Haepp Modřinka z Bílého Kamene
26.září 2005
(26.září 2005)[1]
Jsem na služební cestě do Hatoru, kde vyřizuji nějaké věci a mám počkat do druhého dne na odpověď. Ubytovávám se v jedné místnůstce a dávám si oběd…
Po obědě mě popadla touha jít do lesa. A já šel… a našel Sheli, Tuvoka, Křemílka, Dvoukvítka, Raela. Všichni si dívají na Dvoukvítka, který stěží pohybuje a ptají se ho, jestli je v pořádku. Něco ale v pořádku nebylo. Přátelé jsou o stupeň menší než já! A Dvoukvítek má na sobě ránu prý od zvětšeného mravence!
Nastalo dohadování, jestli jsem já větší, nebo oni menší. Spíš jsou oni menší, protože si Křemílek stěžuje, že je tráva moc vysoká… A pak dohadování co s tím.
V průběhu dohadování ke mě přišel Tuvok a podal mi třicet zlatých, jež získal ve městě se slovy: Pachatele, jež ukradl mapu opevnění Ostenu jsme zatkli a zde je odměna za informaci. Předejte je panu Modřinkovi[2]. Po těchto slovech se Tuvok vrátil k přátelům se dohadovat co dál. Uvědomuji si, že ty zlatky jsou taky menší…
Ale jak z toho ven, když já se nezmenšil? Ba co víc, jak mě vlastně napadlo sem jít? Naprosto zřetelně si uvědomuji, že jsem vůbec neměl důvod sem jít[3] …
Přátelé prý potkali zvětšeného hlemýždě a tak půjdou zpět po jeho stopách, jak se právě shodli. No budiž, půjdu s nimi, ale nepolezu někam, kde by došlo k nějaké mojí velikostní změně.
A tak jsme šli a to až k mlze a kromě mě a Dvoukvítka vešli všichni dovnitř. Jsem trochu nerozhodný, protože mám v hlavě myšlenku, že když je někde v mlze aktivní kouzlo v podobě brány a přátelé se díky průchodu v opačném směru zvětší do původní velikosti, ale já bych se tam zvětšil do podoby skalního obra? Zvlášť jestli ta brána není vidět…
Ale to už Dvoukvítek hlásí, že se zmenšuji do původní velikosti. Já mu hlásím, že to není pravda, ale že on naopak roste. Tak to bylo pozitivní zjištění, protože bylo zřejmé, že kouzlo nebo co to bylo působí vždy jen určitou dobu. Kývli jsme na sebe s Dvoukvítkem a chtěli vejít do mlhy a bylo nám jedno kdo se zvětšoval nebo zmenšoval…
To se lehko řeklo, ale docela těžko udělalo, neboť se ozvalo BZZZ a já taktak uskočil před třičtvrtěmetrovým komárem… Toho jsme zabili mečem…
Byl jsem z toho dost překvapený, neboť nyní jsme měli všichni normální velikost (dle mého soudu se právě teď všichni zvětšili a já zůstal normální)[4] Nu, prozatím nechávám tuto záhadu nerozřešenu a s přáteli pokračujeme v chůzi po stopě slimáka… Pro jistotu si zkontroluji výšku trávy a přišlo mi na mysl, že se z mého pohledu nepřiblížila ani neoddálila)
Vstupuji do mlhy a zjišťuji, že je hodně hustá u nohou, od pasu nahoru ji nemám skoro vůbec a ve výšce mých očí vůbec není…
Prošli jsme dál na místo, kde leží podivný lepkavý kokon. Dohadujeme se o tom, že nějaký ohromný pavouk zabalil člověka nebo elfa. Hylarius se svojí neopatrností přilepil ke kokonu, neb chtěl vysvobodit toho člověka z kokonu. Ale kokon se sám začíná chvět na místě a dokonce i trhat. Horečně přemýšlíme jestli to co vylézá je přátelské nebo ne, ale Tuvok zahlásil: Klid pánové, to je jen motýl a zřejmě žluťásek. A opravdu, byl to žluťásek a v tuhle chvíli je veliký jako člověk. Hoodně pozorně si ho prohlížím a sleduji, kterak mu osychají křídla a ke konci směny pozoruji i to, že se zmenšuje do normální velikosti. Alespoň tak mi to přišlo…
Když jsem se vynadíval, tak jsem vstal a dobíhal přátele. Mezitím je mi mlha stěží po kotníky…
Přátelé se prodírali vysokým křovím za hranicí údolíčka s mlhou. Doběhl jsem je a zjistil dvě věci. První z nich bylo to, že jsem stejně veliký jako oni, ale že to křoví není křoví ale stromy! Stačilo vyskočit na místě a viděli jsme nad korunami stromů. A hrome, vždyť mě už se šlo chvíli docela těžko, jako bych měl těžší nohy.
Být vysoký deset metrů (nebo kolik) není nic moc, jste v téhle výšce docela neohrabaní. Dvoukvítek navrhl, že bychom měli jít přepadnout Cvočkov. Klepu si na čelo a sděluji mu, že mě tedy takováhle šílenost nikdy nemohla napadnout. Zůstáváme stát na místě a po směně cítíme a pak i vidíme, že se opět zmenšujeme.
Dle přátel se jedná o nepovedený experiment se zvětšovacím lektvarem, ale Křemílek se tváří odmítavě. Prý existuje zmenšovací lektvar, ale zvětšovací určitě ne. Ale stále mi na té příhodě něco nesedí…
Ubytovali jsme se na břehu jezera mimo dosah mlhy, ale protože jsme opět prošli mlhou, testuji pomocí metamorfózy ve vodní lid, jestli se nás nějak dotklo ono zvětšování či zmenšování. Metamorfóza se mi povedla mimořádně dobře, vše se změnilo tak jak má. A protože jsem měl teorii, že kouzlo metamorfózy nejde oklamat a má velikost se nezměnila, tak jsem usoudil, že tentokrát na nás údolíčko nepůsobilo.
No a když už proměna dopadla takhle skvěle,(vypadal jsem jak Bamakvabel, ale s mojí vlastní tváří), tak jsem se vydal na lov rybiček pro svojí skromnou večeři. Nejprve jsem se zkusil mrsknout po kaprovi, ale to mi nešlo. Modřinko jsi ve vodě sice proměněn ve vodní lid, ale nelovíš králíky na souši, ale ryby ve vodě, musíš sebou mrsknout jinak! A tak jsem se přiblížil k velikému sumci a zkusil ho drapnout rukama a přitom mrsknout nohama tak, abych se k němu přiblížil v nejvyšší možné rychlosti. To se mi podařilo, byl to ale velmi starý sumec a tím pádem i skoro velký jak já… Hned mi bylo jasné že tohle sumce nedostanu ven na břeh, navíc se mi ani nechtělo - já sám bych ho nesnědl, a ostatní by si ho mohli dát, jenže ti už si asi dělají jinou večeři. Sumce jsem pustil a pomyslel si, že s tímhle přístupem ze mně mohl být druid :)
Mezitím na břehu ostatní při připravování své večeře zaslechli slabounké "haló" a o chvíli později něco bodlo Křemílka do nohy. Křemílek se po tom ohnal a zasáhl, k vlastnímu zděšení ale zabil asi dvoucentimetrového elfa v šedé tóze. Tuvok konstatoval, že nějaký elf v šedém plášti mu předával i odměnu. Jestli to byl on nepoznal, mimo jiné i proto, že si Křemílek elfa z rukou smyl a ten spadl ke dnu…
Vynořil jsem se nad hladinu s prvním kapříkem a mrskl jej ke Dvoukvítkovi na břeh, který jej začal hned připravovat. Pak jsem se opět ponořil a jal se lovit dál. Přátelé to vyřešili jinak - zahalekali si na rybáře plující kolem s malou plachetnicí - na dědu a syna.
Mezitím si šel zaplavat i Tuvok a z nějakého důvodu jsem jej chtěl varovat pomocí Súrštiny (píšu tento deník se zpožděním pěti dnů a nepamatuju si co jsem mu chtěl. Zjevně to nebylo nic důležitého nebo trvalejšího rázu), jenže jsem s hrůzou zjistil, že Tuvok súrštinu neovládá. Ale ozvala se mi nějaká dívka a prý "Nejsem si jistá jestli vám rozumím" S mnoha poklonami v mém proslovu se dívce omlouvám, že jsem ji nechtíc rozrušil, žel můj proslov směřoval na přítele barbara, který dokázal chodit a dýchat pod hladinou díky daru od Bamakvabela, ale rozumět mi z nějakého důvodu nemohl…
Byl na nás zajímavý pohled, když jsme vylezli zpět na břeh. Tuvokovo oblečení bylo suché, já v kůži vodního lidu (mé oblečení se proměnilo se mnou) taktéž suchý… Rybáři si toho nevšimli, mimo jiné i proto, že mé tělo se během chvilky změnilo zpět do své elfí podoby.
Křemílek odletěl do města a už se pak nevrátil. Rozděluji hlídky (rybáři se chtějí přidat) a uložil se ke spánku…
27.září 2005
(26.září 2005)
Brzo ráno při hlídce Dvoukvítka najednou začali rybáři křičet cosi o mrtvole plovoucí po hladině. Rámus mě probudil, leč mohu sledovat jen závěr toho povyku. Rybáři s děsem v očích odjíždí, Tuvok řve na Dvoukvítka cosi o debilovi… A mrtvola mezitím pluje dál a dál.
Když jsem mrtvolu vylovil, pochoval a její hrob označil, byl právě čas na mojí hlídku. Rybáři byli už pryč, Hylárius se někde toulal… Málem jsem při hlídce usnul, ale můj mazel mě zavčasu štípnul do hýždě právě tak silně, abych se probral a viděl přibližující se postavu mojí velikosti, která se vůbec nekryje. Buď je to nějaký mástr, nebo se vrací Hylárius, řekl jsem si a zkusmo nahlas pozdravil.
Byl to Hylárius a měl u sebe něco co předtím neměl. Meč… Okamžitě jsem se optal kde ho získal a prý "dárek od příbuzenstva". Půjčil mi ho na prozkoumání …
Následujících asi třicet minut mám jako v mlhách. Prý jsem se choval úplně jinak než obvykle ale mě to tak nepřišlo. Nechtěl jsem Hyláriovi vrátit onen meč, pokrytý trpasličími runami a dokonce jsem proti Hylariovi vyjel a trefil mečem. Nastal boj a třesk a křik, což probudilo ostatní. Tou dobou jsem měl už zlomenou pravou ruku a tak jsem bojoval s mečem v levé ruce. Uvědomuji si, že Sheli riskovala svůj život a křičíc "To jde vyřešit i jinak" mi skočila po levé ruce. Pak jsem od někoho dostal zezadu ránu na spánek.
Probral jsem se v absolutní tmě a nešlo si nevšimnout že mě šíleně bolela i levá ruka, pochopitelně byla taky zlomená. Meč jsem už neměl… Proč je tu taková tma, zkusil jsem se optat kohosi, kdo mě ošetřoval a zrovna mi napravoval pravou ruku, aby ji posléze záplatoval hraničářským kouzlem. Zaslechl jsem tichý šepot několika lidí a pak jsem ucítil na tváři horko z pochodně. No nazdar, řekl někdo Křemílkovým hlasem, ten meč Haeppa oslepil, nebo co. Zorničky vůbec nereagují. To mi na klidu nepřidalo a tak jsem mezitím chvíli komunikoval s mazlíkem, který mi zprostředkoval, co se kolem mě děje. Tuvok se prý nahnul nad mojí levou ruku a podle toho co jsem cítil, postupoval jinak než ten, kdo mi léčil pravou ruku.
Přemýšlel jsem nad tím, jestli jsem se neuhodil do hlavy a sotva jsem svoji otázku vyslovil nahlas: Proč nevidím se mi zrak vrátil. To bylo kouzlo a žádný úraz nebo meč!!! pochopil jsem okamžitě. Zbyla mi tedy otázka - kdo ?
Zbytek noci jsem prospal ba i kus rána. Ale kdo by se divil, že?
27.září dopoledne
(dohrávka z 30.září)
A zatímco se ostatní rozhodují jít domů nebo do škol získat další vědomosti a začínají tak činit, zůstávám sám poblíž údolíčka plného mlhy, z níž ranní slunce začíná pomalu uždibovat při krajích.
Přemýšlím co s tím, zvlášť když mám chuť prozkoušet si jeden experiment. Ano, právě proto jsem si tak dlouho prohlížel onoho motýla, jež byl nějakým nedopatřením tak velký. Anebo my byli tak malí. A tak již podruhé zkouším metamorfózu s tím, že se pokusím zjistit, kde je chyba. Ďáblíka pošlu na blízký strom, aby mi dělal nezávislého pozorovatele. Metamorfóza se povedla a já na chvilku dostal chuť napít se nektaru. Jenže pít s metrovým sosáčkem na malé květince to opravdu nejde…
Znovu jsem se tedy přesvědčil, že včera jsme se my všichni rozhodně nezmenšovali, ale něco zvětšovalo vše živé v okolí[5]. Přeci jen, metamorfické kouzlo nepřelstíš… Ale co tu provádělo zvětšování?
Když už jsem tedy byl motýlem v lidské velikosti, rozhodl jsem se, že toho využiji a zkusím to údolí prozkoumat z výšky. Jenže to nešlo, protože stromy zakrývají údolíčko svrchu. A snad právě proto se zde mlha udržela zřejmě celý včerejší den. Z té výšky je ale vidět, že už jí dost ubylo…
Nezbylo než letět těsně při zemi, rozvířit si křídly mlhu, obhlédnout onen kus bez mlhy a pak celé znovu. Popoletět, rozvířit, obhlédnout. Popoletět…
Má metamorfóza se už musela zcela jistě blížit svému závěru, když jsem se příšerně lekl přilétavšího Křemílka. On mě poznat nemohl, neboť jsem poletoval v podobě žluťáska ohromující velikosti a má hrůza byla o to větší, že by se mě mohl pokusit ulovit a rozemlít mě na prášek použitelný v alchymistických experimentech. Nehledě na to, že jako motýl mám sestsakra větší počet očí. Stavím se tedy proti němu a gestikulací se mu snažím naznačit, aby mě nechal být a následoval mě při hledání. V první chvíli se mi zdálo že mě pochopil, ale když pak pomocí svých bot se vznášel nade mnou a ne vedle mě, začal jsem se bát znovu. Otáčím se tedy opět čelem ke Křemílkovi a v tu vteřinu metamorfóza skončila a já opět nabyl svého těla a své správné velikosti. "Nechtěl si mi skočit na záda, že ne?" optal jsem se jakoby nic Křemílka, který mezitím z leknutí spadl na zem…
Poté Křemílkovi vyprávím, že jsem si nejprve myslel, že to zvětšování provádí nějaký magický předmět nebo poťouchlý kouzelník, ale že čím dál tím víc nabývám dojmu, že je třeba sem dovést šikovného alchymistu aby to tu prohlédl… Křemílek se samolibě usmál, on přeci šikovný alchymista je :-)
K prozkoumávání ale nedošlo, protože mi Křemílek vyprávěl o jedné zvláštnosti na jezeře. Plula tam totiž malá plachetnice bez posádky a na přídi měla velmi čerstvé stopy od krve. Krve by se ve mě nedořezal, když se mi v hlavě spojila rybářská plachetnice, noc s rybáři a jejich kvapný odjezd. Je-li to jejich loď, tak někdo z naší družinky je vrah…
Nebudu to zatím nikterak promýšlet, nejprve dostaneme loď ke břehu. Nejprve k lodi plující asi 100 sáhů od břehu doletěl Křemílek a snažil se jí s pomocí démona v jeho botách tlačit loď ke břehu, což ale nešlo. Nezbylo mi než doletět za ním, napnout na lodi plachtu a se štěstím do ní chytit vítr a doplout ke břehu, což se nám zázrakem podařilo. Skončili jsme na břehu asi míli od místa, kde jsme nocovali.
Tou dobou už bylo jasné, že jde opravdu o loď rybářů ze včerejška. Velmi stručně říkám Křemílkovi co se stalo když nebyl u nás - tedy že připluli rybáři, nocovali tu s námi a pak se lekli mrtvoly elfa a odpluli. Mrtvoly elfa, která měla v době kdy s námi byl Křemílek pouhé dva centimetry…
Velice rychle se s Křemílkem dohodneme, co kdo bude dělat. On, protože je rychlejší doletí do nejbližšího města přivede vyšetřovatele a taky někoho kdo si převezme loď. Já budu hlídat loď…
Měl jsem dobře dvě hodiny času na přemýšlení, leč mé soustředění bylo pryč. Neustále se mi v hlavě mlela dvě slova. Kdo a proč? Už dlouho jsem neměl tak mizernou náladu jako dnes.
Když pak přišel voják s hodností důstojníka a rybář, nechávám ty dva prozkoumat loď a hned poté co bylo zkoumání dokončeno se dávám do hovoru s důstojníkem, zatímco rybář odváží loď do některého z přístavů na jezeře. S drobnou pomocí Křemílka vyprávím příběh o zabití dvoucentimetrového elfa a své vyprávění končím s nocí kterou jsem zčásti prospal a byl vzbuzen při kvapném odjezdu rybářů… Voják si na nás oba napsal kontakt a tím to bylo pro něj hotové.
Křemílek mi řekl, že v pátrání po příčině zvětšování nebude dál pokračovat a odletěl domů[6]. Já sám jsem naposledy šel nahlédnout do údolíčka, jež už mlha nepokrývala. Dalo se to čekat, bylo již podle slunka poledne, ale i tak ještě zbyteček mlhy zůstával v jednom místě.
Nechal jsem to být a rozutíkal se do Cvočkova pro svého koníka Běláska, nasedl na něj a co nejrychleji se vrátil do Perkusu za prací…
)
[1] V této části bude asi více odkazů do vysvětlivek, než je zdrávo. Je to tím, že si nejsem jist, jestli jsem celý příběh pochytil a hlavně pochopil
[2] Viz příběhy Haeppa Modřinky z 21.12.2002 popsané na listu číslo dvě
[3] poznámka hráče: Pro představu o co se jedná uvádím možnost, že na nás působila vampírská disciplína zvaná Presence, a to její čtvrtý stupeň zvaný Summon (Přivolání)
[4] Stále si nepřipouštím, že bych byl já o metr větší než obvykle.
[5] Vůbec jsem si v tuhle chvíli neuvědomil, že Křemílek v jednu chvíli mluvil o tom, že tráva kolem nich byla vysoká. Natožpak dvoucentimetrový elf mi nepřišel na mysl…
[6] Ne, Křemílek si vzorek nevzal a tak pátrání po příčině je navždy ztraceno. Ale asi chápete, že to bylo tou mlhou a ničím jiným - pozn. hráče