Haepp Modřinka z Bílého Kamene

(hrací den 20. 6. 2005)

Dojíždím prvního září v devět hodin ráno do Hatoru, právě včas na svátky bohyně Hátor a účastním se sázení nového lesa, jež byl založen na její počest. Každý kdo se účastnil, dostal sazečku, jež musel zasadit…

Odpoledne v hospůdce si povídáme novinky z dění na ostrově a posléze platíme flašinetářovi, aby nám zahrál pro potěchu a potěšení.

Zahrál nám tři příběhy:

První z nich byl o muži, jež o květnou neděli procházel Bouřlivými horami – modrý tančící plamen ukazoval místo, kde je poklad… Jindy byl zase slyšet v rozvalinách pláč…

Druhý z příběhů byl takový podivný – pamatuji si z něj, že kastelán Gernot byl stár a chtěl být vyvázán z Norsikových služeb. Napsal tedy list a svěřil jej svému přítelovi (sluhovi?) Sidekovi. Ten však byl přepaden lapky, jež ho odvezli z ostrova … ještě ani teď nechápu proč…[*1*]

Třetí příběh byl spíše pohádkový - Dudák Jíra nalezl zmoklé koťátko a vzal ho domů. Jeho žena koťátko nesnášela, ale Jíra se koťátka zastával. Ode dne, kdy si ho domů přivezl, měl štěstí při práci, penízky se jen hrnuly, šel od štace ke štaci. Pak se to najednou ale zlomilo, a nezbylo mu nic jiného, než se vrátit domů. V lese ho pak odlovil nějaký černý muž a on pak musel hrát v lese do tance… Asi lapkům…[*2*]

Slovo lapka v písni nám všem připomnělo nedořešený problém s lapky z před čtyřech měsíců, zvedáme se a jdeme na strážnici. Tam o existenci lapků vědí, ale nevědí jak proti nim zasáhnout, neboť nevědí, kde mají sídlo. To my ale víme (jak doufáme) a tak vyrážíme do lesa…

Zde narážíme na krolla (mám pocit, že už jsem se s ním kdysi potkal), který tvrdí že jej lapkové okradli a že zhruba ví, kam odešli… Necháme se od něj vést a opravdu se přibližujeme k místu, kde máme ponětí o sídlu…

Jenže nás vyruší zvláštní brouci, kteří mají v sobě magii a dokáží se barevně proměňovat. Přátelé je chytají a zkoumají, největší radost z nich má Křemílek – z broučků se dá těžit mana pro alchymistické "bábovičky".

Pak to začalo jít od desíti k nule. Kroll Yosh totiž spatřil našeho staříčka s flašinetem, který šel kolem nás a začal vyřvávat, že stařík je určitě s lapky spojen protože jim vyhrával dole na palouku. Než jsem se nadál a stačil zabránit nejhoršímu, ležel stařík na zemi v bezvědomí a kroll, jež si ho přišlápl, dostal kamenem do zátylku od někoho z lesa. (Od druida?)

To byla chvíle dělaná jak pro mě. Kroll i všichni ostatní se na vteřinku odvrátili po směru letu kamene, já vytrhl staříka zpoza krollovi nohy (naštěstí si ho nohou jen přidržoval) a odcouval s ním k Tuvokovi. Snažíme se staříka probrat ze zranění což se nám i daří, neboť i kdyby byl stařík velitelem lapků, tak si zaslouží spravedlivý soud. Krollovi Yoshimu to zjevně nikdo nevysvětlil, a tak se za nás přikradl a sotva stačil říct stařík svá první slova po probraní z mdloby – Nerozbil mi flašinet? - odsekl staříkovi hlavu a strčil si jí do batohu…

Ostatní na Yoshiho začali dorážet a vysvětlovali mu jeden přes druhého, co že to vlastně provedl. Nezapojoval jsem se do všeobecného hluku a se staříkem zmizel podruhé. Hypem jsem se přesunul do blízkého křoví a pomocí ozrimků začal kopat hrob. Ďáblík se mezitím vloupal do Yoshiho batohu, vytáhl staříkovu hlavu a donesl mi ji. S hrobem mi přišel pomoci jen Hylarius…

Až když je hotovo přišli ostatní, respektive abych byl přesný, přišel Yoshi a ostatní. Stavím se do pozice bojového mága a naštvaně houknu: "Dál ani krok!" Všichni se zastavili, dokonce i Yoshi, což mě lehce překvapilo. A  prý – kde je hlava. Odpovídám stejným naštvaným hlasem, že tady žádna hlava nikdy nebyla a ani se nad tou lží nezačervenám. Ba co víc, zůstávám ve stejné bojové pozici…

Nakonec všichni odešli i Hylarius. S ozrimkama ještě doděláme křížek na hrob a já pak dodělávám značku ještě na cestě. Vrátím se sem, nebo sem pošlu jednu z městských hlídek. Tahle vražda musí být potrestána…

Po dalších nedůležitých peripetiích se dostáváme do Cvočkova kde chceme nocovat. Ukazuje se ale, že někteří chtějí nocovat venku. Nu budiž, jdu do hostince Na rynku nakonec sám a platím obvyklou taxu. U stolu pak sepisuji dopis pro místní gardu, kde se snažím popsat hrob i důvod vraždy… Dopis posléze odnáším na velitelství.

2. září 2005
(hrací den 20. 6. 2005)

Vstávám tak, abych byl na srazu před branou v dohodnutých osm hodin. Což se mi podaří, dokonce s plánovaným předstihem asi 15 minut. Když pak ale odbíjí ve městě osmá hodina, stojíme před branou jen tři – Tuvok, Křemílek a já.  Necháváme ostatním patnáct minut na zjištění, že buďto zaspali, nebo že stojí u druhé městské brány.

Jenže ostatní – Rael, Shelina, Mortimer a Hylárius nikde. Rychle tedy sepisuji vzkaz, který připichujeme na blízký strom. Z dálky nás sledují strážní Cvočkova…

A pak vyrážíme, a když po hodině chůze se užuž blíží místo, kde budeme muset odbočit do lesa, zahaleká na nás z dálky Rael. A prý že došlo k nějakému pošťuchování u zbrojíře kvůli Shelin, která v tom byla nevinně^[1]. Velice rychle se rozhodujeme, že už do města nepůjdeme, stejnak bychom už přišli pozdě…

Jdeme tedy lesem a narážíme zde na místo, kde bylo nějaké tábořiště. Zde by měli sídlit lapkové, jak říkala naše informace a tak začínáme toto místo prolézat a prozkoumávat. Křemílek naráží na jakýsi poklop. Když jsme se kolem něj shromáždili, Křemílek poklop zvedá a je okamžitě smeten silným výbuchem na stranu. Byla to past a jsme zasaženi všichni…

Po chvíli se zvedáme a Křemílek se znovu chystá nahlédnout pod poklop, když se ozve druhý výbuch jež vše, co bylo uvnitř dokonale zničil. Byla to jáma metr na metr, jež momentálně obsahuje střepy skla a zbytky papírů, též hadr, jež byl kdysi měšcem… a pár zlatých. Pak tam byl kámen s obrázkem mrkajícího smajlíka. Asi nějaký alchymistický vzkaz či co…

Mortimer, Drowka i Hylarius nás našli podle zvuku obou výbuchů. Někdo pak nadhodil, že tenhle rámus přiláká některého z druidů. Přišlo mi podívat se na oblohu, kde poletovalo nějaké káně. Upozorňuji na něj ostatní řka, že už o nás tutově vědí. Mortimer po něm střelil šíp a ten podivně před kánětem odbočil a netrefil jej…

Udělalo se mi psychicky zle a musel si na chvíli sednout. Když jsem se trochu probral, spatřil jsem Yoshe a dvacetiletého vychrtlého chlapce s bílým hadříkem na klacku. Ukázalo se, že je to vyjednavač lapků. Prý máme dobrovolně jít za ním do pasti a tam se vzdát. Chlapec se tváří důležitě a snad spoléhal na ochranu bílé vlajky, jenže tu mu Yoshi sebral…

A pak došlo k další zbytečné smrti – chlapec byl Yoshem usmrcen :-/ Od té chvíle na nás zpoza křoví či stromů čas od času někdo vystřelil, chvílemi na nás promlouval mužský, chvílemi ženský hlas.

Je mi už všechno jedno, nad některými lidmi jsem pomyslně zlomil hůl. Nikdy bych to nepřiznal, ale začínám se dostávat do stavu, kdy pomůžu nějaké náhodě a jisté členy téhle skupiny pošlu do pekel.

Nejprve ale udělám poslední službu tomu klukovi a – pokolikáté už v posledních dnech? - kopu s ozrimky hrob.

A zatímco kopu, padá na Shelimu odkudsi svrchu nějaká dřevěná škatulka ze které vypadlo cosi jako zelený hlen. Shelin se pokouší ho smít vodou, ale Mortimer radí správně - Oheň. Hylarius navrhuje, abych ten zelený hlen spálil bleskem, což mu zamítám, a tak se na Shelimě mstí s pomocí zapálené pochodně. Vypaluje zelený hlen tak usilovně, že připekl boty na kůži. A pak je nečekaně silou odtrhl.

Mezitím neviditelný (!?!) Křemílek omylem napadl neviditelného (!?!) Raela, čímž se oba zviditelnili. Rael ale nevstal a zůstal zkrvaven v bezvědomí… Jdu tedy dělat samaritána Raelovi. Nepohřbívám ho :-) nýbrž nalévám lektvarem rudého kříže a mám dost námětů na přemýšlení - kde ti dva sebrali neviditelnost?

Lapkové nás nechávají být, ani se nebaví na náš účet. Začínám mít dojem, že lapkové jsou nějaký výmysl, ale přeci jen míříme všichni původním Raelovo směrem. Nacházíme tři chatičky a já vysílám ďáblíka na průzkum. Když byl ďáblík v prostřední, tak se mi s ním na chvilku přerušilo spojení.

Dělám největší chybu za poslední rok. Nezeptám se totiž ďáblíka, proč se spojení přerušilo a co viděl, ale vyfabuluji si, že je v oné chatičce sídlo lapků. Nabíháme dovnitř společně s Mortimerem, kterého se mi podařilo ukecat na překvapení lapků. Byla to ale past, podlaha byla pouze iluzorní a my padáme na naostřené kůly…

Já mám štěstí v neštěstí, neboť jsem byl o půlkrok pozadu. Mortimer dopadl přesně břichem na kůl a ještě zůstal na živu a já dopadl částečně na něj a jen jeden z kůlů mě zprudka natrhl bok. Padnout o fous vedle, tak už nemám ledviny…

… O půlhodiny později jsme venku. Napadalo nás na kůly ještě pár. Pak Yoshi strhl chalupu nad námi a tím zrušil i tu praštěnou iluzi, jež blokovala mentální spojení… S Mortimerem a Shelinou se rozhodujeme odpočinout si v jedné z chatiček…

Co mezitím dělali ostatní nevím, jisté je že jsme se vydali směrem na Varp. Když jsme vyšli na cestu, máme možnost sledovat Yoshiho a Hylaria, kterak napadli kudůčici a elfku jdoucí spolu s oslíkem po cestě. Klasika - Yoshi vykřikoval, že určitě ty dvě patří k lapkům… A já ho prokoukl. Vykřikuje to proto, že za každou donesenou hlavu mu ve městě vyplatí nějaké ty zlaté mince a už pak zřejmě nikdo nezkoumá, jestli to lapkové byli či ne… Stojím na kraji cesty a zcela nepokrytě si dělám poznámky na pergamen o tom, co vidím. Mé kouzla jsou pro dnešek vyčerpána, zranění mě bolí a tak nemohu zasáhnout do bojů…

Kudůčice skončila v bezvědomí, k elfce se přidali zbývající členové družinky, oslík je mrtev a Yoshi je nějakým způsobem zmražen v kostce ledu…

Tuvok, Křemílek a Shelina platí ze svého elfce škodu a pomáhají probrat kudůčici. Mlčky se k nim připojuji a po očku sleduji Hylária. Přestože někteří z nás chtějí dojít do města pro povoz a odvést na něm Yoshiho k soudu, snaží se ho nějakým trikem rozmrazit. Odtrhávám ho od Yoshiho a sděluji mu, že Yoshiho má nechat tak jak je. Mluvím asi do větru a tak musím svoji větu zopakovat včetně modrého blesku od ďáblíka směřovaného na Hylaria.

Nakonec všichni odešli po svém a já zůstal u Yoshiho na stráži ještě asi pět minut a pak si odskakuji k vodě se osvěžit. Po návratu k Yoshimu zjišťuji, že mu někdo odpižlikal hlavu. Tuším kdo to byl a souhlasím s ním…

3. září 2005
(hrací den 20. 6. 2005)

Po spánku u břehu jezera donáším do Cvočkova zprávu pro strážné o Yoshim a jeho přepadech a zjišťuji zde, že Eldarův otec - místní zbrojmistr, je mrtev. Píšu tedy další zprávu pro strážné podle toho, co mi vyprávěl Rael…

4. září 2005
(hrací den 5.září 2005)

Sháním se po Cadachim, leč ten zničehož nic vyrazil směr Trolí skály. Někdo totiž začal usilovat o život Cadachiho a já mám za úkol jej varovat. Nezbývá mi nic jiného než požádat přátele o pomoc a spolupráci. Já si vezmu s ďáblíkem jednu stranu trolích hor a ostatní si vezmou druhou stranu a někde se setkáme …

Beru si na starost stranu Trolích hor mezi Ostenem a mořem, ostatní půjdou ze směru od malého hvozdu…

5. září 2005
(hrací den 5.září 2005)

Později odpoledne se setkávám s ostatními, a zjišťuji, že jich je víc než včera. Je tu Tuvok a jeho věrný psík Stopa, Křemílek, Sheli, Mortimer a neznámý elf s fretkou, jež mi byl později představen jako Dvojkvítek. Ti všichni stáli před jeskyní v níž byl Hylarius, Rael a golem.

Ti venku mi vyprávějí, že dole pod skalami našli Cadachiho koně a všechny jeho kovové zbraně. Začínají i chápat proč, neboť golem zjevně chránící tuto jeskyni přitahuje vše kovové do sebe aby to pak pohltil. Má to asi i jednu nevýhodu - pokud by to chtělo pohltit kovový opasek který má člověk oblečený na sobě, tak by se onen golem asi nerozpakoval spolknout i jeho…

Zaujal mě i popis okolních stop kolem Cadachiho koně. Cadaci přijel na koni o Komodoru a vyšel nahoru do skal. Od Komodoru mířili i jedny pěší stopy, a zřejmě ty samé se pak stáčeli zase zpět na Komodor…

Ti uvnitř se zrovna v tom okamžiku rozhodli zkoumat, jestli golem přitahuje i ušlechtilé kovy a riskují přiblížení se se stříbrnou dýkou v ruce. Křikl jsem na ně ať toho nechají a mrsknul jsem proti golemovi stříbrnou minci. Ta se odrazila a nebyla pohlcena…

Mimochodem, golem ani neměl oči nos a ústa, jen jakýsi žhnoucí otvor v hlavě. Zaujalo mě, že po golemovi běhají modré blesky, ale prý na něj Křemílek seslal modré blesky…

Odstrojujeme ze sebe kovové věci a zkoušíme projít kolem golema. Jenže Shelimě jdoucí první vylétla z ruky dýka, která vplynula do golema, jemuž se to zřejmě pranic nelíbilo, neboť vznikla tlaková vlna a ta s námi všemi mrštila po okolních kamenech či stěnách jeskyně.

Křemílek se naštval a hodil po golemovi ohnivou hlínu. Výbuch golemovi nic neudělal, ale to mu nezabránilo v tom, aby proti nám seslal další tlakovou vlnu …

Mezitím se ale do jeskyně proplížil Dvoukvítek a já se hypuju za ním a dělám mu stín :-) Stín jsem ale nedělal dlouho, neboť nacházíme bezvědomého Cadachiho… Vedle něj nacházím zvláštní zrcátko, které když podržím palcem na skle, tak mi ukazuje letícího Křemílka, který něco zkoumá ze vzduchu…

Taháme Cadachiho s Dvoukvítkem ven, kde se jej pokoušíme probrat z bezvědomí. Zabral až čpavek, jenže se velmi rychle zjistilo, že Cadachi si absolutně nic nepamatuje. Zkusím na něj promluvit v naší řeči a na to jediné Cadachi správně zareagoval. Nakonec to vyřešilo velmi silné Zlom kouzlo…

Cadachi má v brašně semena rostlin a vajíčka nějakých živočichů a jsou pro něj zjevně důležitá. Rychle se totiž podíval do brašny a já následně viděl svým vnitřním zrakem padající kámen z jeho srdce, neb nic nechybělo ani nebylo poškozeno…

Trochu se dohadujeme s Cadachim, já mu sděluji proč jej hledáme a Hylarius si neomaleně říká o odměnu za nalezení Cadachiho. Sice si o ni říká mě, ale vyplácí jej Cadachi. Sděluje nám, že podcenil celou jeskyni a tvory v nich a tak tam omdlel. Nezdá se mi to a v naší řeči se ho ptám na to jak to bylo doopravdy. Cadachi mi odpověděl, že mi to řekne až budem sami a pak v obečtině říká že by se ten golem měl zničit.

Zkoušíme zničit golema ale to se nám nepodařilo, mimo jiné i proto že jsme dost zranění a že nám dochází mana… O moment později skáču po zvláštní kovové mouše a když ji za pomocí ďáblíka chytám, tak si uvědomuji že mám v kapse ono zvláštní zrcátko. Dívám se do něj a děsím se neboť vidím sám sebe! Velice rychle mi ale dochází propojení mezi očima mouchy a zrcátkem…

Cadachi někam zmizel a s golemem nebojoval a tak se stahujeme k jeho koni, kde si děláme tábořiště. Krmím Cadachiho koně a až pak se zabývám sebou a ďáblíkem…

Pozdě večer, když všichni spali a já měl hlídku, se objevil Cadachi a já měl možnost si s ním promluvit. Sem do svého deníčku si značím pouze to, co lze svěřit papíru a co jde zároveň ověřit dotazem na někoho od nás, kdo se zajímá o vládní věci. Cadachi je povolání a ve zdejší řeči bych tohle povolání vyjádřil slovy samosoudce a kat v jedné osobě nebo bych řekl profesionální lovec odměn, ale to není tak přesné… Cadachi si také uvědomuje, kdo mu způsobil onen problém v jeskyni a to je dobře…

Ráno se s přáteli loučím a vracím se do Perkusu za svojí prací…

12.září 2005
(hráno 12.září 2005)

Jedu na odpočinek k Dračí slze za přáteli a když už jsem na místě, tak vidím zkázu a zmar. Ba co víc, ani jsem se nerozkoukal a už jsem dostal pecku mezi lucerny, jak se říká v nejhorších hospodách očím. Odletěl jsem pozadu zpět a zapadl do křovíčka, ze kterého jsem sledoval, kterak nějaký trpaslík mizí do jezera. A ještě jedna věc se děla, ale tu jsem nejprve jen cítil a ďáblík mi ji osobně vizuelně ověřil. Dělal se mi veliký monokl na levém oku.

Situace se zklidnila a tak jsem mohl vyjít na pláž. Sleduji, že každý z mých přátel je nějak zraněn a polovina z nich má taseno. Vidím pět Dvoukvítků, ale to je v pohodě, protože Dvoukvítek zjevně umí kouzlo Zdvojení.

Trpoš na nás začal pokřikovat, ať vypadnem z jeho pláže, jinak že nás zmasakruje. To mě dožralo, protože žádná část Dračí slzy není pro nikoho vyhrazena, s výjimkou města vznešených elfů. "No tak pojď" vyzval jsem ho. Někteří přátelé pobledli a Tuvok hlásil že se zpoza zátočiny na nás už trpaslík žene. Než to stačil doříct, vběhl mi trpaslík do výhledu. Běžel po vodní hladině a já si ho mohl krátce prohlédnout. Měl modrou kůži a žluté oči. Probliklo mi hlavou spojení Bamakvabel=příšery=stále ještě je jich pár venku. Hned jsem přehodnotil co budu dělat a tak když byl trpaslík ode mě jen deset sáhů, vypustil jsem jeden jediný modrý blesk. Trpaslík mi dojel po hladině a následně po písku už jen jako bezduché tělo. Tím jsem překvapil všechny, protože modrý blesk je poměrně slabé kouzlo…

Hned mi pár lidí řeklo, jestli se cítím dobře, když jsem zabil ubohého trpaslíčka a že jsem horší jak Rael, který se přiznal k vraždě Yoshiho. Honem vzpomínám co a jak a uvědomuji si co se dělo letos druhého září. Ani se nezačervenám a lžu že jsem ho zabil já a dokonce sděluji i to, že na Yoshiho byla vypsána odměna a to za mrtvého nebo živého. Tuvok, který chtěl Raela předat spravedlnosti se mě ptá kdo ji vypsal a já opět zalžu, že to bylo v Hatoru. Tuvok to nechtěl vzdát a ptal se kdo ji vypsal. Haha, pokud si myslel že mě nachytá na tomhle, tak se šeredně mýlil, protože jakožto pomocník konzula musím vědět, kdo kterému městu vládne. Má odpověď tedy zněla:  Odměnu na Yoshiho vypsal samotný elf Celius, nebo některý z jeho úředníků.

Rael touto mou odpovědí byl zachráněn před vláčením před soudy nebo dokonce před rozsudkem smrti. Ale kdo teď zachrání mě? Kdo? Samotný Bamakvabel, který se mezitím zjevil…

Poděkoval nám za zabitého raracha a připomněl nám, že potřebuje nahnat do jeho světa ještě několik potvor a je mu jedno, jestli to je tam dostaneme živé nebo mrtvé a jakoby mimochodem nám sdělil, že pár zvířat je někde po okolí. Děkujeme mu a přemýšlíme, co to bude za zvířata, neboť nám Bamakvabel řekl že zde na zemi mohou na sebe potvory brát jakoukoliv podobu. Přátelé se shodli, že se zde pohybuje divný pes či vlk.

Je mi divné, že nepřišli na to, jak ho nalákat - to chce přeci čerstvé maso ze kterého ještě pomalu odkapává krev. Rael takové maso má a vytahuje jej. Já jakožto mozek tohoto nápadu jej přebírám a snažím se to maso navonět… Hylarius vyběhl po vodě a ostatní se poschovávali po okolí…

A už tu byl pes s modrými chlupy a žlutýma očima a pustil se do jídla. Dvoukvítkův modrý blesk jej poslal zpět do Bamakvelovo vodní říše. Hylarius se rozhodl z mrtvoly vzít kůži, my ostatní se rozcházíme ve dvou skupinkách po okolí hledat další Bamakvabelovo potvoru.

 Po cestě mi Tuvok říká, že pokud mě zde v okolí napadne vodník, že mu mám říct, že se znám s Bamakvabelem… Zajímavá informace, kterou si musím zapamatovat…

Ale to už vidíme medvěda s modrou kůží a žlutýma očima, kterak vyjídá lesním včelám med. Shelina se pokusila přiblížit blíž, žel vítr šel od nás k medvědovi a tak se jí to nepodařilo. Ba co víc, včely začali jít po ní a tak Shelině nezbylo než utíkat k vodě. V cestě jí stál Tuvok a nestihl se včas schovat a tak včelí roj začal jít i po něm…

Nám zbylým v této skupině nezbylo než stopovat medvěda a dostat se k němu ze správné strany, aby nás ucítil až na poslední chvíli. Druhá skupina mezitím lovila havrana, soudě podle skřeku, které se ozvaly…

Medvěd se začal bránit, hned jak jsme ho opět přistihli při krmení, kouzlem Tma. Medvěd šel po mě a první blesk ho nezabil, takže mě zranil, ale Dvoukvítkův blesk už udělal potřebnou věc…

Vracíme se na pláž, kam za námi přišla i druhá skupina a říkala nám, že nějaký kouzelník po nich střílel olověné kuličky aby se pak změnil v havrana a snažil se zmizet. Mortimer mu stihl odstřelit šípem tří brka a teď mi je ukazuje. Jenže se mi v ruce proměnily v nějaký svitek. A v ne ledajaký. Mohu to posoudit, protože mi ho pobledlý Mortimer posléze v soukromí ukázal. Byl to svitek oznamující žákovi nekromancie, v jakém pořadí se může učit kouzla.

Ale zbývala nám ještě poslední potvora, která si s námi hrála na schovávanou a dráždila nás tím, že nám strkala barevné kouličky do kapes a batůžků. Tušil jsem že bude mrška neviditelná a tak jsem prásknul Zlom kouzlo právě tak silné aby zlomil neviditelnost. Ale protože se Tuvok a několik dalších málem sápali na Hylaria myslíc si, že je maskovaná obluda a pravý Hylarius leží někde svázán v houští, tak jsem raději pár magů přidal. V tu chvíli se zjevil skřítek i s kuličkami a když zjistil, že je vidět, tak se zděšeně hypnul na strom. Modrá kůže a žluté oči nás vyprovokovali k činu.

Tedy nás. Nikdo nevěděl, jak se na skřítka dostat, chtělo to rychlou akci a mě napadl jediný možný způsob - na sebe jsem seslal Ufi a ďáblíkovi poručil aby mě následoval na větev se skřítkem. Pochopitelně tam byl ďáblík první. Jsem totiž ťulpas - kdybych si seslal hyperprostor, byl jsem na větvi ve stejnou chvíli jako ďáblík^[2]. No co, stalo se a já musel dvě vteřiny sledovat jak se ďáblík snaží skřeta zadržet do doby, než se svým letem dostanu k nim. Naštěstí byl skřítek s ďáblíkem na zádech neschopen vyvolat svůj hyperprostor. Ostatně ani ďáblík by nebyl schopen hypnout se ke mě i se skřítkem.

Zkusil jsem chytit skřítka, ale nepodařilo se mi to. Skřítek i přes velký náklad byl docela mrštný. Mrzelo mě to, protože jsem chtěl donést skřítka Bamakvabelovi živého, bohužel mi běžel čas moc rychle. Nedalo se nic dělat, musel jsem poslat skřítka do říše mrtvých modrým bleskem. Skřítek začal padat a ďáblík se jej sice stačil pustit, ale už padal taky. Rychle jsem dal ďáblíkovi pokyn ať se odhypne do bezpečí a sám jsem se rychlým letem řítil za ním. A měl jsem proč, neboť Hylarius chtěl pojistit skřítkovu smrt a střelil vzhůru proti nám. Trefil ďáblíka a ten už se neodhypl. Tak tak jsem ho stačil chytit těsně nad zemí a břichem jsem se přitom třel o trávník pod stromem…

Měl jsem vzteka, protože se mi vůbec nelíbilo, že Hylarius střelil vzhůru proti nám a pořádně nezamířil. Za trest musel ďáblíkovi pomoci. Sám jsem pak ďáblíkovi dal cukrátko a na zbytek dne volno…

13.září 2005

Musím se vrátit do svého zaměstnání a tak se loučím se všemi a odjíždím…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[*1*] (poznámka ze září 2007) Legenda o koťátku byla na Plexis vypůjčena z hradu Helfenburg (je potřeba v legendě vyškrtat místní jména). Pravděpodobně i legenda o modrém plamínku je odsud…

[*2*] (poznámka ze září 2007) Legenda byla na Plexis vypůjčena z hradu Rychleby

[1] Klasická rasová nenávist mezi elfy a drowy

[2] Vyčaroval jsem ufi proto, že má nejkratší zaklínadlo…