Objednali jsme si jídlo a nocleh. Ten jsem šel hned zkontrolovat. To mi totiž naskytlo příležitost být s hostinským o samotě. A skutečně byl připraven vzkaz pro slečnu Tvrdou: Opisy jsou na nic. Originaly ma Dauros. Mirim k Sethovi V klidu jsem to pak sdělil ostatním a s chutí jsem se najedl.

Bugudbar má opravdu udělané tetování, ale trochu jiné než chtěl… Musím si ho pak někdy prohlédnout…

Když jsme šli spát přimíchali jsme se k nějaké místní bitce. Draken a Bugudbar šli hned na meče, mě trošku poděsilo, že kdosi ze střechy schodil pochodeň přímo do hořícího sena.

Oheň ale osvítil dvorek a já si povšiml studny s vahadlem. (To je takové rameno, jedna část se noří do studny s nabírací nádobou, druhá část je vyvážena závažím tak, aby tuto plnou nádobu vytáhla vzhůru). Přinesl jsem první okov s vodou. Tu se mi v mysli usadila myšlenka, že by bylo vhodnější sehnat si vidle a tu hořící slámu odházet pryč od stodoly. Proč znehodnocovat suchou slámu, že? Našel jsem si tedy vidle a začal odhazovat.

Mezitím došlo k dobití jedné skupiny druhou a jejich velitel pronesl cosi o gildovních zmetcích. Ale to už na scénu vstupuje trpaslík, který se k nám přidružil (minimálně na dnešní noc). Jeho jméno je tak složité na zapamatování, že nám raději dovolil, abychom mu říkali Brad nebo Bradáč.

Společně s hostinským uklízíme těla mrtvých do maštale. Až skončí dnes v noci hospoda, odklidíme je někam šikovně pryč. Hlavně tak aby se mrtvol nedomákli "Gildovní špehové" jak kdosi řekl. Myslím že to byl hostinský… Pokud mohu mluvit za sebe, jsem utahaný tak, že když si teď někde sednu tak usnu. Asi tak jako naše malé koťátko doma, které usnulo v sedě a pak se skácelo do polohy ležmo. Naštěstí se tak stalo na měkké podložce, takže si neublížilo…

Vylezl jsem si tedy na seník a chvilku se modlil k bohyni Gaile. Zdalipak se vrátí bohyně Gaila zpět? honilo se mi hlavou a přitom jsem si představoval všechny okamžiky, kdy jsem se s bohyní Gailou setkal. Představoval jsem si i místa, kam jsem se díky své víře v Gailu dostal. Pak jsem usnul…

Tiše doufám (jako postava i jako hráč) že i tohle málo, co jsem momentálně pro bohyni Gailu a její návrat zpět na "trůn" (lepší slovo mě momentálně nenapadá) mohl nyní udělat, bude přičteno k jejímu dobru.

Dožiji-li se rána a bude-li ono ráno klidné, pokusím se co nejlépe vymeditovat a přičinit se celou svojí vírou o návrat Gaily…

Předchozí: Ulam
Následující: Dlouhá noc