Haepp Modřinka

Podzemní trpaslíci

Technická poznámka: kronika je psána z pohledu hráče, který nechce nic zatajovat, hráčova postava utajuje vše kolem městských avatarů a starousedlíků, včetně své "noční" práce.

V tomto díle je jiný Pán jeskyně!!!

28. července 2013, mezi snídaní a svačinou, kdesi v obrovské jeskyni
(hráno 15.listopadu 2013)

Po noci u studny jsem rád, že jsme daleko od ní, jenže hned na křižovatce se mělo ukázat, že zde v podzemí není snadné nic. Křižovatka je znovu prorostlá spórami, byť ne tolik, přeci jen ten výbuch tomu lehce pomohl. Dohadujeme se co dál, nesmíme moc křičet, protože jinak přiběhne nějaký pavouk či brouk, který je z dálky slyšet a z logiky věci - když my slyšíme jeho, on slyší nás.

Náš nový kroll šel spolu s Larimem prokácet cestu, abychom nemuseli přes spóry a kácíme se doleva, tedy doprava z našeho původního směru příchodu. Já a Tautam, kteří těžíme dřevo respektive troud, jsme další, kteří se neulejváme. Pak na obloze prolétla placatá ryba a polekaný Dvoukvítek po ní vystřelil. Zasáhl, ale rybopták uletěl…

Mládenci mezitím prokáceli koridor a tak procházíme na stezku, jež je užší, není úplně rovná, ale směr drží.

Po 4 směnách docházíme na další křižovatku, vlevo nějaký brouk cosi porcuje, uprostřed křižovatky je malé jezírko, kam kape voda. Jakž takž tu vidíme, protože tu jsou jakési slabě ligotající hrozny.  Nejsou tu ale rozloženy stejnoměrně, jakoby si spíš někdo rozsvítil jednu z cest, jež vede z našeho pohledu doleva. A cpeme se tam všichni, cesta vlevo se nám zdá být ta, která povede k pavoučímu slepému věštci.  Ve křižovatce ve směru, kterým nejdeme je brouk a něco si tam porcuje, zřejmě nějakého dobrodruha.

Bohužel ten brouk se z našeho dupavého pohybu naštval a zapískal na tři další, naštěstí ale menší, kamarády. Nastal boj, na Larima se sesypaly dva brouci, na krola jeden, nemluvě o tom velkém, který zdatně těm malým broukům asistoval…

A opět bylo po boji, brouci rozmetáni nejenom kouzly, ale i zbraněmi, zapojili jsme se všichni. Ten porcovaný byl jakýsi barbar v šupinkové zbroji a za pár směn o něm budeme mluvit, což ale zatím netušíme…

28. července 2013, čas dopolední svačiny, kdesi v obrovské jeskyni
(hráno 6. prosince 2013)

Nastala chvilka zamyšlení a zamyšlení, při níž Konrik rozštípl ty svítící hrozny na té cestě vedoucí doleva - na sever - to jsou totiž malinké kokony těch velkých brouků, co nás napadly před momentem. A protože nám Konrik připomněl, že není naším primárním cílem vybít pavoučí kolonii, přesto nakoukneme do všech cest, pokud by tam nebylo něco použitelného pro nás - třeba něco jako zásoby…

Severní cesta s hrozny nás vyvedla do větší prostory, kde byly vymíceny houby, jež rostly na základech původních obrovských elfích obytných stromů, jež jsou skáceny a mrtvy už bůhví kolik století a nyní zde práchnivějí. Je zde také vidět tři skalky a vzadu vstup do jeskyně. Nejsem si jist, proč nechtějí kolegové zkoumat jeskyni v jeskyni, ale budiž…

Vrátili jsme se na křižovatku a popostoupili doleva, kde velký brouk před dvěma směnami kohosi pucoval. Byl to nějaký týden mrtvý humanoid, zřejmě barbar, původně zřejmě v šupinové zbroji - už jsem tu o něm psal o něco výše. Něco málo Konrik s Larimem ještě našli, já se pro tuto chvíli změnil na “stojan s lucernou” a poslouchal Konrikovo brblání o tom, že tuhle zbroj tady dole podle něj nosí důstojníci.

Návrat na křižovatku a odbočení do posledního směru přineslo jen stopy po boji, zřejmě patřící tomu muži. Konrik našel i šípy s nějakým poměrně (pro něj) zajímavým opeřením. Pro mě bylo zajímavé to, že střely se zaryly do hub tak, že bylo zřejmé, že kdosi střílel z té severní chodby, z té, kde byla ta jeskyně. Jako by tam přeci jen bylo nějaké sídlo humanoidů. Anebo to byla náhoda, že mu kdosi pomáhal s bojem…

Vrátili jsme se na původní křižovatku a konečně jsme vyrazili správným směrem na světlo ohně. Zatímco Larim a Konrik kácí houby, abychom prošli bezpečně přes křižovatku se spóry, já si povšiml důvodu, proč křižovatka tak rychle sporami zarostla. Jsou tu droboulinké pískové trosky manového krystalu, které se snažím opatrně vysbírat, minimálně jejich drobnou část, protože trvale svítí. Bohužel první sbíratelné krystalky jsou už ve spórách a jemně jsem je svým příchodem zvířil. Musel jsem tedy počkat, až spory opět spadnou na zem. Naštěstí jsem je zvířil jen do výše mých kolen…

Podařilo se mi nasbírat 20 krystalků, z nichž mám pocit tepla, tedy takového toho manového tepla, mohlo by se to podle mě hodit našim alchymistům.

A šlo se dál. Zde na této cestě je terén spíše kamenitější, stezka se rozšiřuje, díry jsou zasypané a po dvou směnách docházíme ke skalnímu stalagnátu, do jehož stěny jsou vysekány značky. Byla to původně křižovatka do třech směrů, ale u jednoho směru - západního - si dal záležet, aby jej zneprůchodnil - pokácené houby do sebe, propletené pavučiny a kdovíco ještě dalšího…

Pokusil jsem se přelouskat směrníky psané v trpasličtině a moc mi to nešlo, inu studium trpasličtiny jsem ještě pořádně nedotáhl…

• severní směrník - k pevnosti [klanu] modrého achátu (slovo klan doplnil Larim)
• západní směr - zničený směrník, teoreticky směr ke skřetům (soudě podle temných run, které zná Konrik a které tu byly vyryty)
• východní směrník -  ukazující do směru,ze kterého jsme přišli - byly tam dva texty, tedy dva cíle- já četl:
• 1) zapovězení, mlha, sály
• 2) sály příchozích vítavších, zbloudilých

Je to celé nějaké divné, což je tím, že trpaslicky umím číst prachmizerně, a navíc, že trpaslíci kdeco v podzemí pojmenovávají “Síň něčeho”. Naštěstí se Larim přiznal, že umí číst svůj rodný jazyk, takže přečetl:

• 1) Sály zapomenuté mlhy
• 2) Síně příchozích

Larim nalezl na zemi v blízkosti stalaktátu desku na zemi, která jednoznačně skrývá vchod kamsi, v tom prachu co ji zakrýval jsem vykoukal nějaký nápis. Po ofouknutí prachu jsem nalezl nápis na té desce -“kov který otevírá každou bránu”, který ale není originální. Někdo jej tam dodatečně vydrápal zřejmě jako nápovědu, jak vlézt dovnitř…

Dali jsme si tu rovnou i oběd.

28. července 2013, čas oběda, kdesi v obrovské jeskyni
(hráno 6.prosince 2013)

Až doteď jsme celý den pochodovali na magické světlo, které jsem vyčarovával. To nám nyní opět zhaslo, ale na Larimovo záda navazujeme ampulku se zbytky brouka, takže víme, kam máme jít, Larim v této tmě vidí i tak velice dobře a postupujeme asi tak dvě směny.

Cesta je ještě lépe opravenější než doposud a pak jsme náhle spatřili proti nám kamenné zídky, které jsou seskládány do takového labyrintu, který zde v podzemí je dělán v místě trpasličích tábořišť, a dají se velmi dobře bránit. Tato na první pohled vypadá bytelněji než ta, u níž jsme se ocitli na začátku našeho podzemního dobrodružství.

Protože cítíme pach zalitého žhavého popela, je jisté, že tu někdo je. Mluvili jsme tiše u zídky - nic - žádná reakce, pak Konkrik nahlas pozdravil "dobré poledne” a zas nic. Až když jsem zavrčel na Larima, aby pozdravil trpaslicky, došlo k reakci. Místní trpaslíci nás požádali - trpaslicky - o nějakou reakci, dle Larima o odložení zbraní.

Protože mluvili příliš rychle a podzemní trpaslíci nemluvili čistou trpasličtinou, mám z vyjednávání mezi trpaslíky a Larimem ne zcela dobrý pocit. "hchkrdt Modřinka hchkrdtn" slyším v jednu chvíli. Larim mě naprášil, z toho co říkal o mě jsem usoudil, že vysvětloval, že pracoval pro mě. Zřejmě ale měl s trpaslíky nějaký plán, protože je zvládl umluvit a nedošlo ke krveprolití - trpaslíci sklonili své zbraně, kterými na nás jistojistě mířili. Pak mezi nás ostatně 9 trpaslíků přišlo (ze všech směrů - byli jsme obklíčeni už dříve) a nesli si magické světlo v krystalu z čiré many.

Hovor dále pokračoval a Larim nám tu a tam něco přeložil. Pochopili jsme, že tito trpaslíci nás zatím nepustí do svých sídel, ale pokud najdeme jejich žoldáky, tak jim pomůžeme a samozřejmě i sobě. Problémem bylo to, že popis jednoho ze žoldáků odpovídal tomu muži, co měl šupinku a byl porcován pavoukem. Na to, že měl být dost schopný dle trpaslíků…

Každopádně si s Larimem popovídali a z této křižovatky nás (momentálně) nepustí na sever a ani na západ, natožpak na východ, máme se vrátit zpět. (Na západ je prý slepá cesta). Ale když přineseme jistou věc od žoldáckého kouzelníka, tak by byli ochotni své rozhodnutí pozměnit…

28. července 2013, kratičce po obědě, kdesi v obrovské jeskyni
(hráno 13. prosince 2013)

Po velkém dohadování nám na naše přání za 1 trpasličí ryzák prodali větší množství oleje, abychom si mohli svítit, popřáli nám šťastnou cestu a my dobrovolně jdeme…

Ještě jsme ale ani nevyšli z kruhu ven, když nám cestu zastoupil starší trpaslík a vtiskl Larimovi nějakou trpasličí sekeru, něco si mezi sebou řekli a pak trpaslík zase zmizel ve stínech louče, kterou před momentem Larim rozsvítil, abychom my ostatní si mohli sesbírat své zbraně.

César byl celou dobu někde schovaný a my se velmi rychle dohadujeme, že ho budeme shánět až když nám ta louče zhasne. To už budeme i z doslechu, takže námi očekávaná nevraživost mezi trpaslíky a “kudůkem” Césarem nedojde k naplnění.

César na nás čekal u stalagnátu, seslal jsem na něj mluvící kouzlo a domluvili jsme se s ním co se nám dělo u trpaslíků. Pak nám zhaslo světlo.

Chtěli jsme si rozsvítit lampičku, ale trpasličí olej nějak divně smrdí. Zkusmo jsem kápl pár kapiček na kámen a Larim přiložil zbyteček žhavého z louče. Blaflo to slušně, o dost víc než klasický olej… Nastal čas vyndat pořádnou lampu, ale zjistilo se, že nikdo lampu nemá. Dost ošklivě jsem zanadával. A to se Larim tvářil, jako by před chvílí o nějaké věděl a sjednal nákup toho zemního oleje!

Konrik proto vyrobil první “Konrikův plecháček” (později Molotov nápad ukradl a nazval jej “Molotovův kokteil”) - kresba Konrik. Když do plecháčku nalil trošku toho oleje, zakryl kůží a skrz dírečku provlékl kus stanové šňůry, začalo to vypadat jako lampa. Pak škrtl a hodil jiskru do troudu, načež předal troud Larimovi a ten náš improvizovaný kahan rozsvítil. Kdyby světélko nechtělo při každém pohybu zhasínat, bylo by to super…

Ale co, tak Konrik vzal jeden prázdný flakonek od Larima, a pomocí čehosi se pokoušel upižlat dno. Larim, kroll i já nosíme Konrikovi kameny, o kterých se domníváme, že budou tvrdčí jak to jeho pižlátko, ale bohužel, nemáme ani jeden z nás pravdu…

A pak po třech směnách bylo světélko konečně hotovo a my mohli jít dál…

Po dalším uplynulém času jsme narazili na nějakou světelnou kouli velikosti pomeranče svítící fialově. Vypadá to jako chobotnička, která má v sobě plasmový výboj. Pak blikla druhá, třetí a já dostal velký strach. A tak jsem zkusil pod nimi podběhnout, protože jsem svůj strach neudržel na uzdě. Jeden výboj mě zasáhl, protože kolem nás těch koulí bylo v jednu chvilku až sedm..

Naštěstí ostatní meči a sekerami vždy po jednom zásahu srazili jednu z koulí na zem, kde se rozpáskla a zmizela…

Klid ale nemáme protože na křižovatce se svítícími hrozny jsou slimáci, jeden z nich nás zaměřil a šel po nás - jeden dvojblesk ho sesmahl. Druhého si vzal na starost Larim, kterému jsem toho prvního sesmahl doslova před nosem.

Protože jsme ještě neobědvali, chceme si nalézt nějaké klidné místo na odpočinek a tak zkoušíme jižní cestu. Jenže po pár krocích je sídliště slimáků a mají tam zabaleného nějakého béčkového tvora a jeden ze slimáků jej chce vycucávat. Okamžitě nabíháme a slimáka zabíjíme. Dotyčného okamžitě vylamujeme ven a snažíme se ho ovazovat. Tep má dost nepravidelný, ale žije.

Je to mladík, 20-30 let, viditelně nějakou dobu žil pod sluncem a oproti mě je růžový. Jednoznačně blednu a průsvitním - nějaké velmi zlé kouzlo se na mě podepisuje..

28. července 2013, čas kolem odpolední svačiny, Temnosvět
(hráno 20.prosince 2013)

Konrik si ode mě půjčil žebřík, a vylezl nahoru na skálu, vedle něj šplhal Tautam a Larim zkouší dávat dodatkové otázky na našeho nalezence, jehož já ovazuji tak, aby nekrvácel. Ztrátu krve ale nenahradím, to možná vyzkouší Konrik, ale ten teď kouká nahoře na plošinku. Po obouch plivl slimák, takže rychle vycouvali. všichni se schováváme v chodbě a náš slimák šel za světlem jako slepice po flusu. Kroll a Larim si jej podali…

Mladík tento svět nazývá Temnosvětem a tvrdí, že naši trpaslíci hlídají jeden ze vchodů do našeho světa. Což zní nadějně. Mezitím už jdeme opět zpět na křižovatku se svítivými hrozny.

Zde se cosi živí slimákem, co jsme skolili. Nás to nevzrušuje a míříme k jeskyni a prostoře zvící velikosti malého náměstí. Jsou zde tři hromady a z jedné z nich stále kouká kostlivá ruka ukazující do jeskyně. Náš zachráněný alchymista jménem Gensiorikus Titus říká, že mistr magie(?) Tarikus tvrdil, že trpaslíci zde dolovali nějaký ty krystaly, jež by potřebovali, ale varuje nás, že krystaly mají neblahý vliv na brouky. Domníváme se, že jsou to manové krystaly, které umějí svítit…

Já a Titus kopeme a rozhrabujeme hromady - Larim, Tautam, Dvoukvítek, a kroll Kroll hlídají, Konrik chvilku hlídal, ale pak nám šel svítit. Když jsem se narovnal, dloubl mě kroll do zad a prý: “Makej”. Pak se chlubil, že to se naučil v kamenolomu…

Nenacházíme nic zásadního, kromě levé ruky z chitinové zbroje, ale Titus nám nepotvrdil, že by ho nosil některý z jeho kamarádů, byť ani nevyvrátil.  Až v nejzadnější hromadě nacházíme pozůstatky zbylých dvou Titovo kamarádů…

Další zbytky věcí potěšili Konrika (šípy, byť zvlhlé a zkroucené) a Dvoukvítka (část koleček z astrolábu v rozlámané truhličce), každopádně se zdálo být nezbytným vejít do jeskyně, či možná dolu, byť tenhle vstup se mi jako oficiální vstup do dolu nejeví.

28. července 2013, po odpolední svačině, Temnosvět
(hráno 3. ledna 2014)

O svačinku jsme si mohli říci určité poznatky, které máme a které nám Titus poopravoval a přidal i poznatky pro nás nové. "Žádná propast není tak hluboká, jako proradnost elfů" zní pořekadlo podzemních trpaslíků. A kdyby byl barbar Konrik Medvěd elfem, tak už asi není mezi živými, protože elf+chodec^[1] je prý ta úplně nejhorší kombinace…

Velice rychle přišla mlha a z ní se vyloupla Sarah, takže jí rychle seznamujeme s tím, co kdy kde jak proč, současně běží diskuze, jak a kudy postupovat, protože vlez do jeskyně vypadá spíše jako větrací šachta, která se ve tvaru písmene T větví na dvě strany, z nichž jedna je zasypaná závalem ze spadlého stropu, který ale vypadá jako schozený úmyslně a před pár dny. Z které strany může být náš hledaný kouzelník a námi hledaná truhlice?

Mlha si nedala pokoj a přivedla mezi nás další dívku, horalku Tandu, takže se naše vysvětlování zopakovalo ještě jednou. Nemohl jsem si přitom povšimnout jedné věci - Konrik a Tanda jsou ze stejného kontinentu, nebo dokonce země, protože se potkávají při vzájemných popisech pahorkatiny, kterou znají oba - Tanda pak jako místní obyvatel^[2]. Dokonce i Titus měl tendenci znát některé body…

Náš problém se závalem a ubíhajícím časem jsme vyřešili očekávatelně: Sesílám 6 trpaslíčků a nechal je kutat chodbu na prolejzačku po čtyřech - velikostně na krola. Pak jsem ostatní dostrkal do druhé chodby a sám šel jako předposlední. Tanda nás upozornila (a Larim potvrdil) že toto vypadá jako větrací šachta, protože tu fouká vítr. Je to dost možné, protože jsme vlezli poměrně úzkou škvírou, přestože zde byla výdřeva, ale současně je vidět i to, že tu kdosi vytrhal koleje. To je zvláštní.

To já a Konrik spíš řešíme to, že vzduch je vlhký a zatuchlý. To spíš vypadá na už delší dobu nepoužívaný důl, kde již nefungují čerpadla (a čemuž odpovídají i ty vytrhané koleje). Sarah se tváří, že je to na druhou stranu dobře, protože kdyby vzduch byl suchý a horký, tak by to prý  znamenalo, že trpaslíci určitě vykopali Balroga^[3].

Tanda se tváří že by to chtělo přisvítit, takže hmátla mezi své látky oblečení a vydolovala nějaký krystal (jiný než mají místní trpaslíci) a rozsvítila. Auu, pokud jsem si myslel, že mé oči jsou v pořádku, tak bohužel ještě ne. Sarah se tvářila ještě udiveněji a navrhla, že bude svítit slunečňákem - to bychom si ale měli schovat na později, až se budeme ukládat ke spánku…

Když jsem se v tom silném světle rozkoukal, nelíbilo se mi to ani trochu, protože se kolem mé koule na holi blízko Mormoní zástavy objevují podivné mlhové pablesky, zřejmě je zde dost surové many v kamenech a možná i vzduchu…

Procházíme různé křižovatky, které si značíme do map, naprostou většinu z nich vynecháváme z průzkumu, mnohé z nich totiž končí velice rychle jen větší prostorou, kde je vidět, že se kutalo. Tanda dělá značky do výhouby [výdřeva důlních prostor z hub], Titus kladívkem čutá do všech kamenů, Dvoukvítek se tu a tam sehne a sebere minikamíneček…

Tanda s Konrikem říkají že z naší velké chodby vedoucí tak nějak stále rovně nikdo do těch bočních chodeb nikdo v poslední době nešel - nepočítaje v to broučí stopy. Takto pokračujeme 3 směny, vlhkost stoupá. Nakonec docházíme do nějaké větší kaverny. Tandě se tu něco nelíbí, mě taky nějak moc ne, protože tu někdo rovnal podlahu nějakou velkou koulí.  Válí se tu zbytky vozíků, pražců, na stěnách jsou ještě nějaké bronzové držáky na pochodně a lucerny…

Larim s Césarem jdou mimo světlo doleva, já se Sarah a Tandou jdeme doprava a naše trojka okukuje ony držáky, které jsou mírně ovinuty pavučinami. Mě osobně se nelíbí to, že sice nevidím nic moc, ale zlověstné šumění křídel, jež nejsou z peří, a jež se postupně zmnožuje, nemůže značit nic jiného, než že nad námi se rozmnožují zástupci nějaké létavé zvěře, možná mírně zmutované.

Viditelně náš průchod slojemi navíc vyprovokoval nejenom netopýry, ale podle Konrika, který momentálně začal slyšet stovky nožiček, jež jdou za námi, také brouky. To bude hodně těžké…

Bylo. Tři přerostlí netopýři šli na Larima, kroll Kroll má pocit, že desítky dalších lítají v této kaverně. Tanda je chtěla srazit nějakým kouzlem a místo toho zoufale vykřikla - příchodem sem do Temnosvěta o část svých dovedností přišla. Chvilku se bojovalo a nevypadalo to pro nás dobře. Když to viděla Sarah, seslala nahoru do klenby Pekelný oheň. Netrefila zřejmě ani jednoho netopýra, ti urychleně prchají různými škvírami pryč, neboť ohnivý déšť padající ze stropu na střed kaverny by jim neudělalo dobře. Uprostřed místnosti jsou nějaké kovová vejce, ale to není důležité, Konrik má před sebou dokonce tři škorpióny. První bylo mládě, ale i tak jim Konrik oznámil, že je nenávidí a dva z nich zemřeli ihned…

Horký oheň všechny naše nepřátele odvolal zpět a tak si můžeme doprohlédnout kavernu a zjistit, že odsud vedou 4 další východy, z nichž mnohé byly určeny pro kolejovou přepravu…

28. července 2013, před večeří, Temnosvět - důl na magalchajové kameny
(hráno 24. ledna 2014)

Je nade vší pochybnost, že zdejší prostory žijí více než je zdrávo, ať už tomu napomáhá ty magické kameny, nebo ne… Toto zjištění spolu s tím, že je večer, já jsem bez many, a ostatní se také netváří šťastně, není dobré znamení, takže se dohadujeme, že zapadneme do boční chodby, kde s hlídkami půjdeme do hajan. Ale Dvoukvítek se tváří, že se chce podívat blíž na ty podivná vejce uprostřed sálu.

Dělám mu nosiče pochodní, ale jednoznačně cítím, že ta jedna koule, co je osamocena a my ji jdeme prozkoumat, hodně pomalu pulzuje a při přiblížení se jsem jak já, tak Dvoukvítek pocítil magický záchvěv, který Dvoukvítek popsal jako okamžik, když mistr otevřel truhličku s manou a každý z učňů si měl nabrat manu na výrobu lektvaru rudého kříže…

Šli jsme spát, první hlídal Dvoukvítek, který nám dal 10 minut na usnutí si pak začal trénovat psa. To bylo peklo. Tanda zalehla a usnula, trpaslík chrápal, voda kapala na mě, a Dvoukvítek začal házet kamínky pejskovi, který občas přese mě přelítne a omluvně mě oblíže…

Pak se ozvalo skřípění, které zesilovalo, neboť jedna z koulí se přivalovala k nám. Rychle se budíme a přitiskáváme se na stěny za naše maskovací plátno, které jsme našpendlili v naší odbočné chodbě. Koule zastavila přesně na křižovatce, ozval se zvuk pendlovek a koule se za skřípení rozložila na dvě polokoule a uprostřed vylezl cosi jako mechanický člověk a prozkoumával naši odbočku. Asi ho to zakrývací plátno zmátlo, protože se zase složil a začal se koulet směrem k východu.

Larim asi tak 30 minut ukecával Dvoukvítka a pak Tandu, protože se chtěl na toho mechanického tvora vrhnout a zřejmě mu odejmout krystal, jež mechanoida pohání a svítí mu na cestu.

Já si za pomoci Larima začínám myslet, že ten mechanoid je (Viktor) Čistič, protože cítím, že mi vraždí pomocníčky, kteří prohazují zával. A tak se tam Larim s Tandou rozběhli…

Po krátkém boji se vrátila Tanda a Larim s useknutou hlavou mechanoida i s magalchajovým krystalem  k nám. Já už spal spánkem spravedlivým, pejsek Fa spal také a Dvoukvítek visel za nohy s roubíkem v puse. Tanda ho odřízla a Larim vyndal roubík. Nemohl si přitom nepovšimnout, že na roubíku byl můj monogram, takže pochopil, že se mi asi fakt chtělo spát, takže mě nebudil, aby mi ukázal svůj skvělý bojový výsledek a nechal si to až na ráno. Ostatně i vztekle poskakující Kačka mu správně napověděla, že by to buzení nebylo dobré…

Přestože spím, mám pocit, jakoby nade mnou se honil vítr, vidím i měsíček a hvězdy. Palouk, na kterém ležím je mi nějaký povědomý, ale nelíbí se mi, že přes ležící postavy se míhají tmavé stíny. Pavouci zamotávají své oběti do kokonů. Ne, tohle se už nesmí opakovat!

S výkřikem jsem se vzbudil a vystřídal Larima na hlídce.

29. července, boční chodba magalchajového dolu v Temnosvětě
(hráno 31. ledna 2014)

Když jsem se ráno nameditoval, nasnídal a konečně pořádně při chůzi k závalu probral, byla Sarah pryč (prý mlha), leč známý bučivý hlas mi oznámil, že se zde objevil další můj přítel, skoro až začínám mít dojem, že to, co prožívám, je jen děsivá dlouhá noční můra…

…Objevil se tu totiž minotaur a hlasem Dagona pronesl “tady je nějak těsno”. Po nějakém to rychlém vítání se dohadujeme nad tím, jak odvalit kámen a jako první se přihlásil Konrik, že zkusí poprosit kámen (gitanka - obyčejný elf). Štěstí, že se objevil až poté, co jsem všechny dostal plošným teleportem na druhou stranu závalu - mí pomocníčci totiž opravdu nestihli prokopat zával celý…

Na druhé straně jsme narazili na ducha Tarikuse, který je viditelný všem a je slabou nitkou s čímsi spojen, co má ukryto ve svém fyzickém těle, které je zamačnuto velkým kamenem. Duch Tarikuse si neuvědomuje, že je duch a tvrdí nám, že odsud nemůže odejít, že jej vždy cosi vrátí zpět. Také ošklivě reaguje, když se chceme jen přiblížit k onomu nešťastnému balvanu.

Odvádím proto Tarikuse stranou, aby Konrik mohl odvalit kámen. Povedlo se, zatímco já zaměstnávám ducha Tarikuse a odvádím je za roh, kámen se odvalil a Konrik nalezl naši speciální truhličku. Šňůrka vypadající jako tenký řetěz z Tarikosovo zad jde z truhličky.

Po dalších pokusech už víme, že kdykoliv pohneme s truhličkou, tak se duch se stává agresivní až moc a okamžitě se vrací k truhličce. Konrik pak našel  i zbytek hole a další věci Tarikuse. Radíme se, co dál…

Nakonec to dopadlo tak, že se Larim rozpřáhl a přesekl řetěz. Duch Tarika se proměnil v obrovskou příšeru a tak ošklivě zařval, že se Konrik zasekl. Larim zařval také a ťal tak obrovskou silou smíšenou se vztekem, že příšerku prakticky zabil, takže já a Dagon měli snadnou práci (churšalách a jeden sek sekerou)

Pak došlo k nějakém zmatku, neboť v závalu našel Titus svůj batoh, což nám trochu nesedělo. A o to víc se Titus tvářil, že to nesedělo jemu, začal totiž mít pocit, jako by ho Tarikus zradil, protože navíc podle tetování na těle Tarikus pracoval pro císařskou tajnou policii…

Všechny živé jsem prsknul plošným hyperprostorem ven na mýtinku a pak jdeme několik hodin na křižovatku se stalagnátem, kde nás mělo čekat další nepříjemné překvapení…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] v diskuzi proběhlo místo elf+chodec slovo zaklínač, odkazující na příběh Zaklínače Gerarta…

[2] Situace se pro hráče vyvíjí tak, že až projdou Plexiské postavy z Temnosvěta zpět na Plexis či Kirin, budou tam předány původnímu PJ. Pak budou pro některé hráče vytvořeny nové ppostavy, právě ze světa Tandy a ostatních…

[3] Jednoznačný odkaz na Pána Prstenů - Sarah je sečtělá :-)