Ráno jsem se probral v cele…

Cela je holá. V rohu je dřevený slamník a v druhém stolička a malý stolek. Úzkým okenkém je vidět do dvora. Nade dveřmi je dřevěný jednoduchý symbol Daurose a pod ním tabulka s pravidly klášterní řehole, které ve zjednodušené formě přednesl Malchos včera na dvoře.

Vyskočil jsem pln optimismu ze slamníku a radoval se, že Solla po včerejším podivném dnu vyšla a že jsem se probudil a to dokonce tam, kde jsem usnul. To se mi určitě podaří i meditace! Ale nejprve bych se nasnídal…

Než přinesl akolita mojí snídani, měl jsem čas probrat si svoje léčebné rituály….

Když jsem se najedl vyvedl mě akolita ke studni. Přátelé tam už byli. Pochopil jsem, že budu mít právě tak čas na svojí meditaci. Zcela jistě se povede, včera večer jsem se o tom napřemýšlel dost…

Přemýšlel jsem mimo jiné nad tím, proč byla ta jedna meditace jiná, že jsem v ní chodil jako strom a proč právě tato byla ta nejhezčí, mě nejpříjemnější, (a proč jsem se při ní zpočátku choval jako buran)…. Také jsem hledal odpověď na otázku, proč se symbolika při meditacích postupně zhoršovala (z mého pohledu). Dospěl jsem k tomu, že je to hodně o víře… o víře v sama sebe a své schopnosti… O tom, jak se člověk chová k ostatním, ale i k sobě…

Jediné co z nočního přemýšlení vyplynulo (a co jsem v tomto deníčku nezmínil), že jsem se k vodopádu dostal poprvé kvůli své touze, která je ukryta kdesi hluboko v mém srdci… a která vyplula "na světlo" proto, že jsem byl tenkrát raněn od toho elfa…

Vím, že to místo někde ve srdci mám a chci se pokusit ho při dnešní meditaci najít…

Meditace u klášterní studny

Rozhodl jsem se, že do této meditace se pokusím "vyždímat" ze své víry co nejvíce, protože VĚŘÍM, že už se Gainan narodila a věřím že mi v této meditací dá drobný signál o tom, že má víra je správná….

Ale abych jen nementoroval… Pro dobrý pocit jsem si z trávy odklidil drobné kamínky a nečistoty. Nerad bych, aby mě tlačili do mého druidího zadečku , usadil jsem se a zahájil meditaci

Začal jsem tím, že se pokouším se odprostit od hluku okolí, zahodit své problémy a soustředit se jen na tři věci: Na Gainan, na svojí víru a na meditaci… Nic není důležitějšího…. Pomáhám si vzpomínkami na Gainan, pochopitelně těmi krásnými…

Seděl jsem čelem na východní stranu, na tu stranu, kde byla Solla. Zakrývala mi ji sice zeď… V této fázi meditace jsem tentokrát zůstal o něco déle než kdykoliv předtím, protože si chci POŘÁDNĚ uvědomit svoji víru v Gainan a nic neuspěchat…

Soustředil jsem se až do chvíle, kdy přišel závan větru do zad, stejně jako včera večer. Písek se začal prodírat mezi řídkými stébly trávy kolem mých nohou a mění je v zažloutlé zkrouceniny. Několik rychlých puklin se přiblížilo až ke studni přede mnu. Nechtěl jsem vidět puknutí studny (stačil mi včerejšek s puknutím misky), ale nestihl jsem přejít do krajiny. Vepřovice ohrazující studni se zhroutily a odhalili diru do zeme, přes jejíž okraje se valí dolů písek a pukliny dál ohlodávají nenasytně její okraje.

Své přátele nevidím, asi se mi do meditace nepromítají. Nevím jak by reagovali na zničení studny, byť jen v mém symbolickém světě…

Otočil jsem se za sebe a uviděl na obzoru mrtve stromy. To už jsem definitivně pochopil nejen to, že toto je má vlastní krajina, ale že pomoci této krajině budu muset sám a že do doby, než naleznu mentora, to bude bohužel poměrně pomalé. A já přitom toužím po krajině se stromy, vodopádem a jezírkem…

Teď si ale musím vystačit s tím co mám. Jal jsem se tedy prozkoumávat blízké okolí… Zcela jistě se tu něco změnilo. Vždyť v noci mi toho dost došlo!…

… Když už mi zbývala na průzkum jen studánka, byl jsem už trudnomyslný, protože se nezměnilo vůbec nic…

U studánky byl trochu vyvalený kámen, na kterém byly řasy a krobounké kvítky. Ožil jsem a dotkl se kamene. Ten ale byl v tak vrátké pozici, že po mém lehounkém dotyku spadl do potůčku vytékajícího ze studánky. Voda ve studánce mírně stoupla…

V tu chvíli se ve mě cosi vzbudilo a já se jal zaplácávat hlínou blízké okolí kamene a voda, která se z obtížemi prodírala kolem kamene tak musela zůstat ve studánce… Zkouším též udělat ohrádku kolem studánky, ale protože mám k dispozici jen hlínu, voda tuto hrázičku vždy prorazí. Zdá se, že ten kámen byl maximum, kterého mohu dnes dosáhnout…

Hladina je ovšem díky kamenu výš a odtéká méně. Zvláštní, řekl jsem si a zapřemýšlel si nad tím, jestli má voda odtékat, nebo naopak, jestli má zůstávat ve studánce. Můj "selský" rozum říká, že by odtékat asi neměla. Nemohl jsem si nevšimnout, že kolem okraje studánky oproti včerejšku zase přibylo pár rostlinek… Nojo, zase jsme byl zbrklý a tak nevím jestli ty rostlinky přibyli teď nebo už předtím. Když si ale zase promítnu, jak to vypadalo při minulé meditaci v okamžiku, kdy se objevila voda, tak jsem přesvědčen, že se objevili právě teď.

Udělal jsem si malé duševní cvičení a pokusil se všechny rostlinky pojmenovat. Ano! Znám je všechny!!!

Pln dobré nálady jsem se lehce ošplouchl a pak provedl vlastní načerpání Síly. Voda ze studánky neubyla…

Meditaci jsem ukončil… Jak se dalo čekat, studna v klášteře je v pořádku a přátelé též…. Jsem šťasten…

Předchozí: Co jsem ze svých meditací usoudil…
Následující: U otce Duena