Haepp Modřinka z Bílého Kamene

19.dubna 2005, odpoledne
(čas hráčů 18.dubna 2005)

Poslední dobou se mi nějak začíná stávat, že se zaseknu na obědě, nebo že po obědě usnu. Dnes, 19.dubna jsem se pro změnu zasekl na obědě tím, že jsem se zakecal zde v Saxisu s jedním místním človíčkem…

Po obědě jsem vyběhl a zjistil, že přátelé už jsou opět pryč, pro změnu odcestovali do Cvočkova. Copak tam asi chtějí? Pěšky se mi je moc honit nechce a tak se zkusmo ptám v karavan centru, zdali by mi byl dostavník ochoten zastavit případně i v půli cesty a prý by byl. Samozřejmě se platí předem a při předčasném vystoupení nedostanu část peněz zpět ale na to jsem přistoupil. Když už pojede dostavník prakticky jen kvůli mě :)

Nakonec jsem stejně musel dojet až do Cvočkova na náměstí, kde jsem měl mimořádné štěstí. Přátelé totiž stáli asi dvacet metrů od místa, kde dostavník zastavil. Byly to známé tváře - Tempest, Křemílek, Tuvok a pak další dva elfové. Eldara jsem poznal hned, a bylo mi jasné, že Tempestovi začnou problémy, zvlášť když mu již přátelé říkají, jak "léčil" muže pod stromem. Tuvok zrovna naznačoval, že to byl tutově druid…

Cizí elf se mi představil jako Filingol. Byl to ještě mladík s dlouhým lukem na zádech a loutnou v rukách… Tuvok mě mezitím hlasitě pozdravil: Ahoj Haepe! Neznámý muž stojící u svého koně poblíž nás sebou trhl, ač mi mým (ne)cvičeným okem neušlo, že se to pokoušel tajit. Muž se odšoural k Tuvokovi a začal si s ním špitat. Tuvok mu odpovídal pro změnu dost nahlas. Poslal jsem k nim špehovat ďáblíka a díky němu jsem pochopil že muž chce mluvit se mnou. No budiž, řekl jsem si, co se mi může stát, když kolem mě stojí tolik přátel a tak jsem nabídku na hovor přijal.

Onen člověk mi podal list:

No úžasné, řekl jsem si, a co teď? Všechno v listu odpovídá, dokázal by to někdo padělat? A co mám teď říct přátelům? Všechno postupně Modřinko, napomenul jsem se. Začneš tím, že do toho zamotáš přátele. A jal jsem se tak činit. Pochopitelně se to neobešlo bez dalších otázek. Ty jsem utnul tak, že se nebudeme vybavovat zde na náměstí, kde nás může kdekdo odposlouchávat.

Náš cíl bude ve Varpu a bude to blond elfka řekl mi muž, když se mi z něj konečně podařilo vymámit o co jde. Budu sám žalobcem, soudcem i katem! Ano, toho si nešlo nevšimnout, sekyru jeho koník připnutou k sedlu má. Přátelům naznačuji, že tu elfku známe, že je to naše známá elfí zlodějka, jež zde na ostrově řádí jak černá ruka. Ostatně jsme se s ní už mnozí setkali říkám a ani se snad nad tou lží nezačervenám. Nevím ve skutečnosti o koho jde :-/

V průběhu naší cesty se setmělo a přátelé začali hledat pochodně a lucerny. Bylo okaté, že se nikomu vlastně doopravdy svítit nechce, takže jsem luskl prsty a rozsvítil kouzlem…

Kouzelné světlo zaujalo později proti nám jdoucího trpaslíka. Ehm tedy trpaslíka - vzrůstem a rozložitostí těla by to trpaslík byl, ale tenhle neměl žádné ochlupení pod bradou, žádný vlas ba ani obočí. A proč tedy nemohl být trpaslíkem? Byl tu totiž jeden zásadní rozdíl. Trpaslíci neplápolají plamenem.

Úplně na počátku jsme si mysleli, že je to trpaslík postižen něčím podobným, čím byl Sábel, ukázalo se že tomu tak nebude. Při každém našich slově Oheň, hoří a dalších podobných se jakoby rozhořel o něco víc. Rozlousklo se to v okamžiku, kdy nám měl ohnivý trpaslík říci své jméno: Zvláštní, nikdy jsem jméno nepotřeboval, jsem Ohnivec. Wau, první setkání s ohnivcem popsaným v mém školním magickém bestiáři na univerzitě ve Velvétu!

Muž, jež mi přivezl úkol mezitím pokračoval dál. To mi dožralo: Tady hrozí zapálení lesa a on si jde dál?!?

Nakonec se to rozřešilo samo. Ohnivcovi se zalíbilo moje kouzelné světlo a uvolil se, že půjde s námi a to těsně za světlem…

Šlo se tedy dál, kamarádi se ohnivce vyptávali jak dlouho je na ostrově a tak. Ohnivec neodpovídal moc přesně, vznikl kdesi u jezera v době, kdy odtamtud zmizel Sábel (naší zásluhou…). V tu chvíli došlo mé kouzlo Luxmen, takže Ohnivec posmutněl, ale zatím jsem další světlo nekouzlil, mezera mezi stromy byla dost velká na to, aby nám měsíc zvládl svítit na cestu. V tu chvíli Tuvokův psík Střela zavrčel - někdo nás sleduje. Pokývl jsem hlavou a zapadl na jednu stranu cesty a Tuvok zapadl na druhou stranu. Ďáblíka posílám kus zpátky na hranici naší kontaktní vzdálenosti. Ostatním nic neříkáme, budou pokračovat dál v cestě…

Sotva udělal Křemílek dva kroky, jakoby kouzlem si povšiml, že tam nejsme a začal to vyřvávat na lesy. Někdo mu ale řekl, že jsme asi šli na záchod takže toho nechal, ale i tak jsem měl pocit, že náš původní pronásledovatel toho na chvíli nechal. Pak ale ďáblík zahlásil a o chvíli později i já na vlastní oči spatřil tři netopýry. Mohli vystupovat jako živé matrjošky, protože co netopýr to jiná velikost. Soudě ale podle štěknutí Střely to jsou upíři, minimálně ti dva větší.

Pak to začalo jít od desíti k nule. "Cadachi" mi před očima zmizel (kouzelník???), jeho kůň od nás popoběhl o deset sáhů. Křemílek si nasadil své letecké brýle aby mohl snadněji a hlavně rychleji létat a začal nadávat kdo že mu zapatlal okuláry. Jeho hlas se od nás vzdaloval. Já se pokusil vyčarovat světlo, aby bylo lépe vidět, jenže jsem kouzlo zkomolil a seslal na sebe tmu. Světlo od ohniváka již nebylo, neboť pár vteřin předtím shořel na prach. Všichni povykují něco o obrovi rváčovi se dvěma hlavama a že prý každá hlava má jedno oko. A obr že je prý na stromě a že už půlden předtím napadl Tempesta.

Aby toho nebylo málo, ozvalo se mi v hlavě v Sůrském^[2] jazyce: "A kdo by to měl být?". Odpovídám zkomoleně v súrštině, že nechápu o čem mluvíme. Odpověď mi přišla v obečtině "mluvíme o nemrtvých mezi námi". Děsím se - jednak nemohu zrušit to bláznivé kouzlo, ani ho přebít novým kouzlem "Světla" a dokonce nemůžu vycouvat z té tmy, pohybuje se spolu se mnou. A druhak do toho na mě někdo mluví súrštinou o nemrtvých a já netuším kdo to je…

"Je snad někdo další zde na zemi nemrtvý mimo asi třech ve vzduchu?" vznáším dotaz na neznámého - zřejmě na Eldara. Ano, nikdo jiný to podle mě být nemohl…

Další dotaz vznešený na mě už nepřišel obr prý seskočil dolů a poměrně dobře reagoval na Tuvoka, Tempesta se opět pokoušel napadnout. Že by pociťoval…

Po asi patnácti minutách tma pominula a já vidím Zelixe a jeho druha Tolitura. Cítím se tak divně…

20.dubna 2005
(hrací čas: 25.dubna 2005)

Cadachi mě naložil na koně skoro hned poté, co jsem se (prý) zhroutil v křečích na zem. Spíše mě ohnul přes hřbet koně a za pomoci Eldara mě dopravil do Varpu. Léčitel - stařeček Ratolístka - konstatoval infekční chorobu a mě i Eldara (!) hospitalizoval.

Když jsem se probral druhý den, zjistil jsem, že jsme měli návštěvu, ale nekompromisní stařeček za mnou družinu nepustil…

Dozvídám se též, že je Tempest po smrti - byl obviněn z vraždy, chycen a zatčen. Neznámo proč utekl  z vězení a druhý den řeka přinesla jeho utonulé tělo zamotané v rybářské síti.

To je tak podezřelé až to bolí…

(pro nemoc neodehrál hráč Haeppa čtyři sezení)

23.dubna 2005
(hrací čas 16.května 2005)

Dědeček Ratolístka ke mě přišel a řekl mi, že mě sice chtěl pustit ven až zítra, ale že tu ráno byli moji přátelé s tím, že mě potřebují v hospodě U Pstruha. Sice jsem už díky magickým schopnostem Ratolístky zdráv, ale ještě nebudu v kondici.

Zkusil jsem Ratolístkovi nabídnout nějakou sumu za mé zrychlené vyléčení pomocí magie, ale byl jsem odmítnut. Ještě jsem musel být připitomělý, protože jsem se ani nezeptal, jakého boha Ratolístka vyznává, že bych přispěl v nejbližším chrámu…

Po odchodu z domku Ratolístky si nešlo nevšimnout, že lidé zde ve Varpu jsou nějací zamlklí. Hm, asi nějaký smutek za někoho významného, pomyslel jsem si a vešel do hostince. U hostinského jsem si dal něco na chuť k pití a optal se na přátele.

Ti tu prý byli a on, hostinský, má všem říkat, co se ho zeptají, že jsou "na křižovatce". Nechal jsem za tuto radu a za pití celý jeden stříbrný a obdržel další radu zdarma: "Dejte si pozor na Tuloušky" Nechtěl jsem dělat hlupáka a tak jsem jen přikývl a odešel z hospody.

Strážný u zavřené (!) brány mě též upozornil na Tuloušky. To už jsem se nad tím zamyslel a pochopil, že lidi zde ve městě nejsou smutní, ale že se něčeho bojí. Zkusmo oslovuji onoho strážného s tím, že Tuloušky neznám. "Jsou to maličké příšery které žerou lidi" zněla odpověď. Pokrčil jsem rameny - to bude určitě nějaká pověra, asi nikdy neviděli šavlozubou veverku, pomyslel jsem si, ale nahlas nic neřekl a vyrazil za město.

Po pěti minutách chůze na mě z vrchu bafnul Křemílek. Přistál vedle mě a já si povšiml jeho nového kožešinového límce. "Nazdar Haeppe, nechceš svého Tulouška?" řekl a zatahal za to zvíře co měl ovinuté na krku, které mi připomínalo sysla. Dost jsem se lekl a odskočil do křoví, abych po chvilce pochopil, že tuloušek se rád "tulí" a že nejde sundat, ale Křemílek měl svůj nápad - že si koupí klec a s mojí pomocí do ní tulouška nacpe.

Klušeme tedy zpět do města, kde mě ale Křemílek odkazuje k hospodě U Pstruha a sám se pokouší nakoupit klec… Nakonec přinesl klasický kameninový hrnec na skladování másla zakrytý pokličkou a převázaný provázkem. Tuloušek byl již uvnitř.

Spolu vstupujeme dovnitř a než stačím cokoliv Křemílkovi říct, dává hostinskému zlaťák a ptá se ho, kde jsou naši přátelé. Hostinský mu sděluje, že už je čtvrtý, co se ptá a že už jen za poskytování téhle informace vydělal tři zlaté a jeden stříbrný. Křemílka to stejně jako mě zarazilo a ptal se na popis těch tří. Pochopitelně, tím jedním jsem byl já :-) Druhý byl Cadachi a třetím někdo, koho já neznám, ale koho zná Křemílek, protože se lekl. Urychleně jsme se tedy z hospody zdekovali a poklusem běželi na křižovatku.

To, že Křemílek ve městě chodí po svých mě překvapilo, ale bylo mi samotným Křemílkem vysvětleno, že kdosi, kdo umí létat, vykradl místní věž. Proto je létání zakázáno. Zajímavá historka, ale ne pro tuto chvíli, když běžíme za přáteli na druhou stranu…

Doběhnout se nám ale hned napoprvé nepodařilo. V jednu chvíli za našimi zády zapraskalo křoví a vyběhla po nás bachyně, která nás nenechala na pochybách, že někde poblíž má mladé. Copak Křemílek, ten to měl jednoduché, poručil démonovi v botách a ten jej dostal do vzduchu, ale mě se únik nezdařil. Ve zmatku jsem zapomněl na svoje nové kouzlo Leť a pokusil se použít kouzlo Hyperprostoru. Kouzlo se povedlo, ale směřování svého těla jsem fatálně pokazil, přistál jsem totiž Křemílkovi na zádech, což jeho démon nerozdejchal, takže jsme šli k zemi. Nějak se mi podařilo seskočit, takže se mi nic nestalo. Bohužel, o dvě vteřiny později ně nabrala bachyně tak ošklivě, že jsem se proletěl do křoví. Po dopadu jsem spatřil nevyhnutelné - obrovský šlic přes pravou nohu. Nezbylo mi nic jiného, než se přískoky dostat ke stromu a vylézt na něj… Až pak se bachyně uklidnila…

Křemílek nemoha nevidět moje krvácení doletěl pro Tuvoka na křižovatku, já si mezitím provizorně krvácející nohu obvázal kusem pláště.

Spolu s Tuvokem se objevil mladičký půlelf se zlatými vlasy a modrým kukučem a společně jsme poodešli kousek blíž ke křižovatce, ale ne zas až na křižovatku. Nepochopil jsem přesně důvod, protože hostinský už pár lidem řekl, že budeme na křižovatce, ale ti, co nás údajně sledují nemusí hned vidět, s kým se tam máme setkat. Má to být přímo Cadachi, ale přilétavší Zixel se tváří, že tam má být někdo jiný.

Měl jsem čas se optat Tuvoka na tuloušky a bylo mi odpovězeno, že tuloušci vylézají 1x za dvanáct let, aby se najedli. Jejich "invaze" trvá týden a pak opět zalezou na dvanáct let… Tuloušci vypadají jako silně odchlupený sysel s modrýma očičkama. Nemají prý žádnou inteligenci, což se mi nezdá, protože už způsob jejich lovu mě zaujal. Samotný tuloušek vám neublíží, ale když jich je víc, tak vás doslova umačkají…

Mezi nás se později vetřel nějaký lumpík, který chtěl vytlouct ze Skřivánka nějaké dlužné peníze. Bylo pro něj zklamání, že dotyčný už je dlouho zavřen…

Později to začlo být zajímavé a pro mě zamotané. Nevěřil bych, že se za čtyři dny co jsem byl u Ratolístky toho uděje tolik, že to zcela nepochopím. Nakonec po pokusu předání neexistujícího balíku Zelixem a předáním skutečného balíku tím lumpíkem jednomu vesničanovi čekajícím na křižovatce došlo k výslechu vesničana a rozbalení balíku. Byla v něm hlava děvčátka tři dny stará …

24.dubna 2005
(hrací čas 23.května 2005)

Jsem z toho všeho trochu zmaten a nakonec jsem se od družiny oddělil a šel spát do hospody… Dnes ráno jsem si něco oběhal ve městě, poobědval a pak se pokusil znovu vyhledat přátele. Ti se mezitím podle všeho dostali do dalšího dobrodružství, protože jsem ledva vyšel před hospodu a už tu byl Křemílek a halekal, že potřebuje hoodně moc pochodní. Když je sehnal, běžel rychle zpět, ale bez koně nemám šanci jej dohonit. Ještěže ale vím, kam mám pádit…

Doběhl jsem na místo sotva dechu popadaje a zde zjistil, že je tu další elf Rael, ostatní se s ním seznamovali a hlasitě se dohadovali, co že se jim to vlastně otevřelo. Z jejich vyprávění jsem usoudil, že na louce se „nějak“ otevřela trhlina kamsi do podzemí a přátelé jej lehce prozkoumali. Popisek jejich cesty si nechám na za chvíli, protože se moji přátelé rozhodují, že tam půjdou znovu, tentokrát ale na jediné možné křižovatce odbočí na druhou stranu.

[1] Nekoukejte na mě, já taky nevím co je CADACHI :-)

[2] Súrština - jazyk vodních lidí používaný pod vodou. V podstatě obečtina pronášená telepaticky

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )