Valibuk Mrkvička

Mrkvičkovi (a Bramborátovi) se představují

Dovolte abych představil na začátku mojí kroniky celou naši rodinu z rodu malých lidí[1], která, ač to z nadpisu nevypadá je jednotná, neboť můj otec Sýček Mrkvička si vzal Zlatohubku Bramborátovou. Mnohem více nás spojilo úmrtí našich babiček a jednoho děda, což rodinu ještě více utužilo.

Na Plexisu, ostrově kde vládne vévoda Sixel to na nás tak nějak začalo všechno padat a tak jsme využili možnosti začít osidlovat nově se vynořivší ostrov Kirin. Prodali jsme proto veškerý majetek na Plexisu a jen s penězi přejeli do zatím jediného budovaného města s názvem Ater.

Přejeli jsme tedy celkem tři generace:

• děd Theodor Bramborát je kovář, ale býval válečníkem, prý s námi tu a tam na nějakou výpravu půjde.
• maminka Zlatohubka Mrkvičková, rozená Bramborátová, prý bývalá obchodnice a nyní plnoúvazkový krmič hladových krků  v roduně
• tatínek Sýček Mrkvička je velmi mrštný hobití kouzelník

Každý z nic má několik sourozenců a povinnost mi velí začít sourozenci od maminky.

• Vepřomil Bramborát, bývalý vojenský kuchař a krajník (hraničář)
• Berilac Bramborát, obchodník, investor a správce majetků

Tatínkovi sourozenci pak jsou:

• Malomilka Mrkvičková, všestranná umělkyně, mezi jejíž nejsilnější stránky patří malba a psaní básní.
• Jack Mrkvička, hraničář

No a konečně jsme na řadě já s mladším bráchou

• Valibuk Mrkvička, moje maličkost, válečník, budoucí šermíř
• Žrot Mrkvička, průzkumník, obchodník a šmelinář, který nevyleze z nory bez kusu žvance…

Můj bratr nakreslil tento zjednodušený strom života s těmi z nás, kteří přepluli první lodí na Kirin a připsal náš věk. Posléze dorazili ti, co se na první loď nevešli, tedy:

• Parcifal Bramborát, alchymista
• Narcisa Bramborátová, kouzelnice, dítě Berilaca, je to tedy moje sestřenka
• Květoslav Bramborát, kouzelník, dvojče Narcisy, je to tedy můj bratranec

Jejich maminka nepřijela, ta zůstala kdesi na Plexisu a s tatínkem Berilacem žijí odděleně již nějaký čas…

Vévoda nabídl zdarma pozemek v nově vznikajícím městě tomu, kdo tam vybuduje veřejně prospěšnou budovu a natrvalo se odstěhuje, čehož jsme využili. Složili jsme se a ze svých úspor dostavujeme v městě Ater nový hostinec. Ze své neskonalé dobroty nám baron Balanar za pouhých sto zlatých vydal dekret s právem hostinec v daném městě provozovat. Na stavbu, naplnění spíže a dekret padla většina úspor…

Po velmi dlouhé diskuzi se náš hostinec jmenuje "U bojovného ponyho", přičemž delší varianta názvu, jež se ale na štítu neobjeví je "Vyžraná nora u bojovného ponyho". Bohužel, když tento krásný nápis zkusíme namalovat na štít, dopadne to tak, že první naprdnutý kroll, který je rád, když přečte dvě slova, ceduli strhne a hospodu poboří právě proto, že mu čtení a pochopení cedule trvá příliš dlouho.

Šikovná teta Malomilka pak namalovala štít a my bychom mohli pomalinku otvírat. Bohužel v mezidobí se na ostrově Kirin něco stalo a začalo umírat poněkud více lidí, než je zdrávo.

*** tato část ještě bude opravována***

První skupinka dobrodruhů, v níž byl i velvétský místovelvyslanec Haepp Modřinka, [tady bude odkaz do kroniky Haeppa Modřinky], již vyrazila, ale náhle od ní přestaly docházet zprávy. To by mě docela mrzelo, kdyby se ztratil, protože pan Modřinka se tvářil, že by se k nám mohlo dovážet Velvétské pivo a prodávat exkluzivně u nás v hospodě, že prý je moc dobré. Nějak moc tomu nerozumím, ale rodina se tvářila, že by byla raději, kdyby se to pivo vařilo u nás, že by bylo levnější. Taky jsem nepochopil, proč se pan velvyslanec tvářil, že on za zajištění tohoto obchodu nic nechce…

Myslím, že je teď právě čas ozřejmit několikero věcí a hned ta první věc se týká mě. Po mém úrazu hlavy při výcviku na válečníka se mi stala nemilá věc - zhoršila se mi paměť a podle části naší rodiny i inteligence… Takže se občas stane, že v originále mého deníčku bude různě vpisováno, něco bude zapomenuto, zřejmě budu psát i trochu nesouvisle a na přeskáčku…

Ještěže mám tetu Malomilku. Skromná všestranná umělkyně, mezi jejíž nejsilnější stránky patří malba a psaní básní. Nicméně její přednes je velmi pokažen vadou řeči, přesněji tedy koktáním. Proto raději naslouchá a nejeden Mrkvička a Bramborát se k ní chodí svěřovat se svými radostmi a starostmi, protože teta Malomilka tu pro ně vždy je.

Abych nezapomněl: Druhá věc je kolem našeho příjmení. Když totiž budete pátrat v archivech současných vládců (tedy v tuto chvilku u Barona Balanara), zjistíte, že většina dokumentů je psaná na rodinu Bramborátovu, což je vznešenější či lépe řečeno tradičnější než Mrkvičkovi. Ale jsem rozhodnut dodat jménu Mrkvička lepší zvuk, budu-li mít šanci. Jako vyhazovač z naší hospody, což budu dělat v dobách, kdy nebude potřeba dobrodruha, ji totiž moc nezískám.

Pojďme se ale vrátit k prvnímu dni zde na ostrově

1. -30. září 2013, město Ater na ostrově Kirin
(hráno 11. října 2013)[2]

Ranní lodí jsme připluli na Kirin, kde jsme měli předjednáno, že dostaneme štempl na zakládací listinu naší nové hospody, abychom mohli začít stavět a později i provozovat hospodu. Zpočátku jsme spali ve stanech, ale postupně vznikají i naše pokojíčky, pak i teráska, kde jsme provizorně začali prodávat už poslední zářijový týden.

Teď na konci měsíce už bychom mohli začít fungovat i uvnitř, hrubá stavba je definitivně hotova, okna a venkovní dveře zasazeny.

1. října 2013, loučka za městem Ater, mezi obědem a svačinou
(hráno 11. října 2013)

Dobrodružství s kozou Rózou

Moje teta Malomilka a má maminka Zlatohubka dnes v lokále vymýšlejí nějaké to zdobení místnosti a rozmístění stolů, s čímž jim pomádá děda Theodor spolu se strýčkem Vepřomilem, my ostatní bychom se jim pletli a tak si vybíráme volný den.

Takže bratránek Květoslav, sestřenice Narcisa, strejdové Jack, Berilac, a Parcifal, spolu s mým tatínkem Sýčkem, mým  bratrem Žrotem, jdu já Valibuk za město, aby nás pan Balanar a jeho pohůnci nenahnali na stavbu hradeb. Všimli jsme si, že se tu pohybuje Tonda Ofekův, jež je z našeho původního města Odova. Okamžitě se s ním dal do řeči Květoslav, který si s ním zkoušel domluvit výuku na další úrovně. Jak pro sebe, tak pro Narcisu…

My ostatní sledujeme okolí a vidíme, že čtrnáctiletá lidská dívka utíká ubrečená od lesa, a protože běží směrem k nám, zákeřně na ni čekáme. Prý ji utekla koza do lesa, když ji pásla, údajně někde v místech, kde jsou psi s červenýma očima. To vypadá na velmi jednuduché dobrodružstvíčko, těším se, že se velmi rychle dočkám odměny…

Přibíháme všichni ke kraji lesa, kde je nějaký placatý kámen, u něhož se kryje koza před nějakými pěti pískově žlutými psy jež mají na pískově zbarveném kožiku puntíky (HYENA), ale jen jeden z těch psů, co stojí opodál, má jakési slabé červené záblesky v očích. Tahám kuši, ostatní také (nepočítaje v to naše kouzelníky), protože ta červená je určitě jejich velitel a je v ní nějaká zlá síla, která ji ovládá.

Já, bratr a bratranec jdeme po hyením veliteli, koza je zamotaná do maliní jak rohama tak nohama, což je zvláštní, protože si všímáme, že nohy ji to maliní opravdu omotává. Aktivně. A rychle.

Pak se za námi vydala i Narcisa, jenže na ní se podívala ta červená hyena, a podle Narcisy se hyena proměnila v krásného prince na bílém koni a měla pocit, že té hyeně nesmíme právě proto ubližovat.Než nám to však řekla, už jí hořely chlupy (té hyeně) díky Květoslavovi a koukaly z ní šipky z kuše, díky nám ostatním.

Ostatní bojovali praky s tou pěticí, Berilac jednu z hyen trefil tak dobře, že lehla a ani se nehla.

Jakmile začala hořet ta hlavní hyena, ty ostatní se otřásly a náhle prchají do lesa. Je vidět, že byly ovládány. Pak se ta hyena s očima a hořícím kožichem rozeběhla na mě. Měl jsem svoji životní ránu a naporcoval jsem ji, ani mě nestihla zapálit či zranit.

Na maliní a kozu postupně nabíháme všichni, odsekáváme ji, ale maliní nás zkouší také zachytit. Vysekáváme tedy i sebe a pak Sýček vyčaroval nebezpečné ovoce a vypalujeme to maliní, ať nikomu dalšímu neubližuje…Hoří podivným nazelenalým plamínkem a vydává to zvuky brečícího dítěte.

A pak byla chvíle klidu, abychom provedli nějaký základní průzkum. Dělal jej i můj tatínek Sýček a zajel do nějaké nory, kde kohosi pronásledoval a volal na něj - jak to na první náhled vypadalo. Strejda Jack uvázal provaz a vlezl do nory, kde ležel s boulí na hlavě tatínek s kusem látky. Jenže zde v noře nikdo není a nikam nora nevede. Zjevně tedy volal na někoho venku ale zahučel místo toho do nory. Či spíše do velkého vývratu po kamenu, jak mě upozorňuje Žrot v tuto chvíli, kdy to sepisuji.

Narcisa a Jack našli dole obušek a list pergamenu. Tím se naše dobrodružství s kozou změnilo na dobrodružství nové, neboť na pergamenu bylo cosi podivného napsáno.

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] hobiti

[2] Alternativně lze dění sledovat i u konkurence: Zápisky strejdy Berilaca - Kapitola 1. Krušné začátky, více na webu http://drakonian.cz/gm/charlie/plexis-a-kirin