Kirinská Anomálie

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.

V posledních dnech jsme já, Balanar i hraničáři Velemont s Konrikem obdrželi postupně pár vzkazů a tak rychle stavíme molo, aby sem mohli přijíždět stavaři a začali budovat základy města. Ale k těm dalším vzkazům:

Vzkaz pro Magoga a mě zněl jasně: Přebyteční se vrátí na Plexis a zástupce moci Velvétské zůstane na místě jako dozor, zdali se zabrání ostrova nemění na přebrání ostrova někým jiným, neboli mám provozovat dohled OSN^[1]

Podobně jako Magog odjeli i kluci z původně Kirinského Nočního týmu. Shodli jsme se totiž, že pokud někde může být průšvih s přestárlými volnými dušemi, pak je to spíše zde než na Plexisu, takže na Plexisu mohou hlídat nováčci. Po dohodě s Pánem snů a všemi členy obou týmů se přerozdělujeme takto:

Plexiské klepadlo si ale raději nechává Sarah, protože hrozí, že přeci jen budeme muset přeběhnout nad Plexis našemu týmu vypomoci, respektive Sarah je kontrolovat. Klepadlo je v našich rukách bezpečnější, protože by se taky velice brzo mohl na oblohu podívat Ofek a to fakt ne. A samozřejmě bychom si měli opatřit klepadlo Kirinské, abychom byli plně vybaveni…

Mezitím se přímo z Plexisu začaly zpřesňovat údaje, kam mizí magie z pod města Komodor či z víru k Aradeiridům. Mizí na ostrov Kirim a zdá se, že cech alchymistů má jakousi stopu k této anomálii. Hraničáři proto dostali pokyn být k dispozici jakémusi novému alchymistickému týmu, Balanar pro změnu obdržel pokyn na řádný průzkum lesů s druidy.

A kdo mě chybí? Ach ano, Larim. Někde na ostrově tu je a zřejmě pátrá po místech, kde by se dalo něco těžit či získat zlato v jakékoli podobě.

Sixel, vévoda i tohoto ostrova uvolnil blokádu ostrova a opravdu dělníci začali přijíždět.

Shrnout těch pár dnů, po tomto uvolnění nebude těžké - Kirimští pionýři přijeli a začali opravdu budovat město Ater. Samotného Kirima ale vídáváme jen my, první průzkumníci, přestože chodí skrz město a dohlíží, nikdo do něj nevrazí…

25. července 2013, ostrov Kirin, město Ater, ráno
(hráno 13. srpna 2013)

Dnes ráno přijela loď se dvěmi alchymisty a jednou kouzelnicí, jež přivítal výbor složený z Connora, Konrika a Velemonta, o vojenském veliteli Kirinu, jímž se prozatím stal samotný kapitál Eldar nemluvě, jež k této výpravě propůjčil dva vojáky. Já se bohužel "zasekl" v lese s jednou drobnou příhodou, jež zvýšila počet mrtvých o další kus. Každopádně se alchymisté prokázali speciálním pověřením se značkou vévody i Komodorského markraběte. Mají hledat tu anomálii…

Mám-li věřit popisu toho^[2], co se dělo, pak učeň Odovského mistra alchymistického, mladý kudůk z rodu Rybálků sestavil po dvou hodinách astroláb, který zaměřil onu anomálii a všichni se tam vydali. Po peripetiích se dostali na určité místo, kde je napadl obří krab, jež jednoho milého vojáka zabil.

26. července 2013, ostrov Kirin, město Ater, po obědě
(hráno 20. srpna 2013)

Přišel jsem pozdě, a tak se na molu dodatečně seznamuji s fakty. Přijeli tedy:

Filuta Rybálek - alchymista z Odova, pucflek tamního mistra, tatínek je zřejmě synem kapitána Rybálka z jedné Plexiské lodi, jeho maminka u onoho mistra alchymisty uklízí.

Druhý alchymista je vysloveně kudůk vědec, je na tuto akci najat, (nosí potřísněný oděv, jeho přítel psík taky není z nejčistších), jméno je známé a já už se s ním kdysi potkal neb jméno je Dvoukvítek.

Od nádeníků v "přístavu" se dozvídám, že skupinka šla severovýchodně po pobřeží, ale pak možná odbočí do lesa, kde jsou jen takové hraničářské záseky. Bohužel dělám chybu a přeplácím je za ochotu, takže mě pak tři zkusí dohonit za městem.

Kdoví co se děje ve vojenské a diplomatické sféře, ale viditelně každá plexiská vojenská loď na obranu přístavu Ater složila ze své výzbroje nějakou zbraň i s vycvičenou obsluhou. Jenže kdoví co se začalo dít ve zdejším hustém lese, protože počet hrobů na místním improvizovaném hřbitově vzrostl za ty čtyři poslední dny až poněkud příliš. A taky, některé lodní katapulty jsou otočeny tímto směrem, to něco napovídá…

Každopádně v místě, kam už z města nebylo vidět mě ti tři dohnali a kdoví, jak by to pokračovalo, kdyby se skrz onen hustší les neprokáceli všichni elfové a elfky z ranní výpravy. Eldar, elfka kouzelnice, Velemont a Connor spolu s jedním vojákem nesou nosítka, na nichž je mrtvý druhý voják a zřetelně má určité končetiny odděleny.

Eldar a zbývající voják odnesou mrtvolu, čarodějka je doprovodí, Eldar bude řešit papíry, takže se s námi nevrátí. Velemont mě (a Connora) odvede zpět na místo akce - bez něj bych to já nedal…

Hodina namáhavého pohybu pralesem a mám toho dost, jaké to bylo štěstí, když jsme si našli první den průzkumu ostrova dobrou cestu správnou částí lesa. Po této hodince mám pocit, že trošku bloudíme, protože jsme nešli průsekem, ale nechávám to být, až najdu pohozené fazole na zemi, které jsem začal pohazovat na zem, tak budu vědět, že chodíme v kruzích.

Po kotníky jsem špinavý, nožičky mě bolejí, hůl používám jako podpěru, a už pomalinku začínám brblat, když konečně narážíme na místo, kde došlo k boji. Na zemi vidím poměrně malého kraba, ale s obrovskými kusadly a děsivě dlouhýma nohama, je také vidět, kudy se prolámal od moře až sem, kde si v bahně udělal jakousi spižírnu. A je mi také jasné, díky té přehnané velikosti, co v té spižírně bude…

Dva kudůci alchymisté jsou až po pás v mrtvole a dohadují se, jestli našli TO játro, nebo TA ledvina. Vidím i dva malé ohníčky - jeden hoří zeleně, druhý fialově, na jednom se peče useknuté klepeto, na druhém se připravuje cosi, co vypadá jako alchymistická destilace, která když se nepovede, tak bude k večeři guláš…

Konrik se meje u pobřeží a očima v mělkém moři při této činnosti nalezl tmavší místo kde to vypadá jako vstup do tmavé jeskyně, mládenci alchymisti nalezli ve vnitřnostech kraba prstenní kůstku s mosazným kroužkem. Ten je fatálně bez jakéhokoliv značky… Do tohoto jsem tedy přišel já.

Pozdravil jsem jsem s vracejícím Konrikem, a nechal se představit, a sledoval ty dva, jak se jdou koupat - Rybálek neumí plavat a Dvoukvítek jej má držet na laně. Dvoukvítek lano neudržel, neb bylo krátké na to, co Rybálek udělal, takže došlo k nevyhnutelnému. Rybálek se začal topit a celé lano s ním.

Já a Konrik jej zachraňujeme, Rybálek posléze vyblinkal mořskou vodu a začal být v pohodě. Pronesl jsem rádobyvtipnou poznámku na téma důkladné očisty i zevnitř, poté se dohadujeme na téma, co nás může čekat z jeskyňky toho přerostlého kraba a že jsme teprve 13 mil od místa, kde je to problematické místo, kam chtějí alchymisté dojit. Také se dohadujeme, co krabi dělají, co ve skutečnosti jedí a že je divné, že zaútočil na živého, když typicky jedí mršiny… (Voják totiž do něj párkrát žďuchl než krab zaútočil z bahenního krytu své spižírny). Ale priority jsou jasné - jeskyně kraba počká.

Dali jsme si od obojího jídla - já raděj jen klepýtko a Konrik taktéž. Při jídle si objasňujeme pravomoce a také co kdo ví. Přemýšlím, jestli nám tu na Plexisu a Kirinu nebují paranoia - hraničáři vědí ze vzkazů z pevniny, že mají pomáhat alchymistické dvojici, ale neví proč, alchymistická dvojice ví, že má objevit anomálii, ale nejsou posláni mistři svého oboru, kteří by "tomu" zatli tipec jistěji, než tito dva, zvlášť když tito ani nevědí o té anomálii nic dalšího.

Po uklizení tábora jdeme cestičkami mezi stromy v pořadí Velemont, Modřinka, Rybálek, Dvoukvítek, Konrik, Connor. Za občasného hovoru vycházíme ke kraji lesa, jenže v tom se ozval zvuk nějakého ptáka, ale zní to jako křik ptáka a nářek ženy. Harpye nebo nějaký silný pták který unesl ženu…

Navíc se nám na hranici viditelnosti pohybuje cosi dalšího co je velké jako kudůk a zřejmě si to vyšlo na toho velkého ptáka. Seshora se snesl déšť žaludů a větviček s listím. A pak se ozval zpěv s neznámými slovy. Konrik svěsil luk a poslal mi obrázky v Súrštině: "pták? pták s divnou hlavou? rozpitý obrázek, nestálé obrázky žen"… Pochopil jsem velice rychle - fakt to bude něco podobného harpyi a teď to nevhodně na Konrika působí. A fakt to tak vypadá. Pokusil jsem se blesknout zelenými blesky po první z nich, ale… “moje oči!” usykávám bolestí. Auuuu, mé vlastní kouzlo "uklouzlo" a trefilo mě do mých vlastních očí….

O chviličku později jsem byl schopen se spojit s Kačkou, ale to co vidím jejíma očima mě nepotěšila. Řvu “je jich tu víc”, neb vidím skrz Kaččiny oči dobře tři harpye. Kačka spíše kouká na ptáky než na lidi dole a vypadá to, že barva křídel harpyí je taková kovově lesklá zelená. Já si jednoruč chráním oči, protože ta bolest přitom, když mi náhodný paprsek zasvítil do očí je úděsná, čarovat nebudu. Bude to muset zvládnout Kačka a bude mít co dělat, protože na ostatní kolegy se žene už nějakých pět harpyí, když nepočítám ty dvě další, co už jsme my a náš neznámý sundali. Ty zbývající letěly nad stromy a teď doslova prorazily korunami stromů a v dešti listí a větviček útočí na ostatní.

Zůstali nám tu ležet tři naše harpye a možná i čtvrtá, co sestřelil náš neznámý. Než k nám neznámý došel, kapal mi Dvoukvítek lék do očí, ale pálí to jako čert. Vypadá to dle slov Kačky, že zbylé harpye letí na skálu a to ve směru kam zdá se směřujeme.

Každopádně náš bližší problém - neznámý kudrnatý malý muž - je tmavé pleti ale velmi světlých vlasů, barva vlasů je dost podobná Velemontovi, přestože velikostně a ostatními znaky odpovídá kudůkům (a kdyby ty ostatní znaky byly elfí, řekl bych, že to je drow)… Mluví velmi špatně a představil se jako Tzezar, Kačka se tváří, že mu vadí světlo. A bohužel Tzezar pokračoval v neznámé řeči, takže volám, že na někoho sešlu tlumočící kouzlo.

Nikdo se nehlásil, že jej chce a tak to sesílám na sebe. Už mu rozumím, zrovna jsem zachytil okamžik, kdy si s Rybálkem vyměňují věci, načež oba po výměně soudí, že výměnou vydělali. A taky mě nazývá slepým věštcem. Nedivím se mu, mám ovázané oči plátnem, z pod kterého odtékají malé stružky krve…

Chlapíkovi se nelíbí Velemont, kterého si až teď pořádně všiml, vzal kuši a mířil na něj, Velemont ale není překvapen. “Drow je dědičnej nepřítel.” říkal Tzezar. Velemont tvrdí, že jeho otec tyhle kudůčí bělovlasé používal jako otroky. Dostal jsem zlost a seslal bábelanku jak na Cézara tak na Rybalka, ať si to vypovídají, neboť ti jsou nejaktivnější v hovoru. Má bábelka skončí dříve, určité věty Césara překládám ostatním. Bohužel je zjevné, že je to opravdu nějak posunuté mimo obvyklé zvyklosti, protože nás velké považuje za sluhy našich dvou kudůků…

Cézar a Rybálek šli k moři, neb Cézar žije v ohromném jeskynním komplexu a nikdy neviděl moře a my ostatní se chystáme ke spánku, Cézar má stále ale problém s Velemontem. Značím si jednu důležitou věc - Cézar vběhl při lovu harpyí do nějaké mlhy, která jej i pár harpyí prskla sem, kde to vůbec nezná. A pak i věc druhou - Cézar mě považuje za slepého věštce a to díky mým ovázaným očím. Ráno mi přislíbil Konrik, že po meditaci mě pokusí pořádně odpomoci od zranění i slepoty…

Rybálek je rozhodnut, že hned teď je potřeba poslat mojí Kačku s dopisem Balanarovi, ale to odmítám. Jednak je už prakticky noc, já bez Kačky nevidím vůbec a na své nové kouzlo - Posel - si v rozčilení nevzpomenu. A když už si na něj vzpomenu, mám vyplemcanou manu natolik, že kouzlo nedokážu seslat tak, jak by bylo třeba. Dopis je totiž příšerně dlouhý. Avšak mé vzpomenutí na mé zcela nové kouzlo přišlo až mnohem později…

Vaše vznešenosti,

dovoluji si touto netradiční cestou podat raport o průběhu výpravy za anomálií ostrova Kirin. Na kteroužto jsem vyslán z pověření slovutného cechu alchymistického, města Odova, za finanční podpory nejvyšší z univerzit v Komodoru a samotného ctihodného markraběte Norsika.

Zdvořile Vás žádám, zda by jste list tento dále nechal doručiti k mistru alchymie v Odově, jež na zprávy toužebně čeká a ten jej služebním postupem předá po přečtení patřičným a do celé mise zasvěceným orgánům nadřízeným.

Zpráva:
Po nešťastném utkání s krabem pracovně nazývaným „Krabóza gigantóza „ se výprava rozdělila. Čarodějku nahradil samotný v boji zocelený Sir Modřinka, ona pak společně s baronem Eldarem zajistila předání ostatků zesnulého hrdiny k rodině.

Výprava se od moře otočila k okraji lesa. V řidším porostu jsme se utkali s hejnem harpijí. Jejich rafinovanému leteckému útoku z korun stromů předchází libý zpěv, kterýžto omamuje především vzrostlejší členy týmu. Krab ani harpie neobsahují alchymisticky zajímavé orgány, snad jen za povšimnutí stojí drápy využitelné k ozdobám zbrojí a pak kovová pera, vhodná k výrobě letek střel. Z kraba lze připravovat spousta lahodných pokrmů.

Harpie spolu s námi z lesa kuší ostřeloval neznámý snědý muž ve zbroji z neznámých materiálů. Muž hovoří podivným dialektem, který dokáže rozklíčovat jen magie našeho mocného průvodce. Z výslechu muže jménem Céasar zjištěno následující:

Není zdejší. Žije v podzemí, vidí ve tmě, dnes prvně viděl slunce. Je lovcem harpií a jeho svět se rozkládá v chodbách pod povrchem. Nikdy neviděl moře. Barbary považuje za rasu otroků a ctěnného Valeriona Askarona pak dokonce za rasu úhlavních nepřátel svého rodu. Muž ovládá trpasličí runy, ale evidentně trpaslíkem není. Trpasličí rasu nazývá výrazem Cvelf. Má obavu z magie a Sira Modřinku, slovutného čaroděje nazývá slepým věštcem.

Závěrem to nejdůležitější. Při pronásledování harpií se dostal do mlhy a když se z ní vymotal, byl zde, na Kirinu, v lese. Mlha pak se stáhla a zmizela. Logickým závěrem tedy sděluji následující hypotezu: Anomálie má průvodní jev mlhu a ve své podstatě je portálem, či branou z jiných světů, nebo světů velmi vzdálených.

Zprávu posílám z důvodu možnosti, že budeme mlhou nenadále pohlceni možná bez možnosti návratu. Chceme se přiblížit na kontaktní vzdálenost a provést sérii vědeckých testů a pozorování. Fakt, že je anomálie pohyblivá nám práci komplikuje. POZOR! Pokud se anomálie přiblíží k městu, tak by bylo vhodné evakuovat obyvatelstvo , nejlépe na loďstvo.

S neskonalou úctou

Filuta Rybálek, tovaryš cechu alchymistického

Césár se navíc k tomu všemu tváří že chce jít dál, a teoreticky by to mohlo jít, protože čtvrtka měsíce bude trošku svítit a posílá nás kamsi blíže k harpyím - zřejmě je tam bezpečnější místo na spaní. Bohužel, kouzlo překládání již skončilo, tak mu úplně dobře nerozumíme a nejsme si jisti, jestli si to domýšlíme správně. Na druhou stranu nás na ten směr láká asi čtvrt směny a kdyby upozorňoval na harpye, tak už by nás dávno napadli… A Larim, který se právě objevil, nás taky nenapadne…

Úplně poslední mag jsem věnoval na měsíční svit mé hole, takže vydržíme svítit tak nějak směnu. A jdeme…

Po nějakých 100 sázích si za pomocí Kačky uvědomuji, že se Cézar orientuje proti štítům hor, které jsou zdánlivě o dost blíže, než bych je čekal. Ale proti temnotě okolí přeci jen "svítí" proti obloze.

Pak náhle jsme po rozhrnutí jednoho křoví blízko kruhu zvící 7 sáhů v poloměru, vysypaný štěrkem a rozhodně to cele nevypadá přírodně. Nemluvě o tom, že krápníky v lese jsou fakt divné, což nebylo vše. Držíme se ve stopách Cézara. Je vidět že mezi krápníky někdo vysypal cosi jako zídky, které vypadají jako obranné minivaly. Jenže je to tu jak pěst na voko a podle Césara toto vypadá jako jeho loviště harpyí, které si tu připravil. Ale už je svolný, že tady budeme nocovat… Larim se tváří, že se mu to tu líbí, prý že někdo mocným kouzlem vyrval nějaké podzemí a dal ho nahoru na planinu, tak mu to přijde…

Larim, který v této tmě vidí nejlépe, hlásí, že nějakých 20 mil od nás jsou rozdělané nějaké ohně - neboť hvězdičky které poblikávají blízko na obzoru, poblikávají jako hořící ohně… Mě je to už šumafuk, protože má hůl zhasla a nenapadá mě, jak bych mohl jako "Slepý věštec"^[3] pomoci a tak zalehávám…

První část noci pro mě proběhla velmi dobře, krásně jsem se vyspal, bohužel budu potřebovat ještě jednou tolik spánku abych mohl nameditovat. A protože jsem vzhůru, jako první jsem vyletěl na rambajs kovových mečů a výkřik. Pak ticho, ale ostatní se budí. Kolem nás je mlha a hvězdičky na obloze nejsou vidět. “Velemonte, kde jsi” zavrčel Konrik zřejmě na aktuální hlídku, ale odpovědí je mu ticho. Mlha se divně kolem nás kroutí, až se začínám bát, že jsme chyceni do mlhy…

Po druhém Konrikovo zavolání něco hvízdlo a kdosi byl zasažen, zřejmě šípem. A je to v řiti. Nemohu dělat lautr nic, maximálně plesknout sebou na zem. Kačka se přimáčkla na mé břicho, ale i z této pozice se snaží něco rozeznat. Odhaduji spolu s Kačkou, že útok přichází jen z jednoho směru… Po silném šípovém útoku je slyšet chrastění těžkých bot na štěrku. “Césare, Larime ke mě” zavrčel Konrik, ale nic se mu zpětně v odpověď neozvalo. Pak zadrnčela kuš a nějaký úplně jiný cizinec mluvící jinou řečí než César zřejmě koordinuje útok svých lidí.

Pak jsem konečně začal vnímat Larima a odhaduji, že jsem slyšel i radostné Césarovo slovo, když někoho trefil kuší. Rybálek také začal šramotit, zřejmě si obléká svojí novou zbroj, aby se mohl vrhnout do boje…

Šlo jich na nás více jak pět, jen jeden z nich vypadá jako vybavenější zbrojí. O pár chvil později mám pocit, že vyhráváme, ale bojuje zřetelně jen Konrik, Larim, Bojar, ostatní naše bojovníky sluchem nevnímám.

Každopádně patero zachroptění v cizím jazyku jsem slyšel poměrně dobře, aby pak bylo po boji. Larim pak o pár desítek vteřin křikl “pošli ho sem”, zřejmě na Konrikovo psa, ale pak jsem pochopil, že Larim má živého zajatce.

Tma je tak černá, že nemám šanci cokoliv vidět, tedy kromě Kačky, která je černější než noc. A vlastně ani nic vidět nemůžu, protože mám stále zraněné oči. Po chvíli Rybálek rozsvítil kahan a šel obhlédnout škody. Cézar je trochu zraněn, ale nalézajíc podivné šípy z kamenných hrotů si potvrzujeme, že asi nebudeme tam kde chceme být. Od krve je i Larim, Bojar též.

Náš zajatec je pomenší sýrovitě bledý muž s elfíma ušima s velkýma temnýma očima (důkaz toho, že je to člověk, který žije dlouhodobě v temných prostorách). A já bez many, abych mohl překládat… Horší je to, že Konrik zasténal a vyšlo z něj to nejhorší, co v tuto chvíli mohlo zaznít - “bylo to votrávený”. Zjevně to, co je trefilo, tedy šípy, měly špatný efekt, ale největší efekt má teď César. Zvrací. Hloupé je, že Connor není schopen nalézt Velemonta, našel jen jeho zakrvácený meč.

“Na to, že jsi starší o 811 let vypadáš furt stejně“ řekl mi zničehož nic Konrik, ale pak dodal pro mě podivnou věc “…, že už jsi takhle vypadal od okamžiku kdy ses k nám přidal”. Vedli jsme kolem toho diskuzi, ale prý jen já jsem takto posunut. Přiznávám, že jsem měl takovou zajímavůstku s Kirinem, kdy mi ukázal jak bude vypadat jeho město Ater v budoucnosti.

Pak mi došlo, že jsem posunut v čase o magických 800 let, takže…. DO PRKENNÝ VOHRADY!!!! OKAMŽITĚ na to přestávám myslet, protože to, že vznikla škola na Kirinu mi přivádí do mysli otázky co škola v Garnaku, co Plexis a co Velvét? Co se tam stalo? A hlavně: Proč už nejsem 795 let doma?!?

Rybálek vykoumal že kluci jsou otráveni jedem štíra, a dodal, že jeden ze zajatců mu řekl(!) že v blízkosti je “Brána Hallů” odkud na nás vyběhli bojovníci, kteří nás měli zlikvidovat. Ale zjevně Velemonta vzali jako zajatce, protože jsme našli kus stop po vlečení…

Rybálek sestavil astroláb a ten se začal točit kolem dokola, jako bychom byli ve středu té zatracené mlhy. Konrik se zatvářil kysele a řekl: “Jsme v jeskyni”. Rybálek střelil šipku vzhůru a fakt velice brzy zacinkala o nějakou stěnu. No tedy spíše o strop…

Connor se přihlásil o slovo, že měl takový divný sen: “Děje se něco mistře” řekl jeden hlas, a druhý mu odpovídá: “Našel jsem kořist, stačí stáhnout síť”. Pak na nás pavouk hodil síť. Tak nějak si uvědomuji, že se mi něco podobného zdálo, ale že jsem to tak neprožíval jako Connor, kterého to vzbudilo…

Konrikovi se nelíbilo to, že si Rybálek rozuměl s mrtvýma, který mu odpovídal (ten jeden zajatec), ten mu říká, že to bylo kouzlem, ale že mrtvé neprobouzí, jen se s nimi baví a že to funguje jen u čerstvě mrtvého, když tam ještě je duše, než je odvedena.

Filuta Rybálek nám vyprávěl, že tohle uměl jeho dědeček, a když umřel, tak si o tom s Filutou povyprávěl. Rodičové sice Filutu vzali ke knězi a zkusili ho vymítat, ale nepovedlo se…

Postupně znovu uléháme, kromě dvojčlenné hlídky, abychom později v noci mnozí z nás měli společný a podivný živý sen, ale o tom až příště.

Haepp Modřinka

Kirinská Anomálie