Problémy se ženami

Dnešní ráno ukázalo, že Martin si možná vzal má slova k srdci až příliš doslovně, protože ještě za ranního kuropění vstal a vzdálil se. Ronald vstal jako druhý a ještě ho viděl odcházet, viděl také Dagona s Eldarem, jak ho začali potajmu pronásledovat.

Nu, já a Sarah provedli ranní očistnou meditaci, ale až po snězení velmi dobré bramboračky. Skoro mám pocit, že Ronald umí jen bramboračku, ale umí ji opravdu geniálně…

Poté Zirkonovi vysvětlujeme problém s malíři a musím mu vysvětlit, že to není "ten" malíř, kterého si pamatuje on (a můj deníček v kapitole 43) a že půjdeme za nimi do Asamu. Ron nás poslouchal a že prý sice neví, jak se které město jmenuje, ale že nás vyvede ven z hvozdu…

Po hodině nás opravdu vyvedl z lesa, ale byli jsme nějak úplně někde mimo, protože jsme vyšli směrem na jih a dole před námi bylo město, ale Komodor to nebyl. Našemu překvapení neměl být konec, protože ač jsme v noci spali v Moudrém hvozdu, vyšli jsme ze Zázračného hvozdu a před námi byl Asam! No panečku, hezký výkon, když nás takhle druid protáhl, aniž bychom si toho všimli…

Asi tak do druhé hodiny odpolední se potácíme do Asamu a máme čas si promyslet strategii, jenže jde to těžce. Sarah ví jen to, že ji to k malířům nějak dovede a že tam má zaklepat přímo při západu slunce. Už to samo o sobě je varující…

Teď ale máme moře času, než nám slunko začne zapadat a tak zkoumám možnosti zápasů v aréně a jsem zklamán, protože nápad, že by existoval turnaj bojů s mečem, ale vyhrazený pro kouzelníky tu ještě nikoho nenapadl. Anebo možná napadl, ale dopadlo to tak, jak mi prorokovala Sarah: "Prosím tě, vždyť by půlka těch kouzelníků drželo meč ostrou stranou v dlani!" To mě zklamalo tak, že uzobávám jídlo a popíjím pití u stánku před arénou a čekám na večer.

Když v tak 9 minutovém předstihu před západem slunce přicházíme před dům, mám chuť drapnout Sarah a vyvést jí z města. A sebe taky. Vidět dům plný chrličů, zavřených okenic a podivně bytelných dveří mi jasně říkalo, že po vstupu budeme v pasti. Zkusmo jsme si ho i obešli, abychom zjistili, že při pokusu nouzově uniknout okny narazíme na bytelné okenice. A když už koukáme na ty bytelné dřevěné okenice, nejde si nepovšimnout, že panty na okenicích jsou poněkud orezlé, tedy že s okenicemi se poměrně dlouho nehýbalo.

Jenže tentokrát velela Sarah, neboť to byla hlavně její záhada, takže ve správnou vteřinu zaklepala na dveře a ty se otevřely, pochopitelně - nikdo za nimi. Hodně opatrně a postupně vstupujeme dovnitř, ale na past to nevypadá. I když…

Vejít do hranatého domu a skončit v kulaté místnosti je takové podivné, zvlášť když při pohledu zvenčí má tento dům nadzemní patro s okny, ale tady nejsou schody vzhůru. Ono taky je strop dost vysoko, že obě patra tahle místnost zabere. Žádná okna, žádný nábytek, jen šest velmi velkých obrazů zakrytých šedým neprůhledným závojem stojících v rámech. A nikde ani živáčka, dokonce ani mrtváčka. Uvnitř se postupně samy od sebe rozsvítily pochodně mezi těmi obrazy…

Ani nevím, odkud se vyloupl malíř-učeň (ten, který dostal od Dagona nakládačku) a po krátkém přivítání si donesl malý stojan, našpendlil na něj pergamen a bleskově načrtl stůl a čtyři židle. A pak je, jako by se nechumelilo, vyndal ze své skici a vyzval nás, ať se posadíme.

Nastala klasická šaráda, kdy mě malíř prvních několik směn absolutně ignoroval a nedíval se mi do oči (poznámka: Jak vůbec zjistil, že se mi do očí nemá dívat?), mohl jsem pokládat otázky jaké jsem chtěl a nic, takže když pak malíř nakreslil a předložil k nám vypití a ke snězení malé pohoštění, nalil jsem si pouze ostentativně malý kalíšek vody. A nenapil se. (Tedy ne hned)

Popisovat akademickou debatu s malířem nemá smysl, na to mi je pergamen drahý, ale pak už mi malíř začal alespoň trošku odpovídat, byť se přitom díval na Zirkona. Poměrně rychle se také rozproudila debata o tom, že i Zirkon by mohl přispět svojí vzpomínkou do malířovo sbírky, jenž z každého roku přináší (minimálně) jeden obraz…

Zirkon měl dokonce možnost si uhel a pergamen vyzkoušet, vyrobil si tak malý zlatý kroužek a chvilku s ním dělal pokusy, malíř mu dokonce dovolil vyzkoušet vlastní papír i vlastní tužku, i všechny kombinace, aby pochopil, že funguje jen spojení stojan+uhel+očarovaný pergamen.

Pak došlo na praktické ukázky jak to funguje. Zirkon si ukázal na jeden ze šesti obrazů a malíř jej do něj vhodil, aby si Zirkon prozkoušel vše na vlastní kůži. Po pár vteřinách ho vytáhl a Zirkon si prožil dobrodružství v paměťové vzpomínce někoho, kdo sledoval pravděpodobně mladou lady Zefrítu, když prováděla nějaké zaklínání. Vzpomínka byla několikasekundová.

"Vezmi tyto strachy, pochyby a nesnáze, spoutej je zevnitř a vně. Osvoboď mě ze strnulosti věčnosti. Odstraň temnotu z této noci. Ať jsou mé myšlenky čiré, co hledám je život věčný. Tma je pryč a hluboko pohřbena, navždy odstraněna a k ledu uložena. Nechť se tak stane!"

Každopádně malíř začal vysvětlovat, že pomocí obrazu lze zasahovat do namalované skutečnosti, takže teď, když bychom se zeptali Zefríty, možná by si vzpomněla, že před osmi sty lety při jistém zaklínání měla problém s trpaslíkem, který se jí náhle objevil v zorném poli a pak jí stejně náhle zmizel.

Následovalo další kolo dohadování o tom, že předání Saražina snu neovlivní minulost a mělo by to být bezpečné, jenže to, že vás doopravdy do obrazu vloží malíř a vy nemáte šanci z obrazu samostatně vyběhnout se mi nelíbila. A poté, co si se Sarah přesně vymezili její vzpomínku - jak se proměnila ve snu v létajícího vampířího mazlíka, který měl hlad a tak si zaletěl ke dvoum bojujícím armádám a podrásala tam pár jedinců bez rozlišování bojových stran, se mi to teprv přestávalo líbit - vhodit nějakého nepřítele do obrazu a nechat si ho oslabit letícím upířím mazlíčkem…

Malíř tuto vzpomínku vykreslil (já po dobu malování byl hozen do noční zbroje aniž jsem chtěl, tak hodně to malování spotřebovávalo manu) a nikomu z nás tu kresbu neukázal, Sarah si na svůj ošklivý sen už nemohla vzpomenout. Nastal čas, aby si Sarah směla vybrat, jakou vzpomínku chce vidět. V té chvíli mi přišla Sarah ještě příčetně, protože se optala mě i Zirkona, co by měla chtít vidět, ale naše návrhy se jí nepozdávaly, zvlášť když už věděla, že malíř má ve sbírce i vzpomínky trpasličího správce pokladů a ten hlídal i… třetí díl dračí magie.

A tak si přála na pět vteřin být v pokladnici, aby si mohla uzmout knihu (pozměnit tak historii) a v klidu si ji prostudovat. To uzmutí chtěla provést bez nás a šla do toho. Malíř ji do obrazu vložil, ale již nevytáhl, tam, kde měla Sarah být prý už nebyla, malíř sám měl problém, plamen jednoho z kostlivých draků mu málem ublížil.

Málem jsme toho malíře zbili, ale on měl názor, že mám práci já ve svém nočním já a že Sarah zachráním. On, kdyby Sarah zemřela, by dokázal vynést ven z obrazu. Nakreslil mi proto postel, já zalehl, usnul, ale mohl jsem se stavět na hlavu, Sarah, ani duši Sarah jsem nenašel. Nenašel ji ani Balanar s Lemonem, které jsem zpunktoval na hledání…

Zirkon se dohodl, že se staví jindy, až bude vědět, co chce vidět a tak krátce po půlnoci od malíře odcházíme.

Ani můj druhý noční pokus najít Sarah se nezdařil, spal jsem kvůli tomu v Asamské hospodě, ale ani ranní pokus s magickou koulí u alchymistky, což mě stálo 50zl, mi záhadu neobjasnil. Sice podle všeho Sarah žije, koule mi obraz studující Sarah ukázala, ale kolem ní byla tma zahalující mi cestu k ní.

Po diskuzi s alchymistkou jsem pochopil, že bych musel vydat 3000 - 5000 zlatých, abych zaplatil zlomení magické ochrany na úrovni alchymistů z Komodoru, jenž pravděpodobně pomohli Sarah s touto ochranou. Když už jsem jel do Saxisu v kočáru, zkusmo jsem si propočítal, jestli bych byl schopen vůbec složit tu nižší část sumy a zjistil, že když shromáždím všechny svá krátkodobá zpeněžitelná aktiva, seskládám jen 2600 zlatých.

Jenže i kdybych seskládal těch 5000 zlatých, bojím se, že by to taky nemuselo stačit, pokud tu ochranu tvořil někdo jiný.

Smůla Sarah, pokud potřebuješ zachránit, pak na to nemám. Ani na ten základní pokus…

U Lemonova otce si kupuji koláčky a oznamuji mu, že když by býval chtěl, mohl bych mu pronajmout, či případně na splátky přepustit většinu svého domu v Tuvoku (s podmínkou, že tam budu mít možnost využívat dva menší pokojíky) a že o tom může poměrně dlouho přemýšlet. Pak pokračuji v cestě dál.

Pohybuji se po Garnaku a tím, že se mnou není vidět Sarah a já sám se tvářím smutně, možná v několika hlavách zažehnu pochyby, jestli jsme se my dva nerozešli. Pohyboval jsem se přitom chvilku i v prostorách univerzity, kde mě odlovil Dalimil, mistr začátečnické koleje a prý ať se jdu na něco podívat, že to jsem ještě neviděl.

Měl pravdu, to jsem nemohl vidět a snad už nikdy vidět nechci - trpaslík Zirkon skládal zkoušku na magické univerzitě! Vrátil jsem se s Dalimilem dovnitř zřejmě doprostřed nějaké zkoušky a Dalimil mu hned poté řekl, že si ho nechá na škole proto, že jej dobře pobavil a požádal jej o kouzlo igneum.

Pokud Zirkon chtěl, abych mu potajmu pomohl, pak měl obrovskou smůlu, protože v mém arzenálu toto kouzlo není. To je totiž jeden z rozdílů mezi Garnackou univerzitou a naší univerzitou Kouzelný vršek, kde s ohledem na blízkost hvozdu je toto kouzlo vyučováno až později, kdy už je jasné, že student zvládl základy a nezapálí. A já z Velvétu odešel moc brzy, aby mi bylo nabídnuto.

Zirkon udělal správné gesta a vykřikl "Igneum", ale ani patentní křesadlo a odvrácená pozornost Dalimila mu nepomohla. Dalimil šel dokonce tak daleko, že povolil Zirkonovi "volnou disciplínu" tedy jakékoliv kouzlo, které zvládl a Zirkon si vybral zlomku. Tu přišla řada na mě a prý jsem měl pomocí hypnozy přinutit udělal Zirkona stojku, ale protože ani hypnozu nemám, připravil jsem si jiné psychické kouzlo a to svažku. Seslání na Zirkona proběhlo správně, jen jaksi to kouzlo dopadlo na mě a svázaný byl já. Zirkon asi fakt na některých přednáškách byl, protože gestikulaci i teď měl správnou. To mě překvapilo a protože mě nebavilo být svázán, seslal jsem si zlomku na sebe sám.

Zirkon splnil, dostal známku do indexu a z radosti omdlel. Nemusel jsem se s ním tahat, studenti kteří pokradmu koukali na zkoušku jej odnesli do hospody, kde se rozjela pitka a trvala už hodinu, když dveřmi přišel Dagon a v protilehlém koutě se odnikud objevila Sarah. Ostentativně si ji nevšímám a jdu se vítat s Dagonem a následně pak i s Eldarem, který se tváří mírně kysele.

Také bych se tvářil kysele, kdybych svému kamarádovi, tedy mě, vezl dopis s pečetí samotného vévody Sixela a měl jsem si ho přečíst beze svědků

Naši věrní poddaní Mormoni,

události posledních měsíců prokázali, jak Vaši loajálnost vévodskému trůnu, tak zanesli do srdcí některých nám blízkých rádců sémě pochybností o ryzosti Vašich charakterů. Osobně tento pocit nesdílíme, ale svých rádců si natolik vážíme, že jim hodláme podat důkaz. Protože se jedná o zpochybnění morálního citu jednotky Mormonů, pověřujeme Vás tímto listem vyřešit delikátní zapeklitost.

Bezodkladně se přesuňte do města Evelinu, kde ve vší tajnosti vypátrejte osobu Darcy.

Zjistěte si veškeré informace o této osobě.

Rozhodněte, zda má být Darcy zahubena, nebo ponechána na našem ostrově svobodná, a nebo má být z ostrova vyhoštěna.

Vypracujte rozsudek, jež jakožto pověření soudci podepíšete a opatříte soudní pečetí, kteroužto přikládáme k tomuto listu.

Rozsudek vykonejte.

Vyhotovený rozsudek s pečetí předejte místnímu markraběti, kterýžto jako jediný z celého města je zpraven o Vašem poslání a jemuž je nařízeno akceptovat Vámi vynesený rozsudek.

Osobně přijímáme bianko zodpovědnost za Vámi vynesený rozsudek a't už bude jakýkoliv a vyneseným zákonem stvrzujeme jeho platnost a neodvolatelnost. Za vynesení tohoto rozsudku nesmíte a nebudete hnáni k zodpovědnosti po věky věkův, toť bude naše osobní zodpovědnost. Zároveň však vezměte na vědomí, že to, jak provedete své šetření a rozsouzení bude do budoucna poukazovat na to, jak k Vám bude vévodský stolec nakloněn.

Ku pomoci v řešení úkolu smíte využít všech Vašich přátel, kontaktů a známostí, ale jelikož pracujete v utajení, nesmíte se pečetí prokázati dříve, nežli vynesete rozsudek a s výjimkou, kdyby se Vás pokusili pořádkové síly zajmouti, pak se veliteli zásahu prokažte pečetí.

S listem na místě smíte seznámit posla, jež list přenese, kteréhož Vám ve své dobrotě a laskavosti dovolujeme přibrat do svého rozhodování. Rozhodnutí bude platno v momentě, kdy pro něj budete hlasovati jednomyslně.

[vlastnoruční podpis vévody Sixela]

Od Eldara jsem dostal i pečetidlo soudního zmocněnce a já jemu nechávám přečíst celý dopis, a sledoval hnutí v jeho tváři. Pochopil jsem, že jeho pověst už _je_ pokažena a že s námi musí nedobrovolně spolupracovat, aby si ji pozvedl zpět.

Ostatním ukazuji pro tuto chvíli jen tučně napsaný odstavec a honím je na zítřejší devátou hodinu do akce (všem ale zákeřně říkám osmou hodinu, vědouc, jak je těžké vstávání po nadměrném pití. Nechci jim ten dopis ukazovat teď, když jsou nasáklí alkoholem jak houby…

Ráno jsem málem zaspal, takže jsem na ukázání dopisu pozapomněl, ale tak nějak krátce po osmé se scházíme na snídani. Pak jdeme vyzvednout Sarah a Zirkon dělá takovou ostudu, že jej snad poprvé velmi ostře okřikuji, aby dal se srandičkama o tom, že chceme na matce Sarah něco vyžebrat k jídlu, pokoj.

Když už jsme všichni, začínáme probírat to, jestli má cenu, když naše vyšetřování má být tajné, začlo nám být jasné, že existují věci, které zamaskovat nepůjdou. Jo, Zirkon nám sice předvedl zamaskování se jako kudůk, ale jak bychom asi zamaskovali Dagona? Nejlepší řešení tedy bude vejít do Evelinu rozprostřeni v rámci několika hodin a maximálně po dvojicích.

Já a Sarah se oddělujeme ještě daleko před branami, neboť vidíme jít pohřeb a tak se účastně ptáme, co že se to jako děje a prý má místní hrobník žně, co týden se usouží nějaká žena řemeslníka, neboť jejich mužové hromadně touží po nějaké dívce, jenž přijela z pevniny…

Dagon a Eldar a Zirkon se různě dvojičkovali, chvilku byl samotný Zirkon, chvilku Eldar, takže za chvilku víme, že ona dívka přináší kšefty místnímu nejdražšímu lokálu, že se jmenuje Darcy a fakt přijela na lodi. Její kapitán nahlásil v přístavu značné množství přestupků, které musel řešit a musel dojít až k bičování, aby si kázeň udržel. Samotný pak náhle loď prodal, sám se té dívce chvilku dvořil a pak se utopil v přístavu. Loď mezitím odplula pod novým vedením, takže svědky mít nebudeme.

To víme od Eldara. Od Zirkona víme, že ta dívka cílí do cechu řemeslníků, kteří doposud stáli semknutě při sobě, ale teď jsou hodně rozhádání, protože mezi sebou soupeří o to, kdo dá lepší dárek, kdo pozve na lepší večeři a tak všelijak se předhánějí a už jdou do extrémů, praskne na to třeba celá roční úspora onoho řemeslníka.

Se Sarah jdeme po naší stopě za cechem cnostných panen, jejichž velitelkou je manželka místního správce karavan centra. Zde jsem pochopil, proč občas někdo posílá malého klučíka, aby mi něco řekl, protože když jsme předstoupili před tu ženu, jenž hřmotně komandovala mužské osazenstvo, mluvila tak nahlas, že naše utajení šlo v tu chvíli do háje, protože každý si mohl poslechnout, že přijmeme úkol na vystrnadění té dívky z města, než se mi ji podařilo utišit. Popisem odpovídá lidské dívce, ale pak se podiví Sarah, že by měla mít drápy, když se chová jako succuba, ale prý je dle té dámy nemá, ale jako succuba se chová, to co dělá by prý jinak nedokázala…

S blížícím se večerem se všichni dostáváme na tržiště, ale každý z jiné strany s nápadem vyslechnout ještě pár lidí, k čemuž prakticky nedošlo, neboť z jedné strany se ozval hluk a přehršel mužů se točilo kolem nádherně oblečené dívky, na krku má přívěsek, za který bych si mohl koupit malý venkovský domek za městem, na ruce náramek, zas který bych mohl mít kravku dojnici…

Začal jsem si tu dívku prohlížet velice důkladně a věnoval tomu dobře směnu a kousek, tak dlouho totiž trval děj, který nastal. Nejprve se Sarah pokusila Rozptýlit kouzla kolem té dívky a narvala do toho dost magů. Jenže jí ubylo jen šest magů a mě tím sejmula mé magické torny, takže se mi všechno vysypalo na zem, jako naschvál nikde poblíž jiné kouzlo, které by "spadlo". Bleskově jsem si to posbíral a uklidil do nové torny. Mohl jsem si následně povšimnout, že trpaslík ZIrkon byl kouzlem té dívky chycen a o chvíli později si dívka Darcy usmyslela, že večeři stráví s tím, kdo jí koupí Dagonovo vlčka. Všechny mládence, kteří do toho šli Dagon tak vystrašil, že utekli. Darcy se pak podívala po Dagonovi a jen tím pohledem ho dokázala očarovat…

Sice to bylo trošičku jiné očarování, řekl bych slabší než co působilo na ty pány, takže se Dagon choval částečně rozumně a chtěl si to s tou dívkou vyříkat, ale pak ho přemohly hormony a na Darcy se vrhl. Poničili několikero stánků a zboží v nich, aby se událo to, co se udává u samečků a samiček…

Stále jsem tu dívku pozoroval a nešlo mi to do hlavy, protože to musela být succuba, ale musela to být succuba značně dobrá, protože žádné znaky démonické povahy, tak zdůrazňované v knihách, prostě neměla. Zkoušeli jsme s ďáblíkem psí kusy, stejně to zkoušela Sarah s kocourama, ale na další kouzla i třeba alchymistická udělátka jsme fakt nepřišli. A přitom kdykoliv na udělátka tohoto charakteru narazíme, najde se vždy někdo, na koho nepůsobí, ale tady prostě ne. A taky - když bylo po souloži, dívka vstala a drobné oděrky co měla všude po těle se jí samy vyléčily.

Poté co dívka Darcy odešla, dav se rozešel a Dagon poplatil škody se na tržišti, jsme tam se Sarah málem osaměli, ale zůstal tu jakýsi učenec, mne si bradu a listuje si v nějaké hodně staré knize. Zkusmo se s ním dáváme do řeči a zjišťujeme, že na rozdíl od nás už succubu sleduje 14 dnů a že začíná nabývat dojmu, že toto není succuba démonická či uměle stvořená, nýbrž succuba skutečná. Když by to totiž byla démonka, byla by již dávno zapuzena do své sféry.

Garnacká univerzita dle tohoto mudrce plete hlavy studentů tím, že tvrdí, že succuby jsou stvoření pekelná. Pak jsme si trochu vyměňovali zkušenosti a prý tato pravá succuba je nezabitelná. Vznikají tak, že za dobré skutky, které vykonala, byla políbena andělem, leč upíři ji kousli a zabili. Ale tím polibkem anděla dotyčná získá nesmrtelnost. Proto ta praktická nezabitelnost^[1] a zabije jí jen nedostatek vášně. Možná se ale mudrc mýlí, jak sám přiznává…

Shodujeme se že rozsudek bude jasný, odebrání majetku a vyhoštění, pobuřování a pohoršování, ale absolutně netušíme, jak rozsudek milé Darcy doručíme a jak jej vykonáme.

Na celé dnešní dopoledne jsme se já, Sarah, Eldar, Dagon i Zirkon opět rozešli po městě a pokoušeli se nasát z města ještě nějaké informace. Mě poměrně překvapit Eldar, který se šel pobavit s naším vědátorem, kde si zjistil nějaké speciální detaily kolem succuby, co jsme si se Sarah nezjistili a jeho zajímali.

V poledne se nám někde ztratil Zirkon a do konce dne jsme jej už neviděli, prý odjel z města. Nu, dovedu si představit, co si asi tak šel zařídit – nějaké to slušné podzemí se salonem lásky. Možná přeháním, ale dal přednost tomu, že úkol nadále řešit nebude, že jeho pomoc pro nás byla dostačující…

V podvečer cítím, že ani Dagon není úplně spokojen s tím, jakou práci nám Sixel přidělil a chtěl to řešit rázně, prostě napíšem rozsudek s již dohodnutým zněním a bude, jenže mě a Sarah už trošinku začínalo vrtat hlavou, jestli je všechno takové jak se zdá. Třeba už jen to, že podle Eldara jsou všechny ženy ve městě ze svých mužů nešťastné a na Darcy naštvané, ale hostinská ne! Jsme se Sarah rozhodnuti jít do hostince a popovídat si jak s hostinským a hostinskou, což bude má práce, ale také přímo s dívkou Darcy, což udělá ve vhodnou chvíli Sarah.

Ano, častěji píši s dívkou Darcy a ne se succubou Darcy, nemohl jsem si nevšimnout, že to stále podvědomě dělám a přesně o dnešní páté hodině odpolední se mi odryl i důvod, proč to podvědomě dělám.

Můj krátký hovor s hostinským nepřinesl očekávatelné ovoce, ale nemohl jsem si povšimnout, že i on je mírně zasažen Darcy, či možná jen snahou svému nejlepšímu zákazníkovi vyhovět, takže byl oblečen v nažehlené nové zástěře, hezky přičísnut a tak. Pro Darcy najal několik místních dívek jako služebné a mezi námi, dokázal bych odlišit původní služebné od nových. Jako by ty nové neuměly úplně přesně nosit uniformu…

Hostinská byla sdílnější více, ale záchvěvu nevole, když jsem se zmínil o Darcy, v jejím obličeji byl. Ano, přestože je dole lokál ze dvou třetin prázdný, oni netratí, protože Darcy bohatě platí vše a má pronajaté celé první patro, aby měla klid. Hovor s Darcy možný bude, dokonce i pro mě, nejrozumější je prý s ní mluvit tehdy, když nemá oči modré, nýbrž šedé, což bude v době, kdy si odbyde své číslo s nějakým mužem. A to prý bude za chvilku.

Do hostince přišel i Dagon a je na něm vidět ještě větší nevole, než o poledni, přišel také Eldar s vědátorem a oba si zalezli do koutku za paravany, kde si spolu špitají. Dagon si přisedl k nám a čekal stejně jako my, až nám jedna z Darcyných služebných dá vědět, že nás Darcy přijme. Musím říct nás, protože před Sarah si chce nahoru vyjít Dagon a vyzvednout si svého vlčka…

Čas Č nastal, Dagon vyšel nahoru a do deseti minut byl i s vlčkem zpátky. Pak šla nahoru Sarah…

Nahoru šla Sarah poměrně mnohomluvná, ale směrem dolů přišla zamyšlená, udělali jsme si proto ve třech rychlou Mormonskou poradu. Z ní Dagon odešel naštvaný a v naší hospodě mi pak podepsal tři bianko pergameny na rozsudky a naznačil, že toho má tak akorát dost, že už nechce být členem Mormonů, protože je námi smýkáno a hanba. Domluvili jsme se, že při našem příštím setkání provedeme kratičký obřad a z Mormonů o své vlastní vůli odejde…

A proč se Dagon tak naštval? Zřejmě v tom byl i problém, který nám od Darcy přinesla Sarah. Darcy se šedýma očima byla úplně normální dívka, která neměla žádné přátele a byla neskutečně ráda, že k ní Sarah přišla s přátelskými úmysly a že se sní popovídala. A nejen to, Darcy jí převyprávěla příběh o tom, jak byla kdysi na pevnině poměrně tlustou dívkou, o kterou se muži zajímali jen tehdy, když jim nabízela vynikající buchty a jako správná pradlena, tou prý byla, jim vyprala prádlo. Pak ve své pamětí má několikadenní okno, načež si uvědomuje, že poměrně rychle zhubla a zkrásněla, muži se o ní začali zajímat a ona si to začala uvědomovat a užívat. Také byla už nesčetněkrát vyhoštěna z města…

Sarah pro ní udělala službičku a zkusila použít kouzlo Vzpomeň právě na ten temný úsek. Ukázalo se, že ji jednou později večer, kdy prala poslední kousky prádla, ji opravdu něco kouslo do krku…

Bylo jasné, že já se Sarah nebudeme souhlasit s vyhoštěním z města či ostrova „jen tak bez ničeho“ a přehodit tak problém na někoho dalšího, takže Dagon byl naštván právě proto. I proto mi podepsal bianko tři různé pergameny když stačili dva, neboť náš původní rozsudek bych použil jen když nenajdeme cestu, jak Darcy pomoci. Ten ale budu psát až ráno, teď jdu hodně rychle spát…

Důvod mého rychlého jití na kutě byl ten, že mě Sarah v půl třetí ráno vzbudila a oba jsme šli ztichlým městem k hostinci, kde by byla bývala spávala Darcy, jen jaksi jako succuba spánek nepotřebovala. Sarah čekala blíž k hostinci než já a přes mého ďáblíka byla připravena dát mi zprávu, jestli je i pro mě hovor s Darcy bezpečný. Stihli jsme i meditaci.

Á, to jsem ještě neřekl – Darcy totiž chodí takhle brzy ráno na procházku, sama, když město spí a muži se jí nelepí na paty, hodiny odbíjí třetí, když vychází.

Darcy skutečně vyšla a radostně přivítala, že její kamarádka Sarah se s ní bude procházet. Oči měla dle ďáblíka šedé, takže jsem se pomalinku za oběma děvčaty vydal. Měl jsem i jedno eso v rukávu – ve vhodné chvíli jsem přešel na rozhraní mezi náš svět a svět Půlnočňátek a zde jsem se na obě děvčata podíval.

To co jsem viděl mě věru nepotěšilo. Duši Sarah jsem viděl slabounce, ale Darcy pro mě zářila jako lovná zvěř půlnočňátek. Ojoj, tak pro mě bude „případ Darcy“ ještě dilematem z této strany! Ajta krajta…

Rychle jsem zauvažoval – Darcy by měl zřejmě lovit třetí z nás, tedy Lemon, ale Darcy podle všeho ještě není lovnou zvěří, protože by to minimálně Lemona „hnalo“ do služby. Mě to doslužby nehnalo a protože Darcy byla dle svých slov ve svém smysluplném stavu teprve několik let, dalo se předpokládat, že naším cílem ještě chvilku nebude, neboť si „dožívá“ svá lidská léta…

Byla a je to taková chabá(?) výmluva na to, proč jsem v noční zbroji nezůstal a neplnil svojí povinnost půlnočňátka, i tohle řešení mi přišlo hodně zkratkovité, právě kvůli těm utnutým lidským rokům…

Pomalu jsem se připojil k oběma dívkám, Sarah mě představila a já to zkusil s Darcy po dobrém. Vyplatilo se, opravdu se chová rozumně, ještě stále má v sobě dost lidského, což ve mně definitivně zatlačilo myšlenky na povinnosti půlnočňátek do pozadí. Nechtěl jsem před Darcy nic tajit a tak jí po pravdě říkám, že na mě teď je sepsat rozsudek o vyhoštění, ale že se mi příčí pokračovat v praxi ostatních měst a že jí chceme nějak pomoci.

Nejprve Darcy prosíme o vyprávění, jestli se snad někdy nesetkala s anděly. Darcy se prý setkala s anděly a ďábly, neb se přichomítla k boji, kdy se ďáblové prodírali na náš svět, boj byl poměrně vyrovnaný a ona se měla přidat na jednu ze stran, přiklonila se k andělům a ti díky tomu boj ďáblů skončil jejich porážkou a na náš svět se pár desítek či stovek let nedostanou. A jeden z andělů ji políbil. Ona to pak považovala spíš za sen.

Hovor pokračoval víc jak hodinu, chvíli mluví Sarah, chvíli Darcy, chvíli já, takže se všichni dozvídáme to, co potřebujeme vědět k problému „succuba Darcy a možnosti řešení“. Shodujeme se, že úplně nejlepší by bylo vzít succubu Darcy k nějakému jejímu mužskému protějškovi, který naopak přitahuje ženy, ten by totiž na rozdíl od elfích a lidských (a dalších) mužů měl tu správnou výdrž a tempo s Darcy.

Já už se ke konci hovoru začal cítit docela nesvůj, neboť Darcy ke konci hovoru směrem ke mně už udělala dvě sexuální narážky a to by mohl být fakt pěkně blbý problém, kdyby se soudce zamiloval do odsouzené a zhatil tak její odsouzení….

Tak jsme na problém Darcy zbyli se Sarah sami dva, takže nyní zapojujeme do práce blízké alchymisty s křišťálovými koulemi a hledáme protějšek Darcy. Opak succuby skutečně existuje. Říká se jim Inccubus…

Po dvou dnech, kdy jsme utráceli zlato od Darcy máme jasno a také máme zajištěn portál, který Darcy přenese poblíž nějakého inccubuse na pevnině a pak to bude už jen na ní. Současně jí seznamuji s rozsudkem, který byl očekávatelný, tedy vyhoštění se zákazem pobytu a propadnutí majetku, ale jaksi už byl jen „pro forma“, protože velká část majetku nám Darcy věnovala na hledání protějška a na otevření portálu k němu, navíc za svým protějškem odejde dobrovolně.

Teprve poté se hlásím u místního markraběte (kam už dávno neměla Darcy přístup, to jí zakázali hned v prvopočátku), odevzdávám kopii rozsudku, soudní pečetidlo i vosk. Současně se pokouším zjistit i nějaké údaje o jisté události, která se prý stala. Náš zdroj informací - postarší vědec - byl přímo na ulici unesen chlápky v černých oblecích a byl to únos profesionální. Armáda to podle všeho nebyla, ale místní posádka musela být nějak informována, protože chování vojáků bylo nestandartní - když se děl únos, tak nezakročovali a pak dokonce kočáru otevřeli bránu, když mířil ven z města. Mám podezření na řád, co do něj patří ELdar…

Co dál? Překvapivě cítím, že mám v hlavě prostor pro nová kouzla, současně ale začínám mít pocit, že se něco bude dít u nás na velvyslanectví, protože k 1. březnu má být definitivně jasno, kdo bude velvyslancem naší země zde na Plexisu.

Zvláštní. Přestože jsem navýsost přesvědčen že já to nemohu být, jakoby tenhle úkol sloužil i tomu, aby prozkoušel i mě, zdali bych byl schopen rozhodnout správně v jiných zapeklitých případech, rozhodnout ne na základě povrchní znalosti věci, ale zdali jsem schopen nahlédnout hlouběji.

Stále mě ale trápí ta možnost, že bych se stal velvyslancem, protože by nadále mormoni nemohli pomáhat tahat horké kaštany z ohně Sixelovi, ale buďto by museli být zcela samostatní, nebo bych i já musel ze skupiny mormonů odejít. Což mi připomíná, že také budu muset vymyslet, jak bude muset Dagon pronést svoje „odvolání“ přísahy na mormonskou standartu, aby toto odvolání proběhlo tak, jak má. A abych se podobně mohl uvolnit já, když by náhodou to bylo třeba…

[1] Kdyby se vám zdálo, že to připomíná jistý film - byť poněkud opačně - žena vypitá upírem a políbena padlým andělem, tak ano, je to tak :-)

Haepp Modřinka

Problémy se ženami