Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Modřinka na ostrově Gravis

27.listopadu 2005
(dopsáno, aby navazoval příběh + předehrávka ze 30.září 2005)

Opět jsem služebně v Hatoru a odpočívám v oblíbené hospůdce, kde se posléze objevil Křemílek a vyprávěl mi o jisté zajímavosti, která ho zaujala.

Na Plexisu se prý objevili lidé ve fialovém stejnokroji se zlatým lemováním. Vyjeli prý z jižní části Moudrého hvozdu  blizoučko cesty mezi Komodorem a Cedrovem a projeli s nějakým sudem do Evelinu.

Srdce se mi málem zastavilo - někdo cizí projel portálem mezi Plexisem a Velvétem jako by se nechumelilo!!! Nechal jsem to být a tvářil se klidně, ale hned jak Křemílek odešel tak jsem se rozutíkal pro svého koníka Běláska, nasedl na něj a co nejrychleji se rozjel k našemu portálu.

Ani nemám čas přemýšlet nad tím, že dnes některým mým přátelům končí dva měsíce škol či tréninků…

28. listopadu 2005
(předehrávka ze 30.září 2005)

Jsem na místě našeho portálu a jsem tak vyděšen, že jej nenacházím. Ale i já sám vidím, že je okolí zválené od mnoha kopyt a snad i vojáků. Okamžitě jedu do Perkusu podat hrozivou zprávu - portál zneužit a zničen :-/

29. listopadu 2005

Markrabě zachoval chladnou hlavu a po vyslechnutí mé zprávy, která je pro něj nová, mě posílá po stopě do Evelinu. Jsem idiot, to mě mohlo napadnout taky, vždyť stačilo poslat zprávu třeba po ďáblíkovi, když už bych nedůvěřoval Karavan Centru. Ale ani markrabě neví čí to byli vojáci, nebo lapkové a tak mě oficiálně posílá vyšetřovat… Řítím se koňmo do Evelinu všelikerými zkratkami. Ještěže mám tak dobrého koně, mého Běláska.

1. prosince 2005

Vyšetřuji v ulicích Evelinu. Svědků v ulicích jsem našel poměrně dost. I pro místní to byly nezvyklé barvy, žádná jednotka zde na Plexisu takové nemá. Nechal jsem si dopodrobna popsat jejich oblečení i to co dělali.

Fialový stejnokroj se zlatým lemováním a šerpou, jež (možná úmyslně) zakrývala nějaký erb. Chovali se jako vojáci, tedy abych byl přesný - chovali se jako abnormálně bohatí vojáci. V přístavu si dojednali za dvojnásobek mzdy obchodní loď (takže loď složila z lodi náklad co měla kamsi vézt a naložila pouze tyhle lidi i s koňmi a soudkem, co přepravovali). A co víc, v přístavním deníku mají napsaný cíl neznámý. Fíha, raději si nepředstavuji, jak ohromný to musel být úplatek, že jim tohle prošlo v zemi, kde se podrobně hlídá kam která loď pluje, aby bylo možno vědět, kam plout dané lodi na pomoc. Ale prý si cestující vymínili, že svůj cíl zadají až na moři…

Mám zlost, do přístavu jsem se dostal s několikahodinovým zpožděním od odplutí lodi :-/

Jsem z toho dost na větvi a přemýšlím, co že to mohlo být za jednotku či skupinu, která má tak do očí bijící kombinaci barev na stejnokroji? Takhle šíleně se občas oblékají soukromí strážci šlechticů, ale jak už jsem se zmiňoval dříve, neznám tuto kombinaci ani z Velvétu a potvrzuje se mi, že ani místní tuhle kombinaci neznají. Napadá mě zaskočit do knihovny a prostudovat zde nějaké spisky o stejnokrojích.

Zde v Evelinu mi moc pomoci nemohou, protože zde mají jen spisky o Plexiských barvách ale přesto zde utrácím několik zlatých za vyhledání příslušné barevné kombinace, ať už je ze současnosti, nebo z minulosti. Pak jsem se zařídil podle rady knihovníka a vyrazil směr Osten, byť s drobnou zajížďkou pro povolení vstupu…

3.prosince 2005

A mám to! V Ostenské knihovně mám po dvou dnech hledání konečně úspěch. Barevná kombinace se v současnosti nevyskytuje ani na Plexisu a Velvétu, ale ani Doriathu, Lairu a dalších okolních zemích. Až při hledání v historii několik desítek let staré mám štěstí. Hrozně daleko odsud byl ostrov Gravis, kterému vládl baron Gravis a byl to prý baron se sklonem ke korzárství. Svého času vlastnil tři lodě. Zřejmě dával své sklony ke korzárství moc najevo, neboť byl zbaven titulu a tak se stal korzárem na plný úvazek… Léno a titul předtím získal tím, že ostrov obsadil jménem Plexisu.

Když jsem věděl tohle, dávám okamžitě vědět místní vojenské správě echo o tom, že loď kapitána (a člověka) Richarda jménem Mořská pěna už nemusí plout pod vlajkou Plexisu. Okamžitě to dávám také velvyslaneckou poštou vědět svému markraběti a ten mi objednává let na varanovi, který bude na ostrově za dva dny. Se štěstím budu na ostrově dříve jak loď. Bude to závod o hodiny…

4. prosince 2005, podvečer
(odehráno 3. října 2005)

Nasedám na Varana hned za Ostenem na planině a nechávám se i s minimálními zásobami odvézt. Dnes přeletíme jen Plexis na severní stranu…

5. prosince 2005, večer
(odehráno 3. října 2005)

Celý den letět na Varanovi a sedět za jeho vodičem, členem rytířského řádu, jíst za letu a chodit na záchod jen po přistání je pro tvrdé chlapy a vůbec to chce silné sebeobětování. Zvlášť když jsme teprve asi tak v půli cesty na pomenším ostrůvku… Rytíř se na delší dobu kamsi odběhl…

6. prosince 2005, pozdní odpoledne
(odehráno 3. října 2005)

Tak jsme to zvládli! Jsem na ostrově poloviční velikosti oproti Plexisu a je mi jasné, že průzkum na blind nebude možný. Naštěstí se nám podařilo loď Mořskou pěnu předhonit, ta stěží připluje k útesům ještě dnes za světla a rozhodně se nebude pokoušet je za tmy obeplouvat. To mi dává trochu času se vyspat a vzpamatovat se tak z leteckého dobrodružství, které mě za dva dny bude čekat znovu, kdy se pro mě rytíř vrátí…

Teď mi rytíř popřál mnoho štěstí a odletěl, teď už bude vyšetřování jen na mě a ďáblíkovi. Dnes jen popojdu blíž k přístavišti a vyhlédnu si místo, kde na mě nebude pršet a ani nebude padat vodní tříšť a pokud možno tam nebudu vystaven vlivům prosincového počasí. A opravdu takové šikovné místo nalézám.

V klidu se tam vydadinkám a ráno budu mít čas i na meditaci, když se vzbudím včas…

7. prosince 2005
(odehráno 3. října 2005)

Ráno jsem stihl vše učinit právě včas, abych zaregistroval že loď přiráží ke starému molu. Sice jsem stihl učinit všelicos, ale nemám promyšlené co budu dělat a tak dělám první chybu - stojím na vrcholku jedné skály a sleduji co se děje u lodi.

Když byly na molo vyloženi tři koně, z toho dva ustrojení na zápřah do vozu, konečně si uvědomuji, že bych se měl krýt a tak se nejprve placatím na kameny a o další chvilku to vylepším neviditelností.

Sleduji, kterak námořníci sestavují vůz, na který je později naložen zakrytý sud. Začínám mít ošklivý dojem, že někdo převáží Rajzu od Bamakvabelových lidí, ale důkaz pro to nemám. Sice s tím sudem zacházejí zvlášť opatrně, ale…

Když se kolona dala do pohybu napočítal jsem mnoho známých tváří.

Na dvou koních se sedly odjel baron Gravis s kýmsi, koho jsem neodhalil. Snad pobočník… Větší kus před vozem šla žena oblečena v černá kůži s kloboukem s černou šerpou, buďto je to stopařka nebo někdo z cechu obchodníků. Pak jel vůz s kočím a dvěma strážnými, všichni ve fialovém stejnokroji. Za vozem pak šli mí přátelé (a to mě dost překvapilo), konkrétně Hylarius, Rael, Dvoukvítek, Tuvok, Sheli a pozor, jako poslední šel Křemílek! Že bych se spletl a přeci jen ho to zajímalo? Anebo jde po penězích?

Nešlo si nevšimnout, že přítomnost ženy v černém plašila koně. Ba co víc, Tuvokův psík Střela na tu ženu reagovala zvláštně aby na ni nakonec zaútočila! To už mi v hlavě cinkal varovný zvoneček, ale ještě jsem nevěděl, který že to zvoneček je…

Šel jsem za tímhle průvodem, ďáblík mi dělal Avax a hned mi hlásil, že za námi jde černá kočka s červenýma očima. Odhaduji, že je to nový mazel Raela nebo Dvoukvítka. Já naproti tomu zjišťuji, že Sheli znova dokázala prokouknout mojí neviditelnost a ví o mě. Prstově jí signalizuji slovo PIRÁTI, což jí vyděsilo. Raději toho nechávám a sleduji dál družinu. Jen Sheli signalizuji ať mě prozatím neprozrazuje.

A hodinu později je jasné, že nejsem jediný neviditelný v blízkosti. Kdosi totiž skáče na batohy přátel a tahá je za ně. Ba co víc, právě teď kdosi hodil ohnivou hlínu. Dáma v černém, jež Tuvok oslovoval jménem Rimzo zdrhla od vozu tak rychle, že nemohla nebýt nemrtvá. Koně se splašili a tryskem odjíždějí s vozem. Rael se hypuje do vozu, dostává od zraněného (a asi i dezorientovaného) kočího pěstí a opět vypadává z vozu. Můj ďáblík se hypuje do vozu, aby monitoroval situaci. A měl proč.

Tuvok totiž řekl nahlas to, co jsem si myslel i já. Co když je kočí spojen s konkurenční bandou a teď bude ujíždět. Sotva to Tuvok řekl, sehnul se ke dvěma zraněným strážným a pokoušel se jim pomoci. Jeden z nich přežil, druhý však ne. Ten zdravý jej sbírá ze země a jde k lodi. K lodi!!!

Přátelé se rozbíhají do lesa na pravé straně, neboť Křemílek povykuje že ti neviditelní prchali tím směrem…

Ale to už jsem vše sledoval jen z dálky, neboť jsem byl rozhodnut držet se v blízkosti vozu a hlavně sudu. Běžím jak jen mohu nejrychleji a vidím, že kočí koně pobízí, místo toho aby je krotil. Přišlo mi to jako potvrzení mojí a Tuvokovi teorie a bylo to i proto, co se stalo o minutu později. Rimza se totiž postavila před vůz (musela běžet rychleji jak koně!!!!) a koně se rozhodli, že nebudou riskovat setkání s ní a že raději neposlechnou kočího.

Rimza to musela mít nacvičené, protože stála právě na tom místě, před kterým se koňům podařilo zastavit. Co se dělo pak mezi kočím a Rimzou nevím, neboť ďáblíka jsem trochu předčasně stáhl zpět na mé rameno.

To se ukázalo jako problém, neboť se ďáblík nešťastnou náhodou zviditelnil, čehož si všimli přátelé, jež se ptali Dvoukvítka cože to jeho ďáblík dělá, že visí ve vzduchu. Ale, ale, to se nám to vyjasnilo :) Můj ďáblík se rychle zneviditelnil a Dvoukvítek svému ďáblíkovi dává stužku do chlupů na hlavě. Hihi :) Tím pádem je kočička Raelova …

V tu chvíli už všichni museli vědět, že tam někde jsem, zvlášť když každý ďáblík má své charakteristické znaky (asi jako mají lidi jiné obličeje) a můj mazel je v tomhle nezaměnitelný, ale jediný Křemílek si hraje na tvrdohlavce a tvrdí že to nejsem já a basta. Dokonce mým směrem zamířil s nabitou kuší.

Přikazuji mému ďáblíkovi aby skočil na záda Křemílkovi, což činí, jenže mezitím skočila mezi mě a Křemílka Sheli… Dostala zásah… To mě ranilo na duši… Křemílek dostal vynadáno ale to už se zase dal vůz do pohybu a tak jsem se mohl tiše ztratit stále neviditelný. Ale hodně mě mrzelo že Sheli kvůli mě musela trpět :-/ Musím ji to nějak vynahradit, třeba pomoci zrušit zatykač, který je na ni vypsán na Plexisu…

O další hodinku či dvě později vjel vůz do tvrze a všichni vešli dovnitř, taktak jsem se mezi nimi prosmýkl. Na bráně byl přibitý nějaký člověk a nad branou stálo 20-30 ozbrojenců. Měli tam i prapor s baronskou korunkou. Na Raelův batoh opět směřoval útok, zdá se že další neviditelní jsou zde také! Nikomu jsem to nehlásil, mám takový dojem, že tu někdo špionuje…

A pak to přišlo - ten nejtlusčí člověk ve fialovém se zaradoval, že získal Rajzu snadno a levně!!! Sakra sakra sakra!!!

7. prosince 2005, odpoledne
(odehráno 10.10.2005)

Hned po ubytování družiny jsem si stihl promluvit se Sheli a říct ji vše co vím o tlustém baronu Gravisovi a stručně vše o Rajze a pak i o tom, k čemu ji může na Plexisu a pak na ostatních zemích baron použít. Chci Rajzu nenápadně zničit nebo zabavit, ale ještě nevím jak…

Sheli mi to odkývala a řekla že to poví ostatním. Rozloučil jsem se a šel na krátký průzkum. Šel bych i na větší, ale nastal drobný shon. Strážní na bráně hvízdl a pak ukazoval gesto "dbělí". Někoho někde viděl…

Družinka byla odvolána z ubikací a pozvána na lov. Zrovna jsem byl na druhém konci nádvoří a tak jsem nestihl projít ven s nimi. Dlouhých 15 minut jsem musel čekat na příležitost, neboť nádvoří i cesta od brány byla silně hlídána, moc bych si kouzlením nepomohl. Před i po přesunu skrz bránu by mě bylo vidět…

Dva lovci šli lovit kamsi ven do lesů a tak jsem skrz bránu prošel s nimi, ale poměrně brzy se měli naše cesty rozdělit. Stopy družinky šli na levou stranu a tihle dva šli vpravo. Nezbylo tedy, než aby se rozdělila cesta má a mého ďáblíka. Ďáblík bude sledovat ty dva lovce aspoň půl hodiny a pak se vrátí ke mě, přišlo mi totiž že jdou lovit něco jiného než zvěř, pokud vůbec jdou lovit …

Sám jdu asi pět minut a narážím na družinku přátel. Dvoukvítek se sluní na paloučku na místě kde je největší žár slunce, Rael se směje a Křemílek sahá do torny. Zviditelnil jsem se právě v okamžiku, kdy na mě od Křemílka letěla hrst mouky. Zahájil jsem svojí očistu a sledoval, kterak Tuvok pumpuje životadárnou energii do Dvoukvítkova ďáblíka. Někdo jej uhodil do hlavy tak, že měl bouli větší než mívám já, když se trefím hlavou do futra…

Nemusel jsem nic říkat, z hovoru přátel jež jsem svým příchodem přerušil šlo snadno poznat, že je Sheli informovala. Také si vyříkávali nějaké to pošťuchování, jež proběhlo před mým příchodem a jež proběhlo mezi Dvoukvítkem, Raelem a Hyláriem případně i jejich mazlíky, ale nejsem si tím jist.

Dohoda byla nakonec jasná - zaútočit o půlnoci na hlavní budovu…

Tuvok a Hylarius byli pro odpočinek a ostatní se tak nějak k nim připojili. Ostatně i já bych si měl odpočinout a pokud chci po půlnoci něco odkouzlit, tak bych měl nameditovat a to mohu jen po spánku. Počkám ale na návrat mého ďáblíka. Bude tady tak za 30 možná 35 minut…

Z čekání na ďáblíka mě vyrušil Dvoukvítek se svým již ošetřeným mazlíkem a šeptal mi, že svého ďáblíka poslal do jedné z budov na hradě a že mu jistý hlas v jednu chvíli položil otázku, zdali chce svého mazlíka zachránit, on samozřejmě chtěl a pak se mu mazel objevil v náruči takhle pomlácený. A pak už se pomalu dostával k tomu, proč mi to říká - ten hlas se mu ozval znovu a prý jestli si i ten elfík přeje zachránit mazlíka tak mám s Dvoukvítkem poodejít stranou "od toho hobita"…

Měl jsem z toho divný pocit, vždyť co by mohlo hrozit ďáblíkovi, který "jen" stopuje lovce a ještě pěkně z dálky? Ale přeci jen mám ďáblíka docela rád a tak jsem s Dvoukvítkem poodešel stranou…

Nic viditelného se nestalo, ale Dvoukvítek byl spokojen. Pokrčil jsem rameny a vyšel na palouček zalitý sluncem. A tam jsem se složil…

Jak v mlhách slyším Křemílka jak řve, aby mi prohledali kapsy, že tam určitě přibyla lahvička léku a skutečně mě něco v plášti tlačilo. Sheli to vyndala a opatrně mi to začala lít do úst. Byl to léčivý mix, ve kterém jsem rozpoznal víno, med a šťovík.

Trochu mě to probralo k životu a zrak se mi taky zaostřil. Tázavě se dívám po Dvoukvítkovi, ale ten už porovnával svojí lahvičku s mojí a kontroloval etiketu. Křemílek něco zacítil svým hobitím čichem a než stačil něco říct, zjevil se mi v náručí ďáblík, se stejnou boulí jako měl ďáblík Dvoukvítka a navíc je umouněný od uhlí. Hledám naše dva hraničáře ale ty chrní a hlídají je dva mě neznámí barbaři, kterým se nelíbí, že bych je měl budit.

Nezbylo mi, než léčit ďáblíka svépomocí nějakým tím obvazem a obkládkem na bouli. Cožpak o to, s viditelnými ranami jsem si poradil, ba i ďáblík přišel k vědomí, ale blouzní jak v horečce…

Rael vidí nějaké modré chobotnice, dokonce i mě na krku a Křemílek ho okřikuje, že vidí magické předměty. Nemáme to ale čas ověřit, protože červený ďábel (?) stojí podle Raela za Dvoukvítkem. Nikdo další ho ale nevidí tedy zřejmě kromě Sheli, která se s mečem v rukách rozbíhá do míst, kde červeňáček stál. Současně s ní se pokouším o odvracení nemrtvých. Tou dobou už jsem si totiž dal dvě a dvě dohromady… Ale teď běží boj, takže se vrátím k myšlenkám za chvíli.

Sheli párkrát máchla mečem a pak s Raelem shodně prohlásila že je mrška pryč. Křemílek konstatoval, že je byl stejné velikosti jako ten, co nám vracel ďáblíky a pak mi věnoval lektvar na doléčení ďáblíka. Opatrně jsem jej do ďáblíka nalil a jeho horečka zmizela.

Vyptávám se ďáblíka co se mu dělo a volně to tlumočím Dvoukvítkovi a všem ostatním co nás poslouchají. Můj mazlík sledoval lovce a pak jej něco praštilo do hlavy. Ten červený démon (ale já bych spíš řekl Upír - tedy pokud se nám tu nepohybuje upír a démon zvlášť) jej pak přinesl ke mě. Ďáblík mi řekl i dvě myšlenky, které mu někdo uložil do hlavy:

• Tvá krev mě zachránila
• Dokud mu dáváte jíst, není nebezpečný

Zkouším se nad tím zamyslet, ale nic rozumného mě v tuto chvíli nenapadá. Chvilkové rozptýlení s Raelem a mým přívěskem, který jsem na chvíli sundal a schoval v dlaních nedokázal přehodit mé myšlenky na jinou kolej. Mimochodem, podle Raela mi modrá chobotnička prorůstá dlaněmi, takže opravdu vidí aktivní magické předměty. To je docela dobrá výhoda, vidět takové věci a lehce závidím Raelovi, že vidí velmi dobře i neviděné. Teď když to s vícedenním skluzem píšu do deníku si uvědomuji, že podobnou schopnost má Sheli, proč nezávidím jí?

 Ale zpět k ději. Mě nic rozumného nenapadlo, tedy kromě dohadu, že ďáblíky nám démon mrzačil schválně aby si z nás mohl odpít sílu… A tak podobně jako ostatní zalehávám zhruba ve dvě hodiny odpoledne do stínu a usínám. Snad budu večer čerstvý…

 Budím se krátce po desáté večerní a okamžitě jdu meditovat k ostatním kouzelníkům a koutkem oka sleduji hraničáře dělající totéž…

 Kolem jedenácté večerní se psi mohli uštěkat a podle zvuků i s kýmsi bojovali, neboť Tuvokův psík Střela přinesl kus látky vypadající jako kapsa a v ní text na přetrženém pergamenu.

Když ona na svět přišla, usoudili lidé, že moudrá jest. Nevěříc však všemu magickému ji chtěli zatratit. Až Mocný pán se zvedl a slova bohu tiše pronesl. ATARA SA TU JA MI. Nikdo nevěděl co to vše znamená. Ona však byla šťastna. Chtěla svoje tělo a tak si vzala tělo vesničana. Lidé ji však zatratili a ona odešla do časů….^[1]

Zajímavý textík, který mi toho tolik neřekl, tedy kromě toho, že jsem z něj cítil náboženskou sílu. Nebyl ale čas rozjímat, Křemílek se mě ptal jestli chci zneviditelnit. Chtěl jsem, mě to ušetří manu.

Vyrazili jsme tedy a po chvíli vidíme mnicha odříkávajícího modlitby nad mrtvým. Zastavilo se mi málem srdce, ten mrtvý je trpaslík oblečený ve zboji s Plexiskými výsostnými znaky! A mělo být ještě hůř, protože mnich k nám neměl důvěru a pak stříkl svěcenou vodou proti Dvoukvítkovi a pak i mým směrem! Další co mě vidí?!? Proč stříkl jen proti nám, a proč mě kapky dopadnuvší na ruku ošklivě popálili, až jsem bolestí vykřikl a tím se zviditelnil? A proč se to samé dělo i Dvoukvítkovi?

Družinka se začala s mnichem vybavovat a já mezitím se smíchem říkám Dvoukvítkovi, že by mě zajímalo, proč nás dva to zabolelo a házím očkem po svém ďáblíkovi. Rael se toho chytil a nahlas řekl, že máme blízko do pekla, když máme ďáblíky. Ano, to by mohlo být, ostatně na tuhle myšlenku jsem chtěl všechny přivést, ale co když… co když je problém v mé odpolední nevolnosti, nebo nedejbože v té lahvičce co mě s ní léčili? Chuť šťovíku mohla leccos zakrýt…

Od mnicha jsme mezitím zjistili to, co zjistil odborným pohledem na mrtvolu i Tuvok - trpaslík byl rozsápán dravou zvěří (nebo démonem, říkáme si pro sebe). Nevnímám hovor ostatních s mnichem, ale došlo k nějaké strkanici a mnich samotný se ukázal jako náboženský fanatik. Po skončení strkanice je mnichova kropenka se svěcenkou vylita na zemi a já zlehka do ní strkám prstíčkem. Auvá, už zase! Aby to ďas spral, bolí to pěkně hnusně!!!

O pár chvil později už zase jdeme a já se zavčasu i s ďáblíkem zneviditelňuji. Stráže na hradbách říkají že nás dovnitř nepustí, neboť prý vypukla epidemie průjmu. Skutečně je na hradbách o polovinu méně lidí. Napadají mě dvě věci - jednak že to mohl způsobit Hylarius, druhak že to může být nějaká lest či lež … Nakonec nás do hradu pustili a pak komoří přišel mezi nás a pravil: Došlo ke změně plánu, pán vám vyplatí odměnu a něco za ztrátu času, ale teď poslal lidi na výměnu lodníků…

7. prosince 2005, pár minut před půlnocí
(předehrávka 14.10.2005)

Urychleně píšu dopis pro kapitána evelinské lodi o plánované "výměně" lodníků ať si dá pozor a posílám s ním ďáblíka. Kéž to stihne a kapitán Mořské pěny udělá nějaké opatření, aby mu korzáři snadno nelezli po můstku na loď.

8.prosince 2005, brzo ráno
(hráno 17.10.2005)

Pomalu svítá a já si promítám v hlavě co se to vlastně všechno sběhlo za poslední čtyři hodiny.

Bylo toho dost. Před půlnocí jsem v ubikaci sepisoval hlášení pro velvyslance, přátelé nahlas "opilecky" vyřvávali a do toho si potichu šeptali co kdo bude dělat…

… O hodinu později sleduji z výšky za pomoci svého létajícího kouzla hoření pravého křídla hradu a uvědomuji si explozi v půli cesty mezi hradem a přístavem, která se udála o mnoho dříve. Bohužel ale nevěští nic dobrého zář ohně nad přístavištěm. Tam může hořet jen loď - těžko něco jiného, protože dřevěné molo by nevydávalo podle mě takovou zář nebo ne tak dlouho.

Použil jsem kouzlo Ufi a letěl nad stromy podél cesty a mohl sledovat podle mrtvol na cestě cestu mých přátel. Je vidět že čas od času byla Gravisova družina oslabena o jednoho muže. U další kus dál to už vypadalo drsněji - uprostřed cesty kráter po voze který explodoval, roztrhaní koně a dva mrtví. Pokračuji o další kus dál a vidím Křemílka, kterak se sklání nad další mrtvolou. Nevím, jestli jsou ostatní s ním a jsou ukrytí někde v lesíku, teď musím vidět loď a tak letím dál. Dělám dobře, protože Křemílek mě vycítil a už by mým směrem zase střílel. Ne, neviditelnost si zničit nenechám, teď ne…

Letím dál a vtom jako bych prolétl obranným kouzlem, dost mě to zabolelo. Nebylo nic vidět, žádný šíp. Asi jsem vyjekl a tím pádem ze mě neviditelnost spadla. Obracím svůj let a střemhlav letím k zemi. A mám proč, protože proti mě je vystřeleno deset šipek. Připadám si jak agent 007, protože neuvěřitelným způsobem míjím šipky, do toho znovu sesílám neviditelnost a ještě se stíhám nerozplácnout o matičku zemi.

Nevím kdo to na mě střílel, jestli Plexisané nebo korzáři, přišli mi ti lidi divní - černé železné obojky na krku, začerněné tváře, tmavé oblečení…

A pak už jsem byl u lodi a mohl vidět tu spoušť. Na lodi ohořelá paluba, vlajka Evelinu na zemi, všude po ráhnoví střelci a bohužel lidé z evelinu plavou mrtví na vodě. Ve vzduchu byl cítit ozón a spotřebované magy. Napočítal jsem výboj za 171 magů!!!!!!!

To jsem rád pane že jste tady ozval se mi ďáblík a začal mi popisovat co se dělo. Dělám si chvatné poznámky pro svojí zprávu. Ty magy prý použil Křemílek a pán na koštěti v barvách barona Gravise k vzájemnému souboji. Boji na lodi prý nešlo zabránit… Upozornil mě též na podminované molo…

Poslouchám žvásty korzárů a všichni se radují, že život suchozemských krys skončil a popíjejí. Zkusil jsem proniknout do podpalubí, ale sud s Rajzou zde nebyl. Jako by si ji přeložili do jiných soudků…

Nemám žádný nápad a tak se vracím ke Křemílkovi. Přistávám u něj a bafám na něj. Lekl se příšerně, je na něm vidět, že obrovský výdej magů a další bojůvky na něm zanechaly stopy. Jednoznačně je ve stresu… Křemílek mi tvrdí, že Raiza je rozdělena mezi třemi lidmi na lodi, respektive už jen mezi dvěma. Je mi to jasné, ten třetí už je na cestě do pekla…

Přicházím k družině a odpočíváme. Na všech vidím nějaké pozůstatky boje, nebo přebytek adrenalinu. Při jakémkoliv náznaku se dotyční hned chtějí bránit či se bít… A to je jim dopřáno v míře vrchovaté. Nejprve někdo mezi nás hodil kouzlo Flash, takže ti co jsou vzhůru byli úžasně oslněni. Řvu "atáááák", zvlášť když mi mazel signalizuje že se kolem nás uzavírá kruh. To probralo spáče, takže vstali a ďáblík okamžitě signalizoval že obklíčení pominulo. V tu chvíli na nás spadla "šiška", ze které vytryskl oheň, který zapálil šatstvo nás všech. Všichni kromě mě válejí sudy, já jediný volím metodu strhat ze sebe šaty.

Oheň dost bolel a spaloval, jenže najednou z mého oděvu zmizel! Jako by někdo otočil vypínačem. Jen vteřinu sleduji přátele, kteří se válejí po zemi a přitom nehoří. Grr, to byla jen zatr*** iluze! Okamžitě dávám Zlom kouzlo, možná silnější než bych musel, ale tady jde o čas a o přátele. Kouzlo se povedlo…

V tu chvíli ďáblík ohlásil Rimzo na pařezu a Křemílek něco létajícího ve vzduchu. Dávám okamžitě pokyn mazlovi, aby zaútočil, což on udělal, ale Rimzo se rozběhla obrovskou rychlostí od nás pryč.

A další oslepující záblesk, který postihl nejvíc mě. Nevidím nic, a do toho Sheli řve "Bacha" a zřejmě ona mě odstrčila pryč, až jsem upadl. Pak jsem pocítil stisk její ruky na mé ruce a zaslechl prosebný hlas Sheli, který mi říkal "pojď pryč"…

Sheli mě odvlekla na cestu, kde se mi už trošičku zrak vrátil, ostatní tam byli už taky, neboť usoudili, že lesík už není bezpečný. Sheli mi vypráví, že kolem mě chodilo pět červených duchů a něco ze mě upíjeli. Hm, ale co? Magy v pořádku, neomdlévám ani nemám pocit rychlejšího stárnutí…

Pomalu svítá, já si promítám v hlavě co se to vlastně všechno sběhlo a jdu jako stroj k lodi za ostatními…

8.prosince 2005, hodinu po svítání
(předehrávka 21.10.2005)^[2]

Pohovořil jsem si potajmu se Shelinou^[3], která mě oslovila jako první s tím, že nevěří, že úmyslně špehuji družinku, ale že jí to kdosi řekl. A prý že teda chce vědět pro koho pracuji a jaký mám úkol. Musel jsem ji ujistit, že nepracuji pro piráty, alébrž pro markraběte spjatého s Plexisem. Byl to vůbec zajímavý rozhovor, z něhož nejzajímavější byl popis onoho ne zcela pravdivě informujícího muže - člověk vysoký asi 170 cm. Hnědé vlasy i oči. Zelený plášť, bílá tunika, ozbrojen bastardem. U té zbraně může být problém, protože Sheli viděla jen tuto zbraň, kdoví kolik dýk a samostřílů má ukrytých po plášti…

Sheli mi při rozhovoru řekla že jsem čestný, což mě zahřálo na duši a nabídla se mi, že mi bude pomáhat s úkoly. Pousmál jsem se nad tím, protože těžko bych se mohl dělit o supertajné úkoly, což jsem Sheli poté v šetrnější formě sdělil hned poté co jsem jí poděkoval za nabídku…

Pak jsme ještě pohovořili o tom,že Sheli slyšela někoho říkat starou řečí nějaké shluky slov . Jední z nich byl I Mortis Rega, ale na tu druhou už si nemůže vzpomenout. Zalovil jsem v paměti a navrhl jí jestli to nebyla tahle - VITA MUTATUR, NON TOLLITUR. Prý to tak znělo a co že to jako znamená. Odpověděl jsem neumělým překladem z kobky Zelixe - ŽIVOT NENÍ ODEBRÁN, ALE POZMĚNĚN. Musím říct, že to Sheli moc nepotěšilo. Moc jsem se nevyptával na podrobnosti, ale možná jsem měl^[4].

Později jsem družince vysvětlil, že musím předat zprávu na Plexis o řádění pirátů. Zneviditelnil jsem se a odešel na pobřeží vyhlížet rytíře s varanem, nebo abych byl přesný - sepsat co nejrychleji a čitelně zprávu pro Velvétské velvyslanectví a druhou zprávu pro civilní správu Plexisu. Dopsat jsem to nestihl, rytíř přiletěl už při psaní prvého dopisu.

Řekl mi, že moje předchozí zprávy došly vyslyšení, protože na ostrov plují tři vojenské lodě z Plexisu a vysvětloval mi i jaké z nich, ale to mi šlo jedním uchem tam a druhým ven, protože vojenskou respektive loďařskou hantýrku neznám. Na oplátku mu říkám o problému s Evelinskou lodí a shodujeme se, že bude třeba dát vědět lodím. Nebude to problém, tedy až na to, že varan nezvládne na lodích přistát, aniž by se nezamotal do lan a pak je tu problém vzletu…

Začal jsem tedy psát stručnou zprávu pro lodě o Evelinské lodi, (a kreslím náčrtek pobřeží), o její nové posádce se střelnými zbraněmi a o podminovaném molu. Též i o lidech se začerněnými tvářemi u kterých nevím na čí straně jsou. Pak jsem dopsal i ty dvě úřední zprávy, rytíř mezitím první zprávu vložil do láhve a zašpuntoval. Také se postaral o varana…

Jakmile jsem dopsal, tak si rytíř zprávy převzal a přislíbil jejich doručení. Sdělil jsem mu, že se o dopravu zpět nějak pokusím spolu s ostatními postarat sám a pak již jen sledoval, kterak se vznáší kamsi na jih.

Zaslechl jsem ryk boje a rozeběhl se za ním, aniž bych se ohlédl po evelinské lodi, která v mezidobí co jsem se bavil s rytířem začala odplouvat, takže nevím směr kam plula…

Běžím z kopce jako šílený abych v místech kde jsem zanechal družinku spatřil Sheli, která se nemohla vydržet dívat na řežbu mezi přáteli.

Napočítal jsem prakticky mrtvého Tuvoka, nějaké tělo bez hlavy a oba Hylariovi barbaři taky nejevili moc známek života. Jeden byl definitivně mrtev, druhý v tuhle chvíli sic v bezvědomí, ale ještě žil, aby byl později nalezen s probodeným krkem…

Kolem Tuvoka je zmatek, protože se mu kdekdo snaží pomoci, ale nikdo neumí vzkřísit mrtvé tělo. Sleduji zápas o život, do kterého se nezapojuji - nevím jak. Věděl to ale Dvoukvítek, který náhle odběhl, aby vzápětí přinesl mluvící dřevěnou hlavu, kterou začal přikládat k bezhlavému tělu. Až teď mi došlo co jsem vlastně viděl, bylo to totiž dřevěné tělo!

Druidovi ze dřeva, který neustále pronášel veršované hlášky a nadávky, neboť jej Hylarius před pár minutami sťal (!), jsem se pokusil pomoci nejprve já a to tím,  že jsem vyvolal ozrimka s tesařským nářadím. Byl to dobrý nápad, ale Hylárius měl lepší. Uvědomil si totiž, že druid, narozdíl od něj, oživování umí a tak rychle někde "vyškrábl" smolu, tou natřel spodek hlavy a vrch krku a obě části spojil. Rael to vyšperkoval - zalil totiž našeho dřevěného druida vodou.

Druida naše tři činnosti opravdu postavili na nohy a ten pak běžel pomoci Tuvokovi, který byl už čtyři minuty za hranicemi života. Dobrých deset minut nad Tuvokem zaříkal, aby pak zemdlen padl pod nejbližší strom, kde vlivem Raelovi zálivky rozkvetl a také si zabásnil^[5]:

VZKAZ STROMŮ

Plody nám dávají
Avšak sekery na ně čekají.
Drvoštěp vděk nezná,
Ačkoliv by měl poznat co nepoznal.
Jeden za druhým padají.
Pod ostřím seker své životy vzdávají.

Hanba vrahům stromů; nevděčníkům velikým.
SEK! SEK! SEK!
Bez přestávky, bez oddechu:
Ničí, zabíjejí vypalují.
Mor na ně! Vždyť si o to koledují!

Jsou však takový, kterým by strom život svěřil.
Je jich málo, ale přece:
Ti co stromy milují,
Až zemřou, do nebes poplují.
To co jsou proti zeleni,
peklo a muka je čekají,
až natáhnou bačkor, až zezelenají!

Mezitím se mi před očima zjevil elf Filingo (znám jej z dřívějška) a podává mi dopis, který jsem tak trochu očekával

Stručné a jasné vyjádření. Filingovi říkám, že uposlechnu, ale až tak kolem jedenácté, dřív tu totiž Plexiské lodě určitě nebudou. Mezím by se toho dalo docela dost stihnout, jenže Tuvok se ještě necítí.

Filingol, já, Sheli a Křemílek čas od času od družinky poodejdeme, uděláme něco tajného a vracíme se. V mém případě moc tajných věcí nedělám, neboť s ďáblíkem pouze hlídáme okolí a asi tak po třičtvrtě hodině vidíme Rimzu, kterak jde od přístavu k nám. Než k nám ale došla, pošeptal mi Dvoukvítek že slyší nějaký ženský hlas. Buď je to vzkaz na dálku od Rimzy, nebo od červeného démona (resp. démonky), který dle Raela stojí za Dvoukvítkem, ale vůbec nic nedělá, jen se dívá.

Tak podívej se už do zrcadla času
svým životem sis určil svou trasu
každý radost a štěstí strádá
já jsem ten, kdo ti je dává^[6]

Rimzo přišla mezi nás (bez klobouku) a chová se jako náš přítel. Zjevně mi něco kolem Rimzy uteklo, protože se vybavuje s Tuvokem a říká mu, aby dal vzkaz jejímu otci na Plexisu. Ďáblík, který stále hlídkuje mi hlásí, že je Hylarius v zátoce a že vytahuje mrtvoly Evelinských na břeh. Docela mám strach, že chce zahlazovat důkazy a tak klušu za ním. Rimzu musí zvládnout ostatní, pokud bude nepřátelská, ale to už zlehka tuším, že pokud nedojde k nepřátelství od nás, nedojde k nepřátelství od Rimzy.

Když jsem s vyplazeným jazykem doběhl na pobřeží, měl Hylarius mrtvoly vytahané všechny a poskládané na dvou zvláštních hromadách (až později z výšky jsem poznal, že jsou mrtvoly seskládané do dvou písmen a to "HA"). Pohrozil jsem mu, že sem jede válečná flotila z Plexisu a že by mu mohli přičíst k jeho účtu i ničení důkazů. Hylarius si myslel, že si dělám srandu a že ty lodě chce vidět.

Vyšli jsme proto na kopec a sledovali tři tečky vzadu na obzoru a pak čtvrtou, která ale zjevně letěla. Byl to Křemílek, jak jsme poznali později podle stínu, který nám na chvilku zakryl slunce a také podle zpožděného svistu vzduchu za Křemílkem…

Vrátili jsme se k ostatním a říkám jim, že sem plují Plexisané a že budeme muset bojovat na jejich straně a pochopitelně se řídit rozkazy.

RImzo, Sheli a Filingol byli pryč a Rimzo měla mezitím co jsem nebyl přítomen několik důležitých hlášek:

• Loď prý odjela a ona ji za pár minut dohoní a odjede odsud (rozpor s tím co říkala o pár minut dříve, že by mi sdělovatel Rimziných myšlenek lhal?)
• To co jste chtěli na lodi není

Chvilinku se ostatními dohaduji, zdali Rimza řekla směr, kam plula Evelinská loď Mořská pěna, ale nikdo si tím není jist. Nezbylo mi tedy, než se pokusit Rimzu doběhnout. Překvapivě se ke mě přidal Rael.

Běželi jsme spolu asi deset minut, když jsme se na sebe podívali a bez dalších řečí se shodli na tom, že použijeme kouzlo Leť. Raelovi se povedlo přímo vyjímečně a tak by mohl doletět až k hradu narozdíl ode mě, který bude muset kouzlo pár magy přiživit. Než mi ale kouzlo stihlo vyprchat, spatřili jsme na zemi ležet Filingola a Sheli. Okamžitě spouštím vzdušnou brzdu a přistávám. Vidím to, co jsem předpokládal.

Oba leží a v ruce si drží lahvičku. Odšpuntovávám lahvičku Sheli, přičichám a pak ji opatrně nalívám Sheli do úst. Ano, byla to ta lahvička co byla včera nalita do mě - vínovomedová chuť s příchutí šťovíku. Ještě ráno bych o téhle lahvičce pochyboval, ale něco se ve mě zlomilo. Možná k tomu pomohla Rimza a její chování, ale i chování červeného démona nebo démonky bylo… jiné . Těžko to dokážu popsat co se v mé hlavě dělo, ale po všech starostech mi přišlo, že je to prostě léčivý lektvar. Jakoby červená démonka se nemohla udržet a zranila nás, ale pak ji její druhé já řeklo, že to není fér a tak mám nechávala lektvary…

Když jsem pomalu lil lektvar do Filingola, tak se probrala Sheli a Rael se už k nám taky připojil. Po krátkém hovoru co tu děláme a proč se Filingol vydal zpět, a Sheli chtěla mluvit s Rimzou. Chytáme ji tedy s Raelem pod rameny a opět pomocí kouzla letíme k hradu.

Sheli nám vypráví,  že podle Fingola je Rajza narafičena na hradě. Mluvila o tom s Rimzou a ta jí řekla, že je "zapečetěna" v místnosti za magickou bariérou a že je tam plyn. Ona tam prý žít může ale člověku je tam ještě jedna věc nebezpečná… Než však stihla Sheli dovyprávět podrobnosti, stojíme na hradbách a voláme Rimzu, které se chceme optat na směr odjíždějící lodi korzárů, leč Rimza nepřišla…

Raelovi se nechce jít blíž k jediné stojící budově, právě k té s magickou bariérou. Ujišťuji ho, že ani já nechci a prohlížím si spáleniště. Ještě o pár hodin dříve, když jsem z hradu odcházel já, bylo použitelných víc budov, někdo si tu musel hrát…

V tom se ozvala rána z děla, minimálně jedna loď z Plexisu je již blízko ostrova, takže po domluvě se Sheli na ni kouzlím leť. Tím pádem můžeme být všichni rychle a včas v přístavišti.

Ještě za letu sledujeme, že k nám připlula jen jedna loď, ty druhé dvě - rychlejší - se vydali za korzárskou lodí. Plexiské vojsko to mělo vychytané, neboť zde nebylo jen loděmi, ale i s několika varany, kteří pročesávali okolí ostrova a jeden z nich měl zjevně štěstí a korzáry viděl…

Po pár minutách jsme u pobřeží. Loď, možná kvůli ponoru, možná kvůli mé zprávě o podminovaném molu, přistává opodál a pro nás posílá jen člun. Lodníci na nás spěchají, že prý se hned jede dál.

Mám trochu problémy s jízdou na člunu, neboť se mi za jízdy otevírají všechny zavírací nože v kapse. Zdálky totiž vidím a pak i slyším, jak Hylárius došel pomocí magického udělátka po vodě k lodi a chlubí se tím, že všechny piráty dobil a vytahal na souš a naskládal na hromady.

Hylárius to vyprávěl kapitánovi který chce mluvit se mnou v kajutě, takže tu Hyláriovu řeč vyvrátím, než se tak ale stane, musíme si vyslechnout školení o tom, že tohle je vojenská loď a že nemáme lézt do podpalubí. Na ta slova se začervenal Dvoukvítek, vytáhl přívěšek s různobarevnými a různě dlouhými tyčinkami^[7] a prohlásil, že se jde přihlásit do služby. To mě překvapilo, protože jsem vlastnění tohoto náhrdelníku předpokládal pouze u Tuvoka, který se jím prokázal jako druhý.

Na lodi jsme zůstali tři, kteří nesměli do podpalubí. Hylárius, já a Sheli, na kterou školící důstojník koukal pěkně ošklivě. A já udělal to, co jsem doteď nikdy neudělal. Použil jsem svého statutu osoby a oznámil poručíkovi, že je Sheli můj host a že si nepřeji, aby jí bylo jakkoliv ubližováno…

Pak proběhl můj hovor s kapitánem…

Později v noci jsem měl zvláštní vizi. Kdosi mi říkal tato slova^[8].

Vzešli jsme z hvězdného prachu,
z oblaku horkého plynu.
Neznaje života, smrti, strachu,
nenesouc ZATÍM za nic vinu.

Vzešli jsme z hvězdného prachu,
jenž je naším osudem,
který tu po nás zbude,
až tady nebudem.

Až zůstane tu jen pohled do hlubiny
a se Zemí bude navždy konec,
až zabijem víru, své lásky, viny,
zrodí se nový života vzorec.

V němž částečky budou z nás.
Z tebe i ze mě.
A my hrdě řekneme zas.
VÍTEJ ZEMĚ!!!

Zvláštní, zvlášť když tuto báseň slyšeli všichni mí přátelé. Co to jen může znamenat. Měl jsem nad čím přemýšlet až do 14.prosince odpoledne, kdy bychom měli dorazit na Plexis…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )

[1] Na zbytek textu jsme narazili později, ale vy si text můžete přečíst hezky v celku na adrese http://pajuvdrd.wz.cz/drd/bohove/awante.htm. Znalci příběhů mých postav vědí, že tohle byl nejhlavnější náboženský text hobita Ricca, z náboženství První inkarnace http://pajuvdrd.wz.cz/drd/bohove/pi.htm

[2] Asi se ptáte, proč se ve stále častější míře objevují předehrávky, nebo odpojování Haeppa od družinky. Problém je v mých pracovních hodinách, kdy přicházím na hru 75 minut po začátku…

[3] celým jménem Shelina Marlson a její "psík" se jmenuje Nhaugonar(a) * pozn. hráče

[4] až pár hodin po této předehrávce mě napadla souvislost mezi Plexiským trpasličím podzemím a zdejším výskytem.

[5] Báseň Vzkaz stromů, převzal PJ z adresy www.fantasy-scifi.net/citarna/clanky.php?cl=1901, autorem je "Angelo"

[6] Pro změnu si PJ vypůjčil text z adresy poezie.cz/dilo.php?num=132540, zde jej uvádím celý. (Ostatní hráči zřejmě dostávali jiné části textu než já)

Dvojí tvář

Rozhlédni se, všude jsou tví přátelé
jdi blíž a pohleď do očí trýznitele
navenek nevinná legrace, gesta
já jsem ten, kdo tě trestá

Blíží se půlnoc, utíkej, slabochu
ani v kostele nenajdeš útěchu
nic si nenamlouvej, neunikneš trestu
já jsem ten, kdo si vždy najde cestu

Jsem ďábel
vstup do mého světa
do světa přetvářek

Sílím každým tvým pokusem zapomenout
jen přede mnou jsi mohl stanout
minulosti již nemůžeš zabránit
já jsem ten, kdo tě může zachránit

Tak podívej se už do zrcadla času
svým životem sis určil svou trasu
každý radost a štěstí strádá
já jsem ten, kdo ti je dává

Jsem anděl
vstup do mého světa
do světa přetvářek

[7] Náhrdelník s barvenými tyčinkami různé délky = občanský průkaz Plexisu. O tom jsem již psal v příbězích hobita Pelina…

[8] Text vize převzal PJ z adresy www.fantasy-scifi.net/citarna/clanky.php?cl=1880, autorem je "Clarice"