Sedím v klášterní cele a vzpomínám na meditace a na setkání. Na klášter padá noc…

Jak si tak sedím přikrčen v buši (ještě předtím, než jsme šli k osamocené, asi strážní věži - znaveni horkem ),poslouchám jak ševelí listí, mám pocit že po cestě ze severu, kam se vydali ostatní, něco běží po cestě. Přestože ležím v trávě už dlouho, až teď vnímám, jak se linou odevšad omamné vůně trav a pryskyřic…

Ten kdo se blíží není človek, je to zvíře… Ty zvuky co vydává je takové ťapkání

Vidím jak přiťapkává pes. Má čenich u země a doslova luxuje cestu. Není to ale klasický pes, kterého používají lovci či osadníci… Nemá obojek, ale přesto je ve výtečné kondici…

Pes se zastavil, zvedl hlavu a nasává pachy z vašeho směru. Zavrtěl ocasem a jednou krátce štěkl. Teď je vidět, že je to fena. Spíš než slyším nebo vidím, cítím, že někdo jde za psem. Možná jeho pan… Od pohledu to je cvičený divoký pes…

Fena se otočila zpět za svým pánem. Čeká a radostně vrtí ocasem. Chce už už vyrazit, ale výcvik ji zadržuje. Vidím jak se po cestě kolébají 3 malá štěňátka a pletou se mezi nohama Krasné paní. Paní z nejkrásnějších, paní s medovými vlasy v zelené kazajce a hnědavé suknici.

Fena už to nevydrží a vyrazí jí v ústrety. Okamžitě začíná olizovat své ratolesti. Paní pokyne a všichni spěšně pokračují po cestě ke stanici. Za pár okamžiků už po nich není ani vidu ani slechu

Byla li to bohyně, jako že jsem si tenkrát nebyl jist, necítil jsem chuť před ní předstoupit. Tenkrát jsem cítil, že setkání s bohem ještě nejsem hoden. A nebyla-li to bohyně, bylo bezpečnější zůstat v úkrytu…

Teď, když o tom přemýšlím, nejsem si tak jist, zdali jsem tenkrát uvažoval správně… Jestli jsem nebyl ustrašená baba…

Předchozí: Vzpomínka na první setkání "třetího druhu"
Následující: Vzpomínka na třetí setkání "třetího druhu"