Do zorneho pole Paulovi cosi vstoupilo. Ne cosi ale kdosi se nad nej sklonil. Slunce z medove zbarvenych vlasu vytvorilo jakousi auru kolem zastineneho. Je nezretelny ale zda se, ze neco Paulovi povida. Ten vsak slysi jen sumneni listi. Primhouril zrak, aby lepe videl na rty. Ano, ta divka jej vola jmenem. Ale proc ji neslysi? Paul se rozhodl posadit, aby jej neoslnovalo slunce, a…

… a pak se necekane probudil.

Předchozí: Meditace v klášterní cele
Následující: Vzpomínka na druhé setkání "třetího druhu"