|
Vyhledávání na těchto stránkách
Loading
|
1. října 2013, les u města Ater, čas svačiny
(hráno 11. října 2013)
V minulé kapitole jsme našli mého tatínka Sýčka s boulí na hlavě ve vývratu a raději jej odeslali domů do hospody - byl statečný a došel si tam sám.
Abych nezapomněl - Sýčkovi se podařilo uškubnout kousíček pergamenu i s kusem kapsy a ten pergamen sděloval toto:
Jack pak hledal nahoře a našel dvoje stopy. Jeden z nich vypadal jako boty dělníka pracující ve městě, ale ty druhé byly nějaké mokasíny, které naopak nenosí dělníci. Našel dokonce i místo, odkud je vidět dobře na díru a kde tyhle dva páry nohou stály a podupávaly.
Ve stejnou chvíli Parcifal a Verilac vrátili kozu majitelce - Matyldě,ženě pekaře a dostali osm buchet (dvě další snědli na místě) a pak se vrátili k nám (bez buchet, ty nechali v hospodě), my mezitím hledáme (respektive Jack) další stopy, kam vlastně šly. U nás se navíc pohybuje nějaká divná vrána, která si čistí zobák o kmen stromu, postrašil jsem jí nabíjenou kuší a ona mi to oplatila bleskem. Pak jsem běžel k Jackovi, který našel nějaké věci - někdo se převlékl z tesařského oblečení a zase odběhl. Oblečení pak zkoumal Květoslav a našel lísteček s jménem Doriel (jméno si pamatuje Berilac, a je to nějaký pobočník Balanara který nám udělil 1.září dekret), já s Jackem jdeme jako první po těch stopách.
1. října 2013, les u města Ater, čas - po svačině
(hráno 15. října 2013)[1]
Já s Jackem stále běžíme za stopami mokasínů, Žrot hlídá skryt ve stínech věci, možná toho muže s mokasíny a případně ukáže cestu Berilacovi, který zahnal ostatní mladé (své děti) domů. Jack čte tu a tam stopy a přestalo se mu to líbit, protože stopy jsou těžší než předtím, zřejmě něco vláčí. Proto se vracíme pro Žrota, protože je jasné, že pro věci se už ten druhý nebrátí.
A tak pokračujeme ve složení Já, Jack, Žrot a Berilac ve stopování. Hloupé bylo, že se opět opěvují čtvery stopy hyen a otázka zní, zdali jdou s ním, nebo za ním. Spíš to první. A než jsem to pořádně promyslel, objevil se palouk a Jack se zastavil. Prý se tu človíček vydal rovně přes palouk, ale půlka hyen šla zleva a půlka zprava, tedy nenásledovali jej na světlo.
Protože se ozývá nějaké zaklínání z palouku, rychle se stahujeme doleva, a sledujeme, jak na palouku přistává varan (jak nám vysvětlil Jack). Měl jsem nápad si Varana vyvrhnout, Berilac ochočit, ale on už ochočený zjevně je, protože nese sedlo. Náš neznámý přehazuje muže se svázánýma rukama a s kápí na hlavě pře sedlo a uvazuje jej tam. Oblečen je v oblek - ten unášený - jež má na hrudi erb sprkovitého měsíce a stříbrné hvězdy na černém pozadí. Ten erb jsem viděl u Balanarových lidí a o to víc mi to připadalo nějak podivné. Než jsme do toho ale stačili šplápnout, odeslal náš neznámý varana pryč…
Pak náš člověk písknul a přiběhnuvší čtyři hyeny jsou jím krmeny.Zjevně nás ale slyšel, protože mi slyšíme slova “Rváči, staň se mýma očima”. Jedna z hyen popoběhla k nám a vykoukla pomalu z křovíčka. Kdyby jí nezasvítila očička červeně, mohla přežít, my jsme se schovali, tak by nás neviděla. Zemřela okamžitě naší rukou.
“Roztrhejte ten hobití potěr” křikl člověk. “Odvolej ty své jezevčíky a nic se ti nestane” křikl v odpověď Berilac. Jediný Jack vyběhl na palouk a jedna z hyen na něj skočila. Zbylé dvě se z nějakého důvodu stočily na Žrota. Škoda že se ta jedna u Žrota moc vrtěla, jedna ze šipek ode mě šla do brášky, o to víc zuřivěji bojujeme. Ale nakonec jsme všechny tři hyeny poslali dalšími ranami na onen svět, jen jedna z nich stihla udělat pět skoků než zemřela.
Já s bráškou ošetřujeme Žrota (huh, to zní divně) ale Berilac jde prozkoumávat to místo, kde stál ten člověk co na nás posílal hyeny. Teď už tam není, to si jsem jist. Zjištění Berilaca nejsou příjemná. Kolem jednoho stromu je uhrabaná půda a vykropena kolem v šíři dvou sáhů krví a na větvích visí jedna lebka . Připadá mi to jako indiánský totem z hodně starých hobitích pohádek…
Nelíbilo se mi to, takže jsem zkusil přivolat něco, co můj bráška a zřejmě ani ostatní neumí. Když se mi to podaří, vím, co se během hodiny stane. Vždy to bývalo něco obyčejného a duši potěšujícího, ale tentokrát ne. Předpovídám totiž, že ze severu přiletí šipka s jedem…
Než se tak však stalo, šmejdíme po palouku, ale opatrně, neboť jsem se s předpovědí svěřil ostatním. Plížil jsem se zrovna za Berilacem, a pak přilétla šipka a zabodla se centimetr ode mě. Nějaká letecká mrcha proletěla nad námi a nějaký jezdec na ní. Zezhora někdo něco volal, slyšíme jen konec? “…skupina gnomů nebo podobných, hemží se jich tam plno”. Druhý hlas dle Jacka zahalekal: “Leťte pryč, sejdeme se na záložním místě. Zítra”. Pak letci nabrali výšku a letí pryč, kamsi do vnitrozemí. (Pokud nepřistáli, směřovali směrem k Plexisu - rozhodně ne na Ater)
V tu chvíli měl Jack ohromné štěstí. Nalezl totiž přetržený náramek s kůstkami, na nichž jsou vyřezané nějaké runy a zalité nějakým stříbřitým kovem, či co. Sledoval jsem jej asi jako jediný, když se Jack rozhodl, že svůj nález zamlčí a zřejmě měl proč. Když si jej totiž nasadil a popošel, začal mu náramek cukat s rukou. To by toho Jack moc nenastřílel, kdyby mu náramek cukal s rukou…
Všichni se vracíme na večeři domů, ten náš člověk viditelně také odlétl na Varanovi, protože další jeho stopy nemáme.
1. října 2013, město Ater, čas - po večeři
(hráno 18.října 2013)[2]
Stojíme před Balanarovo radnicí a čekáme, až budeme na řadě na audienci, zřejmě tam teď někdo na audienci je protože nám neotevírají. Mě osobně se na audienci nechce a tak špitám Jackovi a Berilacovi, že by tam měli jít sami a my děti - Valibuk, Žrot, Květoslav a Narcisa, že se budeme bavit venku anebo v hospodě půjdeme na večeři. Respektive Květoslav a Narcisa už jsou po…
Kancléř Doriel nám neotevřel a musel přijít dolů samotný Balanar - pokud má pravdu strejda Berilac, tak kancléř je tím uneseným. Já tomu moc nerozumím, ale nějak na to přišel. Musel kvůli tomu na radnici nadvakrát.
Ale poprvné jsme do radnice vešli všichni, ale vyjednával nakonec jen Berilac a ti statečnější z nás jej doplňovali a opravovali. Pan Balanar potvrdil, že jeho kancléř Doriel dnes není k nalezení, ale ohradil se proti tomu, že by Doriel měl vránu, prý má jiné zvířátko. Berilac vyjednal, že budeme bojovat za čest a slávu. Pak nás (děti) Berilac vystrkal ven a pak vyšel také, v místnosti ale zůstal Jack a něco malinko kratičce si dojednali - asi o tom přívěsku co Jack našel a nám se s tím nesvěřil (ještě že mám ty předpovídací schopnosti, že)
Každopádně naším dospělým došlo, že na útržku pergamenu se zmiňují (minimálně) Balanarovi sloužící, myslím si že to došlo i Balanarovi, jednat ale začal až druhý den, což byl ten důvod, že šel Berilac k Balanarovi podruhé.
Abych nezapomněl: pan Doriel je kouzelník, dívka Violet je alchymista a Uriel je hraničář, ten tu prý ale zatím ještě na ostrově není.
2. října 2013, město Ater
(hráno 18. října 2013)
Dnes se nic nedělo, odpoledne a večer držím práci jako vyhazovač. Tím pádem vidím, že přijela obchodní loď. Všiml jsem si, že se Balanar a Eldar potkali. Balanar mu něco ukázal na papíře, pak nakročil k lodí, ale otočil se a řekl velmi nahlas: “Žádné kamenné hradby!”
Hurá, brigáda se v nejbližších dnech konat nebude!!!
4. října 2013, město Ater
(hráno 18. října 2013)
Dnes se ve městě ozval signál kravího rohu a přijíždí 3 válečné lodě sestavené do “diamantu” a ta čtvrtá - chráněná - je Miranda, “zlatá” loď se standartou vévodské rodiny. To bylo cvičení a míhání na nábřeží - 50 vojáků pod vedením Eldara vyklidilo přístav. Kapitán Ryšavec z první lodi vysvětlil Eldarovi, kdo a proč jede v lodi a vydal Eldarovi pokyny ve smyslu, že pár dnů tu bude víc lidí jak obvykle.
Obchodního ducha projevila Narcisa, řekla taťkovi Berilacovi, že poběží do hospody, aby rychle navařili, protože to vypadá na první velký kšeft, a když by u nás bydlel nějaký vyšší šlechtic…
Pak přirazila ta pozlacená loď, natáhli červený koberec a na půli cesty vyšel nějaký velitelský nabušenec. Eldar pobledl, pronesl jméno: “Randorf”, a nakročil k němu. O chvíli později vyšel z lodi Balanar, v mnohem čistějším a honosnějším oblečení, než chodí zde u nás. Pak na molu další vojáci poskládali jakýsi stůl, a další propriety, aby pak nakonec vystoupil z lodi samotný vévoda Sixel a pronesl zdravici.
Pak vystoupili kněží všech šesti hlavních náboženství a požehnali jak ostrovu, tak městu. A slyšeli je už všichni obyvatelé, kteří se sběhli, jež znatelně počtem převyšují vojáci a vidím, že se mnozí už ošívají, že jich je tu asi moc a jež brání obyčejnému lidu v přístupu k těmto představitelům vlády..
Kněží mezitím posvětili vlajku - Na pozadí vlajky je symbolicky vyobrazeno město Ater s palisádami a střechami, srpek měsíce s jednou hvězdnou a v přední části je silueta černého jednorožce na stříbrném poli. Erb vypadá podobně, v dolním poli je ten jednorožec, v horním město s měsícem a hvězdou..
Pak bylo Balanaru přikázáno aby poklekl a vévoda jmenoval Balanara markrabětem města Ater a navíc dostal právo hrdelní, něco si ti dva předali (prý pečetidlo a pečetní prsten), a Balanar pronesl přísahu. Pak byl dán pokyn Randorfovi a ten formou vyhlášení rozkazu vyhlásil vojenským velitelem města Ater pana Eldara a zbavil jej všech povinností na ostrově Plexis.
Pak se byly uvolněny průchody, strážní se stáhli a nastal volný pohyb
Z lodi vyšla nádherná paní (Klíčnice) a vedla si za ručičku malinké elfí děcko Elhomira Telemnara, které je velice podobné panu Balanarovi. To děcko zdědilo původní Balanarův titul…. baron z Malého hvozdu a jižní pouště, jak mi vysvětlila sečtělá Narcisa.. Berilac se šel k paní opatrně přidružit a nám zakázal k ní chodit, abychom jí nevědomky neurazili.
A pak se jedlo, pilo… a i hobiti se dobře měli, a něco si do hospody nasyslili, no a protože strejda Berilac má opravdu obchodního ducha, v podvečer dorazil nějaký důstojník a požádal nás, abychom měli otevříno až do rána a pro hlídající vojáky zajistili nealkoholický chlast a teplé jídlo u hořícího krbu. Takže jsem chvilku roznášel jídlo a pití, chvilku jemně hlídal a největší část noci spal. Ale byl jsem zrovna vzhůru, když sir Balanar vrátil Jackovi ten náhrdelník, prý je to bezpečné a někam nás to dovede.
K ránu jsem měl navíc službu a přišli tři zmrzlí vojáci. Nejprve mi jeden důstojník nabídl jeden zlaťák, jestli by nebylo něco ostřejšího pro zahřátí. Trochu jsem se ošíval, ale pak na stole bylo těch zlaťáků o jeden víc. Zakamufloval jsem to tak, že jsem si oba nechal a načárkoval do notýsku potřebný počet čárek, jako že jsme si dávali pálenku my, obsluha hospody. Až dodatečně mi došlo, že bych měl alespoň jeden zlatý dát do kasy, jenže to už měl strejda Berilac kasu spočítanou a hladinky v lahvích zkontrolované, takže by to vypadalo ještě divněji…
5. října 2013, město Ater
(hráno 18. října 2013)[3]
Odjezd honorace se uskutečnil bez velkých ceremonií. Hromada špinavých nádob byla před Jackem, měl zrovn službu na umývání a protože se mu Narciska smála, tak jí tatínek Berilac poslal také mýt. Protože ale Jack chce jít na sever s námi, tak mu běžíme pomoct všichni a utíráme nádobí co to jde.
O polednách můžeme vyrazit a venku si všímáme, že místo původních 15 vojáků pod vedením Eldara je jich tu třicet a já si uvědomuji, že jsem celou noc obsluhoval vojáky vévodské. Ale co už, mluvili naší řečí, tak to šlo dobře.
Na náměstí “Spojených sil” se objevila věc, která tu doteď nebyla - vývěsní tabule. Nějaký starý voják si nese buben a kraví roh, zatroubil, vyhlásil “poledné, pravé poledné” a zase šel pryč. Tedy až poté, co tam něco vyvěsil.
Na vývěsce se vysvětlovalo včerejší dění a vyhlásily se čtyři nejdůležitější body:
Trošku mi tam chybí věta, co se stane při nálezu věci magické, ale s dobrými účinky, s čímž ale nic nenadělám.
Vyrazili jsme dle Jackových instrukcí na sever. Les tak nějak divně šumí, jakoby se chystala nějaká bouře, ale přitom na pobřeží se ani tráva nepohne. Jediný Jack z toho lesa cítí, jako by odněkud měla přijít rána a přestává se mu líbit i ten náramek, proto jej půjčuje všem a ptá se, co to s námi dělá.. Mě nic nedělá, pak to zkusila Narcisa i Květoslav, ale zase nic. Konečně si jej vzal zpátky Jack a na něj ten náramek opět zareagoval. Zjevně tedy něco, co zavání hraničářskou magií… Zvlášť, když Parcifal a Berilac si náramek vzali a na ně to taky nereagovalo.
Jackovi náramek za chvíli po další chůzi začal ukazovat mírně na severovýchod, tedy po hranici lesa a moře. A jdeme dál a po dvou hodinách narážíme na místo s křížením cest a cedulku “pozor velcí krabi”[4] Z Kraba tu už moc nezbylo, proto jdeme dál, a dějí se zvláštnůstky - nikdy se mi v lese nestalo abych zakopl, šťouchla mě větvička, padaly na mě šišky z listnatého stromu a tak, podobné neplechy se dělo ostatním. A to už bylo podivné, jakoby to tu někdo začaroval. A pak Jack narazil na otisk mokasínu. “Já věděl, že ten náramek patřil někomu z nich” řekl v reakci na to Jack a vyhlásil ticho v našem oddílu. Ihned poté, jen o dva kroky dál, narazil na rostlinky, které se líbily Parcifalovi, zřejmě jako zdroj alchymistické many…
O chvíli později Parcifal při hledání květinek spustil nějakou past, která pískala, a při této příležitosti zjistil, že jakési kytičky co sbíral, tu někdo čerstvě před ním dloubal. Na mě krákala vrána, jež mi byla podvědomá. “Ty potvoro!”, křikl jsem na ní a kamením ji zahnal. “Jaou jaou” křičel pro změnu Parcifal…
S Jackem jsme se shodli, teď už všichni vědí, že tu jsme - proto pryč odsud! Popoběhli jsme a narazili na vodu, pramici a nějakou zemljanku a její padací dveře, které možná, ale opravdu jenom možná, zabouchl vítr, neboť nacházíme i klacík, který je mohl držet.
Zkoumám pramici a je tu kromě tří měchůl a deky přikrývající bedbu, taky očekávatelná padla. Pro velký lid, pro mě jsou velká. Bedničku a měchy zkoumal pro změnu Parcifal, v bedně našel nějaké jídlo a zásoby, takže zvolal: “Čas na svačinu!". Já řeším spíše to, že loďka není správně uvázaná, takže zachraňuji sebe, loďku i Parcifala. A Parcifal soudí, že to jsou zásoby, co přijeli k nám na Kirin pro všechny.
Kdosi přečetl vzkaz vyrytý na dveřích. Prý: “POZOR PAST”.. Berilac se tváří, že by vsadil svůj tovaryšský list (obchodníka), že na dveřích žádná past není, což mu potvrzuje Žrot, který to zkoumal chvíli předtím. Nakonec Jack poklop otevřel, uvnitř štěknul nějaký válečný pes a skočil několika skoky ven na Jacka a kousl ho do krku. Pak se na psa sneslo tolik kamení, šipek a mečů, že pes už nestihl Jackovi nějak víc ublížit, ale i tak krve je z Jacka docela dost.
Zatímco se Jack ošetřuje, sundal jsem ze psa obojek a tam byly taky nějaké runy. Narcisa tvrdí, že ty runy jsou napsány opačně než na náramku a ty dva kousky se k sobě přitahují. Berilac mezitím zkoumal zemljanku, kde v jedné části bylo cosi jako sídlo psa a v druhé části pak bedny se znakem Odova s cílovým místem Ater. Na pravém pergamenu je obrázek chlapíka se jménem Doriel a také přikreslený erb s mesíčkem a hvezdičkou, tedy erb Balanarův…
Další zkoumání dole prováděl Parcifal se světlem, které si udělal v lampě, jež také byla dole. Já nahoře hlídám… A pod tím obrázkem teď jsou čitelné slova: “Pozor, jedná se o slabšího čaroděje - živého či mrtvého", také nějaká ta víceciferná odměna + datum minus tři dny a náznak mapky, kde si vyzvedávali toho svázaného muže.
Parcifal nenašel nic dalšího, kromě nějakého stolku, židličky a houně, kterou si asi ale náš neznámý nosil ven, tady místo na spaní moc není…
Jack našel stopy mokasínů a také vojenské boty, což se nám moc nelíbilo. Květoslav zkoumal loďku a prý byla velmi čerstvě vyrobena a zřejmě na Plexisu, protože naši tesaři ještě nemají čas dělal něco takového.
Je jasné, že pokud chceme dojít za světla domů, už to nestihneme, proto se začínáme dohadovat, kde se uskladníme, tak, abychom měli šanci odlovit toho chlápka, pokud by sem býval trefil, o čemž lehce pochybuji - pes už je dva dny bez jídla. Respketive byl…
Proto velkých hádkách, kde máme spát, jsem dal na Jacka a šel s ním spát asi dvacet kroků od poklopu do lesa, Květoslav a Narcisa spí v lodi, Žrot a Berilac a Parcifal spí každý na svém stromě naproti sobě - či pod stromem. Kdo neměl houni sebou, půjčil si ji zpoza poklopu z těch beden se zásobami.
A začala noc, na příkaz Jacka spím a nás dva hlídá Jackův pes.
Po kratičké příhodě s Parcifalem, který si maskoval jako želva ( byl přikrytý dekou protože se bál, ale protože viděl bludičky, který reagovaly na nějakou bylinku v jeho truhličce a stejné tanečky dělali i v lese, tak se k těm místům blížil, aby si ty bylinkové suroviny nasbíral.
6. října 2013 u tajného sklepa, ráno
(hráno 25.října 2013)
Ráno jsme se vzbudili a cítili, že nás příroda posilnila[5], než se však sejdeme na snídani, kontroluje okolí strejda Berilac, ale i my ostatní se rozhlížíme. Pokud se něco mělo dít, tak hlasité zaječení Narcisky “mám hlad” všechny upozornilo, že už vstáváme. Jediného kterého po 10 minutách nenacházím je Parcifal, zjevně už někde trhá květinky.
Berilac založil na oheň, já natahal trochu dřeva, Květoslav s Narcisou meditují (takže s nimi nesmím mluvit) a když už oheň hořel a vařila se voda na čaj, nastal čas pro Berilaca hledat stopy po Parcifalovi. Našel ty stopy, kde byla postřelena ta domnělá želva. Jack se k němu šel přidat a hledat pokračování stop. Našel ho, ale pes se stočil na stopu jinou, byly tu čerstvé otisky mokasínů, které ale byly tak daleko od nás, že pes v noci neštěkal. Jak stopy Parcifala tak mokasínů se postupně k sobě přibližují. Když se přiblížili k sobě moc, byl nalezen bezvědomý Parcifal. Zřejmě byl mírně přiotráven nějakým trnem, který má stále zabodnutý v krku. A stopy mokasínů, které náhle jsou vidět jak se prudce vzdalují. Berilac blizoučké okolí včetně Parcifala zkoumal po obchodnicku, a nalezl pod jeho rukou březovou kůru s červeným inkoustem a nápisem “toto bylo opravdu poslední varování, příště na ní bude jed”
V rámci práce u ohně na mě přibližně ve stejnou chvíli přišlo vidění budoucnosti: Vidím opět silný strom asi jako byl ten s lebkami včera (totem), tentokrát je to široce rozkročený strom, jehož čelní část stromu byla podivně vytvarován do tvaru obličeje, jemuž z očí teče červená tekutina. Bylo to takové poněkud ponuré a trošku i ošklivé. V tu samou chvíli zavál vítr a já slyšel hlas, jako by mluvil ten strom - a hle, náhle mi byl pocit z obrazu příjemný.
Podobný problém měli naši kouzelníčci. Prý na ně někdo mluví a cosi je nutí seslat nějaké kouzlo, ale ovládli se. Jenže chtějí odejít, což chtěl i Jack, ale ten chce primárně jít za stopami. Samozřejmě nás musel vyrušit havran, který podle Květoslava nalétával na mě. Květoslav se prsknul přede mě a pak zkusil seslat oheň. Narciska seslala blesky. Ale kam a proč? Já nic neviděl.
“AAAA, děkuji”, zašeptal nám kdosi v hlavě a Květoslav volá, že už jde pryč. Berilac prosazuje jít s Parcifalem do města, Jack za mokasínama. Musel se udělal kompromis - lodičku s Percifalem schováváme v křovíčku stranou od tábora, Jack sklízel stopy za námi a pak jdeme všichni za Jackem a jeho stopami..
Jack se po něaké době podrbal na hlavě, protože se stopy mokasínů postupně změnili na nějakého “kočičkového” tvora, ale neshodli jsme se, na kterého. Na medvědí stopu je to malé, na psa či kočku moc velké. Někdo přišel s nápadem, jestli to není vlkodlak…
Pokračujeme dá a stále nás trápí to, co se nám dělo i včera. Přestože v lese umíme chodit, trápí nás kořeny o něž zakopáváme a tak. Jdeme trochu déle až do doby, kdy slyšíme bublající potůček, což nám dává možnost doplnit zásobu vody. Voda by měla být čistá, neboť kousíček vyráží z pod kamene. Kdyby na kameni neseděla přerostlá ropucha, neřešil bych to a nabral vodu z tůňky přímo pod kamenem. Přeopatrně se přibližuji k potůčku a pak i k tůňce, kde vidím něco stříbřitě lesklého. Dále se nepřibližuji a nabírám si vodu z dálky, tak, abych vodu zbytečně nevířil. Žrot mi hodil svůj měch, já poděkoval žábě za to že jsem si směl nabrat vodu, žabka na mě kvákla a já dostal po hlavě čutorou od Berilaca. Tak jsem mu nabral taky. Pak se zase něco Květoslavovi nelíbilo, Berilac zkusmo hodil kamínek po žábě, ta kvákla, skočila do tůňky a to cosi stříbřitého překryla.
Jack, Žrot jdou po jednom břehu hledat stopy, já jdu po druhém, nižším břehu a v jednu chviličku vidím, že ta žába plave na ty dva a pak škub, jazykem vyškubla Žrotovi kuši. Ten se naprdl, vykřikl že po ní chtěl hodit dýkou a hups za ní…
Po chvilce Žrot vyplaval a vyprávěl nám o zlatém valounu co je pod vodou. Nikdo však za ním nechtěl jít. Takže pokračujeme podle Jacka, do starého lesa, stromy tu praskají a vůbec to není příjemné. Začínám se bát i já a to už je co říct. Podle Narcisy a Květoslava tu na ně něco stále mluví a začíná mi to být podivné protože by les přeci měl mluvit na hraničáře, tedy na Jacka. Jack se tváří, že tento les už je nebezpečnější a probuzenější a že je to tu už nebezpečnější. Podle Narcisky prý nám vypustí mízu…
Pak z dálky něco zavrčelo a za námi sama zarostla cesta. Jdeme raději pryč ale nějak se nám nedaří. Pak vidíme bílou laň z jiného směru slyšíme žábu, zpoza zad vlka nebo tak něco, ale raději jdeme za bílou laňkou, ta nám přijde jako nejbezpečnější. A také že ano, jdouce za ní náhle jako lusknutím prstu jsme v lese, který je klidnější a než se nadějeme, stojíme na kraji lesa nad Aterem a aby to nebylo vše, tak před sebou vidíme strejdu Parcifala, který tu leží zakrytý našima houněma a v ruce drží ceduličku s krasopisným nápisem: "Tak tohle mám u vás, tu službičku si u vás vyberu"
Přestalo se nám to líbit definitivně a jdeme žalovat místnímu markraběti Balanarovi. Prý ale není doma, ale přesto jsme jej slyšeli zevnitř domu. Na mě to udělalo tak špatný dojem, že jsem šel raději do hostince se převléknout a najíst.
Když se od radnice vrátili ostatní, byli spokojeni a přivedli si sebou nějakého pana Mária Gamela[6], prý je to učitel Balanarův v mistrovství druidském.
Taky se mi nelíbil, zvlášť když bude u nás spát zadarmo, ale možná to kdosi z radnice od Balanara zaplatí. To se strejda Berilac zbláznil, že si za takovéhleho člověka nenechal zaplatit předem? Ať už od radnice nebo jeho samého?
10. října 2013, ostrov Kirin
(nehráno, dodáno PJ)
Dnes započala výuka nás hobitů u místních mistrů. Co tak mohu soudit, tak ten strážný toho neumí o moc víc než já, ale i tak mě má ještě co naučit. Obdobně se učí někteří ostatní.
Všechny vzácné návštěvy, co na ostrově byly, již odjeli, ale dnes přijel nějaký herold s dopisem pro markraběte. Ten dopis byl takříkajíc otevřený a tak jednu jeho část vybubnovali.
Šlechtična markraběte žádá o povolení vybudovat ve městě Lemonův chrám a později Lemona prohlásit patronem města. V případě, že ctihodný markrabě souhlas vysloví, je kněžna ochotna stavbu sponzorovat a po své smrti svůj skrovný majetek odkázat nově vzniknuvší církvi Pána Snů. Dopis končí srdceryvným hymnusem, jež nechala kněžna složit svého dvorního minstrela.
LEMON
Snový Pán Lemon v půlnoční zbroji,
s plamenným mečem v bitvu se strojí.
Korunu vsadí na hrdé témě,
k slávě ho vzývá Plexiská země.
Báje se zpívá a čas nám plyne,
víra Tvá v Něho, nechť nikdy nezhyne.
Písnička zvoní a voda teče,
po letech znovu, chopí se meče!
Dopis přivezl její osobní herold, což už jsem říkal, ale navíc z lodi v níž připlul nechal vyložit deset beden čerstvě napečených koláčků - makových, povidlových, tvarohových, s hrozinkami i bez. Všechny čerstvě upečené v Lemonových pekárnách a ty při předčítání dopisu a hymnusu rozdával zdarma plnými hrstmi lidu Ateru.
Při tom poprosil ty, kteří s dopisem souhlasí, aby na petiční archy připojili svou značku či podpis, aby jeho milost markrabě měl k dispozici i "Hlas prostého lidu", jak řekl. Bystré oko si mohlo všimnout, že každému, kdo značku či podpis pod list připojil vtiskl nenápadně pan Herold do dlaně zlaťák. Zlí jazykové pak tvrdili, že některé hobity viděli jít i dvakrát!!
)
[1] Příhodu možno sledovat alternativně: Zápisky strejdy Berilaca - Boj na život a na smrt, více na webu http://drakonian.cz/gm/charlie/plexis-a-kirin
[2] Příhodu možno sledovat alternativně: Zápisky strejdy Berilaca - Raport Baronovi vlastně skoro markraběti, více na webu http://drakonian.cz/gm/charlie/plexis-a-kirin
[3] Příhodu možno sledovat alternativně: Zápisky strejdy Berilaca - Cesta do nekonečna a ještě vlastně dál - vlastně na sever a pak bůh ví kam, více na webu http://drakonian.cz/gm/charlie/plexis-a-kirin
[4] Co se tam dělo v červenci je popsáno v kronice Haeppa Modinky v kapitole 87
[5] za předchozí hraní jsme obdrželi tolik expů, že naše rodinka by byla bývala mohla postupovat na vyšší level
[6] jeden z druidů Plexiského kruhu, jehož proměnou je svišť, skutečně Balanarův učitel, či spíše mentor. Při prolistování kroniky Haeppa Modřinky na něj několikrát narazíte. První letmá zmínka je v kapitole 41
|
Tato stránka byla autorem Webu naposledy ručně editována nebo automaticky upravena
06.11.2014 21:32:30 |