Haepp Modřinka z Bílého Kamene

si začal psát kroniku…

… v době, kdy dostal svůj první úkol mimo Velvetské království.

Nejprve dovolte, abych se představil. Jsem Haepp Modřinka. Jsem elf, i když na to nevypadám. Problém vznikl v době, kdy mi při mé návštěvě tržnice spadl na záda nějaký těžký předmět. Moc si z té doby nepamatuji, ale z vyprávění matky vím, že lidský felčar, ke kterému mě dobří lidé dovezli, prohlásil, že během pár hodin bude po mě a že na mě nebude plýtvat energii. Až přispěchavší druid mi pomohl z nejhoršího, ale podle jeho slov už bylo pozdě…. Nikdy jsem řádně nevyrostl a navíc mi zůstal malý hrb na zádech.

Jsem tedy veliký jako přerostlý trpaslík, bylo tedy jasné, že dráhou mého otce (je hraničář) se nevydám. Dal jsem se tedy na kouzelníka a do učení jsem dával vše. Možná to, možná mé mimoškolní aktivity - stále jsem chodil do přírody zkoumat různá zákoutí, přimělo mého učitele Markoniho, aby mě doporučil komořímu markraběte Patrika do jeho služeb.

Docela se mi to líbilo, dokončení školy se neúprosně blížilo a já se trochu obával o svoji budoucnost. Už jsem viděl, jak začínám jako potulný kouzelník po zemi shánějící pro sebe příležitost… Markrabě měl ale specifický požadavek: Musím umět něco na překlad z jiných jazyků…

Měli jste vidět ten fofr u nás ve škole! Markrabě nabídl škole velký peněžní dar, za které by škola zajistila kvalifikované učitele pro vyšší ročníky. Zrovna teď neměla učitele na Poznávací magii, pod které požadované kouzlo patří, takže samotný proděkan se musel "za domácí úkol" našprtat kouzlo doma, aby ho pak mohl naučit mě…

Začal jsem tedy na začátku května urychleně do sebe vstřebávat nové kouzlo. Tedy to byla dřina! Naučit se první kouzlo z daného oboru je vždy fuška, zvlášť když vás ho učí někdo, kdo ho stěží umí dva dny, to je pak fuška o to větší. Markrabě mě naštěstí potřeboval až v srpnu. Čas tedy byl i na další kouzlo, a to na Rychlost. To jistě budu v životě potřebovat.

Na začátku srpna jsem tedy nastoupil u markraběte. Vyzkoušel si mě hned. Jeden z vězňů v místní věznici odmítal vypovídat a když byl na mučidlech, mluvil jen svojí rodnou řečí… Zkouška dopadla dobře, škola dostala peníze a já práci. Těšil jsem se, že budu sedět někde v kanceláři blízko markraběte a budu mu sloužit jako tlumočník, ale spletl jsem se.

Vévoda začal balit, v přístavu se chystala na odplutí loď pro dálkové plavby nesoucí jeho zástavu a ještě jednu mě neznámou vlajku…

Hned první den na lodi si mě markrabě vzal stranou a zasvětil mě do úkolu: Navázali jsme spolupráci s ostrovem Plexis, ostatně tamhle vlaje jejich zástava a já tam budu pracovat jako velvyslanec naší země. Ty budeš mít speciální úkol. Najdeš místo pro tohle . Když jsem spatřil kouzelnický "B provaz", rozklepala se mi kolena. Budu umisťovat bránu! Tázavě jsem se podíval na markraběte. Mám ti říct ještě tohle: "deset na deset".

Nic dalšího mi markrabě nemusel vysvětlovat, jsem chápavý dost. Odpoledne mi byl ukázán krásný bělouš z markraběcího chovu, který plul s námi. Celou cestu lodí jsem za ním chodil a navazoval přátelství. Tak, jak nás to učili v naší škole magie …

1.10.2002 (čas postav)

Připluli jsme do Perkusu a začali zařizovat rezidenci Velvétského velvyslanectví. Můj první úkol, zajistit aby markraběti chodila pošta potřeboval rozhodnutí: Jak co nejvíce zjednodušit prostému lidu adresu markraběte? Nakonec jsem v karavan centru dohodl dvě adresy. Ta složitější obsahovala celé jméno mého markraběte, ta jednodušší říkala: "Velvétský markrabě, Perkus" Taková adresa se nezmění, ani když se naši velvyslanci prostřídají…

12.10.2002 (č.p.)

A nastal můj čas. Nasedl jsem na Běláska a vyrazil. V prvním městě mé cesty, v Komodoru, kupuji mapu ostrova a obdivuji čtyři věže, na první pohled postavené pro kouzelníky. Místní je jmenují barvami, mě to nic neříká, neboť všechny čtyři věže jsou šedivé, jak už věže z kamene bývají.

14.10.2002

Projíždím Moudrým hvozdem, abych se dostal na druhou stranu ostrova. Rozhodl jsem se totiž, že ostrov prozkoumám zprava doleva, a že si teď vezmu na starost tu horní polovinu ostrova. Ostrov Plexis totiž rozděluje na dvě poloviny Moudrý hvozd. Podle mapy se nikterak nedá objet…

V polovině cesty na Saxis jsem potkal dva hobity odpočívající na cestě, kteří měli další dva velké (ve smyslu vysoké) přátele stranou. Na první pohled dobrodruhové, kteří přestáli souboj s ohněm. Dal jsem se s nimi do řeči a během chvilky mi ulétlo z huby, že plním jistý úkol pro markraběte. Co to děláš Modřinko!" napomenul jsem se v duchu a zamluvil to tím, že hledám plac pro venkovské markraběcí sídlo. Až podezřele snadno je to zaujalo, že by je ti dva velcí obírali na penězích, které vydělají?!? Dokonce musejí čekat na rozhodnutí, jestli mohu kousek cesty jet s nimi… Nestačil jsem na téma "buzerace" zavést debatu, ti dva zbytkoví vrátili. Jeden z nich byl podivně bledý půlelf Mortimer, a ten nejhlavnější v družince si nechával říkat Skřivánek. (protože tuto část deníku píši se zpožděním, mohu již nyní říci, že tento elf používá až příliš mnoho jmen- Svobodný pán Shirrú například).

Zrovna se dělili o věci svého mrtvého přítele, musel to být kouzelník. Jediná věc, která mě zaujala a kterou jsem si od jednoho z hobitů odkoupil, byl klíč z namodralého kovu. Bude se krásně vyjímat v mé sbírce klíčů…

I těm dvoum jsem vysvětlil, že sháním plac na klidném místě pro venkovské sídlo. Skřivan mi sdělil, že se zrovna chystají do pouště. To mě zaujalo: U nás na Velvetu máme poušť tak malou, že by ji kouzelník kamennou střelou natřikrát přehodil a možná že zrovna zde bude "To" místo…

Jelo se pomalu a tak jsem pochytil z vyprávění, že se jede k hrobu nějakého trpaslíka, který vládl kdysi hodně dávno Plexisu. To mě zaujalo: že by místní elfové svrhli vládu trpaslíků? Ojoj… že by právě zde na Plexisu začala nebo "jen" pokračovala nevraživost mezi oběma plemeny? V družince žádný trpaslík není, takže jsem to zase pustil z hlavy…

Večer se spí na kraji pouště u hor…

Ráno, 15.10.2002 mám dojem, že mi někdo jezdil v noci s koněm. Na Plexisu jsem si lehal u ležícího Běláska tak, aby do mě ráno drcal hlavou (a olizoval) zleva. Dostal jsem "zásah" zprava a to jsem ležel na zádech s bokem Běláska za sebou.

Navíc jeden z hobitů, Křemílek se jmenoval, údajně bojoval s průhlednou potvorou, která vypadala jako on. Zaznamenal jsem též, že Kalif (průvodce družiny pouští, se kterým jsme se setkali k večeru) je lehce pobledlý.

Ráno jedeme na místo, které již družina zná, místo kde jsou pohyblivé písky. Do místa, kde je jakýsi trychtýř naplněný pískem začal Skřivan spouštět truhličku, která údajně obsahuje trolí srdce zalité v pryskyřici. Truhla zapadla do písku a chvilku se nic nedělo. Pak jsme se náhle všichni propadli pískem o 40 metrů níže do jakési komory. Zde hořely pochodně, nejvíc jich bylo u oltáře s mističkou. U mističky byl elfský nápis:"Co mi neseš smrtelníku?"

Vkládáme každý minci, ale vchod do další části hrobky se neotevírá…Jako by někdo z nás nezaplatil.Tu se osmělil Křemílek a oslovil Mortimera, kterého údajně cítil jako malého tvora. Dle Mortimera je to tím, že je proklet, a že jeho duše je zakleta do hada. Vytáhl ho na světlo boží, vložil mu minci do úst a had ji nechal sklouznout do mističky. No a bylo to, průchod se otevřel.

Další místnost byla kruhová, o průměru deseti sáhů. Byla zde krásná ozvěna. Tady by se nějaký hudebník mohl doslova vyřádit… Ale zpět k dění. Uprostřed místnosti stál katafalk na něm kamenný pergamen a kamenný brk. Šest pochodní osvětlovalo šest normálních pergamenů, u každého pergamenu pak lahvičku s inkoustem a brk. Když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že před každým pergamenem jsou nakresleny lidské stopy. Nejzvědavější z nás se na stopy postavili… a nemohli odejít. Bylo jasné, že se tam budeme muset postavit všichni, i had.

Stalo se. Na kamenném pergamenu naskočil nápis v elfštině. Než jsem se stačil rozkoukat, had a jeho brk s pergamenem byly pryč. Pracně jsem přelouskal nápis: Co si žádá tvá chamtivá duše? To mě dostalo. Tak já se zamíchám do party která sem bůhvíproč zavítala a tohle je vděk? Načmáral jsem nějakou odpověď v obečtině a odložil brk. Můj pergamen se smazal, ale nic se nestalo. Asi se čeká na ostatní. Tu jsem zjistil, že nemohu mluvit. No, tak to bude problém, protože přes svit mé pochodně nevidím moc dobře na ostatní. Zaklonil jsem se co nejvíc to šlo a povšiml si Mortimera jak zuřivě ukazuje pomocí prstové abecedy kamsi za mě text onoho pergamenu. Pochopil jsem okamžitě: Ne všichni tu ovládají elfštinu a neví co se po nich chce ! Hned jsem změnil svoji polohu tak, že jsem zachytil ve svém zorném poli jednoho z přátel a začal mu signalizovat písmenko po písmenku…

V této situaci nás zastihl jakýsi alchymista (jak jsem se později dozvěděl, říkalo se mu Bláto. Na katafalku se objevila pochodeň, pergamen a další psací potřeby. Když Bláta přestalo bavit se s námi dohovořit, neboť jsme mu nemohli odpovědět, přistoupil k pergamenu, cosi napsal… a zmizel. To už se mi rozsvítilo. Začal jsem všem signalizovat "Pište elfsky!" Mortimer to zkusil a zmizel též. S ním pochopitelně zmizela "jeho" pochodeň a další věci… Na kus falešného pergamenu jsem napsal v obečtině "Chci pryč" a pod to ekvivalent v elfštině a poslal dokola po přátelích. Když se mi pergamen vrátil, bylo na něm napsáno ještě několik slov v obečtině. Přepsal jsem je do elfštiny a opět poslal dokola…

Na svůj pergamen jsem napsal jen "Chci pryč" a než bych řekl "Popokatepetl" byl jsem i se svými věcmi jinde. Nepočítaje alchymistu Bláta, byl jsem v daném místě jako třetí, což znamenalo, že minimálně jeden z mých neelfích přátel není chamtivec …

Objevili jsme se ve vejčité místnosti plničké pokladů, uprostřed na kamenném loži odpočíval trpaslík v mitrilové zbroji. Jeho klidný spánek hlídalo jedenáct kamenných kostlivých trpaslíků…

Bláto ležel zmrzačen a mrtev poblíž… Zaregistroval jsem u něj zvláštnost: Knihu v kleci…

Nebudu zde popisovat podrobnosti… Pomocí dýk a kouzla rychlost jsem dopravil knihu z klece do rukou ležícího trpaslíka, tedy tam, odkud ji kdosi kdysi vzal. Kniha se rozevřela a ukázala mám ve vší kráse žraločí zuby (ostatně proto byla v kleci, aby nikoho nepokousala). Skřivan se dotkl zubu, na který ukazovala trpaslíkova ruka a spálil se. Zkusil jsem to po něm a nic…

Na čtyřech stěnách byly gobelíny. Pod jedním bylo ukryto okno ukazující život v mořích, pod druhým gobelínem se na chvilku ukázal vzdušný vír, který málem jednoho z nás do sebe vcucl…

V tu chvíli jsem se dotkl jednoho kouzelnického pergamenu, který byl v pokladech. Kamenní trpaslíci se pohnuli a začali mě pronásledovat. Naštěstí jsem jim poklusem stíhal unikat…

Pod dalším gobelínem byl les a pod dalším korunovační klenoty, jak jsem si stihl ověřit.

Mortimer mezitím sáhl do své torny, vytáhl pergament a vykřikl "Stůjte". Trpaslíci se opravdu zastavili. Já se svalil na zem, bohužel přes zlaťáky, což ty bláznivé trpaslíky (teď jsem nic zvedat nebo brát určitě nechtěl!!!) opět uvedlo do pohybu. Mortimer se mohl vzteknout, protože další "Stop-pergamen" už nevlastnil a tak vzal do ruky cosi co mi hodně připomínalo minci se zlatým půlměsícem a ty trpaslíky zaklel.

Pak se zablesklo a já chvilku nic neviděl. Nějaký drzoun mě nakopl a já si vpádu nalomil zápěstí. Hopl jsem hned poté přes trpaslíkovo lože. Neměl jsem to dělat, kapička mé krve dopadla trpaslíkovi na rty a on povstal. Má bledý obličej, rudé rty a na hlavě čelenku se symbolem ještěrky a ještě vlastní prsten s červeným kamenem…

Řekl nám, že máme vrátit vše, prý spal 1120 let a prý se máme vyplatit deseti stříbrnými mincemi nebo splnit úkol - odstranit jistého muže SIXELa. On se prý jmenuje LEXIS… Křemílek na to kápl, jsou to různé přesmyčky slova PLEXIS. Pro vaši informaci, elf (?) Sixel je vévodou ostrova Plexis…

Začal jsem hned psát dopis pro naše velvyslanectví s tím, že jej co nejdříve v nějakém karavan centru nechám poslat.

Pak proběhla s trpaslíkem debata a dokonce se i přísahalo. Trpaslík poté 3x udeřil holí do podlahy a náhle jsme byli venku na poušti… Jak se dalo čekat, Kalif, můj kůň a další drobnosti byli v trapu.

Trpaslík "Zelix II - strážce pokladu", jak se nám představil na noc zmizel a s ním i kniha v kleci, kterou si nikdo z nás nepřivlastnil…

16.10.2002

Ráno jsem pocítil, že je nejvyšší čas jít opět do školy magie, neboť jsem při ranní meditaci pocítil, že má magická moc se chce rozvíjet a že má hlava bude schopna naučit se nová kouzla. Rozloučil jsem se Zelixem a zbytkem družiny, a spolu s nějakým Markonim jedu do města Saxisu. On vrátit velblouda, já si vyzvednout mého koně, kterého Kalif, jak doufám, odvedl do stájí…

Jak jsem předpokládal, Kalif byl slušňák a kůň byl na svém místě. Zaskočil jsem do karavan centra a odeslal dopis mému zaměstnavateli. Až poté jsem si šel vyjednat do místní školy magie moji výuku… (nakonec se ukázalo, že je zde jediný kouzelník se svojí živností, ale přijal mě k výuce)

18.prosince večer

Jsem již dva dny ze školy a momentálně jsem ve Cvočkově v hostinci na Rynku. Postupně se zde scházejí moji přátelé a kamarádi. Jsou to Trpaslík Quelen, půlelf Mortimer, barbar Goro, hobit Křemílek, člověk Markon.

Než se stihneme domluvit že půjdeme za Zelixem, přichází on sám a sděluje nám mezi řečí, že 20.prosince je "TEN" vhodný den. Doslova jsem zastříhal ušima…

Je jasné, že ďáblík, kterého jsem si pořídil ve škole bude mít dnes večer dost práce. Zatím jsem jej družince neukazoval, to je pro mě výhoda…

Musím si z dnešního večera za pomoci ďáblíka zapamatovat co nejvíce, zdá se, že se dneska nevyspí… Pak budu muset napsat dopis na naše vyslanectví, aby varovala místní síly…

Jak jsem našpicoval uši, nemohla mě minout informace o tom, že je Shirro vězněn markrabětem Norsikem…

… Pokrčil jsem rameny. Asi odhalili nějakou nepatřičnost, pomyslel jsem si a sledoval dál dění.

Do hospody vešel barbar v černém, který přišel k našemu stolu. Zde se uklonil Zelixovi. Aby dokázal, že je to on, ukázal Zelixovi dýku. Měl na něm stejnou ještěří hlavu, jakou měl Zelix na čelence. Ti dva pak vyšli ven. Okamžitě jsem informoval svoji jednotku o úkolu. O chvilinku později jsem zaregistroval, že se někteří moji přátelé poněkud ztrácejí na WC. Když se přátelé začali vracet, bylo jasné že Zelix bude zpět během chvilky. A skutečně, Zelix byl zpět coby dup. Pak jsme se postupně rozcházeli do pokojů spát… Vzal jsem si raději jednolůžko…

Z hlášení ďáblíka - mé předsunuté jednotky - vím co se dělo. Asi nejdůležitější věta, která tam zazněla, byla: "Mám informovat soukmenovce v Tuvoku"? Ďáblík poté zaznamenal, že se barbar rozeběhl, přeskočil dva metry vysokou zeď a zmizel.

S kým jsem se to jen setkal? To jsem se měl prostřednictví ďáblíka dozvědět ještě tuto noc. Dostal ode mě za úkol z vhodné pozice sledovat Zelixe.

Usoudil jsem, že kolem něj se vše točí. Už od minula jsem věděl, že chce svrhnout Sixela, momentálního vévodu Plexisu. Dost mě mrzí, že jsem vázán diplomatickými dohodami o nevměšování se do vnitřních záležitostí zemí, kde působíme. Naštěstí se tato úmluva netýká informací, ty se předávat smějí. Je to to jediné co mohu dělat. Nerad bych připustil, aby se vlády Plexisu ujal někdo, kdo má averzi proti elfům a k tomu se podle mě schyluje.

Ale zpět k dění kolem Zelixe a ostatních. Vezmu to stručně:

Goro (do)zabil Markona na pokoji, který Goro sdílel s Mortimerem. Později se k tělu Markona dostal Zelix a oživil jej. Markon sběhl kamsi dolů do hostince a když se vrátil, měl ústa od krve…  Pak si Zelix a Markon dlouho povídali…

Spáchal jsem další dopis a brzo ráno 19.prosince jej předal do karavan centra … Snad ještě dojde včas…

19.prosince 2002

Po ranní meditaci scházím do hostince a s Křemílkem si povídáme o všem a o ničem. Goro si hraje na hostinského (kde je pravý hostinský?) Markon si s Mortimerem povídají ve spíži…

Když jsme vyšli na ulici nešlo si nevšimnout, že Markon si vykračuje ve stínu. Kdyby přitom alespoň nedělal ostudu…

Pokračovali jsme ze Cvočkova směrem na Varp. Moc jsme toho neušli (resp. já neujel). Po třech hodinách nás praštil přes nos nelibý zápach hnijícího dřeva. Zarazili jsme naše oře, přivázali je u cesty a vešli do hvozdu. Ve směru od zápachu přicházel člověk, který měl zelené bělmo. Lákal nás ke stromu, který kolem sebe šířil ten zápach.

Po chvilce dohadování s tím člověkem (pomocí hypnózy) jsme se rozhodli zaútočit na strom (?) a na toho človíčka, který se stáhl až ke kmeni stromu. Šel jsem zezadu, když vtom mě cosi píchlo přes botu! Šlápl jsem na jeden z kořenů stromu. Křemílek zaregistroval, že mi lehce zezelenalo bělmo…

Mortimer mi začal vysávat ránu od jedu, Křemílek mi dal vypít měch se žitnou, aby mě to nebolelo. Měl jsem slušnou náladičku, ale přesto si pamatuji, že se strom rozhodl utéct a že toho člověka přišel vyléčit druid. Léčil ho LITREM žitné… Došlo mi, že Mortimerova akce byla zbytečná… NEBO NEBYLA?!? Začalo se mi něco spojovat …

Než jsem dopajdal zpět na cestu, měl čas Goro ukrást naše koně a odjet s nimi spět do Cvočkova. Naše družina se rozdělila. Já jsem šel s Křemílkem a Quelenem zpět za koňmi (a za spravedlností, která byla blíž ve Cvočkově) ostatní směřovali do Tuvoku…

Až když jsem na strážnici ve Cvočkově vystřízlivěl, uvědomil jsem si, že nestihnu "to" v Tuvoku, už zítra se tam mají dít věci! A můj kůň bude podle všeho i s Gorem odchycen až v Hatoru…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )