Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Apríl

prosinec 2007 - březen 2008
(předehrávky z července 2008)

Po zbytek roku jsem dělal něco málo práce pro velvyslanectví, něco málo překladů a současně jsem si pořizoval nábytek pro svůj domeček zde na Plexisu.  Odkudsi se objevil Balanar rozhodnutý mi pomáhat s vnitřním vybavením domku a za ten necelý měsíc, co mi pomáhal, se toho udělalo opravdu hodně…

Leden a únor byl též ve znamení práce pro naše vyslanectví, ale už ji bylo méně a tak ve svém domě v Tuvoku mohu zahájit překladatelskou živnost. Ve volných chvílích háži lasem na cíl, neboť si již začínám pamatovat své sny od Pána snů. V nich lovím příšerky pomocí snového lana, které jsem si dokázal pořídit mimo Sny. Bylo to velice snadné - stačilo přijít na správné místo na Plexisu, proměnit se ve víláka a slušně požádat o jeho spřadení…

Březen jsem si vyhradil na zdokonalení súrštiny - chtěl se naučit v súrštině šeptat, abych ze sebe nedělal hlupáka. Učím se u Aradeiridů jen techniku šeptání, slovíčka nechávám zatím být, však i jen dril potřebný pro umění šeptat mi přišel velice těžký. Výměnou za to Aradeiridé nic nechtěli, ale nenechal jsem se odbýt, takže si mě párkrát přizvali na nějaké ty práce, které jsem mohl dělat za pomoci metamorfózy. Takový Trolínek s mušličkou pro dýchání pod vodou toho zvládne docela dost, když je potřeba…

1.dubna 2008
(hráno 13.října 2008)

 Na prvního dubna máme sraz u našeho jezírka se všemi známými přáteli dobrodruhy z Plexisu. To místo vybral myslím Balanar, a já tenhle výběr schválil, protože se aspoň nikdo z nás nebude opíjet v hospodě a budeme mít klid na popovídání. Jak hluboce jsem se mýlil…

Okolo jezírka, takových 30 metrů od jeho břehů je postavený neumělý plot a u vrátek je dětským písmem a s pravopisnými chybami napsaná tabule říkající že je to soukromý pozemek. Přátelé, kteří přijeli o fous dříve, se již dohadují s klučinou, který to tu hlídá, tvrdí že to je jeho pozemek a který už střelil z praku po Mrakoplašovi, jenž na ceduli nedbal a jako první vstoupil …

Dohadování s klučinou jsem nechal na ostatních, přeci jen jsem tu v takovém zvláštním diplomatickém postavení a tak pouštím jedním uchem tam a druhým ven klukovu neobratnou básničku škádlící elfy – pronesl ji poté, co vstoupil na pozemek Rael. Kluk si nějak nenechal vysvětlit, že si zabral něco, co mu nemůže patřit a co víc, že jsme jezírko stvořili my, o víle nemluvě. Kluk se urazil, že prý tu vílu chrání a že on už s námi mluvit nebude. A taky že ne, vytáhl pergamen a začal si tam něco čmárat. Mě to lehce zaujalo a tak nechávám ďáblíka nenápadně sledovat, co bude kluk dělat…

Konečně mám čas se pozdravit s ostatními – je tu Julie, Balanar, Mrakoplaš a Rael, takže prostým odpočtem zjišťuji, že z naší obvyklé party chybí Mojko a Zirkon – a pak se můžeme pozdravit s vílou. A tu mě čekalo první nepěkné překvapení – víla koktá. Kdo jí mohl tohle dát do vínku? Všichni se tváří, že oni ne, že to Zirkon – budu se muset podívat do deníčku, mám dojem, že tam byl ještě někdo jiný, kdo by tohle mohl způsobit…

S vílou se moc do hovoru nestíhám dát, protože Mrakoplaš nám řekl, že nás potřebuje mít v Perclusu, neboť tam má jeden úkol – prý jistý šlechtic Patrik dělá problémy – nekromancie a tak. Dost jsem se lekl a žádám od Mrakoplaše celé šlechticovo jméno s tím, že Percluské šlechtice znám a skutečně – je to můj nadřízený Patrik z Písečné Skály. Naštvaně říkám, že je to můj šéf a všichni se dali do hurónského smíchu, což mě pochopitelně naštvalo ještě víc a tak říkám, že můj šéf je asi takový nekromant jako Mrakoplaš alchymista a tato slova doslova utnula smích všem od úst. Snad každý pochopil, že tohle je dost vážné. Mrakoplaš dodal, že tam jsou ještě kolem toho nějaké zlodějské čachry…

Ostatní se začali dohadovat střídavě s Mrakoplašem a s vílou, ale já musel jít za ďáblíkem, respektive za klukem. Ďáblík totiž začal hlásit neuvěřitelnou věc – ten kluk nakreslil velice věrně Mojko, která v natažených rukou drží malého létavého zlatého draka. Opatrně se s klukem dávám do řeči a prý mi nakreslí obrázek, který vidí v mé hlavě a že kreslí pravdivě to, co vidí. Dávám mu pár mincí na barvičky a kluk slibuje, že za pár chvil nakreslí to, jak vidí mě.

Zatímco jsem se dohadoval s klukem, přijel před plot jezdec, vyhastrošený tak, že by se ho jeden bál a zvlášť já. Byl to člověk oblečený v bílém plášti a zbroji, na kopí má navléknutou velvétskou vlajku, o koni ani nemluvě, jako by byl dvojčetem mého Běláska. Ostatní se kolem něj shlukli a ptají se ho co je zač a co tu chce, jenže on melduje, že chce mluvit s Haepem Modřinkou z Bílého Kamene a k ničemu dalšímu se nemá. Proto mě Mrakoplaš v súrštině zavolal …

Jak kdysi řekl jeden z velkých Velvétských elfích myslitelů, špatné zprávy nepřicházejí osamoceně, vždy jich přijde několik naráz a dnešek to jen potvrzoval. Kluk, víla, Mrakoplašův úkol a teď tenhle čužík, který pronesl větu, která mě bude strašit až do konce mého života. „Lorde Modřinko“ začal ten člověk, „byl jsem vyslán naším rytířským řádem, abych chránil váš život, který je ohrožen, jak zjistila naše rozvědka. Jmenuji se Tristam Záviš z Velvétu, panoš.“ Jeho vysvětlení pokračovalo dál a dál, ale já už jej nevnímal, protože mi přišlo, že tohle je nějaký podvod nebo žert, naše vlajka se na kopí netřepetala od poslední války nemluvě o tom, že když bych byl LORD, tak bych o tom přeci jenom měl vědět.

Tristam mezitím vysvětloval, že ke mně vzhlížel od svého dětství (!!??!!) a že mě podle rozvědky přepadne velký černý mág. Všichni se tak nenápadně podívali po Raelovi, já si představil Ofeka, ale pak mi to přišlo celé směšné. Zkusmo jsem promluvil na kluka čistou velvétštinou a dostalo se mi odpovědi velvétštinou okořeněnou severským dialektem. Nooo, musím říci, že tohle žert nebude, protože takhle dobře by to nikdo ze zdejších lidí nemohl připravit. Severský dialekt!

Kluk kreslíř mezitím nakreslil mě a obrázek mi donesl. Hned po prvním juknutí na tenhle obrázek jej schovávám a všem ostatním ukazuji obrázek Mojko a vysvětluji, že to nakreslil kluk, aniž by Mojko viděl. Okamžitě se strhla „mela“ o to, čí obrázek bude kluk kreslit dál, další v pořadí byl Rael a pak hned Mrakoplaš.

Na mém obrázku, kde jsem měl být já, byl totiž nakreslený samotný zlatý dráček, což mi dalo docela velký námět k zamyšlení, protože dráček nakreslený na obrázku u Mojko byl podobný, ale ne až tak dokonale, rozdíl v délce krku byl velmi zřetelný. Ale něco to znamenalo určitě…

Zamyslel jsem se tak hluboce, že jsem si nepovšiml, jestli už byl Rael vlastníkem svého obrázku, či zda kreslil přednostně Mrakoplašův, každopádně teď kluk dává obrázek Mrakoplašovi, a je celý bledý a vyčerpaný. „Asi jsem to dobře neodhadl, když jsem slíbil, že nakreslím pravdu o vás“ řekl Mrakoplašovi a předal mu obrázek. Pak poodešel k víle a pronesl zvláštní větu. Pokud si ji teď večer při sepisování příhod do deníčku pamatuji přesně, zněla takto: „To už nebudu moci nikdy spát?“. Víla ho hladila po vlasech a uspávala ho…

Mé zamyšlení muselo být opravdu velmi hluboké, protože ostatní se už dohodli, že pojedeme do Perclusu koňmo a hned teď, přičemž se řešilo, že Julie Spardová koně nemá a ona dala zrovna k přemýšlení svůj nápad, že by ji Rael mohl proměnit v koně, aby nezdržovala nás všechny jdouc pěšky. Ten to velice rychle udělal a přehodil přes Spardovou, jenž teď vypadá jako dvojče Balanarovo koně, uzdečku, kterou znám – nosíval jí Martinův kůň. Prý teď to kouzlo díky uzdečce vydrží hodiny, a Spardovou můžeme použít jako nákladního koně.

Mimochodem – Balanar je teď baronet, což mě ani moc nepřekvapilo, narozdíl od věty Tristama, který na mé tvrzení, že nejsem Lord, odvětil, že nevím, co se mezitím na Velvétu změnilo.  I tak se mi to nepozdává, tenhle Tristam ke mě vzhlíží skoro až fanaticky a doslova mě nutí k přemýšlení, při jaké příležitosti se mohl ve mě vzhlédnout…

Jsem z toho všeho dost vykolejený a tak za ostatními jedu jako bez ducha a musím přemýšlet i o obrázku Mrakoplaše, který mi byl na malý moment ukázán. Jsme na něm my tři, co máme v očích srpek měsíce a hvězdičku, kterak stojíme před ohromným tmavým pláštěm a bojujeme s ním. Nechápu to, proč se můj a Mrakoplašův obrázek tak rozcházejí, když máme společný osud a pracujeme pro Pána snů. Až teď, večer, mi ty obrázky trošku smysl začínají dávat i když určitě ne úplný. To, že jsem myslel na Mojko, a proto se ocitla na prvním obrázku, bylo pochopitelné, z dvojice Mojko Zirkon případně z trojice, když připočítám i Lemona, mi chyběla nejvíce, ale proč já v podobě draka a ještě k tomu v podobě zlatého draka?

Sice se můžu opřít o jednu starou Velvétskou legendu o zlatém drakovi, přilétající k nevinným dívkám, či o jinou legendu o tom, jací jsou zlatí drakové, jenže…

Z mého přemítání mě probralo zastavení naší jízdní karavany, přes cestu máme strom. „Hobitky, víme o vás, vylezte“ říkám unaveným hlasem domnívajíc se, že zde trénují hobitky diverzantky z Odova. Ženský hlas se sice ozval, ale nezněl jako od hobita a prý mu máme dát peníze. Zasmáli jsme se tomu jako dobrému vtipu, zvlášť když ten ženský hlas tvrdil, že jich je tu víc, ale důkaz žádný. A to jsem do vzduchu poslal i můj Avax…

V tu chvíli se snad rozdělil čas a skutečnost, neboť všichni až na Tristama viděli věci jinak než on. Tohle bylo jednoznačně přepadení, přestože až do teď vypadalo pěkně zpackaně a nám v hlavě doslova zvonila vzpomínka na to, že v tomhle prostoru operuje elfka, na níž je vypsána odměna.

A aby toho nebylo dost, ďáblík se ocitl v lovecké síti hlavou dolů, přestože se hypoval ze stromu na strom, načež se opět ozvala žena, že bude mít večeři. Měl jsem toho tak akorát dost a seskakuji z koně, abych si to šel osobně s dotyčnou vyřídit, a ve stejnou chvíli hodil Tristam váček s penězi. Ten se začal okamžitě vznášet kamsi pryč. Přišlo mi, že to udělal Tristam schválně a tak sesílám zlomku, abych onu kouzelnici odhalil.

Zviditelnila se taková dívčina a kouzelnice to zjevně nebyla, protože neznala zaklínání Zlomky, a dál si tiše vzdalovala pryč jako by se nechumelilo. Vrháme se za ní všichni až na Julii a Raela, čímž nevědomky spadáváme do pasti, neboť další člen bandy, starší dospělý muž vskočil na Spardovou a zaryl jí ostruhy do boků. Až při bolestném zařičení Julie si toho Rael povšiml a seslal na něj černý blesk, čímž ho dost zranil a splašená Spardová na něj následně zaútočila kopýtky.

Holka se nechtěla vzdát ani na mojí výzvu, takže za ní posílám jeden modrý blesk. Ten se odrazil zpět na mě, čímž mi došlo, že holčička je hraničářskou. Ano holčička, teď to již vidíme všichni, kteří jí zatýkáme. Tristam se chová divně, odhání Balanarovo psa a divže neodhání i mě, když se pokouším dívku bacit naplocho mečem, aby se nebránila.

Když je svázána, zjišťujeme, že je to lidská dívka a tudíž to není náš cíl, na který je vypsána odměna. Dívka hysterčí, když ji vyvedeme zpět ke koňům, vidí svého zabitého druha, kterého Rael balí do deky.  Balanar se celé situace ujal a s dívkou si promluvil, mimo jiné i proto, že jako baronet může trestat tyto „malé“ zločiny. Dáváme proto na Balanarovu prosbu či žádost, aby dívka si sama toho muže pohřbila a pak ji nechali jít, že to pro ni bude dobrý trest…

Dívka je tedy vyřešena, ale zbýval velmi rozčilený Tristam, který mi spílal za to, že jsem napadl nevinnou dívku, že nedodržuji rytířský kodex, že ke mně vzhlížel a že vidí, že udělal ohromnou chybu…

Bylo to… to ani nejde popsat, jak to bylo hrozné pro mě, pro ostatní, ale i pro Tristama, tohle setkání s realitou. Tristam nebyl schopen pochopit, že nejprve je potřeba se řídit zákony dané země a až pak se řídit kodexy – dívka chtěla oloupit nás nebo někoho jiného, strom se přeci sám nepokácel. Argumenty nezabíraly, prostě jsme zaútočili na dívku a basta…

Tristam sundal vlajku Velvétu z kopí a schoval ji do batůžku a mumlal že podá na mě stížnost a hned si načmáral pár poznámek na pergamen.

A mě bylo hned jasné, že mé dny na Plexisu jsou sečteny. Vidím to v úplných černých barvách. Velvyslanec mi udělí domácí vězení, které skončí přesně v okamžiku, kdy si pro mě přijede eskorta. Proběhne vyšetřování, které skončí tak, že jméno Modřinka bude nenávratně zostuzeno a já budu mnoho desítek let dělat vše pro to, abych svými činy vrátil našemu rodinnému jménu čest… Při tom všem bude úplně jedno, že jsem měl s přepadením pravdu.

Když ale Hator dá, nedopadne to takhle špatně a v celé mašinérii se najde aspoň jeden rozumný člověk, který dopřeje mému hlasu sluchu, před čestným a pravdomluvným členem rytířského řádu, který vždy dodržuje zákon…

2.dubna 2008
(hráno 20.října 2008)

Hned po včerejším dojezdu šel Tristam na velvyslanectví a my ostatní to nechali až na dnešek. Každopádně si Mrakoplaš uvědomil, že si spletl přídomek onoho zlého šlechtice Patrika a nyní mi řekl jiné, ale přišlo mi, že si ho v té chvíli vymyslel neb si skutečné přízvisko nepamatoval. Naštěstí si pamatoval, kdo mu ten úkol zadal a nebyl to nikdo jiný než místní starosta, ale o tom až za chvíli.

Jako první mě samozřejmě zajímalo vše o Tristamovi a byl jsem dost překvapen. Panoš skutečně přijel z Velvétu, ale v diplomatické poště, která přijela stejnou lodí není žádná zmínka o tom, že bych měl mít ochranu natožpak titul. Podle velvyslance přijel Tristam jako soukromá osoba. chci-li o něm vědět víc, pak bude poslána zpráva přes havránka respektive přes slavíka, ale na odpověď si budu muset hezkých pár dnů počkat…

Mrakoplaš nás pak požádal o pomoc se dvěmi věcmi - první věc nám pořádně ozřejmí starosta dnes při obědě (a platí ho starosta), druhá věc je chrám Undiela, který zde staví a nyní shání dobrovolníky. Neptal jsem se na podrobnosti, protože na první pohled vidím v Percluském parčíku jednoduchou dřevěnou roubenou stavbu ve značné rozestavěnosti, kolem níž se motají nepříliš dobře oblečení jedinci - hned mi bylo jasno…

Teď před obědem ale ještě nepomáháme, musíme se nějak zkulturnit, než půjdeme před starostu. Rael už je jako jediný z nás v čistém. Ve volné chvilce dávám Julii první lekci súrštiny, zkouším na ní mluvit a nechávám jí, aby se soustřeďovala…

Oběd v hostinci Pohoda byl skvělý - byly to vepřové hody a pro nás byl vyhrazen stůl stranou od okolní žranice. Starosta přišel a začal hovořit o tom, že úkol je dosti speciální, takže než ho začneme plnit, bude muset přijet učitel etikety, který prý bude umět i další potřebné věci. Má to jen jednu jedinou podmínku - nesmíme opustit město, ale zase nám on bude platit obědy…

Pak za Balanarem přijeli jeho poddaní (!) jak jsem z jejich chování pochopil. Vypadalo to ale docela divně, když za ním přijeli dva vznešení elfové - chlapec a dívka (staří tak maximálně 30 let). Poklonili se, otevřeli Balanarovu brašničku, vyndali si špinavé prádlo, vložili čisté a pak zase odešli. Bali je o chvíli později přivolal zpět a nabídl jím jídlo z našeho stolu…

Odpoledne se nic zvláštního nedělo - pomáhám na stavbě, Balanar též, Julie pomáhá také a navíc si našla práci jinde - začala dělat společnici v hospodě. To večer byl zajímavější. Balanar pořídil několik vstupenek na divadelní představení, které bylo na elfí poměry krátké, na poměry ve většinové společnosti Plexisu bylo dlouhé a dobré právě tak, aby vyvolalo aplaus a jeden přídavek.

Později si všímám, že Violet - tak se jmenovala elfí dívčina z odpoledne - se baví s Raelem. Dřív, než Balanar stihl projevit svojí nelibost jsem stihl zaslechnout, že Rael jí vnucuje kouzelnické povolání, z čehož pro mě vyplynulo, že dívka si bude své povolání vbrzku volit (anebo to bylo naopak a Rael byl požádán, aby pomohl Violetě s jejím výběrem?)…

Poslední zaznamenání hodná věc byla zpráva o tom, že náš budoucí učitel už je ve městě a že nás bude sledovat nějakou dobu, než se k nám oficiálně přihlásí.

3.dubna 2008
(hráno 20.října 2008)

Velice mě překvapilo nečekané pozvání na velvyslanectví, kde mě přijal přímo náš velvyslanec a můj chlebodárce Patrik z Písečné skály. Držel v ruce dopis s Eldorskou pečetí a hned mi nabídl občerstvení. V duchu proto očekávám nějakou ne zcela dobrou zprávu, která ale nepřišla. Patrik mi onu zprávu z Velvétu podával po troškách, snad abych neřekl nějakou nepředloženost, anebo aby mě nenaštval, protože z Velvétu od samotné vévodkyně obdržel oficiální prosbu, abych byl zproštěn diplomatických služeb pro Velvét, neboť mám obdržet občanství Eldoru. Prý je ale volba na mě a mám se rozhodnout sám…

Po předvčerejšku jsem stále ještě poněkud nedůvěřivý a tak gestem ruky naznačuji, že bych do dopisu rád nahlédl, ale velvyslanec mi řekl, že je to osobní dopis pro něj.  Proto opouštím myšlenku "aprílového žertu" a začínám uvažovat co s touhle nabídkou mám dál dělat.

Je to totiž takové zvláštní - objeví se tu panoš a skoro jako by mě chtěl bránit po Velvétsku a během chvilky přichází nabídka možného žití přímo na Eldoru, prostě v tomhle směru se mi hlavou honí takové divné myšlenky a nedokáži se v nich vyznat. Na druhou stranu se mi otevře možnost studovat kouzla u vznešených elfů a nejenom kouzla. Má to ale jeden drobný háček, rád bych si ponechal i Velvétské občanství a tím i možnost návratu domů se všemi právy.

Myšlenku dvojího občanství nadnáším i velvyslanci a ten je s tím srozuměn. Platilo by klasické- na velvétu se zodpovídám Velvétským zákonům a zde na Plexisu bych se zodpovídal natvrdo Plexiskému právu, což by byla drobná změna neboť jako diplomat mám na určité činy imunitu. Ani si nemusím připomínat klasickou poučku o případech dvojího občanství, kdybych třeba zabil velvétského občana zde na Plexisu - dvojímu odsouzení bych se nevyhnul…

Před polednem jsem zpět v hospodě Pohoda, kde bydlíme a obědváme, a jsem svědkem ceremoniálu, kdy Balanar určuje třem(!) svým mladým poddaným, v co se mají vyučit. Úplně na počátku to zkusil tak, že si mají sami zvolit, ale oni to odmítli, že prý to lady Zefríta očekávala a zakázala to. Violet - elfí pradlenka ze včerejška se má stát alchymistkou, její včerejší průvodce Doriel kouzelníkem a konečně nový elfík, který mi byl představen jako Uriel má být hraničářem. Učitele jim má také určit Balanar, tak jsem zvědav, jestli je pošle do škol, nebo k soukromým učitelům, či je nechá studovat přímo v naší družince - tedy minimálně Uriela a Doriela by zde studovat mohl nechat.

Po zbytek dne opět stavíme chrám - respektive dnes stavějí ozrimci a já raději dělám podavače dřev, nějak se po dnešním dopoledním překvapení necítím duševně vyrovnán.

4.dubna 2008
(hráno 20.října 2008 a 3.listopadu 2008)

Dopoledne mě vzal Balanar před místní knihovnu, o které mi naznačil, že je to údajně nejlépe zabezpečená knihovna na ostrově, byť si osobně myslím, že svazky na Eldoru budou zabezpečené ještě o fous lépe.

Zdejší knihovna má tři vchody. První je klasický - zaplatíte vstupné a dostanete se k cenzurovaným knihám. Druhý je určen pro šlechtice a asi největší změna spočívá v tom, že nemusíte nic platit. Prý ale je možnost pro vyvolené jedince vstoupit do utajené části knihovny, kde jistá díla nejsou (!) zcenzurována a byla sem svezena z ostatních Plexiských knihoven. Balanar se tam nedostane, na to má nízký šlechtický titul, ale místní markrabě by prý byl přístupný určité knihy z této sekce nabídnout k nahlédnutí. Jen k nahlédnutí a ještě jen v důkladně zabezpečené místnosti…

Třetí vchod je nejzvláštnější - je to jen zlatavou barvou natřený kus zdi se staroelfským zašifrovaným nápisem a vymalovaný jako brána. Balanar se na ní v knihovně lehce optal a prý do ní mohou vstoupit jen mistři svého oboru, přičemž oním mistrem musí být vyhlášen Eldorem, což podle Balanara je hodně málo osob z Plexisu. Zkusmo jsem si na sebe seslal Bábelanku, která mi pomohla přečíst onen staroelfský nápis. Bylo to ale jen varování pro neznalé, aby se nepokoušeli bránu překonávat, sic je stihne neštěstí nenadálé…

Optal jsem se Balanara i na jistou věc s občanstvím Eldoru - pamatuje si, že občanství bývá uděleno na jarních slavnostech, jenže to bývá asi tak, že je uděleno stěží tak jedno do roka a k tomu bývává uděleno kolem šesti vyznamenání, jak si dovoluje usoudit podle poslední slavnosti, které se účastnil.

Po návratu do hospody zjišťujeme, že v naší skupině je o pár lidůch víc - byl k nám přidělen místní dobrodruh Ladislav a dorazil také Lemon, jen ta Mojko nám stále chybí. V tu chvíli Balanar začal signalizovat, že učitel je už nahoře v pokojích. Zadíval jsem se tím směrem a skutečně tam stojí kdosi oblečen v šatech stříbřité barvy, zdobenou dýkou za pasem, a mágskou holí v ruce. Na ruce má velký prsten s rubínem, který mě zaujal. Polohlasem říkám naší skupince (nemusím dodávat že z legrace) že si zabírám prsten.

Ten muž nahoře je elf a má setsakra dobrý sluch - slyšel mě. "To se ještě uvidí Haeppe Modřinko" křikl z patra na celou hospodu a začal pomalu sestupovat k nám. Vybral si místo blizoučko Balanara a pak začal ten pravý tanec. Hostinský přinesl několikero příborů, naskládal je před Balanara, přinesl tři různé skleničky a pak se zeptal Balanara: "Aperitiv?"

Mezitím mi Mrakoplaš signalizoval v súrštině "noob noob noob", z čehož jsem pochopil že můžeme Balanarovi bez ostychu radit co a jak, neboť to vypadá, že jeho jakožto baroneta si učitel vezme do parády  jako prvního. První co si Mrakoplaš ode mě nechal potvrdit byla sklenička na aperitiv a hned to odsignalizoval Balimu. Skleničku jsem odvodil snadno, byla to ta třetí, ta, co nebyla na bílé ani na červené víno. Pak se ale pochlubil Rael a vyjmenoval jak skleničky tak i příbory …

Pak, když Balanar zvládl ochutnávku aperitivu i obsloužení učitele, se nám učitel představil. Máme mu říkat Rubín, celým jménem se údajně jmenuje "Sekáč Rubinion". Mnohoslovně omílal dokolečka to, že nás musí učit ale jen jednou řekl, že už ví, že ten úkol bude hooodně těžkej, jak nás tak sleduje. Poslouchal jsem tak nějak na půl ucha a spíše sledoval hostinského - chodil s tak staženou zadní částí těla, že mezi dvě poloviny sedinky bych neprostrčil ani nejtenčí pergamen, co jde vyrobit. Viditelně má z našeho učitele bázeň a je doslova přeuctivý, skoro až podlézavý.

A pak to přišlo - "Vyrážíme za prvním úkolem" řekl, vstal a jal se odcházet kamsi ven, neboť jak řekl, poví nám o něm až cestou - tak je tajný.

Než začnu další kapitolu s úkolem, popíšu ještě jednu drobnost, která mě zaujala - Ladislav vlastní zlatý meč. Doteď ho měl v pochvě a tu na stojanu v hospodské místnosti. Odtud se v jednu chvíli ozvalo "zloděj, chyťte ho" - samotný meč se chránil pokřikem. Tak čtrnáctiletý klučina z toho byl docela paf - loupež se nepodařila…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )