Haepp Modřinka z Bílého Kamene
Nu, nakonec jsem to zrcadlo ani nepotřeboval. Když jsem totiž sbíhal ze skály zpět do lesa binknul jsem se o větev jednoho stromu. Tento nevinný úder mi v hlavě rozeběhl myšlenky správným směrem. Takže Modřinko, řekl jsem si, jak je možné, že cestou tam si tady tímhle místem prošel krásně a teď si se bouchnul? Možná si vyrostl! Ale šaty byly v pořádku, nechtěly mi být malé… Požádal jsem tedy o pomoc ďáblíka a nechal se jím obhlédnout ze všech stran. Zjištění ďáblíka mě udivilo a překvapilo zároveň. Pane, někdo vám ukradl hrb z vašich zad! Žádné další změny ďáblík nesignalizoval, takže jsem ten divný pocit v obličeji připsal prudkému slunci anebo té chvilce, kdy se měnilo množství many, které jsem byl schopen obsáhnout…
Došli jsme s přáteli do blízkého města, kde jsme se v hospůdce shodli, že mnozí z nás se cítí připraveni vstoupit do školních škamen a poučit se tak o něco více ve vědění. Dokonce i mě ten pocit začíná „pálit“, což mě docela překvapilo, čekal jsem „to“ později…
Shodujeme se, že se sejdeme 1.září v Hatoru, uděláme si tak čas nejen na školu, ale i na takové malé prázdniny. No prázdniny, já spíš budu muset být na našem velvyslanectví k ruce :-/
27.dubna 2005
Vyspal jsem se ve Varpu v hostinci U pstruha hezky do růžova a sešel dolů na snídani. Hostinský mi donesl naložené rybičky a chléb a současně mě upozornil, že mě zde dostihla „zásilka“ – dopravili mi sem mého koně. Rychle jsem do sebe něco naházel a pak běžel do stájí za Běláskem. Bylo to zvláštní setkání. Já se s ním neviděl 14 dnů, on se mnou více jak rok…
Po zaplacení všech poplatků jsem mohl vyjet zpět na naše velvyslanectví do Perkusu.
Zde jsem přepsal to nejdůležitější ze svých deníků do úřední zprávy pro nás a pak to samé pro místní vládu, ale to už ve značně zkrácené formě a pochopitelně ne všechno… Po splnění všech formalit jsem mohl odjet do Garnaku na zdejší magickou univerzitu.
Ano, mohl bych sice odjet studovat k nám, brána co jsem ji vytvořil je stále funkční (byť nevyužívaná), ale byl jsem rozhodnut zkusit místní školu, zvlášť když mě čeká rozhodnutí o mém dalším směru, který bude pro mě vhodný.
5. června 2005
Vjíždím do Garnaku, seskakuji z koně (a jak mi to jde, když mi nepřekáží hrb), dávám ho do stájí a pak se dávám od brány napravo, abych bez jakéhokoliv bloudění došel až přímo před univerzitu, jejíž pozemky jsou oplocené… Nad hlavní branou mají zvláštní nápis – MYSTIC PALACE. Brána je zavřená, budu muset zaklepat pomocí klepadla.
Ani jsem se klepadla nedotkl, když se brána otevřela a já mohl vejít. Nikde nikdo nebyl a já si mohl prohlédnout místní univerzitu. Kromě parčíku zde stojí tři hlavní budovy – první z nich je obdélníková, druhá pak má základnu kruhovou a třetí pak má půdorysný základ v trojúhelníku.
Nikde ani živáčka, a tak si vybírám jednu z budov a kráčím k ní. Můj výběr padl na obdélníkovou budovu ale už z dálky vidím, že budu mít problém, neboť budova v přízemí nemá žádná okna ani dveře. Jen na jednom místě v dláždění je jakýsi čtverec. Zkusmo do něj vstupuji…
Samozřejmě se nestalo nic a mě se nechce zde na univerzitě kouzlit a vletět tak dovnitř oknem v prvním patře, jež je jako jedno z mála otevřeno. A tak jdu k budově s kruhovým půdorysem. Je to tak vysoká věž (postavená z mě neznámého kamene), že se její vrcholek dotýká mraků a dost možná že je ještě vyšší. Vchod taktéž nevidím.
Nezbylo mi tedy nic jiného než se vydat k budově třetí, trojúhelníkové. Ta má dveře na všech třech stranách, volím náhodně jedny z nich. Klika mi utekla úplně stejně jako klepadlo na bráně…
Vcházím a ocitám se v nějaké kolejní místnosti[1], a než stačím cokoliv říci, vidím proti sobě přicházet nějakého kudůka v tom nejobyčejnějším kouzelnickém plášti. Představujeme se vzájemně – kudůk se jmenuje Dalimil a vyučuje zdejší začátečníky. A hned mě vyzval, abych mu něco předvedl. Jako první mě napadlo UFI, takže jej vyvolávám a pak opatrně poletuji po přízemí, mám totiž strach, že by zde mohly být nějaké magické bariéry. Na Dalimila udělal můj výkon dojem. Radostně (či nadšeně?) mě zatleskal, pak trochu zvážněl a oznámil mi, že už asi nejsem začátečník. Pokrčil jsem rameny a sdělil mu, že záleží na úhlu pohledu, protože jsem momentálně přesně na rozcestí mezi mágem a čarodějem. Když Dalimil po dalších otázkách zjistil, že nejsem rozhodnut nad svým zaměřením, řekl mi, že tedy musíme zjistit, k čemu mé srdce tíhne a rozvyprávěl se o místní univerzitě.
"Obdélníková budova slouží sekci čarodějů, věž patří mágům a tato budova patří začátečníkům", řekl mi Dalimil a já pochopil, proč pouze tato budova má vchodové dveře :) Pak mě vzal do druhého patra do místnosti, kterou prý se svými žáky využívá jako meditační, ale teď prý dopomůže k rozluštění mého problému.
Místnost je zšeřelá, neb jediné světlo obstarává krystal, jenž svítí nevtíravým a uklidňujícím namodralým světlem. Uprostřed místnosti je zvláštní krb, neboť nemá žádnou stěnu, jen kousek nad ním začíná poměrně široký komín, jenž se pak zužuje. Dalimil vyslovil kouzelné slůvko a oheň se hned rozhořel. Pak mě vyzval abych se posadil a soustředil se na hořící oheň a zkusil zkoncentrovat své myšlenky na svůj problém. Hned jak to dopovídal, vhodil do ohně hrst vonných bylin a ponechal mě o samotě. Začal jsem se koncentrovat tak, že ani nevím, kdy odešel ode mě můj ďáblík…
… Jako bych snil dva sny naráz – první z nich mi ukazuje sebe sama, kterak sedím na nějaké vyšší židli, kolem mě se pohybují lidé i elfové. Vypadá to docela společensky, zřejmě běží nějaká recepce či večírek… Připadám si jako vládce nějakého území a zkusmo v tomto snu vyhlédnu z okna. Jako bych byl v Eldoru zde na Plexisu – v krásně upravené elfské zahradě…
Druhý ze snů mě ukazuje v nějaké kruhové místnosti, jež je zjevně postavena v nějaké věži, na stole leží koule zvaná Palantýr, všude rozvalené knihy…
V první chvíli volím možnost z prvního snu, neb mi v první chvíli připadá že to je směr čarodějův a ten druhý sen ukazuje mága, ale to jsem byl asi ovlivněn Dalimilem a jeho povídáním o místních budovách. Ještě chvíli jsem pozoroval ony sny a pak se mi ten první z nich pěkně zprotivil. Sledoval jsem totiž chování „svých hostů“ a přišlo mi, že se chovají nějak připitoměle, jako by je něco ovlivňovalo v myšlení. Pak se mi spojilo, že mágové ovládají mysl a nikoliv čarodějové… V tu ránu jsem měl jasno – chci být čarodějem! První ze snů zablikal a zmizel, zůstal mi tak ten věžový sen. Moc se mi tenhle sen taky nepozdával, protože mě zatím baví jezdit po dobrodružstvích s přáteli a studiu moc nedám, ale co bych nestudoval až budu starší, že?
Pak skončil i druhý sen a já zjistil, že oheň již dohořel a vůně bylinek vyprchala. Ďáblík ani Dalimil nebyl v dohledu a tak vycházím ven z místnosti.
Jak Dalimil, tak i můj ďáblík už věděli jaká že byla moje definitivní volba a museli to vědět už dávno před tím, než jsem to věděl já.
Dalimil mi řekl, že mě bude čekat mistr Despëadol v budově čarodějů a ďáblík dodal, že on už tam byl, na rozdíl ode mě. A hned mi ukazoval malou skříňku kterou tam pro mě od mistra Despëadola získal. Dalimil mi mezitím dal pár užitečných rad o mém novém mistrovi…
Poděkoval jsem Dalimilovi a pomalu vykročil k obdélníkové budově. Ďáblík mi rychle odvyprávěl, že se docela nudil a protože jsem mu neodpovídal, tak vyšel ven a tam uslyšel volání od kočičího mazlíka některého z mágů. Ukázalo se, že to byla číča samotného Despëadola, která ho naučila úžasnou věc – vcházet a vycházet z budovy čarodějů. Než se to naučím já, tak mám používat náušničku ze skříňky a ten čtverec na dláždění před budovou. Stačí jen pomyslet a budu uvnitř. Opravdu to tak zafungovalo…
Studentík, jenž měl u vchodu do budovy dnes službu mě zapsal na seminář, zkasíroval mě o 19 zlatých a pak mě i ubytoval. Když to všechno bylo hotové, odvedl mě do pracovny mistra Despëadola. Od Dalimila jsem věděl, že Despëadol navenek neprojevuje emoce a své žáky pochválí jen vyjímečně a tak jsem byl připraven na vše.
Despëadol mi vysvětlil, že v této kouzelnické úrovni se už vyučování kouzel neprovádí skupinově, alebrž individuálně. V prvních čtrnácti dnech se mi bude věnovat jeho asistent a bude se mnou trénovat koncentraci. Hned jak to řekl, začal s přednáškou na téma, že je potřeba tak silné koncentrace, abych neubližoval sobě ani svému okolí. Teď v první chvíli jeho vysvětlování nechápu, ale budu si to moct přečíst později v knížce. Despëadol mi totiž hned po této své přednášce vydal školní věci. První z nich jsou pergameny o koncentraci, jež budu studovat v prvních čtrnácti dnech. Druhá z nich byl jednoduchý magický krystal, jenž dokáže pohltit útočná kouzla, jež se zvrtnou sesilatelům. V tuto chvíli je prázdný a už když je zpola zaplněný, tak jej učitel odebírá a dává žákům jiný prázdný. Jeho plná kapacita má být 100magů (Když bych si chtěl podobný krystal koupit, tak bych musel zaplatit cenu převyšující tisíc zlatých)
Ven mimo budovu a univerzitu mohu chodit, ale právě bez tohoto krystalu, mohu chodit kdy chci, ale byl bych přísně potrestán, když bych nestihl svojí lekci. A samozřejmě i zde platí klasické kolejní omezení – žádné návštěvy.
Pak si zvláštním způsobem přisedl naproti mně. Sedal si do prázdna a v poslední vteřině se mu pod zadek teleportovala židle. Pohovořili jsme si o mých stávajících a požadovaných kouzlech…
A tak mi to začlo. Celých prvních čtrnáct dnů piluju koncentraci v extrémních podmínkách. Asistent mě zavře do velikého sudu s vodou, s roubíkem v ústech a se svázanýma rukama za zády. Vodu mám až po zátylek… Z této "šílené" pozice se musím hypnout pryč a když by se mi náááhodou nezadařilo, tak mě asistent smí vytáhnout až po dvou minutách…
V prvních lekcích jsem dosahoval úspěšného odhypnutí hluboko pod padesáti procenty a dobře pětkrát pak ze mě asistent vylíval vodu… Drsná metoda, že? Drsná, ale velmi rychle vás naučí hledat svoje skryté rezervy. Už jsem chápal Despíďáka a jeho větu, "oprostěte se od fyzična a koncentrujte se". Koncentroval jsem se hlavně při sušení svého prádla a zamýšlel se, jak nahradit gestikulaci a mluvu. Pak mi to dokleplo – když přijdu o dvě věci ze tří, tak co zkusit přidat tu třetí věc?
A opravdu, má úspěšnost se hned v další lekci zvýšila a když dosáhly úspěšné hypy poměru 3 ku 4, byl čas přejít na obtížnější variantu tréninku. Visel jsem uvázaný za jednu nohu na šibenici (tedy hlavou dolů) a pode mnou asistent zapálil slámu. Taky úžasná pozice, být té slámy o něco víc, tak by se mi asi zkrátil můj vlasový porost…
Nácvik nových kouzel byla proti tréninku koncentrace procházka růžovým sadem. Nejprve jsem se učil Rudé blesky, a dosáhl 66 procentní šance na zásah protivníka. Hned jak jsem se blesky naučil, začal po mě blesky metat mistr a já mu je svým dalším novým kouzlem zkoušel lámat.
Nácvik mého posledního kouzla "Améba“ si vyžádal nácvik ve speciální místnosti, respektive jsem musel vstát v čemsi, co mi ze všeho nejvíc připomínalo velikánský prádelní hrnec. Asistent, jenž prováděl výcvik tohoto kouzla se vsadil se svým kolegou, že po prvním úspěšném seslání ze mě bude na dlouhých deset minut hromádka rosolu. Nu, svojí sázku prohrál… Po dodání vlastností améby do mého těla jsem se sice neudržel na nohou, neboť se rozpustily v cosi chapadlovitého, ale nezměrnou koncentrací jsem zbytek svého těla udržel ve stavu mně podobném… A pak došlo k dalšímu a dalšímu vyvolání améby a k tréninku úniku z nebezpečných zón klíčovými dírkami, z pout (pozor na to, ve městech se nesmí čarovat na veřejnosti) a dalších míst a dalšími způsoby…
V průběhu tréninku kouzel jsem se setkal s možností sledovat jeden trénink Despëdola na nějaké nové kouzlo. Oči mi div nevypadly z důlků – na vyklizeném nádvoří univerzity, kam nikdo nesměl vstoupit totiž musel Despëdol vyčarovat ohnivé koně, jet na nich a sesílat na nich ohnivý bič (?) a jím pak sundávat jablka ze stromu. Zdá se to jednoduché? Ano, neřekl jsem totiž důležitý dodatek, na stromě se totiž kromě padajícího jablka nesměl pohnout ani lísteček… Jablka po zásahu bičem byla slušně flambována, poživatelná nebyla ale ani předtím ani teď. Nácvik totiž probíhal na nějaké pláňce…
Ďáblík měl v té době svůj vlastní program – posiloval a učil se své druhé kouzlo.
Na začátku srpna skončil můj i ďáblíkův semestr úspěšným složením zkoušek, jež jsme ihned odjeli oslavit prací do Perkusu pro našeho, tedy Velvétského velvyslance…
[1] viděl si některý z filmů o Harrym Potterovi? Tak to je kolejní místnost Nebelvíru jak vyšitá :) Tahle má ale navíc police s knihami
)