(odehráno 8.4.2002 15:10) Sedím v klášterní cele a vzpomínám na meditace a na setkání. Na klášter padá noc… Před další vzpomínkou jsem se napil vody ze džbánu. Přece jen, tato vzpomínka není z těch příjemných.

Tenkrát jsem vlezl do věže a následně do podzemí. Zaujalo mě jedno místo v chodbě, které bylo naprosto beze smítka. Opatrně jsem na něj jednou nohou našlápl…

Zatočil se se mnou celý svět….. A pak jsem pocítil, že mám hlavu v něčem horkém. Můj vlastní nos signalizoval, že cítím síru. Po otevření očí mi nemohla uniknout černá, divně zvlněná stěna těsně přede mnou. Sotva pár coulů, přesto, že to není normálně na tak krátkou vzdálenost vidět ostře, vidím dobře…

Ta stěna je tmavá, ale jakoby žhnula vnitřním ohněm, něco jako stydnoucí láva přikrytá krustou pod kterou stále teče tekutý kámen.

To už jsem vnímal lépe a lépe, takže jsem si uvědomil, že celá má hlava je tím obklopena. Ta věc je horká a nespaluje mě, uvědomil jsem si hned poté. Zkusil jsem se pohnout, ale nešlo to. Něco mě drží za krk ve své tlamě a drží mě ve vzduchu. Jsem rád, že vůbec dýchám…

Bolest cítím, ale bolí mě spíš ta hlava než krk. Rukama jsem nahmatal kůži - kůži hada. Dunění které stále slyším zesílilo, rozeznávám jako by to dunění bylo hlasem. Kdosi vedle te tlamy pronesl velmi nahlas tím dunivým zvukem. "Ustup Gainan, zde nemáš co dělat."

Ozvěna toho zvuku se rozdrnčela i uvnitř té tlamy, až mě téměř ohlušila. Bože pomož! myslím si a zamáchal jsem rukama, aby si mě dotyčná všimla…

Teď, když si tu vzpomínku vybavuji, tak si uvědomuji, že jsem byl úplně slepý a hluchý ke všemu, co jsem viděl a slyšel. Už tenkrát mi mělo dojít, že Gaila = Gainan, ale to ne. Jsem zvědav, na co ještě přijdu a co mi ještě uniklo… Ale zpět ke vzpomínce…

Slyším nádherný hlas, jakoby se mísilo šumění listí se zurčící vodou horského potoka a zpěvem ptáků. "Okamžitě ho pusť, Echolagu!!! Paul patří mě!!!". Dunivý hlas na to řekl:"Sloužím Espinovi, neposlechnu tě!!!"

"Pěkně sloužíš, podívej se na Kaila. Jak to vysvětlíš Espinovi?" "Strážím bránu proti všem, to je Espinovo přání." "A je pranim, nicit jeho poutniky?" "uaaaaaaa, odejdi" "Pust Paula, a ja pomohu Kailovi." "UAAAAAAAA, dobra. Ovsem odejdi ihned."

Zbystřil jsem "Bránu?!?" probíhalo mi hlavou a zkusil jsem Echolaga nejprve lehce pošimrat pod nosními dírkami, neboť jsem se domníval, že by mě mohl vyplivnout…

Hned vzápětí cítím, jak se zvedá z hrdla velké horko. Pak náhle mou hlavu obklopil spalující žár horkého ohně. Začal jsem padat obalen plameny…

Padám a padám, až mě náhle pohltila voda aniž jsem citil naraz o hladinu. Ale což, hlavně že plameny jsou pryč.

Docházel mi dech a tak jsem urychlil stoupání ke hladině. Když jsem se ocitl na hladině, spatřil jsem, že hladina vody se táhne chodbou až ke stěně. Šlapu vodu… Na hladině stála Gaila oděna v pláštěnku z peří barevných ptáku, zlaté vlasy v barvě obilí jí plápolaji ve vetru. Stála sotva sáh od oné zdi uprostřed vyčištěného prostoru. Ve vlnkách se odrážel žulovy vzor…

Za jejími zády rudě září 3x3 runy vyryté ve zdi

"Myslim, že jsi vše slyšel. Hlas Echolagových hlav se nedá přeslechnout," promluvila pani

"eee, slyšel " zareagoval jsem, překvapen tím, koho vidím a s kým mluvím…

"Pak jistě víš, že nyní i poté, bude na tobě, abys za svou chybu zaplatil, pomocí Kailovi." řekla paní a pokračovala: "Střez se starých bran, zapomeň na ně, patří Espinovi." Načež se obrátila a prošla zdí , kde byly ty runy. "Ano, má paní" stihl jsem říct ještě předtím, než mě oslepila rudá záře tak,že jsem musel zavřít oči…

Už tenkrát jsem si uvědomil, že jsem se nezeptal na to nejdůležitější - Jak rozeznám brány?

Když jsem se z toho setkání probral, cítil jsem zvratky a nalezl Rolandu v bezvědomí…..

Předchozí: Vzpomínka na druhé setkání "třetího druhu"
Následující: Bylo tohle další setkání "třetího druhu"?