čas: podvečer… [Předchozí část deníku]

Představený kláštera (Uriáš) nám sdělil, že: Po prvnich zkusenostech s Temnotou v ulicich a v chramovych zahradach se obavame vstupovat do sklepnich prostor chramu. Predstaveni vydali zakaz vstupu, dokud nebudou katakomby provereny. Nikdo se k tomu ale zatim nema a… a ani se mu nedivim, ten prikaz vydat. Mozna by to bylo neco pro vas. Videno nebylo nic. Pouze podezrele zvuky. Precijen radovi bratri, kteri tam lezi od te doby, co nadesel jejich cas, by nemeli vydavat zadne zvuky. Mno a mysi takove zvuky take netropi…

Co překvapilo Kaila bylo to, že si nesmí bez dovolení prohlížet knihy v cizím regále. Mě pro změnu překvapilo to, že Uriáš (podle svých slov) přináší knihy z knihovny sám a že se smějí studovat jen v téhle místnosti…

Uriáš na nás byl tak laskav, že nám uvolil odpočinout si v celách kláštera, jako místní mnichové… Klášter je umístněn na jednom z ostrůvků na řece, kam nás má odvést akolyta. Ten ale, jak se zjistilo, měl vyřízlý jazyk… Byl jsem v šoku: Takhle se tu chovají k lidem? To jim nařizuje jejich bůh?! Nebo to byl trest za nějaký prohřešek?

Drakel mě požádal, abych se mu koukl na jeho zranění. Sdělil jsem mu, že si v klášteře vyprosím nějaké látky na obvazy, ale v duchu mě běžela pochybovačná myšlenka, jestli tohle zvládnu. Uriáš nám totiž sdělil, že když nás někdo načape v místech, kam nesmí přijít nepovolaný stihne nás smrt. Jenže s akolitou rozmlouvat též nemůžu a to pod stejným trestem…

To bude dilema… Rozhodl jsem se, že si vlezu na příď loďky, sedni si tam a promyslím to… ehm, tedy když na to bude čas. Přece jen mě trošku děsí to co se děje na zemi s těmi příšerami - co když budou i ve vodě? Takže si raději dám luk do klína a šípy taky poblíž a budu tak nenápadně připraven na případný boj. Možná si řeknete, proč jsem si nezaložil šíp do luku a proč jsem nedržel luk v poleze, ze které se obvykle střílí. Inu, nechtěl jsem vyvolávat paniku…

Cesta proběhla v klidu a já si uvědomil, že nám Uriáš zakázal s akolity rozmlouvat, nikoliv na ně promluvit… Vždyť jak bychom akolitům sdělovali, kam nás mají doprovodit? Ano, to jsem vám taky neřekl, můžeme z cel vycházet, ale jen s doprovodem…

Onu věc nám sdělil i bratr Malches, který si nás převzal od akolity-převozníka… Poždal jsem tedy Malcheze o svolení postupně navštívit své přátele a trochu je doléčit a samozřejmě jsem požádal i o látku na obvazy… K tomu jsem dostal svolení a akolita mi donese to, oč požádám… Malchez byl i svolný k tomu, že jej smíme navštívit v sedmém patře v opatově pracovně. Já tuto možnost nevyužiji…

Naše "hostinské" cely byly v druhém patře. Akolita sloužící na našem patře mi donesl obvazy a dononce i dezinfekce a hojivé tinktury. Obešel jsem tedy své přátele a odpomohl jim od problémů. Až pak jsem ošetřil své rány…

Trochu se pokusím meditovat, jsem již zela bez Síly. Snad mi to půjde….

Předchozí: Rozřešení problémů
Následující: Meditace v klášterní cele