Haepp Modřinka
Křivá hra podzemních trpaslíků
Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.
V tomto díle je jiný Pán jeskyně!!!
29. července 2013, poledne na křižovatce se stalagnátem v Temnosvětě
(hráno 31. ledna 2014)
Zjištění, že Tarikus dělal práce pro císařskou rozvědku v místě, kde žil Titus, bylo ošklivé, a mělo nás varovat, že ani další dění nebude takové, jaké bychom chtěli. Jak moc bylo pravdy na tom, že sem Tarikus připlul na lodi, která měla speciální plechové plachty a která umožňuje plout mezi světy (i tím astrálním!) a která by měla být relativně nedaleko? Chtělo by to vyzkoumat, ale stále řešíme to, že musíme nejdříve najít Velemonta.
Proto jsem nelenil a hned, jak bylo vše kolem hmotné části Tarikuse vše prozkoumáno, jsem prsknul všechny živé plošným hyperprostorem ven na mýtinku a pak jdeme několik hodin na křižovatku se stalagnátem. Zde byl oběd s ubrouskem překvapující pro Dagona, vidět objevující se jídla odnikud je opravdu pohled… Napoprvé si vyvolal hlávku zelí a poodešel moc daleko od ubrousku, takže mu zmizela a musel si přijít pro druhou…
Ještě při obědě mezi nás přišel trpaslík, jež byl zjevně také jako my používán jako námezdná síla, neboť jsem si všiml, že nemá klanový znak místních, tedy stylizovaný modrý achát. Ba co víc, byl to trpaslík z nějakého slunečního světa, takže si dost vychutnal půlku kachny, kterou mu podal Larim. Ten měl pocit, že něco tomuto trpaslíkovi dluží, protože to byl ten samý, který mu dal sekyrku.
Proběhla tam i nějaká komunikace v trpasličtině, trpaslík nás požádal o laskavost (aby z karavany, kde budeme vyzvedávat Velemonta zmizel nějaký konkrétní muž a opravdu zmizel, nikoliv aby byl zabit). Narozdíl od klanových trpaslíků nám doporučil, abychom na západ šli (klanoví trpaslíci nám řekli, že cesta je slepá) a pak vysypal několikero trpasličích jmen, ale to už jsem nevnímal souvislosti, bylo to na mě moc rychlé… Taky jsem si to zřejmě zkazil sám, protože trpaslík se mě zeptal, jestli jsem gitanka nebo elf. Bál jsem se mu říct, že jsem gitanka (co to sakra je?) a odpověděl mu záporně. Kdepak, elfové to tu nemají lehké…
Trpaslík, který vypadal jako "troll slayer", se potom se svým doprovodem opět oddělil a my šli na další křižovatku kolem přehršle krápníků odevzdat onu truhlu, pro kterou nás poslali. Hned to přivítání bylo přímo přátelské, a to dokonce nějakých sto sáhů před křižovatkou: "Stát nebo budeme střílet!"
29. července 2013, Konrikův čas 12:30, křižovatka k Modrým achátům
v Temnosvětě
(hráno 7. února 2014)
Celé to dohadování a dožadování se naší odměny - průchodu na sever, opět zůstala na Larimovi a jeho trpasličtině. Tentokrát jsem neposlouchal to, co si říkají, ale spíše sledoval, jak se chovají k Larimovi, neklanovému trpaslíkovi, který se navíc prořekl, že pracuje pro mě. Opovržení je chabé slovo…
Dali nám hodinu, kdy jsme se nesměli hnout, prý do doby, než se pobalí a zmizí. A my poctivě čekali, což zpětně hodnotím jako chybu, ale o tomto poznání až později. Teď si tu alchymisté povařili nějaký ten lektvar…
Od křižovatky poté jdeme na sever, narážíme na další a další typy krápníků. Pokračujeme asi tak směnu a dostáváme se na zlom dalšího pohoří Stále stoupáme, tu a tam narážíme na schody, avšak pak narážíme na zlom. Ten nějak moc slézt nejde, naštěstí se cesta stáčí na východ.
To podle mé paměti mělo být pořádku, ale Konrik se tváří na moji paměť poněkud podezíravě - pamatoval jsem si totiž, proč před pár dny nám trpaslík na poslední křižovatce trpaslík tvrdil, že všechny cesty vedou na východ. Také musím poznamenat to, že jak se nám ta cesta postupně rozšiřovala ke křižovatce, tak teď už e zase zúžila a je široka na dva lidi. A pak se k cestě z pravé strany přibyla další skála a ani ne o minutu později nahoře na skále něco zarachotilo.
César se přitiskl ke stěně a cosi zabrebentil a my jej napodobili. Otázkou bylo, jestli to je nebo není chyba, protože sice nás létající dravec nemůže pořádně čapnout a odnést do hnízda, ale současně je tu dost drobné kamenné suti, po které se blbě chodí a dost do rachotí, takže kdokoliv ví, že jdeme…
Cestu dál obšťastňují kostry nějakých dlouho mrtvých humanoidů, a pak César objevil stopu jakoby od horského lva, což Césara vedlo k sáhodlouhému projevu, bohužel v jeho řeči a gestikulaci. Snad jediný Konrik mu rozuměl, ale to co si z gestikulace vzal Konrik, se mi vůbec nelíbilo. To nejlepší, co si Konrik po Césarově výkladu představoval, byla mantichora…
A pak cestička skončila zlomem a slyšíme cosi, co máchá křídly, je to agresivní těžký let a vypadá to že to pátrá po kořisti. Než jsem se rozkoukal, byl jsem stejně jako ostatní reflexivně schovaný pod houbami. Bylo to o zlomek vteřiny, když nad pěšinou prolétlo cosi, co bylo tak velké, že nás ovanul vítr z rozráženého vzduchu.
Pochopil jsem jediné, tohle byla past od trpaslíků Modrého achátu past. Nebo snad jsme přehlédli odbočku…?
Couváme zpět na místo, kde se cesta zalomila doprava, Konrik si ode mě půjčil žebřík a zkoušel hledat vzhůru, neboť cesta, která zřejmě z tohoto místa pokračovala na sever je již dlouho poničena kamenným sesuvem, který je dlouhodobějšího rázu, neboť kameny ve svahu jsou pokryty mechem.
Pak najednou Konrik zařval "dolů" a žebřík se opravdu začal stáčet a Konrika snášet dolů, současně se za ním hnaly tři obrovské stonožky. Jednu jsem odsmahnul já zelenými blesky a zbytek Konrik jenom nenáviděl… Klid však nemáme, protože to škrábání drápů se opět ozvalo a Titus s Larimem ono místo, odkud se to škrábání ozývá, sledují.
Vrátili jsme se na křižovatku, kde tábořili trpaslíci a Konrik se začal vztekat, že banda trpaslíků nás odmítala poslat na západ a Larima si těžce povodili protože zřetelně nemá klanovou příslušnost. Což trpaslík, co se s námi bavil taky neměl, ale zřejmě s námi jednal poctivěji…
Jdeme tedy na západ, cesta se velice rychle stala pěšinou, cesta klesala a po směně se cesta nořila do jezírka. A kousek stranou kouká z vody zábradlí…
Konrik se nepohodl s Titem a hodil jej do vody, ten nazval Konrika raplem a za tohle letěl do vody podruhé. Zkusil jsem na pět kroků popojít na obě strany od cesty, a začal se domnívat, že toto není jezírko, spíš mokřad. Měl jsem sebou světlo, takže se ostatní ocitli v šeru, a Konrik mohl v Mokřadu spatřit cosi, co se tam prolámalo, a světélkuje stejně jako to uražené zábradlí. Zkoušíme jít skrz mokřad, ale přešli jsme to světélkování, takže se po chvíli vracíme do půli cesty. No, po chvíli - dvě směny nás to stálo.
Jenže to světlo je za mokřadem v houbovém lese. A houby jsou u břehu opravdu hustě. Larim s Konrikem se proto chopili seker, a prokáceli se k ostrůvku, kde je opravdu na břehu nějaká galéra, tedy trojstěžník[1] s jedním ze stěžňů ulomeným.
Brodil jsem se trošku blíž a zakopl v temné vodě o lauf rozbitého trpasličího děla…
Loď je zapíchnutá na ostrůvku. Když vynecháme mrtvého, na kost obraného trpaslíka v rezivé plátové zbroji ležícího na mělčině a nějaké ty hroby, nezbylo tu nic hezkého a mírumilovného. Pocítil jsem navíc magický závan, a kostlivec se na Konrika z vody vrhnul. Bylo vidět, že Konrik zareagoval instinktivně a srazil ho zpět do vody. Žel to není smrtelný soupeř, nýbrž nemrtvý, ten se nezačne topit.
Po mém seslání bílé střely nezazářil jen ten kostlivec, ale také dva hroby, takže budeme mít další dva nemrtvé na place, pokud zvládnou kostlivci odházet kameny, co jejich hroby zakrývají. Larim se tam šel podívat…
Další boj mám slitý do nepřehledné vřavy, po druhé bílé střele jsem šťavnatě zaklel “I wneud thunderstruck hwn” [aby do toho hrom bacil], protože mi došla mana. Respektive nedošla, ale už jsem ji začal šetřit na akutnosti, což ostatní nemusí vědět…
Larim opět předváděl své vraždící seky, opět po jedné ráně spadl kostlivec (prý byl ale nějaký nemocný, asi po mé bílé střele) a pak se totéž opakovalo u druhého. Bohužel ten kostlivec z mělčiny byl nějaký mástr a pomalinku Konrika stahoval do vody a ten se tak tak stíhal občas nadechnout, když se vyrval nad hladinu.
Naši alchymisté Titus a Dvoukvítek vedli učenou debatu na téma antigravitačního cloumáku, což byl jejich jediný hotový lektvar k naší pomoci, takže jen na mě zbylo pomoci Konrikovi, neboť před pár hodinami opět řádila mlha a nemáme tu ani Sarah, ani Dagona a dokonce ani Tandu (ta se ale možná jenom zapomněla někde vzadu).
Bleskově jsem u Konrika zvážil situaci a jediné co se dalo dělat byl teleport - prsknul jsem Konrika z vody na břeh. Tím jsem sice zachránil Konrika, ale ke kostlivci jsem byl náhle nejblíž já. Ten se v mžiku ve vodě postavil a ťal po mě sekerou. Druhá sekera mě ťala do boku, kterýsi z alchymistů ji ze zoufalství hodil po kostlivci. Třetí sekera mě minula z druhé strany, to Larim ťal do kostlivce, stihl ke mě doběhnout od svých kostlivců. Nemá asi ani cenu říkat, že se kostlivec složil Larimovi k nohám a rozpadl se v prach, ale tentokrát musím přiznat poslední ránu Titusovi, který po tomto kostlivcovi mrsknul kámen z praku.
Tak rád bych tiše krvácel do kamenů, ale vrhají se na nás z lodi přerostlí škvoři, asi tak osm - čtyři ve dvou vlnách. Mimo jiné jsem si v tuhletu chvilku uvědomil, že kostlivec z vody se probral přesně v okamžiku, kdy Konrik testoval nožem kvalitu jeho zbroje. Mám až takový pocit, že by nás nechal být, kdybychom nechali mi jeho…
29. července 2013, podvečer, Temnosvět - u magické
lodi
(hráno 14. února 2014)
Zapadli jsme všichni do vody a přerostlým škvorům se za námi nějak moc nechtělo, což byla pro nás výhoda, my škvory dlouhými meči a sekerami zasahovali.
Jenže pak škvorům došlo, že jsme potrava s ostrými hranami, takže couvli dál na břeh, Konrik a Larim šli za nimi. Mě Konrik odmítl, jsem dost zraněn a prakticky bez many, takže zůstávám ve vodě. S Césarem jsme si tu vyměnili role, on vzal kuši a šel našim dvou bojovníkům pomoci, já místo něj hlídám hladinu. Přeci jen už jsme tu - sice u jiné kaluže - viděli zaplout do vody cosi, co vypadalo jako krokodýl. A já viděl cosi, co se vynořilo z vody, mělo to také hůl, přičemž když si to uvědomilo, že jej vidím a sledují, tak se to zase ponořilo. Kdyby pak nepřišla z toho místa vlnka, měl bych za to, že to byla halucinace, ale takhle? O to víc sleduji hladinu a nesleduji boj se škvory. Musel to být humanoidní tvor, ale v tom špatném osvětlení, které tu panuje, jsem nedokázal poznat, jestli to byl vodník, aradeirida nebo jiný druh…
Když bylo na břehu po boji a poslední škvoři se schovávali v díře v lodi, šli jsme na průzkum. Bylo vidět, že loď docela dlouho plula po mořích, protože je vidět stopy, kde byla čára ponoru, ale také místa kde byla opravována - světlejší části zábradlí, nový stožár a tak. Rozsvěcuji magické světlo a zkoušíme vlézt dovnitř. Nalezli jsme kajutu obyčejných námořníků s potrhanými houpacími sítěmi… A dalšími škvory.
Po dalším boji mám šanci navnímat, že je zde velký pohyb magie, zřetelně vidím, jak se plachty (z propletených magických run) vlní v magickém větru. Otázka je, jak by dopadlo meditování v této prostoře - plachty manu vstřebávají, nebo přitahují do okolí?
A když tak nad tím uvažuji, přemýšlím nad tím, jestli nás fakt trpaslíci poslali takhle blbě, nebo jestli nedošlo k nějaké mýlce. V deníčku mám poznamenáno v předchozí kapitole, že….z této křižovatky nás (momentálně) nepustí na sever a ani na západ, natožpak na východ, máme se vrátit zpět. (Na západ je prý slepá cesta)…. My jsme z této křižovatky šli na západ a našli tuto loď, ale mě teď trápí to, jak zněly ony věty kolem severu a východu. Mám totiž takový dojem, že nás přeci jen pro Velemonta posílali tou východní cestou s tím, že "všechny cesty se posléze stáčí na sever" a nikoliv že nás posílali severní cestou s tím, že "všechny cesty se posléze stáčí na východ", tedy že jsme to zblbli my. Dost bych se totiž divil, že by nevěděli o onom sesuvu v jedné cestě. To by ale předpokládalo, že byli čestní… Ostatní se ale tváří, že se mýlím, tedy že trpaslíci přeci jen byli křiváci, skoro mám až dojem, že ani žádná karavana neexistuje a Velemonta drží zajatého oni…
Každopádně začínám ztrácet naději, že Velemonta nějak doženeme a zachráníme…
Dvoukvítek se neúčastnil mého uvažování a zřejmě chtěl z jedné plachty odkrojit kus látky, takže z toho byl další boj, protože na palubu vylezl sám…
29. července 2013, podvečer, Temnosvět - na palubě magické lodi
(hráno 11. dubna 2014)
Po boji s Dvoukvítkovo obtěžovateli vstupujeme na nástavbu a sledujeme, že do ní uhodil blesk a poničil zde zabudovaný astroláb, či nějaké zařízené astrolábu podobné. Jednoznačně vidím že zde chybí krystal a docela mě překvapuje, že ten krystal byl dost velký a osmistěnný. Osmistěnný!!! To se přeci v přírodě nevyskytuje. Navíc ten blesk, co tu udeřil jako když tu vytvořil nějakou trojrozměrnou mapu. Asi tak na vteřinu mám dojem, jako bych jí rozuměl, ale pak mě slzící oči donutily mrknout a celé vidění a porozumění bylo v trapu…
A tak jsem si vzpomněl na úplně první semestr mého magického studia, který u nás na Velvétu máme společný s alchymisty (který mimo jiné slouží na rozpoznání, jakým směrem se naše magické vlohy projevují) a zkusil si ověřit, z jakého materiálu je vlastně tohle zařízení vytvořeno a zkusmo oškrabuji očazenou vrchní vrstvu. Zjištění, že to jsou připečené organické zbytky toho, co zbylo z obsluhy mému žaludku nepřidalo. Ale to už se mi nůž začal tupit o vlastní konstrukci.
"Orychalkium!" proskočilo mi hlavou, "materiál z něhož byl astroláb vyroben". Okamžitě volám nahoru Larima, který se ale při chůzi po pravém schodišti propadl do jednoho schodu, ale prošel sem náš troll, který kopanci rozhýbal astroláb, jež začal při každém načutnutí vypouštět magickou energii, kterou začínám cítit. A taky začínám slyšet jakýsi falešný podtón, což by mohlo znamenat, že hrozí nějaké nepředvídatelná reakce. Titus se k nám vyhrabal také a zařízení zhodnotil. Prý ten krystal mohl být astron, ale současně se Titovi nepozdává, že je to tu zařízení celé, prý i ten astron je na to slabý. Konrik oponuje, že astron by mohl být jen pohonná jednotka na toto zařízení a to teprve samo přesouvalo loď mezi sférami. Titus se ani tak netváří uspokojeně…
Zřejmě je to tedy to zařízení, které by nás mělo dostat domů, ale Konrik správně připodotkl, že ho zatím necháme na místě a zjistíme, zdali na lodi není něco lepšího…Konrik se proto dovlámal do vnitřní části nástavby, kde je vidět propadlá podlaha a je současně poznat, že zde hořelo, asi od toho blesku co zasáhl nahoře nástavbu. Skoro začínám přemýšlet, jestli ten blesk nemohl udělat vybouchnuvší krystal…
Nalezli jsme dvě truhlice, které zkoušíme otevřít. Ta první šla sekyrkovým klíčem otevřít a nalezli jsme přenosnou alchymistickou dílničku. Tu si prohrábl Titus. Druhá z truhliček je pro nás v tuto chvíli neotevřitelná, dva zapuštěné trpasličí zámky jsou pro nás momentálně neprůchodné.
Na průzkum střední paluby se vydáváme právě bez Tita, Zřejmě právě tato část nejvíce utrpěla nárazem. Zbytky rozštíplého stožáru Konrik vyhodnotil jako nejpevnější dřevo zde na lodi, které by šlo použít na šípy. Ale štípat budeme z druhé strany stožáru, která visí ven z lodi, kdybychom totiž zlomený stožár doťali, tak by se loď zcela zjevně nepředvídatelně otočila jinak a mohla by nás pod sebou pohřbít.
Odněkud se ozval hlas, zrovna v okamžiku, když kroll chtěl vejít do kapitánské kajuty a varoval nás, ať tam nechodíme. Na těchto dveřích někdo domaloval temné runy a já cítím že by dveře mohli vést i někam jinam, než očekáváme.
Hlas vycházel z vnitřku smotaného lana, které rozmotáváme a hle, je to lebka, zřejmě ta chybějící od toho těla přitlučeného ke stožáru. Byl to alchymista, který pilotoval tuto loď. Vyprávěl nám, že vojenský generál zavřel kapitána do jeho kajuty a proklel ho. Zřejmě ho proměnil v nějakou stvůru a ve stejnou dobu vojáci povraždili námořníky. Jeho úkol byl přes sféry dovést tuto loď před nějaký ostrov ve správný čas.
Začal s ním vyjednávat Konrik a vyvíjelo se to tak, že trpasličí generál nevycházel za dne na palubu, a že kromě toho že byl bojovník, tak byl i magič. Čím dál tím víc mi celý popis začal cosi připomínat generála Mudra a když to lebka potvrdila ba i jméno ostrovu Plexis, zdálo se být vymalováno, zvlášť když nám vysvětlila, jak loď cestovala prostorem a že chybějící krystal je možno i zde vyrobit.
29. července 2013, 17:30, Temnosvět - na palubě magické lodi
(hráno 9. května 2014)
Podle Konrika je půl šesté večer, takže jsem určil, že se bude večeřet -
Konrik se ale tváří, že to bude teprve pozdní svačina. Každopádně po jídle se
cítím, což je takové zvláštní, hodně odpočatě a jsem plný energie na
doprozkoumání lodi. Špicuji uši a oči, a skutečně slyším, že se na pláži něco
děje. Napoprvé ten zvuk slyším sám, takže drcám do Konrika, který je… zamyšlen …
a prý to jsou murloci…
obrázek: Situační náčrtek ztroskotané lodi dle Konrika - nápis nad kapitánskou kajutou říká Drek Barag, takto se ta loď zřejmě jmenovala.
Murloci nemurloci, energie se mnou doslova šije, takže všechny zvedám a jdeme překontrolovat podpalubí a doprolézt jeho zbytek, který neznáme. Jdu první a přijde mi, že musím čekat dlouho, než mohu prohlásit, že posily dorazily za mnou - Kroll, Tautam, Konnor, Larmin, Konrik. Jsem docela napjatý a natěšení, avšak když se rovnáme do bojové formace, jako by mě něco pošimralo peříčkem vzadu na krku. Larimovi se povedla vtipná scéna, kdy zabořil nohu do dveří, ale už ji nedokázal vytáhnout a na druhé noze se neudržel a udělal několik kotoulů.
Převalující se světelná mlha proměnila Tituse v solný sloup a mě začala téct krev z nosu, načež Kroll použil kouzelná slova (“Naber si tu energii, dokud je”), což Tituse odsolniho. Aby také ne, když té energie je tu tolik, že je doslova viditelná a protéká kuchyní odkudsi z podpalubí. Mě je ještě více šoufl, ale Titus si v ní může ráchat ruce… Pak začal boj s dalšími škvory, Kroll vhodil oštěp dovnitř kuchyně, kde Larim napočítal jedno velké hovado, tři větší škvory které už známe, pak několik, kterým bude stačit jen jedna rána sekerou a pak asi deset, které snad bude stačit zašlápnout.
Jakmile byli zabiti ti největší škvoři, začali se zbylí pohybovat velice zmateně, jako bychom jim odstranili mozek… Konečně budeme mít klidné místo na nocování i na doprozkoumání zbytku lodi - našli jsme kromě kuchyně sklad potravin, i to místo kde je uskladněno množství many, ale je uskladněno v rozbitých nádobách, které prosakují a unikající mana pak dělá neplechu…
29. července 2013, večer a noc, Temnosvět - u magické
lodi
(hráno 16. srpna 2014)
Opět jakoby tu proběhla teleportovací mlha, protože náš tým se opět proměnil - Modřinka, Konrik, Dvoukvítek, Kroll, Antoan, Larim, César, Titus a mluvící lebka na klacku.
Dávali jsme si postupně informace dohromady, rovnáme si myšlenky - náš “lebkoun” byl najat jako obsluha zařízení, které bylo přepravováno na lodi - měla to být druhá brána pro vojska trpasličího generála, čili měli najít vhodné místo, kde se ta druhá brána nejlépe spojí s první bránou a zároveň bude docela blízko cílového místa
Pluli 2 měsíce aby je pak postihla bouřka, která bouchla do předního astrolábu, což mělo za následek že se s nimi protrhla realita a přistáli zde. Lebkounovi (když byl ještě živou bytostí) se nepodařilo zaměřit toto místo kde je (nevěděl to, co my[2])takže byl zabit. Současně umírali také lodníci, takže je trpaslický generál proklel, aby tuto loď hlídali…
Někde tedy v tomto Temnosvětě máme trpasličího generála s vojáky, ale stále také Velemonta.
Do mého rozjímání protáhl Konrik svůj chodecký meč tekoucí energií, který se okamžitě nabil na maximum. Nikdy jsem si nepovšiml, že by na něm byly někdy runy, ale viditelně tam jsou a jsou to nějaké vázací runy na démony. Jdu raději ven z kuchyně, protože další krvácení bych nemusel přečíst, stačí, že mi tekla z nosu červená. Ale kdyby mi ta energie způsobila nějaké vnitřní krvácení… Brr…
Konrik, Dvoukvítek a Antoan šli prozkoumat detail manového skladiště s úmyslem zkusit zavřít tu truhlu, z níž to asi vyvěrá to, co tady kolem teče… Konrik šel dolů první a začal se nořit do mlhy energie, kterou má do výše prsou a už začínal cítit to, co já a když se zkušebně ponořil do mlhy celý, začala mu téct také krev. Co mě překvapilo, tak něco málo pocítil i Antoan, který navíc začal tvrdit, že to co je vidět nad hladinou je jiné než to, co je pod hladinou energie. Každopádně jeho popis vidění "pod vodou" sedí na stvůry z magických sfér. Náš Kroll pronesl zajímavý nápad, že by přeci někde tady měly být lopaty a háky (lopatami přeci pohřbívali a lodní háky tu musí být už z principu) a že by ty truhly šlo postavit správnou stranou na zem a uzavřít…
A tak se šlo do předního skladu pro náčiní a pak zpět do kuchyně, dolů nakonec šli dolů Konrik a Kroll a pozavírali všechny pootevřené bedny. Proud energie postupně začal mizet a když se odpařil drobný energetický písek, zmizel úplně. Mě se dost ulevilo…
Problém byl ten, že stále otevřený portál kamsi se potřeboval něčím živit, ale neměl čím, takže se sice začal zavírat, ale současně se snažil z okolí požrat vše, co bylo nasáklé manou, což byla v podstatě celá loď. Začali jsme zdrhat….
Zdrhli jsme všichni, ale bohužel Titus ne, toho to spolklo (zřejmě proto že měl příliš oráchané ručičky od téhle tekoucí energie) a současně nemáme na klacku napíchnutou mluvící lebku… Takže jsme si zřejmě zavřeli cestu domů, která by byla bez pomoci zdejších mocných. V návalu špatné nálady se vrháme na Larima a jeho kouzelný ubrousek, dožadujíc se jídla…
30. července 2013, ráno, Temnosvět - u magické
lodi
(hráno 16. srpna 2014)
Po snídani, léčení a meditacích se vracíme na nejbližší křižovatku a pokračujeme rovně, tedy na východ. Cesta se poměrně rozšiřuje a za nějakou chvilku začínáme potkávat ukřižované humanoidy. Pak se cesta stočila na sever, na levé straně je sráz k mantichorám, který už známe z jiné strany, ale my pokračujeme dál do míst, kde je jakési údolí s vyklučenými houbami - je tu nějaké sídliště, hláska a stanový tábor. A křižovatka…
Z hlásky a kolem hlásky na nás pokukují trpaslíci, čili je jasné, že se jim naše skupinka nebude líbit, takže volíme jako nejlepší přímou akci - trpaslík Larim do čela a my se jdeme tvářit jako jeho pomocníci. Taktika se vyplatila, Larim s trpaslíky pokecal, ti jej nasměrovali ke stanovému táboru a věžičce blízko ní, ale za některé z nás musel Larim zaplatit … hm … mýtné?
Jdeme po cestě k táboru a proti nám se vyřítil přerostlý brouk, zřetelně s odpižlanými křídly a osazen otěžemi, zjevně se komusi splašil. Zastavujeme jej a pak i vozataje, který se řítil za ním. Dali jsme se do řeči a pochopili, že vozataj je "poslední z posledních", takže nám odměnu za zastavení splašeného brouka nevyplatí, sám nemá z čeho si nakupovat, ale tím, že je tím "posledním", tak si ho moc ostatní nevšímají a on poměrně ví dost z toho, co potřebujeme vědět.
Vozataj totiž tvrdí, že se k nim přidali trpaslík a je prý dost dobrý, takže teď hlídá vzadu u věže speciální zboží, kde je mimo jiné kdosi podobný Velemontovi.. Jinak tady skoro nic neprodávají, trpaslíci nepříliš podporují otroctví, a oni sem jeli pro nějakou speciální zakázku. Pak budou pokračovat na sever do Síní Věštců, kde obchody s otroky vysloveně “jedou”. A věštce my potřebujeme. Potřebujeme? …
)
[1] Modřinka rozumí lodím respektive jejich dělení na druhy asi jako koza petrželi, takže nebrat doslovně