Haepp Modřinka z Bílého Kamene
20.prosince 2002
Ve městě Atame se "ztratili" Mortimer a Markon…
V Tuvoku (?) vystoupili z lodě Richard, Michael, Shaar a Skid… a vydali se do Atame
(?) nebo přijeli rovnou do Atame?
Ve Varpu jsem se seznámil s Magdalenou, Křemílkovo mistryní v oboru alchymistickém. Dopoledne se nic nedělo až odpoledne přiběhl jakýsi rybář a tvrdil, že jeho dívku unesl nějaký obří pavouk. Toto zaslechl i jakýsi elf, který se nám později představil jako Paul. Všichni jsme se rozběhli za rybářem. Ten nám ve chvatu řekl, že jeho kamarád běžel do Atamu taky pro pomoc…
Nakonec jsme se všichni (skoro) naráz sešli v místech, kde mělo dojít k únosu a očima vyhledáváme místo úkrytu pavouka. Leč vyrušil nás známý pach. Ano, přišel opět strom a lehce si naťukl Richarda. Leju do něj žitnou a následně přecházíme (i pomocí mého kouzla hyperprostor) řeku. Někteří ale s námi z nějakého důvodu nejdou. Asi se nechtějí namočit…
Mezitím se tři z nás setkali s pavouky velikými půl sáhu, měli modré "lidské" oči… Nikdo od nich únoscem nebyl - alespoň se tak dušovali…
Vedl nás dál Richard, byť mírně zmožen alkoholem a vedl nás dobře - jak soudili ostatní, znalí řemesla hraničářského. Chůze hvozdem mi nečinila téměř žádné potíže, ale s koněm bych tu neprojel…
Přišli jsme k místu, kde hvozd prudce přešel v suchý les. Jako by někdo nakreslil čáru a řekl: Tady odsud nic růst nebude! Do toho ještě Quelen vykřikl "Slon" ! Asi měl úpal, směrem kam ukazoval (a ukazoval do hvozdu) nikdo nebyl. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se opět obrátili pohledem na suchý les a on tam nebyl ! Tak kdo tu má úpal? Asi všichni, byť Křemílek se snažil rozvíjet jakousi teorii o tom, že se v zemi ukrývá hodně energie…
Po drobných peripetiích jsme dorazili do zvláštní vesnice. Žijí v ní hobiti, ale jejich kůže je celá černá a z nějakého mě neznámého důvodu si obličeje pomalovávají bílou hlinkou. Vzájemně si nerozumíme, ale na námi nabízené jídlo zareagovali…
Někteří z našich začali prozkoumávat chýše a našli jednu hobitku (! tu hledáme) a elfku. Spinkaly jako Šípkové Růženky…
S podvečerem začali černoušci dělat nějaký rituál, při kterém se tluče čelem o zem. Neuplynula ani směna a zapraskalo houští. Přijel slon (!!!) a na něm se vozil černoch-šaman. Ten mluvil i obecně a tak jsme se s ním začali bavit. Jeho nejčastější slova byla Zlé kouzlo. Pochopili jsme, že dívky měly nějaký náramek, on jim ho sňal (zlé kouzlo) a nechal si je zde na pozorování na dva dny. Museli přitom pít jakýsi lektvar…
Tu vytáhl Křemílek hvězdici a šaman začal povykovat Zlé kouzlo… a museli zde zůstat až do rána. Šaman totiž vyvolal kolem vesnice tornádo, přímo ve vesnici byl klid… (Dle Křemílka měla v sobě ta hvězdice kouzlo "Návratu". Vždy když hvězdici hodil, vrátila se mu zpět.)
21.prosince 2002
Ráno je příjemně, snad dokonce i po dešti. Šaman tančil v neumělé dřevěné masce a na usmířenou nám věnoval mapku vojenského města, která na sobě měla básničku. On to prý našel u nějaké mrtvoly…
Šli jsme s dívkou zpět k řece a zaregistrovali detonaci a o chvíli později zvuk kravského rohu… Když pak na nás začali střílet ozbrojenci s erbem města Varp, musel zasáhnout Eldar a střelba ustala (Oslovují Eldara slůvkem Kaprále!)
Dozvídáme se, že je na ostrově vyhlášené stanné právo. Ostrov byl totiž napaden flotilou pirátů. Část z nich prý vylodila upíry… Též došlo k rozvratu Plexisu zevnitř…
Stahujeme se tedy raději do Varpu a setkáváme se zde s prvním opatřením stanného práva. Brána je uzavřena a kousek od města jsou zaraženy kůly. U nich stojí stráže s vlčáky.
Vlčák každého z nás očichal, jen na mě si dovolil zaštěkat. Ehm tedy na mě - na můj batoh. Musel jsem ukázat vnitřek a v něm spícího ďáblíka…
Křemílek a já jsme obdrželi pozvání k soudu… kde nám vyplatili odměnu za informace i za čestnost při vrácení mapy…
O pár měsíců později
Trochu jsem studoval a pracoval pro svého pána, ale už se opět vydávám na cesty
14. března 2003
Setkal jsme se s Barekem, Eldarem a Křemílkem, který si hraje na přerostlou mouchu :-) Má brýle, šálu přes ústa a používá létací kouzlo, které si zřejmě vyrobil on sám u své matky.
Barek nám vypráví, že lesní lid (hobity černochy - viz mé minulé zápisy) je vražděn podivnými lidmi.
17.března 2003
Opět se po dvoudenní přestávce setkávám s družinou v hospodě u Dvou panen, kterážto se nachází ve městě Odov. Potkáváme zde i místního dobrodruha Legolase, který nás zve na odlovení Bouřlivého skalního obra. Přijímáme a na oplátku ho zveme na lov velikého netopýra a na lov upíra Zelixe.
Je nás tedy pět, (Skřivánek, Legolas, Eldar, Křemílek a já) a nasloucháme hlášení místního bubeníka: "Některá opatření k bezpečnosti opět vstupují v platnost", hlásal a hned přidal důvod "Tři zabití v Hátoru, byli vysáti upírem". Později se z jiných zdrojů dozvídáme že to byl hostinský, klenotník a šlechtic řídící "šlechtický dům služeb"…
Vyrazili jsme z Odova směr na Hátor s tím, že tam odlovíme upíry a netopýry a pak sjedeme do Bouřlivých hor pro obra…
Když jsme byli u Hobitího lesa, zaslechli jsme z něj jakýsi hluk. Nevzrušoval jsem se, protože v lese poměrně často probíhá výcvik Odovské vojenské posádky. Ostatní se tam šli podívat a tak jsem dohlídával přátelům koně.
A skutečně. Po chvíli vyšli všichni na cestu hobití velitelka pro "bažanty" seržantka Sedmikrásková. Velice rychle jsem pochopil že Skřivánek spaktoval výlet hobitek za klukama (asi za Piškotama). Velitelka nás poprosila, zdali bychom neudělali pro holky (hobitky-diverzantky) cvičný cíl. Že nás jako přepadnou a jako zajmou a chtěla 20 minut náskok. No budiž…
Když jsme byli na kraji Hobitího lesa, všimli jsme si, že na zemi leží převrácená kárka a za ní leží muž a žena. Až příliš pozdě jsme si povšimli, že se jedná o slaměné panáky oblečené do šatů… Jediný nechycený byl můj ďáblík a tak napůl dopadlo chytání Skřivánka - byl chycen ale povedlo se mu vyvléknout…
Hobitky nám nabídli svačinku z vojenských balíčků. A byla to ňamka, inu - vojenské balíčky pro hobitky jsou jiné než pro lidské či elfí vojáky :-)
Večer jsme dojeli do Komodoru, Skřivánek sezval všechny k sobě domů na večeři, já odmítl…
18. března 2003, Komodor
Výhoda cestování se Skřivánkem je ta, že se všichni vyspí a odpočinou do doby než Skřivánek vstane, nevýhoda je ta, že nedojedeme tam, kam by se mohlo dojet při jízdě od rána. Tak například dnes - mohli bychom dojet až do Hatoru, ale protože Skřivánek byl k jízdě přichystán až po půl jedenácté, budeme rádi, když za světla dojedeme do Cedrova…
Před hvozdem potkáváme člověka jdoucího bosky, ale je na něm vidět, že chození v botách činil častěji a rád, neb kamínky na cestě ho dost píchají. Dozvídáme se, že dělal v Cedrově hrobníka, ale teď se na jeho místo dostal Gunejvar, který měl jakýsi certifikát na práci hrobníka a že se tedy chtěl stát druidem a že dnes byl na jejich shromáždění, ale že ho vyhnali… Skřivánek tomu muži jakousi práci nabídl …
Večer dojíždíme do Cedrova a Skřivánek se rozhoduje, že nás zavede ke šlechtičně zvané Sirael. To jsem ještě netušil, co mě čeká…
Sirael je zřejmě věštkyně respektive spíše vyvolávačka duchů, neb když jsme se přiblížili ke vchodu její rezidence, otevřel nám její sluha se slovy: "Seance začne za chvilku". Usadili jsme se a na pokyn Sirael jsme spojili ruce do kruhu tak, že jsme se dotýkali malíčky. Sirael vyvolala svého zesnulého muže Ludvíka. A pak to začlo. Pochopil jsem, že jsme někoho předběhli, protože Sirael nás považovala za jeho přátele. Celých dvacet minut jsme pokládali otázky Ludvíkovi, který promlouval ze Sirael, nevědouc co s tím. Přerušit seanci? Ne ne… Jisté je, že nám začali smíchy cukat koutky…
Když se Sirael probrala z transu, nasadila si lorňon a podivila se, kdože jsme. Skřivánek se představil jako Tomáš (příjmení jsem okamžitě zapomněl) a Eldar se představil jako Beneš. Dostali jsme štrúdl a pojedli. Ti dva se už pak po dalších otázkách zvedli a spěšně odešli ven, kde se mohli dosyta vyhihňat. Já už měl namále, a když mě pak oslovila jako Žána a chtěla po mě abych přinesl další věci k jídlu, stěží jsem vyslovil zaklínadlo Hyperprostoru a dostal se tak ven, kde jsem se mohl uklidnit…
19.březen 2003, Cedrov
A opět se čekalo na Skřivánka…
Vyrazili jsme k Hatoru a zhruba na polovině cesty jsme byli svědky podivné události. Matka a otec oplakávali hrob, který přitesával jejich čeledín. Prý že dnes ráno vezli svého syna Ralfa Jedličku z Broxenu do Cvočkova k doktorovi, který blouznil o tom, že chodí po lese a sbírá houby. Jeli a nic se nedělo, až syn náhle vykřikl, právě zde na tomto místě a když se po něm ohlédli, měl rozdrásané hrdlo jako od vlkodlaka…
Nemohli jsme jim nikterak pomoci a tak jsme jeli dál, samozřejmě poté, co jsme pronesli klasické průpovídky typu "upřímnou soustrast"…
Po pěti mílích vidíme malého kluka, a Eldar se docela rozčílil, řka, "vždyť to je ten kluk, co ho měl vzít Barek do Perkusu!" Já se kluka zeptal jak se jmenuje a dozvěděl jsem se, že je tu na houbách a že se jmenuje Ralf Jedlička!!!
Z toho jsme byli všichni paf. Skřivan se vzpamatoval jako první a nabídl klukovi, že ho vezme k rodičům. Já se vzpamatoval jako druhý a pomohl klukovi do sedla Skřivanova koně…
Těch pět mil jsem měl o čem přemýšlet, protože mi to celé nedávalo smysl. Jakému městu či místu se zde říká Broxen? Koho pohřbili rodiče, když kluka vezeme my a na ducha to rozhodně nevypadá, ostatně kvůlima tomu jsem mu pomohl do sedla abych si ověřil podle váhy jestli je kluk skutečný…
Můj stav se ale měl ještě více zhoršit. Křemílek totiž použil své létací kouzlo a letěl naproti rodičům a přesvědčil je, aby šli nám naproti. Jenže když už jsme stáli proti sobě, zjistilo se, že rodiče nevidí syna a syn nevidí je! Ale my je viděli všechny! Udělali jsme dva pokusy - ďáblík se posadil klukovi za krk a rodiče tvrdili, že visí ve vzduchu. Skřivánek to udělal o fous lépe. Sundal klukovi náušnici a ukázal ji rodičům. Matce se zalili oči slzami a už jsem z ní nevypáčil ani slovo. Otec nám ještě popsal, že když Skřivánek šahal pro náušnici (klukovi na ucho, což otec neviděl), tak se mu náušnice objevila v ruce! No jo, ale to bylo podle něj nemožné, protože Skřivan tohle dělal s vytaženými rukávy!
Tu někoho napadlo, myslím že to byl Eldar, že se zde jedná o časovou smyčku a optal se otce i kluka, kolikátého že podle nich je. Kluk tvrdil že je sedmnáctého, a otec říkal, že je dvacátého! Skřivánek tedy vzal náušnici zpět od otce a vrátil ji klukovi. Ten si náušnici nasadil a zmizel!
Mě pro změnu docvaklo, že Broxen je město v našem Velvétském království a že se zde na Plexisu nikdy nic tak nejmenovalo, ani za času trpaslíků! Optal jsem se rodičů, kdeže si myslí že jsou a mé podezření se potvrdilo. Netuší že jsou na Plexisu!!! Sakra, museli projít branou, pomyslel jsem si a nabídl jim, že je odvedu domů. Jenže rodiče i jejich čeledín začali blednout až se úplně ztratili…
Tak a co teď s tím? Nikdo z nás nechápal a já ani nepochopil to, že Skřivan nabídl Křemílkovi náušnici toho kluka (nebo nějakou hodně podobnou) a ten s ní mrštil do křoví… A co víc, Skřivan začal zářit podobně jako Eldar… Kdosi nebo cosi na něm stvořilo magické brnění…
Oddělil jsem se od ostatních s tím, že je později doženu (oni se vydali na cestu) a já jel zpět k místu, kde byl onen hrob. Tam jsem zjistil, že cosi jako hrob tam je, ale jako by se na něm vyřádil zub času - voda, vítr a eroze na něm zapracovaly. Přesto jsem ještě vykoukal velice zašlý nápis "Ralf Jedlička" včetně jakéhosi sluníčka vytesané pod tím nápisem. Vše se shodovalo s tím co jsme viděli. Zkusmo jsem začal rejdit kolem hrobu a nalezl klukovu náušnici… Tu jsem si schoval…
Projel jsem Cedrovem, kde jsem se zastavil jen na kratičkou chvíli, abych napsal dopis o mé dnešní události s tím, že pojedu zkontrolovat naši bránu…
Celé mi to ale bylo divné, jak by mohli projet branou před zhruba padesáti lety (soudě podle stavu náhrobního kamene), kterou jsem postavil já před pár měsíci? A projít branou, která je z naší strany hlídána?
Brána a její okolí bylo neporušeno, ale rozhodně mě neuklidňovalo to, že celou cestu za mnou běžel šedivý vlk se smutnýma očima a i teď tu byl. Udržoval si vzdálenost padesáti sáhů a teď když jsem k němu pomalu nakročil, mě nechal onu vzdálenost zkrátit o deset kroků. Pak na mě zavrčel. Zkoušel jsem na něj mluvit, ale nic se nestalo …
Vracím se tedy zpět směr Cedrov a Hator, přespávám venku…
20. března 2003
Podařilo se mi vzbudit brzy a tak jsem byl v Hatoru docela časně, ale mí přátelé dle hostinského už vyjeli a pokračovali na Cvočkov. Jedu tedy za nimi a šťastně se shledáváme…
Ještě trochu zmaten ze včerejška se ptám ve Cvočkově hostinského, jestli se zde nedávno neobjevil felčar či léčitel, který umí léčit lykantropii. Řekl mi že ano, a že se jmenuje Silver (křestní jméno jsem zapomněl) a že je zajímavé, že před padesáti lety zde byl léčitel naprosto stejného jména a že se zde tehdy objevil v době, kdy v lesích řádil lykantrop.
S Eldarem postupně obíháme místního architekta, který se dle Eldara zajímá o historii, ten nám ale moc nepomohl. Pak běžíme přímo k Silverovi, kterému je dle jeho slov 36 let a přesto před padesáti lety kohosi zde ve městě ošetřoval na lykantropii a údajně se mu to i povedlo (což nám potvrdil i hostinský, když se o Silverovi před hodinou zmiňoval) Nejde nám to na rozum a tak běžíme za Makulou Toresem, který se více zajímá o historii než onen architekt (ten je spíše na historické stavby)
Po setkání s ním mi Eldar pomohl složit celou spletitou historii…
Eldar totiž v Odově viděl divnou prázdnou loď, která převáží duše do "ráje" a jejíž kapitán čeká na poslední tři duše, které se ještě nevrátili zpět na loď. Jednou z těch duší byl Ralf, kterému "pomohl" Skřivánek tím, že mu vrátil náušnici, Eldar prý, když uhodne hádanku pomůže jiné duši (proto se ti dva zřejmě "rozsvěcují") a Silver bude ta poslední duše…
Když se podíváme na historii starou přesně padesát let, tak zde ve Cvočkově žil opravdu léčitel Silver a k němu směřovali z Velvetu (!) přes bránu ve městě Eldor (!!) rodiče s Ralfem (nechápu, proč jsme ale je našli v tom místě, které rozhodně na cestě z Eldoru není). Silver Ralfovi opravdu pomohl, což byl první (?) doložený případ vyléčení lykantropie zde na ostrově. Jenže Ralf, v době kdy byl ještě vlkodlak si udělal "vlkodlačí syny", kteří rozsápali jeho rodiče a později i Silvera… Vlkodlaky pak odlovili místní…
Nu, zítra se máme na co těšit, snad nebudeme muset čekat do dalšího úplňku (ten poslední byl myslím sedmnáctého)
21.března 2003
Ráno jsem se vstáváním nikterak nespěchal, neboť jsem předpokládal, že Skřivánek bude opět vyspávat. Byla to chyba, protože Skřivánek odešel do paláce a Eldar šel k jezeru. Bavím se s Legolasem, který jediný zůstal v hospodě. Vyprávím mu o Silverovi a přestávám v okamžiku, kdy si uvědomuji, že mému povídání naslouchá jakýsi měšťan. Ustal jsem v hovoru a dotyčný se urychleně odporoučel z hospody…
Vydali jsme se s Legolasem k domu Silvera a zjišťujeme, že nás sleduje černá kočička s natrženým ouškem. Ha, uvědomil jsem si, to je kočka čaroděje Ofeka z Odova. Legolas po ní skočil, leč kočička po něm bleskla jednoho "modrého". Opětoval jsem jí útok a zařval na ní "Zmiz". Z kočičky se zakouřilo, dotyčná zamňoukala a vyběhla na nejbližší strom, odkud i na mě bleskla a trefila. Zapadli jsme s Legolasem za roh a vylízali si rány.
Leč nebylo nám ještě souzeno dojít v poklidu před dům, kde Silver bydlel. Poté co jsme zahnuli za další roh jsme si nemohli povšimnout totálního ticha. Zkusil jsem říct "Sakra", ale neslyšel jsem ani svůj hlas… Bylo to kouzlo… Popadlo jsem Legolase a popoběhl s ním kousek dál, kde už kouzlo nepůsobilo. Ďáblík byl odeslán na průzkum oné oblasti ze vzduchu a zahlásil, že nahoře na střeše je svitek s křidélky, který se vznáší v jakési auře. Hypl jsem se nahoru a pokusil se svitek sebrat. Nešlo mi to a tak jsem toho nechal a hypl se zpět.
Mezitím k Legolasovi přijel Gunejvar na svém koníkovi a tak se na svitek šel podívat on. Když se hypl zpět, sdělil mi, že to byl dopis pro něj…
Konečně jsme došli (v Gunejvarově případě dojeli) před dům, kde bydlel Silver. Před vchodem stál strážný a sdělil nám že z pověření města zde čeká na Silvera, který šel k jezeru…
)