Haepp Modřinka z Bílého Kamene
Vyléčení Rimzo
1.března 2006
(dodatečná dohrávka)
Bylo to zvláštní, jak ten čas letěl při výuce, kterou jsem provozoval hned poté, co jsem si odsloužil svůj denní díl práce u markraběte. Bylo to dost náročné a já neměl žádné vlastně volno, zbýval mi taktak čas na vydatný spánek ..
V práci jsem mohl sledovat, kterak se u nás čím dál častěji objevují poslové Plexiské výzvědné gildy, až to v jednu chvíli vypadalo, že k nám začnou chodit víc jak jedenkrát za tři dny. Když takhle opět přišel posel (tentokrát bez dopisu) předvolal mě markrabě, abych si poslechl ústně předaný vzkaz. Spíš než vzkaz to byl příběh…
Příběh začíná tím, že kdesi na Plexisu byl mocný druid, který zkoumal zvířátka a zkoumal je tak dlouho a mocně, až zjistil, že dokáže proniknout do snů…
Zjistil jak do onoho krásného světa přecházet a chtěl se pochubit svým přátelům - dřevorubci, bylinkářce a jejich dítěti - Rimzo…. Vzal je do onoho světa, ale vymklo se mu to z rukou. Byl rád že se vrátil on sám… A tak byly "duše" těch tří tam ve snové říši, ale jejich těla byla stále zde. Druid byl zmaten a snažil se svým přátelům pomoci…
A pak do příběhu vstupuje Zelix. A jak už tak Osud míní, přišel do domku Rimzových hladov. A doslova vypil matku i otce, ani kapka v nich nezůstala. Pak začal pít krev i z těla Rimzo… Právě v tu chvíli se druidovi podařilo přesvědčit Rimzo, že se má vrátit i s rodiči zpět a vysvětlil jí, jak ten přechod má udělat. Přenos zpět se u rodičů samozřejmě nepovedl, ale Rimzo se vrátit stačila. Jenže to už byla Zelixem označena a částečně přeměněna v upíra. Rimzo tak umí přecházet tam i zpět a nám se nějak podařilo dostat se na snový ostrov k rodičům. Jenže tam se pořád opakuje ten samý den a proto nás Rimzo na ostrově nemohla znát
Byla chvíle čas na přemýšlení, neboť se posel na chvilku odmlčel - Rimzo se tedy může přesouvat mezi světy, ale protože je kousnuta nebo snad proto že platí zákon "akce a reakce" nebo možná kvůli obojímu, se děje to, že když se přesune při nebezpečí do snového světa, zůstane u nás červený démon.
Pak ale posel promluvil znovu - Rimzo se má až za dva dny stát upírem právě díky přeskokům v čase, přestože nám přišlo, že už něco z upíra měla v sobě již dříve. Prý to má jeho organizace ze sfér.
Posílám všem svým přátelům dopis.
Ahoj……
Zjistil jsem, kde přebývá ta, která se v budoucnosti stane tou jež budeme
nazývat Rimzo-upírka… Přijď dne 5.března 2006 na křižovatku mezi Saxisem, Cvočkovem a Varpem. Musíme jednat rychle, dokud ji Zelix nekousne. Přišla totiž na
způsob, jak cestovat v čase přes sny, aby se nestalo to co se stalo než se
tak stane.
Pokud nechápeš poslední větu, vysvětlím na místě.
datum 5.března 2006
(hráno 19.prosince 2005)
Dostal jsem se zavčasu do Saxisu, ale když jsem chtěl vyjet po obědě z hospody, tak jsem zjistil, že můj kůň onemocněl kolikou. Než jsem sehnal za pomoci hostinského pomoc a než se mému koníkovi ulevilo, byla třičtvrtěhodina v tahu…
Musel jsem to vzít na onu křižovatku v poklusu. Po cestě potkávám vůz doslova stržený z cesty, opratě utrhané a kůň nikde. Na voze byly naložené fungl nové rakve. V jedné nedovřené rakvi leží člověk s viditelně vybranými kapsami. Posílám echo do Saxisu a pokračuji dál v cestě za přáteli.
A skutečně je o kus dál vidím. Je to zvláštní pohled - Zlatoočko se válí na zemi a na oblečení je patrný zásah bleskem, Křemílek se válí na zemi rudý vzteky a oválený od trávy. Všichni se Křemílkovi smějí a když se na ně vztekle podívá, tak zmlknou. Pořádně jsem se rozhlédl po okolí a spatřil Raelovo kočičku a Dvoukvítkovo ďáblíka jak se objímají a smějí se taky…
Z nesouvislého vyprávění pochopím, že na Křemílka zaútočil vzdušný démon a srazil ho z oblohy a Zlatoočko dostal bleskem za odměnu, že se mu smál. Ostatně i teď, když se Křemílek vydrápal na nohy mu vlasy vlají ve větru, ale u mě (a to jsem od něj jen dva metry) se nepohne ani vlásek.
Po krátkém hovoru o tom, jaký úkol přináším, vyrážíme do pouště přibližným směrem na Oázu, kde má k onu činu dojít. Snažím se dodržovat pitný režim a nemluvím. Není důvod proč se vysilovat, bude dost času pohovořit si v oáze…
A tak mám dost prostoru vyslechnout ostatní a nestačím se divit. Přátelé totiž svádějí na Raela toho vozku s rakvemi a ten se jim srdnatě brání. Je to zvláštní, ale nabývám čím dal většího pocitu, že je Rael v družince čím dál více šikanován, už to nejsou jen občasné facky od Zlatoočky. Dávám si předsevzetí, že se do toho budu muset vložit, ale v horku co panuje zde na poušti na to nemám moc sílu.
Zvlášť když blízko duny, kam se budeme muset vyškrábat jsou pohyblivé písky a nahoře na duně vidíme cosi, co není přírodního původu. Proti nám totiž postupuje stěna prachu a kamení složená ze tří tornád a prachu mezi nimi. Je jasné že nám někdo chce překazit cestu do oázy. Křemílek se rozhoduje stěnu přeletět vrchem a najít onoho záškodníka (mám divný pocit že jej zná, ale protože je místní dobrodruh,tak je to i možné). My ostatní nevíme co dělat, protože uniknout z duny už nestihneme, protože bychom opět museli obcházet pohyblivé písky. Zrovna Rael dostal nápad z hyperprostorem, protože podle Křemílkova letu správně usoudil, že stěna prachu není moc silná. Sice za ní bude taky prašno, ale to už půjde přežít…
Právě když jsem měl spočítanou manu na hromadný přesun a už jsem křičel ať se všichni chytí za ruce, dosáhl Křemílek toho, že tornáda zmizela a zvířené částice se začaly snášet k zemi.
Z prachu vystoupil obelisk a i Oáza. Jdeme tedy do nitra oázy, a já poslouchám tiché šeptání Zlatoočky o tom, kterak ho chce Dvoukvítek zabít. To je velmi zajímavé, zvlášť když jsem to z druhé strany slyšel přesně naopak a to ještě před koncem loňského roku…
V oáze se usidlujeme hned na začátku pod stromy s výhledem na obelisk, protože mi přišlo na mysl, že by se přijmutí Rimzo mělo odehrát právě zde. Někdy v té době přichází zvláštní fata morgana…
Sheli ji viděla takto: Nejdřív se zjevil Rimzin otec. Snad na ni volal, protože Rimzo k němu přibíhá celá šťastná. Pak přišel nějaký člověk (asi ten druid), mám dojem, že ji právě říkal, aby s ním šla. Nakonec se tam zjevil zřejmě Zelix (měl kápi, ale Křemílek si myslí, že to Zelix nebyl…neměl na to výšku. Toho já si nevšimla), ukázal na muže, řekl to o té realitě a že už sem nepatří, máchl rukou a muž zmizel. Potom promluvil na Rimzo, řekl zbytek tvých slov a vypustil na ni ohnivého démona. Končilo to ve chvíli, když už byl démon těsně u ní…
Já ji viděl takto: Nejdřív se zjevil Rimzin otec. Snad na ni volal, protože Rimzo k němu přibíhá celá šťastná. Pak se zjevil nějaký muž s bytelnou holí a s pláštěm plný nakreslených run. Ten muž tam byl a zároveň nebyl, přesto však mohl mluvit: Realita byla narušena, ty sem nepatříš. Máchl rukou a dřevorubce nebylo. Potom promluvil na Rimzo: A ty budeš pykat za jeho činy! a vyslal proti ní červeného démona…
Nevím, čí vidění bylo blíž, ale protože jsme slyšeli slova, tak to samozřejmě fata morgana nebyla.
Rychle jsem si zopakoval zadání úkolu:
1. zabraňte proměně Rimzo v upírku
2. zničte démona a tím uzamkněte snový svět
3. pokud se nepodaří bod 1. pak tedy zničte Rimzo
Rozhoduji se prozkoumat oázu a postupně se k prozkoumávání oázy přidávají další. Se mnou šel Křemílek a Dvoukvítek a společně po chvíli narážíme na chýši. Uvnitř chýše je rakev, vedle níž je nakreslený negativní pentagram, jež má v každé špici černou svíčku. Poblíž pentagramu je i malý oltáříček s dřevěným kalichem a kozlí vypreparovanou hlavou. Je tam i atame (obřadní dýka).
Jak vidno, spletl jsem se v místě konání obřadu, ale ze zklamání jsem se rychle vyvedl. Vytahujeme rakev ven na přímé slunce a otevíráme. Byla prázdná, až na čisťounký bílý hedvábný polštářek…
Vracím se do chýše a likviduji pentagram, abych se o pár chvil později se svými průzkumníky předháněl ve zdvořilosti nad atame. Vzal si ho nakonec Dvoukvítek… aby mi o hodinu později sdělil, že atame bylo prokleté.
Pak najednou v půli slova usínám a se mnou Zlatoočko, Sheli i Rael. Naštěstí to nepůsobilo na Křemílka, který nás s velkými obtížemi probral. Jojo, vypadá to, že budeme mít velmi těžký večer a noc…
5.března 2006, podvečer
(hráno 9.ledna 2006)
Po předchozím pokusu o uspání a po vypití malého lektvárku na povzbuzení, se rozhoduji zariskovat a ve dvojičce s Dvoukvítkem si beru první hlídku. Hlídáme v kruhu, ve kterém máme jak zbytek družinky, tak i chýši a z jednoho místa vidím i na obelisk, ale to asi nebude nutné.
Jak tak chodíme s Dvoukvítkem v kruzích, mám pocit, že děláme příšerný hluk. Riskuji ještě víc a naši hlídku rozděluji. Budeme chodit v protisměrných kruzích a když se nepotkáme po půlkruhu, tak je někde nějaký problém.
Mě dělat návnadu nevadí, nic jiného naše hlídka není. Tedy když nepočítám vyhlížení Rimzo. Zelixe ani případného dalšího upíra myslím vyhlížet nemusíme, ten už tu podle mě je…
A taky že ano. Kolem osmé hodiny zjišťuji, že jsem nějak dlouho neviděl Dvoukvítka a tak se stahuji zpět k ostatním. Nevidím Křemílka ani Sheli, ale ti prý dělají další hlídku, jak jsem se dozvěděl. Zde jsou jen Rael, Damian a Zlatoočko, který při mém příchodu zrovna něco uklízel do batohu. Upozorňuji je na zmizení Dvoukvítka a pak se vydávám zkontrolovat druhou hlídku.
Nacházím Křemílka v chýši, ale Sheli nikde. Už už bych málem začal být zlý, ale oba dva zaslechneme cosi, pro co se hodí pojmenování "arabský zpěv". Běžíme ke zpěvu a velice snadno pochopíme, že zde není žádný arab, to jen Rael je značně nešťastný z toho, že nalezl dva vesničany a Sheli v mdlobách. No v mdlobách - vesničanům už není pomoci - upír je zabil…
Křemílek dokázal probrat Sheli a já mezitím lovím z batůžku jeden postarší lektvar rudého kříže, který jsem tahal už drahnou dobu pro strýčka Příhodu. Otevřel jsem jej a po čichové kontrole jej podávám Křemílkovi, aby jej opatrně nadávkoval Sheli do úst.
Sheli viděla, že lektvar pochází ode mě a odmítla lektvar vypít. Čím jsem si jen zasloužil tuhle náhlou nedůvěru? Být mladší, tak bych začal plakat žalem a složil bych k tomu nějakou dlouhou nezapamatovatelnou baladu, ale můj výcvik mi brání dávat najevo city na veřejnosti. (To že je občas najevo dávám je věc druhá).
Poměrně snadno se vysvětlilo co se dělo a já bych z toho plakal málem znovu, ale tentokrát z jiného důvodu. Prý jsem vešel do domku, kde byla na hlídce Sheli s Křemílkem a vyžádal si Sheli ven, kde jsem ji měl posléze napadnout. Tu poslední část scény viděli snad všichni a ani jednoho netrkla nápadná neshoda. A přitom…
Když jsem totiž údajně vešel k Sheli a pak se s ní producíroval, tak jsem prý měl na ruce krásný sluneční prsten. Nechápu to, nikdy jsem takový prsten neměl, tak bych předpokládal, že se mě někdo zeptá kde jsem ho vzal, ale prý se nezeptal nikdo. Byla to pro mě sprcha, ani Křemílka to netrklo! Nezbylo mi, než šeptem vyhlásit, že tu běhá falešný Modřinka s prstenem. Já osobně žádné prsteny zde na Plexisu nepoužívám, takže snad bude rozpoznání snadné, tedy za předpokladu, že nás teď nikdo cizí neslyšel…[*1]
Situace se poté trochu uklidnila a zhruba do deváté hodiny večerní byl klid. To už jsem zase kroužil v kruzích a vyhlížel nějaké to vzrušení… ee vlastně Rimzo. Kvůli ní tu vlastně jsme…
Přišel však někdo jiný. Čas v tu chvíli zmedovatěl a zatímco já stihl udělat stěží krok, příchozí čaroděj toho stihl udělat dost. Došel totiž k chaloupce a vyčaroval cosi, pro co nemám jméno. Byl to jakýsi návrat do minulosti, neboť se promítly děje, které se nám děly poblíž chaloupky od našeho příchodu do oázy. Viděl jsem i sám sebe se slunečním prstenem jak opravdu vcházím do chaloupky. Ne to prostě nejsem já, i ty pohyby jsou jiné…
Tohle časové kouzlo mělo další zajímavý efekt a právě kvůli němu to kouzlo nejsem schopen identifikovat. Zatímco tyhle děje nám běžely před očima, tak je současně jakýsi větrný vír vysával a vyplivoval do nastavené kouzelníkovi dlaně. Mimochodem, přijde mi, že tenhle kouzelník se nedotýká země, ale levituje těsně nad zemí. Tenhle kouzelník mi navíc připomíná vzhledem jistého Sarumana z pohádky o Středozemi…
Kouzelník ale po prohlédnutí dějů, a slovech "to jsem si mohl myslet", zmizel, a čas se rozeběhl normální rychlostí. Rychle jsou koukl na přátele - ti ten obraz viděli také, takže jim nic vysvětlovat nemusím a mohu si podumat nad tím dotyčným kouzlem. Napadly mě jen dvě možnosti. První z nich říkala, že to byl druh paměťového kouzla, kdy si kouzelník vrýval děje do své paměti, druhá z možností byla naopak o tom, že danou vzpomínku odstraňoval z povrchu zemského. Okamžitě začínáme znovu prozkoumávat chýši i blízké okolí, jestli se někde něco nezměnilo, ale na nic nepřicházíme. A tak opět odpočíváme, případně číháme na příchozí osůbky…
Všichni sedí tak, že bez problémů mohou vidět ostatní, jen Sheli se trošičku od nás odděluje… Nedivím se jí, vůbec se jí nedivím, už půlka družiny se jí pokusila zabít, ať už přímo nebo v zastoupení (jako v mém případě - dá-li se to tak říci) a je jedno jestli pro to měl dotyčný vlastní pohnutky, nebo je k tomu něco nutilo. Nějaký ten prokletý předmět…
Domlouval se se mnou Zlatoočko, že by rád poznal ostrov Plexis a jeho obyvatele. Jakoby náhodou si při tom hrál s malou lebkou a mě hlavou proběhl starý příběh se šamanem "Zlé kouzlo". To by mohlo být dost zajímavé, zvlášť pokud by si tam Zlatoočku nechal. Domlouváme se, že někdy zajdu k jeho bydlišti, blízko močálu na říčce Úplavici. A pak byl zase chvíli klid…
Odbila desátá hodina a my jsme stále u chatrče. Všude kolem je už tma a Sheli opět s kýmsi odchází!!! No to je k zbláznění, copak si nevšimla že to logicky musí být někdo cizí, když tu jsme všichni poblíž ohně?!?
Tentokrát jsem Sheli křivdil. Neuplynula snad ani čtvrtminutka a už se nesl oázou Shelin hlas: Poplách!
Ďáblík dostal okamžitý pokyn - hypnout se co nejblíž a reportovat co se děje. Já sám se rozbíhám a běžím jak o život. Jako o svůj život :-)
To už mi ďáblík hlásil, že Sheli stojí u mého falešného já (se slunečňákem na prstě) a chystá se mu něco provést. Tuším že to je Zelix nebo nějaký jeho pobratim a tak ďáblík dostává pokyn - Churšaláh a hyp stranou.
Mezitím ďáblíkův report pokračoval, ale to už jsem to viděl i na vlastní oči - Sheli, falešný Modřinka a s ním i dvacet kostlivých vlků, ti ale do bojů zatím nezasahují. Nastal boj, do kterého se zapojil skorem každý, ale postupně mí přátelé odpadají. Já kvůli tomu odesílám ďáblíka do chýše, protože zrovna teď, když tu bojujeme, by mohla dovnitř proklouznout Rimzo. Navíc Zelix (teď už to bylo jasné, že je to on) provedl nějaké kouzlo…
To kouzlo zdánlivě jen zavlnilo vzduchem všude kolem, jako když někdo hodí kámen do vody a ono to udělá kola… Ale přišlo mi, že to kouzlo bylo něco víc. Zkusmo jsem střelil po Zelixovi jen dva obyčejné modré blesky… a udělal jsem dobře. Po ďáblíkovo stručné zprávě jsem pochopil, že tohle je (už) jen vidina. Tohle je HALUZ!!! zařval jsem jak na hvozd[*2] aby mě slyšeli ostatní a iluze falešného Modřinky a vlků zmizela. Ale bohužel i iluze Sheli. To už jsem ale neviděl, protože jsem mířil tryskem k chýši. Ďáblík mi totiž signalizoval, že uvnitř je Sheli v tureckém sedu a je omámená a nad ní stojí Zelix. O další chvíli mi ďáblík hlásí, že v chýši je i Damian a má v ruce rituální dýku, a povalil Sheli na zem, rozřízl jí oděv a chtěl jí zřejmě vrazit dýku do srdce. Než jsem stačil doudílet pokyny Ďáblíkovi, zahlásil mi další vývoj situace. Sheli nebo Zelix něco provedli a Damian se začal chovat jako oslepený a možná to i pomohlo, protože se trefil Shelině jen do žebra…
Odněkud navíc slyším hluk boje, ale není to z chýše. Do deníčku mohu sebevědomě napsat, že to byl střet omámené Rimzo se dvěma mými přáteli, ale v reálu jsem tohle vůbec netušil. V šíleném chvatu jsem totiž vběhl do chýše spolu s Křemílkem a strnul po kouzlu od Zelixe. Nádherně a čistě provedená Svažka[*3]… A tak mohu jen sledovat co se děje a jen to co mám před očima…
Zelix už toho měl zjevně dost, protože se změnil v netopýra, popadl obřadní dýku, kterou Damian v úleku upustil a odlétl pryč. Ani se neohlédl po nás, natožpak po Rimzo[*4]…
Stále svázán se mohu jen dohadovat, co tam dělají s Rimzo, ale když se ozvalo cizím hlasem "vy sprosťáci" spolu se zvukem facky, tak mi bylo jasné, že je Rimzo z omámení probraná. To už ostatně byla i Sheli, ta se probrala ve chvíli, kdy ji Damian lehce zranil dýkou a i Damian přestal jevit choutky na krev…
5.března 2006, pozdní noc
(hráno 16.ledna 2006)
Varování hráče Haeppa Modřinky: Následující text obsahuje násilí na nevinných, a ukazuje, kterak byl mizerně zahrán charakter Haeppa :-/
Nikdo mi se Zelixovo kouzlem nepomohl a tak jsem musel vyčkat až vyprchá, což se během několika chvil také stalo. Rozhlédl jsem se po ostatních a vysledoval že Zelix je definitivně pryč a Rimzo se tulí v Damianovo náruči. Soudě podle okolností je zhruba jedenáctá hodina večerní, možná více, ale rozhodně ne půlnoc - ten magický čas, kdy některé magické předměty znovu nabývají svou sílu…
Trošičku mě udivuje, že si Rimzo vybrala zrovna Damiana a nejeví ochotu udělat změnu natožpak si cestu zpět odšlapat po svých, ale víc mě udivuje chuť jít pryč z oázy teď v noci…
Jdu z oázy mezi posledními a nemluvím s nikým, bolestivé myšlenky dost mě trápí. To že je někdo schopen brát na sebe podobu jiných a pak ji zneužívat je docela vážný problém, ale mě nenapadá, jak se proti tomu bránit, či jak chránit ostatní. Když totiž uvidím sám sebe něco dělat, tak vím, že ten druhý je falešný, ale jak to říct ostatním když nejsem nablízku?
A právě z téhle myšlenky mě vyrušil Dvoukvítek, který byl opět s námi už nějakou tu chvíli a začal mi tvrdit, že bylo v Oáze po odehnání Zelixe přeďáblíkováno, neboť svého ďáblíka má označeného kytičkou za ouškem a nemohl si nevšimnout, že úplně stejný ďáblík Oázou probíhal… Hm, to abych se bál, kdo z naší skupiny je falešný :-/
Damian a Zlatoočko jdoucí vpředu se baví o tom, že ty dva by měli zabít. Achich achich, co mi to zase uniká? Že by měl Zelix v Oáze kámoše? Nebo chtějí vraždit někoho jiného?
Tahle záhadička se vyjasnila velmi rychle. Vpředu totiž tábořili dva vesničané vypadající stejně jako dva nalezení mrtví v oáze, bavící se o tom, že nestihli dojít do Oázy dnes a tak to stihnou určitě po ranním svítání až si odpočinou…
A pak to šlo od desíti k nule. Damian vystřelil proti těm dvoum a jednoho z nich ošklivě střelou z kuše zasáhl. Pochopitelně si to nechtěli nechat líbit a na nás jakožto domnělé lapky zaútočili. Po férovce tři na jednoho zemřel ten nestřelený, krátce na to skonal i druhý vesničan.
A Zlatoočko z toho má radost a někteří se k němu připojují, prohledávají mrtvoly a dokonce je zde na poušti (!!!) chtějí ukrývat.
Je mi z toho zle[*5], jsem v šoku a reaguji zkratkovitě. Místo toho, abych včas zasáhl, nebo jen dodatečně projevil byť jen nelibost (a je jedno jak), tak s pomocí kouzla Neviditelnosti zdrhám pryč. Pryč co nejdál, co nejdál od vrahů, přibližným směrem na Saxis…
Večerní chlad pouště mě asi po hodince zastavil u jedné nižší duny. trošku jsem se uklidnil, ale výčitky svědomí mě budou pronásledovat hodně dlouho, zvlášť když mě dohonily až nyní, kdy se nemusím soustředit na útěk pouští.
Odpočinu si zde a ráno promyslím co budu dělat dál, teď už na to nemám. Zahaluji se do pokrývky a usínám.
6.března 2006, pozdní noc
(dohrávka 17.ledna 2006)
Ráno po snídani a meditaci vyrážím přes poušť do Saxisu, kde v karavan centru píšu stručnou a krátkou zprávu, kterou nechávám poslat expresní poštou.
H.M.
A pak se vracím domu do Perclusu, částečně pěšky a částečně dostavníky. Ale uvědomuji si, že se se Zlatoočkou potkám docela brzy, neboť máme domluvený sraz…
)
[*1] Z vyprávění Sheli po neherním přečtení mého deníku - Jak jste me nasli lezet s bouli na krku. Tam to bylo tak, ze jsem se dohodla s Kremilkem, ze pujdu hlidkovat k tem dvema obeliskum,. kdyz jsem tam dosla (sama), tak jsem tam nasla u tech dvou buranu tebe, jak u nich klecis a koukas na rany na krku. Dal sis prst pred pusu ve znameni ticha, ukazals abych sla bliz a podivala se take…no a pak jsem dostala tu ranu (auvi)
[*2] Zařval jsem jak na lesy - tedy dost nahlas :-)
[*3] Kouzlo Svaž…
[*4] Z neherního vyprávění Sheli - pak si pamatuji, ze se tam jeste poslepu Damian snail me podruhe zasahnout (coz se mu povedlo), tak jsem ho odkopla a odebehla jsem od nej. To se mezitim probral z transu Zelix a svazal Modrinku. Pak chtel (myslim) odejit za Rimzo ven, ale do cesty se mu hipnul Kremilek, takze se oba srazili a spadli na zem. Tam se mu Zelix zakousl do krku a Kremilek se po chvilce hipnul zase pryc. Zelix se zacal metamorfovat do upira a v polovine metamorfozy se rozebehl k Damianovi a zakousl (?) se mu do ruky, ten pustil dyku, kterou si Zelix vzal, dokoncil metamorfozu a odletel…
[*5] Je mi zle nejen jako postavě, ale i jako hráči (viz zápis zde)