je to magický a hlavně inteligentní tvor. Kudůk ho však svými řečmi dohnal do stavu mírné zuřivosti a tak se Dagon rozhodl, že ho ze stromu sklepe. Opřel se tedy do stromu a jedním rázem ho vyvrátil. Kudůk spadl šikovně a z malé výšky, do poslední chvíle se držel větve stromů a pak skočil. Měl i čas se sesbírat, ale Dagon ho nehonil, neboť si uvědomil, že zabil strom a tak se ho jal zasadit.
V okolí je ale zjevně příliš mnoho magie, neboť strom velice rychle seschl a pokroutil se. Navíc se před ním objevil poraněný… nebo poraněná… no prostě strážkyně stromu neurčitého pohlaví. Vrháme se všichni na pomoc, Dagon zalívá strom, Mrakoplaš a já léčíme pomocí lektvaru rudého kříže a první pomoci…
Strom a jeho strážce jsou propojeni, léčení jednoho působí na druhého, ba i ta zálivka stromu pomohla. Strážce omládl, takže vypadá jako desetileté děcko a strom se zazelenal. Ještě to ale chtělo maličko něco udělat, protože to léčení ještě nebylo tak dokonalé jak by mohlo být. Vzal si to na starost Dagon.
Vysvlékl se na to z brnění, které mi nechal u nohou a šel se objímat s tím nemocným stromem. Chvilku se nic nedělo a pak se Dagon rozplakal. Vidět plakat "dvojnohou přerostlou krávu" (jak nazval Dagona před tímhle děním kudůk) je zážitek na celý život, zvlášť když se Dagonovo slzy po dopadu na zem mění v drobné bílé kvítky. Kde já je jenom viděl…
Přímo ve hvozdu jsem si nevzpomněl, ale později mi bylo připomenuto, že jsme se s těmihle kytičkami před třemi lety setkali u rusalek[2]. Ono vzpomínat nebylo ani kdy, protože Dagon zařval tak mocně a nečekaně slovo "žij" že jsme se všichni lekli a utekli od něj…
Když jsem se zklidnil a vrátil se zpět, už nevidíme ani dítko ani strom. V místě, kde měl ten strom kořenový val je teď díra a Dagon tam usilovně hrabe. Jeho jedna ruka krvácí, neb zjistil, že je pod stromem něco kovového, co tomu stromu vadí v růstu. Byla to totiž původní Dagonova sekera, kterou zanechal před hodinou ve vesnici…
Minotaurův řev a mé hulákání "Jalmavo kde jsi" ve světových jazycích přilákal nějakého hraničáře se psem, jež přišel právě v okamžiku, kdy jsem měl opět úspěch se súrštinou - někdo přijímá, ale neodpovídá. Přišly ke mě tři malinké humanoidní postavičky v prostém šedém oblečení a dle obličejů bych je možná nazval slůvkem Albínci. Pokouším se s nimi komunikovat v jazyce sůr, ale tváří se nechápavě. Jsem z toho mírně v šoku, protože jsem si jist že má slova slyší. Vypadá to, že se mi pokoušejí něco sdělit pomocí gest…
Nakonec na mě promluvili v obečtině. Řekli na ně slovo "Plák" a já jim v okamžité inspiraci odpověděl "Fňuk"…To Mrakoplaš věděl hned jak na to - zkusil jim nabídnou zlaťák a posléze i stříbrňák. A to bylo to správné - albínci chtěli stříbrňáky! Jeden z nich si ho přebral a utíkal do křovíčka, odkud se ozval patnáctihlasý chorál zpěvně pronášející slovo "Plák". Dva zbývající albínci se na mě koukali a tak jsem vydoloval z měšce jeden ze dvou stříbrných co jsem měl u sebe a věnoval jim ho. Podobně se pak přidal ještě někdo z našich, ale to už jsem si to mašíroval za tím mým albínkem, abych viděl co s tou stříbrnou mincí bude dělat.
Albínek doběhl ke své rodině, zvedl minci nad hlavu, a pak s mincí doslova fláknul do studánky. Udělalo to takový zvláštní zvuk znějící jako "Pláák"… Ve studánce už bylo několik stříbrných věcí, všiml jsem si poháru a dýky. Zalehávám poblíž studánky a sleduji albínky. Docela mě zaujali - vypadají trochu jako lidé, ale současně jako by v sobě měli i něco zvířecího…
Chvíli jsem je sledoval a pochopil, že z nějakého důvodů se chovají jako uctívači stříbra a už už se chystal že jim obětuji i svůj poslední stříbrný z měšce, když se situace změnila. Zafoukal vítr a přinesl závan kazícího se masa, což mi připomnělo bývalého přítele Gora, když jej píchnul ten zlý chodící strom a tak jsem se pozvedl na rukou a nahlédl za keř. Albínci zde měli mrtvou srnu a její maso začínalo hnít. Zřejmě mělo maso správnou vůni a chuť protože začali na srnce hodovat a rvát ze srnky syrové maso. Pro distinguovaného elfa z vyšší společnosti by to nebyl moc hezký pohled, takže by hlasitě protestoval, mě stačilo se odvrátit zpět ke studánce se stříbrnými věcmi. Viděl jsem už tolik zvířat[3], zvyků a obyčejů, že už mě skoro nic nerozhází a tohle je "nic"…
Dagon však vytáhl na albínky sekeru, sám nechápu proč. Chyba ale byla v té sekeře, byla totiž postříbřená a albínci na ní naskákali a křečovitě se jí drželi. Nojo, chovají se jako Tuloušci[4]! docvaklo mi v hlavě, když jsem si porovnal chování albínků a tuloušků, a také jejich podobnost v ústní dutině a ve tvarování svalstva…
Situace byla náhle lehce komická. Albínci chtěli sekeru, Dagon chtěl sekeru, a nikdo neměl vrch. Dagon zkusil albínky topit ve studánce, ale to se mu nemohlo zdařit, neboť studánka byla plná jiných věcí…
Rozlousknul to kudůk. Vzal další stříbrnou minci a tanečním krokem a zpívaje obtančil studánku. To Albínky zaujalo a jali se tančit za ním i pár těch z Dagonovo sekery. Vytvořili takového hezkého hada… A já je sledoval :-(
Mezitím Dagon jednoho albínka ze sekery zabil a další albínek mu odkousl kus masa z krku, ten byl posléze zabit též… Dagon se zatvářil vítězoslavně a přišel k nám a v tu chvíli jsem zavolal na kudůka, že už to stačí. Ten věnoval albínkům minci a ti celí šťastní běželi ke své studánce přidat další stříbrný poklad…
Následující dění u studánky mě bude hezkých pár let strašit ve snech, o zlém svědomí raději ani nemluvě. Přemýšlím nad tím znovu a znovu. Mohl jsem to řešit mnohem lépe, ale už jsem přespříliš zpohodlněl a řešení mě napadlo pozdě…
Dagon totiž vhodil ke studánce alchymistickou výbušninu, jež do pár okamžiků vybouchla a kolem nás prolétlo pár zkrvavených chuchvalců. Okolí studánky zrosolovatělo a sykavý hlas pronesl "JEŠTĚ NEJSTE HODNI SETKAT SE Z JALMAVOU!"
Je úplně jedno, jestli byli albínci stvořeni kouzlem nebo byli skuteční, testem svého chování a smýšlení jsme neprošli ani jeden. Při ošetřování Dagona jsme se ho ptali proč to učinil a jeho důvod - že prý jedli shnilé maso a proto je zabil…
Ze zbytku dne už si nepamatuji skoro nic, vědomí mi zastírala šedavá mlha. Kudůk na nás vypustil ze svitku kostlivce a pak vylezl na strom. Nedokázal jsem na Dagona seslat létající kouzlo[5] a tak kudůk dokázal utéci…
Tak snad příště Jalmavo…
(zbytek stránky zůstal v Haeppovo kronice bílý)
)
[1] Je to neuvěřitelné, ale zahájil jsem pátou sezónu hraní na ostrově Plexis, a z toho čtvrtou sezónu s postavou Haepp Modřinka
[2] Příběhy Haeppa Modřinky, kapitola čtvrtá
[3] Na Plexisu a jeho okolí jsou zastoupena snad všechny zvířata našeho reálného světa, například i tuleni. Ale pozor, tučňáky zde nenajdete. Prý chyba Matrixu :-)))
[4] Tuloušci jsou popsáni v kapitole šesté. Jinak Albínci jsou asi vyšší vývojový stupeň Tuloušků, pokud přijmeme onu pomýlenou teorii o vzniku lidí ;-)
[5] Modřinka si do svého deníku své fatálové kouzlo nezapsal, přesto by byla škoda kdyby popis toho co se dělo upadl v zapomnění…
Bylo to zvláštní, ale po seslání kouzla UFI Dagon nevzlétl, zato já se cítil jako bych zhubl. Hm, že bys to kouzlo seslal Modřinko na sebe? pomyslel jsem si a zkusmo poručil kouzlu. Nic se nestalo. Asi jsem to kouzlo zkazil, pomyslel jsem si a znovu se dotýkám Dagona. No tedy spíše se chtěl dotknout, neboť má ruka šla skrz něj. Ostatně ruka ducha projde skrz cokoliv. A hned mi to došlo: Lehkosti jsem dodal sobě a to až příliš! Dělat se s tím nedalo nic, mluvit mi nešlo, a musel jsem odcouvat od Dagona, který se mě úspěšně pokoušel rozfoukat. Nejsem tedy duch ale spíš nějaký hybrid :-( Musím seslat kouzlo tak, jako když jsem byl na univerzitě v sudu z vodou…