Po chvilce přišel Akolyta a prý: "Otec Duen Vás očekává"…

Nastoupili jsme tedy do pramice a akolyta ji obratně navedl do sotva znatelného proudu. Zaznamenal jsem, že nikomu moc do řeči není. Asi kvůli těm podivným věcem, které míjejí pramici a o které občas zavadí veslo. Mezi běžným odpadem a nafouklými bělavými břichy leklých ryb (že by je takhle ničil odpad z města?) je vidět i nezvykle hodně zvířecích chcíplotin a a… ježkovy zraky to určitě byla lidská paže.

A když jsem pak viděl torzo oblečené do kazajky, přešla mě řeč taky…

čas: P AWHWX

Jak se Vám spalo? porušil jsem ticho otázkou na své přátele již v postranní chodbě chrámu, kam nás mezitím akolyta zavedl. Já spal jako batole. Až mi to teď připadá podezřelé, že byl takový klid v tomto podivném čase. dodal jsem a sledoval počínání svých přátel. Draken a Brad mi potvrdili, že i oni spali hladce. Rolanda se nevyjádřila, ale i ona musela spát dobře, což jsem usoudil z jejích reakcí. Bugudbar měl jakousi vizi… Popsal nám ji takhle:

Zkoušel jsem meditovat podobně jako to děláte vy, a tak jsem zavřel oči, a najednou jsem se díval zase na celu ale nebyl jsem v ní sám. Byl tam nějakej chlap, kterej kouřil dýmku na posteli. Pak se zved šáhnul skrz mě pro nějakej vak, a přišel ke dveřim a zevnitř je otevřel. Na chodbě stál zády k němu akoltyta a modlil se. Přišel k němu a uškrtil ho. Vypadalo to že ani neví že tam jsem, jako bych byl duch. Pak se k němu ten chlap sklonil a pil mu krev z krku. Vstal a když se otočil měl krvavé oči stejně jako ten vlk v tý buši, co jsme ho s Drakenem viděli. No a pak se na mě usmál, i když jsem tam vlastně nebyl a prošel kolem mě a já se probral.

V tuhle chvíli mě nenapadlo nic jiného, než blábolit o povídačkách o starých domech, že nasávají do sebe příběhy, co se v nich staly. Snad to je i pravda….

Pak začal vyprávět Kail svoji vizi - o vyjímání srdce z těla bytosti, která byla (kýmsi) ovládnuta… Jeho vize ale byla prý přerušena a tak těžko říct k té vizi cokoliv víc… Zeptal jsem se, kdo by to srdce měl vyjímat, prý Kail osobně…

Když se pak Bugo optal nás všech "Jak vidíte naší situaci?", rozhodl jsem se že řeknu tohle:Naše situace je mnohem lepší než včera! Bohové se vracejí, což to necítíte? Což se Vám nepovedlo nameditovat či získat Sílu? Cožpak nevyšla Solla? Vyšla! Dožili jsme se rána? Dožili! Věřte si aspoň trochu!!! Proč hned myslet na nejhorší

Řekl jsem to a sledoval reakci přátel. Chtěl jsem je povzbudit a nalít trochu optimismu do žil. Když už nic, tak mi všichni odpověděli… Aspoň jsem ukončil tu "letargii" z rána…

Pak přišel otec Duen a zavedl nás ke vstupu do katakomb. Doozbrojili jsme se svými zbraněmi a obdrželi i něco navíc - dvě lucerny a jakousi zapečetěnou lahvičku…

Lahvička je keramická neprůhledná zašpuntovaná a zalitá voskem. Napsáno na ni nic není. Ve vosku je pouze nezřetelný otisk Daurosova symbolu, jako z nějakého pečetidla.

Pečeť jsem porušil a kapičku z lahvičky ochutnal. Kalná skoro až bahnitá voda… Usoudil jsem, že to asi bude svěcená voda. Kail ochutnal též, ale měl opačný názor než já.

A pak nastal čas vstoupit do katakomb…

Předchozí: Ranní probuzení v cele
Následující: Znám kód Balharských run!