(odehráno 29.4.2002) Sedím sám v klášterní cele. Za tu chvilku se nic nezměnilo. Všude je klid, žádné boje… jen ten chorál je slyšet…

Bylo o den více než při minulém setkání/nesetkání, všichni odpočívali a jen já zaslechl nějaké zvířecí zavrčení. Nevšiml si toho nikdo jiní, ani naši tažní koně, což mě doslova probralo… Jal jsem se to jít zkoumat…

Prošel jsem jedno křovíčko a spatřil mezi kameny noru nebo spíš doupě, ze kterého se ozývá velmi varovné vrčení. Před doupětem postává jakási podivná šelma kterou jsem jeste v živote neviděl. Pripada mi jako podivně zparchantělý pes. V kouhoutku má naježené nažloutlé chlupy, zrzavé chlupaté uši a na bocích ma tmavé tečkovité fleky. Zalehnul jsem, doufaje, že nehybný vzduch nepřinese můj pak k tomu psovi [pozn.hráče-postava to neví- jedná se o hyenu]

Pes cení zuby. Vytváří to podivnou grimasu jako by se ta šelma chechtala. Zvláštní - nevidím žádné stopy…

Nejprve jsem si myslel, že je to doupě tohodle žlutého psa, ale byl jsem brzy vyveden z omylu. Pes se pomaloučku polehoučku kradl ze strany k díře, když tu z ní vyrazil velký pes s krátkou černou srstí. Velice rychle, až překvapivě rychle se vrhl na hyenu a jako smyslu zbavený ji začal svými ohromnými tesáky a ostrými drapy trhat na kusy. Hyena se snažila uniknout ale nešlo to. Během okamžiku je z hyeny, která sotva stačila jednou zanaříkat, krvavý hadr ve skvrnité kůži. Černá fena již uklidněna si lehla do suché trávy a krátce zakňučela. Z díry se vybatolilo několik malinkých černých kuliček, které se vzápětí začali přetahovat o mršinu. Vesele přitom poštěkávají. Ucítil jsem závan. Ohledl jsem se tím směrem a spatřil už jen zelený plášť halící osobu s dlouhými medovymi vlasy, kterak mizi v buši…

\"Ještě že jsem nezasáhl do přirozeného běhu přírody\" pomyslel jsem si tehdy a šel se podívat na místo, kde byla ta osůbka. Nezanechala žádné stopy, což mi bylo divné, ale divnější bylo, že si mě psi vůbec nevšímají, přestože jsem od nich jen pár sahů.

Vsadil jsem se sám se sebou, že to byla Gaila. Snad jen suchá tráva jakoby na několika místech zezelenala, jakoby přesně v těch místech, kde měla být stopa…

Ohlédl jsem se a po hyeně a psech není ani vidu ani slechu. Jen ta díra. Trochu jsem se lekl a šel k té díře. Na chvilku mi větve zastínili výhled na díru a když jsem je rozhrnul, byla díra a mítina pryč…

Předchozí: Bylo tohle další setkání "třetího druhu"?
Následující: První meditace - "Nechtěná" :-)