Haepp Modřinka z Bílého Kamene
Soud
13.prosince 2005, pozdě večer
(hrací den 28.listopadu 2005)
Ledva jsme vypluli od ostrova, tak padla mlha a když se za pár minut zase zvedla, byl ostrov pryč, jako by se potopil do mořských hlubin, nebo odletěl jinam…
Bylo to celé divné a já potřeboval být sám nejen kvůli nepříjemným příhodám s ostrovem. Smrt Tuvoka mě zasáhla víc než bych si byl ochoten přiznat a vražedné choutky Hylaria také nechápu, asi je to tím že jsem ještě dost mladý elf…
Ležím stranou od trasy hlídek vojáků, kteří přecházejí po palubě a tak mě ani ďáblíka pospávajícího v teple batůžku nevyhánějí. Dívám se na hvězdičky a přemítám, která z hvězdiček byla Tuvokova a co jsme udělali na ostrově špatně. První špatná věc bude ta, že jsme nedonesli Hylariovo tělo, i když na druhou stranu, kdo by se tahal s tělem zrádce. Ta se nechávala supům…
Po dvou hodinách se probírám z lehkého spánku a po zjištění, že se na palubě nic nového nestalo sestupuji do podpalubí, do té jediné části, která je nám po zabíjení na ostrově přístupna, tedy do naší kajuty. Zůstal jsem stát na prahu kajuty a nebyl schopen ničehož dělat. Všichni mi přátelé byli po zuby ozbrojeni a pochopil jsem velice brzy proč. Musím říct, že by to pochopil i troll. V naší kajutě totiž byl vetřelec a ne lecjaký.
Dvoumetrový habán, oblečený v černém hábitu s erbem. Na erbu je vymalován stříbrný drak. Nejde si nepovšimnout šedé kůže, takže osoba neznalá by mohla prohlásit, že to co tu před námi stojí je drow. Jenže tohle drow není, ti mají rysy v obličeji podobné nám elfům, tohle stvoření se moc podobá skřetům. A jak je tohle zlatooké (!) stvoření přátelské a milé! To jsou ty elfské prasata? Ty je pouštíš na procházku? řeklo totiž to stvoření, kterému budu říkat Zlatooký, přímo na Sheli. Reakce Sheli mě utvrdila - ti dva se znají…
Neodpovídám nic, ba ani nedělám nic, jen stojím ve dveřích kajuty a tím pádem nikdo nemůže dveře zavřít. A když do toho připočítáte reakci mých přátel na poslední Zlatoočkova slova, je vám jasné, že křiku bylo dost po celé lodi na to, aby to přilákalo vojáka na stráži. Přišel a chtěl nás seřvat za hluk po večerce. Podle mého očekávání začal po nahlídnutí do kajuty křičet něco o vetřelci a klusal pro posily. Ó jak jsem to šikovně vymyslel! Teď vetřelce zatknou a já si přitom vůbec neušpiním ruce :-)
Měl jsem sám nad sebou radost, jak jsem to vymyslel, ale každý geniální plán má své chybičky, které mají tehdenci projevit se naplno a fatálně. Když totiž přišla posila, tak sice drapla Zlatoočku, ale z kajuty vytáhla i Sheli a mě. A prý výslech u kapitána…
Výslech dopadl podle mého očekávání, Zlatoočko byl dočasně internován v lodním vězení. Překvapila mě Sheli, která se snažila za Zlatoočka prosit, aby nebyl kapitánem použit jako návnada pro žraloky. Ti dva se fakt znají. Kapitán si toho povšiml a před odvodem Zlatoočky se mě tiše ptal, zdali se zaručím i za něj. Mé rezolutní NE, jej nepřekvapilo. Kdoví jak se dostal na loď, plující uprostřed moře…
Na palubě se strhla nějaká bitka právě v okamžik, kdy posílal kapitán Zlatoočku za mříže a tak udělal malou chybku a nezkontroloval (hlavně neodebral) Zlatoočkovi jeho věci. To může vyvolat problém…
Teď však musíme všichni řešit problém na palubě. Ozval se tam slabý výbuch, a pak řev "Do zbraně!" Vybíhám na palubu a skrývám se ve stínech, abych mohl pozorovat a případně i nečekaně zasáhnout. Byla to dobrá volba. Na zábradlí totiž stála Rimzo, jednou rukou držela vojáka (a byla v něm zaklesnutá zubama) druhou rukou se přidržovala jednoho z lan. O kus dál leží mrtví dva vojáci zasaženi explozí…
Sheli riskuje svůj život a snaží se Rimzu uklidnit, jenže ta se chová ….hm… šíleně? Raději se postavím do bojové pozice a zamířím si, abych mohl případně vyslat bílou střelu na Rimzo co nejrychleji.
Vyjednávání s Rimzo se zvrtlo díky vojákům, začali totiž po Rimzo střílet, jenže šípy neprolétaly až k ní, asi tak metr dva od ní totiž byla magická bariéra. Sheli se to ještě pokouší urovnat, ale slova Rimzy "o tanci smrti" jež pro Sheli chystá jen proto, že Rimzu pozvala na palubu mě usvědčuje, že bílou střelu budu muset použít.
Křemílek je taky šílenec! Seslal proti Rimzo černé blesky[1], které ve velice oslabené formě dolétli až k Rimzo. Svůj úkol ovšem splnily, bariéra Rimzo byla prolomena. Rimzo pak začala seskakovat ze zábradlí na palubu a já konečně seslal Bílou střelu. Rimzo dostala zásah, odrazila se od paluby a skočila do moře. Tak jsem to viděl já, ale ti co stáli blíž viděli, že Rimzo nedopadla na hladinu a stihla se proměnit v netopýra. Tím se nám ztratila z dohledu. Křemílek se ve svých létacích botách ještě pokoušel Rimzo najít, ale…
Kapitán zdvojnásobil stávající hlídky a další trojice rozestavěl u všech vlezů do podpalubí. A zatímco kapitán organizoval hlídky, ptám se Sheli co je zač Zlatoočko. Prý dávný přítel a protože to je Raiko[2] tak nesnáší elfy. To mi pro začátek stačilo a tak jsem Sheli poděkoval… a zůstal spát venku na palubě.
Moc jsem toho nenaspal, protože mě opatrně vzbudil voják a velmi zdvořile mě požádal o pomoc při hlídání Zlatoočky. Prý se dole ve vězení pohybuje nějaký ďáblík, který možná hodlá při chvilkové nepozornosti pomoci vězni. A jiný důvěryhodný kouzelník není po ruce. No tak to je nadělení, celou noc vzhůru, jen s polovinou many. A ještě mám hlídat někoho kdo mě nenávidí díky tomu že jsem elf.
Mám naprosto jasnou vizi. Cokoliv řeknu Zlatoočkovi, bude proti němu a jeho rase, a to i kdybych mu nabízel doušek příjemné pramenité vody. Achjo… Ale rozkaz je rozkaz, byť je pronesen formou prosby a tak jdu.
Bylo to však ještě horší. Zlatoočko se jen křivě usmíval a díval se, jak vystresovaný postarší strážný hlídající uvnitř skáče na mého ďáblíka a řve "to je von, to je von". Ďáblík dostává pokyn na hyp stranou a když se na něj chce strážný vrhnout znovu, tak se mu stavím do cesty a snažím se jej uklidnit tím, že ďáblíků je na lodi víc. Když se strážný zklidnil, dávám svému ďáblíkovi na jeden z růžků kus hadříku v modré barvě. Díky němu strážný rozpozná, který ďáblík je který…
Strážný mi překotně vypráví co se tu dělo - kromě toho že Zlatoočko hrál kostky, tak na harfu něco pomalého a pak si z kamenů, hub a další propriet uvařit šedavou kaši, kterou pak snědl. Dokonce i mě Zlatoočko nabízí zbytek. Gestem ho odkazuji do patřičných mezí.
Pak bylo chvíli ticho, což byl zřejmě signál pro majitele špiónujícího ďáblíka, aby jej znovu vyslal do vězení. Netušil však, že uvnitř je Modřinka, který sice moudrostí neoplývá, ale není tak blbý, aby si nemohl spočítat, že ďáblík bude do vězení vyslán znovu.
Zrovna jsem kontroloval kobku se Zlatoočkem (už minutu nás neprovokoval, což bylo podezřelé), když jsem zaslechl ďáblíkovo: Pane, je tady! Stihl jsem se otočit a spatřil jsem ďáblíka se seschlou kytičkou za uchem, jak sebou trhl, neboť můj ďáblík si nezvaného hosta označil modrým bleskem. To je bolestivé docela dost, a tak není divu, že Dvoukvítkův ďáblík se odhypnul a celou noc se už nevrátil…
Pak začal nahoře na palubě nějaký rambajs a po zaslechnutí slova "Piráti" jsem zbystřil. A právě tuhle vypjatou chvíli si vybral Zlatoočko, aby začal vyrývat něco do podlahy. Zpozorněl jsem a zastavil ho včas hned poté, co jsem poznal v kresbě pentagram. Je mi naprosto jedno proč chtěl Zlatoočko čmárat pentagram, ale ničit vojenský majetek nebude. Sice jsem si musel vyslechnout dost nadávek, ale to mě nechává chladným. Důrazně jsem Zlatoočkovi doporučil, aby si lehnul na pryčnu a nedělal potíže.
Jen ať se chlapec vykvasí a dumá, zda a jak jsem dokázal poznat povahu pentagramu[3]…
Zlatoočko však začal hrát na harfu a já si přitom bolestně (a znovu) uvědomil, že Zlatoočkovi nikdo nezabavil jeho osobní věci, takže mohu jen hádat, co všechno se nalézá v jeho batohu. Jestli má foukačku jako Dvoukvítek, tak se máme na co těšit. Musíme se se strážným vhodně střídat u kobek a jeden z nás bude muset být z dostřelu…
Hej! Zlatoočko nám hraje ukolébavku!! To mě probralo a tak křiknu podruhé, aby si lehnul na pryčnu a nedělal potíže. Jenže Zlatoočko se dožral a začal drnkat nějakou šíleně rychlou melodii. Hm, to bych tady asi ztratil hlas a bez rozmýšlení pouštím jeden zelený blesk na Zlatoočku.
Ani jsem nechtěl, ale trefil jsem ho přes prsty hrající na harfu. Okamžitě mi začal vyhrožovat že si na mě bude stěžovat. To můžeš zkusit holečku pomyslel jsem si a se zaťatými zuby pronesl. A bude ještě hůř.
Kdoví proč, ale Zlatoočko dal až do rána pokoj. Jen se občas napil či uždíbl své kaše a zírá na mě a na strážného. A mě se honí myšlenky kolem Zlatoočky a toho, že jej Sheli pojmenovala Raiko. Co já jsem to všechno kolem Raiko četl? Řekl bych že kromě jednoho jediného pergamenu vůbec nic…
14.prosince 2005
(hrací den 28.listopadu 2005)
Ráno podle hluku soudím spolu se strážným, že už jsme na místě, tedy v přístavu Osten. Nejprve jsou vynášeni z lodi mrtví a zranění, poté je z lodi eskortován zbytek družiny. Měli to štěstí, že mohli narozdíl ode mě spát a trošku se na soud připravit. Cítím v kloubech, že soud začne ještě dnes.
A pak přišla další eskorta i pro nás, tedy pro mě a Zlatoočka. To jsem si myslel, ale velitel malé eskorty mě tichounce požádal, abych našeho vězně pomohl zezadu hlídat. Zlatoočko si horečně patlá na oči nějakou mast, čímž mi potvrdil, že je opravdu z roku Raiko. Raiko má cosi společného se stříbrným drakem, nedokážu si vzpomenout, zdali se k němu modlí, nebo co s ním u kýho čerta (promiň ďáblíku) mají. Jisté je že žijí v podzemí a že si tou pastou chrání oči před slunečním svitem…
Na pevnině se dvě eskorty spojili v jednu a provedla nás branami Ostenu. Damian se trošku vzpěčuje, nelíbí se mu "zatčení", ale je upozorněn, že útěk před podáním svědectví by ho mohl stát nějaký ošklivý trest. Zlatoočko pozdravil trpaslicky(!) jednoho ze strážných a ten mu nejistě odpovídá v obečtině - Prý Dobrý den. Ten samý trpaslík šeptl místnímu kouzelníkovi pár slov, ten šeptl také pár slov a nad hlavou Zlatoočky se rozhostilo šero (tohle kouzlo jsem už viděl na Plexisu sesílat). A pak si kouzelník ode mě přebral hlídku (šel mimo kužel šera) a já se mohl připojit k ostatním družiníkům. Nikomu z nás nebylo do zpěvu…
Prošli jsme přes tržiště do soudního paláce a zde rovnou do soudní síně. Byl zde velký obdélníkový stůl na jehož jedné straně seděl soudce, zapisovatel a další mě neidentifikovaní přísedící. Všechny nás eskortované vedou na sesle naproti soudcům, jen na mě soudce kývá, že pro mě je sesle jinde, na jeho straně stolu. Jejky, já se mám stát dalším přísedícím!
Se Zlatoočkem sedí podél stolu z každé strany strážný a kouzelník sedí u stěny. "Předběžné slyšení vede Wilhelm Raul" řekl jeden přísedících písařů a pak předal slovo soudci, který začal vyprávět, jaké že činy se budou vyšetřoval. Začal od nalodění na Evelinskou obchodní loď a najmutí přátel na práci. Řekl že za tento čin nemůže být nikdo trestán, neboť když se ukázalo na co a kdo je najal, tak se družinka dala do bojů…
Damian byl prý unesen samotnou Rimzo (!) z nějaké obchodní lodi, říkal dále soudce a pak skočil na právo na naší odměnu, pokud se prokáže vše potřebné a hlavně naše další činy se ukáží býti bohulibými.
Výslech Damiana - kdo jej unesl, jak jsme jej našli, jak šel s námi po stopách Tuvoka. Damian ve svém vyprávění vynechal vraždu Hylaria a soudce se k tomu hnedky vrátil a velice jejzajímalo, proč Damian útočil na Hylaria, vždyť mu nic neudělal! Ukázalo se, že Damian vstoupil do cechu alchymistického a jeho učitelem je Křemílek a že on jako správný žák uposlechl příkazů mistra…
Výslech Zlatoočky v jeho veřejné části nepřinesl mnoho zajímavého, žil doteď v absolutně cizí zemi a říká, že se chtěl setkat se Sheli, ale rituál se povedl zrovna v době, kdy Sheli byla na lodi. Soudce si to chce ověřit v rámci hypnozy a tak nabídl Zlatoočkovi možnost vzít si k výslechu svědka, který dohlédne na to aby se v rámci hypnozy nedostal Zlatoočkovi nějaký posthypnotický příkaz. Vybral si Sheli… Abych nezapomněl - pokud jsem v šumu soudní síně správně slyšel, představil se jménem "Taramos Devil Storm"
Když už to vypadalo že se soudce obrátí na dalšího "svědka", ozval se Zlatoočka a že prý chce moje přísné potrestání zato, že jsem jej ve věznici terorizoval bleskem a že to určitě bylo kvůli rase. Nevím co si chlapec představoval, protože když umlkl a já se na něj ani nepodíval, tak byl asi překvapen[4] mým klidem. Promluvil jsem až když mi dal soudce slovo a to dost stručně: Zatčený se pokoušel kreslit na zem pentagram a pokračoval v tom i přes mé upozornění.
Pak si vzal slovo kapitán vojenské lodi a vzal na sebe to, že mě hlídkovat do vězení poslal on a že jsem obdržel příkaz zabránit útěku vězně.
Tím jsme soudce poněkud zmátli, ale od toho tu měl soudce jednoho z přísedících, aby se na něj obrátil. Obrátil se právě na toho, kterého jsem odhadoval na kouzelníka a telepaticky s ním rozmlouval. Pak se obrátil a vynesl první rozsudek. Zlatoočko se v něm odsuzuje k obdržení třinácti zlatých bolestného, které se vyplatí z majetku Plexisu.
Joj, to bylo zklamání v očích Zlatoočky, který se znovu domáhal trestu pro mě, že prý pentagram je neškodný, ale soudce jej okřikl, že podle jeho přísedícího je naopak pentagram základem mnoha nepatřičných kouzel. A když se pak časově upřesnilo, že to bylo zrovna v útoku pirátů… A já celou dobu seděl v klidu a v pohodě…
Ve výsleších pak přišla řeč na moji korespondenci, ale soudce si chtěl i od ostatních ozřejmit co se dělo a tak je vyslýchán Rael a Křemílek. Ukázalo se, že na Gravisu operovali dva trpaslíci z Plexisu (jednoho mrtvého jsem viděl na vlastní oči) a že Křemílek nezabránil Rimzo v jejich zabití. Prý je Křemílek zbabělý lovec upírů. Kde prý skončila Rajza a jak to bylo s Tuvokem se poté ptal soudce obou pánů.
Kratičce jsem byl vyslýchán i já, v podstatě jen k doplnění, kde skončila Raisa.
Pak došlo k výslechu Sheli, bohužel soudce nečekaně skočil k vraždě otce rytíře Eldara a dost nevybíravě ji obvinil z vraždy. Sheli se sice statečně brání, ale nedokáže (nebo nechce) prozradit kdo tam byl s ním kromě Hylária.
Maličko jsem tomu musel pomoci a tak hned jak mi dal soudce slovo, diktuji popis Meyaxe. I Sheli dostala možnost se nechat vyslechnout v hypnoze, což přijala, ale možnost nezávislého svědka ji nabídnuta nebyla (a za dvě hodinky v soukromých komnatách soudce nemám se Shelininým výslechem štěstí a nejsem připuštěn jako "svědek z lidu" - jako cizí státní příslušník nemohu být u výslechu probírající vnitřní bezpečnost Plexisu). Podle soudce mám v tomto případě taky svůj podíl, přeci jen jsem nepomohl spravedlnosti dovést Sheli k výslechu dříve.
Poslední výslech byl Dvoukvítkův: Jeho slova "Tuvok šel do medvěda" vyvolala u nás všech bouři nesouhlasu a verze dalších událostí byla taky ňáká ne zcela souvislá a tak i jemu byl přikázán výslech v hypnoze. Ani on (alespoň co si to pamatuji) nedostal možnost mít svědka (na jeho výslech jsem se kupodivu dokázal vetřít)
Rozsudek se dozvíme po všech výsleších v separé… Jediné co mě poměrně polekalo z posledních slov soudce bylo sousloví "voják Hylarius". To zní zlověstně…
14.prosince 2005, odpoledne
(hrací den 5. prosince 2005)
(Náš PJ je zavalen prací a tak padla volba na mě, abych udělal dějovou výplň. Svět můj [Velvétské království] je s tímto světem propojen, podobně jako svět dalšího PJ [Doriath] a tak to není až takový problém. Jen nesmím nabořit předpřipravené Questy, vraždit důležitá CP a taky bych neměl zvýhodňovat svojí postavu - Haeppa Modřinku… Vypořádal jsem se s tím takto ---)
Odpoledne si nás soudce svolal do soudní místnosti hned poté, co doběhli všechny výslechy. Tedy ještě s asi dvouhodinovým zpožděním, kdy si rovnal vše v hlavě, případně asi taky vyslýchal vojenskou posádku lodě.
Došel jsem do místnosti první, asi i proto, že oproti ostatním jsem nešel do města na drobné nákupy či jídlo a dlel v soudní budově. Soudce si mě vzal stranou do své soukromé kanceláře, kde si se mnou promluvil mezi čtyřma očima. Vytkl mi jen jedno - zabití Hylaria. Měli jsme ho zneškodnit a dovést spravedlnosti, ale po výsleších chápe (jako soukromá osoba a nikoliv jako soudce) že ono zneškodnění by se mohlo ošklivě vymknout. No a protože požívám diplomatické imunity, která mi vzhledem k velké pomoci Plexisu nebyla zrušena, tak mi nemůže vlastně ani žádný trest udělit. Přesto by pro měl měl alternativní "trest". Sledovat ve skrytu své přátele, Dvoukvítka i Zlatoočku na pouti za jejich alternativním trestem. Na dotaz na tresty ostatních mi odpovězeno nebylo a po mé opakované otázce mi bylo sděleno, že nikdo trest odnětí svobody nedostal, ale v podmínce jsou všichni kromě Damiana a Sheli, přičemž Sheli bude ostře sledována. Přeci jen se nachomýtla u jedné z dalších vražd…
A tak jsem do dveří soudcova bytu vešel jako elf Haepp Modřinka a ven vycházím jako hobit, dobrodruh a námořník se jménem Arido a klušu na obchodní loď, kam soudce pošle i zbývající kamarády a družiníky. Neviditelný ďáblík mi vlaje na zádech a já ve své hobití podobě (jež je tvořena mým kouzlem a udržovaná přívěskem co mám zapůjčený a zavěšený na krku) mám s jeho váhou co dělat…
A skutečně asi ve čtyři hodiny odpoledne přivádí eskorta zbytek naší družinky a nechává je nastoupit na stejnou loď. Všichni jdou statečně a bez hekání, takže pokud někdo z nich dostal trestem zbičování, tak jde opravdu velmi statečně.
Jízda probíhá normálně až na zvláštní problém s bouřkou, kterou někdo zkouší kormidlovat na nás. Současně je vidět, že ji pro změnu někdo kormidluje chvílema od nás.
Sheli odhalila že navíc někdo bouřku iluzorně zvětšil, aby strašil lodě na moři. I naše námořníky (a tím pádem i mě) to dohnalo k činnostem jako zakrývání průvlaků a podkasávání plachet. Nemám tím pádem moc času sledovat Zlatoočku, ale co jsem tak viděl, tak si zase dělal magický kruh v prázdném nákladovém prostoru. A to jsem viděl jen proto, že jsem neodolal zamávat na Sheli, kterou to zaujalo - proč by na ni mával nějaký hobit? A tak ně nenápadně sledovala a já musel nenápadně prchat podpalubím, nechci riskovat neviditelnost…
Uff, únik se povedl… a já můžu chrupat v kajutě. Přikrývám se krátkou dekou a obdivuji své očarované tělo. Hobitům je hej, nemusejí si přikrývat nožky :-)
16.prosince 2005
(hrací den 12.prosince 2005)
Jsme v Perklusu v přístavu, kde nás… totiž mé přátele čeká malá eskorta, která je dopravuje k mágu Hubenovi. Ten má na neutrální půdě - tedy u sebe - nechat proběhnout jistá politická jednání maskovaná jako večírek.
Hlídal jsem venku před domem na místě, kde jsem měl přehled co se děje na Hubenovo předzahrádce a trošku i v domě. Důležité bylo, abych dohlídal, kdyby chtěl někdo unikat, dění vevnitř hlídalo jedno naslouchací kouzlo…
Bylo asi jedenáct hodin večer, když Huben vyvolal kolem domu ochranné kouzlo, čímž mi zrušil sledovací kouzlo, současně ale zabránil tomu, aby kdokoliv mohl vejít do domu. Ale současně to bránilo tomu, aby někdo unikl ven. Tohle bylo vážné, v domě se dělo něco zlého[5], což ale ve svém deníku nebudu šířit. Důležité bylo, že moje práce skončila, protože až do svítání bude dům chráněn tímto nezrušitelným kouzlem…
17.prosince 2005
(hrací den 12.prosince 2005 + dohrávka)
(Po skončení této mezihry se vrátil náš PJ, takže jsem mohl svoji postavu vrátit do hry)
U Hubena došlo k několika trestným činům, takže ráno, když ochrana z domu zmizela, došlo k předání několika lidí do rukou místních stráží. To dobou jsem stál u vchodu už bez náhrdelníku posilujícího kouzlo metamorfózy, ale stále v těle hobita. To protivné kouzlo bylo setsakra silné, že stále přetrvávalo.
Když byli propuštěni ze služby mí přátelé, ještě má podoba přetrvávala, ale už jsem pociťoval, že co chvíli pomine. Sheli po mě pokukovala se zalíbením, asi mě prokoukla. Ahoj, já jsem Haepp Modřinka vyrazil jsem dech všem přítomným. O tři mrknutí později kouzlo konečně pominulo a já si vyslechl Křemílkovo hudrování, že mu svádím Sheli. To mě lehce překvapilo, ale nedal jsem to na sobě moc znát. Vyplatil jsem odměnu 10zl každému a současně vyslovil nabídku mého pána, že může poskytnout mistra na výcvik ve směru obchodnickém a kouzelnickém, kteří na ostrov na krátkou dobu přijeli. (To že já jsem onen mistr jsem nezdůrazil). A sledoval kdo se chytí :) Kupodivu pár lidiček zabralo hned a další po cestě do Komodoru - Sheli, Damian i Zlatoočko.
Jeden z nich se ke mě o den později přidal a já zahájil výuku… Na dva měsíce budu mít co dělat…
)
[1] Opět se mi málem spálilo počitadlo použité many - pozn. postavy :-)
[2] Více k Raiko na webu Dračího doupěte
[3] Prozradím za pět korun :-) Ale vážně, jde to, pokud jej kreslíte podle přísných pravidel…
[4] pozn. hráče - Tahle jsem nikdy klidného elfa nikdy nezahrál, fakt to se mnou ani nehlo. Jindy už bych proti "nehorázným" lžím minimálně slovně protestoval…
[5] Námět dění v domě jsem volně čerpal z příhody "Ricco osobním strážcem"